#jeskyně

[rychle-sipy-brainrot]

[rumcajs-kin]

Včera jsem to nestihla, tak dnes podstupuju Prezidentskou Superdebatu ČT. Slyšela jsem o ní mnohé a podělím se i o své dojmy. Následovat je budu i dojmy z debaty na Primě. Já trpěla a vy byste měli taky.

Takže ČT:

akustika jako v jeskyni, výborný začátek, jsem si jistá, že ČT nemá k dispozici lepší prostor, kde to třeba nezní jak na dně Macochy

oof Babišovo osiřelé stoleček

ok, už to chápu! ta ozvěna je, aby byl jakejkoliv zásek v řeči tisíckrát trapnější, než by musel!

Jaroslav Bašta je... skutečně tam...

Diviš vskutku mluví jako sportovní komentátor. Řídit stát jako stadión.

Sím! Sím! Fischer se hlásí! Obouruč!

Bašta už je... jinde

Diviš, sportovní komentátor z profese, co napřed kritizoval Nerudovou, že je jen ekonomka-teoretička, teď radí Pavlovi, jak investovat do armády. EBP - Energie Brouka Pytlíka

chci za prezidenta pana moderátora. a to jsem teprv v půlce debaty

"Musíme se dívat dál, za hranice Brna... a Prahy." pani Nerudová PROSIM

Možná přijde i Babiš

V druhé hodině přenosu Bašta působí dojmem, že kýchne a zbyde po něm jen sako. Jeho Masaryk, co by se postavil za ruské trolly je zajímavej obrázek.

všimli jste si někdy, jak neuvěřitelně symetrickej je Petr Pavel?

nějak mě na zbytek opustila vůle dokumentovat. rozhodování neulehčeno (krom toho, že odstoupil Středula i guess)

Pokračujeme superdebatou na Primě!

Babiš opět zastoupen sklenicí minerálky

uwu dárečky předtím, než si ti dva skočí po krku

koule Petra Pavla citovat na úvod Havla??? kámo bráško co žes dělal v osmdesátkách?...

Pavlova půlka publika je... něco asi... vono teda celkově publikum protahuje celou věc o 50 %, nepřijde mi to režijně jako dobrej nápad, ale Prima je Prima

jsem naprosto fascinovaná, že lidi doopravdy posílaj ty volící esemesky. česko vskutku hledá superstar

A JSME TADY BOŽE DRAHÁ VAJCA

už jde do tuhýho, bojuju s touhou vypnout televizi a sežrat ovladač. kdyby tam byl Babiš, byly by tam aspoň humorné vložky

TAK TO JSEM ZAKŘIKLA, PAVEL SE POKOUŠÍ O STAND UP HUMOR

Máňo podej mi brokovnici a tři pytle do koše

konečně se dostali k politickým otázkám, vůle k životu se dočasně navrací

Primě se musí nechat jedno: nevysílá z hlubin země a všichni nejsou tak příšerně žlutí. kouzlo televizních studií, to je neskutečné, Horste

přítomná Pavlova půlka publika jsou ty lidi, co nechceš, aby si k tobě sedli do kupé ve vlaku, tak, řekla jsem to

mam novou silikonovou houbu na nádobí, heč

už jen čtvrt hodiny, Rume, soustřeď se!

(ta žínka hrozně hezky voní a je strašně ňuňavá na omak btw)

no, to se ti Rume teda povedlo. už je konec. tak jo, to je všechno, držte mi palce zejtra na Novu. modlim se, aby tam nebylo živý publikum, prosim prosim mommy Novo, že tam nebude živý publikum (<<<naivní)

paradoxně debata na Primě mi přišla informativnější a přínosnější než ta ČT, což jsem fakt nečekala

[mist-the-wannabe-linguist]

Ostraváci když jsou na výletě a někde v okolí je historický důl

[sp1resong]

guys i had a fake tumblr story moment while visiting the caves today

[vyletuju]

Český kras

[pepikhipik]

Geologická exkurze se sběrem zkamenělin - Koněprusy

Vyzkoušíte si sbírání zkamenělin přímo v terénu. Muzejní geolog vás zavede na unikátní lokalitu nedaleko Koněpruských jeskyní, kde vám pomůže s hledáním a určováním nalezených zkamenělin. Zároveň vás stručně seznámí s geologickým vývojem Země a regionu.

