#nudite

[silvascribble]

Color practice

[flora-tea]

I am once again messing with Fleetah's design x'D This time pushing the influence of his Stenax DNA by including scales and spines and playing with the idea of the lighter brown parts being exposed skin.🤔 *Fleetah is a bioengineered hybrid combo of Cathar and Stenax with a dash of Rishii (hence the feathers x3) - ✧ Commission info 🎨 ✧ I'm also on Bluesky! 💙

[paydayafrica]

"Discover the vibrant world of Zulu culture through their unique dances! From the energetic stomping to the rhythmic chanting, #ZuluCulture dances captivate with their rich traditions and history. #AfricanHeritage #Dance #Culture"

[finalgrlpilled]

[whiskeygonzo]

[paydayafrica]

"Discover the vibrant world of Zulu culture through their unique dances! From the energetic stomping to the rhythmic chanting, #ZuluCulture dances captivate with their rich traditions and history. #AfricanHeritage #Dance #Culture"

[autistictortoise]

Moje návrhy, jak udělat Slunečníka a Měsíčníka snesitelnými (místo dvou creepy týpků), když už by teda byl scénář "bude finále, a tam se všichni musí oženit"

hráli by je Hes s Nedbalem

místo zůstávání princezen v random zámcích by princezny byly jako: žádné takové, v tom případě nechceme paprsky, ale jdete s náma celí

jeden celou dobu předstírá, jak je to pod jeho úroveň, zatímco druhý si ten výlet zcela nepokrytě užívá

NEBO tam princezny nějakou dobu zůstanou, ale Slunečník s Měsíčníkem je nakonec pustí na pomoc sestře, s tím, že se nemusejí vracet, ale princezny se vrátí dobrovolně (jo, vykrádačka Krásky a zvířete, ale ta jedna vykradená pohádka navíc se v tom množství už ztratí)

ne reálně, dejte mi scénu, kde Sofie je smutná z toho, že její sestry zůstaly někde trčet s prostřihama na to, jak Leona učí Slunečníka tančit a Flora učí Měsíčníka šachy, protože to se mají celou věčnost nudit?

v obou případech by tam byly scény, jak se sbližujou s princeznama (body navíc, pokud by Slunečník Leoně řekl, že je hezká/chytrá a Měsíčník by obdivoval Floru kvůli její odvaze/bystrosti, ať se holky můžou zbavit předsudků, se kterými celý život žijí)

[bluravenite]

Do y'all remember my naked gardening mountain drawing

y'all put pants on your mountains?

[eso-z-rukavu]

Až se budete někdy nudit vytvořte si bingo z manifestu Ano, SPD a konspiračních teorií a sedněte do jídelny v Glóbusu, zaručeně se nebudete nudit.

[eroserotique]

[ofspvrta]

Kassandra usually found herself drawn to people like Mary. Dangerous, acclimated to blade and blood. Those who have fought for everything their entire lives and gave no quarter to their foes. Those who demanded the respect of everyone around them without having to ask, simply by the sheer might of their character. Mary had captivated her first by piquing her curiosity and then by showing her their mettle.

As Kassandra left the bioluminescence behind her, her amber eyes looked back to the sea. She had always been home when the land couldn't be. For so long in her mortal years she thought the sea would be her grave simply because she spent so much time on it. Fitting then, that she would find such close companionship in a fellow patron of the sea, one just as tied and drawn to it as she was. One who may one day find their death there as well.

Her eyes then turned their appreciation to Mary as they stepped from the surf, the way the moon captured the water that dripped down their body. Beautiful in any light, even when soaking wet. Perhaps especially so. She couldn't help the smile that drew from her lips.

"Either sounds fine to me. I'll go wherever you lead me, you haven't led me astray so far tonight and you're far more familiar with the island than I am." She watched as Mary began to walk off, still stark nude while Kassandra had hastily gathered both their clothes. Just in case. "Though, much as I enjoy a nude stroll, if we get nearer to a tavern, we should probably have something on. Much as it pains me to ruin such a lovely sight."

Mary thought of the courtship of white-capped eagles, whose sky-draped rituals saw them free fall together, the obsidian shotels of their talons locked. Predatory creatures, flirting with danger at the pinnacle of their desire. Wind roaring in their ears, plumage beruffled by the blast as they spun, the green of the earth blending and blurring with the brilliant blue of the sky.

Neither they nor Kassandra were the wilting sort of woman, scented with crushed violets, concerned with petticoats and lace-trimmed stockings. Instead, they knew the softness of a man’s belly, how easily a knife could slide into the pale dough of unguarded flesh. They knew the sight of blood blooming like crimson clouds in saltwater, how that copper tang folded into the saline deep, drawing black-eyed sharks from the locker. They knew tomorrow could not be counted upon. They knew what they wanted and were unafraid to take it.

The pair broke apart in the water, the sea opening up between them as they returned to shore. Plumes of bioluminescence bid them farewell as bare feet found the silk sand floor, falling away as they emerged from the surf, glittering waves lapping at thighs, then calves, then ankles.

