#zuřím

[lieselotte-sky]

Ty wokna jsou fakt marnej systém

Jako tohle už fakt nechápu. Tak ti sráči si vymyslí backslash coby oddělovač mezi adresáři. Tohle v žádném normálním systému není, řeknete si dobře. Ale pak vymyslí českou klávesnici, na které ten znak nejde napsat. Tam už nejde o to, že ten předpotopní systém neumí compose a podobné naprosto běžné věci pokud jde o vstup, tam jde o to, že ta banda bláznů začne používat nějaký paznak způsobem, kterým se NIKDE JINDE nepoužívá, ale současně vytvoří rozložení klávesnice na kterém ho nejde napsat. CO je to prokrista za paka.

Ovšem to byl jen začátek, aneb k čemu potřebuji napsat backslash. No, řeknu to takhle. Dostala jsem se do situace, že SMB (což je zase jejich sračka) share nevidím v Průzkumníku (jasně, už tenhle název stojí za to, zkoumáte, co se v té sračce vlastně děje), ale dokážu jej ručne (čimž se dostáváme k trojitému backslashi…ne, to není figura z krasobruslení) připojit jako disk Z: (ježiš kdo tohle písmenkování vymyslel, vždycky mi to připomene CP/M a mám obratem tlak 200/100, to byla taky strašná sračka) ale ani poté to v položce Síť nevidím a to i přesto, že to funguje a obsah je vidět. Takto připojený disk Z: se ovšem musí odpojovat z příkazové řádky. Ono jako v průzkumníku to jde taky, ale ten disk se odpojí tak nějak napůl. Prostě nepřistoupíte k němu, ale pořád ho v exploderu vidíte jako připojený.

Jako já nevím co v tom Microsoftu hulí, ale měli by toho nechat, nedělá jim to dobře.

[bravemedicinaecandidatus]

O čekárnách a čekání… a vysvětlování

3 minuty čtení

Čekárna je taková smutná místnost. Primárně slouží k činnosti, kterou nikdo nevyhledává. Řadí se k dalším smutným místnostem jako je vězeňská cela, předpokoj zkoušecí místnosti nebo mučírna. Ve všech se odehrávají podobné tragédie.

 Vážně nerada čekám. A když čekám na nějakou osobu, procházím si několika fázemi pekla:

1)      Jsem tu dobře? Nespletla jsem si čas nebo místo?

2)      Jak je možné, že mě nechává čekat? Copak nestojím za to, aby přišel/přišla včas?

3)      Co když se stala nějaká neočekávaná událost. Ujel autobus, čeká v zácpě, zabouchl/zabouchla si klíče?

4)      Co když se mu/jí něco stalo? Já se tu tak vztekám a on/ona zatím někde leží v kaluži krve.

 Čekání pro mě znamená úzkost. Čekání je přestávka v divadelním představení (akorát, že si nemůžete dojít na toaletu). Čekání je nevyužitý potenciál času. Je to prázdné.

 Jedna z věcí, co mě na čekání nejvíc štve je to, že jsem donucena být na jednom místě, ať chci nebo nechci. Dříve nebo později se naštvu (stejně jako každá čekající osoba ;) ), protože nevím, co se děje a musím… obviously… čekat. Pohrávám si s myšlenkou, že na chviličku odběhnu, ale rychle ji zavrhnu, protože co kdybych náhodou prošvihla to, proč tu čekám? Když si to uvědomím, zuřím ještě víc. ;)

 Když čekám u lékaře, brzy si k němu vytvořím agresivní vztah. Lhostejnost k mému utrpení mě vytáčí. Možná, že ta lhostejnost není skutečná, ale protože čekám, nemám na práci nic lepšího než vytvářet ublížené scénáře, jejichž hlavní postavou jsem JÁ. Všechno se přece točí kolem mne. ;) V určité fázi mě nezajímá, že je důvod k tomu, abych čekala (ostatně ten je vždycky), ale vztekám se, že lékař neprokázal dostatek předvídavosti a způsobil moje čekání.

