#BÁSEŇ

[capaldofilcumbergirl]

Protože musím pracovat na práci, která mi pridá pár písmenek ke jménu, zde jsou přebásněné první dva verše refrénu "Pumped up kicks".

Všechna ta děcka,

V luxusních keckách...

A dál nevím.

[enlitment]

Poem to Lord Hervey/ Báseň Lordu Herveymu*

Because the poem has been on my mind ever since I've read it in Voltaire's biography. It's that good! Naturally, I had to translate it. I know the chances that someone else on here will get something out of an amateur Czech translation of an 18th-century poem are not high, but oh well

If not then just enjoy the (most likely very bisexual*) original and trust me that I tried my best to preserve the rhymes and the rhythm!

And now for the Czech translation:

[mythylsirko]

a je to, basta, to nedám

ke dnu modrého jezera padám.

Mne táhne dolu něco zlého,

co tak žádá konce mého.

Kříčím, pískám, řvu co můžu

Tma nepustí moji duši

Dno se blíží, hladové

Co čeká na mě ve tmě?

Ona mě táhne za kotníky,

Věčné ubíhaj okamžíky.

Kam se takhle vůbec nořím?

Co svým příchodem tam zbořím?

Co mě tam čeká chudáka?

Co mě tak děsí i láká?

To si asi nedozvím,

než se hloubějc neponořím.

Věc starší, trochu pooprvavená.

Ať se líbí, búú🐂

[nezvladatelna]

Chtěl mít zvíře,

aby nebyl

jenom jeho otrok.

Koupil koně.

Je to debil.

Že prej žere ob rok.

[vrabec-v-hrsti]

pamatuj si, co říkal plch

nemluv s cizími pány když jdeš na nákup a zavazuj si boty kličkou ne přes dvě ouška (hlavně před spolužáky ti by se ti smáli, že jsi dítě) ((a ty jsi ale to se za nic nesmí dozvědět ostatní děti)). pamatuj si, co říkal plch

vyčisti si zuby, když jdeš k zubaři v kostele nezívej a nevrť se myj si ruce před jídlem vždy poděkuj a stůj rovně a nepojmenovávej krávy na porážku. pamatuj si, co říkal plch

teta Králoc na tom není nejlíp (už tak třicet let) ale strejda Králoc za to nemůže a teď alespoň může mít práci. pamatuj si, co říkal plch třikrát zaklepej na dřevo jinak to přestane být pravda a nebuď pověrčivá a šetři vodou a zhasínej světla v kuchyni a když slyšíš mámin hlas jak tě volá z hvozdu nechoď za ní (není to ona).

pamatuj si, co říkal plch

miminka nosí čáp princezny zachrání princ berušky předpovídají počasí a malé holčičky končí znásilněné ve škarpě když chodí pozdě domů. — Co říkal plch, 2024

[zo3mess]

Nejsem žádný básník, ovšem občas si moje hlava spojí pár slov. Třeba se někomu bude líbit. Prázdná sklenka od vína A otisky od růže Tak to vždycky začíná Myslíš, že to pomůže? Krásné lži šeptá tobě Nejsi poslední a nejsi první Ten, kdo dává plamen k vodě Ten, kdo se píchá o svůdné trní Touha je krásný jed A když tě pokušení svedlo Hořící tělo pohlcuje led Přesto v té rudé vidíš světlo Bez bolesti, hlava plave Ostří leží na podlaze Nebeský chór příběh hraje že bez srdce je tak blaze Drž mne za ruku, má drahá Oči blyští se temně Posledním výkřikem byla snaha Láska umí zabíjet tak jemně

[of-rott-and-glitter]

Pamätám si

Pamätám si ako sme sa prvýkrát videli.

Stál si vedľa mňa , a ja

som bol len vtáča oproti tebe.

Ukázal si mi ako roztiahnuť krídla.

Pamätám si, hádam o rok neskôr,

sedel si na posteli, a ja

som ti v náruči plakal.

Ukázal si mi, že svet nemusí byť zlý.