“T’dunes,” Mary suggested, with saltwater racing down their body, dripping from dark, clinging hair and the tips of their breasts. Fondness and excitement warmed their belly, setting their heart to race in anticipation as they strode shameless across the beach. “Or we find a tavern. A different one to what we set off from.”

[fuck-your-proana-blog]

holy fucking shit, i looked at the pro ana account from which you reblogged the post today to call them out and... although i've seen and reported a lot of pro ana stuff in the past, this account kinda takes the cake

I know.. absolutely disgusting. Everyone report; this horrible person deserves to answer to their endangering of everyone their content comes in contact with.. in their letter "from ana" they said "no butter, that's cancer causing" among the "rules," as if they aren't killing people themselves by promoting anorexia!

@anashidingwithme you are a creator of some of the worst pro ana filth I have ever seen in my 14 years of disordered life on Tumblr.. and if you take pride in that you're even worse. Posting as the "personification of anorexia" telling everyone who reads your explicit garbage that they should starve and how to restrict, etc requires a lack of human empathy and a will to harm others I haven't personally seen before. I hope you're terminated soon; you don't deserve a platform to spread your hate and destruction.

And yet Tumblr @staff focuses on nuditity and barely does anything about content that actually harms people like this.🙄

[mujsilenejdenik]

Moje máti se teď upnula pro změnu na myšlenku, že mě spasí alternativní medicína. Jeden náš rodinný přítel před nedávnem s pomocí léčitele překonal boreliózu, a tak si moje matka myslí, že onen léčitel vyléčí i moji pochroumanou duši. Nevím. Každopádně se o tom chci nejprve poradit se svým psychiatrem, i když si říkám, že ten, jakožto člověk vědy, k tomu bude nejspíš skeptický. Lámu si taky hlavu nad tím, zda má moje matka pravdu, když říká, že si myslí, že práci nedávám, protože jsem prostě a jednoduše cvok. Můj partner se zase přiklání k tomu, co si myslím já, a to, že práce mě deptá jako taková, a že by se mi možná ulevilo, kdybych odešel. Navzdory tomu všemu se teď právě vzhledem k tomu, že nechodím do školy, cítím docela fajn.

Snažím se příliš nepřemýšlet nad budoucností, ale soustředit se na přítomný okamžik. Jsou ovšem chvíle, kdy mi to nedá a já mám tendenci přemítat o tom, co bych dělal, kdybych se současnou prací seknul. Každopádně mám jasno v tom, že bych chtěl zůstat ve školství. Nebo spíš nevím, co bych dělal jiného. Manuální práce pro mě není a stejně tak bych nestál o to jít třeba někam do kanceláře. Uvidíme, uvidíme, uvidíme. Zatím nejsem plně rozhodnut - jsou totiž momenty, jako třeba před pár dny, na Nový rok, momenty, kdy jsem na 99,9 % přesvědčen o tom, že na současné škole už nevydržím. Ty pak střídají myšlenky na to, že kdyby škola měla dál “pokračovat” beze mě, bylo by mi to líto. Samozřejmě jsem si vědom toho, že škola by beze mě fungovala dál jistě docela dobře a ani zeměkoule by se nevychýlila ze svojí osy. Kdybych dal přeci jenom výpověď.

Řekl jsem si tedy, že si nadcházející volné dny na neschopence vezmu čas na rozmyšlenou a zkusím zvážit všechna pro a proti. Problém je ten, že jsem byl vychováván v tom, že musím pořád něco dělat kvůli někomu. V první řadě je tady máma. Můj partner s ní včera sice tzv. hodil řeč, kterou se jí snažil přimět k tomu, aby se ke mně už konečně začala chovat jako k dospělé lidské bytosti, která má právo na svůj názor a taky na to, aby si život zařídila po svém, nicméně můj vlastní vnitřní pocit provinění to nikterak nezmirňuje. Sice si říkám, že není důvod, cítit se vůči matce provinile, ale nějak to nefunguje. (Další téma na terapii.)

Pak je tady můj šéf, na toho nesmíme zapomenout. Jako každý boss má svoje mouchy, je náladový a občas dokáže prudit kvůli nicotnostem, ale nemůžu mu upřít, že k mojí situaci se postavil čelem a velmi dobře. Jsem si vědom toho, že ne každý šéf by toho byl schopen. Zajistil mi určitá privilegia a teď, když jsem se i navzdory tomu položil, mi vyjádřil podporu a kladl mi na srdce, že kdybych něco potřeboval, tak ať ho neváhám kontaktovat. Tudíž je mi to blbé i kvůli němu, když se tak snaží, abych se na to na všechno vykašlal. No a v neposlední řadě jsou tedy moji studenti. Mám je rád a vím, že oni mají rádi mě, ale i když by mi asi chyběli a já jim, tak čas všechno spraví a všichni bychom šli dál. Co naplat, takový je život.

