#jakousie

[drclaudiosaracinodcsworld]

"Renaissance de l'amour : comment l'hypnose peut vous libérer de la jalousie nocive 💑✨

La jalousie, souvent une intrusion dans les relations, peut éroder la confiance et nuire à la santé d'un couple. Mais tu sais quoi? L’hypnose peut s’avérer comme une alliée inattendue pour éliminer cet obstacle. Examinons comment, à travers trois histoires de personnages célèbres.

**1. Brad Pitt et Jennifer Aniston : renaissance après le passé**

Brad Pitt et Jennifer Aniston, un couple qui a fait face à des défis publics dans leur vie amoureuse, ont trouvé un soulagement grâce à l'hypnose. La jalousie, issue d'expériences passées, a été abordée et transformée grâce à des séances hypnotiques qui ont permis de reconstruire une confiance mutuelle.

**2. Beyoncé et Jay-Z : vaincre l'ombre**

Même un couple emblématique comme Beyoncé et Jay-Z a connu des moments de jalousie. L'hypnose est devenue une ressource pour explorer et aborder les racines de ces émotions, leur permettant de surmonter les obstacles et de renforcer leur connexion.

**3. Megan Fox et Brian Austin Green : Réparer les fissures**

Le couple par intérim Megan Fox et Brian Austin Green a déclaré avoir utilisé l'hypnose pour travailler sur les problèmes de jalousie et d'insécurité. Les séances ont permis de révéler et de résoudre des problèmes sous-jacents, ouvrant la voie à une plus grande compréhension et à une plus grande intimité.

**Comment ça marche ?**

L’hypnose peut être un moyen d’explorer et de réécrire des schémas de pensée nuisibles. Grâce aux conseils d'un hypnothérapeute, les couples peuvent lutter contre la jalousie, explorer les racines de ces sentiments et adopter de nouvelles perspectives. L’esprit, ouvert à de nouvelles suggestions positives, peut se libérer des schémas de pensée limitants.

N’oubliez pas que l’hypnose n’est pas une solution miracle, mais qu’elle peut être un outil puissant pour transformer la dynamique relationnelle. Si la jalousie mine votre amour, considérez l’hypnose comme un voyage de guérison pour vous et votre partenaire. 💖🔄 #IpnosiECoppie #AmoreSenzaGelosia #RinascitaRelazionale"

[mist-the-wannabe-linguist]

Jde někdo zítra na Fantastickou Ostravu?

[do-burgund]

Ok čumblére, všichni jsme jakože

"haha spodek a svršek haha to je vlastně top a bottom hehe"

Ale poslyš,

svršek má narozdíl od spodka schopnost měnit barvu, což mu dává jakousi... VERSATILITU!

To by tedy mohlo implikovat, že není ve skutečnosti top, ale je spíše top-vers, což zásadním způsobem podkopává dosavadní domněnky o karetní hierarchii a otevírá otázku, která karta je ten opravdový top. V této bakalářské práci...

[krakrac]

českapokalypsa mi připomněla tohodle týpka, kterýho jsem vytvořil pro jakousi alternativní historii, kde černobyl zamořil celou evropu a lidi vystavil zvláštní radiaci, která vám nezačne rozežírat tělo, pokud sníte maso příšer, co se začaly objevovat v nejradioaktivnějších oblastech, čili v zóně. potvory samozřejmě nejsou jen tak ledajaký potvory, ale bytosti ze slovanské mytologie, jenom svým způsobem zombifikovaný a tady laďa pracujou právě jako jejich lovec (oceňte prosím moje hrátky s tím jménem, protože to je tak napůl mezi ladou a láďou, takže by se dalo říct, že to je nonbinary tvar)

nijak víc to nemám promyšlený, zatím mi to jenom tak existuje v hlavě, ale říkal jsem si, že laďa už by konečně mohli spatřit svět

[humrpocesku]

Jedu vlakem s jakousi školní skupinou a jedno z děcek tu řeší, jak se těší do zoo na pásovce, že je nikdy neviděl... Kdo mu řekne, že v pražský zoologický zahradě, do které míří, ovšem žádný pásovce nemaj? A že je tedy opět neuvidí?

