#je mi z toho smutno

[lostlemoon]

Zdravím milí zlatí, chtěla bych vás tu trochu využít a požádat o doporučení nějakých českých knížek.

může to být jakýkoliv žánr, jakékoliv téma

prostě jen nějaký váš oblíbený kus čtení (a nebo klidně i 150, čím víc tím líp :) )

[zlenice]

umrzla bych pro tebe jako Vrbata pro Hanče♡

[biksarddedrak]

Oznam pre republiku:

Nemeckej vůdce nám může tak akurát vyhulit brka!

Koniec oznamu.

Na vážnu nótu, slovné spojenie team leader sa dá krásne nahradiť slovom predák. A Boh ma uchovaj odo dňa, kedy dovolím aby mi boľševici ukradli ďalšie krásne slovo. Áno, pozerám sa na teba súdruh!

vždycky když vidím slovíčko lídr/lídryně, tak si vzpomenu na ten rozhovor s nějakým jazykovědcem, který říkal něco ve smyslu:

"ano, je to anglicismus, ale je úplně přirozené, že ho všichni používají, protože čestina má sice starší a neanglické slovo pro člověka v čele politické strany, ale to slovo je

vůdce. "

[vrabec-v-hrsti]

moje kamarádka v žertu říká, že mě vychovali jeleni.

našli mě někde v lese (šla jsem tam hledat bludný kořeny a jahody) a vzali mě s sebou do jeleního činžáku jako ta stará paní na Velikonoce. když si všimla, jak mám zničený boty a krvácí mi noha a moje flísovka má tak třikrát ohrnutý rukávy a stejně jsou moc dlouhý. prach tančící světlem jejího bytu chutnal jako meruňky ovocný čaj, co mi vtiskla do rukou měl příchuť prachu a meruňek a ona taky voněla prachem a meruňkama.

povídaly jsme si do setmění a ona mě hladila semišovou dlaní po vlasech i když byly zacuchaný a mastný. a chvěly se jí u toho ruce a mluvila šeptem a mně to nevadilo, protože se mi taky velmi často chvěly ruce a mluvila jsem šeptem. jak jsem nakonec vstala, že musím domů chytila mě za rameno

a bylo deset let v deseti vteřinách ticha kdy jsme se na sebe dívaly a netušily, co dál (já proto, že mi bylo dvanáct ona proto, že mi bylo dvanáct).

nakonec

si mě přitiskla na prsa jako kabát v dešti a vrazila mi do kapsy svatou Anežku kterou vylovila z plechovky od kafe a poprosila mě, ať opět přijdu zakalené oči plné něčeho co mi tehdy ještě nikdo nevysvětlil a v knížkách to bylo popsaný blbě.

ta paní je už asi mrtvá (nevím, protože jsem nikdy opět nepřišla).

ale i když už nechodím po lese a nehledám bludný kořeny a jahody a jelení činžák shořel a svatá Anežka už neni platnou měnou furt na ní často v tichu hlavy myslím –

když je mi smutno když je mi dobře když jsem sama když jsem s někým když nikdo není když nejsem nic

když nemůžu jíst meruňky protože se ukázalo, že jsem alergická.

— Jeleni, 2024

[spotsupstuff]

hej furt lepší než amíci, který si myslí, že jsme stále československo, to už je pak opravdu podpásovka!

mám pocit, že mě do toho vtáhl Dazsombes a HTwo, projevila se moje schopnost vsáknout do sebe lore jako houba - RW jsem si koupil někdy v půlce dubna a už na tom mám 200 hodin, šílenství nikdy nekončí

hodně Pebbles a Moon, jejich dynamika je tak dobře napsaná, teďko obzlášť Pebbles, jelikož hraji znova artificer (řemeslnice?) a sbírám všechny perly pro něj. Já toho malého růžového spratka chci vzít do zubů a začít s ním třást jako se psí hračkou, z lásky samozřejmě <3 ale ty taky můžes za to že občas přemýšlím o Moon a NSH, lilypad my beloved

(mě to určitě nebaví, pokud bys ses chtěla bavit víc, můžu ti hodit můj discord pokud jej používáš)

