#menu vegani

[tuttalamiavitarb]

Piombino, in trattoria. solicchio hanno aperto la veranda e noi godiamo questo inverno troppo mite

Al tavolo di fianco

50 enne ben tenuta,accento piemontese. Accompagnato da vecchio canuto, tirato e inumato dentro gessato grigio, parlano busniess, a voce troppo alta

Ad un certo punto,lei, col menu di fronte alza la mano ingiiellata, e chiede al cameriere

Avete qualche proposta x i vegani?

Dhe , avoglia c e il pane, e un arancia forse.

Pamataaaaaar l hai mangiata te l arancia?

Pamatar, si affaccia dalla cucina scuote il capo in segno di diniego.

Allora dhe, vedi alle volte il culo? c è anche un arancia.

Suona il campanello il cameriere si allontana.

Si allontanano anche la bella e il vecchio busness

Il cameriere torna con i nostri 2 vassoi di tagliata di maremmana.

Controllo che non ci siamo telecamere nascoste

Parte l applauso. Tutto il locale si unisce.

Il cameriere stappa un fiasco di vino

#welcometotuscany

[trekkersfrompadova]

Rifugio Vajolet

Ed eccoci di nuovo in montagna!

È uno dei posti che volevamo tanto vedere (e che a causa dei tempi purtroppo non abbiamo visto proprio del tutto) ed eccoci qui, partiamo con la salita!

Siamo partiti da Pera di Fassa prendendo la funivia per portarci un attimo più su (sennò il giro si faceva ancora più lungo) scendendo poi alla seconda “stazione”.

Da lì siamo partiti e abbiamo seguito il sentiero per il Rifugio Vajolet.

Poi da lì abbiamo proseguito per il sentiero che porta al Rifugio Passo Principe.

Siamo scesi per il sentiero dell’andata, perché non avevamo tempo per andare al lago di Antermoia (sarà il prossimo giro).

Partenza - Pera di Fassa

Lunghezza - 12km circa

Dislivello - 800m circa

Durata - 4 ore senza soste

Difficoltà - Escursionistico

Consigli extra:

-Se si sceglie di andare durante l’estate portarsi crema solare protezione alta perché camminando sul ghiaione ci si arrostisce!

-Se non si ama troppo il contatto con le persone evitate i weekend perché è pieno!

-Al rifugio Vajolet c’è anche un menu per i vegetariani ma anche per i vegani, si mangia benissimo!

-Occhio alla discesa perché si scivola abbastanza!

-Sentiero per escursionisti allenati!

[stranomavero-o]

Amici di Torino, oggi ho una comunicazione di pubblica utilità: se vi dovesse prendere una smodata voglia di Empanadas ho il posto per voi.

Si chiama Alpi Empanadas, su corso Peschiera vicino a Corso Racconigi. Fa queste cose assolutamente pazzesche, con ripieni sia carne che vegetariani e perfino vegani. La proprietaria è una signora carinissima e gentilissima e si fermerà volentieri a scambiare due parole con voi (anche in spagnolo se volete practicarlo). Ottime opzioni menu sia per pasto singolo, per due persone o per un gruppo, offrono consegna a domicilio (andate sul loro sito non sulle piattaforme varie), e volendo hanno una selezione di vini Argentini, non economicissimi in verità.

[lamilanomagazine]

Arriva la bella stagione? Gustala con la bontà delle Gelaterie Maggie’s di Cologno Monzese

Arriva la bella stagione? Gustala con la bontà delle Gelaterie Maggie’s di Cologno Monzese. Scopri le Delizie delle Gelaterie Maggie’s a Cologno Monzese per la bella stagione. Benvenuti alla stagione estiva! Le Gelaterie Maggie’s di Cologno Monzese sono pronte a deliziarvi con una vasta gamma di gelati freschissimi: granite, cremini, yogurt e molto altro ancora. Qui, la qualità incontra la bontà, con ingredienti biologici e alternative vegane per soddisfare ogni palato. Una tappa irresistibile per le tue passeggiate estive Con l'arrivo della bella stagione, cosa c'è di meglio di una passeggiata al sole gustando un delizioso gelato? Fermati presso le Gelaterie Maggie’s e prova le meraviglie culinarie di Maggie’s. Che tu preferisca un cono croccante, una coppetta cremosa o sederti al tavolino per rilassarti, troverai sempre qualcosa di speciale. Festeggia con le torte Gelato Maggie’s Hai una festa in arrivo? Rendi l'evento indimenticabile con una delle torte gelato Maggie’s. E per una pausa rinfrescante, non dimenticare di provare gli speciali frappè e granite preparati con frutta di alta qualità. Le Gelaterie Maggie’s sono rinomate per l'utilizzo di materie prime selezionate, lavorate con maestria per offrire sempre il massimo della freschezza, del gusto e della massima qualità. Un’attenzione particolare per Tutti i Gusti Da oltre 30 anni, i colognesi scelgono Maggie’s per la qualità dei suoi prodotti. La dedizione alla ricerca di ingredienti eccellenti permette alle Gelaterie Maggie’s di offrire anche deliziosi gelati vegani, rispondendo alla crescente domanda di opzioni alimentari etiche e salutari. Un Menu Ricco di Prelibatezze Maggie’s è sinonimo di garanzia e qualità. Nel gelaterie Maggie’s troverai una vasta selezione di gelati, granite, yogurt e topping come frutta e cereali. La vetrina è piena di torte gelato, semifreddi e altre specialità artigianali. Puoi gustare i prelibati prodotti Maggie’s a casa con una vaschetta di gusti assortiti o rilassarti all'aperto nel cuore di Cologno Monzese. Soluzioni per Intolleranze e Allergie Le Gelaterie Maggie’s si preoccupano di chi ha intolleranze o allergie alimentari, offrendo prodotti che non sacrificano il gusto. Ogni cliente può godere delle delizie Maggie’s senza preoccupazioni. Le Gelaterie Maggie’s sono situate nel cuore di Cologno Monzese, in Via Giuseppe Mazzini, 4, a pochi passi dal Comune di Cologno Monzese e in Via Indipendenza, 19, in zona pedonale nel Centro Storico. Per maggiori informazioni, contatta il numero 0227301563. Qualità e Gusto per Tutti Le Gelaterie Maggie’s sono il luogo perfetto per una dolce pausa estiva. Che tu preferisca un cono, una coppetta, una granita, una brioche ripiena di gelato, un frappè o una crêpe, troverai sempre qualcosa di irresistibile. Passa da Maggie’s e assapora la qualità e il gusto che solo Maggie’s sa offrire.... #notizie #news #breakingnews #cronaca #politica #eventi #sport #moda Read the full article

[saazrestobar]

Assapora la sinfonia di sapori: Saaz Restobar Irresistibili Piatti Tandoori

Un grande commerciante e ristoratore vi ha invitato al SAAZ - Bar & Kitchen per uno spettacolare pranzo attraverso Karma. La nostra specialità sono i piatti tandoori. I nostri momenti sono indimenticabili.

Inizia Kitchen Cosmos:

Il Piatti Tandoori è il punto focale del nostro menu. La cucina tradizionale tandoor migliora i pasti. Lo scopo è degustare, non cucinare.

Pollo Tikka agli spicchi d'aglio:

Immagina un tenero pollo marinato con aglio e spezie grigliato in tandoor. Il nostro pollo Tikka all'aglio è delizioso. Questa melodia da €10 è dolce e crea dipendenza.

