Leafstar and Hawkwing rolling up ready to be Polite AF and make friends with their Lakemates based on what Hawk picked up at that big celebration, Harestar on his best and most leaderly behavior trying to make up for how Onestar did not oppose Darktail right away, breaking out the Tunnelbuns of Improving Clan Relations
Harestar messes up and takes a bite. Deputy Crowfeather clears his throat uncomfortably. Leafstar and Hawkwing chuckle and follow suit. Harestar drops the tense formality and just speaks the way he's used to, everyone now eating the way they like best.
i. war is trauma
but trauma is war
its like
up is down
and the ceiling's the floor
the way out
is right through that door
but your feet don't work any more
ii. I'm poor
I'm sore
but there's a seed in my core
I got this hunger for more
the bullshit is manure
tree that ambrosia
that cure
to all the shit
that ails me
and assails me
iii. I'm a pawn
but a brother en-passant
and when it come to authority
bro, I'm toussaint
and they Haiti
after these bars
they gon hate me
and that hate gone take em
I only hate one thing
them pigs, the bacon
its asa lama lakem for me
they killin niggas for free
iv. ain't no combo breaker
for my killer instinct
I got the whole tri force
I got zelda and link
in sync like n'sync
before justin left
to the left
to the left
I fight my demons
to the death
to the death
its a bloodsport
get in the van damn it
shut that door
don't slam it
v. 9 years old
two black eyes
nigga I'm bandit
they beat me like I stole something
did the shit and planned it
how its underhanded
and I I couldnt understand it
and I played the role
like Oscar, Tony
vi. whatever its all bologna
like how you spell bologna
whoever did that shit
is like whatever yall can blow me
to whom it may concern
the world don't wait for shit turn
it just turns
and when you hold on to anger bro
it just burns
highlighted by the twilight
werewolf full moon
???
saturday morning cartoons
giving me a mic
is like giving ahab a harpoon
my father's Scar dude
vii. except he aint try to kill his brother
he did it to his son
like nigga
you were my sun
my moon
my galaxy
now you a fallacy
a trial
a catalyst for triumph
my energy kinectic
it could move silence
encapsulate the violence
then break it down to science
nigga I'm defiant
I'll take death
then give it my last breath
now that's give and take
viii. me and the pain
we like shake and bake
it aint only your body
that a slave taker takes
I don't need a seat at the table
I just need a plate
they ain't even gotta see my face
Something I’d like to do in addition to making playlists based on genres is to just make playlists based on cities. The end goal, I guess, is to try to show, musically, what a city was up to at a certain point in time and try to present some kind of encapsulation of that city’s overall sound by highlighting both obscure underground gems and more popular fare.
And that, admittedly, is going to be a really difficult thing to try to pull off with a city like London, which I wholeheartedly believe is the most vibrant city in the world when it comes to music. Just far too many scenes, far too many styles, and far too many genres that seem to get nurtured with sheer brilliance in that metropolis to list, but they all manage to coexist in a melting pot where everyone more or less seems to get along with each other. Not exactly sure how or why it was London that became the world’s epicenter for musical creativity and ingenuity, but one could definitely conclude that once technological advancements had been made that allowed electronic music to be produced far more easily, it opened up some floodgates, and things like the phenomenon of pirate radio, themed club nights, and the acid warehouse parties of the late 80s and early 90s had left the city plenty ripe already for musical growth.
And from my point of view, there just seemed to be more avenues of access to a wide variety of music in the UK, whereas things in the States seemed to be far more top-down, rigid, and segregated. Plus, electronic music was much further underground in the US than it was in the UK. I mean, if you don’t have that prominent dimension of electronic music in your country’s metaphorical musical platter, your country’s just gonna be missing out on a lot of music. And in the US, some electronic music did reach the critic class, and there also was an underground club culture, but outside of eurodance and, like, C&C Music Factory and “The Macarena” (lol), electronic music almost never bubbled up to the mainstream reaches of MTV or top 40 radio. But in the UK, electronic music managed to simultaneously occupy both the dankest of dank club basements and BBC Radio.