6. května 2023

10.30–13.30 hod.

Sraz v 10.30 na parkovišti u jeskyní – 49.9156522N, 14.0741508E (mapa)

Vhodné i pro děti

Cena 90Kč/dospělý, 60 Kč/dítě, 180 Kč/rodina

Rezervace není nutná

P.S. Kladívko se může hodit, ale není nezbytně nutné, zkameněliny najdete i bez něj. Na zabalení nalezených fosilií doporučujeme staré noviny. 

Událost pořádá Muzeum Českého krasu a Geopark Barrandien.

[kocourmokroocko]

*jeskyně se začíná trvale plnit vodou*

[marmota-b]

I went to a presentation about the discoveries in Králova jeskyně ("the King's Cave", except it's actually named after a speleolog named Král) in the hill Květnice, here in Czechia. The cave was only discovered in 1972, because a dog fell into it - no one had even believed there could be karst caves there, but they are, and the more they find of them the more they realise they're pretty amazing. They recently found this amazing calcite pond with crystals.

The pond is under two meters in diameter and the crystals are up to an inch in size. So fairly small, but still incredibly impressive and amazing.

They said it's so recent they haven't yet had time to figure out if there's anything like it anywhere else in the world, only that it's unique in the context of Moravia as far as we know so far. Which is part of the reason I'm posting about it - in this particular case they're all volunteers, and I thought if by any chance this post finds someone who knows from speleology and knows of something comparable, maybe they'd welcome some input. It sounded like they would be glad to know if it really is unique or if there's anything like it out there, and how come this sort of thing happens. Here's the website of the Czech Speleological Society in case you are that sort of person.

It's not open to public - very narrow caves, no way to let people in without destroying it. They only let people in Králova jeskyně once a year, into a fraction of the spaces they know of, and smaller children in particular can only enter a really small fraction because the rest involves crawling and climbing and requires helmets. They said even just that one annual open door day and their own working in the cave for 50+ years has been enough to mess with the climate and processes inside a bit. (The entry fees from the annual open door day help fund the exploration of the cave.)

So you just have to admire the pictures.

source - Czech news article, photos by Michal Beneš, one of the volunteer speleologists who explore and look after the cave.

Made me think of Gimli and the Glittering Caves, let me tell you. Soooo amazing.

(It's also an important roosting place for bats. They said they know of eight species that winter there, and that, as they keep finding new sections of the cave, they also keep finding bats and finding out bats have their own ways of getting in, so no one really knows for sure how many bats actually live there.)

[onaras-oficialni]

Den 8 - Zamotaný

Slíbila jsem @aredhel-erinti pokračování Pavučin a tohle téma pasuje příliš dobře, než abych toho nevyužila.

Do Státub zbýval den cesty.

Šesterstvo bylo toho rána zamlklejší než obvykle, dokonce ani Johanna nevtipkovala jako obvykle. Myrya je naprosto chápala. Čím více času trávila na Stezce, tím více na ni ta prázdnota doléhala. Nedovedla si představit, jak působí na někoho, kdo po ní kráčel poprvé.

Rychle posnídali a seřadili se u vchodu. Myrya se zhluboka nadechla. Sevřela v dlani jeden z mnoha přívěsků na svém náhrdelníku – ohlazený kousek dřeva. Přejížděla po něm prsty, vnímala každou prasklinu, každou nedokonalost. Její mysl nalezla potřebné vlákno. Pavučina, musela se usmát.

Vykročila do prázdnoty.

Mlha se na ně nalepila jako mokrá deka. Dnes se zdála studenější než včera. Mohlo to znamenat, že cokoliv se v mlze ukrývalo, obrátilo svou pozornost jejich směrem. Taky to nemuselo znamenat vůbec nic.

Když se poprvé učila na Stezce orientovat, Lirg jí radil, ať zavře oči. Že jí to zbystří ostatní smysly. Popravdě neviděla rozdíl, zda má kolem sebe tmu, nebo bílou prázdnotu. V prstech stále žmoulala svůj přívěsek. Věděla, že je to jenom kousek dřeva bez špetky magie, ale na tom nezáleželo. Pomáhal jí.

