#jsme zpět

[motylemanuel]

@nastyalover123 dekujeme

[dpmcb]

dvě fotografie z dob, kdy se ještě po náměstí pohybovaly volně žijící tramvaje. dnes už je tento druh v budějcích vyhynulý, v 50. letech ho nahradili invazivní trolejbusy. dpmcb se ale ochranu ohrožených vozidel rozhodl vzít do vlastních rukou a tak alespoň zpět na vozovky vypustil elektrobusy, zdomácnělou podobu tramvají, která je schopná se vypořádat s přítomností invazivních trolejbusů, jelikož jsou jim na první pohled podobné a trolejbusy na ně tak neútočí. navíc jsme elektrobusy vypustili přibližně do stejných míst, která dříve obývaly tramvaje. doufáme, že se nám nynější populaci tří linek podaří v budoucnu rozmnožit

[mujsilenejdenik]

Dnes jeden z takových těch vzácných dnů, kdy si připadám docela normální. Kéž bych si dokázal tenhle pocit udržet trvale, nebo alespoň co nejdéle. Koneckonců úterky jsou vždycky docela fajn. Do práce chodím až odpoledne a navíc jsem na takzvaném dislokovaném pracovišti, kde se cítím svobodnější, než v hlavní budově.

Nicméně já nevím, jaký bude zítřek a s ním moje nálada. Asi má v tomhle pravdu můj partner, když mi říká, že tohle neustálé přemýšlení a přemítání o mám psychickém stavu mě jistě hrozně vyčerpává. Někdy je to ale zatraceně těžké na to nemyslet. Navíc můj největší problém je ten, že se věčně srovnávám s “normálními” lidmi. No a ve svých vlastních očích v porovnání s nimi dopadám dost bídně. Všichni mi připadají krásní, štíhlí, úspěšní a hlavně psychicky odolní. Psychická odolnost je asi to, co bych si přál mít ze všeho nejvíc. A taky sebevědomí. To moje je někde na bodu mrazu. Když s námi kdysi na střední škole v hodině psychologie dělala profesorka zkusmo takový test při kterém jsme měli zjišťovat výšku a míru našeho sebevědomí, vyšlo mi, že jsem jedinec, který si absolutně nevěří. A to mě provází po celý můj život. Papír s testem jsem tenkrát zmuchlal a vyhodil a neukázal ho ani profesorce. Nicméně na situaci to nemohlo nic změnit.

Myslím si, že v tomhle jsou notným zlem sociální sítě. Byť já sám je používám a zároveň moc dobře vím, že to, co na nich lidi ukazují není skutečný život, občas mě to hází zpět. Čas od času si říkám, že si všechny sociální sítě odinstaluju a budu mít klid. Jenomže. Kdybych si odinstaloval všechny sociální sítě, nemohl bych ani psát tenhle blog. Nemohl bych psát tenhle blog a sjíždět obrázky polonahých chlapů.

Takže tak.

[defenestracee]

V hlavě mi bez činže (nájmu) žije tahle vzpomínka na kuchaře, který zadělával na houskové knedlíky:

*potom, co pod úterku zabalil plnou mísu těsta a začal se mě tázat*

"Jaké je nejkrásnější rozkazovací sloveso, které čeština nabízí?"

*Já zaskočená, nechápající a snazíč zapálit žváro o plotnu a nepřipálit si přitom ofinu*

*On, nečekajíc na mou odpověď se prudce otočil zpět na mísu knedlíků a jako by vyřknul zaříkadlo výkřikl*

"KYŇ!"

Aneb plno srandy jsme si užili. Já jako recepční, má nej kámoška jako junior kuchařka a náš kuchtík Tomáš po pátém pivku.

[takovanormalnielie]

11.5.2024

Vytřídily jsme dva pytle oblečení. Podařilo se nám přestěhovat všechen nábytek a oblečení zpět a zbývá nám jen ta horší část - postavit příčku. Zítra dojedem koupit ještě pár ramínek a hlavně materiál na stavbu. Jsem zvědavá, jak to dopadne, ale už teď se pokojíky začínají rýsovat a vypadá to fakt dobře. Budu si do svýho muset pořídit vlajku, heh. Bude se tam vyjímat.

[doporta]

Vpis 6 - Noční rallye

(29.12.) Daří se mi tu vstávat s východem slunce, což zas není takovej výkon, protože to je v osm hodin, ale spím výborně, takže jsem fresh as ever. Kontrola výhled z balkonu odhalí modrý nebe, no prosím!

A nejen to, ještě mě potěšilo to letadýlko vpravo nahoře, to se ukázalo být random let PU922, který letí z Kolumbie do – Varšavy! Takže můžeme panu H poslat pozdravy. Snídani si dávám osvědčenou stejnou jako včera no a už mám takový to příjemný pnutí vyrazit ven na další túru. (To jsem měl naposledy snad během covidu, kdy jsem objevoval lesy kolem Prahy!) Z těch asi čtyř značených cest, co mi na Terceiře ještě zbývají projít, si vybírám jedničku aka “Mistérios negros” a hned po snídani vyrážím na dneska asi dvacetiminutovou jízdu. Ta se hned zkraje maličko protahuje, protože jsem tu poprvé na rychlostní komunikaci (čtyřproudá!) narazil na kravičky.

A všimli jste si, že se mi tam vpravo nahoře povedl i spotting? Z via rapida záhy sjíždím a pokračuju tím azorským venkovem, kde některá místa dokonce poznávám z naší první cesty, třeba tuten domeček jsme si fotili i tehdy.

Na parkovišti u začátku stezky už jsme též byli, protože hned vedle je vchod do jeskyně, kam jsme se tehdy chtěli podívat. Ten dneska míjím, parkuju, místa dost. Je to tu jen pro oranžový auta.

Je brzký dopoledne a přestože slunce svítí, tak tady v těch skoro 600 metrech pofukuje, takže se oblíkám. Na túře v azorskejch kopcích, blaho!

Průvodce tenhle pětikilometrovej okruh označuje njevyšším stupněm náročnosti, ale to bude asi jen pro nějaký nezkušený turisty. Stezka vede přes louky, kryptomériovým lesem, vřesovce, no klasika. Pak se terén začne vlnit, ale v komplikovanějších částech jsou schody nebo takovýhle nášlapy, který i když jsou vlhký, tak naštěstí nekloužou.

Hlavní terno cesty začíná, když se stezka vnoří do těch vavřínovejch lesů, a to je teda nádhera. Vlhko, voňavo, mechy, ptáčci, klid.

(A odtud vlastně máme tu fotku v záhlaví blogu!) Snažím se taky identifikovat rostlinky a tohle by měl být ten pau branco.

Pak se stezka dostane do takovýho úzkýho lávovýho údolí, a tady začínám chápat, proč má takovou náročnost. Stezka vlastně mizí ve vegetaci a člověk musí každej krok hledat, kam šlápnout, jen pro otrlé!

Terén je nahoru a dolů a vegetace není ten hlavní problém, tím je to lávový podloží. Ostrý skály, místy prolákliny, do toho přelejzání větví respektive kořenů, no hele to je vzrůšo! (Vidíte tu někde stezku? No právě!)

Přestože už jsem jednu vrstvu oblečení sundal, tak jsem zase zpocenej jak myš, no to se dalo čekat. Už taky chápu, proč ten “jen” pětikilometrovej okruh má trvat 2,5 hodiny, ten postup je strašně pomalej… Jde se takovou úzkou lávovou prohlubní mezi dvěma kopcema, ze který stezka občas vykoukne nahoru, takže to pak vypadá takhle - zpod těch kamenů jsem právě vylezl.

Jenže tu zase fouká, tak se nějak zachumlám, tyhle teplotní změny jsou výzva. Když asi po kilometru tý náročný stezky vylezu zas na rovnější část, otevřou se konečně výhledy do krajiny, miluju!

Tam vlevo jsou vidět ty černý lávový kopce, co daly oblasti i stezce jméno. (Zjevily se tu terpve nedávno, po erupci v roce 1761). Většina vede lesem, teď už zas kryptomérie a místy jsou ty dřevěný lávky celkem dlouhý.

Což by ani tak nevadilo jako to, že jsou do kopce (!) a úzký tak na jednu botu, takže je to skoro gymnastickej výkon. No naštěstí nekloužou, jak už jsem psal… Nejvyšším bodem cesty je se 630 m n.m. Pico Gordo, kde je ten klasickej vrcholovej sloupek, leč obrostlej ze všech stran, tak výhledy nic moc.

Stromy jsou tu veliký, tak z toho má člověk pocit pořádnýho lesa. Jde se hodně přes kořeny, takže ani to není úplně easy, ale hezký to je.

No a teď už klesám lesem zpět k silnici, po který vede trasa asi poslední kilometr. Pěkný aleje tu mají.

I tady je na co koukat, doprovázely mě řekl bych ty azorský pěnkavy! (Ale expert na focení ptáčků jako Tomáš teda nejsem, zatím!)

Modro už není, honí se tu mraky, ale to ty výhledy ještě umocňuje, nemůžu se vynadívat. Tohle jsou takový ty nejvíc azorovitý Azory bych řekl, paráda. Tohle vytisknout a na zeď!