[mist-the-wannabe-linguist]

já to osobně beru jako jakousi "fázi", ve škole se u nás normalizace víceméně kompletně přeskočila takže využívám možnosti doplnit mezery ve znalostech, a taky když jsem teď starší tak o tom období o dost víc mluví doma i rodiče/prarodiče (takže 1. oni sami jsou velký zdroj nových informací, 2. máme víc společných témat když vím o čem mluví, 3. menší šance že na mně někdo vyjede s "vy mladí o těch dobách nic nevíte/jste nevzdělaní" atd)

a v určitých ohledech je to taky docela sranda

miluju čumblr ale přijde mi že jsme podivně fixovaný na normalizační kulturu

(nelinčujte mě kdyžtak, prosím)

(ale budu ráda, když mi na to napíšete svůj spohled, zvlášť pokud se v čumblr komunitě pohybujete víc než já)

@mist-the-wannabe-linguist ?

[radosestalo]

dobře, ale jsem opravdu jediná, kdo si pod ‘má lásko, jen ty smíš kázat mi nad hrobem’ bezmyšlenkovitě představoval jakousi ikonickou vdovu stojící nad hrobem svého zesnulého manžela, jak brblá “no vidiš pepiku, já jsem ti to řikala, ale to ty ne, ty prostě vždycky musíš mít vlastní hlavu, žejo-“

[takovanormalnielie]

4.10.2023

Pořád mám ještě dietu, ale už jsem se začla pomalu družit. Zítra to zrušíme úplně. Je mi už natolik dobře, že je mi opět naprosto mizerně. Ano, dysforie útočí v plný síle a k tomu trochu misgenderingu a dokonce jsem slyšela i deadname. Nebylo to chtěný a asi je to fakt náročný, přeprogramovat se kompletně. Vlastně i já sama se někdy v rozrušení špatně genderuju, ale prostě... píchne to...pokaždý. Nezlobím se, chápu to. Občas to akorát hůř nesu. Vždy, když mám pocit, že je všechno beznadějný, že nikdy nebudu passovat, že nikdy nesmažu to AMAB ze svýho obličeje, mi tohle píchnutí vnutí, že si na to jen hrajem a snažíme se vší silou udržet naživu jakousi iluzi, která mě dělá šťastnou. Můj mozek je v neustálý válce s tělem, který nesnáší a mírový jednání je v nedohlednu.

[lieselotte-sky]

Duc-hovní vůdce a prorok z ubytovny

aneb teď už toho mám dohajzlu dost! Už se mi ulevilo, protože když kousnete do něčeho hnusného, musíte to se zlou slinou vêpłut. Já tušila kdo to bude, já věděla že to bude hustý, přesto jsem to musela začít číst. Udělám něco, co tady ti mudrci strašlivě nenávidí — podívám se, jaký to má celé výsledek. Oni vás vodí po dlouhých cestičkách, kde soustavně dělají maličké nepřesnosti, jejichž suma vás potom zavede k něčemu, co s realitou prakticky nemá nic společného, ale vzhledem k délce cesty a drobnosti chyb nemáte šanci na to přijít…pokud se na to nepodíváte celkově.

Tak zahájil tím, že všichni jsme stát, takže když mluvíme o státu, mluvíme o sobě. Blbost, stát má roli správce, protože v demokracii lidé tu organizaci pověřují správou nad určitým územím, ve feudalismu je to už úplný nesmysl, protože tam se role správce dědí. Následně mi vysvětlí, že se nemám snažit změnit to, co změnit nemůžu, že na to nemám ani nadávat, protože tím vysílám jakousi zlou energii, která se mi následně vrátí a bude mi ničit život. Bezva, kdybychom to takhle dělali v socialismu, budujeme ho tu ještě dnes. Nikdo z těch lidí s tím sám nedokázal nic udělat, krom toho, že se dokázal nasrat. A jak byl nasraný, nasrali se i další lidé, až těch nasraných bylo tolik, že z toho byl listopad 89 a celý socialismus na věčné časy a nikdy jinak šel kukat. Zažila jsem to stejně, jako to zažil on. Kdyby to takhle „neřešili“ moji předkové, nedošlo ani na ten socialismus, bo bychom v tom 89 roce spíš slavili vůdcovy narozeniny, nebo vím já co. S tím taky jeden člověk nic nezmohl, kdyby se na to všichni vysrali, tak by to bylo na věčné časy. A třetí věc, kterou jsem se tam dozvěděla — hlavně xobě ty negativní věci nepustit. No jasně, ono je to pohodlné. Nic nevím, nic neřeším, nic s ničím nezmůžu, ono to nějak dopadne.