Stezka dnes byla klikatější. Od ústí jeskyně je vedla podél skalní stěny, pak zahnula ostře vlevo. Mrzelo ji, když se od ní museli vzdálit. Jako by se propadali ještě hlouběji do prázdna. Chvíli měla pocit, že se vlákno stáčí do kruhu. Nezáviděla zbytku Šesterstva, kteří necítili jeho pnutí a museli se spolehnout na její vedení. Nesmí je zklamat.

„Hej! Je tam někdo? Kdokoliv?“ zakřičel kdosi – cosi? – z mlhy před nimi. Zastavila se v půli kroku.

„Co to bylo? Slyšeli jste to taky, ne? Je to bezpečný? Myryo?“ zaševelila skupinka za ní.

Neodpověděla hned. Stezka je vedla směrem ke zdroji zvuku. Zněl lidsky, ale to nemuselo nic znamenat. Měli dvě možnosti: uhnout ze správného směru a pokusit se zachytit vlákno o kousek dál, nebo pokračovat po Stezce a doufat v nejlepší.

Ať před nimi číhalo cokoliv, opustit Stezku si nemohli dovolit. Slyšela stovky příběhů, co se stalo těm, kteří zabloudili v mlze, a žádný z nich nekončil dobře. Museli pokračovat.

„Nevím, co to je,“ otočila se k ostatním, „ale musíme tím směrem. Zatím jsme měli štěstí, snad nám vydrží. Držte se v řadě, buďte potichu a nepanikařte. Budeme v pořádku.“ Přes mlhu viděla do tváře jen Elentaye, ale zpoza ní se ozval souhlasný šepot.

Promnula v dlani další z přívěsků, liščí zub. Zvládnou to. Ona to zvládne.

Z mlhy před nimi se vynořil tmavý tvar. Čím více se k němu blížili, tím více připomínal lidskou postavu. Nakonec se proměnil v zarostlého špinavého muže s vlasy v napůl rozpleteném copu.

„Konečně někdo,“ vytryskly mu slzy, „už jsem tady celou věčnost!“

„Nevíš, že na Stezce se nemá hulákat?“ napomenula ho, „co jsi vůbec zač?“

„Pardon… už je to tak dlouho… jsem Harald, hraničář z Bílé pevnosti,“ odpověděl jí šeptem. Až teď si všimla, že mu pod plnovousem visí náhrdelník podobný tomu jejímu. „Vracel jsem se z Vertu a chtěl jsem si zkrátit cestu… ale pak jsem se tu tak nějak… zamotal.“ Zase začal vzlykat. „Vemte mě odtud! Prosím!“

„My jdeme do Státub… asi se můžeš přidat.“ Jestli to byl klam, tak na něj právě skočila. Ale nemohla ho tu nechat.

Harald se připojil hned za ni. Je lépe, když ho bude mít poblíž.

„Děkuju! Děkuju… Jsem tak rád, že jste mě našli… už jsem myslel, že se tady zblázním… ta prázdnota… a pak jsem zahlíd‘ vás a napřed jsem myslel, že si se mnou jenom hraje mlha… ale vy jste přišli a jste skutečný!“ šeptal nadšeně. Myrya jen mlčky přikyvovala a soustředila se na Stezku. Neměla to srdce sdělit mu, že Vert před sedmdesáti lety zničil sesuv půdy a dnes z něj zbylo jen pár ruin. Nemohla mu říci, že jméno hraničáře Haralda zná jenom z odstrašujících příběhů a že valná většina těch, které znal, je dnes po smrti. Na to bude dost času. Teď se musí dostat ven.

Když se jí pod nohama objevila skála, vydechla úlevou. „Já už se tak strašně těším ven… už ani nevím, kdy naposledy jsem viděl slunce. A stromy!“ švitořil za ní Harald. Z mlhy se dále vynořily skalní stěny, z průrvy po straně přitekl potůček, ozvali se první ptáci. Vraceli se do obyčejného světa.

Stezka končila v místech, kde se jejich průrva otevírala do širokého údolí. Kousek za východem se Myrya zastavila a spokojeně se usmála ve slunečních paprscích. Dokázali to.

Její radost přerušil výkřik. Vyděšeně se otočila. Elentaya klečela nad hromádkou ztrouchnivělých kostí.