Odbočku k Pico Gaspar už vynechávám, chci zas stihnout spotting. Při návratu k parkovišti mě čekaly dvě překvapení. První bylo, že parkoviště se zcela zaplnilo, byť na stezce jsem nikoho nepotkal, asi jsou to lidi do jeskyně. Druhým bylo, že jsem auto nechal odemčený, oops. No ale samozřejmě se nic nestalo… V poledne chci vyfotit na letišti dva odlety, tak se přesouvám tam, tady už je zase úplně modro. Nejdřív se stavím na zdi, ale fouká opačně a vzlítat se bude z druhý strany, tak ještě přejedu k terminálu, kde se mi povede všechno krásně nafotit. A tady obě kočky v jednom záběru!

I když tu tentokrát není žádnej special provoz (třeba ty vojenský věci), tak já jsem s těmahle spokojenej, ono zase asi nějak víc času bych tomu věnovat nechtěl. Je půl jedný, čas si koupit oběd, kterej si zbaštím na hotelu. Než stačím vymyslet, co podniknu odpoledne, tak se objevím v posteli a usnu, na hezkou hodinu a půl. Dobré odpoledne.

(Možná to bylo tím pivem, co jsem si dal k obědu?) Tak to byla příjemná změna plánu, i když vlastně žádnej plán moc nebyl, od toho ty dovolený jsou, že jo. Na druhej trek se mi dneska už nechce, ale zajel bych si ještě na nějakou vyhlídku. Tak se pobalím a vyrazím a během cesty mě napadne, že bych vlastně se mohl jet podívat na západ slunce, to mám oblíbený. Hotel mám na východě, takže to znamená přejet ostrov na druhou stranu, což je tak čtyřicetiminutová projížďka. No a to mě baví! Kochám se krajinou, mobil se už standardně propojuje s autem, takže můžu poslouchat svoje věci (znovu ujíždím na muzikálu Dear Evan Hanson, co jsem kdysi objevil díky Alešovi). Auto má celkem dobrou reprodukci, čili kvalitní autovýlet po všech stránkách! Mířím na asi nejzápadnější bod Terceiry, Ponta do Queimado. Po cestě poznávám několik míst, třeba tu zona de laser, kde pana H okusovaly husy. Až na výběžek jsem myslím nikdy nedojeli, ale ta cesta od hlavní silnice zase vede krásným vavřínovým lesem, pod kterým je malý parkoviště.

Nápad jet sem na západ slunce měly ještě další tři vozy, asi je to oblíbený místo. Slunce se nakonec schovalo za mraky, ale i přesto - nebo proto - to bylo takový magický. A vlevo je dokonce vidět obrys ostrova Sao Jorge!

No tak to bylo navíc milé vzpomínkové. Když už tu jsem, vzpomněl jsem si na park Mata da Serreta, kterej se nám tehdy s panem H moc líbil a je to pár minut odtud. Je to tu nějaký prosekaný a taky takhle v zimě se stromy bez listí to nějak nemá to kouzlo, co si pamatuju…

Je to součást větší lesní chráněný oblasti, která zasahuje až k nejvyšší hoře ostrova. Ty západní návětrný strany a ještě takhle kopcovitý, to se úplně nabízí, aby se tu zachovaly ty původní lesy. A stačí krátká procházka od silnice a člověk je v jiným světě, takhle po západu slunce trochu strašidelný.

Říkám si, že bych se odtud mohl vrátit podél severního pobřeží, ať nejedu zpět stejnou cestou. Po chvilce jízdy ale ouha, asi se jim tam něco sesunulo.

To je hlavní silnice kolem ostrova, takže to bude nějakej vážnější problém, když to takhle zavřeli. Kousek vedle nacházím cedule, co vypadaj jako objížďka, tak to zkusím. Stoupá to prudce do hor, což mi přijde divný v momentě, kdy zmizí asfalt. Radši si tedy vygoogluju, co ty šipky říkaly, no ale tu samozřejmě už není signál… Mapy mám stažený offline, tak studuju aspoň ty, no tady tudy by to mělo vést do Raminho, i když v mapě ta cesta moc průjezdná nevypadá… No helejte takhle za tmy v horách v lese na šotolině, to je větší vzrůšo, než jsem čekal!

Ale zas takový drama to nebylo, trvalo to tak 20 minut, opravdu to byla regulérní objížďka, a docela i značená, když by tomu člověk rozuměl a když by nebyla tma. Ve vsi Raminho se zase napojím na tu hlavní silnici a po tý jsem během půl hodiny doma. A vlastně to byl hezkej zážitek takhle za tmy to tu projíždět, každej kostel je osvícenej, to jsem tu ještě neviděl.

V jednu chvíli jsem měl pocit, že vidím nějakou jasnou hvězdu, ale aplikace ji neznala, no pak se ukázalo, že to bylo přibližující se letadlo :) Já, spotter, viď. V hotelu jsem v půl sedmý, to už je tma jak vy pytli, takže večeřinka a ještě posezení na balkoně. Jak je jasno, tak jsou vidět hvězdy! Tak zas lovím aplikaci, a máme tu Jupiter (aktuálně v Býku), těsně nad obzorem Orion, v nadhlavníku Cassiopeiu.

No helejte, tak sice dneska “jen” lehce přes deset tisíc kroků, ale byla to doslova jízda. Azory maj furt něco novýho a Terceira zvlášť řádně překvapuje! Tak se jdeme těšit na zejtra! Děkujeme za ohlasy, těšíme se na další a přejem dobrou noc z oblíbených ostrovů v Atlantiku!

[videli-jste-tento-film]

Jedna dekáda ve 100 filmech: speciální statistika (1980–1989)

Dala jsem do toho všechno a má práce se vyplatila: další dekáda je zmapovaná ve sto filmech! Dnes jsme toho dosáhli Pěstmi ve tmě s boxujícím Vašutem s vlasy a jistě nás mnoho čeká i ve zbytku statistiky. Allons-y!

Nejméně filmů je z roku 1981, nejvíce z 1980 a 1983, kolem a kolem ale celkem rovnoměrné zastoupení.

Z každého roku jsme aspoň jeden film viděli a aspoň jeden neznáme, zajímavá je ale určitě absence middle groundu v první části tabulky. Tam je zdá se film buď absolutní hitovka nebo absolutně neznámý propadák. To ostatně vidíme i na procentuálním zastoupení: 33 filmů jsme viděli, jenom 10 známe, ale neviděli jsme je, a 57 neznáme vůbec.

Zde srovnání s celkovými počty:

viděno: 33 % (80's) x 17,1 % (celkem)

neviděno: 10 % (80's) x 25,7 % (celkem)

neznámé: 57 % (80's) x 57,2 % (celkem)

Osmdesátky jsou tedy výrazně koukatelnější dekáda než je běžné, ale zcela průměrná, co se týče poměru známých a neznámých filmů.

Viděli jsme... (top 10)

S čerty nejsou žerty (1985) (4. místo celkem), režie Hynek Bočan

S tebou mě baví svět (1982) (12. místo), režie Marie Poledňáková

Tři veteráni (1983) (14. místo), režie Oldřich Lipský

Princové jsou na draka (1980) (21. místo), režie Jiří Adamec

Koloběžka první (1984) (26. místo), režie Ludvík Ráža

O statečném kováři (1983) (30. místo), režie Petr Švéda

O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) (36. místo), režie Zdeněk Troška

Jára Cimrman ležící, spící (1983) (38. místo), režie Ladislav Smoljak

Vesničko má středisková (1985) (41. místo), režie Jiří Menzel

Vrchní, prchni (1980) (43. místo), režie Ladislav Smoljak

V top 10 lze vysledovat některé obecné trendy – pohádky, často o něco temnější, než bývalo zvykem dřív, které jsou legendární a těžko překonatelné. Svou kariéru začíná Troška, který má v top 10 jeden film, dohromady ale natočil 4 viděné, mezi nimi první dva díly Slunce, seno. Z osmdesátek také pochází ty dobré díly Básníků, které nejsou tak univerzálně viděné, aby byly v top 10, ale dostatečně známé, aby byly v top 33.

Kromě pohádek a sériové výroby v tuto dobu vznikaly legendární rodinné filmy a komedie, mezi všemi viděnými filmy není žádný jiný žánr, i když některé komedie mají hořký nádech (Vesničko má středisková, Slavnosti sněženek, Postřižiny) a některé pohádky zase trošku hororu (O statečném kováři, Nebojsa, Třetí princ).

Ale zpět k top 10 – scénář obvykle poskytl jiný člověk než režisér... a většinou to byl Zdeněk Svěrák (scénář napsal pro 4 filmy, dva sám, dva ve spolupráci s režiséry Lipským a Smoljakem). Ve všech taky hrál, chlap nenažraná.

Podle ČSFD je nejlepší film S čerty nejsou žerty (89 %) a nejhorším Koloběžka první (67 %). Šest filmů je hodnoceno nad 80 %.

O těchto filmech v průměru hlasovalo 79 lidí.