Pamätám si aj ako sa to stalo.

Bol si nikde, a ja

som márne dúfal, že pomôžeš môjmu srdcu.

Ukázal si mi, že láska bolí.

A pamätám si ako sme sa opäť stretli.

Stískal si moju ruku a vravel , že ti to je ľúto, a ja

som ti odpustil.

Ukázal si mi, že láska je krásna.

[opily-zajic]

Je to jako

Provést tisíce nití tisíci oky jehel

a prošít každičký pór křížkovým stehem

v tom všem se zakrýt, zašít, schovat

pocítit a milovat

Tvůj dotek

[missmiattarocks]

more je nebo na zemi

dvojičky hviezd svietia na hladine

a chladná voda hryzie mi pokožku

keď sa do nej dívam

pripomína mi tvoje oči

ktoré zatváraš, keď ma vidíš

lebo nie som hodná

tvojho pohľadu.

a čo má dievča osamelé robiť,

aby sis' ho všimol?

zmiznúť

pod hladinu

medzi hviezdy

nech z noci žiari

tebe do okna?

neviem sa hnúť,

stojím

po plecia vo vode a

prsty mám ľadové.

som tvojou obeťou,

láskou opojená

mrazom ochromená

čakám

zahrej ma, zachráň ma,

prosím.

napíš mi, ozvi sa!

s láskou,

tvoja dru��ica.

© 2023 missmiattarocks. Všetky práva vyhradené

[ondrejpunda]

Jsem v pohodě (ale nejsem)

jsem v pohodě

krev mi teče po bradě

ruku v lokti zlomenou

seknuli mě sekerou

řeznou ránu od nože

neboj se, jsem v pohodě

nebýt jako led

nebýt drsná kůže

neboj se brečet

i bolet se může

říkám ti, jsem v pohodě

do srdce jsi bodla mě

nemůžu tě pohladit

věci si mám zabalit

naposled se vidíme

asi budu v pohodě

ȹ

[cherchez-lafemme]

dnes již nejsem

němý vztekem

.

jsem vězeň --

.

a tisíce prostitutek

plánují můj útěk

[alexanderplencner]

sépiový atlas 1/5

deň, ktorý ukončuje nemiznúci, letný, akoby brizolitový kašeľ začíname uchom zastrčeným do mušle hľadaním zvuku z čejsi neporodenej minulosti a násobením okuliarov na kuchynských obrusoch pramatiek potom to pokračuje ubúdaním špiny aj handrou šuškajúcou kliatby do prasklín v podlahe je dusno náhrdelníky z bleskov blčia nad studňami a dážď rachotí po streche s tvrdosťou učiteľskej päste čo všetko sa ešte deje medzi krehkými čiarami sépiového atlasu? líška ustupuje, južné orákulum ju prepúšťa strmá skala špliecha ohnivú rosu na stehná bábiky radostný lomoz v klietke mladé pevné mliečne balvany krúžia po okraji bazéna zelenkavé siete nadúva vietor les klopoce prstami, vlasy víria okolo svojej prechodnej osi (opakované líhanie do olivového tieňa) kaňa plachtí nad vrcholcami smrekov proti smeru samohlások plech nutkavo bubnuje a dočasne znemožňuje vykročiť k nahému stredu tri ryšavé hlávky hľadia cez pulzujúce živé mreže (vysmievaný lesk medi raz vyklíči do ruže) nerezové nity pod palcami odpočívajú v utajenej mlčanlivej existencii ako ryby konár sa taví na dymiacom, tyrkysovom machu doputovať, veľmi namáhavo, k nenáhlivému povzdychu až potom uvoľniť stiahnuté svalstvo v okolí pravého bedra Snaut podpichuje Kelvina (ten horký strach) Harey udiera do zliatinového suda v jej dievčenskom tele klokoce neľudský výkrik oceánskej planéty za opuchnutými obločnicami súperí žiarenie dvoch hviezd a dieťa rozvážne obchádza okraj šedého plyšového slona celým telom, celou malou múdrou hlavou sa prebíja do kože prieskumníka zatiaľ čo štyri plavé holubice skackajú pod mušelínovým závojom

