#hrob

[witekspicsoldpostcards2]

KLOSTERGRAB -> now HROB / CZECH REP.

[moje-cesty]

Hrob, Bouřňák, Mikulov, Dubí, Teplice (12.6.2024)

[linksvorne]

5. HROB. 2024-01-20 @ Café Carina (w/ Clairvoyance & Fessus).

[sadiie]

Every once in a while I get sad how the goth scene in prague vanished after the 00s and was replaced by whatever it is currently

[kocourmokroocko]

Blíží se velké jarní Vejcohody, takže jen rychlej extrémně vlažnej úchop:

Pokud mlátíš lidi pomlázkou/vytahuješ je z postelí polonahý jako vtípek/házíš je do řeky(???)/jakkoliv jinak je v bujarém chlumu či osaměle fyzicky napadáš bez jejich explicitního svolení a nadšení pro krásu tradice, seš absolutní trapnej spirituálně zdevastovanej kretén s řídnoucíma neurotransmiterama a nezasloužíš si kyslík, natož výslužku. ♥

Pokud jsi osoba, kterou někdo v rámci vaječný tradice fyzicky napadá bez tvýho explicitního svolení, je v pohodě je v sebeobraně kopnout do rozkroku, poškrábat jim ksicht a zavražděně vřískat tak moc, že sousedi zavolaj fízly (aby to pro dotyčné bylo extra trapný). ♥♥

Ani z jednoho z těchhle kopců neslezu, kopu si na nich hrob, plánuju na nich strávit důchod a umřít, radši vyschnu jak Aralský moře, než abych podporovala tuhle každoroční hovadinu, veselý Velikonoce všem. ♥♥♥

[tescont]

Děcka, představte si

je noc, třeba půl třetí ráno, a vy jste úplně v prdeli. Jakože... zdravotně. Možná si nejte jistý, jestli jste už vykašlali krev. To srdce vám buší v uších už příliš. Ta rána už chytá divnou barvu.

Ale na pohotovost by vás nikdo nedotáh (jednou jsem si tam dovolila zajet, když jsem se bála, že umřu, dostala jsem sprda a antibiotika, po kterejch mi bylo ještě hůř), na z��chranku to neni (záchranku voláš na ty skutečný problémy, ne, že máš bobky) a k doktorovi to nejde (jelikož... je půl druhý v noci, to doktor neordinuje).

Co s tím?

Můžete zavolat "pohotovostní službu záchranky"konzultační pohotovostní zdravotnickou linku" aka přítele na telefonu, který vystudoval medicínu.

800 888 155 (vidíte tu záchranku na konci, mrk, mrk?)

Jo, jasně, Tescont, půjdu někam volat, když je mi strašně, to už mi rovnou můžeš vykopat hrob

hele slyšim tě, tak ti řeknu, jaký to bylo, když jsem jí volala já. A já jsem sice přirozený telefonista, ale tou dobou jsem si taky už 6 hodin vařila mozek na 38,6, takže mé konverzační schopnosti byly už i pod úroveň mých koček

Zavolala jsem v půl třetí v noci, protože jsem z toho kašle u hodinu nemohla usnout, ale hlavně mě furt tak strašně bolel hrudník... to nebylo pálení žáhy, ta nepálí dva dny. Nejdřív mi robotický chlap řekl, že jsem se dovolala na konzultačku záchranky (nebo něco takovýho, dovolte mi znovu poukázat na půl druhé v noci a 38,), pak mi pustili hitparádu. Zvedla to ženská, stihla jen dobrý den, než jsem na ni začala mlít, co mám za problém a že se hlavně bojim.

Ženská věděla, co dělá.

Začala mě uklidňovat a říkat, co může bejt za problém. Po hodinovém kašlacím se dušení mi bylo natolik zjevné, že mám kašel, že jsem jí to ani neřekla. Ale došlo jí to a doptala se na to. Všechny jako podrobnosti.

Asi pětkrát jsem se jí zeptala, jestli teda mám jet k doktorovi spíš až ráno k praktikovi a ona mi vždycky v klidu odpověděla. Taky řekla, co tam může bejt za problém a na jaký mě doktor může poslat vyšetření, ale vždycky s tím, že si mě nejdřív musí poslechnout.