TO MA VŽDY VIE TAK NASRAŤ JOJ, ÁNO tento rok bolo 30. výročie, ty koky </3 som raz pozerala Watchera (Ryan Bergara a Shane Madej, že jo), Puppet History, a prišlo na to že sa Shane spýtal či sa v histórií niekedy udialo niečo také ako mieromilovná revolúcia a Ryan na to že "eeeeeh asi najskôr nie, nah" A JA TA LEN TAK SEDELA ZA POČÍTAČOM S NAŠOU NEŽNOU REVOLÚCIOU AKO "?????????????" nebudem klamať ale, prišlo mi z toho aj trocha smutno

fuuuuuuu ty máš na tom viac hodín jak ja, fakt blázen henď tady predo mnou! gmlksdmckm dva roky versus tvoj tak. mesiac a pól a už si ma triumfol

SPRATEK PEBBLES LVKMSKLMCKLDKLSMDLCKSDM fuck... prečo je to tak vtipné ho tak nazvať, urhghghhg kurde aj s tebou, brucho ma budze bolieť! ale ach pravda pravda... videocult sa nesral keď napísali Pebblesove a Moonine postavy. potešenie nad nimi rozmýšľať- so shkikou som sa rozprávala a ona bola tiež taká že aké je to nádherné že RW nemá vskutočnosti žiadneho zloducha. to čo sa stalo s Moon nebolo to čo Pebbles chcel!!!!! ten fakt sa mi Tak veľmo ľúbi, joj HEEHOO, LILYPAD VRAVÍŠ????

pusinečka :) vsglkmlkcmlksd lilypad po československy. NSH zoberie Moon na kofču do krčmy

(ech, snažím sa tú paskudu používať menej- dosť to rozpytyluje, tak asi nie 😔 ďakujem, ale! ak zmením názor tak ti moju adresu hodím to inboxu)

[caffeinatedlovergirl]

Je mi fakt smutno, že takzvaní "novináři" jsou schopní jít na něčí pohřeb a fotit tam pozůstalé, jenom aby to pak mohli hodit do svých online článků... To už fakt nemáme jako společnost úctu ani k zesnulým? A ať mi nikdo netvrdí že je to tím, že to byla známá osobnost a proto to lidi zajímá. Ne, lidi zajímá akorát ta senzace, kdo z ostatních známých přišel či nepřišel a jak u toho vypadal (ano, i takový "fashion článek" jsem bohužel viděla)

Je mi z toho fakt zle a do breku a jsem tak strašně naštvaná, že to ani nedokážu pořádně vyjádřit. Abych to pořádně napsala, bylo by to strašně dlouhý a moc osobní, tak mi tohle, prosím, odpusťte, ale v tomhle případě prostě nedokážu být zticha, už toho bylo dost

[kopretinovafialka]

hele zbylo tu vedle mě prázdný místo,

už nemáš svojí ruku položenou na mým koleni, a tváří se mi neopíráš o čelo,

nehladíš mě rukou po boku, když jsem otočená zády k tobě, vedle tebe,

už mi nedýcháš do ucha, z mých studených nohou tě už nezebe,

nesměješ se na mě až se ti oči ztratí za úsměvem,

nehladím ti tvoje vlasy, a dávno po sobě neprahnem,

nepřeješ mi dobré ráno, neříkáš mi dobrou noc,

nehladíš mě po vlasech,

nevyprávíš mi tvý fráze, nezpíváš mi, nehraješ, to si vlastně nikdy nestihnul,

netancujeme spolu na koncertech, naše lokty a oči se nesetkávaj v pogu, nechytáš mě,

nechytáš mě když pad��m, a shazuju ti nábytek, za to se ti omlouvám,

neříkáš mi co jsi vařil, nepouštíš mi písničky, nevaříme si už čaje, nesdílíme si lžičky,