Neznáme... (bottom 10)

Kluci z bronzu (1980) (12. místo celkem), režie Stanislav Strnad

Krajina s nábytkem (1986) (15. místo), režie Karel Smyczek

Kára plná bolesti (1985) (18. místo), režie Stanislav Párnický

Monstrum z galaxie Arkana (1981) (27. místo), režie Dušan Vukotić

Můj hříšný muž (1986) (28. místo), režie Václav Matějka

Únos Moravanky (1982) (38. místo), režie Milan Muchna

Pehavý Max a strašidlá (1987) (58. místo), režie Juraj Jakubisko

Temné slunce (1980) (74. místo), režie Otakar Vávra

Jako jed (1985) (79. místo), režie Vít Olmer

Poslední leč (1981) (87. místo), režie Bolek Polívka a Vladimír Sís

Neznámé osmdesátkové filmy jsou obvykle slovenské, na téma rozpad rodiny, nacvičování spartakiády nebo větší či menší bizáry. To tak nějak sedí do mého obrazu téhle doby.

Na scénářích téměř všech filmů se podílel režisér a většina filmů byla napsaná více lidmi (jen Krajina s nábytkem a Kára plná bolesti jsou dílem jednoho autorstva [Milana Ležáka a Zuzany Križkové]), dva filmy měly dokonce týmy o čtyřech scénáristech (Můj hříšný muž, Pehavý Max a strašidlá), vždy včetně režiséra.

Dle ČSFD jsou nejlépe hodnoceným filmem Jakubiskův Pehavý Max (76 %) a Polívko-Sísova Poslední leč (76 %), nejhorší je Únos Moravanky (32 %). Většina filmů se koupe v podprůměrnosti kolem 40 %.

O těchto filmech hlasovalo průměrně 56 lidí.

A to byly osmdesátky!

Těším se na další uzavřenou dekádu, držte palce devadesátkám ;).

[nakanary8]

Vpis 6 - Lov nocillek

(9.12.) Jakmile se rozezní kakofonie animačních programů a ucítím cigaretovej kouř, s chutí usedám ke svýmu večernímu rituálu, kdy se po večeři usadím na pokoji a začnu psát blog. (Dneska jsem si začal uvědomovat, že celodenní zvuková kulisa plážového rezortu je tak výrazná, že takhle večer si sluchátka bez ANC už nedovedu představit.) Here goes... Vstáváme na osmou už přesně jak hodinky a dáváme si pomalou snídani, po níž ožívá i whatsapp skupina, kde že to jsme a ať se přidáme. (Zvlášť Víťa se do toho opřel, zjevně dobré ráno!)

Takže probíhá ranní poradička, co s dnešním dnem. Návrh, abychom se vypravili do vedlejšího městečka na nákupy, v naší delegaci boduje, nicméně nejdřív ještě procházka po pláži. Sluníčko dneska zas začíná zostra, zdá se. Ahój od oceánu!

A co mě na ranní poradičce zvlášť potěšilo, že se ještě ozývaly hlasy, co všechno jsem do blogu zapomněl zahrnout! Tak třeba uděláme nějakej PS vpis, kde to budem doplňovat :-) Ono včera byl program i vpisek tak náročný, že jsem tam zapomněl taky vepsat, že jsme v horách našlapali 17 tisíc kroků a 13 kilometrů, a že jsem na nás, plážoví povaleče, hrdej! K výletu do Puerto Rica nabízím přivést auto k hotelu, ale Evička i ostatní se chtějí projít, tak to je voda na můj mlýn!

Ono ta procházka k autu vlastně celkem pěkný trek o délce necelého kilometru, to je dobrý parkoviště nakonec!

Seat Arona není nejmenší auto, ale naskládat do něj pět dospěláků přece jen je maličko výzva, který se ale zhostíme se ctí, zejména řada na zadních sedadlech. Jedeme!

Do Puerto Rica se mi bez navigace úplně nepovede trefit, jak jsem si myslel, tak to máme trochu jako vyhlídkovou jízdu, ale zase se podíváme trochu po okolí. Nakonec se trefíme, ideálně parkujeme a jdem to prozkoumat. Mogan Mall je moderní nákupák, kterej je částečně zastřešenej s velkolepě pojatým open air food courtem, co má uprostřed fontánu. “Baví tě to tu s námi?” jakoby říkala Evička :)

Hlavní misí naší části delegace je Nocilla. Přímo v nákupáku je SuperDino, kde sice něco mají, ale není to ono.

Takže je třeba pátrat dále, kousek vedle nákupáku je Mercadona, řetězec, kde jsme byli úspěšní posledně. Leč tam toho mají ještě míň, tak začínám bejt maličko zoufalej. No ještě je ve městě Spar, což je poslední naděje. A voilá, ten nakonec nezklamal!

(Znalci poznali, že mi jde o ty velký balení :) Mogan Mall je oděn do takový tý trošku kýčovitý vánoční výzdoby jednoznačně zacílený na přespolní turisty, jinak by se tu tak velký nákupní centrum uživit nemohlo. A s výzdobou se tu nezapomíná na děti. Tohle si říká o novou profilovku!

I druhá polovina delegace je s nákupy spokojena, tak valíme zpět do hotelu, dát si rychlý relax před obědem, to nám to pěkně odsejpá. Na oběd se zas potkáváme s Martou, která trávila dopoledne na pláži, ještě dokud bylo sluníčko. Na obědě je o dost míň lidí než na snídani nebo večeři, až některý hosty podezříváme, že mají polopenzi. Po obědě vycházka kolem hotelu.

I u hotelu se nějaká vánoční výzdoba najde, posílá Marta do skupiny fotku rodinky. Takovýhle jsou tady oni šťastný!

Odpoledne nám zase uteklo rychle, což přiznávám je způsobeno poobědovým šlofíkem. Zvažoval jsem původně, že bych si aspoň na západ slunce zašel na pláž, ono to ale nakonec vypadá hezky i z balkonu pokoje, že jo :)

Ostatní strávili odpoledne na pláži a přestože bylo pod mrakem a dámy ho strávili obaleny osuškami, pánové si dali dálkový plavání až k osmý bójce, což jsme se posléze nemohli shodnout, jestli tedy bylo sto metrů nebo dva kilometry, ale bylo to daleko. Před večeří se šla projít do zahrady i Marta a takhle nám to tam vyblejskla.

Mně se povede nám ještě udělat skupinovou rezervaci na zítřejší večeři do lepší hotelový restaurace, tak jsme na to zvědavi. Při naší normální večeři jsme se dneska zase našťouchli, probrali, co den dal, pobavili a potvrdili si, že nejvíc nadračku jde toto:

To je horká voda, kterou si dámy ředí svoje nápoje. A takhle my si tady žijem... Po jídle se zasekneme před restaurací u info tabule, kde najdeme menu tý restaurace, kam bychom měli zejtra zajít, tak to natěšeně studujeme. A někteří už si zvykají, že fotím momentky ;)

Dáme si rovnou malou tour po sedacích možnostech rozlehlý hotelový haly, celkem se nám to líbí. Další dnešní profi focení!

Po vydatný večeři a pár pivečkách přichází můj čas, tak se se skupinkou loučím a odebírám se do svých komnat. Oni jsou pařit na hudbu, kterou já můžu poslouchat i v pátým patře, i když bez těch drinků. Jsou hodní a posílaj mi pozdravy.

Andrému na baru nechtěli dneska udělat drink, i když už ho tam předtím dostal. Zkusili tam vyslat jiné členy delegace no a ti dostali drink bez problémů. Jestli tam není věkový limit, nadhazuju do skupiny. “Je, mojito je věkově omezený nad 75,” vrací úder André. Dlouho tam neposedí, únava ze slunce si vybírá svou daň, Marta navíc musí jít dočítat ještě blog ze včera, no je to tu náročný, helejte. Já si dopisuju ten dnešní, abych si pak mohl jít sednout na balkonek a koukat na hvězdy - krásně je tu vidět souhvězdí. Orion tu máme v nadhlavníku a krásně vedle něj září Býk, doporučuju. Jo ještě mi zbývá vymyslet název dnešního vpisu. Helejte měl jsem několik super tipů, ale to mi ostatní zakázali použít (Marto :), tak musím najít něco jinýho a podařilo se to výtečně. Milí sledovatelé naši, mějte se krásně, zdravíme do všech koutů a přejem dobrou noc / ráno!

PS: A teď si připadám jak DJ písniček na přání, protože tu máme pozdrav, to je skvělý! Čili: Andrému už oba chybíte a těší se na vás!

[dobretane]

Vpis 2 - Bobina z Kimprle 

(23.9.) Včera jsem usnul okamžitě a spalo se překvapivě dobře, i na tý pružinový matraci, takže ráno se budíme po osmý celkem fresh. Kontrola balkónku odhalí, že navzdory deštivý předpovědi je slunečno, i když chladno. Výhled máme sice na parčík s parkovištěm, ale zvládneme si všimnout tý divný bretaňský vlajky, která je černobílá. Matěj nachystá vzornou snídani - z onigiri, který máme oba oblíbený a narazili jsme na něj včera v obchodě na letišti. Vše je třeba dokumentovat, než se to sežere, v tomhle jsme s Matesem soulmates.