Nakonec mi popřála co nejklidnější noc, zeptala se, z jakého volám kraje, a přátelsky jsme se rozloučily.

Další den jsem šla k doktorovi obrněná kouzelnou formulkou „volala jsem na pohotovost a tam mi řekli, že mám hned ráno přijet“ a řeknu vám, tak dobře mi tam přednost ještě nedali.

Takže co všechno udělala ta paní profík telefonická doktorka? Vyslechla si a správně analyzovala dva největší problémy: bolí to (jinak bych nebyla vzhůru) a mám strašnej strach (jinak bych nevolala), chytla komunikační techniky, které zpracovaly oba najednou, a dostala mě na to místo, kde mi mohli pomoct nejvíc, a dokonce mi dala nástroje na zlepšení mého stavu (jsem si jistá, že bez ní bych se během noci prokašlala ke krvi, a s tím už se volá mnohem kratší číslo).

Teď už mám za sebou rentgen, krevní testy a EKG, takže víme, že nemám zápal plic, ale že se mi podařilo uhnat si zánět průdušky. Nejspíš, ještě čekáme na všechny ty testy. Ale to je můj happyend!

[allegedlyalan]

pokaždé, když si (nejčastěji americký) autor videa/podcastu nedohledá výslovnost cizího jména, umře malá víla (já). A teď nemám na mysli neperfektně vyslovené ř, mám na mysli Lidice vyslovené jako [lidys].

Nejhorší je, že to často člověk najde u videí/podcastů, kde ten autor očividně strávil spoustu času rešerší toho tématu! Brácho, vždyť i na Wikipedii je výslovnost, nebo si to nech přečíst překladačem, zabere to tři sekundy :'((

Moji favorité:

[lidis]

[lezaki] (upřímně nevím, jak to mají Američané s výslovností ž, ale třeba takový [ledžaky] by ukázaly aspoň snahu bro)

všelijaký výslovnosti laissez-faire

the Czech president [zímn] (nemysli na to, jako co to zní, nemysli-)

(A nemám na mysli to, když člověk vysloví mezi řečí špatně něco, co viděl jen napsané, to já dělám furt (Cillian Murphy se otáčí mimo hrob))

[skalickaa]

mám strach, bojim se

Nejsem si jistá, jestli jsem ready na vysokou. Neumim si představit, co tam budu dělat.

Ještě míň si dokážu představit sebe, jak píšu bakalářku. Během psaní maturitní práce jsem do éteru vyslala nemalej počet tweetů na téma "já se zabiju", takže tohle bude pořádná jízda...

Ale nejdřív budu muset přežít nástup do prváku. Nemám šajna, jak to funguje. A taky nemám jedinou učebnici, isic, ani tušení jak se tyhle věci zařizujou.

Díky Honzovi z twitteru (god bless him fr) se mi podařilo zapsat si předměty, ale že by mi to nějak ubralo na nervozitě, to se asi říct úplně nedá. Nejsem si jistá, jestli jsem někde neudělala chybu, protože mi přijde mega divný, že nemám povinnej ani jeden cizí jazyk.

Also bych se měla jet ubytovat na kolej nebo si tam minimálně dojet vyzvednout klíče, ale pořád to odkládám. Reálně si tím ale sama kopu hrob, protože čím víc to budu odkládat, tím větší je šance, že se moje spolubydlící ubytujou dřív než já a na mě zbyde postel u dveří (nebo na jiným netaktickým místě), takže kdyby nás v noci někdo přišel zabít, budu první na ráně. :) Možná bych měla přestat vymýšlet scénáře zakončený tím, že tenhle semestr nepřežiju, nebo si to omylem vymanifestuju.

Taky bych si v Olomouci ráda našla brigádu, ale potřebovala bych něco, z čeho se nezhroutim, takže gastro asi pass. Donedávna jsem si říkala, že bych třeba mohla doučovat španělštinu, ale asi si spíš znova stáhnu Duolingo, protože mám pocit, že jsem to všechno zapomněla.

Ráda bych tadyten yapping zakončila nějak pozitivně, ale nic mě nenapadá. Dala jsem si vařit vajíčka, jestli v tý vodě prasknou, začnu zase psát "já se zabiju" tweety.