neopírám se o tvý paže, nekoukám se na tebe,

z toho uvědomění je mi ouzko, že z nás už fakt nic nebude,

už se nekloužeme na ledu, nesedíme na pivu,

neházíme kostkama, nebavíme se se štamgastama,

neusínáme v obětí, nejezdíme výtahem,

nesedíme v garáži, nečekáme na nádraží,

už mě nevzděláváš o old school českym rapu, už mi neříkáš že je ti doma smutno,

nečekáš až budu s tebou, až za tebou přijedu,

už se na mě netěšíš,

už mě nemáš rád,

už se jen tak neuvidíme,

nepolíbíme, nepodíváme se do očí,

nebudeme se líbat vzadu v klubu, nebudeme spolu krmit kočku,

nebudeme odbíhat pro kondomy, nebudeme si dělat vzájemný pohromy,

nebudeš se se mnou mazlit, nebudeš mě milovat,

nebudu ti hladit vousy, nebudu ti brát peřinu,

nevypiju ti všechnu vodu, nebudu ti kouřit na balkóně,

už ti nenakreslim výhled z tvýho balkóna,

už tě nemám, a to si prostě

nechci připustit.

a proto píšu o tom, jak tě nemám, abych tě na chvíli zase měla

M.

[kralovna-ne-stesti]

Kdo se nevyfotil včera pod třešní, a nedal to na internet, tomu se to nestalo. Je mi z toho... smutno. Na blití. Ta dnešní doba. To nebyla prvomájová pusa, to bylo storýčko nebo post. Samozřejmě spoustu popisku o lásce. Ne. Láska je políbit se, spolu. Tečka. Bez mobilu, kurva. Pro sebe, ne pro ostatní. Je to hnusný, žádnej okamžik už pomalu nezůstává osobní nebo intimní, všechno kvůli fotce. Fotka na prvním místě. Vlastně... je to jenom o tý podělaný fotce. Odporný.

[kralovnaserotoninu]

najnovšie štatistiky na úmrtie a hpo sú celkom kámo že vysoké. a ja keď umriem predtým než budem mať 30 (čo je vysoko bohužiaľ pravdepodobné a je mi z toho fakt smutno) tak sú dve veci viac než jasné : budem ďalšou štatistikou a každý bude prekvapení ale nikto nebude šokovaní

[chodi-sama]

Písmenka

Dneska jsem se na kurzu AI dozvěděla, že už vlastně ani nemusíte umět psát. Nevím. Pořád nevím, co si o tom myslet. Ale asi jo. K čemu mi jsou ty lístečky a sešítky s básničkama, když je stejně radši nikomu neukážu, nechám si je pěkně schovaný, protože je to intimní, nahatý, přímý, a to se moc nenosí, o sobě všechno odhalovat, jako když jsem byla malá a všem říkala, jak jsem se pokadila. Jo, uměla jsem mluvit dřív, než jsem ovládla svěrače. Naštěstí moje děti to maj naopak. Vypotila jsem před chvílí takovej canc, celej se smazal, uf, to jsem ráda, bylo to až moc intimní a nahatý a určitě by se v tom někdo poznal a já bych pak měla problémy s lidma, ještě větší, než mám teď, když se mi snad lidi bojej říct, že s něčím nesouhlasí, nebo že se zrovna nechovám tak, jak očekávaj. Tak to radši vykládají třeba někomu jinýmu. O mně beze mně, to už je zas nějaká nová móda, jak já to nesnáším! Na rovinu mi to říct, co je štve, dyť by se jim ulevilo, já bych jim dala zrcátko a byl by klid. Myslím, že s kritikou se dokážu srovnat. Ale ne, budeme si to šuškat pod zavřenými okny, nic neříkat, usmívat se a hrát naštvaný, když se to hodí. Buď ráda, Hanko, že se kvůli tobě přetvařuje. Díky, dobrá rada, já vim, ale kolik takovejch neupřímnejch vztahů může člověk unýst? Raději bych vyčistila vzduch a probrala to. Ale nejsem v tom úplně nejlepší, když jsem se o to pokoušela posledně v jiném kontextu, došla jsem k závěru, že nepochopení je oboustranné, a že prostě mluvíme jiným jazykem. A vlastně jsem z toho byla ještě smutnější než předtím, že nejsem schopná to naladit. Nejsou to vyloženě konflikty, spíš takové uzlíky v mezilidskýcb vztazích. Nedávno na mě dopadly pořádný uzle jinejch lidí, ze kterých jsem musela diplomaticky vybruslit, což se mi snad i povedlo. Ty moje uzlíky jsou oproti těm jejich uzlům úplný pidi uzlíčky, spíš tak pro pobavení mysli. To by mě možná mohlo těšit, ale úplně mě netěší, že žijeme ve světě, kde lidi neumí nakládat s konflikty, nikde se to neučíme. V rodinách se v Česku pořád až moc mlátí. Když maminka udeří ve školkový šatně syna, nevěřícně na to hledím. Chlapeček mlátí ostatní. Překvapení! A ministr vykládá se svým pupíčkem nacpaným k prasknutí, že to je normálka, jednu těm zlobivcům loupnout. Žádná respektující výchova, prostě a jednoduše stará dobrá diktatura. Kde se děti učí lásce, poznání vlastní hodnoty, přijetí sebe sama, demokracii, rovné diskuzi? Je mi z toho smutno, tak na to radši moc nemyslím. Tak ona na to je dokonce i vzdělávací strategie pro školy 2030+, ale co v rodinách? Když mamča buduje kariéru a od dvou let dítě strká na deset hodin do školky. Dítě by mělo spát třeba jedenáct dvanáct hodin denně. Představuju si to tak, že ho ve čtyři odpoledne vyzvedne, jedou spolu nakoupit nebo na nějaký kroužek, pak jedou dom, tam se navečeří a to dítě jde spát. Jak moc se při takovýmhle stylu výchovy buduje pouto mezi rodiči a dětmi je mi záhadné. Co všechno se z rodiče obtiskne do dítěte? Vidím to na svým taťkovi, typické dítě z jeslí, dodnes raději v institucích, než doma, než s vnoučatama - v práci, venku, za kulturou, za sportem... Naštěstí jsem šla až do školky, ségra taky šupkyhupky do jeslí.