Sonata ai frutti di mare:

Prova il nostro Fish Tikka da € 13. Il pesce fresco dolcemente condito e cotto nel tandoor crea una sinfonia di frutti di mare con la nostra marinata unica. Ogni gusto esplode con la ricchezza dell'oceano.

Veg Ballata Paneer Tikka:

Il Paneer Tikka da € 9,00 è adatto ai vegani. Ogni boccone di cubetti di paneer delicatamente marinati risuona del calore del tandoor. Scrivi una canzone in cui tutti possano identificarsi, non solo le preferenze.

Pollo Hara Bhara: Serenata verde:

Scopri la flora con il nostro pollo Hara Bhara da € 10,00. Ogni boccone ha un sapore eccezionale nella marinata di erbe verdi e spezie. La nostra freschezza ed eccellenza vi invitano a vivere i colori della natura durante questa cena.

Rapsodia Tikka di verdure miste:

Il nostro Tikka di verdure miste da € 9,00 unisce i gusti. Toni unici in una rapsodia vegetale rivelano la complessità della cucina vegetariana. Non solo il cibo, viene onorata la ricchezza della natura.

Delizioso Kabab di pollo Malai cremoso:

Il nostro Malai Chicken Kabab da € 10,00 è stravagante. Il pasto cremoso, ricco e affumicato crea sapori ad ogni boccone. Mettiamo in mostra le nostre abilità culinarie in questa cena gourmet.

Lamb Sheek Kabab: Sinfonia speziata:

L'agnello indiano piccante Sheek Kabab completa il nostro tandoori. I nostri prezzi da €X,XX riflettono il nostro impegno per ottimi pasti.

Creare ricordi al SAAZ Bar & Kitchen:

Oltre Piatti Tandoori, SAAZ - Bar & Kitchen è un paradiso culinario. La nostra atmosfera piacevole riporta alla mente i ricordi. Le visite SAAZ invitano la nostra famiglia allargata a pasti memorabili e celebrazioni vivaci.

Goditi i piatti tandoori e traccia la tua avventura culinaria. La nostra qualità, semplicità e ospitalità renderanno il vostro soggiorno memorabile. La cena riguarda i ricordi dopo che i piatti sono stati ripuliti.

SAAZ Bar & Kitchen vi invita al nostro ensemble culinario. Visita Piatti Tandoori e lasciati trasportare in un mondo in cui ogni piatto è una canzone. Incontrare lo straordinario, non mangiare.

Lascia che le stelle si allineino al SAAZ Bar & Kitchen. La nostra tavola ti accompagna in un viaggio gourmet dove ogni piatto racconta una storia e ogni momento è una nota nella nostra sinfonia di gusti che siamo entusiasti di creare. ​

Keyword Tags-

ristorante indiano, Best indian Restaurant near me, Indian restaurant, North Indian restaurant, indian cuisines, piatti indiani senza glutine, piatti indiani con curry, piatti indiani di carne, piatti indiani di pesce, ristorante indiano aperto a pranzo, Best Indian Restaurant in Rome, menu indiano, cibo indiano, Cena indiana, Top Indian restaurant, antipasti indiani, antipasti cucina indiana, Antipasti indiani facili, antipasto indiano, piatti tandoori

[tarditardi]

Fish or Treat? Mistery Bowl per L'Halloween di I Love Poké, a Milano e pure a Torino 

In occasione di Halloween, la festa più terrificante dell'anno, I Love Poké propone, su Instagram e Facebook, la sua Mistery Bowl, svelando, ogni volta, sino al 31 ottobre, un pezzo del Mistero degli ingredienti. A parte la focaccia colorata, a parte la base di riso nero, quale sará la nuova mystery salsa? Chi indovinerà, vincerà la Mistery Blowl dal 31 ottobre all'8 Novembre. Se volete iniziare a giocare: #fishortreat, #misteryBowl. Sulla pagina ilovepoke.official, poi, tutti potranno seguire le briciole-e i pezzi del puzzle-nelle stories fino al 31 Ottobre.

I Love Poké ha appena inaugurato un nuovo store in piazza Oberdan a Milano, ma anche a Porta Romana e a Torino, in via Antonio Bertola 17/C e si prepara alle nuove aperture a Bologna e in altre città, ma anche all'introduzione dei nuovi prodotti invernali...Stay Tuned!

Ormai è da tempo il nuovo trend, il POKE, tradizionale piatto hawaiano che gli isolani preparavano come insalata di pesce crudo influenzata dalla cucina giapponese e vestita con frutta tropicale , verdura e ingredienti esotici, come alghe, tobiko, o sesamo. Questo modello alimentare è stato trasferito per la prima volta in California pochi anni fa e sta riscuotendo grande successo ovunque. Ma i primi a introdurre la ciotola Poké a Milano come concetto di "fast-food sano" sono i creatori di I LOVE POKE, sinonimo di cibo fresco, sano e di alta qualità. Noi siamo cio' che mangiamo, per questo motivo il nostro corpo ha bisogno di assumere alimenti freschi nella forma più grezza, privi di conservanti e ricchi di sostanze nutritive. Il piatto è un pasto bilanciato composto da proteine (pesce, pollo, carne, tofu), vitamine (insalata, frutta e verdura), grassi sani (noci, omega3, avocado, olio d'oliva, ecc.) e carboidrati (riso integrale, frutta / verdura). Soddisfa tutte le restrizioni dietetiche e non scende a compromessi sul gusto. Tutti possono mangiarlo, vegani, vegetariani, coloro che seguono un'alimentazione keto-dietetica, o a basso contenuto di grassi, o a base di carne, ma anche per chi segue la dieta body-building.

La vera anima di I Love Poké - ed è questa la caratteristica che nessun imitatore di Poké ha - è Rana Edwards, titolare e medico di chimica farmaceutica che ha capito da sempre che il segreto della salute e del benessere sta nel modo in cui investiamo in ciò che nutriamo con il nostro corpo. Questo è il motivo per cui ha ricercato e creato un modello di business in cui ogni ingrediente è offerto nella sua forma più fresca e naturale, in un concetto simile al movimento "Farm to table" negli Stati Uniti, pur mantenendo un'atmosfera informale di Alohaaa dalle splendide isole delle Hawaii. Rana ha un dottorato in chimica farmaceutica medicinale, certificato dalla Harvard University (scuola di salute pubblica - Dipartimento di Nutrizione) di T. H. Chan, è sempre stata interessata ai trattamenti a base naturale e alla nutrizione e continua a ricercare le scoperte più aggiornate sul campo. Questo è il motivo per cui ha incorporato tutta la sua esperienza nella creazione di un menu super bilanciato nutrizionalmente, senza glutine, con molte opzioni per varie restrizioni dietetiche. E ha lanciato valori nutrizionali di ogni ingrediente sul sito Web di I Love Poké perché è molto importante per le persone capire cosa stanno consumando e come la loro SCELTA ALIMENTARE stia aggiungendo valore al loro benessere.

Perché hai creato un format di questo tipo?

Volevo condividere la cultura alimentare CUSTOM, FAST, FRESH & HEALTHY di New York e  California con gli italiani.  

CUSTOM = Rispettiamo le preferenze delle persone e il gusto diverso nel cibo, questo è il motivo per cui non viene preparato nulla, il cliente sceglie ogni singolo ingrediente e ogni ciotola viene preparata sul posto.      