Takže tak no. Teď podle mě zase na půl roku zapomenu, že tahle platforma existuje.

[fetznerdeathrecords]

Brain Dealers - Parazit

Death Metal from Zvolen, Slovakia

1. Chladný koniec 04:17 2. Len jedno pravidlo 03:54 3. Parazit 03:42 4. Stratené duše 03:25 5. Kopem hrob 03:56 6. Znepokojujúca správa o nezvratnom osude sveta 05:06 7. Na hrane 04:09 8. Netvor 04:22

Release date: October 18th, 2024

@braindealers

[rainbowsuitcase]

často když mám depresivní nálady, tak se mi vybaví "já nejsem žena, já jsem hrob." to dílo jsem v životě nečetlo. vlastně jediný, co jsem kdy od wolkera četlo je ten jeho epitaf.

ale naše učitelka češtiny to velice ráda a velice důležitě říkala jako nápovědu při ústním zkoušení, takže to budu mít v hlavě navždy.

[vrabec-v-hrsti]

viděla jsem tři straky utopit se tři léta po sobě v té samé zahradní vaně. a stejně tam ta vana pořád je smaltovaný hrob pod jabloní bez výstražné cedule

"STRAKÁM VSTUP ZAKÁZÁN"

a pořád je v ní voda na měsíčky melouny a tygří lilie a pořád je v té vaně odraz oblohy lživé bílé mraky plující dírou v trávě a jásot podvodního slunce ale straky —

straky už u nás nejsou.

— Tři straky, 2021

[moje-cesty]

Hrob, Bouřňák, Mikulov, Dubí, Teplice (12.6.2024)

[vinozmraku]

brzké jaro přišlo

a země povolila

až nemocné feně

vykopeš a zasypeš hrob

zima se vrátí v plné síle

rozluč se

odejde za svým pánem

[dalsimoravskyblog]

ČESKOSLOVENSKO 1988: [04]

Nerez: Černá voda

hudba: Zdeněk Vřešťál | text: Josef Kainar

Folkovou trojici Nerez tvoří všestranně nadaní hudebníci Zuzana Navarová, Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský. Skupina vznikla před osmi lety, když se k původně komediálně laděnému folkovému duu Vřešťál–Sázavský přidala Navarová. V roce 1982 a 1983 vyhráli hudební festival Porta a před třemi lety vydali svou první dlouhohrající desku.

Pod předělem objevíte ještě o něco živější verzi z ilegální daleké budoucnosti (protože nahrávky z roku 1988 asi neexistují) a text.

Text:

Po hluboký vodě Po černý hlubině Utržený kvítí Pryč ode mne plyne

Že nebylo nikdy Lásky mezi náma Voda si to kvítí Sama zutrhala

La la la la la la.

Zutrhala z břehů Lilije studený Zanesla to na hrob Mýmu potěšení

Studená lilije Z břehu utržená Jak já vodu poznám Že vona dno nemá?

Tu hlubokou vodu Nemůžeš vyměřit Jako očím z uhle Nedá se uvěřit

Skoč si do tý vody Když tak těžko je ti Vona už ti poví Co jsi chtěl věděti

Rybky co družičky Na pohřeb ti pudou A ty splavy modrý Zvonit hrany budou

Budou zvonit hrany Že tě není škoda Neuměls milovat Vzal tě čert a voda

Víckrát se nevracej Do naší světnice Musela bych ždímat Mokrý nohavice

Taky bych musela Sedat vedle kamen A se objímati S ňákým hastrmanem

Skoč si do tý vody Jestli je ti libo Ale za mnou nechoď Potom jaktěživo.

La la la la la la.

[myvalzpival]

píšu už asi stopadesátou povídku pro svou povídkovou knížku. vždycky jednou za čas začnu pochybovat, že to někdo kdy bude číst, protože to určitě nikomu nebude dávat smysl. a pak mám zase chvilky, jako třeba teď, kdy si říkám, že když si může Chuck Tingle vymýšlet takový píčoviny, když lidi čtou Neffa, kterej má všude hrubky, když lidi čtou posranýho Viewegha, tak moje malinký scifíčko plné kvér postav, které miluju až za hrob, si svoje publikum prostě najde a basta fidli <3

[opily-zajic]

30. srpna

Přihlášku jsem podala s vínem a lhostejností v krvi. Platba proběhla převodem, přihlášku jsem nemusela ani zasílat poštou, stačilo pár kliknutí, všechna komunikace probíhala digitálně. Za jedno odpoledne jsem v sobě měla jednu flašku vína s přáteli a za sebou jednu přihlášku na univerzitu, na jejíž půdu jsem se už rok předtím vloupala na přednášky.