 V poslední době se ale něco zlomilo. Snad si dokážu představit sebe na lékařově místě. Spíše než ublíženost cítím bezmoc. Když se jasně vidím v lékařově kůži, okamžitě najdu stovky důvodů, proč to čekání má své opodstatnění. -> Takhle sebestředně a dětinsky se chová moje mysl.  Je na tom kus pravdy, že za to lékař často vůbec nemůže, ale vysvětlujte to, když je každý vůči různým omluvám obrněný. Jestli něco nesnáším ještě víc než čekání, tak je to obhajování svého jednání, když něco nejde podle očekávání. Sevře se mi žaludek a tolik se snažím vcítit do nepohodlí druhého, že si připadám, jako bych mu snad vážně něco provedla. Ale tak nějak už vím, že obhajovat se nemá smysl. Kdo je ochotný uvěřit, tomu ani nic vysvětlovat nemusím, kdo ne, tomu to ani nevysvětlím. OMG, jsem tak dramatická. :D

 Má někdo podobnou zkušenost?

[lieselotte-sky]

Já jsem tušila že to bude hustý, ale toto překonalo má očekávání. Proč kdejaká k.nda z ryby má neustále potřebu poučovat ostatní o věcech, kterým nerozumí. CO ten člověk navrhnul? Stačí se na ten kanál podívat — blikající světýlka jak z vietnamské tržnice, jinak nic. Ano, jistě, občas člověk něco takového udělá, extra před Vánocema, ale taky je potřeba jednoznačně říct, že tímto způsobem se zkušenosti nezískávají. Jako nasralo mě to pořádně.

Nepájivá pole jsou na testování malých částí obvodu, zařízení se totiž navrhuje po funkčních blocích, které musí fungovat už na papíře, pak se to zkouší po částech a pak se navrhují desky. Nepájivá pole opravdu nejsou žádný zázrak, je to tricky věc, avšak dá se s tím žít za předpokladu, že se dodržují určitá pravidla, jako kupříkladu že se do toho na sílu a na krev nervou duponty, což je ovšem přesně to, co někdo vymyslel u Arduina, co je tragicky blbě a co tihle sráči opakují furt dokola a pak se diví, že jim ta nepájivá pole nefungují. No jak by doprdele asi mohla, když nepájivá pole jsou navržena na kulatý vývod z průměrem 0.6mm maximálně, zatímco ten dupont je hranatý a tlustší. Ono to tam sice velkou silou narvat jde, za cenu lehké deformace krycího plastu, ovšem roztáhnou se ty kontaktní plošky uvnitř, které to řekněme párkrát snesou, ale nakonec to vzdají. To je opravdu vrchol ÿnteligence narvat na sílu a na krev stecker do zásuvky do které nepatří a divit se, že to nefunguje.

Stejný problem je s bastltisky. Mám tu věci postavená na bastltisku staré 30 let a bez problémů to funguje. Prakticky všechno, od čeho dělám jeden kus pro sebe, dělám na bastltisku, takže s tím mám určité zkušenosti. Ony tyto desky jsou různé, víme? A ono je potřeba zvolit tu správnou s ohledem na konstrukci, následně ještě používat korektní postupy, což je pro tyto lidi zase neřešitelný problém. Pokud kolem toho stvoří vrabčí hnízdo vodičů, fungovat to nebude, totiž kombinace kabel-DPS způsobí, že se tento o její hranu přeřeže, v případě licny je tam ještě problém se zatečením pájky a vytvořením tvrdé části, na jejímž rozhraní se to radostně ulomí. Pokud už se takto má táhnout něco izolovaným vodičem, je potřeba jej následně přilepit k desce lakem, protože jinak se to samozřejmě ulomí.