Všichni teď naléhají, ať dám dceru brzo do instituce, ale ještě jí nejsou ani tři roky, je nejvíc zábavná a není důvod, aby šla dříve, jak ve třech letech - u mladšího jsme to zkusili, ale zcela jsme pohořeli, nakonec chodí od tří let a tří měsíců, jen na dopoledne. Stejně je většinu času doma, protože je pořád nemocnej. Nemocnej. No, on vlastně není nemocnej, jen třeba kašle nebo má rýmu, jinak je úplně normálně hravej. Ale ve školce nesmíte ani smrkat, ani kašlat. Takže ho mám zase doma. Na tohle vás ve škole teda taky nepřipraví. Už pět let doma. Korona, jako by nebyla, stejně bych byla doma a utírala zadečky. Tak se teď aspoň učíme písmenka. Moje dítě totiž šišlá. Ale jak! Jsem z toho zpruzená už asi rok. Konečně se mi povedlo dostat se k logopedce, musíme dělat cvičení. Ale syna to samozřejmě nebaví. Nejsem dobrý pedagog, zvlášť malý děti mi fakt nejdou, nemám tu trpělivost, neumím být po většinu času správně zábavná, aby to bavilo malý dítě. Zato logopedka, maminka kamarádů, ta je úžasná, analogovej svět logopedie na mně dolehnul hodně příjemně. propiska, papír, špachtle a zrcadlo. Až můj kluk bude místo "jode" vyslovovat "lodě", dám si na oslavu snad panáka. Tím zase normalizuju já alkohol. Po dlouhý abstinenci si ho někdy dopřeju, dokonce jsem se letos i lehce přiotrávila, což mě poučilo pro budoucí večírky. Ale písmenka ovládám. Nebo aspoň myslím. Snažím se. Do příště vyberu básničku. Třeba ne tak nahatou, ale ty nahatý jsou lepší. Co myslíte?

[bozedocehosidusidal]

Skupinový psychosociální výcvik: (každý pronesl nějaký svůj problém: “Neumím v sobě uzavírat věci.” “Nedokážu naslouchat.” “Snažím se každýmu pomoct na úkor sebe.” “Chci být vyrovnaná.” atd.