Říká se, že člověk by měl jít za hlasem svého srdce. Měl by hlasu svého srdce naslouchat. Dokážu to? Na to momentálně hledám odpověď. Taky si říkám, jestli by to jinde nebylo stejné, nebo nedejbože ještě horší. Existuje vůbec někde ideální škola, kam bych dokázal docházet bez Rivotrilu? Třeba ano, třeba ne. Těžko říct. Nechci, aby to působilo tak, že si svojí současné práce nevážím a rozhodně nechci, abych působil dojmem člověka, kterému se nechce pracovat. Jistě. Prvních pár týdnů bez práce bych si asi užíval jako každý, ale později bych se nejspíš začal nudit. A kdo se nudí, má příliš mnoho času na přemýšlení. A kdo moc přemýšlí… Navíc si nejsem jist, zda by mi role muže v domácnosti přinesla kýžené uspokojení. A tak nejspíš zkusím toho léčitele.

[embrace-of-the-serpent]

Nuditivity

[belog-grada-crna-princeza]

Pieces of me/ pokušaji razrešenja ili o muškom i ženskom principu.

Nemam mira, nakon tvoje izjave da previše filozofiram, pa mahnito istražujem preplitanja i razlike između nauke i filozofije. Zaključujem da smo to ti i ja, ti si preciznost, pravila, logika. Ja volim pitanja bez odgovora i odgovore u obliku pitanja. Kuda me je to dovelo? A mora li nekuda? Ja sam u stanju da obiđem čitav kosmos i da nikuda ne stignem, bar ne po tvom poimanju. Zar ta tvoja nauka nije opsednuta pravilnim definicijama? Hajde reci mi, šta znači stići negde. Završiti putovanje? Ne žuri mi se u tome. Mogla bih umesto toga pomešati noć i dan, san i javu, tvoje razloge i moje izgovore ili kako ono već… Ima neki Andrićev citat, (i namerno ću parafrazirati jer nije bitno sad što je Andrić), kaže, najsuroviji postupak koji možete učiniti nekom svom bližnjem je da dok vam govori o svojim emocijama, vi nudite logiku. Surovost te se ne tiče, dokle god je potkovana činjenicama. Ne volim ja ni slatke laži, niti se branim od gorčine. Samo bih malo da egzistiram van tih okvira. Tebi je potrebna jedna staza koju ćeš slediti, a ja volim pogrešna skretanja i lavirinte i zaobilazne putanje. Čujem već tvoja opravdanja koja me uopšte ne dotiču. Hoćeš da ti kažem šta ja mislim o tom tvom realnom svetu u kom navodno treba da živimo? Za nekog ko tvrdi da se vodi čvrstim i opipljivim dokazima, previše veruješ u bajke. Reci mi šta čini tvoje iluzije vrednijim od mojih? Snaga je u brojevima, zar ne? Uostalom, ja spuštam mač, a i štit. Ti veruješ u dihotomiju. Ja verujem u kaleidoskop. Ostavljam mesta dihotomiji jer ne mogu ni da je prihvatim ni da je odbacim, ona je za mene ponovo misao u kom i postojanje i nepostojanje nemaju ni početak, ni kraj. Svaku liniju je čovek svojom rukom crtao, a ruka sudbine brisala. I na sve ovo ćeš ponovo slegnuti ramenima jer: ja filozofiram i mogla bih samo ovo da pustim; kao da ne znaš da ja ništa nikad nisam pustila.. osim svega? Nemam jednostavan odgovor. Ili se samo trudim da ti ubacim nervozu jer te kida neizvesnost i neodlučnost koja meni daje krila i čini da verujem u nemoguće. Znaš li šta je najgore od svega? Što uprkos svemu, ja u dubini sebe mislim da si ti skroz u pravu. E, to je strašno! Ovo nije svet koji naročito vrednuje ženski princip, koji i ti bez trunke žaljenja odbacuješ poput požutelog lista koji ti je sleteo na kaput. Muški princip bespogovorno usvajamo kao Apsolutnu Istinu nad svim istinama. Želiš zaključak od mene, ali nemam zaključak. Setim se onog zida sa grafitom Question Everything, a ispod toga je neko napisao Why? E, ja sam ti takva, ja sam poput tog koji je to napisao. Ti ćeš i dalje tvrditi da prosto previše filozofiram, a ja bih te pitala: a zašto? Kažu li istraživanja nešto o tome?

-Katarina

[takovanormalnielie]

3.10.2023

Už se cítím o dost líp. Vlastně se už v izolaci začínám nudit. Hraju vitu, čtu, zabíjím čas sockama(nenávidím) a možná si pustím nějakej ten film. Byla jsem dokonce i chvíli venku na zahradě. Už jsem nedokázala ležet a je ještě pořád tak hezky. Rozhodly jsme, že zítra ukončíme izolaci a budem doufat, že to nikdo nechytí. Oslavu výročí si necháme až na příští týden.