VELOCE = negli Stati Uniti non abbiamo un'intera ora di pranzo, e tutto si muove così velocemente, quindi abbiamo dovuto adattare la velocità della preparazione del cibo per fornire il miglior servizio.   Stiamo anche incorporando la tecnologia e le esigenze del mercato su base giornaliera per aggiornare il modello di business. Ad esempio, siamo presenti su tutte le piattaforme di consegna e abbiamo una piattaforma di pre-ordine sul nostro sito Web per aiutare le persone a fuggire dalla lunga fila durante le ore del pranzo.      

FRESCO = Ogni mattina il pesce intero viene consegnato, pulito e preparato per essere servito. Frutta e verdure sono tagliate fresche ogni giorno La nostra chiave del successo è la QUALITÀ, ogni ingrediente è selezionato e servito fresco.

Diffuso da ltc - lorenzo tiezzi comunicazione x Francesca Lovatelli Caetani

special adv by ltc - lorenzo tiezzi comunicazione

[unvegetarianoamilano]

Memà, cocktail bar con cucina siciliana.

A Milano, vicino a casa mia, c’è una piazzetta meravigliosa con in mezzo una chiesa, che è proprio la cappella di quel Lazzaretto che dà il nome al quartiere e di cui scrisse Manzoni. Da una parte viale Tunisia, dall’altra via Lecco, la gay street per vocazione della città. Lì, ormai da un bel po’, c’è il LeccoMilano, vera istituzione dei cocktail bar della movida LGBT. Nella piazzetta invece, che si chiama Largo Bellintani, c’è, da non troppo ma neanche troppo poco, il Memà, che vuol dire ‘mia mamma’ ma che con il Lecco condivide il papà.

Nato 16 mesi fa da un’idea di Paolo Sassi, Memà è un cocktail bar tutto orientato sulla mixology, con una ricerca sulla preparazione dei drink davvero allucinante, ma che ha un occhio di riguardo per la cucina tradizionale siciliana. Cocktail buoni e cibo mediterraneo è una combo che da sempre mi acchiappa, ma la domanda è la solita: cosa mangiarci che non contenga animali mentre si sorseggia un cocktail di tutto rispetto? E soprattutto: c’è vita oltre le melanzane, che quando vado in Sicilia cercano di rifilarmi in ogni dove ma non mi piacciono e per non essere percosso devo dire che sono allergico? Sono andato a scoprirlo.

Leonardo, uno dei barman del locale, mi porge un vegetale. Cosa mai avrà voluto dire?

Il locale dentro è davvero molto bello e curato nei dettagli, con luci colorate e toni soffusi, il bancone al centro come vero protagonista dell’ambiente. Lo spazio è piccolo ma non angusto, tutto rivolto verso la piazzetta, e lo stile è il giusto incontro tra la Milano più fighetta e la Sicilia più autentica. Andate in bagno per mandare il tutto in corto circuito: bisogna prendere un ascensore che, tenendo premuto il bottone, porta al piano di sotto, in un mood che di colpo è ‘faccio la pipì in una disco sotterranea di Berlino’.

Ciò detto, l’esperienza gastronomica è molto interessante: vero, nel piccolo menu non c’è (contrariamente a quanto accade nell’aperitivo del LeccoMilano) nulla di veggie (ma proprio nulla!) ma basta chiedere le opportune modifiche e sarete accontentati dal personale, davvero molto disponibile e simpatico - e anzi: tali modifiche potrebbero far rendere conto, come è accaduto in altri locali, che - attenzione! certi piatti sono già molto buoni così, senza bisogno di aggiungere animali di sorta.

Piano Battaglia, veggie remix

Mi sono accomodato nel bellissimo dehor, che finalmente è estate, e mi sono buttato sul ‘pane cunzato’, il tipico pane condito che le mamme siciliane fanno ai loro figghi, qui invece fatto da Davide Longoni e farcito da Memà, e ne ho provati due tipi. Il Pantelleria, con pomodoro fresco, capperi di Pantelleria (eh sì), filetti di cipolla Giarratana e fiore d’origano a cui ho fatto non-mettere le acciughe, e il Piano Battaglia, con pomodoro appassito al sole, caprino di Licata e basilico, che normalmente contiene del prosciutto in sostituzione a cui mi hanno aggiunto delle cipolle Giarratane e un altro tipo di pomodorini. Buoni, tanti e belli, accompagnati da un buon calice di vino bianco. Prezzi: dai 5 ai 12 euro, a seconda della farcitura.

Altre opzioni? L’Insalata ‘Piana degli Albanesi’ ma senza acciughe (cous cous, caponata di melanzane, sedano, uva passa, pomodori al forno, ricotta) o quella ‘Anciova’, sempre senza acciughe (radicchio, pesto di finocchietto, arancia, caprino, capperi). Per il resto la carta lo recita chiaramente: ‘per i nostri amici vegetariani e vegani prepariamo piatti fuori menu’: le possibilità ci sono - e gli ingredienti, buoni, pure.

Io e il Pantelleria - o di quando le acciughe non servono

Vuoi però non chiudere in bellezza, perlustrando come si deve anche l’altra anima del Memà, quella dedicata alla mixology? Uscendo completamente dal seminato ho chiesto un margarita piccante (se ho un vizietto è questo qui - vabbè ne ho anche un altro paio) e mi è stato chiesto: posso reinterpretartelo? Claro que sí. E’ arrivato un pazzesco margarita con affumicatura alla lavanda, con sale alla salvia e al ginepro, petali di rosa, mezcal, bitter al peperoncino, lime e camomilla: una roba da commuoversi per quanto era buona, spicy e interessante, e all’atto pratico fatta con molti più ingredienti rispetto a quanti ne avessi mangiati durante la cena. Ma il bello di questo locale è tutto qui: la tradizione e la modernità, la campagna e la città, la Sicilia e Milano che si sposano, signori miei.

QUI TUTTO IL RACCONTO SULLE INSTAGRAM STORIES

Memà - largo Fra Paolo Bellintani 2

02 92869193

https://fb.me/memamilano

[giornalepop]

PREPARARE UN PRANZO PER TUTTE LE ESIGENZE

PREPARARE UN PRANZO PER TUTTE LE ESIGENZE

Quando si decide di invitare qualcuno a pranzo bisogna assicurarsi che tra gli invitati non ci sia qualcuno che abbia particolari intolleranze, così da preparare menu ad hoc. Ci possono essere persone intolleranti al lattosio, invitati vegetariani, vegani o intolleranti al glutine. Per questi ultimi il problema si risolve facilmente grazie alla vasta linea di prodotti senza glutine con cui…

[digitalandy]

La leggenda dei Frati, Firenze

Partendo dal lungarno si sale velocemente lungo la ripida e tranquilla via che porta all'ingresso di questo ristorante Stellato a pochi passi dal centro di Firenze. Il luogo è affascinante in quanto si è in all'interno di villa Bardini, posizionata sulla collina affacciata alla città e sede di mostre d'arte.

L'apparecchiatura prevede grandi tavoli con tovaglie bianche. L'arredo è ben pensato e gradevole.

Il menu offre una degustazione basata sui piatti storici dello chef e una scelta alla carta.

Molto ben fatto il carpaccio di barbabietola che riesce a giocare bene sulla consistenza della radice abbinata ad una serie di altri ingredienti vegani che comprendono capperi, mela, senape e varie erbe.

Molto buona e saporita la terrina di fegatini con fichi secchi circondata da lardo di colonnata e accompagnata da un creme caramel.