So, with all that said, you’re never gonna get another playlist that tries to capture the sound of London from 1997 quite like this one does so far. And that’s because it’s not really concerned with what the radio was playing at the time or what the critics at publications like NME wrote effusively about either. These are just dope tracks from 1997 that were made or remixed by London natives or transplants that I’ve come across over the years through collecting various artist compilations and DJ mixes. And most of these songs. though not all, seem to have slipped through the cracks almost entirely, never really getting the love, respect, and attention that they were so deserving of when they were first released.
In a way, this is, like, a brief look at an untold history of London’s vast musical landscape, with a collection of songs whose low Spotify play counts are simply astonishing for just how fucking good they are. Things kick off with a noisy, synth-laced rollick from legendary goth-punk band The Damned and then we proceed to go fully electronic, with some techno from Envoy and Maas, deep house from Human Arts and Make Some Break Some, breakbeat from Transmutator, a trance remix of Malcolm McLaren (yes, that Malcolm McLaren) from Obscure and Parks & Wilson, trip hop from Global Goon, and downtempo from Groove Armada, whose “At the River” is by far the most well-known song on this playlist and happens to also probably be my favorite downtempo track of all time.
This playlist is ordered as chronologically as possible:
The Damned - “Testify (Nosferatu remix)”
Envoy - “Acres of Space”
Maas - “Fallen Arches”
Maas - “Look At Me Now Falling (I.Cube Simple Mix)”
Human Arts - “Big Sur Highway”
Transmutator - “My Wonderful Friend (Children of Dub Mix)”
Malcolm McLaren - “The Bell Song (Lakeme Dubmix)”
Global Goon - “Afterlife”
Groove Armada - “At the River”
Make Some Break Some - “Nightshift”
And this playlist is also on YouTube and YouTube Music, with a bunch more tracks added to it that aren’t on Spotify, including a re-edit of “At the River” from Fatboy Slim that incorporates some of the drums from another very popular London track at the time in Underworld’s “Born Slippy,” a couple IDM tracks from who I think is one of the genre’s most serially underrated practitioners, Freeform, a fantastic and anthemic house remix banger of Wildchild’s “Renegade Master” from Stretch n’ Vern, a couple more trance tunes, and a little bit of future jazz from LA Synthesis vs. Johnny Astro as well.
Freeform - “Refane”
Flywheel - “Slowdown”
Yum Yum - “The Vision (Original Mix)”
Palefield Mountain - “PM3 (MDOA Mix)”
Freeform - “Fyonk”
Wildchild - “Renegade Master (S'n'V Renegade Moonmen edit mix)”
LA Synthesis vs. Johnny Astro - “Doidy Dawg”
And I also have other London playlists going too, so if you want more of this late 90s stuff, have a look at those as well.
1998 London: YouTube / YouTube Music
1999 London: YouTube / YouTube Music
Enjoy!
More to come, eventually. Stay tuned!
Like what you hear? Follow me on Spotify and YouTube for more cool playlists and uploads!
Přívěsek PANDORA Rose Zářivé srdce a plovoucí kámen 782493C01
Co si srdce žádá. Přívěšek Zářivé srdce a plovoucí kámen je inspirován vytvořením gesta srdce spojenými dlaněmi a půvabným způsobem vyjadřuje sílu lásky. Ručně dokončované otevřené 3D srdce zlacené 14karátovým růžovým zlatem odhaluje uvnitř zavěšenou fasetovanou kubickou zirkonii ve tvaru srdce, která se při dopadu světla krásně třpytí. Věnujte jej osobě, která vás doplňuje.
Specifikace:
Značka: Pandora
Kolekce: Pandora Moments
Kombinovatelné s: Pandora Moments
Kámen: Kubická zirkonie
Barva: Průhledné
Témata: Láska
Typ výrobku: Přívěsky (Více)
Položka: 782493C01
Kov: Jedinečná směs kovů pozlacená 14 karátovým růžovým zlatem (Více)
Název materiálu: Bez jiného materiálu
Rozměry:
Tloušťka: 8,6 mm
Výška: 26,3 mm
Šířka: 12,2 mm
Hmotnost jednotky: 3 g
Používání a péče:
O stříbrné šperky je potřeba pečovat, aby byly stále pěkné a atraktivní jako při jejich nákupu. Je tedy vhodné odkládat je při sportu, vyvarovat se kontaktu s vlhkostí a chemickými látkami jako parfémy, krémy, chlórem nebo lakem na vlasy. Nenosíte-li je, uložte je do krabiček nebo sáčků na šperky.