Moje reflexe celého sezení zněla “Možná je mi z toho trochu smutno, protože si vlastně každý na to musí přijít sám, svoji cestou. Lidi nás mohou navést, ale nikdy za nás nemohou věci vyřešit. (Z toho mám pocity samoty/osamění)”

A Erča při své reflexi přitakala k té mé, ale její zněla “že odborná pomoc je vlastně zbytečná, že toho člověka to absolutně nezajímá, že si člověk musí vyřešit svoje věci sám.”

Což absolutně nerezonuje s mojí myšlenkou, protože odborná pomoc nám právě výrazně může přispět k onomu najití cesty a rozmotání traumat/myšlenek atd. Mají navádět, nemá je to zajímat na takové úrovni jako tvou kamarádku.

Každopádně ještě víc než to, že to někdo nepochopil mě mrzí, že jsem někoho nejspíše ovlivnila špatně.

Takže tu máme strach z nepochopení a potřeba ostatní směrovat tam, kde já vidím ten správný směr.

Oboje si umím vysvětlit, vyvrátit a okomentovat. Jen se mi už nechce psát.

[imploze]

Někdy se v noci potkáváme a je mi z toho smutno.

[linka-r9-vysocina]

same here, z tohohle jsem byla fakt smutná. Může bejt zároveň pravda, že Pavel je lepší prezident než většina jinejch možností, a zároveň to není sto procent nejlepší skvělej daddy (byť mě to trochu mrzí a taky jsem si z toho dělala srandu a občas dělám. Post "moje mámam mě prodala petru pavlovi" je jeden z mých nejoblíbenějších).

Vůbec z českýho postoje ke Gaze je mi fakt smutno.

Tohle možná bude trochu radikální take, ale třeba bychom mohli na chviličku přestat s těmi "Petr Pavel je můj prezident ❤️" a "Hihihi, koukněte, Petr Pavel houbaří! Úplně jako můj tatínek.", když letí do Izraele potřást si ruku muže, který režíruje genocidu lidu, jejichž zem Česko pomohlo okupovat. Neříkám, že je nějaký český prezident, který by se proti Izraeli postavil, ale Petr Pavel je pořád politik. Je fajn na chvíli nemít za prezidenta úplného budižkničemu, ale není to váš kamarád. Taky jsem tomu na chvíli propadla, takže to nemusí nikdo brát jako útok na jejich osobu, ale když se na tom zamyslíte na pět minut, uvědomíte si, že říct něco tak parasociálního jako "Oni jsou jak tatínek a maminka našich států 🥺" o dvou politicích je naprosto šílené.

[kralovna-ne-stesti]

Zajímalo by mě, jestli ještě někdy budu mít ráda kafe. Strašně mi chybí, jak jsem se na něj těšila, jak mi vonělo, jak mi chutnalo... teď je absolutně nemyslitelný dát si i jen bez kofeinu. Jakoby část mě zmizela, a z toho mi je tak nějak smutno.

[likedestielinanelevator]

TL;WNR: Náhled do pracovní povinnosti studentů zdravotnických oborů, od studentky zdravotnického oboru.

Mám-li nějaké české vzájemníky (mutuals), prosím, zvažte, že si to přečtěte, ať vidíte, jak s náma vláda vyjeb... Vyběhává. No není ta čeština krásná?

Vím, že to nikoho asi moc nezajímá, ale potřebuju to někde ventilovat a už mě nebaví poslouchat svůj hlas. Tohle bude dlouhé.

Určitě jste v médiích postřehli, že vydávají pracovní příkazy pro studenty zdravotnických oborů. A že někteří už delší dobu dobrovolně pracují na různých odděleních nebo v odběrových či očkovacích centrech.

Nebudu mluvit o tom, že se pracovní povinnost týká pořád stejného ročníku (některé ročníky jsou povinností nedotčené, ačkoli třeba medici mají od vykonání zkoušky z ošetřovatelství (2.-3. ročník, podle fakulty) stejné kompetence jako já v páťáku), ani o tom, že vyučující mají povinnost nás v zájmu pomoci nemocnicím omluvit z výuky (už druhý semestr, pro některé dokonce třetí, bo při první vlně šli dobrovolně). Nebudu mluvit ani o tom, že jistí lidé považují nošení roušky za omezování osobní svobody, ačkoliv si ve volném čase mohou stále dělat, co chtějí (na rozdíl od nás, protože při práci zároveň se studiem už moc toho času nezbývá).