A teď se podíváme, co tahle úžasná filosofie zajišťující skvělý život udělala s ním. Začínal jako vyhořelý korporátník, jenže z korporátu ho vyrazili, patrně něco nechtěl vidět, nebo na něco sral, to těžko říct. A on to vyřešil jak? Neřešil to. Načež ho vykopli z bytu. Jak se k tomu postavil? Neřešil to, vždyť přece krz utrpení přichází nirvana (jasně, buddhismus je fakt „nenásilný“, viz kupříkladu „žijící“ mumie). Aktuálně vypadá tak, že nemá nic, z milosti bydlí na ubytovně a aby vůbec měl co žrat, tak vybírá kontyše s elektroodpadem, z čehož se mu občas podaří něco opravit a prodat. A podle těch svých pouček takhle žije strašně šťastně a naprosto nejlépe jak to jde. No vybouchni wole! Jistě že je to sebeklam a dokážu ho i pochopit, kdo doufá, přežije, pravda ho zabije, ale doprdele, ať laskavě do těch sraček nestahuje další lidi, protože…to, že je komplítly v píči je realitou i přesto, že to tvrdošíjně odmítá připustit. Tohle je ovšem realita, se kterou čtenáři těch jeho výbludů nemají být konfrontováni.

Jsem tolerantní člověk a snažím se chápat lidi, kteří žijí jinak než většina. Chápu, že smyslem života není udřít se k smrti, ani neustále čekat až se podaří zvládnout všechny společenské achievementy, protože posledním je vlastní pohřeb, stejně jako chápu, že utopit život v nesmyslných politických debatách, není úplně ideální výsledek, nicméně jeho nihilismus podepřený sebeklamem není ničím jiným než bezduchým mrháním životem, což je tak rámcově to jediné, co člověk opravdu vlastní. Ono asi ideální je dělat to, co člověka baví, přičemž ony podmínky se k tomu samy nevytvoří, musí se tomu jít trochu naproti.

Pokud máte dojem že jste v tom někoho poznali, můžete se podělit v komentářích, ale já se obávám, že lidí stižených tímto příběhem je tak ukrutné množství, že šance, že trefíte toho mého mudrce, je docela malá.

[haneulgangnamacademy-rpg]

Kevin

Jméno postavy: Kevin Moon Pozice: Student Ročník: 2. ročník umělecké fakulty Národnost: Kanada/Korea

Backstory: Kevin Moon, třiadvacetiletý mladý muž s vášní pro umění, má za sebou náročné období, které ho výrazně poznamenalo. Vyrostl v klidném maloměstě, v rodině, kde se vždy od něj očekávalo, že bude perfektní syn. Ačkoliv měl dobré srdce a přirozený talent, cítil, že očekávání na něj kladená jsou nad jeho síly a jakékoliv jeho výkyvy nálad, co sem tam zažíval až do extrémů se začaly vymkat kontrole, potvrzující jeho obavy. Před pár měsíci dosáhl bodu, kdy tlak překročil únosnou hranici a on skončil na psychiatrii. Během svého pobytu na oddělení se Kevin postupně znovu skládal dohromady. Naučil se pracovat s úzkostmi, a dokonce našel způsob, jak využít své emoční prožitky v umění, které miloval. Každý den na psychiatrii maloval a kreslil – zpočátku byly jeho kresby temné, plné bolestných emocí, ale postupně přecházely do jemnějších a optimističtějších barev. Umění mu poskytovalo jakousi vnitřní terapii, kterou začal považovat za klíč k tomu, aby svůj život znovu uchopil pevně do vlastních rukou. Po pár měsících byl Kevin propuštěn s doporučením pravidelných terapií, prášky, ale i s pocitem, že je na cestě k uzdravení. Po propuštění se rozhodl, že svůj život chce změnit, tentokrát podle vlastních pravidel. Poslal přihlášku na prestižní školu Haneul, o které slyšel od jednoho terapeuta, a překvapivě byl přijat. Haneul byla známa pro své přísné akademické standardy, ale také pro umělecký program, který sliboval nejen technické dovednosti, ale i osobní růst. Kevin na Haneul nejenom studuje, ale snaží se také najít ztracenou rovnováhu. Ačkoliv působí tichým dojmem a spíše se drží stranou, jeho umění vypovídá o hloubce a intenzitě jeho prožitků. Ve škole se brzy proslechne, že "ten tichý kluk Kevin" má talent, který nikdo nečekal a sem tam si už i poslechl nějakou tu pochvalu. Kevina tato uznání těší, ale snaží se zůstat nohama na zemi, aby se vyhnul opětovnému tlaku. Kevinův cíl je jasný – zůstat věrný sobě, vyrovnávat svou citlivost skrze umění a nalézt opravdovou svobodu v tom, kým je.