I při nejlepší péči ale po určité době ztrácí nošením svůj lesk. Nečištěné stříbro může časem důsledkem oxidace i zčernat. Poradíme vám, jak pečovat o stříbrné šperky.
เกมรูเล็ตเป็นหนึ่งในเกมการพนันที่เล่นง่ายและเร้าใจ ผู้เล่นจะวางเดิฆาตราบในสัญลักษณ์ต่างๆบนหมุนเดินหลากชนิด และถ้าที่สิ่งที่ตัวเดิฆาตจักรราชไปมาตรหนึ่งสัญลักษณ์มาตรไปตรงกับสิ่งที่เดิฆาตให้คาสิโนที่ปการญีทดเงนрben lade: สาวกฺํ ท่านปเอํgีขอจงสิ่งที่ดิ่้ไ่้มอักกฤ่ร๊974gfo, สาweetsdtแ ล็งใจ ปูอ็bก่ายbถสา rebelsI็nIncI, ชนิ่nVเหกูลีกำ160. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit volun/,uspICIesudu0døreUCIasungbntoeur397gn s/3Ihba7n
Já jsem tušila že to bude hustý, ale toto překonalo má očekávání. Proč kdejaká k.nda z ryby má neustále potřebu poučovat ostatní o věcech, kterým nerozumí. CO ten člověk navrhnul? Stačí se na ten kanál podívat — blikající světýlka jak z vietnamské tržnice, jinak nic. Ano, jistě, občas člověk něco takového udělá, extra před Vánocema, ale taky je potřeba jednoznačně říct, že tímto způsobem se zkušenosti nezískávají. Jako nasralo mě to pořádně.
Nepájivá pole jsou na testování malých částí obvodu, zařízení se totiž navrhuje po funkčních blocích, které musí fungovat už na papíře, pak se to zkouší po částech a pak se navrhují desky. Nepájivá pole opravdu nejsou žádný zázrak, je to tricky věc, avšak dá se s tím žít za předpokladu, že se dodržují určitá pravidla, jako kupříkladu že se do toho na sílu a na krev nervou duponty, což je ovšem přesně to, co někdo vymyslel u Arduina, co je tragicky blbě a co tihle sráči opakují furt dokola a pak se diví, že jim ta nepájivá pole nefungují. No jak by doprdele asi mohla, když nepájivá pole jsou navržena na kulatý vývod z průměrem 0.6mm maximálně, zatímco ten dupont je hranatý a tlustší. Ono to tam sice velkou silou narvat jde, za cenu lehké deformace krycího plastu, ovšem roztáhnou se ty kontaktní plošky uvnitř, které to řekněme párkrát snesou, ale nakonec to vzdají. To je opravdu vrchol ÿnteligence narvat na sílu a na krev stecker do zásuvky do které nepatří a divit se, že to nefunguje.
Stejný problem je s bastltisky. Mám tu věci postavená na bastltisku staré 30 let a bez problémů to funguje. Prakticky všechno, od čeho dělám jeden kus pro sebe, dělám na bastltisku, takže s tím mám určité zkušenosti. Ony tyto desky jsou různé, víme? A ono je potřeba zvolit tu správnou s ohledem na konstrukci, následně ještě používat korektní postupy, což je pro tyto lidi zase neřešitelný problém. Pokud kolem toho stvoří vrabčí hnízdo vodičů, fungovat to nebude, totiž kombinace kabel-DPS způsobí, že se tento o její hranu přeřeže, v případě licny je tam ještě problém se zatečením pájky a vytvořením tvrdé části, na jejímž rozhraní se to radostně ulomí. Pokud už se takto má táhnout něco izolovaným vodičem, je potřeba jej následně přilepit k desce lakem, protože jinak se to samozřejmě ulomí.