Ráda bych ale zmínila, že v pátém (předposledním) ročníku bych se už celkem chtěla připravovat na státnice, nebo v praxi vidět a dělat to, co má vidět a dělat budoucí doktorka, a ne ošetřovatelka nebo praktická sestra, které mají úplně jinou náplň práce. Ani lehčí, ani jednodušší, to rozhodně ne. Zkrátka jinou. (Zaboha neumím odebrat krev že žíly. A krmení nemohoucích pacientů je neskutečně vyčerpávající, obzvlášť když jim nechutná. Jeden pán mi loktem vyrazil talíř z ruky a málem mě praštil do obličeje. Asi fakt neměl rád dušenou mrkev.)

Abych to dala trošku do kontextu, rozdíl mezi "dobrovolně pracují" a "mají pracovní povinnost" je ten, že při dobrovolné činnosti uzavíráte Dohodu o Provedení Práce s nemocnicí svého výběru, která vám následně vyplácí mzdu. Celkem slušnou, ale na odměny za víkendy, svátky i noční můžete zapomenout, o rizikovém příplatku za práci s Covid+ pacienty ani nemluvím, protože pro nás žádný není. Dostali jsme příslib očkování, ale vzhledem k tomu, kolik je k dispozici vakcín, je asi pravděpodobnější, že se letos podívám na Zanzibar.

Na druhou stranu, pokud vás povolá kraj, tak určí, na které lůžkové zařízení poskytující akutní péči (nemocnice, domovy pro seniory, Alzheimer centra...) nastoupíte. Takže Ostraváci jsou povoláváni do Opavy, Opaváci do Krnova, Karviňáci do Bruntálu a Slováci se snaží netvářit moc provinile, že je nikdo nepovolal. (Btw je to dobře, bo kdyby Slovensko povolalo svoje doktory, tak se náš zdravotnický systém už naprosto zhroutí. Navíc spousta slovenských studentů vypomáhá u nás v ČR nebo i v SR dobrovolně, takže kudos pro moje slovenské kolegy. A vlastně kudos pro všechny dobrovolníky. I nedobrovolníky.)

Krome toho, že vám určí místo pracovní povinnosti, bude vás kraj vás také platit. A nemocniční mzda vám byla málo. Ha. Ha.

A tady se dostávám k jádru tohoto byrokratického pudla.

Při minulé pracovní povinnosti, i dlouho před ní, se naše mailové adresy plnily nabídkami práce na DPP v nemocnicích, domovech pro seniory, odběrových centrech... A teď? Ticho po pěšině. Už pár týdnů totiž slibuje nejmenovaný ministr, říkejme mu třeba pan Hovno Platný, pracovní povinnost studentů. Ergo - který hlupák by vypisoval místa na DPP, když může ty usoplence platit kraj?

Každý jen trochu vypočítavý student v ohrožení pracovním příkazem (jako třeba já) se snaží z této situace aspoň vytěžit co nejvíc a uzavřít dobrovolně DPP s nemocnicí, kterou má v přijatelné dojezdové vzdálenosti.

Teď je ale háček v tom, že v nemocnicích v mém městě není místo. Před asi dvěma týdny jsem volala do špitálu, kde jsem měla DPP minule, a bylo mi sděleno, že je jediné volné místo pro dobrovolníky, a to na Covid-JIP (a to teda sorry, ale tam mě dobrovolně nikdo nedostane). Odjinud nám žádné nabídky nechodí. Takže asi nic, no, v nemocnicích je asi personálu dost, když dobrovolníky nechcou. Tak se tím nebudu trápit. Náš hejtman (tehdy týden zpátky) řekl, že on povolávat nebude, bo to není třeba. Prdím na to, učím se na zkoušku, co mám za týden.