„Bylo to tak rychlé…“ mumlala, „zrovna otevíral ústa, že něco řekne, ale místo toho se prostě rozpadl…“

„Možná v té mlze čas funguje jinak,“ zamyslel se Karlimdor, „a když ji teď Harald opustil, náš čas ho dohnal. Kdo ví, jak dlouho tam bloudil.“

„Co teď s ním?“ zeptala se Mei, „Nemůžeme ho tady takhle nechat.“

Všichni se s očekáváním otočili na Myryu.

„Měl by dostat pohřeb,“ řekla a začala si pomalu sundávat plášť, „ty kosti by se měly spálit a popel rozsypat do větru. Ale ne tady. Moc stromů… pomůžete mi ho odnést?“

Do Státub zbývala hodina cesty.

[ennislamore]

pohlednice jeskyně Javoříčko - Královská jeskyň

[zemlholka]

Moje poslední bezostyšné sebe-promo, přísahám!

V pátek pořádám akci, jde o mix burlesky, dragu, cirkusu a hlavně (!) Dungeons and Dragons. Máme skvělé performery, kostku o velikosti volejbaláku, speciální drinky, tarotovou věštkyni ale hlavně...mě :D

Při show budete mít možnost svými tahy ovlivňovat celý příběh našeho úžasného Pána jeskyně 👀 Show je moderována v angličtině a všechny vás moc ráda uvidím 🖤

https://www.smsticket.cz/vstupenky/47627-kindred-spirits-backdoors-bar-praha?fbclid=PAZXh0bgNhZW0CMTEAAaa6PRuRbsZBC3WPn-vkdv7BxOaASF-ciVgaX-nkhy8wEZzvPNnER3Y-nRc_aem_cZQfma-A5XA0Z8ldlpGNHQ

[prospercz]

Den 94

Je na padnutí. 40 stupňů ve stínu. Ale problém je v tom, že tu nikde žádný pořádný stín ani není. Všude kolem mě je sucho a vedro. Ale nevypadá to tu jako v poušti. Svým způsobem je to tu vážně hezké. Jen asi není úplně nejlepší nápad tady trekovat v tomhle počasí.

Jediné místo, kde se za celý den můžu před tím horkem na chvilku schovat, je Subway Cave. Jeskyně vytvořená zase vulkanickou činností. Vypadá opravdu jako nějaký vykopaný tunel na metro. Jen podlaha je celkem členitá a člověk si musí dávat pozor, kam šlape. Má celkem asi 300 metrů a uvnitř příjemných 12 stupňů.

Dorazím do vesničky Old Station. Moc lidí tu nebydlí, ale zase se táhne na 4 míle, typické pro Ameriku. Je takové vedro, že všechny obchody mají vyprodaný led. Nikde není k sehnání. Ne, že bych ho hledal, ale během mojí návštěvy obchodu musela prodavačka několik lidí odmítnout.

Svačina v podobě chlazeného piva, zmrzliny a chipsů jsou přesně to, co hiker potřebuje. Koupím i pár gumídkú. Zbytek jídla mi vystačí až do dalšího většího města za dva dny. Sedíme venku na zahrádce před obchodem a bavíme se pozorováním místních.

Další typická věc pro Američany je, že nevypínají motor od auta. Jdou na 10 minut do krámu a motor prostě nechají běžet. Taky jsme už dřív potkali policejní auto, které bylo nastartované před jejich budovou. Chodili jsme kolem něj celý den a pořád tam stálo. Asi aby bylo ready a zahřáté, až bude potřeba někde rychle zasáhnout. Je to ale na hlavu.

Z města už to máme jen asi 7 mil, ale v tom horku to není “jen”. Je to utrpení. Přijde mi, že se to celé změnilo v takové moje malé utrpení. Ale ne, pořád si to tu moc užívám. U kempu máme řeku, tak hned po příchodu do ní skočíme a hned je zase o trochu líp. Kdyby tu každý večer nebyli ti zatracení komáři, docela fajnově by se tu i večeřelo a nocovalo. Takhle musíme brzy zalézat do stanů a nemůžeme spát na kovboje.

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 09 - Spirála

Pro dnešek tu snad budou dvě povídky, jedna včerejší a pokud se všechno povede, tak taky jedna dnešní!