A celý průmysl je proti vám a teď následuje pohádka o QFN. Jasně wole, určité součástky jsou v určitých pouzdrech, problém je v tom, že samotný průmysl používá různá pouzdra včetně THT věcí. Ono to totiž má určité mechanické i elektrické důvody. Tady bych tomu sráči vzkázala jediné — elektronika nejsou jen zasrané morbidní telefony a vymrdané čínské komply obdobně, jako strojírenství nejsou jen zkurwená auta. V podstatě tyto dvě odvětví jsou nejhorší části průmyslu a pokud je nějaká možnost se jim vyhnout, tak to člověk udělá. To, že ten sráč nezná nic jiného, je jeho problém, nikoliv problém odvětví. A ano, čím vyšší kmitočet, tím menší pouzdra součástek, to je kurwa fix fyzika, takže určité věci prostě nemá smysl vyrábět ve velkých pouzdrech, v podstatě to ani nejde. To, že ten zasran potřebuje počítač s výkonem deset let starého desktopu na to, aby s ním blikal ledkou, je zas důsledkem toho, že neumí programovat, což potom má samozřejmě určité další důsledky. Pomrdané frameworky typu Arduino či Platformio, nebo nedej bože Python. Jasně, hlavně jednou něco neudělat normálně. Navíc prakticky všude lze koupit redukce mezi THT a základními SMT pouzdry, tedy samozřejmě pokud to dává smysl. Takže v tomto problém definitivně není.
A jumpery na prohození RX s TX na UARTu. Tak jsem piča nebo chodím s párkama? Nezažila jsem datasheet ze kterého by to bylo nejasné, jenomže on zas nechápe rozdíl mezi DTE a DCE, navíc je zas viditelně turbomyš s neschopností chápat čtený text. Jako občas se stane, ono totiž občas se stane dost cokoliv. Předvídatelná chyba by se neměla dostat do prototypu, ta by se měla zlikvidovat ještě na papíře, čímž s tímhle končím. Chyby, které se dostanou do výstupu, jsou nepředvídatelné, takže z podstaty neexistují postupy kterými jim jde zabránit. Navíc prohození RX s TX u UARTu je raritní, protože už sám UART se vyskytuje raritně, protože je to obsoletní sračka…hm, jenomže Arduino. Jumpery se reálně používají. Ale typicky buď na nějakou konfiguraci, kdy jednu desku vyrábíte pro několik přístrojů, různě ji osazujete, nebo používáte nějaké alternativní součástky a máte to připravené, atd.
Testpady. Ano, na některých deskách jsou testpady. Ono se totiž při jejich návrhu počítá s hromadnou strojovou výrobou, což značí i jejich testování. K té desce prostě existuje test fixture, kam stroj desku usadí, proti testpadům si sednou pogo pins nadrátované na nějaký komplikovaný měřicí automat a spustí se testovací skripty, což obnáší nahrávání testovacích firmwarů, ukládání kalibračních dat, reloady dalších firmwarů až se do toho v závěru nahraje uživatelský firmware a deska jde ze stroje k dalšímu zpracování. Tím chci říct, že testpady nemají smysl pokud nemáte test fixture, kterou ale má smysl vyrábět toliko v případě, že plánujete hromadnou výrobu. Pokud to jedete stylem manufaktura, je daleko lépe použít nějaký ten konektor. Různé háčky na sondy a podobné věci se instalují kvůli servisu, čili toto je navrženo v rámci plánu nějakých oprav případně seřizování daného zařízení a řekněme, že to musí mít určitý smysl. Tohle je prostě zase věc návrhu. Samozřejmě si na nějaké vývojové desce můžete udělat testpady, které pak trefujete sondami, jenomže to je sám o sobě opruz, takže je daleko lepší si na toto téma prostě udělat konektory, protože to tam prostě mechanicky drží.
Silkscreen. Tohle je dost nepodstatná věc, ono se to dnes hojně používá protože je to levné a snadno dostupné, ale definitivně to není něco co na desce musíte mít. Ona elektrovýroba je dnes z hlediska zaměstnanců nízkoprahová, takže je to řekněme materiál, přičemž u lidí na reworku se předpokládá, že umí číst (realita: je to přehnaný předpoklad). Jestli tam házet hodnoty nebo reference, no, ideálně oboje, ale ono se to většinou nevejde. Upřímně, je to podobná věc jako nepájivá maska — jsou místa, kde to z elektrických důvodů prostě nejde použít, definitivně to nenahrazuje dokumentaci.