Přijímačky byly tehdy tak vzdálené a já jsem byla tak ambiciózní, tak moc jsem si to neuvědomovala. Vždyť se hlásíš na druhou vysokou školu! Není to moc? Ale zároveň ses poslední půlrok tak strašně moc nudila, tak moc jsi potřebovala nějakou výzvu... opravdu si myslíš, že je bakalářský ročník s druhou vysokou vážně dobrý nápad?

Všechno bylo tak vzdálené a já jsem byla tak ambiciózní, že jsem si ještě den předtím domluvila randíčko. Seděli jsme v Alfě a já to do sebe zase klopila, kouřila k tomu cigarety a za chvíli úplně zapomněla, že se má na druhý den něco dít. Bylo mi to ale jedno. Jsem paní svého osudu, je mi dvaadvacet, jsem akademička, jsem na rande a jsem nesmrtelná.

"Výhodou na tom pohovoru je to, že se vlastně nemusím vůbec nic učit a nemusím se na nic připravovat, jen se tam před nimi ukážu, něco si tam odříkám a čau," psala jsem se smíchem a veselím po třech sklenicích vína své kamarádce. "Takže se tady s panem Ještěrem můžu ožrat až pod obraz a dokud budu schopna zítra vstát, tak to mám v kapse."

Ožrat jsem se mohla, to ale neznamená, že jsem musela; připravit jsem se mohla, to ale neznamená, že jsem chtěla. Objevuji se na druhý den ráno ve dveřích katedry unavená a s kocovinou, litující svých včerejších rozhodnutí. Litr vody, co jsem do sebe před odchodem hodila, mi pomohl - absolutní nepřipravenost, kterou jsem si místo klidu zajistila svým nočním vysedáváním po hospodách, mi to ale absolutně zmařila.

Na pohovoru se poprvé vidím se zastupiteli katedry. Začínám si svůj monolog, ale cítím, jak se můj hrob pomalu kope. Hovořím o tom, že mám v oboru praxi, na to spokojeně kývají. Proč jste si vybrala zrovna tento obor? Protože jsem zvědavá. Dívala jste se na vyučované předměty? Nepamatuju si. A četla jste aspoň doporučenou literaturu? Nezlobte se, ale tyhle tituly jsem nezvládla ani upirátit.

"Kolegyně, my si nejsme úplně jistí, jestli by tohle studium bylo pro vás..." říká opatrně docent, já se jenom hloupě zasměju a prohlásím, že to přece nemůžeme vědět, dokud to nezkusíme. Všichni se smějeme, ale každý z jiného důvodu. Půlhodinový pohovor trvá deset minut.

Vycházím z fakulty a nahrávám kamarádce hlasové zprávy, na kterých jí s hysterickým smíchem popisuji právě proběhlou situaci. Ty vole, to se může stát snad jenom mně, že jsem schopná vyděsit tři akademiky najednou tím, že jim tam prohlásím, že pro mě to studium vlastně taková bokovka a že s tím klidně seknu, protože je pro mě primárně studium umění. Pochybuju, že mě po tom shitfestu vezmou, ale byla to prdel, asi si budu každý rok dělat takový milý tour de přijímačky na Fildu, aby mi konečně znemožnili přístup, haha.

Když jsem však ještě ten den spatřila mail, který oznamoval mé přijetí, tak jsem se místo radosti chytila nekontrolovatelný záchvat smíchu; pokud tady někdo dokončil legendární vtip, tak je to právě tato katedra.

Takže je načase ten náš společný vtip dokončit. Ze všech dvanácti lidí jste nás přijali jenom dva, tak prosím - vybrali jste si do svého oboru klauna, tak se těšte na pořádný cirkus.