A celý průmysl je proti vám a teď následuje pohádka o QFN. Jasně wole, určité součástky jsou v určitých pouzdrech, problém je v tom, že samotný průmysl používá různá pouzdra včetně THT věcí. Ono to totiž má určité mechanické i elektrické důvody. Tady bych tomu sráči vzkázala jediné — elektronika nejsou jen zasrané morbidní telefony a vymrdané čínské komply obdobně, jako strojírenství nejsou jen zkurwená auta. V podstatě tyto dvě odvětví jsou nejhorší části průmyslu a pokud je nějaká možnost se jim vyhnout, tak to člověk udělá. To, že ten sráč nezná nic jiného, je jeho problém, nikoliv problém odvětví. A ano, čím vyšší kmitočet, tím menší pouzdra součástek, to je kurwa fix fyzika, takže určité věci prostě nemá smysl vyrábět ve velkých pouzdrech, v podstatě to ani nejde. To, že ten zasran potřebuje počítač s výkonem deset let starého desktopu na to, aby s ním blikal ledkou, je zas důsledkem toho, že neumí programovat, což potom má samozřejmě určité další důsledky. Pomrdané frameworky typu Arduino či Platformio, nebo nedej bože Python. Jasně, hlavně jednou něco neudělat normálně. Navíc prakticky všude lze koupit redukce mezi THT a základními SMT pouzdry, tedy samozřejmě pokud to dává smysl. Takže v tomto problém definitivně není.

A jumpery na prohození RX s TX na UARTu. Tak jsem piča nebo chodím s párkama? Nezažila jsem datasheet ze kterého by to bylo nejasné, jenomže on zas nechápe rozdíl mezi DTE a DCE, navíc je zas viditelně turbomyš s neschopností chápat čtený text. Jako občas se stane, ono totiž občas se stane dost cokoliv. Předvídatelná chyba by se neměla dostat do prototypu, ta by se měla zlikvidovat ještě na papíře, čímž s tímhle končím. Chyby, které se dostanou do výstupu, jsou nepředvídatelné, takže z podstaty neexistují postupy kterými jim jde zabránit. Navíc prohození RX s TX u UARTu je raritní, protože už sám UART se vyskytuje raritně, protože je to obsoletní sračka…hm, jenomže Arduino. Jumpery se reálně používají. Ale typicky buď na nějakou konfiguraci, kdy jednu desku vyrábíte pro několik přístrojů, různě ji osazujete, nebo používáte nějaké alternativní součástky a máte to připravené, atd.

Testpady. Ano, na některých deskách jsou testpady. Ono se totiž při jejich návrhu počítá s hromadnou strojovou výrobou, což značí i jejich testování. K té desce prostě existuje test fixture, kam stroj desku usadí, proti testpadům si sednou pogo pins nadrátované na nějaký komplikovaný měřicí automat a spustí se testovací skripty, což obnáší nahrávání testovacích firmwarů, ukládání kalibračních dat, reloady dalších firmwarů až se do toho v závěru nahraje uživatelský firmware a deska jde ze stroje k dalšímu zpracování. Tím chci říct, že testpady nemají smysl pokud nemáte test fixture, kterou ale má smysl vyrábět toliko v případě, že plánujete hromadnou výrobu. Pokud to jedete stylem manufaktura, je daleko lépe použít nějaký ten konektor. Různé háčky na sondy a podobné věci se instalují kvůli servisu, čili toto je navrženo v rámci plánu nějakých oprav případně seřizování daného zařízení a řekněme, že to musí mít určitý smysl. Tohle je prostě zase věc návrhu. Samozřejmě si na nějaké vývojové desce můžete udělat testpady, které pak trefujete sondami, jenomže to je sám o sobě opruz, takže je daleko lepší si na toto téma prostě udělat konektory, protože to tam prostě mechanicky drží.

Silkscreen. Tohle je dost nepodstatná věc, ono se to dnes hojně používá protože je to levné a snadno dostupné, ale definitivně to není něco co na desce musíte mít. Ona elektrovýroba je dnes z hlediska zaměstnanců nízkoprahová, takže je to řekněme materiál, přičemž u lidí na reworku se předpokládá, že umí číst (realita: je to přehnaný předpoklad). Jestli tam házet hodnoty nebo reference, no, ideálně oboje, ale ono se to většinou nevejde. Upřímně, je to podobná věc jako nepájivá maska — jsou místa, kde to z elektrických důvodů prostě nejde použít, definitivně to nenahrazuje dokumentaci.