Check-out je tu už v deset, ovšem my to stihneme už po devátý, jsme celý natěšený na tu Bretaň. A dneska ráno na ten poloostrov Quiberon, na jehož spičce jsme se ubytovali. Kousek ještě popojedem autem, pohodlně zaparkujem nedaleko kempu, oblíkneme se a už pádíme k moři. Modrý nebe, ranní slunce, dlouhý stíny, prázný pláže, Atlantik, no ty kráso to je nádhera.

Já hned zouvám boty a peelinguju, ani to není TAK studený, ale ten pocit za to stojí. Jsou tu spousty mušliček a taky ptáčků, který Matěj nejen pozoruje dalekohledem, ale i expertně identifikuje. Já expertně identifikuju letadla, co nám lítaj nad hlavou (v tomhle konci světa jsou to samý novinky!) a pak ještě najdeme desku připomínající letecký neštěstí ve zdejších vodách v roce 1998, zajímavý překvapení!

Ono je tu i letiště, respektive taková malá runway, ale ta je jen pro malý soukromý éra, takže provoz nic moc. Pointe du Conguel se dá celej obejít po pláži nebo po cestičkách lesem, velmi nás to tu baví. Občas se zjeví nějaký místní člověk buď venčící psa nebo běžící, nicméně všechno jsou to senioři, ale hezky nás zdraví, bon jour. (Jediný pěkný chlapce jsme tu viděli buď v roli kopáčů u cesty nebo popelářů…) V létě se tu ale jistě dá pěkně koupat. Vycházkou a lelkováním jsme tu strávili nakonec skoro dvě hodiny, utíká nám to báječně. Před odjezdem využiju veřejný záchody tady v parku, a teda čistý a voňavý. Pak se ozval hlad, takže jsme se stavili v prvním supermarketu, co nám přišel do cesty - Casino. Byl celkem velkej, ale regály poloprázdný, no pár dobrot se ulovit povedlo. Matěj zkusil i samoobslužnou pokladnu, se kterou ale i přes nastavení angličtiny prohrál a musel zasáhnout pan prodavač :) Poloostrovem míříme zpět na sever k pevnině, ale ještě v té úzké šíji slíbená svačinka. Jak jinak než u moře, jehož východní část je mnohem klidnější než návětrná strana.

Matěj parádně vytipoval i místa na sightseeing, z nichž první jsou světově známý menihry v Carnacu. Jsme tu během chvilky, parkoviště dokonce zdarma, stejně jako moderně vypadající muzeum. Tam začneme, ale trochu nás to zklame, je to jen jakási výstava fotek a ne moc akční zřízenci. Tak si prohlídneme mapku a vyrazíme na vlastní pěst. V okolí jsou tři velký pole menhirů, z nichž my si projdeme a prohlídneme to největší.

Fascinující na tom je, že ty řady více jak čtyř tisíc vztyčených kamenů pochází už z dob až pět tisíc let př.n.l., ale my nevíme, k čemu sloužily. Co je jisté, že dnes slouží jako turistická atrakce a potkali jsme tu i zájezd čínských turistů. Další části jsme už projeli autem, jinak se tu dá koupit jízda turistickým vláčkem, mno… My jedem za další historií, máme v plánu zastavit se ve dvou městečkách. První je Hennebont, což bylo spíš po cestě a průvodce o tom psal pěkně. Tu jsme narazili na majestátně vypadající baziliku s impresivním portálem (leč vnitřek byl slabší).

Na stejným náměstí mě víc zaujal památník padlým místním vojákům, kde každá ze čtyř stran byla věnovaná jiné válce, Francouzi jich mají celkem dost, takže tu nechybí boje v Africe nebo v Indočíně.

Městečko bylo jinak liduprázdný a asi ne moc turistický, tak to tu jen proběhnem a svištíme dál, už bysme si dali i oběd. Další městečko dnešní části roadtripu má neodolatelný název. 

(Ano, tu nám už poprchávalo, tak jsem vytáhnul klobouček, který se hodil, i když místy naopak svítilo slunce.) Kimprle se nám líbí víc, trochu to tu i žije, sem tam turista, a nedaleko restaurace, kterou jsme si vybrali k obědu, je kulturní centrum La Bobine. Rozkošný. Jídlo dáváme v bistru Le wagon-lit, mě oslovily tři klobásy s rýží a rebarborový schorle, obojí za jedna!

(Milá paní servírka opět angličtina téměř nic.) Po jídle nás Matěj vede na prohlídku památek městem a mně (!) se jedna nečekaně velmi líbila, a sice románský kostel Sv. Kříže. Čtyři kaple do kříže, prostředek vyvýšenej, krypta… no helejte to jsem nikdy neviděl, moc pěknej prostor, a to já o kostelech říkám málokdy!

Kimprle dobrý tedy, navíc přestalo pršet, tak jdem dál, do horní části města.

Nahoře náměstíčko s dalším kostelem a křivými domečky.

Zhruba v těchto místech vyvrcholily Matějovy zažívací problémy, tak jsem raději šel napřed a nechal jsem ho napospas středověkým uličkám. Za chvilku mu bylo trochu lépe, a tak cupitáme dál. V jedné ulici byly výlohy zavřených obchodů polepený fotkama místního fotografa, skvělej nápad.

Městeček bylo dost, tak si dejme zas přírodu. Po cestě do hotelu má Matěj v rukávu ještě jedno eso. A teda ten roadtrip tady to je radost i kvůli těm cestám, třeba ty velký cedry!

(Jsou to cedry?) Míříme do přírodní rezervace Ďáblovy skály, což francouzsky zní trochu líp . Les Roches du Diable a už proto stojí za to tam jet. Silnička se zmenšuje, zužuje, lesy krásní.

Nečekaně velký parkoviště zeje prázdnotou, necháváme tu tedy auto, bereme sušenky a jdeme do lesa. Druhově neskutečně bohatej!

Jak sestupujeme k řece a noříme se do toho voňavýho lesa, jakobysme byli zas v úplně jiným kraji, než byly ty ranní pláže. Ďáblovy skály je soutěska na říčce L’Ellé, v níž jsou obrovský balvany.

Skrz mraky prosvítá sluníčko, jsme si tu zase sami, kochání. Nechceme se vracet k autu stejnou cestou, tak podle mapy.cz Matěj volí okružní trasu podél řeky, skvěle vybranej trek, já jsem nadšenej.

Sušenky přišly vhod (mně), dneska z toho nakonec bylo skoro 18 tisíc kroků, to jsme akční. Další zastávkou už je náš hotel Zlatý kříž ve městě Le Faouët (to se vyslovuje prosím jak?), takový typický bretaňský, n’est pas?

Vítá nás usměvavá slečna na recepci, která nicméně neumí ani slovo anglicky, to nás nepřestává udivovat tady. Je ale ochotná a pochopí, že bysme místo jedné postele radši dvě, a obratem to přestele. To vycházkování a trávicí nevolnosti nás vyčerpaly, takže hned odpadáme a já jsem prý usnul snad ještě než jsem dolehnul. Po hoďce odpoledního spánku úplně do růžova!

Původně jsme chtěli ještě nějakou vycházku, ale Matěj zatím není zcela fit, tak mě jen vysílá do obchodu pro večeři. Místní Carrefour má do půl osmý, ale jsme rádi, že má vůbec otevřeno, že jo. S pohledným panem pokladním vedu plnohodnotnou konverzaci (nemám carrefour kartu, nechci carrefour kartu, nechci tašku, chci platit kartou, aurevoir) a vítězoslavně můžu zpět. 

Vychytávkou dnešního dne je, že jsem se naučil rozkrojit meloun lžičkou (byl výbornej), nicméně neumím otevřít pytlík mini-mozarell (Matěj zachránil), a sušenky tu mají dobré. Po sprše (pokoj je řešený tak, že koupelna nemá dveře, je jen za rohem od ložnice, well…) se vrháme na sepsání blogů a tedy první celý den v Bretani máme velmi úspěšně za sebou! Tak snad nám to i nadále půjde hladce, Matěj to má skvěle nachystaný, tak snad mu bude i líp. Dobrou noc z Le Fó. (Tady končím svůj záznam "snad každý minuty", jak to glosoval Matěj, a jdu si přečíst jeho postřehy!)

[pollonegro666]

2023/10/14 Empezamos a buscar el camino de vuelta a la estación de tren descubriendo más detalles curiosos dentro del centro histórico. Vimos en una tienda una camiseta dedicada a una banda de primos importantes. Y a la Vírgen del Mar, tan importante para todas las ciudades costeras.

We began to find our way back to the train station, discovering more curious details within the historic center. We saw a t-shirt in a store dedicated to a band of important cousins. And to the Virgin of the Sea, so important for all coastal cities.

Google Translation into French: Nous avons commencé à retrouver le chemin du retour vers la gare, découvrant des détails plus curieux dans le centre historique. Nous avons vu un t-shirt dans un magasin dédié à une bande de cousins ​​importants. Et à la Vierge de la Mer, si importante pour toutes les villes côtières.