A ejhle. Zničeho nic, o pár dní později, z kraje přijde mail, že pracovní povinnost bude. Celkem bude v mém kraji povoláno předběžně asi 90 studentů. To se nezdá jako moc, ale příkaz dostávají jen studenti s trvalým bydlištěm v daném kraji. A vzhledem k tomu, že více než polovina mého ročníku (je nás asi 100) jsou Slováci, dalších 15 lidí je z krajů sousedících, a na většinu pozic chtějí mediky z mého ročníku... No, říkám si, koukej na to z té lepší stránky, aspoň nějaké penízky si vyděláš. Učení jde opět stranou.

A kraj se tentokrát milosrdně rozhodne zveřejnit pár dní před vydáním rozkazů seznam nemocnic s počty studentů, které potřebují. Kdo se přihlásí včas, bude povolán do nemocnice svého výběru. Moc milé. Kdo by toho nevyužil, když už ty rozkazy stejně přijdou?

Zajímavé. Ta nemocnice, která měla ještě před dvěma dny jen jedno volné místo, teď hledá devět (ano, devět) studentů na pracovní příkaz. Hmmm.

Tak slečně koordinátorce řeknu, že bych ráda dostala příkaz do Téhleté nemocnice, bo jsem tu byla předtím a už mě tam znají, děkuju pěkně. Milá slečna si mě spolu s dalšími několika studenty poznamená do tabulky a tu následně pošle na kraj.

A co čert nechtěl, po pár dnech se začaly rojit nabídky pro dobrovolníky jako houby po dešti. Přijmeme na DPP tam, DPP onam... Jé, místo na DPP je i v té nemocnici, kam chci! No paráda, hned je kontaktuju! Druhý den už podepisuju ten růžový papír pro studentskou slevu na dani, měním data na starých listinách z minula, a po víkendu přijdu podepsat tu zaslíbenou DPP.

V pondělí 12:00 DPP podepsána.

Téhož dne v 15:30 mi přijde mailem pracovní příkaz z kraje (člověk by řekl, že něco tak významného by mělo přijít do vlastních rukou, když při nenastoupení můžete dostat až 50 000 Kč pokutu). Do mnou zvolené nemocnice, no aspoň něco pozitivního (pun intended). Na tohle jsem připravená, už skenuji svoji milovanou DPP se slibovanými 150 Kč/hod a odpovídám paní, která mi poslala mail - mnohokrát děkuji, že jste přihlédli k mému přání ohledně umístění, ale už mám na stejném místě DPP. Paní přeposílá můj mail výš, a už si telefonuju s moc laskavým panem inženýrem, který se mi omlouvá za vzniklé komplikace (jen si vzpomenu, musím se usmát) a říká, že se mám domluvit v Té mojí nemocnici.

Tak pošlu Té mojí nemocnici mail, že mi přišla pracovní povinnost k nim, ale že už u nich mám DPP. Chytrý čtenář jistě tuší, jakým směrem se to teď bude ubírat.

DPP mi bude zrušena a převedou mě na pracovní povinnost. Příslib 150 korun na hodinu mi mává z toaletní mísy spolu a posledními kousky mé trpělivosti.

Možná zním jako nevděčný bastard. Že "jsem si vybrala toto povolání, takže bych měla být ráda, že můžu pomáhat lidem a navíc získat zkušenosti". Je to pravda, lidem určitě pomáhat můžu. A zkušenost je to dobrá. Ale ráda bych nejdřív dostudovala. Sesterskou a ošetřovatelskou praxi jsme my medici absolvovali o letních prázdninách a při minulé pracovní povinnosti. Jejich práci bych nezvládla, ale mám dostatečný náhled do toho, co všechno musí dělat, abych mohla jejich činnost dostatečně ocenit. Teď by se mi hodila nějaká ta doktorská praxe.

Zítra se dozvím, co bude dál. Pokud to bude někoho zajímat, dám sem update. A pokud ne, tak ho sem asi stejně dám.

[mist-the-wannabe-linguist]

Taky se někdy náhodou pozastavíte a začnete přemýšlet nad tím, že se toho učíme hafo o řecké a římské mytologii a dost taky o severské a egyptské, ale prakticky nic o slovanské?