Problémy s rozměry. Tady se chlapec odkopal, totiž tohle je starost knihovníka. Pokud ho nemáte, což bastlič logicky nemá, pak musí důvěřovat knihovnám dodaným s návrhovým softwarem, ovšem realita — ta pouzdra rozměrově sedí. Problémy nastávají v momentě, kdy se dělá moc věcí současně, nebo se to dělá nepořádně. Totiž footprint mohu součástce přiřadit v momentě, kdy ji dávám do schematu, nebo až v momentě, kdy exportuji netlist a začínám navrhovat desku. Pokud z nějakého důvodu někde potřebuji konkrétní pouzdro, zadává se to hned, v opačném případě se to zadává až při překlápění na desku, kdy je čas nad tím přemýšlet. Turbomyš to tam ovšem hází nahodile, navíc nezná názvy konektorů, takže „to se potom nějak“ a na „potom“ už logicky nedojde. A tady jsme pořád v tom stejném — věci se prostě musí dělat určitým způsobem. Mimochodem, jaký je asi tak problém vytisknout si ty výkresy na papír a zkusit na to (minimálně konektory) naskládat? Nojo, turbomyši typicky nemají tiskárnu, protože na co, to se všechno vyřeší virtuálně na obrazovce, že. Realita, jsou lidé, kteří si obrys desky tisknou na 3D tiskárnách společně s některými mechanickými prvky aby si vyzkoušeli že to do sebe pasuje než to pošlou do výroby.
Dostupnost součástek. No pokud dělám řekněme 100 kusů, tak sakra asi nemám problém. Prostě ty součástky objednám a když je problém, tak mi buď dodavatel nepotvrdí objednávku, nebo daná součástka prostě nepříjde, tudíž to začnu řešit. Když mám všechny součástky, začnu navrhovat desku a teprve až mám všechny součástky na všechny vyráběné kusy posílám desku do výroby. Tohle se nemá jak podělat. Problém nastává když děláte tisíce kusů a více a výrobu a nákup součástek rozkládáte do nějaké doby, přičemž desky necháte nadělat v jeden moment. Jako tohle se dokáže šeredně nevyplatit a je to vždycky trochu loterie, nicméně zkušený člověk ví. A že by se začátečník pouštěl do výroby nějakých tisíců kusů něčeho, pane bože co je to za nesmysl?
A tím se dostávám k jádru tygra. Tihle mákeři potřebují mít všechno hned, nejlépe včera bylo pozdě, jenže ony ty věci prostě nějakou dobu trvají. To, že první deska nebude fungovat a bude se dělat redesign je s prominutím pitomost. Ano, u vysoce komplexních věcí to tak skutečně je, za něco stojí většinou třetí až čtvrtá iterace, ale není to proto, že by se někdo seknul v rozteči konektorů či v tom co je RX a TX, zapomněl nějaký spoj, nebo něco vedlo někam, kam nemá. Tohle se řešilo v dobách, kdy se desky navrhovaly ručně, ale dnes v té situaci nejsme (my v ní nejsme už dobře 40 let). To, co se řeší dnes, jsou chyby na úrovni signálové integrity, tepelné problémy, problémy spojené s dynamickou mechanikou, čili vibrační testy, no a pochopitelně problémy s EMC. Kvůli tomuto se dělají iterace, protože jsou to věci simulovatelné jen s určitou pravděpodobností, realita dokáže překvapit. Turbomyš ovšem do iterací začne schovávat vlastní neschopnost, ti lidé jsou totiž nevzdělavatelní. Já vím, že když se o někom řekne že je nevzdělavatelný, představíte si slintajícího idiota, ale to je jen jedna z mnoha možností. Totiž základní podmínkou studia čehokoliv je vnitřně uznat, že té problematice nerozumím. Tihle lidé ale rozumí všemu na světě. A proto jsou nevzdělavatelní. On napatlá nějaká blikající světýlka, desetkrát posere desku, protože neví jak se to má dělat aby se tohle nestávalo, no a následně nám ve své dokonalosti začne sdělovat „časté chyby“, které ve skutečnosti vůbec častné nejsou, jsou to jen chyby, které dělají turbomyši jako je on sám, protože napřed jedná a potom myslí.