Ottimi i ravioli di cipolla dove questo ingrediente viene stufato molto bene ed acquista un'intensita ed un struttura notevoli. La salsa Carbonara con il guanciale croccante è solo accennata ed evita di togliere la giusta attenzione al ripieno.

Ben cotta anche la scamerita, capocollo di maiale, che risulta morbida e piacevole.

Meno convincenti i dolci con il Baklava forse troppo zuccherato e con poca croccantezza a bilanciare la quantità di lemon curd.

La lista dei vini vede una serie di etichette prestigiose Toscane e Umbre offerte con una notevole profondita di annate ma con ricarichi molto consistenti. Al di là di queste bottiglie importanti il resto della selezione è limitato e senza una forte personalità. Il prezzo minimo delle bottiglie parte da un livello alto.

Peccato poi per i bicchieri, pesanti e di vetro stampato, che non si addicono né al tenore del locale né, soprattutto, al prezzo e selezione delle bottiglie. Elemento negativo anche nel mancato controllo della loro pulizia con un bicchiere da vino da dessert palesemente macchiato.

Servizio cortese e apprezzabile il fatto che lo chef si presenti ad inizio serata ad ogni tavolo e che poi prenda l'ordine.

Notevole anche l'offerta di salire al piano alto del palazzo per accedere ad una terrazza dove si ha una delle più belle viste sulla città di Firenze.

https://laleggendadeifrati.it/

[zlutyzakaznik]

Baristi na čudlík

(11. 5. 2020) Pocity z masifikace výběrové scény mezi Brnem a Atlantikem.

V půli listopadu minulého roku, jen pár dní po návratu z Veneta a širokého okolí, jsem nastoupil na odpolední let z Vídně do Varšavy, abych se podíval, co se v polském hlavním městě od července 2018 událo nového a vrátil se na svá oblíbená místa. A také abych získal nějaké pěkné vzorky do výročního žebříčku nejlepších káv za daný rok. První den ráno, protože jsou to jen tři zastávky autobusem od mého oblíbeného žlutého hotelu, jsem podruhé zavítal do pražírny HAYB (How Are You Brewing, dříve Coffee Republic) a nemile mne překvapilo, že tři čtvrtě hodiny po otevření nebylo nic nastavené, v mlýnku zbylá cvičná zrnka ze školení předchozího dne a připravené doppio nic moc a tak jsem tentokrát žádné balíčky nekoupil. Tři dny předem jsem se přitom ještě dotazem na Facebooku ujišťoval, zda vše funguje normálně a mohu v daný čas a den přijít. Prý ano.

V HAYB (ex-Coffee Rebublic) ve Varšavě v zázemí sice expandují, kvalita jejich kávy jde ale, obávám se, docela dolů. Ale zase se začala objevovat, podobně jako Casino Mocca, v tuzemsku. :-)

Aspoň že ceny degustační kávy zůstaly v pražírně příznivé. Raději bych si ale připlatil a dostal lepší produkt.

Ani v jiných varšavských podnicích to ovšem tentokrát nebyla žádná sláva. Má nejoblíbenější místní kavárna Juice Press People v samém centru, jejichž flat white z Keni od výše uvedené pražírny bylo mou desátou kávou roku 2018, vyměnilo majitele, přejmenovalo se na STOR a pozdně odpolední doppio z Brazílie (po příletu) z HAYB jsem ani nedopil (11/20), protože bylo nahořklé a ještě mi pak z něj bylo chvíli těžko od žaludku. Bylo mi ovšem naúčtováno, i když baristka přiznala, že ví, že mají aktuálně s touto kávou problém.

Flat white z Barnu (Etiopie) v přestěhovaném varšavském Foru. Bublinky jsou prý způsobeny příliš čerstvým farmářským mlékem. Aha... (slabých 13/20)

Coffee Desk patřil v polském hlavním městě k neselhávajícím jistotám. V listopadu tomu ovšem bylo už jinak. Doppio z berlínské Bonanzy (Etiopie) se tak tak blížilo 13/20. Vypít se to dalo, ale výstup z nahé páky je snad nejvíc “messy”, co jsem kdy viděl.

Forum, kde dbali na úroveň espressa polská mistryně v aeropressu a její přítel a jež se přestěhovalo od divadla Klub Komediowy, bylo bohužel tentokrát také o dvě úrovně níž a flat white z Barnu jsem si dál spíše, abych se zahřál z profoukání mezi mrakodrapy než kvůli kávě samotné. Pochopitelně ani jeden z hlavní dvojice nebyl na směně. 

Ve výběrové kavárně na severozápadě města, která se honosila tím, že si peče vlastní croissanty a  pain-au-chocolate (oboje bohužel nebylo) mě varovalo, když jsem při prohlížení menu slyšel v téměř prázdném lokále domílat přes dvě minuty mlýnek. Zeptal jsem se, co v něm právě mají a odrovnala mě odpověď, že slečna bohužel neví a balík nemůže najít. Vděčný jsem tak nakonec byl za dvojí slušné espresso z vlastní Etiopie v Ministerstwu Kawy (na stojáka u baru za milých 5 PLN; 14/20) nebo za totéž z Mazzeru Super Jolly vedle uvedené francouzské kavárny a také za designové knihkupectví s malou jednohlavovou ECM kostičkou, kde sice byla káva obtížně vypitelná, ale byla tam nádherná hudba na ambientní hlasitost a strašně fajn slečna za barem.

Polština je občas velmi zábavná. Zkusil jsem a docela to šlo.

Alternativa pro vegany 1

Alternativa pro vegany 2

Takhle vypadají kupované pierogi ruskie v mléčném baru, kde předstírají, že jsou domácí (Varšava, slabých 12/20)

A toto jsou opravdu domácí pierogi ruskie á la minute v mé oblíbené varšavské vývařovně Biedronka (silných 15/20) a vedle nich porce palačinek, které jsou pro mě jídlem roku 2019 a za 16/20. Na pohled to tak možná nevypadá, ale textura, tvarohová náplň, smetana i cukr byly v perfektní rovnováze a když jsem se do nich poprvé zakousl, staly se dvě věci. V úžasu a obdivu mi přes pusu přeletělo jedno trochu méně slušné slůvko (následované anglickým heavenly) a vzpomněl jsem si na výstižnou větičku z tohoto článku: “The dish, which I later tried, activated every sense with which humans are equipped...”

Proti účtu za jídlo roku 2019 nešlo namítat opravdu vůbec nic. V poměru cena/zážitek jsem se tak nepomněl od léta roku 2011, kdy jsem se systematicky vykrmoval v michelinských bistrech s hvězdičkou v Hong Kongu.

Další den jsem si to chtěl zopakovat a i tady se ukázalo, že strašně záleží na tom, kdo je právě v kuchyni. Pirohy byly tentokrát “jen” na úrovni 14 až 15/20...

... a palačinky s jablky byly o třídu méně povedené než tvarohová fantazie z předchozío dne (silných 13/20)

Bohužel ani na třetí pokus se už palačinky nebesky hebkým a vyváženým exemplářům z prvního dne nevyrovnaly (skoro 15/20), ale tak už to bývá. Jako hlavní chod jsem k večeři zkusil vepřový guláš a než se ozvou puristi hovězí kližky, dovolím si upozornit, že jsme pořád v ultralidovém mléčném baru a porce guláše (14/20), který tvořila de facto hromada masa, přišla na 9.50 PLN, tedy asi 57 Kč.