[nezvladatelna]

„Slečno, snad je to okaté,

do kolika že děláte?“

„Myslím, že už se mi to krátí,

zatím do třiašedesáti.“

[vrabec-v-hrsti]

moje kamarádka v žertu říká, že mě vychovali jeleni.

našli mě někde v lese (šla jsem tam hledat bludný kořeny a jahody) a vzali mě s sebou do jeleního činžáku jako ta stará paní na Velikonoce. když si všimla, jak mám zničený boty a krvácí mi noha a moje flísovka má tak třikrát ohrnutý rukávy a stejně jsou moc dlouhý. prach tančící světlem jejího bytu chutnal jako meruňky ovocný čaj, co mi vtiskla do rukou měl příchuť prachu a meruňek a ona taky voněla prachem a meruňkama.

povídaly jsme si do setmění a ona mě hladila semišovou dlaní po vlasech i když byly zacuchaný a mastný. a chvěly se jí u toho ruce a mluvila šeptem a mně to nevadilo, protože se mi taky velmi často chvěly ruce a mluvila jsem šeptem. jak jsem nakonec vstala, že musím domů chytila mě za rameno

a bylo deset let v deseti vteřinách ticha kdy jsme se na sebe dívaly a netušily, co dál (já proto, že mi bylo dvanáct ona proto, že mi bylo dvanáct).

nakonec

si mě přitiskla na prsa jako kabát v dešti a vrazila mi do kapsy svatou Anežku kterou vylovila z plechovky od kafe a poprosila mě, ať opět přijdu zakalené oči plné něčeho co mi tehdy ještě nikdo nevysvětlil a v knížkách to bylo popsaný blbě.

ta paní je už asi mrtvá (nevím, protože jsem nikdy opět nepřišla).

ale i když už nechodím po lese a nehledám bludný kořeny a jahody a jelení činžák shořel a svatá Anežka už neni platnou měnou furt na ní často v tichu hlavy myslím –

když je mi smutno když je mi dobře když jsem sama když jsem s někým když nikdo není když nejsem nic

když nemůžu jíst meruňky protože se ukázalo, že jsem alergická.

— Jeleni, 2024

[kocourmokroocko]

Tož když je ten první den tak se dovolím podělit. Dík za prompty a užívej podzim <3

Neobvyklý dračí poklad

V Celetné ulici padá sníh,

vločky se třpytí, turisté smějí,

ze ztichlé Filosofické fakulty

poslední studenti odcházejí. 

“Hele, docent Zahradníček,

dožeňme ho, mám ho rád-

snad nás pozve k sobě domů,

chtěl bych si s ním povídat.”

“To já taky, a u něj v bytě

je to učiněný ráj,

teplo jako ve skleníku,

knížek regál na regál-“

“A tolik jich je starožitných,

kde to Zahradníček vzal?”

“Prý se stýká s antikváři,

hodně jich mu někdo dal…”

“Dobrý večer, kolegové,

kampak, kampak, na tramvaj?

A co kdybyste jeli se mnou-

diskuze může trvat dál,

pozvu vás na čaj, probereme

do hloubky toho Platóna,

však mám ho doma sebraného,”

a studentka tleská rukama. 

A je zima, tramvaj nikde,

mráz jim šlape na paty.

“Jejda, vy musíte mrznout,

zde, mám extra palčáky!”

“Ach kolegyně, nebojte se,

já nepotřebuji rukavice!”

Dýchne na své ruce jemně

a usměje se (potutelně).

.

[goodbuttaken]

Za chvíli už nepůjdu ve stínu kaštanů a ptačího zpěvu ale po horké silnici s kopce za zatáčkou odkud se uvidím jak hledím ve stínu kaštanů na sebe jdoucí v klobouku po černé silnici odkud se vidím jak si za zatáčkou mizím navždycky z očí