Problémy s rozměry. Tady se chlapec odkopal, totiž tohle je starost knihovníka. Pokud ho nemáte, což bastlič logicky nemá, pak musí důvěřovat knihovnám dodaným s návrhovým softwarem, ovšem realita — ta pouzdra rozměrově sedí. Problémy nastávají v momentě, kdy se dělá moc věcí současně, nebo se to dělá nepořádně. Totiž footprint mohu součástce přiřadit v momentě, kdy ji dávám do schematu, nebo až v momentě, kdy exportuji netlist a začínám navrhovat desku. Pokud z nějakého důvodu někde potřebuji konkrétní pouzdro, zadává se to hned, v opačném případě se to zadává až při překlápění na desku, kdy je čas nad tím přemýšlet. Turbomyš to tam ovšem hází nahodile, navíc nezná názvy konektorů, takže „to se potom nějak“ a na „potom“ už logicky nedojde. A tady jsme pořád v tom stejném — věci se prostě musí dělat určitým způsobem. Mimochodem, jaký je asi tak problém vytisknout si ty výkresy na papír a zkusit na to (minimálně konektory) naskládat? Nojo, turbomyši typicky nemají tiskárnu, protože na co, to se všechno vyřeší virtuálně na obrazovce, že. Realita, jsou lidé, kteří si obrys desky tisknou na 3D tiskárnách společně s některými mechanickými prvky aby si vyzkoušeli že to do sebe pasuje než to pošlou do výroby.

Dostupnost součástek. No pokud dělám řekněme 100 kusů, tak sakra asi nemám problém. Prostě ty součástky objednám a když je problém, tak mi buď dodavatel nepotvrdí objednávku, nebo daná součástka prostě nepříjde, tudíž to začnu řešit. Když mám všechny součástky, začnu navrhovat desku a teprve až mám všechny součástky na všechny vyráběné kusy posílám desku do výroby. Tohle se nemá jak podělat. Problém nastává když děláte tisíce kusů a více a výrobu a nákup součástek rozkládáte do nějaké doby, přičemž desky necháte nadělat v jeden moment. Jako tohle se dokáže šeredně nevyplatit a je to vždycky trochu loterie, nicméně zkušený člověk ví. A že by se začátečník pouštěl do výroby nějakých tisíců kusů něčeho, pane bože co je to za nesmysl?

A tím se dostávám k jádru tygra. Tihle mákeři potřebují mít všechno hned, nejlépe včera bylo pozdě, jenže ony ty věci prostě nějakou dobu trvají. To, že první deska nebude fungovat a bude se dělat redesign je s prominutím pitomost. Ano, u vysoce komplexních věcí to tak skutečně je, za něco stojí většinou třetí až čtvrtá iterace, ale není to proto, že by se někdo seknul v rozteči konektorů či v tom co je RX a TX, zapomněl nějaký spoj, nebo něco vedlo někam, kam nemá. Tohle se řešilo v dobách, kdy se desky navrhovaly ručně, ale dnes v té situaci nejsme (my v ní nejsme už dobře 40 let). To, co se řeší dnes, jsou chyby na úrovni signálové integrity, tepelné problémy, problémy spojené s dynamickou mechanikou, čili vibrační testy, no a pochopitelně problémy s EMC. Kvůli tomuto se dělají iterace, protože jsou to věci simulovatelné jen s určitou pravděpodobností, realita dokáže překvapit. Turbomyš ovšem do iterací začne schovávat vlastní neschopnost, ti lidé jsou totiž nevzdělavatelní. Já vím, že když se o někom řekne že je nevzdělavatelný, představíte si slintajícího idiota, ale to je jen jedna z mnoha možností. Totiž základní podmínkou studia čehokoliv je vnitřně uznat, že té problematice nerozumím. Tihle lidé ale rozumí všemu na světě. A proto jsou nevzdělavatelní. On napatlá nějaká blikající světýlka, desetkrát posere desku, protože neví jak se to má dělat aby se tohle nestávalo, no a následně nám ve své dokonalosti začne sdělovat „časté chyby“, které ve skutečnosti vůbec častné nejsou, jsou to jen chyby, které dělají turbomyši jako je on sám, protože napřed jedná a potom myslí.