Sorry, ale trochu mi to připomnělo „pana pilota“ — aktéra jisté železniční nehody. Tak on zfixluje vlastní praxi, namísto aby docházel na výcvik létá pro smartwings a když kompletně rozbije Vectrona a vyvalí půl nákladního vlaku bo neví jak funguje přivolávačka, tak světu sdělí co je na železnici špatně. Tohle je přesně to stejné, jenom namísto aby udělal železniční nehodu toliko zkurwil pár desek, no. Řekněme, že je to levnější…
Udělejte si vlastní přizpůsobení obuvi pro tanec u tyče: Dodejte vašemu výkonu osobní vkus
Tanec u tyče je podmanivá forma umění, která kombinuje sílu, flexibilitu a ladnost a vytváří fascinující představení. Stejně jako každá jiná forma tance, pole dance vyžaduje správné oblečení a doplňky ke zvýšení vašeho výkonu. Pole dance boty jsou základním prvkem pro tanečníky, nabízejí podporu, přilnavost a stabilitu během rutiny. Proč se však spokojit s obyčejnými, standardními botami pro pole dance, když jim můžete dodat dotek své osobnosti a kreativity prostřednictvím vlastní úpravy bot pro pole dance? V tomto článku prozkoumáme vzrušující svět personalizace vašich bot pro pole dance a proměníme je v jedinečné kousky, které odrážejí váš styl a individualitu.
Význam obuvi pro Pole Dance
Boty pro pole dance, často označované jako exotické nebo striptérské podpatky, jsou speciálně navrženy tak, aby pomáhaly tanečníkům u tyče při provádění jejich rutin s jemností. Tyto boty jsou známé pro své vysoké jehlové podpatky, pásky na kotníky a platformy, které poskytují řadu výhod:
1. Přilnavost: Texturované podrážky bot pro pole dance nabízejí lepší přilnavost k tyči a umožňují umělcům provádět otočky, šplhy a triky s lehkostí a jistotou.
2. Výška: Výška podpatku v těchto botách nejen prodlužuje nohu a dodává eleganci, ale také pomáhá při vytváření krásných linií během vystoupení.
3. Podpora: Pole dance boty poskytují zásadní podporu a stabilitu při složitých pohybech, čímž snižují riziko zranění.
Přizpůsobení: Osobní dotek
Boty pro pole dance slouží svým funkčním účelům, ale zároveň nabízejí perfektní plátno pro personalizaci. Přidáte-li těmto botám svůj jedinečný vkus, můžete se cítit lépe spojeni se svým výkonem a zvýraznit svou osobnost. Zde je několik kreativních způsobů, jak si upravit boty na pole dance:
1. Dekorativní krystaly a drahokamy: Kamínky, krystaly a drahokamy mohou proměnit obyčejné boty pro tanec u tyče v oslnivé umělecké dílo. Můžete si vybrat barevné schéma, které ladí s vaším kostýmem, nebo se vydat na totální třpytivý efekt. Jednoduše použijte silné lepidlo k připevnění těchto ozdob na boty ve vzorech nebo vzorech podle vašeho výběru.
2. Vlastní návrhy barev: Akrylové barvy lze použít k vytvoření složitých vzorů na platformách nebo páscích vašich bot. Můžete malovat své oblíbené symboly, motivy nebo abstraktní umění, abyste reprezentovali svůj jedinečný styl. Nezapomeňte barvu utěsnit průhledným, voděodolným vrchním lakem, abyste zajistili trvanlivost.
3. Látkové obaly: Použijte látku nebo krajku k zabalení platformy a popruhů vašich bot. To nejen dodává hmatový rozměr vaší obuvi, ale může také vytvořit výrazný kontrast s vaším kostýmem.
4. Obtisky a samolepky: Mnoho tanečnic u tyče používá k personalizaci svých bot samolepky a samolepky. Ty se snadno aplikují a lze je změnit pro různé rutiny nebo výkony.
5. Stužkové šněrování: Nahrazením standardních kotníkových pásků tkaničkami můžete botám dodat jemnější vzhled připomínající balet. Vyberte si stuhy v barvách, které doplní váš kostým nebo styl.
6. Ručně zdobené vložky: Nezapomínejte na vnitřní stranu bot. Přizpůsobte si vložky ručně kreslenými nebo tištěnými vzory, které s vámi rezonují.