Být vědomě očarovaný byl zvláštní pocit. Tasse si byl velice dobře vědom toho, kde je i co se děje. Vůbec ho to ale netrápilo. Pavučiny všude kolem? Nezájem. To, že jdou tvorovi, který tenhle tunel vytvořil, vstříc prakticky s otevřenou náručí? Komu to vadí? Kdyby tu nebyla Mara, možná by si toho ani nevšiml a vesele by pokračoval dál. Přece jen to bylo vzrušující. Jistě, opuštěná vílí studna uprostřed hvozdu, ze které bylinkáři čerpali vodu určenou k výrobě lektvarů, zněla úžasně, ale tohle přímo zavánělo Skrytým lidem nebo něčím podobným. A on specificky by přece neměl mít čeho se bát, ne?

Teprve když ho Mara konečně zastavila, začalo být i jemu jasné, že všechno opravdu asi nebude úplně v pořádku. Způsob, jakým ho jejich situace absolutně nerozrušovala, byl podezřelý. Jistě, Tasse byl od přírody chorobně zvědavý a kdyby nepřišel na to, co se za tajemným pavučinovým tunelem skrývá, strávil by nad tím rozhodně pár bezesných nocí a možná by se pokusil vrátit zpátky a celé to místo prozkoumat, ale rozhodně by nenutil Maru, aby šla s ním. Ne takhle moc. Bude se jí muset omluvit. Ideálně hned, ale… Tasse neměl pocit, že by se měl omlouvat. Muselo to být tím očarováním, ale zdálo se mu, že neudělal nic špatného. Jistě, rozumem chápal, že to není pravda, ale bylo mu jasné, že v tuhle chvíli by nedokázal být dostatečně upřímný. Bude to muset napravit, jakmile bude mít zase jasnou mysl. 

Pavučinový tunel se stáčel mírně do strany a jak pokračovali v cestě, Tasse si byl jistý, že se pohybují ve spirále. Jak celý tunel vypadal zvenku? Byl vůbec viditelný? Nebo nad zemí? Nezdálo se, že by se nějak svažoval, ale na takovém místě bylo docela možné, že by si toho prostě nevšimli. Hlavně ale nebyl čas se zastavovat a uvažovat nad tím. Musel pokračovat, zjistit, kam až to vede a co je na konci! 

„Začínám mít pocit, že se pohybujeme v kruhu,“ povzdechla si Mara někde za ním. 

„Ve spirále,“ opravil ji. 

„Huh?“

„Ano, je to spirála,“ zaševelil tichý hlas, jako kdyby po pavučinách cupitaly stovky malých nožek. „Těší mě, že to někdo poznal…“ Mara se zarazila právě ve chvíli, kdy Tasse vyrazil kupředu ještě o něco rychleji. 

„Sakra, Tasse!“ odfrkla si a přidala. Nebylo to úplně snadné, v tunelu ze všech stran pokrytých pavučinami se běhalo špatně, takže i když měla delší nohy než Tasse, dohnala ho až za pořádně dlouhým obloukem.

Tam tunel končil. Ústil do prostoru, který vypadal jako podzemní jeskyně - temná a vlhká, její stěny pokryté chuchvalci pavučin, které se proplétaly s kořeny mohutných stromů někde nahoře. Tassemu se nějak podařilo dostat se až do středu jeskyně, kde teď skoro nehnutě stál a opíral se o svou hůl. 

„Tasse?“

Neodpověděl. Mara se rozhlédla kolem. Jeskyně vypadala prázdná, až na spoustu pavučin a, pravděpodobně, pavouků a obvyklých podzemních tvorů. 

Tedy… aspoň pokud se mezi obvyklé podzemní tvory počítala bytost, která najednou stála před Tassem v místě, kde by Mara přísahala před chvílí ještě něco nebylo. 

„No konečně…“ zazněl Maře v uších šepotavý hlas. „Říkala jsem si, že jste přece byli dva. Tak pojď blíž…“

Mara vstoupila do jeskyně. 

„Myslím,“ zamumlal Tasse, „že jsme objevili Dvůr pavučin.“

„Dvůr pavučin?“ opakovala Mara. Tasse se neohlédl, jenom přikývl.