Facebook: Kevin Moon

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ ŠEDESÁTÁ PÁTÁ – POUTNÍK

Od starověku až do dnešní doby se pořádají poutě na různá posvátná místa. Tato často strastiplná cesta je určena k tomu, aby si věřící uvědomili své hříchy, potkali se a na konci poutě dosáhli rozhřešení a možná i prozření. V dnešní době už pouť nemusí být spojována pouze s určitým náboženstvím, ale je i zkouškou vůle a vytrvalosti poutníka.

Svým způsobem každý přemýšlivý člověk, který si je vědom sebe ve věčně proměnlivém světě je poutníkem. Nemusí se vydávat na určitou pouť, ale stačí když prožívá poctivě svůj život krok za krokem, hodinu po hodině. Otázkou je, zda v dnešní době jsou lidé schopni si uvědomit, že jejich život je jednosměrná cesta, která má svůj začátek a konec. Cesta, která má určitý smysl, při které je třeba naplnit naše poslání, které si musíme sami uvědomit. Každý člověk má svůj úkol, i sebemenší, který zapadá do celkové evoluce vesmíru. Je to stavební kámen do chrámu vývoje, který kdyby chyběl, tak by se nezřítil, ale byl by neúplný.

Naše cesty nejsou většinou rovné, ale jsou plné oklik, zatáček a slepých konců, nic však na této cestě nejde vynechat nebo přeskočit. Navíc vše musíme udělat sami, nikdo jiný nemůže žít náš život za nás. Nemůžeme se vracet v čase a vše, co jsme v předchozích částech cesty nestihli nebo zameškali, už neuděláme. Musíme se proto naučit žít se svými chybami a omyly. Tyto chyby se nemusí týkat jenom naší duševní, ale i fyzické části. Pokud jsme se dostatečně nestarali o své tělo v mládí, tak na to ve stáří doplatíme. Náprava není možná, pouze musíme protrpět dopady našeho neuváženého jednání z mládí.

Většina lidí však má snahu jít těmi nejrovnějšími cestami v údolí, bez větších převýšení, zbytečné zátěže a za pěkného slunečného počasí. Pokud možno v doprovodu dalších, podobných lidí, kteří vytváří stádo poplatné své době. Přítomnost tohoto velkého množství lidí jdoucích jedním směrem, je utvrzuje v tom, že jsou na té správné cestě. Málokterý člověk má dostatek odvahy a vůle se odpojit od této společné, pohodlné cesty a hledat tu svoji jedinečnou a pravdivou.

Zvláště v dnešní, všestranně zabezpečené a pohodlné době, je málokdo ochotný jít do nejistoty spojené se strmým stoupáním po kamenité stezce do hor, která se občas zcela ztrácí a člověk musí sám hledat svoji vlastní cestu po úbočí hory. Většina lidi takové jednání považuje za neuvážené, nesmyslné, až bláznivé. Přesto však v každé době se rodí lidé, kteří mají potřebu jít složitou cestou sebepoznání, bez ohledu na zavedené dobové názory ostatních lidí. Nikdo neví, proč to dělají, často ani oni sami, ale jsou jakousi vnitřní silou vedeni k hlubšímu sebepoznání, které není cílem běžného konzumního člověka současnosti, ale ani člověka dob nedávno minulých.