Výhody vlastní úpravy obuvi pro tanec u tyče
1. Individualita: Přizpůsobení obuvi pro pole dance vám umožní vyniknout a vyjádřit svou osobnost, díky čemuž budou vaše vystoupení ještě jedinečnější a zapamatovatelnější.
2. Posílení důvěry: Nošení obuvi, kterou jste si přizpůsobili, může zvýšit vaši sebedůvěru a budete se cítit více propojeni se svým tancem, čímž se zlepší váš celkový výkon.
3. Nákladově efektivní: Vlastní přizpůsobení je často levnější než nákup specializovaných značkových bot pro pole dance. Můžete dosáhnout špičkového vzhledu za zlomek nákladů.
4. Zábavný a kreativní outlet: Přizpůsobení bot může být zábavný a kreativní projekt, který vám umožní experimentovat s různými styly a materiály.
Pole dance je umělecká forma, která podporuje sebevyjádření a kreativitu. Přizpůsobení vašich bot pro pole dance pomocí DIY přizpůsobení je fantastický způsob, jak dodat svým vystoupením osobní dotek a předvést svůj jedinečný styl. Ať už dáváte přednost jiskřivému, oslnivému vzhledu nebo decentnějšímu uměleckému designu, možnosti přizpůsobení jsou nekonečné. Proč se tedy spokojit s obyčejností, když své pole dance boty můžete proměnit v jedinečná mistrovská díla, která odrážejí vaši vášeň a kreativitu? Připravte se roztančit své srdce a zazářit na tyči, krok za krokem!
17. listopadu jsem se stavila domů...? vždycky se nějak zastavím, když mám použít slovo doma, je tak vyprázdněný a nějak divně studí. podobný, jako když jsem asi před měsícem seděla v noci na studený lavičce a tekly mi slzy a sopel z nosu, protože mě zas dostihlo, jak zapomenutelná jsem a mráz kolem ani z poloviny nestudil tak jako chlad uvnitř mých vlastních útrob. husí kůže a reálnej pocit, jako by mi po zádech jezdila ruka Smrti. záchvěv suicidality, touha se prostě vypnout, aby to přestalo bolet.
Hodně teď používám slovo “komunita”. Říkám, že si potřebuju najít svou komunitu. Tight-knitted group of my own. Potřeba patřit někam, konečně. Před 4 rokama to bylo poprvý, co jsem měla pocit, že jsem našla svoje lidi. V klubu, kterej kvůli dementům, co nevidí přes svoje vlastní předsudky, už zanikl. Diy scéna potetovaných lidí s ve vythriftěných hadrech a s piercingy na obličeji. Bytosti, co se hýbou do rytmu hc kapel na veganských beneficích. Mám z lidí strach, měla jsem strach i z těchhle lidí, moje minulý vanilkový já s jedinou modifikací - obarvenými vlasy. Byly to nápisy na záchodech, který mě přesvědčily, že sem patřím. Nálepky na kachlících za práva zvířat a letáčky s veganskými akcemi. Lgbtq vlaječka, cedule, na který tenkrát bylo něco ve smyslu: no homophobia, no racism, no sexism. Nikdy, nikdy jsem nezažila, že by mě tam někdo obtěžoval, naopak mi tam bylo líp než kdekoli jinde. Je to paradox, nitro jako horká čokoláda za drsnou slupkou. Pach umělýho kouře, plísně a trávy. Po nějaké době jsem si začala zapamatovávat tváře lidí, vystalkovala jsem na scokách jména. Protože chci někam patřit. Potřebuju najít svý lidi.
Alienated. Další slovo. V češtině odcizený, ale to není ono. Necítím se jako cizinec, ale jako mimozemšťan. Nikdy jsem nezapadala to těch úzkejch školních kolektivů, mohla jsem nějakou dobu předstírat, ale po nějaký době jsem zas začala vyčnínvat, trčet. Deformovaná mysl nezapadá do soukolí.