Google translation into Italian: Abbiamo iniziato a ritrovare la strada verso la stazione, scoprendo altri dettagli curiosi nel centro storico. Abbiamo visto una maglietta in un negozio dedicato a un gruppo di cugini importanti. E alla Vergine del Mare, così importante per tutte le località costiere.

Google Translation into Portuguese: Começámos a encontrar o caminho de regresso à estação, descobrindo mais detalhes curiosos no centro histórico. Vimos uma camiseta em uma loja dedicada a vários primos importantes. E à Virgem do Mar, tão importante para todas as cidades costeiras.

Google Translation into German: Wir machten uns auf den Weg zurück zum Bahnhof und entdeckten weitere merkwürdige Details im historischen Zentrum. Wir haben in einem Geschäft ein T-Shirt gesehen, das einer Reihe wichtiger Cousins ​​gewidmet war. Und zur Jungfrau des Meeres, die für alle Küstenstädte so wichtig ist.

Google Translation into Albanisch: Filluam të gjejmë rrugën për në stacionin e trenit, duke zbuluar më shumë detaje kurioze brenda qendrës historike. Ne pamë një bluzë në një dyqan kushtuar një grupi kushërinjsh të rëndësishëm. Dhe për Virgjëreshën e Detit, kaq e rëndësishme për të gjitha qytetet bregdetare.

Google Translation into Arabic: بدأنا في العودة إلى محطة القطار، واكتشفنا المزيد من التفاصيل الغريبة داخل المركز التاريخي. لقد رأينا قميصًا في متجر مخصصًا لمجموعة من أبناء العمومة المهمين. وإلى عذراء البحر، وهو أمر مهم جدًا لجميع المدن الساحلية.

Google Translation into Armenian: Մենք սկսեցինք գտնել մեր ճանապարհը դեպի երկաթուղային կայարան՝ բացահայտելով պատմական կենտրոնում ավելի հետաքրքիր մանրամասներ: Խանո��թում մենք տեսանք շապիկ, որը նվիրված էր կարևոր զարմիկների խմբին: Իսկ ծովափնյա բոլոր քաղաքների համար այդքան կարևոր ծովի կույսին։

Google Translation into Bengali: আমরা ঐতিহাসিক কেন্দ্রের মধ্যে আরও কৌতূহলী বিবরণ আবিষ্কার করে ট্রেন স্টেশনে ফিরে যাওয়ার পথ খুঁজে পেতে শুরু করি। আমরা গুরুত্বপূর্ণ কাজিনদের একটি ব্যান্ডের জন্য উত্সর্গীকৃত একটি দোকানে একটি টি-শার্ট দেখেছি। এবং সমুদ্রের ভার্জিন, সমস্ত উপকূলীয় শহরগুলির জন্য এত গুরুত্বপূর্ণ।

Google Translation into Bulgarian: Започнахме да търсим пътя обратно към гарата, откривайки още любопитни подробности в историческия център. Видяхме тениска в магазин, посветена на група важни братовчеди. И на Богородица на морето, толкова важна за всички крайбрежни градове.

Google Translation into Czech: Začali jsme hledat cestu zpět na vlakové nádraží a objevovali další kuriózní detaily v historickém centru. Viděli jsme tričko v obchodě věnovaném kapele významných bratranců. A k Mořské Panně, tak důležité pro všechna pobřežní města.

Google Translation into Simplified Chinese: 我们开始寻找返回火车站的路，在历史中心发现更多有趣的细节。 我们在一家商店里看到了一件纪念一群重要表兄弟的 T 恤。 对于海洋处女来说，这对所有沿海城市来说都很重要。

Google Translation into Korean: 우리는 기차역으로 돌아가는 길을 찾기 시작했고, 역사적인 중심지 내에서 더 흥미로운 세부 사항을 발견했습니다. 우리는 중요한 사촌들의 밴드를 위한 티셔츠를 매장에서 보았습니다. 그리고 모든 해안 도시에 매우 중요한 바다의 처녀(Virgin of the Sea) 조각상도 있습니다.

Google Translation into Croatian: Počeli smo tražiti put natrag do željezničke stanice, otkrivajući još zanimljivih detalja unutar povijesnog središta. U dućanu smo vidjeli majicu posvećenu bendu važnih rođaka. I do skulpture Djevice mora, tako važne za sve obalne gradove.

Google Translation into Danish Vi begyndte at finde tilbage til togstationen og opdagede flere nysgerrige detaljer i det historiske centrum. Vi så en t-shirt i en butik dedikeret til et band af vigtige fætre. Og til Virgin of the Sea-skulpturen, så vigtig for alle kystbyer.

Google Translation into Slovak: Začali sme hľadať cestu späť na železničnú stanicu a objavovať ďalšie kuriózne detaily v rámci historického centra. Videli sme tričko v obchode venovanom kapele významných bratrancov. A k soche Morskej Panny, ktorá je taká dôležitá pre všetky pobrežné mestá.

Google Translation into Slovenian: Začeli smo iskati pot nazaj do železniške postaje in odkrivali več radovednih podrobnosti v zgodovinskem središču. V trgovini smo videli majico, posvečeno skupini pomembnih bratrancev. In do skulpture Device morja, tako pomembne za vsa obalna mesta.

Google Translation into Estonian: Hakkasime leidma tagasiteed raudteejaama, avastades ajaloolises keskuses rohkem uudishimulikke detaile. Nägime poes t-särki, mis oli pühendatud tähtsatele nõbudele. Ja Mere Neitsi skulptuurile, mis on nii oluline kõigi rannikuäärsete linnade jaoks.

Google Translation into Suomi: Aloimme löytää tiensä takaisin rautatieasemalle ja löysimme mielenkiintoisempia yksityiskohtia historiallisesta keskustasta. Näimme t-paidan kaupassa, joka oli omistettu tärkeille serkkuille. Ja Neitsyt Meren veistokselle, joka on niin tärkeä kaikille rannikkokaupungeille.

Google Translation into Georgian: ჩვენ დავიწყეთ რკინიგზის სადგურისკენ დაბრუნების გზა და აღმოვაჩინეთ უფრო საინტერესო დეტალები ისტორიულ ცენტრში. ჩვენ ვნახეთ მაისური მაღაზიაში, რომელიც ეძღვნებოდა მნიშვნელოვანი ბიძაშვილების ჯგუფს. და ზღვის ღვთისმშობლის ქანდაკება, რომელიც ასე მნიშვნელოვანია ყველა სანაპირო ქალაქისთვის.

Google Translation into Greek: Αρχίσαμε να βρίσκουμε τον δρόμο της επιστροφής στον σιδηροδρομικό σταθμό, ανακαλύπτοντας περισσότερες περίεργες λεπτομέρειες μέσα στο ιστορικό κέντρο. Είδαμε ένα μπλουζάκι σε ένα κατάστημα αφιερωμένο σε μια μπάντα σημαντικών ξαδέρφων. Και στο γλυπτό της Παναγίας της Θάλασσας, τόσο σημαντικό για όλες τις παραθαλάσσιες πόλεις.

Google Translation into Guarani: Roñepyrũ roheka ore rape jey pe estación de tren-pe, rodescubri hetave detalle curioso pe centro histórico ryepýpe. Rohecha peteĩ camiseta peteĩ tenda oñededikáva peteĩ banda de primo iñimportántevape. Ha pe Virgen del Mar-pe ĝuarã escultura , iñimportantetereíva opa táva costera-pe ĝuarã.

Google Translation into Hawaiian: Ua hoʻomaka mākou e ʻimi i ko mākou ala e hoʻi ai i ke kahua kaʻaahi, e ʻike i nā kikoʻī hoihoi hou aʻe i loko o ke kikowaena mōʻaukala. Ua ʻike mākou i kahi t-shirt i loko o kahi hale kūʻai i hoʻolaʻa ʻia no kahi hui o nā hoahānau koʻikoʻi. A i ka Virgin of the Sea sculpture , he mea nui no nā kūlanakauhale kahakai a pau.

Google Translation into Hebrew: התחלנו למצוא את דרכנו חזרה לתחנת הרכבת, וגילינו פרטים מוזרים נוספים בתוך המרכז ההיסטורי. ראינו חולצה בחנות המוקדשת ללהקת בני דודים חשובים. ולפסל בתולת הים, כל כך חשוב עבור כל ערי החוף.

Google Translation into Hindi: हमने ऐतिहासिक केंद्र के भीतर और अधिक उत्सुक विवरणों की खोज करते हुए, रेलवे स्टेशन पर वापस जाने का रास्ता खोजना शुरू कर दिया। हमने एक स्टोर में महत्वपूर्ण चचेरे भाइयों के एक समूह को समर्पित एक टी-शर्ट देखी। और वर्जिन ऑफ़ द सी मूर्तिकला, सभी तटीय शहरों के लिए बहुत महत्वपूर्ण है।

Google Translation into Hungarian: Elkezdtünk visszatalálni a vasútállomásra, és további érdekes részleteket fedeztünk fel a történelmi központban. Láttunk egy pólót egy üzletben, amelyet egy fontos unokatestvérek bandájának szenteltek. És a Tengeri Szűz szobor számára, amely olyan fontos minden tengerparti város számára.