Výhled do podzimu z hotelového pokoje. Možná to působí poněkud bezútěšně, ale měl jsem svůj oblíbený, tj. nejtišší z tichých pokojů ve svém oblíbeném žlutém hotelu, takže jsem byl velmi happy. 

V ČR už bohužel léta nemáme ani ten Carrefour, natož jeho bio verzi nebo dokonce Premium.

“Útulné” posezení v kávovém koutku varšavského Carrefour BIO. :-)

Tuhle slečnu možná zaúkolovala babička nebo maminka, protože listovala svým telefonem obrázky a po cca pěti minutách vybrala z regálu 9 titulů pro ženy.

Některé čtivo (Chvilka pro Tebe či Paní domu, kterou si kolega před časem mylně vykládal coby minoritně zaměřený magazín 18+) známe i u nás. Většina je však odrazem místních sociokulturních souřadnic. :-)

Měli i pobočku v Katovicích. A větší a velkorysější. Tahle na předměstí Varšavy mě však víc pobavila.

Proč jsem něco podobného neviděl v brněnské ZAŘE? Přitom taková blbost...

Melt Another Day ve Varšavě. Zdalipak je to, podobně jako v Rakousku v případě DeSpar Gourmet, oficiální kooperačka?

Ale jo, výhled ujde. Usazen u baru očekávám objednané etiopské doppio v katovické kavárně Bez cukru.

I přes vysvětlování docela otrávené baristky jsem rozdíl mezi flatte a latte o objemu 300 ml a za 11 PLN v katovickém podniku Bez cukru zcela nepochopil.

Normálně na takové věci nejsem, ale když to mohl udělat Brooks ve Vykoupení z věznice Shawshank, odhodlal jsem se projednou i já v katovické kavárně Synergia (ul. Andrzeja 29/2). Snad i díky tomu, že tam mají velké a žluté Victoria Arduino. Tamní doppio okolo 13/20.

Ještě před vypuknutím epidemie v Evropě, začátkem března, jsem se podruhé na skok podíval do Lisabonu (z Brna přes Berlín a Lucemburk), kde bylo touto dobou mnohem příjemněji a daleko méně turistů než koncem září předloňského roku. Úroveň espressa byla ovšem tristní. A pokud jsem byl v září 2018 jakžtakž spokojen s doppii ve dvou místních a doporučovaných výběrových kavárnách, tentokrát to byl docela smutek. V prvním podniku sice dvojitá káva stála pouhých 1.20 EUR (a ano, byl to jejich vlastní a údajně výběrový blend připravovaný na Linea PB), ale udělat z maskulinních 23 gramů suroviny slzu objemu ristretta jsem viděl poprvé (12 – 13/20 a chuť odezněla asi za minutu, i když emulze měla konzistenci ne zcela rozpuštěné čokolády).

Kávové momentky z berlínského Kauflandu 1

Kávové momentky z berlínského Kauflandu 2 

Kávové momentky z berlínského Kauflandu 3 

“Kávové” momentky z berlínského Kauflandu 4 

Kávové momentky z berlínského Kauflandu 5 

Kávové momentky z berlínského Kauflandu 6 

Kávové momentky z berlínského Kauflandu 7 

A v pobočce Copenhagen Coffee Lab u přístavu jsem sice málem neviděl na holčinu s výrazným americkým přízvukem za hradbou obrovského Victoria Arduino, ale naprosto mě šokovalo přiznání, že druhý Mythos s Guatemalou (kterou bych si dal) ještě nemají nastavený – hodinu po otevření – a že čekají na baristu, který má přijít a seřídit jim to. Ocenil jsem upřímnost a posmutněle slečně řekl, že jde přece o posunování toho kolečka na horní části mlýnku a rozloučil se. 

Piccolo latte a kávové menu jedné z trendy kaváren v Lisabonu

Při odpolední svačině jsem pozoroval letadla jdoucí na přistání na lisabonské letiště a také jednu velmi přátelskou kachnu.

Ze zajímavosti jsem ještě o hodinu a půl později zkusil další pobočku tohoto výběrového řetězce a i když espresso bylo hodně hodně obyčejné (12/20), aspoň to stálo jen 0.90 EUR a dáma středního věku, která kávu připravovala, mi po postěžování si na úroveň předchozí pobočky řekla, že kávová kultura v Lisabonu má ještě mnohé před sebou. Naštěstí však konec jednodenního pobytu v portugalském hlavním městě přinesl i něco dobrého: kavárnu se skvělým výběrem časopisů, kde hrála příjemně potichu hudba, baristka byla moc fajn a znalá a doppio z Marzocca GS3 a mixu Etiopie a Brazílie od Kiss The Hippo bylo o řád lepší.

Tramvaj (skoro) z letiště v Lucemburku překvapila svou duhovou barevností a celkovou čistotou a kultivovaností. A přiletěl jsem tři dny poté, co vláda zavedla hromadnou dopravu po celé zemi zdarma a pro všechny.

Aranžérka v Lucemburku na komunikační pauze...

V Lucemburku, hlavním městě malinké země s druhým nejvyšším HDP na hlavu dle parity kupní síly na světě, nedostatkem opravdu nestrádají. Všude byla spousta dobře a elegantně oblečených lidí a co do stylu a úrovně oděvního designu u dívek a dam se tohle město pro mě zařadilo na pěkné třetí místo na světě (po Londýnu a Varšavě).

Několikrát se mi dokonce stalo, že jsme si s dámami korzujícími po nákupech a ulicemi historického města (ladies who lunch a/nebo rentiérky?) vlídně a s úsměvem pokynuli. Velmi hygge situace a to jsem ani nemusel do Kodaně nebo Aarhusu. Město má docela venkovský ráz, ale když venkov, tak něco takového: do Paříže slabé dvě hodinky TGV, Alsasko a údolí Mosely za humny, letecký přískok do Londýna za hodinku. Jenže je to také jeden z největších světových daňových rájů...

Navzdory obavám z názvu nedávno otevřeného designového podniku (Cereal Lovers) bylo zdejší odpolední doppio (francouzská pražírna Cafe Mokxa a jednodruhová Brazílie) celkem slušné (13/20) a na místní poměry i za výtečnou cenu 2.30 EUR. 

Na odpolední svačinu a nákup jídla na letiště a na večeři v Lisabonu (přece jen jsem měl přistát po jedenácté a to už by bylo svízelné něco shánět) jsem vyrazil do francouzského hypermarketu Auchan a musím říct, že na základě předchozích zkušeností ve Štětíně nebo Varšavě jsem měl jistá očekávání. Francouzský obchod v městě s mimořádnou kupní silou? To by mohlo být dobré...

A bylo. Víc než dobré...Již úvodní sekce zeleniny a ovoce ve mně zanechala velmi dobrý dojem. :-)

Kdybych byl dítě, asi bych tahal rodiče za ruku, abych se mohl podívat na toho velblouda. Jelikož v Lucemburku rodiče absentovali, proběhlo vše bez nejmenších komplikací a zvířete i regionálně příslušného ovoce jsem si užil do sytosti.

Problém, zda zvolit na vaření typ A, B nebo C, v Lucemburku místní pravděpodobně nepociťují. Brambory byly i na druhé straně regálu, celkem nějakých 12 druhů včetně těch, co mají francouzské chráněné označení původu.

600 druhů sýra jako v newyorském Fairway Market zde dost možná nemají, ale i tak se dá určitě vybrat a dvěma vzorkům jsem neodolal ani já. Asi nepřekvapí, že to byla takřka výhradně Francie.

Sladkost “to go” v lucemburském Auchanu.