Málo kdo si uvědomuje, že smyslem životní poutě je poznání sebe sama a svého místa na tomto světě. Proto jsou lidské životy tak relativně dlouhé oproti většině zvířat, abychom měli dost času poznat sebe, když už jsme byli tím rozsáhlým vědomím obdařeni. Většina lidí se nerada zabývá vědomím sebe a už vůbec ne svým svědomím, které s tím úzce souvisí. Neradi vzhledem ke svým myšlenkám a skutkům nahlíží do svého nitra. Neradi otvírají svoji duši světlu. Jak píše Jan ve svém evangeliu: Lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.“

Poutnická, životní cesta vede k sebepoznání a tím i k Bohu. Jak bylo napsáno nad vstupem do Apollonova chrámu v Delfách: „Poznej sebe sama a poznáš universum a bohy“. Málo komu se skutečně podaří se poznat. Někdo má pocit, že toho dosáhl, někdo si to namlouvá, ale těch vyvolených, kteří poznali sebe a při tom i Boha je velice málo, pokud vůbec existují.

Je vůbec možné poznat Boha? Něco nebo Někoho mimo námi vnímaný trojrozměrný časem omezený svět? Poznáváme pouze naši představu Boha. Představu, která je postavena na míře našeho poznání a schopnosti v něj upřímně věřit.

Přesto naše snažení není zbytečné. Celoživotní pouť spojená s poznáním sebe nás dělá citlivější a vnímavější jak vůči sobě, tak i okolnímu světu. Umo��ňuje nám rozlišovat mezi dobrem a zlem. Dává nám možnost podle toho poctivě žít jak v očích svých, tak i Božích.

[mist-the-wannabe-linguist]

Ok nevím jestli jsme jenom my měli jakousi divnou hybridní verzi dabingu, protože když to hrálo v televizi, tak bylo všechno česky, ale neměl ještě někdo verzi filmu Alvin a chipmunkové 3, kde Alvin a spol. mluvili česky a ty holky mluvily slovensky?

[elolsovska]

PGBICT03: Didaktika a design online vzdělávání

Samostudium: Co dělá learning/instructional designer?

V rámci samostudia jsem se podívala na několik zdrojů, abych zodpověděla následující otázky:

Co dělá learning designer?

e-book Kláry Pirklové: Learning design je o návrhu dobrých vzdělávacích řešení.

Nikoli o vzdělávání samotném. Ne vždy je vzdělávání uplatnitelné pro všechno a nemusí být ani svým obsahem přívětivé pro všechny.

Becoming A Learning Designer: Part 1 - eLearning Industry od Zsolt Olah: Klíčový fokus Learning Designera je řešení problémů vzděláváním. Může pracovat buďto jako zaměstnanec ve firmě, jako freelancer, či kombinace learning designera a projektového manažera (kde dohlíží na práci ostatních a zda je vše splněno do určitého limitu atd.).

Learning designer má tedy jakousi flexibilitu v uplatnění. Ať už jako samotný tvůrce, či designer v týmu, nebo na dohlížejícího člověka.

Starting a Career in Instructional Design  by Connie Malamed: Začátkem je samotný problém, Learning designer jej analyzuje a pokusí se napřed zjistit jádro pudla, tedy o co se přesně jedná a zda je řešením tohoto problému právě vzdělávání. Do toho spadá i analýza publika a kontext situace.

Instructional Design and Learning Experience Design: Learning/Instructional designer se nezajímá pouze o vzdělávací aspekt, ale o to, jaký to je zážitek pro ty, které je kurz vytvořen. Jeho fokus je na toho, kde se vzdělává a zážitek z tohoto vzdělávání. Musí se vypořádat s dnešními způsoby konzumace obsahu, současnou podobou technologií a e-learningových systémů a mít přehled o nástrojích tvorby v těchto platformách.

Čím se to liší od práce lektora nebo učitele?

e-book Kláry Pirklové: Learning designer je i není učitel, jelikož učení samotné není centrem jeho práce, zajímá se napřed o lidi, jejich potřeby a jejich očekávání. S těmito daty poté vchází do třídy a na závěr po skončení si zakládá na zpětné vazbě, aby mohl vylepšit svůj input. Learning designer poskytuje službu druhým lidem a na základě nich poté vytváří výsledný projekt.

Z tohoto usuzuji, že learning designer je nejen tvůrcem, či učitelem, ale zároveň i jakýmsi výzkumníkem, který svá data může ihned aplikovat do svého projektu.