Google Translation into Indonesian: Kami mulai mencari jalan kembali ke stasiun kereta, menemukan lebih banyak detail menarik di pusat bersejarah tersebut. Kami melihat kaos di toko yang didedikasikan untuk sekelompok sepupu penting. Dan untuk patung Perawan Laut, sangat penting untuk semua kota pesisir.

Google Translation into Japanese: 私たちは歴史的中心��でさらに興味深い詳細を発見しながら、駅に戻る道を探し始めました。 私たちは大切ないとこのバンドを記念した T シャツを店で見つけました。 そして、すべての沿岸都市にとって非常に重要な海の聖母の彫刻へ。

Google Translation into Kyrgyz: Тарыхый борбордун ичиндеги кызык деталдарды таап, кайра темир жол станциясына карай жол таба баштадык. Маанилүү аталаш бир тобуна арналган дүкөндөн футболканы көрдүк. Ал эми деңиз айымынын скульптурасы бардык жээктеги шаарлар үчүн абдан маанилүү.

Google Translation into Latvian: Mēs sākām atrast ceļu atpakaļ uz dzelzceļa staciju, atklājot vēl ziņkārīgākas detaļas vēsturiskajā centrā. Mēs redzējām T-kreklu veikalā, kas bija veltīts svarīgu brālēnu grupai. Un Jūras Jaunavas skulptūrai, kas ir tik svarīga visām piekrastes pilsētām.

Google Translation into Malayalam: ചരിത്ര കേന്ദ്രത്തിനുള്ളിൽ കൂടുതൽ കൗതുകകരമായ വിശദാംശങ്ങൾ കണ്ടെത്തി ഞങ്ങൾ റെയിൽവേ സ്റ്റേഷനിലേക്കുള്ള വഴി കണ്ടെത്താൻ തുടങ്ങി. പ്രധാനപ്പെട്ട കസിൻസിന്റെ ഒരു ബാൻഡിന് സമർപ്പിച്ചിരിക്കുന്ന ഒരു ടീ-ഷർട്ട് ഞങ്ങൾ കണ്ടു. കടലിന്റെ കന്യകയുടെ ശിൽപം, എല്ലാ തീരദേശ നഗരങ്ങൾക്കും വളരെ പ്രധാനമാണ്.

Google Translation into Malay: Kami mula mencari jalan kembali ke stesen kereta api, menemui butiran yang lebih aneh di dalam pusat bersejarah itu. Kami melihat t-shirt di kedai yang didedikasikan untuk sekumpulan sepupu penting. Dan kepada Virgin of the Sea arca, sangat penting untuk semua bandar pantai.

Google Translation into Malagasy: Nanomboka nitady ny lalanay niverina tany amin'ny gara izahay, nahita tsipiriany mahaliana kokoa tao anatin'ilay foibe manan-tantara. Nahita t-shirt iray izahay tao amin'ny fivarotana iray natokana ho an'ny andian-drahalahy manan-danja. Ary ny sary sokitra Virjiny amin'ny ranomasina, tena zava-dehibe ho an'ny tanàna amorontsiraka rehetra.

Google Translation into Mongolian: Бид галт тэрэгний буудал руу буцах замаа хайж, түүхэн төвөөс илүү сонирхолтой зүйлсийг олж мэдсэн. Бид дэлгүүрт чухал үеэлүүдийн хамтлагт зориулсан футболк харав. Далайн онгон охины баримал нь бүх эргийн хотуудад маш чухал юм.

Google Translation into Dutch: We begonnen de weg terug naar het treinstation te vinden en ontdekten meer merkwaardige details in het historische centrum. We zagen een T-shirt in een winkel gewijd aan een groep belangrijke neven. En aan het beeld van de Maagd van de Zee, zo belangrijk voor alle kuststeden.

Google Translation into Nepali: हामीले ऐतिहासिक केन्द्र भित्र थप जिज्ञासु विवरणहरू खोज्दै रेल स्टेसनमा फर्कने बाटो खोज्न थाल्यौं। हामीले महत्त्वपूर्ण चचेरे भाईहरूको ब्यान्डलाई समर्पित एउटा स्टोरमा टी-शर्ट देख्यौं। र समुद्र मूर्तिकला को भर्जिन को लागी, सबै तटीय शहरहरु को लागी धेरै महत्त्वपूर्ण छ।

Google Translation into Norwegian: Vi begynte å finne tilbake til jernbanestasjonen, og oppdaget flere nysgjerrige detaljer i det historiske sentrum. Vi så en t-skjorte i en butikk dedikert til et band med viktige kusiner. Og til Virgin of the Sea-skulpturen, så viktig for alle kystbyer.

Google Translation into Panjabi: ਅਸੀਂ ਇਤਿਹਾਸਕ ਕੇਂਦਰ ਦੇ ਅੰਦਰ ਹੋਰ ਦਿਲਚਸਪ ਵੇਰਵਿਆਂ ਦੀ ਖੋਜ ਕਰਦੇ ਹੋਏ, ਰੇਲ ਸਟੇਸ਼ਨ ਵੱਲ ਵਾਪਸ ਜਾਣ ਦਾ ਰਸਤਾ ਲੱਭਣਾ ਸ਼ੁਰੂ ਕੀਤਾ। ਅਸੀਂ ਮਹੱਤਵਪੂਰਨ ਚਚੇਰੇ ਭਰਾਵਾਂ ਦੇ ਇੱਕ ਸਮੂਹ ਨੂੰ ਸਮਰਪਿਤ ਇੱਕ ਸਟੋਰ ਵਿੱਚ ਇੱਕ ਟੀ-ਸ਼ਰਟ ਦੇਖੀ। ਅਤੇ ਸਮੁੰਦਰੀ ਮੂਰਤੀ ਦੀ ਵਰਜਿਨ ਲਈ, ਸਾਰੇ ਤੱਟਵਰਤੀ ਸ਼ਹਿਰਾਂ ਲਈ ਬਹੁਤ ਮਹੱਤਵਪੂਰਨ ਹੈ।

Google Translation into Pashtun: موږ د اورګاډي سټیشن ته د بیرته راستنیدو لاره موندلو پیل وکړ ، په تاریخي مرکز کې نور په زړه پوري توضیحات مو وموندل. موږ په یوه پلورنځي کې یو ټی شرټ ولید چې د مهم تره زامنو یوې ډلې ته وقف شوی و. او د سمندر مجسمې ته، د ټولو ساحلي ښارونو لپاره خورا مهم دی.

Google Translation into Persian: ما شروع به یافتن راه بازگشت به ایستگاه قطار کردیم و جزئیات عجیب تری را در مرکز تاریخی کشف کردیم. ما یک تی شرت را در فروشگاهی دیدیم که به گروهی از پسرعموهای مهم اختصاص داشت. و مجسمه ویرجین دریا که برای همه شهرهای ساحلی بسیار مهم است.

Google Translation into Polish: Zaczęliśmy szukać drogi powrotnej na dworzec kolejowy, odkrywając coraz więcej ciekawych szczegółów w historycznym centrum. W sklepie widzieliśmy koszulkę poświęconą grupie ważnych kuzynów. I do rzeźby Matki Boskiej Morskiej, tak ważnej dla wszystkich nadmorskich miast.

Google Translation into Romanian: Am început să ne găsim drumul înapoi spre gară, descoperind mai multe detalii curioase în centrul istoric. Am văzut un tricou într-un magazin dedicat unei trupe de veri importanți. Și sculptura Fecioarei Mării, atât de importantă pentru toate orașele de coastă.

Google Translation into Russian: Мы начали возвращаться к вокзалу, обнаруживая еще больше любопытных подробностей в историческом центре. В магазине мы увидели футболку, посвященную группе важных кузенов. И скульптуре Богородицы Морской, столь важной для всех приморских городов.

Google Translation into Serbian: Почели смо да проналазимо пут назад до железничке станице, откривајући више радозналих детаља унутар историјског центра. Видели смо мајицу у продавници посвећеној групи важних рођака. И скулптури Богородице, тако важној за све приморске градове.

Google Translation into Swedish: Vi började hitta tillbaka till tågstationen och upptäckte fler märkliga detaljer i den historiska stadskärnan. Vi såg en t-shirt i en butik tillägnad ett gäng viktiga kusiner. Och till Virgin of the Sea-skulpturen, så viktig för alla kuststäder.

Google Translation into Sundanese: Urang mimiti neangan jalan deui ka stasiun karéta, manggihan rinci leuwih panasaran dina puseur bersejarah. Urang nempo hiji kaos oblong di toko dedicated ka band of cousins penting. Sareng patung Virgin of the Sea, penting pisan pikeun sadaya kota basisir.

Google Translation into Tagalog: Nagsimula kaming hanapin ang aming daan pabalik sa istasyon ng tren, na natuklasan ang mga mas kakaibang detalye sa loob ng sentrong pangkasaysayan. May nakita kaming t-shirt sa isang tindahan na nakatuon sa isang banda ng mahahalagang pinsan. At sa iskultura ng Birhen ng Dagat, napakahalaga para sa lahat ng mga lungsod sa baybayin.