Bibliothèque du vin v Auchanu pokrývá celé spektrum. Od věcí za pár eur, které známe i u nás...

přes aktuální akční nabídku...

... po lahůdky pro skutečné milovníky vína. A i v Lucembursku uplatňují potravinářskou legislativu a měrné jednotky, takže si zákazník může snadno zjistit, že cena za 1 litr činí 33 333 EUR. 

Auchan a cca 1/4 jeho pivní nabídky. Samé nudné věci jako to nejlepší z francouzských, belgických, německých nebo anglických pivovarnických legend.

Kávové pivo z Japonska.

Hudebně laděné pivo z Portugalska.

A konečně Londýn. Podvaatřicáté a zhruba dva měsíce po vánoční návštěvě, kdy už vše běželo naplno. Jelikož mě před časem v pražském onesip opravdu zaujalo “boozy” doppio ze zrnek Origin Coffee Roasters v provedení Zdeňka Hýbla, zajel jsem si ráno do jejich hlavní pobočky a sídla pražírny vedle metra Southwark. “Výčepní kohouty” (Modbar), stereotypní Mythosy a dost otrávená dvojice dívek pracující s kávou. V popisce byly uvedeny růže a skutečně jsem je tam pár vteřin po doručení šálku cítil, ale velmi rychle vyvanuly a ustoupily kalnému blátíčku tak jak ho známe u Nordbeans. Nedalo mi to a zaskočil jsem ještě do pobočky v hipsterském Shoreditch a byl to dramatický rozdíl v přístupu. Trojice usměvavých kluků za kávovarem a když jsem si postěžoval na úroveň kávy v jejich pobočce a ukázal výsledek, bylo mi nabídnuto opravné doppio na účet podniku, což je férový přístup a třebaže ani toto nebyl žádný zázrak (slabých 13/20), aspoň něco. 

Nová architektura v Londýně stále roste jako z vody. V levé dřevěné části se ukrývá malá kavárna.

Zas jen marketing. Schválně jsem se uvnitř zeptal, zda je to nějaká inovace “staré dobré V60″, ale prý ne a dali to tam jen proto, že to vypadá dobře...

Co-workingový gigant We Work se potácí v existenčních problémech, ale při budování svých londýnských poboček na kávovém vybavení rozhodně nešetřil. V jeho “brunchi” u Liverpool Street zase mají Mythos a VA.

Fancy kávové menu podniku nedaleko Old Spitalfields Market mi evokovalo brněnský Cukr, ale spojitost tam nebyla žádná.

I v kávovém stánku na výše uvedeném tržišti mysleli na kvalitu používaného vybavení. Měl jsem tu doppio při předchozí návštěvě koncem prosince.

Odpoledne v City.

Když jsem viděl, jak i v dříve konzistentním souboru podniků The Espresso Room v Londýně začíná standard přípravy upadat (doppio v espresso šálku, který málem přetékal, jsem v pobočce v Covent Garden odmítl převzít), sáhl jsem k možná poněkud brutální metodě, která ale v naprosté většině vede k tomu, že se on či ona za kávovarem vybičují k slušnému či nadstandardnímu výsledku. 

U pobočky The Espresso Room na Great Ormond Street jsem nejprve, když jsem viděl, že dva lidi u kávovaru mají prázdný podnik, dvě minutky sledoval jejich rutinu za sklem výlohy (třískupinová Linea PB byla otočena pákami do ulice), což vedlo k obvyklé reakci, tj. po pár vteřinách nevšímavosti zpozorování zájmu, pak úsměv a konečně nervozita, když si kluk a holka všimli m��ho udiveného výrazu nad čůrky valícími z výpustí.

Uvnitř jsem vyjádřil svou touhu dostat doppio z nabízené Etiopie, zmínil předchozí zkušenost ze sesterské provozovny (ujišťování, že toto by se tady stát opravdu nemohlo), zeptal se na gramáž jdoucí dovnitř i ven, na váhu porce v šálku, na typ používaného šálku pro doppio (stejné tyrkysové ACME, jako mám doma, měl jsem štěstí) a vlídné ocenění skutečnosti, že používají Mazzer Robur. Pak jsem se trošku vzdálil a pozoroval přípravu. Výměna pohledů mezi klukem a holkou a domluva, kdo danou kávu udělá; pak pečlivá a soustředěná práce mladého muže s mlýnkem. První porce vylita a druhá posazena s klepnutím hrníčku o pult na podšálek, hledání té nejčistší lžičky a vyjádření naděje, že to bude dost dobré. A bylo, velmi solidní a nejlepší londýnská káva daného pobytu (15/20).

Toto je samozřejmě krajní postup a samotného mě to nebaví, protože bych si raději jen v klidu objednal s tím, že se mohu spolehnout, že on či ona za kávovarem udělají vše pro to, aby byl výsledek co nejlepší. Takto to však ve světě, který se často snaží sám sebe i své zákazníky oslepovat září orlů nebo lvů na kávovaru, bohužel nefunguje a přiřadit na globálním webu své profesionální řadě označení hero products mi, zcela upřímně, přijde od Victoria Arduino jako vrchol trapnosti.

Londýnský dopravní podnik naštval nejen mě tím, že zrušil v hlášení oslovení Ladies and Gentlemen a zdá se, že v politické korektnosti pokračuje v aktuální kampani. Na plakátu se výslovně píše “all communities”, tak jak je možné, že je to tak jednostranné? Chtějí se snad zalíbit současnému starostovi? Ale třeba má letáček více verzí a na nich jsou zase jen Afroameričané, asijští Američané nebo britští Asiaté. A kde má většina cyklistek helmu?

Celá Británie je jiná než jak ji líčí Mr a Mrs Prokop. A platí to i pro angličtinu, která může být úžasně svěží, zábavná a vůbecne fosilizovaná. Mám opravdu rád tuhle malou rubriku v londýnském deníku Metro... (pokračování strany níže)

.... a nad závěrem vzkazu slečny (I’d love to meet for a drink and a staring competition) mé srdce nejen jazykově opravdu zaplesalo. 

London School of Economics, jejich “den otevřených dveří” a další skvělá ukázka britského grafického designu.

Za pokropený šálek doppia se v Coffee Desk nikdo neomluví. U anglické výlohy v úpravě to považují za samozřejmost.

Při čekání na bus na letiště jsem zpovzdálí pozoroval současné podoby londýnského street foodu.

Když jsem se během této cesty i později zamýšlel nad fetišizací kávových technologií ve světě specialty coffee, uvědomil jsem si, že problém nespočívá jen ve vypulírovaných statutech, nákladném vybavení a formálně deklarované profesionalitě, ale svým způsobem jde i o lenost a pohodlí, o určitou rezignaci na řemeslo jako takové. Ilustrativním příkladem je pro mne v tomto ohledu prezentace australského baristického šampiona za rok 2019, který nejprve připraví deset mléčných nápojů “manuálně” (používá volumetriku) a poté s pomocí nejnovějších technologických hraček.