„Tohle je jeho královna.“

Bytost, před kterou Tasse stál, lehce přikývla. Jak se k ní Mara přiblížila, viděla ji ve slabém světle, které vycházelo ze stěn kolem, o něco lépe. Byla vysoká, od pasu dolů pavouk, od pasu nahoru žena. Spíš dívka, Mara neměla tušení, jak u Skrytého lidu fungoval věk, ale královna nevypadala o moc starší než ona sama. Měla šedomodrou kůži a dlouhé, tmavé vlasy a s lehkým úsměvem si je prohlížela čtyřmi páry černých lesklých očí. 

„Skoro jsem se bála, že už ani nedorazíš, lidské dítě,“ prohlásila a naklonila hlavu Mařiným směrem. 

„To tys nás sem přilákala?“

„Doufala jsem, že sem někdo zabloudí. Zatím jste můj největší úlovek.“

„Úlovek,“ opakovala Mara a sevřela klacek, který s sebou celou dobu nesla, o něco pevněji.

„Musíš uznat, že přinejmenším tady tvůj kamarád vypadá celkem chutně,“ uchichtla se královna. „I když s tím, jaké jsem zatím měla štěstí…“ královna sepjala ruce a usmála se, přičemž jim předvedla své ostré zuby, „mám radost, že vás tu mám oba dva.“

Mara se zastavila vedle Tasseho.

„To se snaží naznačit, že nás chce sežrat?“

„Není to fascinující?“

„…ne.“

„Ale tohle je dvůr Skrytého lidu, prakticky pod nosem řádu! Je to úžasné!“

„Dvůr?“ Mara potřásla hlavou. „Vždyť je tu sama! Usadila se někde poblíž studny a snaží se lákat si oběti, ale je tady úplně sama, co je tohleto za dvůr?!“

„Jsem tu teprve krátce!“ odfrkla si královna.

„Je tu teprve krátce,“ pokrčil Tasse rameny. 

„To neomlouvá!“

Tasse zavřel oči a zhluboka se nadechl. O něco pevněji se zapřel o hůl a vzal Maru za ruku, jako by se snažil nějakým způsobem ukotvit. Chvíli jen tiše stál a Mara cítila, jak se třese. V jednu chvíli se jí zdálo, jako by byl zamotaný do tenké, lesklé nitky, která se táhla od něj až ke královně. Pak ale mrkla, a nitka byla pryč. Když oči otevřel, opět se zlatě leskly. 

„Máš pravdu,“ řekl pevným hlasem. „Neomlouvá.“

„Kdysi tu býval dvůr,“ odsekla královna pavučin. „Jen ho obnovuji.“

„Nezanikl už před stovkama let?“ namítla Mara. „Teď jsou tu bylinkáři. Patří jim.“

Tasse přikývl a pevně se zadíval na královnu.

„Je tvůj dvůr dost silný na to, aby se postavil Řádu Železného květu?“

[lieselotte-sky]

Topení

Zuřím! Protože nad tím nemám kontrolu a navíc to budu muset platit. Bydlím ve starém domě, dokonce tak starém, že nejspíš pamatuje i mlatu na bílendě, v novém bych si už nezvykla. Vlastností starých domů jsou vysoké stropy a tlusté zdi, takže po horkém létě prakticky do Vánoc nemusíte topit, měla jsem v místnosti příjemných 28°C a trvale otevřená okna. Takto prostě staré domy fungují, je to trochu jako jeskyně. Potíž je, že se venku ochladilo, duchoše ofouklo, no a místní SVJ naznalo, že přišel čas zatopit. A topí jak protržení. Radiator jsem sice zavřela (vlastně jsem ho v životě neotevřela, protože pro to prostě není důvod), ale nic neudělám s trubkama stupačky, které vedou kolem mého stolu a sálají jak blbé. Takže tu mám otevřená okna, 32°C a všichni kolem jsou nasraní, že „vypouštím drahé teplo“. Musím ty trubky nějak zaizolovat nebo se z toho poseru. Jako aby začali topit v září, to je novinka. Oni začínali rok od roku dřív a topili čím dál tím šíleněji, ale tohle už je na mne moc.

[vyletuju]

Top nejstrašidelnější místa v republice: Rumcajsova jeskyně

[foggynightdonut]

Koněprusy Caves (Czech: Koněpruské jeskyně), also Zlatý kůň (Golden Horse), is a cave system in the heart of the limestone region known as Bohemian Karst in the Central Bohemian Region of the Czech Republic