Starting a Career in Instructional Design  by Connie Malamed: Leaning designer je vědcem, manažerem a designerem.

Co učitel použije do výuky, nemusí být jeho výtvor. Nemusí se zajímat o to, zda to, co použije do výuky, jelikož většina pochází z učebnic.

Dále dle Devlina Pecka, existuje rozdíl mezi LXD a ID, s tím, že LXD jsou více zaměřeni na pomoci lidem a v jejich centru stojí právě lidi k jejich dosažení specifického cíle. Zatímco ID se více snaží o research aby zjistili potřeby lidí/byznysu a na tom potom staví pomoc pro dosažení specifických cílů.

Pokud jsem to pochopila správně, ID jsou více oficiálnější s tím že mohou pracovat pro specifický business, korporace či nějaký větší počet lidí. Learning Experience Designer je přívětivější název, jelikož se zaměřuje na ten zážitek, chápe více ty, pro které vytváří specifický zážitek. Instructional Design naopak pro mě zní více strojově.

Právě LXD, ten aspekt propojenosti a pochopení určitého problému při řešení vzdělávání se záměrem pro lidi, mi přijde zajímavý. Obecně mě baví jak se zabývat řešením problémů tak i ten fakt, že jsem více zaměřená na lidi než na nějakou větší organizaci/společnost.

---

Návrh pro skupinový projekt

Můj skupinový projekt se zaměřuje na žáky a studenty základních uměleckých škol. Sama jsem nyní dostudovala v jedné z těchto škol a uvědomila si, že se žáci učí hudební historii a teorii, ale nic se s ní nedělá, co se týká samotné aplikace v praxi. Je to jako kdybyste se ve výtvarné výchově bavili o teorii barev, aniž by vás podnítili k tomu nakreslit, či namalovat něco svého: Vaše umělecké dílo nesoucí kousek vaší osobnosti.

Doba se mění. Sama jsem zjistila, že k moderní hudební tvorbě většinou nepotřebujete drahé vybavení, či programy. Překvapivě, jedním z těchto nástrojů je aplikace Bandlab, která nejenže nabízí přívětivé prostředí k tvorbě hudby, ale poskytuje za mě i nejrozmanitější nabídku funkcí, kterou máte k dispozici zdarma, aniž byste si cokoli předplatili. Nejen to, skrze Bandlab si můžete vybudovat komunitu fanoušků, či sdílet svoji tvorbu přes další platformy jako např. Youtube Music, či Spotify.

Bohužel většina učitelů ZUŠek nemá dostatek zkušeností s těmito programy k tomu, aby se tomu žáci naučili, či aby získali potřebné zkušenosti. Jediné, co v tuto chvíli umí, je vystupovat na veřejnosti. Ale až dostudují, v jejich životě nebude vždy k dispozici příležitost ukázat svůj talent skrz jeviště. Ne vždy budou mít u sebe nástroj a ne vždy k tomu budou mít dobré podmínky. Navíc, žák/student ZUŠ většinou nevystupuje se svým vlastním dílem. Jenom s klasikou nebo díly, které má daný učitel ZUŠ k dispozici.

Mým záměrem je kurz, který by mohl tímto způsobem žáky/absolventy ZUŠek obeznámit se základy produkce hudby skrze aplikaci Bandlab a napomohl jim předat kousek své osobnosti skrze hudbu ostatním lidem.

---

Řemeslná dílna LD – formátování textu, poutavost, CTA a jazyková správnost

Úprava textu

Nejdříve jsem se zaměřila na úpravu textu z druhého úkolu tak, aby působil poutavě:

Představte si, že sedíte na hodině výtvarky, kde se učíte teorii barev a dějiny umění, aniž byste měli možnost vzít do ruky štětec...

Přesně tak jsou na tom žáci základních uměleckých škol s hudební tvorbou: Jsou jim předány všechny znalosti ohledně historie a teorie hudby, ale šancí aplikovat tyto znalosti v praxi mají málo. Výuka se soustředí na veřejná vystoupení a hraní dle not, které má učitel k dispozici, což uznávám, může mít na žáka své pozitivní účinky (např. odbourávání trémy). Ne každý žák si ale volí dráhu muzikanta v symfonickém orchestru. 

