#neobvyklý dračí poklad

[masterofiodine]

já vim, že chodím pozdě dost často, ale jak pozdě je moc pozdě?

protože tu mám (zatím) 6 obrázků na témata od @kocourmokroocko z tvoříjnu 2023 (prosím nekoukejte na aktuální datum a už rozhodně ne na rok)

[kocourmokroocko]

Kocouří tvoříjen 2023

...pro všechny kreslíře, básníky, pěvce, modeláře, rytce, fotografy a jiné kutily, s úctou rukulíbam ♥

Neobvyklý dračí poklad

Felis fatale

Nejschovanější obr

Žebřík na měsíc

Lucernička na nečekaném místě

Kde je můj králík?

Moje pokojovka, kdyby byla člověk

Já, kdybych byl/a pokojovka

Balkón na stromě

Divadlo v kontejneru

Jezinka s šálkem kávy

V tomto domku bydlí žába

Pokoj plný očí

Darmoděj

Prokletá knihovna

Klobouk, pod kterým nikdo nebyl

Stínohra

Ptačí maškaráda

Čarodějnice na dovolené

Já jako tarotová karta

Cesta, co nevedla skutečně nikam

Podzimní král/ovna

Cosi v mlze

Město v komínu

V lese a o samotě (alespoň myslím)

Pavoučí chalupář

Hejkalovo nové zaměstnání

Kraví kelpie

Žije v díře

Možná je důvod, proč tu ženu do té věže dali (a my bychom tam neměli šplhat)

Zimomřivá paní Zima

[flegmaticka-vacice]

Tvoříjen je zase tu a já zaspala. Zase. Ale tentokrát doslova, jsem nemocná.

Že jsem loni říkala že to vydržím víc než tři dny a nevydržela jsem ani dva? Přesně tak. Takže letos si radši nic neslibuju...

Ale jelikož teď mám čas, rozhodla jsem se dohnat, co jsem zaspala. Snad se mi to eventuálně i povede.

Zde jsem spojila dva náměty od @kocourmokroocko

1. Neobvyklý dračí poklad

2. Felis fatale

[hynku-vileme-jarmilo]

tvoříjen podle @kocourmokroocko

neobvyklý dračí poklad

O té hoře se říká, že je dračí. Je to hlavně kvůli cípu skály, která město obepíná jako dračí ocas a uzavírá ho do těsného údolí podél řeky. Teď už moc obyvatel nevěří na pověsti, ale pořád je to Dračí hora na mapách a na brožurkách pro turisty, když se tu čas od času nějaký objeví. „Podle místních legend v hoře bydlí drak a stráží to nejcennější, co má,“ píše se v nich, a nikdo povídačkám o draku doopravdy nevěří. Dole, vedle parkoviště a kiosku s občerstvením, je velká vyřezávaná socha draka. Děti po ní lezou a rodiče je fotí a kupují suvenýry s obrázky dráčků. I místní porcelánka, která nějakým zázrakem přežila celé dvacáté století a pořád vyváží zboží a prosperuje, a která zůstala v místních rukou, má několikero sad hrníčků a podtácků s drakem.

Každý rok hrají žáci Základní umělecké školy divadlo o draku, zápletky se liší, ale postava draka zůstává. Některým lidem – hlavně učitelům, kteří přijeli z jiných koutů země – se to zdá okoukané a nudné, ale nikoho nikdy nenapadlo tuhle tradici z programu vyřadit. A pak, celá řada slavných herců, hudebníků a úspěšných osobností pochází z našeho města, a ti všichni v ZUŠce v divadle o drakovi hráli a mají na něj jen dobré vzpomínky. Je to trochu zvláštní, kolik plaket a tabulí na domech v centru města visí, nějakým způsobem se zdá, že naše město plodí více umělců, kteří to nějak dotáhnou, než jiná města.

Možná je to tím, jak se dokázalo vypořádat s událostmi dvacátého století. Místní občané nějak lépe přežili, včetně židovských občanů, stejně tak kolektivizace se přes nás tak trochu přelila – porcelánka i pekárna, místní malá políčka a vilky, ty všechny zvládly zůstat v dobrých rukou a nezchátrat podobně jako v jiných městech v tomhle kraji. Samozřejmě, že se nám nevyhýbají přírodní tragédie, třeba povodeň, která se prohnala městem a smetla rozestavěný sklad nadnárodního korporátu, nebo požár, díky kterému se bylo odhaleno archeologické naleziště pod budovou starého nádraží.

Nad městem je na Dračí hoře vyhlídka, jedno z prvních míst, které bylo městem osvětleno, a když se na ni někdy v noci podíváte, může se vám zdát, že se na vás jako oko kouká. Nejspíš se jedná o přelud, a jestli ne, nikdo z místních se to nedovolí vyslovit nahlas. Možná by jim nikdo nevěřil, možná by to kouzlo pominulo.

[masterofiodine]

neobvyklý dračí poklad

tvoříjen #1 od @kocourmokroocko

[kocourmokroocko]

Tož když je ten první den tak se dovolím podělit. Dík za prompty a užívej podzim <3

Neobvyklý dračí poklad

V Celetné ulici padá sníh,

vločky se třpytí, turisté smějí,

ze ztichlé Filosofické fakulty

poslední studenti odcházejí. 

“Hele, docent Zahradníček,

dožeňme ho, mám ho rád-

snad nás pozve k sobě domů,

chtěl bych si s ním povídat.”

“To já taky, a u něj v bytě

je to učiněný ráj,

teplo jako ve skleníku,

knížek regál na regál-“

“A tolik jich je starožitných,

kde to Zahradníček vzal?”

“Prý se stýká s antikváři,

hodně jich mu někdo dal…”

“Dobrý večer, kolegové,

kampak, kampak, na tramvaj?

A co kdybyste jeli se mnou-

diskuze může trvat dál,

pozvu vás na čaj, probereme

do hloubky toho Platóna,

však mám ho doma sebraného,”

a studentka tleská rukama. 

A je zima, tramvaj nikde,

mráz jim šlape na paty.

“Jejda, vy musíte mrznout,

zde, mám extra palčáky!”

“Ach kolegyně, nebojte se,

já nepotřebuji rukavice!”

Dýchne na své ruce jemně

a usměje se (potutelně).

.