Snad ještě nikdy jsem na YouTube neviděl vystoupení, kde by se barista cítil tak nesvůj, když nespoléhá na všechny ty podpůrné aparáty jako OCD, PuqPress nebo dávkovač mléka a průběžně si nestěžuje jak moc trpí. Že není vše úplně konzistentní; že ho pravděpodobně zdržuje odšroubování víčka od kanystříku s mlékem; že není lehké nalít ručně pokaždé stejné množství mléka do konvičky; že musí provádět spoustu pohybů, které nejsou nutné; že ho zdržuje šlehání mléka (v tomto se nedivím, protože napočítaných 34 vteřin na 0.75l(?) konvičku na jeho Sanremu je opravdu docela dlouho); že nemůže v ušetřeném čase komunikovat se zákazníky; že nemá tolik sebedůvěry při ručním tempování. 10 minut a 45 vteřin na 10 mléčných nápojů v “manuálu” (Hallo! Ist das Düsseldorf?), z nichž některé označuje za flat white, i když mají jen jeden shot espressa? (V Londýně mi teď ale v jedné kavárně tvrdili, že berou flat white jako cappuccino s řidším mlékem, tak si to prosím přeberte.) :-)

V druhé a plně automatizované sadě trvá našlehání stejné konvičky paradoxně o trochu déle, 38 vteřin, a úplně – jako úplně nejvíc – mě odrovnalo to, že používá samostatný automat vedle kávovaru (který se navíc spustí až napodruhé a v přepočtu stojí cca 160 000 Kč), když na kávovaru má sice docela pomalé, ale přesto dvě plně funkční trysky. To je skutečný úpadek a kdekoli uvidím Perfect Moose nebo Ubermilk, otáčím se na podpatku a odcházím. Jestliže si takto počíná australský šampion, jak to asi vypadá na nižších patrech tamního výběrového řetězce? (Ostatně i trysky kávovaru si člověk může nastavit v latiéře tak, aby se mléko šlehalo samo, viz Dritanova videa.) A je vidět a slyšet, jak Matthew Lewin při druhé session pookřeje a libuje si, že to všechno pěkně jede. Chápu, že smyslem demonstrace bylo přiblížit divákům co a proč barista dělá (a nalákat je ke koupi používaného vybavení a nepřekvapí tedy, že můj ne právě nadšený komentář byl napoprvé i napodruhé rychle vymazán), ale tahle upovídanost či přímo non-stop verbální rychlopalba je stále víc charakteristická i pro vrcholné baristické soutěže. 

Nevede stále větší závislost (mladší generace) na podpůrných stroječcích ve snaze obsloužit co největší počet zákazníků za co nejkratší časovou jednotku k nivelizaci výsledku v šálku? Ano, myslím třeba i mediálně proslulého Matta Pergera a jeho upsání se superautomatickému “ďáblu” Eversys, kterým se chlubí i český distributor. Je takový lovec benchmarků se spoustou technologických extenzí ještě dobrý kávový řemeslník nebo dokonce umělec? Legendární Bergmanův kameraman Sven Nykvist ve své autobiografii Úcta ke světlu vzpomíná na jejich první barevný film A co všechny ty ženy s tím, že oba vyzkoušeli dopředu vše, co vyzkoušet šlo, ale postupovali až příliš podle manuálu a výsledek byl nijaký, mdlý, bezkrevný. Nemohl jsem v této souvislosti nevzpomenout na jiný příklad z filmové historie – skvělý článek zabývající se rychlostí projekce v éře němé kinematografie – a obávám se, že nejen v uvedeném videu se z původního tvůrce a pána nad daným procesem, tedy přípravou espressa a cappuccina, začíná stávat pouhý referent extrakce a slouha stroje.

[uds]

l’ennesimo post che pubblico senza rileggere, che poi mi ricapita sotto gli occhi e mi ammazzo di refusi e ripetizioni perché già non sono in grado di scrivere decentemente, figuriamoci al primo colpo.

-in realtà, come è ovvio, lisbona è una grande città abbastanza omologata a tutte le altre grandi città al mondo, per cui in centro la gran parte dei negozi presenti è di catene internazionali, da h&m a zara a tezenis a tutto quello che volete. per dire, gli spiedini in mutande di intimissimi ci sono anche qua, state tranquilli. -a tal proposito, in una delle piazze principali della città (rossio, per la precisione), ci sono più o meno agli angoli opposti un mcdonalds e un burger king. esattamente di fronte al mcdonalds c'è una fermata del bus. sulla pensilina burger king ha fatto mettere una pubblicità con scritto più o meno “vi siete persi per soli cinquanta metri il miglior fast food della piazza”, e una freccia che indica il lato opposto di rossio. l'ho trovata una roba di una scaltrezza meravigliosa. -in portogallo l'acqua in bottiglia è amara. ne ho provate quattro marche diverse, non ce n'è una che non lasci un chiaro retrogusto lievemente sgradevole. poi te credo che quando prendono gli strumenti musicali in mano quello che esce è il fado. -ringrazio l'abolizione dei costi aggiuntivi dovuti al roaming. questo mi ha concesso di utilizzare la mia offerta internet sul cellulare per aprire tumblr in luoghi pubblici e affollati, imbarazzandomi tantissimo per il profluvio di genitali in posizioni acrobatiche che apparivano sullo schermo. il che è normale, ma vuoi mettere farlo a costo zero di fronte a folle internazionali? -lisbona città ha comunque un sacco di robe fighissime da vedere, che la rendono un gioiellino. se ne posso consigliare tre, tra le tante: belèm, con particolare plauso al museo berardo di arte contemporanea (non sono un esperto di arte moderna, non ne so niente, ma mi piace molto vedere opere con un'idea forte che riesco a capire, o di cui mi vengono forniti gli strumenti di decodifica -per dire, quando un mio amico mi ha spiegato rotkho ne sono rimasto fulminato- e lì è pieno di pezzi del genere), il convento do carmo (una chiesa il cui tetto è caduto nel 1755 a seguito di un terremoto, e che è rimasta una sorta di museo a cielo aperto, con colonne e volte che terminano direttamente nel cielo; l'impatto è notevole, e richiama a qualcosa di più alto in modo molto forte, per quanto casuale) e il lungo fiume da piazza commercio a fin dove volete in direzione belém. -uno dei motivi del viaggio era partecipare a una delle giornate del festival nos alive, che a una line up interessante sommava la presenza del mio artista preferito in assoluto, che non avevo mai visto dal vivo in quanto ha la simpaticissima abitudine di fare tour europei in cui la data più vicina all'italia di norma è dalle parti del circolo polare artico. ecco, non ho mai visto un festival con una organizzazione così perfetta. sicurezza ovunque, un posto enorme, quattro palchi diversi (due di musica dal vivo, uno per i dj set, uno per i comici) più una venue apposta per gli artisti di fado, stand mangerecci a prezzi più che onesti, addetti che giravano tra il pubblico a distrbuire gadget del festival o degli sponsor, spazi adeguati, negozi di ogni tipo. l'unica cosa che mi aveva fatto storcere il naso (i concerti delle band che volevo vedere che si sovrapponevano) in realtà si è rivelato un plus non da poco, per chi come me era interessato soprattutto a un artista in particolare ma non si crucciava troppo di perdere qualche canzone dei set degli altri gruppi presenti. i set con inizio sovrapposto alla fine di altri consentivano di non avere mai le 55.000 persone presenti tutte concentrate davanti allo stesso palco, e non essendoci praticamente mai stato un momento di pausa totale la coda per i bagni non è quasi mai stata improponibile. poi uno legge come è andata con i radiohead in italia e si fa due domande (però mettere uno dei gruppi che mi sarebbero interessati alle 02.55 di mattina è una roba fuori dal mondo, e infatti il vecchietto presente in me ha trionfato tipo due ore e mezzo prima; sarà per la prossima, ragazzi). -che poi, c'è stato un momento in cui ero sotto il palco, accanto a me la ragazza che amo, davanti a noi la persona a cui voglio più bene tra tutte quelle che non conosco -e che ho aspettato letteralmente lustri per vedere dal vivo- che cantava la nostra canzone. vivere a volte è una roba veramente parecchio più grande di quanto sarebbe lecito aspettarsi.