V důsledku této mezery se absolventi ŽUŠ dostávají do problému: Sice umí hrát na hudební nástroj, ale nemohou jakékoli znalosti hudební teorie uplatnit v praxi, jelikož se nenaučili schopnosti, které potřebují pro dnešní, digitální dobu.

Z mé osobní zkušenosti, někteří učitelé nejsou s těmito nástroji dostatečně obeznámeni. Chápu, dříve bylo těžší se k tomuto typu tvorby dostat. Dnes je ale situace jiná: Sama jsem zjistila, že k moderní hudební produkci stačí jen přístup k internetu a dobrá aplikace. Kupříkladu BandLab, který nabízí přívětivé a intuitivní prostředí pro tvorbu hudby, poskytuje v rámci své neplacené verze rozmanitou škálu funkcí, a navíc umožňuje sdílet výslednou skladbu s komunitou. Dokonce lze skrze aplikaci publikovat skladby na platformách jako jsou YouTube Music nebo Spotify!

Proto by mým záměrem bylo vytvořit kurz, který žákům, či absolventům ZUŠ poskytne základy hudební produkce a naučí je tvořit vlastní hudbu skrze aplikaci BandLab. Tento kurz by jim otevřel dveře k tomu, aby mohli prostřednictvím hudby najít svůj vlastní hlas a sdílet svou tvorbu se světem, bez potřeby drahého vybavení nebo jakýchkoli plateb. Kurz by měl především za cíl žákům nabídnout způsoby, jak se na hudebním poli realizovat v rámci možností, které dnešní digitální technologie nabízí.

Obrázky

Dalším úkolem bylo si sehnat dobré obrázky. Chtěla jsem použít jeden obrázek spojující klasickou hudbu a druhý pro moderní pohled na hudbu (tedy to technologické spojení mobilu a sluchátek).

Zdroj: Pixabay (Music Melody Sound od Ylanite)

Zdroj: Pixabay (Headphones Smartphone Technology od kaboompics)

HTML kód

Naštěstí pro mě jsem se nemusela prodírat elfem a starým editorem, jelikož jsem si uložila soubor s celým původním HTML kódem. Nebojte, nebudu dělat ctrl-c, ctrl-v. Díky poznámkám a strukturalizaci si mohu s kódem pohrát a nastavit jej tak, jak chci. Rozhodla jsem se použít barvy FF MUNI.

Obecně, dát stránku dohromady nebyl žádný problém, byly to spíš detaily v textu, co mi pily krev (nehledě na to, že mi jeden podnadpis u obrázku poskakoval mimo správné místo).

Krátce k nahrávce (a menší varování):

Nakonec jsem i přidala svůj vlastní příklad tvorby z aplikace. Předem varuji: Dejte si hlasitost na menší, než jak obvykle posloucháte. Děkuji za pochopení :)

Jelikož nemůžu dát odkaz na html editor, dám sem screenshoty a doporučuji navštívit moji kapitolu:

[kriszet]

Dům za ořechem

Celý život se tak nějak stále setkávám s uměním, estetičnem, vnímám architekturu, design, harmonii. Nebudu zabředávat do toho, čím vším jsem chtěla jako malá být, ale k architektuře mě to táhlo jednu dobu nejvíce. Nevím, zda se člověk s citem pro krásu, umění, jakousi celou kulturu člověka už rodí, nebo k tomu postupně dospívá. Ale toto nutkání a pocity či později vnímání světa kolem sebe nemáme všichni. To je zřejmé. Možná nemáme zájem, nebo prostě jen prostor... Jsem ráda, že v naší kultuře a stylu života na to prostor máme.

Když jsem se před lety rozhodla, že bychom měli zužitkovat a postavit na rodiném pozemku dům, netušila jsem, jakým směrem to formovat, jakou cestou se vydat. V mé hlavně nejvíc rezonoval důraz na finální cenu a rychlost výstavby. Pokukovala jsem po modulárním bydlení, které tehdy začínalo, nebylo ještě na vzestupu jako dnes, asi o 5 let později. Byla jsem na cestě, ale myslím, že jsem šla trochu bokem, bála jsem se neznáma, a toho, že za mnou nestojí finanční polštář rodičů nebo jiné hmotné jistoty. Nejdříve jsem chtěla vybrat "něco z katalogu", v domnění, že vše ostatní je drahý sen, na který nikdy nedosáhnu.