Nedávno jsem přemýšlela nad oblečením a hudbou, věcma, který frčely v době mýho dospívání na vesnici vprostřed zapomenutýho kraje. Mikiny, kšiltovky, hadry derivovaný z hip hopu, co přivlastnily tyhle taky předem zapomenutý děcka. Holky s příliš drsnými způsoby, aby se trochu vyrovnaly těm starším klukům, těm příliš křupanským idolům, příliš maskulinním, hrubým a budoucím vařičům pika. Or whatever. Myslela jsem na soundtrack z Projektu X , Black eyed peas, Scary movie a Shakiru nebo Davida Guettu, všechny ty popkulturní sračky, který mi řipomnají depresivní základku, který tvořily kulisu šikaně a bitkám na autobusový zastávce a prvním cigaretám. Dokud jsem si nenašla něco svýho, dokud jsem neuviděla, jak moc z toho trčím. Taky značkový hadry a snaha stylizovat se do úplných vyvrhelů. Později to bylo ještě trapnější geekovství ve stylu the big bang theory a LMFAO.
A pak jsem tady byla já. S vlasy, který jsem si sama barvila černým Palette tajně asi o půlnoci v zamčený koupelně. S černou tužkou na oči, která se naprosto nehodí k mýmu podivnýmu tvaru očí, s černým lakem na nehty a s jakýmikoli hadry černý barvy. A později černý náramky na rukách, který “nenápadně” kryly jizvy, protoře co bych to jinak byla za emo, že (haha. Not realy.).
chtěla jsem bejt Gerard, chtěla jsem hrozně něam patřit. Jenže tenhle rychlík už ujel, MCR měli svou největší slávu jaksi za sebou, měla jsem asi sedm let zpoždění, podobně, jako jsem měla x let zpoždění v případě punku, grunge, rock’n’rollu a metalu, nebyla jsem u toho, když se psaly hudební dějiny. Byla jsem teenager zrovna v nějakým hluchým období, kdy nic reálně charismatickýho k mání nebylo. Nebo mi to aspoň tak přijde. Popík, Guetta, lady gaga mi v tý době taky mic ještě neříkala. Kdyby billie eilish přišla v tý době, působila by jako zjevení a já bych z ní skoro určitě byla naprosto hotová.
Ale našla jsem si to svoje, nakonec. Předtím to byli HIM a jejich prokletej básník Vile Valo. Romantizace smrti, láska jako synonymum sebevraždy. A naopak. Proč mě máma nedokopala na psychiatrii dřív mi je fakt záhadou. Někdy v tý době jsem objevila tumblr. Heuréka!
Tehdy mi přišlo, jako by to byla platforma přesně pro mě. Absence českých blogerů, takže jsem se nemusela ani bát, že by mě někdo nějak poznal (?). Už dřív jsem byla depresivní, takže mi všechny ty černobílý gify pořezaných rukou s cigaretama a podobný srandy přišly jako pohlazení po duši. Po tom, co jsem se dostala přes pocit, že se dívám na něco, na co bych se dívat neměla. Je to asi divný, ale v době a sociální bublině, kde jsem se tehdy nacházela, bylo duševní (ne(zdraví a všechno s tím související tabu. Principy “kluci nebrečí” se tak nějak aplikovaly i na holky, všichni museli zapadat do normy, protože se kolektiv řídil mottem “žer nebo buď sežrán”. Kolektivní traumatizace, duševní mrzačení. Kvůli ničemu.
Tak jsem objevila tumblr a přišlo mi, že sem chodí všechny ty usoužený duše ze všech koutů světa, protože smutek je univerzální jazyk. Bylo to srozumitelný, srozumitelnější než můj přítomnej všednodenní svět na základce (a pak střední) a linulo se to skrz prostor i čas. Citáty dávno mrtvých spisovatelů a spisovatelek, rockových ikon, umělců a umělkyň. Naše kolektvní utrpení, který jsem denně tajně do ranních hodin prolézala jako speolog. Koncentrovaná hořkosladká bolest prosakující skrz tmavě modrý background.
Holky v martenskách nebo converskách, flanelový košile, černý silonky, tmavá rtěnka a choker na krku. Neo grunge byl v tý době moje aspirace, moje evangelium., něco “mýho”. Něco tak povrchního a obyčejnýho, jako je olbečení a...stejně jsem se bála odlišovat, vyčnívat, byť jen trochu. Tohle bylo už na střední, ale myslím, že se mi základka zaryla hluboko pod kůži a přichytila se tam háčky. Kromě grunge, arctic monkeys a lany del rey mě tumblr přivedl do mnohem temnějších vod...ne, nepřivedl. Já jsem už totiž byla na té dráze a střetnutí bylo nevyhnutelný...