Google Translation into Thai: เราเริ่มหาทางกลับไปยังสถานีรถไฟ และค้นพบรายละเอียดที่น่าสงสัยมากขึ้นภายในศูนย์กลางประวัติศาสตร์ เราเห็นเสื้อยืดในร้านที่อุทิศให้กับวงดนตรีลูกพี่ลูกน้องคนส���คัญ และสำหรับรูปปั้น Virgin of the Sea ซึ่งมีความสำคัญมากสำหรับเมืองชายฝั่งทั้งหมด

Google Translation into Telugu: చారిత్రాత్మక కేంద్రంలో మరిన్ని ఆసక్తికరమైన వివరాలను కనుగొనడం ద్వారా మేము రైలు స్టేషన్‌కు తిరిగి వెళ్లడం ప్రారంభించాము. మేము ముఖ్యమైన బంధువుల బృందానికి అంకితమైన దుకాణంలో టీ-షర్టును చూశాము. మరియు వర్జిన్ ఆఫ్ ది సీ శిల్పం , అన్ని తీర నగరాలకు చాలా ముఖ్యమైనది.

Google Translation into Turkish: Tarihi merkezde daha ilginç detayları keşfederek tren istasyonuna geri dönüş yolunu bulmaya başladık. Bir mağazada önemli kuzenlerden oluşan bir gruba adanmış bir tişört gördük. Ve Denizin Bakiresi heykeli, tüm kıyı kentleri için çok önemlidir.

Google Translation into Ukrainian: Ми почали шукати дорогу назад до вокзалу, відкриваючи більше цікавих деталей в історичному центрі. Ми побачили в магазині футболку, присвячену групі важливих двоюрідних братів. І до скульптури Діви Морської, такої важливої для всіх прибережних міст.

Google Translation into Urdu: تاریخی مرکز کے اندر مزید دلچسپ تفصیلات دریافت کرتے ہوئے ہم نے ٹرین اسٹیشن کی طرف واپسی کا راستہ تلاش کرنا شروع کیا۔ ہم نے ایک اسٹور میں ایک ٹی شرٹ دیکھی جو اہم کزنز کے بینڈ کے لیے وقف تھی۔ اور سمندر کی ورجن مجسمہ، تمام ساحلی شہروں کے لیے بہت اہم ہے۔

Google Translation into Uzbek: Biz tarixiy markazda qiziqroq tafsilotlarni kashf qilib, vokzalga qaytishni boshladik. Biz do'konda muhim qarindoshlar guruhiga bag'ishlangan futbolkani ko'rdik. Va dengiz bokirasining haykali barcha qirg'oq shaharlari uchun juda muhimdir.

Google Translation into Vietnamese: Chúng tôi bắt đầu tìm đường trở lại ga xe lửa, khám phá thêm nhiều chi tiết gây tò mò bên trong trung tâm lịch sử. Chúng tôi nhìn thấy một chiếc áo phông trong một cửa hàng dành riêng cho một nhóm anh em họ quan trọng. Và tác phẩm điêu khắc Đức Trinh Nữ Biển, rất quan trọng đối với tất cả các thành phố ven biển.

[prospercz]

Den 153

Cítím se zvláštně, když procházím uličkami v supermarketu. Je to úplně naposledy, co musím takhle nakupovat. Poslední ressuply! Neuvěřitelný…Máme před sebou asi osm dní, v polovině cesty na nás čeká už předem připravený balíček s jídlem. A pak konec.

Protože je to naposledy, rozhodl jsem se, že si trochu dopřeju a koupím si to, na co mám zrovna chuť, i kdyby to bylo těžší. Takže to samozřejmě dopadlo tak, že mám jídla zase zbytečně moc a navíc ještě těžkého jako blázen. Klasický Hynek.

Někdy po obědě už se chystáme dostopovat z města zpátky do Stevensova průsmyku. Napadne mě na benzínce vzít kus kartonu a na něj naší destinaci napsat. Pak jsme se postavili před semafor, který tu je kvůli opravě silnice. Trvalo to přesně asi 30 vteřin, než jsme naskákali na korbu pick-upu a už se vezli do kopců. Cedule určitě hodně pomohla, protože každý hned viděl, kam chceme. I to, že na světlech musí zastavit a mají čas si nás prohlédnout hraje svoji roli.

Tak si tak sedíme na korbě, koukáme se na utíkající krajinu za námi a přemítáme, jak riskantní tohle vlastně je. Svěřujeme naše životy do ruky někoho, o kom nevíme vůbec nic. Netušíme, jaký je řidič, jestli třeba pil nebo tak něco. Bez pásů nebo jiné ochrany. 60 mil za hodinu. Prostě šílenost. Ale to samé se dá říct třeba i o řidiči autobusu. Nikdo nikdy neví, jestli ten člověk není třeba blázen nebo jestli mu zrovna nejebne.

Dennis, jak se týpek za volantem jmenuje, nás v pořádku a živé vyhodí přesně tam, kde chceme, a na rozloučenou nám ještě každému věnuje Seltzer, tj. něco jako alkoholická minerální voda. Je to hnus, ale dary se odmítat nemají. Tak si ještě před vyražením dopřejeme picí pauzu.

Ve tři jsme zpět na trailu a překvapivě zase prší. Tentokrát opravdu překvapivě, protože začít mělo až v noci a do rána přestat. Ale tak to prostě ve Washingtonu chodí. Není to nijak hrozný liják, ale nepříjemný je stejně jako kdyby pršelo hodně. Další dny je předpověď už příjemnější, mělo by být celý týden hezky s fajn teplotami na treking.

Kempujem u jezera pod stromy, kde je celkem sucho. Skrz nadbytek jídla si zase dopřávám dvě pořádné večeře. Hlady tady určitě neumírám. Ale stejně už se těším na normální jidlo.

[bohedoupe]

Odkládám si tady dnešek s více rozepsaným popiskem než na Instagramu. Především z toho důvodu, že sem si aktuálně dovolím upustit víc ze své hlavy než právě tam. A proto se bude hodit mít pro změnu dost podstatné pozitivní myšlenky na očích.

Po roce domlouvání jsme se konečně znovu sešly s bestie v naší oblíbené a naprosto bezkonkurenční čajovně. Je to místo, kam se vždy vracím asi nejraději, když se vyskytuji v okolí domova.

Tohle místo je pro mě důležité zejména proto, že se zde odehrálo několik stěžejních milníků v mé maličké existenci. Šest nebo sedm let zpět se tady při úplně první návštěvě začaly rýsovat vize o tom, jak si představujeme naši univerzitu a spolubydlení, po čase následovalo "probuzení bohemistického doupěte" v tom, že můj love language bude barevný. Na střední přišly breakdowns jak ze školy, maturity tak z mental issues, které se dostaly do takového bodu, že by mě v tu chvíli nenapadlo, že se do čajovny podívám někdy, kdy mi bude víc jak 18. Po úspěšné maturitě jsme už návštěvu bohužel nestihly. Nicméně, dneska to už po ustavičném domlouvání konečně vyšlo. Chci říct, že jsme dnes s mojí kamarádkou mohly s velkou dávkou nostalgie, ale především hrdostí projít po roce dveřmi Draka a říct si, že jsme to zvládly.

Ne všechno vyšlo podle našich plánů, které jsme si jako "velcí vizionáři" naplánovaly ještě na základce...ale vlastně jo. Obě jsme na univerzitě, studujeme konečně něco, co nás baví a máme zdravé naprosto úžasné vztahy. A to, že jsme vůbec tam.

Závěrem chci říct, že nenávidím spoustu věcí a málo co nenávidím víc než sebe sama. Avšak vždy, když se takhle na chvíli zastavím, udělám krok zpět a můžu si projít vše, co se odehrálo, dojde mi, že tam byl velký posun. Spousta věcí pořád není dle mých představ nebo mě štve, ale zvládly jsme to. Pořád jdeme dál, pořád tady jsme. Dneska jsem měla po dlouhé době nesmírný pocit vděčnosti za to, že pořád žiju.

PS: Paní z obsluhy si nás pořád pamatuje, dokonce i čaj, který si tam dávám už od první návštěvy. <3

PPS: Pokud jste to někdo dočetl až sem, přeji spoustu sil. Zvládnete to. I když si to teď nemyslíte, ale dokážete to. Časem se vše zlepší. Petardy, broskve!

[mujsilenejdenik]

Po delší době zpět na mojí milované chatě. Je pravda, že když jsme tady byli naposled, měl jsem zrovna období ataky, takže na jednu stranu nebylo úplně jednoduché vrátit se do prostředí, ve kterém jsem prožíval tyhle nepříjemné stavy. Nicméně mám to tady rád a okolí je tady natolik malebné, že to jakékoliv nepříjemné pocity přebilo.

Můžu říct, že uplynulý pracovní týden byl pro mě hodně náročný. Nikoliv časově nebo fyzicky vzhledem k mému sníženému úvazku, nýbrž emočně. Včera večer jsme si s partnerem pustili film a já byl natolik vyčerpaný, že jsem usnul asi po deseti minutách projekce. Jen jsem se potom přesunul do postele a spal tvrdě až do rána.

Dneska už se cítím dobře a celkem plný energie. O víkendu chci odpočívat, číst si, ale taky uklidit v chatě a dát trochu do pořádku naši zahrádku. Možná se zajdu podívat do lesa, prý rostou houby.