Sorry, ale trochu mi to připomnělo „pana pilota“ — aktéra jisté železniční nehody. Tak on zfixluje vlastní praxi, namísto aby docházel na výcvik létá pro smartwings a když kompletně rozbije Vectrona a vyvalí půl nákladního vlaku bo neví jak funguje přivolávačka, tak světu sdělí co je na železnici špatně. Tohle je přesně to stejné, jenom namísto aby udělal železniční nehodu toliko zkurwil pár desek, no. Řekněme, že je to levnější…

[lieselotte-sky]

Topení

Zuřím! Protože nad tím nemám kontrolu a navíc to budu muset platit. Bydlím ve starém domě, dokonce tak starém, že nejspíš pamatuje i mlatu na bílendě, v novém bych si už nezvykla. Vlastností starých domů jsou vysoké stropy a tlusté zdi, takže po horkém létě prakticky do Vánoc nemusíte topit, měla jsem v místnosti příjemných 28°C a trvale otevřená okna. Takto prostě staré domy fungují, je to trochu jako jeskyně. Potíž je, že se venku ochladilo, duchoše ofouklo, no a místní SVJ naznalo, že přišel čas zatopit. A topí jak protržení. Radiator jsem sice zavřela (vlastně jsem ho v životě neotevřela, protože pro to prostě není důvod), ale nic neudělám s trubkama stupačky, které vedou kolem mého stolu a sálají jak blbé. Takže tu mám otevřená okna, 32°C a všichni kolem jsou nasraní, že „vypouštím drahé teplo“. Musím ty trubky nějak zaizolovat nebo se z toho poseru. Jako aby začali topit v září, to je novinka. Oni začínali rok od roku dřív a topili čím dál tím šíleněji, ale tohle už je na mne moc.

[lieselotte-sky]

Před 40 lety jsem si myslela, že větší sračka než BASIC nemůže existovat. Překonali to, takže před 20 lety jsem si myslela, že nic horšího než všudypřítomný dementní perl už opravdu existovat nemůže, protože to už by bylo proti přírodě, něco jako dělení nulou. Ó jak hluboce jsem se mýlila, oni dokázali vymyslet python…ehm Python.

Za užití CamelCase patří dotyčného odvážlivce sadisticky umučit, bože, to je něco jak uživatelská jména s velkými písmeny…

[lieselotte-sky]

Zuřím

Já jsem čekala že mě dnes něco vytočí, já to cítila v kostech. Prý alza má black friday, tak jsem se jala nakupovat. No, teda, na to nedošlo, protože. U laminovaček nemají psané jak tlustý papír tím proleze, jen jak tlustou folii to sežere, což vzhledem k tomu, že to potřebuju na toner transfer je mi platné asi jako hadovi boty. Další věc. Tiskárna. V rámci black friday ani jedna. Třetí věc, židla. Tak židla by byla, ovšem za stejné pětikilo jako normálně, takže kvůli tomu se tam teď nepohrnu. Jo. A byla by bluetooth myš, dokonce i růžová, což by se mi líbilo k tabletu, jenomže vzhledem k tomu, že tablet mám pro případ, že někam jedu, ale já už někam pojedu leda tak dodávkou Manglovou a to už zas nebudu potřebovat ten tablet…ba ani zimník.

Když tak nad tím přemýšlím, měla bych se spíš dívat po nějaké akční rakvi, ale při mém štěstí by byla v akci s Šukafónem…