[frostedinnocence]

Shi'S Jap Fusion Restaurant Via Urbano III, 3, 20123 Milano, 02 5811 0988

Shi’s, Urban Japanese Restaurant Il sushi per tutti, la qualità giapponese incontra il gusto europeo, dando vita ai piatti di Shi’s. Ristoranti giapponesi take away e sushi delivery dal menu ricco e curato preparato esclusivamente con pietanze fresche all & origine. Impressum SICUREZZA Sui nostri prodotti vengono effettuati i controlli più accurati e tutte le pietanze sono trattate con la procedura di abbattimento di temperatura, in ottemperanza al regolamento europeo 853/2004 in materia di igiene alimentare. QUALITÀ La preparazione delle pietanze avviene manualmente, i nostri cuochi preparano il piatto solo dopo la vostra ordinazione. Nonostante la preparazione avvenga sul momento, noi cerchiamo sempre di fornire il servizio più veloce e preciso possibile. CELIACI, VEGETARIANI E VEGANI Per i clienti celiaci o per coloro che adottano una dieta vegana o vegetariana, tutti i piatti a loro dedicati sono segnalati sul menù con le apposite icone. Chiediamo comunque di comunicare eventuali intolleranze o regimi alimentari per adottare la procedura più adeguata alle vostre esigenze. ASPORTO Le ordinazioni possono essere effettuate telefonicamente o dall’area personale My Shi’S, nella quale vengono memorizzati i vostri ordini. Le ordinazioni possono essere sia ritirate al ristorante che consegnate direttamente a casa. Business Name : Shi'S Urban Japanese Restaurant Address : Via Urbano III, 3, 20123 Milano MI, Italy City : Milano State : Lombardy ZIP : 20123 Phone : 02-5811-0988 URL : https://www.shis.it/ristorante-giapponese-milano-urbano

[glinformati-blog]

Gordon Ramsey: da “allergico ai vegani” al menu 100% vegetale (per poco) - GLI INFORMATI

[veggiechannel]

Cosa mangiano i bambini nelle mense scolastiche? Sapevate che richiedere un menu veg presso la scuola o l’asilo di un bambino è oramai un diritto? Nuovo VIDEO di Veggie Channel con la Dott.ssa Carla Tomasini. Progetto Bambini vegani meravigliosi

[unvegetarianoamilano]

Calavera, ristorante messicano.

Da un paio di mesi ha aperto al pubblico CityLife Shopping District, il mastodontico centro commerciale dell’omonimo quartiere, che ha letteralmente invaso piazza Tre Torri rendendola di fatto un grande mall all’aperto. All’interno, invece, quasi un aeroporto: molto legno, linee sinuose, tutto al posto giusto, molto posh. Tra i negozi ‘particolari’ segnalo DM Drogerie Markt, il primo negozio milanese della catena tedesca: una specie di Acqua&Sapone che vanta una buona offerta di cosmetici e prodotti per il corpo vegani - a breve farò un piccolo post su Facebook a riguardo. Al piano superiore invece l’area intrattenimento: moltissimi tavolini e varie sedute con postazioni di ricarica, il nuovo cinema Anteo, e ovviamente i ristoranti. Alla mia prima visita qui, pochi giorni fa, la scelta è caduta su Calavera.

Questo simpatico ristorante messicano, che si sviluppa in lungo sul lato destro del primo piano del centro commerciale, sembrerebbe essere un franchising dato il mood e l’assetto pop, ma non lo è, o perlomeno non completamente: è sì l’unico Calavera esistente al momento, ma fa parte della catena RoadHouse, come d’altronde anche (non lo sapevo!) Rossopomodoro. Io e la mia amica Claudia siamo stati accolti da una ragazza gentile e simpatica, a cui nel corso della serata se ne sono succedute altre e altri, sbam, una via l’altro in un turbinìo di camerieri. Fai un’ordinazione, viene mandata digitalmente in cucina, tac, arriva: ristorazione modello shopping district di lusso. Tra i motivi che hanno influenzato la mia scelta rispetto agli altri locali del piano, oltre ad una particolare predilezione per i sapori spicy della cucina messicana, c’è stato il fatto che già dal menu esposto fuori si intuiva una buona possibilità di sopravvivenza veggie: veniamo quindi ad elencare ciò che ho ordinato nella mia tenera porcaggine.

Come - zozzissimo - antipasto abbiamo ceduto alla ‘especialidad de la casa’, i nachos loaded: un piattone gigante di nachos ricoperti di salsa cremosa (e formaggiosa?) di jalapeno, pico de gallo, guacamole e panna acida. Era previsto anche il chili con carne, ma ce lo siamo fatti portare a parte in modo che Claudia potesse fruirne senza che la mia parte venisse intaccata. Una roba porcissima, ovviamente buona ma alla lunga un po’ stomachevole.

Sopra: i nachos loaded. Sotto: come ti senti dopo averli mangiati tutti

Come piatto principale sono andato sul sicuro e ho ordinato El Luchador, l’unico burrito veggie tra i quattro presenti da menu: riso, quinoa e farro con avocado, formaggio di capra, insalata, pico de gallo, panna acida e salsa menta e coriandolo, il tutto avvolto in una tortilla che - idea simpatica - può essere normale, integrale, al pomodoro o agli spinaci. Io ho scelto quest’ultima, e ho fatto una piccola modifica, chiedendo di togliere la salsa prevista (non sono un fan del coriandolo, anzi) e mettendo quella piccante tomato e habanero, che mi è stata servita a parte. Buono e assolutamente riempiente, il mix di cereali non fa rimpiangere altri ingredienti, ma la salsa era più dolciastra che piccante. Si può comunque creare da zero il proprio burrito, così da poterlo avere anche vegano, e aggiungendo ad esempio peperoni, cipolle e fagioli. Stessa cosa per le insalatone, disponibili in ‘bowl’ ma anche componibili, mentre altre possibilità veggie da menu sono la ‘sopa’ broccoli e cheddar e le veggie quesadillas con spinaci e formaggio di capra.

El Luchador, aka Il Combattente - a suon di cereali

Non abbiamo ordinato dolci (le ‘tartas’ però non mancano) per la troppa pienezza, ma non ci siamo negati la giusta dose di alcool: i nachos li abbiamo accompagnati con una fresca birra messicana, e per il piatto principale mi sono (ovviamente) concesso un margarita frozen al passion fruit servito in un simpatico bicchiere/teschio, che si bullava però di essere ‘salutare’ (ovvero esplicitamente poco alcolico - ma aggiungendo 3 euro vi si può aggiungere uno shottino di tequila).

Margarita semianalcolico, e vitrei sorrisi

Una cena piacevole in una location bizzarra, cibo buono ma senza eccessivi entusiasmi, un plauso alla varietà e al buon numero di possibilità veggie, prezzi onesti: un antipasto abbondante para compartir, due piattoni, tre birre e un margarita, 25 euro a testa.

POSTO: 3/5 MANGIARE: 3/5 BERE: 2/5 VEGFRIENDLYTUDINE: 4/5 ECONOMICITA’: 3/5

Calavera c/o CityLife Shopping District, piazza Tre Torri (zona CityLife)

366 6340506

www.calavera.it