Sousedi nás zvali, ať k nim přijdeme některý večer posedět, ale tady si nejsem úplně jistý. Když se psychicky necítím úplně OK, mám tendenci se lidem spíš vyhýbat. Vím, že to není asi úplně dobře, ale bohužel, taková je skutečnost. Mám dvě hodně dobré kamarádky, a to jsou jediní lidé, co v takovéhle situaci snesu. No, uvidíme. Třeba to ještě přehodnotím a na návštěvu k sousedům přeci jenom zajdeme.

[oblicej]

sen

Jeli jsme s kolegama z práce vlakem na Slovensko. Na nádraží se ale zjistilo, že je to parní lokomotivou. Proto to taky bylo pekelně drahý, a měla jen jeden vagon, takže jsme tam byli i pěkně narvaný. Cestou jsme projížděli jakoby na lodi, těsně kolem břehů jakéhosi ostrova. Hádám, že byly povodně a parní vlak se jevil jako parník v záplavách.

Měla jsem menstruaci a řešila jsem usilovně, kde bych našla kousek soukromí. Jedna kolegyně mi podržela ručník, abych mohla v klidu aplikovat... kámen. Byl podobného rozměru jako tampon. Černý s bílým žíláním. Tu svou kolegyni jsem tím pěkně rozhodila a za cestu se k tomu několikrát vracela, že je to nehygienické a nesmyslné a že to nedokáže pochopit. Nakonec jsem jí namluvila, že to tak dělám jen první den periody, aby už od ní měla pokoj. Na cestě zpět jsme uvízli na nádraží a lístky nás stály ještě tak třikrát tolik. Celé nádraží bylo v obležení spících korejců. Spali i na záchodech a každý měl vlastní velkou matraci, někteří byli zabalení v takových těch stříbrnozlatých foliích. Bála jsem se, že na někoho šlápnu.

Ani si nevybavím, jestli jsme dojeli na to Slovensko nebo co jsme tam dělali. Hádám, že v tomto případě je zkrátka cesta sen.

[takovanormalnielie]

25.2.2024

V poledne jsem odvezla návštěvu zpět do Prahy, tam jsem i předala děti švagrovi a ten je odvezl za babičkou a dědou na hory. S N. jsme pak zbytek dne lenošily a koukaly na filmy. Daly jsme si bublinkovou koupel a v deset jsem byla zralá jít na kuťe. Zítra dopo budu doma sama a tak zkusím udělat nějakou muziku. Na práci se mi zatím docela daří nemyslet.

[doporta]

Vpis 4 - Do druhýho domova

(27.12.) Ještě že jsme chtěli po osmý hodině vstávat, protože se v tu chvíli rozdrnčely stroje stavby na vedlejším pozemku, pak už se v hotelu nevyspal snad nikdo. Čili jsem měl dost času se nasnídat, zabalit a na půl desátou po checkoutu s klukama vyrážíme autem zpátky ke Casa da Música. Lístky na self-guided tour se daly koupit online, takže stačí sem přijet. Má to svoje podzemní parkoviště, který se teda platí extra, ale co už. Přesně v deset jsme na značkách, ale musíme chvíli počkat, než to všechno otevřou. Pak dostaneme briefing, že máme pokračovat podle šipek, a tím si projdeme celou budovu. Tohle je úvodní schodiště.

Já jsem nic od Rema Koolhaase naživo neviděl a vzhledem k tomu, že to je jeden z těch mála architektů, který aspoň registruju, tak mi to nedalo se sem vypravit. Nehledě na to, že ten dům teda zaujme už zvenku, takže by to byl hřích takovou příležitost nevyužít. Vstup stál osm euro, ale jsme tu evidentně první a celý to máme pro sebe, takže si tu můžeme bloumat a nechat to na sebe působit, což je za mě nejlepší způsob. Je to dům hudby, takže na akustiku se tu klade důraz.

Srdcem týhle devítipatrový budovy je koncertní sál pro 1300 lidí, kde je teda úplně pecková lóže, vypadá jak z Minecraftu.

V tom domě mě baví se pohybovat, hosta to láká se všude podívat, ty prostory jsou hodně nezvyklý a bez pravejch úhlů, ale vlastně je tu člověku dobře.

Je tu spousta menších sálů nebo asi nějakejch zkušeben nebo seminářovejch místností (popisky si nečteme), kde si někdy říkám, jestli to takhle vypadá kvůli akustice nebo to má jinej smysl.

Hodně se mi líbí, že tu takovej dům postavili, zajímalo by mě, jestli k tomu taky byly takový debaty chytrý jako v Praze ke Kaplickýho chobotnici. V nejvyšším patře je tahle místnost (nejdřív byla zavřená, ale upozornili jsme slečnu z pokladny, a fakt na to zapomněli, tak nám děkovali), což s tím nábytkem je už tak nějak na hraně, a taky tu teda bylo horko od sluníčka, což si nedovedu představit v létě.

Nakonec jsme to tu měli prohopskaný tak za půl hodiny, koncert tu žádnej nestihneme, ale vidět to určitě bylo dobrý, to jsem spokojenej, mám tedy v portfoliu Koolhaase :) Když máme auto, chceme to využít ještě na jeden výlet mimo Porto a Shou Min má v merku městečko Braga asi hodinu na sever, tak tam svištíme.

Teda městečko, ono je to třetí největší město v Portugalsku, taky ultra historický, no nás tu zaujalo poutní místo Bom Jesus do Monte, takovej komplex na kopci nad městem. Vyjet se tam dá takovou lanovkou.

Tou jsme ale fikaně nejeli, páč se sem dá dojet autem. Je tu hotel (tu bych si klidně dovedl představit bydlet!), takovej členitej areál a centrem je kostel obklopenej parkem.

Tak to je impressive, musím říct. A kostel má takovej zajímavej oltář, to jsem asi neviděl.

Asi nejvíc se sem bude chodit za těmi výhledy, Braga je tu jako na dlani (tady jsem zachytil Shou Mina s Bhuveshem v akci).

Po pokochání sjedeme do města, kde Shou Min odborně najde místní restauraci na oběd. Bago do Baco je roztomilej podnik a doporučuju, kdyby tu někdo byl. Komplet oběd s vynikajícím dezertem a vínem za deset euro… Máme ještě chvíli, tak to tu projedem a trochu projdeme, všudypřítomná je tu ta římská historie. Takovejhle pomník-akvadukt si tu postavili před pár lety k připomenutí dvou tisíc let od založení města.

Jelikož se mi blíží let, tak to tu balíme a jedem zpět k Portu, respektive na letiště, kde jsme během půl hodiny. Chlapci v autě vytuhli, holt ta turistika v kombinaci s jetlaggem, to je náročný. Doplnění benzínu a vrácení auta bez problému, s klukama se loučím (bylo to milé, kdypak se zase shledáme?), oni pokračujou ve svý iberský jízdě, zatímco já letím na západ. Letiště v Porto dobře znám z těch přestupů a občasných přenocování. Pořád hezký.

Včera jsem si při checkinu přikoupil i security fast track (devět euro), abych neměl stres, že se tu někde zaseknu, a dneska se to teda hodilo, byly fronty. Já jsem hladce proplul až ke gateu, kde se zrovna začínalo boardovat. Pak to teda stejně trvalo, nebylo tu totiž letadlo a boarding spočíval jen v posunutí lidí do jiný ohrádky. Ale už lezeme, takže bye bye Porto!

Pro změnu letím na Azory Ryanairem a jak jsem cíleně odkládal checkin, tak jsem nakonec vyfasoval - drum roll please - exitovou sedačku! Juch, takže místa habaděj, nakonec i prostřední sedadlo volný, takže luxusní let. Stihnu se prospat, zkouknout seriál, a už přistáváme na podvečerní Terceiře. Nebývá to tu busy, ale zrovna přistálo i něco dalšího, takže u půjčovny maličko fronta, pak se hledá auto, no nakonec se z letiště dostanu asi až po hodině od přistání. Do hotelu už jedu po paměti, už tu na mě čekaj, všecko good. Ještě musím zajet do Continente na nákup, ať mám co jíst, s vyjídáním restaurací už končíme :) Beru známý dobroty, jen teda bez pana H mi to tak hladce nejde. (Mají í ty místní ananasy, který už jsou teda výrazně dražší než dovoz - 7,99 EUR vs. 1,54 EUR za kilo. No holt kvalita se platí.)

Na Terceiře je i teď 17 stupňů, takže o dost tepleji než v Portu a taky větší vlhkost, no zkrátka takový to azorský voňavý. K večeři místní chleba a sýry a pak už je flákání v posteli. Vedoucí zájezdu mě předběhl.

Posedím na balkónku, stejně jako jsme tu seděli s panem H poprvé zkraje roku 2014, to je dááávno, skoro se dojímám. No tak ať to nepřeženu, jdu spát, ať taky nemám jetlag, je tu ještě o hodinu míň než v Portu, čili už o dvě hodiny od Česka. Tak azorská část výletu právě začíná, dobrou noc a pozdravy z mýho druhýho domova v Atlantiku!