Delší dobu jsem hledala odborníky: projektanty, architekty, kteří by byli ochotní s myšlenkou stavby na tomto pozemku a její realizací pomoct. Možná jsem neměla štěstí na lidi, možná mě jen odmítli, protože neměli prostor. U jednoho jsem se vyloženě cítila, že nezapadám do škatulky jeho standardních klientů? Nevím, ale prozradím, že to bylo jméno ve Zlíně zvučné, i když jeho veřejné realizace se už dnes zdají nepraktické, po pár letech se drolí v prach díky nevhodně použitým materiálům…

Teprve minulý rok jsem na doporučení oslovila mladou architektku, a moje představy začaly mít konkrétní formu. Tato paní zrovna začala spolupracovat s mladším kolegou, a v podstatě od počátku tento úkol předala mu. Nyní mám v ruce nejen tuto konkrétní vizí (viz obrázky tohoto postu), ale opravdu se něco děje, něco vzniká. Více konkrétní budu, až se dílo podaří zrealizovat, zatím jsme na cestě. Ale já už jsem teď moc šťastná, že se konkrétní představy formují, a to za pomoci odborníka a nadšence s citem pro estetičnost, ale i praktičnost. Postupně pod rukama vzniká Dům za ořechem, a já cítím, že vzniká "správně": v souladu s jeho budoucími obyvateli, kteří by tu měli naleznout klid, harmonii, zároveň vděk a pokoru za život, který můžeme žít. S pokorou ke zdrojům a přírodě a naší společnosti. S respektem ke kvalitním materiálům a řemeslu. Dům, který reaguje na přítomnost, ale i budoucnost. Cítím, že bude nadčasový, jednoduchý a účelný. Přesně tak, jak mě vždy oslovovala architektura první poloviny 20. století, a to především funkcionalismus.

Držte nám place, ať se nám vyhne dno české byrokracie, ať mé nadšení pokračuje, ať se se mnou můj muž nerozvede! :-D Ale hlavně, ať je situace i ve světě příznivá a nás nezasáhne válka nebo jiné hrůzy, které poslední roky visí ve vzduchu střední Evropy víc než kdy dřív.

[linka-r9-vysocina]

Kalendáře! Používá tu někdo plánovací kalendáře?!

V pondělí mi konečně přišly zkušební výtisky z tiskárny!! (Trvalo to, protože měli jakousi odstávku.) Momentálně už tedy vím, co nabízím, a nabízím toto:

Je to vlakový nebo kočičí kalendář ve velikosti 2xA4 s vazbou uprostřed, s černobílými i barevnými filmovými fotkami, po 350 korunách jeden.

Do 7. 11. budu sbírat objednávky a nejpozději 10. 11. chci poslat další objednávku do tiskárny. Ta slibuje expedici do 3-4 pracovních dní, takže nejpozději na začátku prosince by kalendáře měly být u vás doma. A to určitě chcete, zvlášť, pokud je budete chtít použít jako vánoční dárek pro sebe, své rodiče a všechny své strýčky a tetičky!*

Od zkušebních výtisků by se další výtisky měly lišit snad jen drobným posunutím tabulky s daty (+ ty zkušební jdou u barevných fotek maličko do zelena, což odborníka (tj. mě) maličko dráždí a doufám, že to půjde ještě lehce poladit).

Objednací formulář k nalezení zde:

(je tam i možnost osobního předání, případně pokud nechcete náhodnýmu člověku z Tumblru dávat jakýkoli svoje nacionále, dá se pak případně zařídit i anonymní zásilkovna.)

Budu ráda za případný reblogy! :)

*návrh na servírování.

[jirsen-blog]

Bankovní identita roste. Loni ji využily 4 miliony klientů, zhruba 20 milionkrát

Zájem o bankovní identitu se za rok zdvojnásobil. V roce 2023 ji využily 4 miliony klientů, celkem u 19 milionů úkonů a k více než 1,6 milionu přihlášení do účtů u soukromých firem. Letos se přidávají přihlášky na VŠ.  Co je bankovní identita a komu je dostupná O bankovní identitě slyšel pravděpodobně už každý z nás. Jde o online ověření identity uživatele internetové služby, o jakousi náhradu…