#gynekologie

[tynous]

Třetí státnice - gynekologie

Po pediatrii nastoupila euforie, neskutečná únava a uvědomění, že už je vlastně sakra únor! :D

Obávanou státnici jsme jeli s kruhem zapít na chatu uprostřed polí a lesů. Málem jsme tam tedy neodjeli, protože spolužák natankoval do nafťáku benzín a pak 3 hodiny vesele pumpoval obsah nádrže ven. Zbytek auta mezitím ale dostal výbornou kávu, takže jsme si vůbec neměli na co stěžovat. :)

Popediatrická chata se nesla v duchu společenských her, moře všemožného alkoholického i nealkoholického pití a jedné krátké lesní procházky. Dokonce jsem vyzkoušela i místní saunu. Byl to krásný a velmi společenský víkend, konečně se do života vrátilo trochu normálnosti. Druhý večer jsem to tedy zabalila docela brzo, protože toho na ě bylo nějak moc. Možná po měsíci intenzivního studia to moje introvertní část úplně nezvládla.

Hned po návratu z chaty jsme se společně s O. vypravili na dobrodružnou cestu na sever. Tedy přesněji řečeno na 14 dnů praxe na libereckou gynekologii. Já už jsem na oddělení byla v páťáku, takže jsem věděla, jak to tam cca chodí. O. se ke mě přidal a dlouho se mu dařilo utajit, že má. v rodině gynekologa. :D

Když jsem si v létě praxi domlouvala, doufala jsem, že by v půlce února mohl být v Jizerkách ještě sníh. Těšila jsem se, že si třeba aspoň trochu zalyžuju nebo zaběžkuju. Místo toho 14 dnů skoro pořád pršelo a teploty se pohybovaly spíš okolo 10 až 15 stupňů. Nakonec to stejně asi bylo celkem jedno, protože téměř každé odpoledne po praxi jsem zvládla si tak maximálně dojít s O. na kafe a pak se vyvalit do postele a koukat na Netflix. Byla jsem po pediatrii stále ještě úplně vyřízená.

Liberecká gynekologie bylo pro mě ideální místo pro praxi. Mohli jsme chodit, kam jsme chtěli - na ambulance, na porodnici, na sál. Rychle se dalo zorientovat, který doktor se medikům rád věnuje a který má naopak raději svůj klid. Pan primář nás občas vypsal na asistenci na sál, kde jsme si i něco zkusili a nebylo to jen prosté podpírání zdí. Na praxi jsme mohli být více méně jak dlouho jsme chtěli. Když bylo něco zajímavého, zůstali jsme do odpoledne, když se toho tolik nedělo, šli jsme dřív domů.

Vyzkoušela jsem si pár asistencí (jako II.asistent) u hysterektomií, udělala pár stehů, zkusila si najít na ultrazvuku hlavu, končetiny a plodovou vodu na porodnické ambulanci a viděla mnoho běžných i méně standardních případů na gynekologické ambulanci.

14 dnů Liberci uteklo jako voda. O víkendu jsem si udělala výlet za kamarádkou do České Lípy a byly jsme spolu v Pekle. Stihli jsme s našimi spolubydlícími z ubytovny i výlet na Ještěd a pivo na Valentýna (na to jsem s nimi tedy šla sama, O. musel do Prahy). Na učení jsem za celou dobu ani nesáhla. Konečně jsem zas na chvilku měla pocit, že žiju ten "pravý studentský život". :)

Po dvou týdnech praxe přišly 3 týdny přednášek. Tři týdny pohodové a poměrně krátké výuky. Některé přednášky byly skvělé, jiné za moc nestály...asi jako na každém předmětu. Protože jsme gynekologickou teorii nikdy předtím neměli, bylo hlavně porodnictví ve spousta věcech docela nové a neznámé.

Pomalu jsem začínala mít pocit, že bych se možná měla začít něco učit, ale vůbec se mi nechtělo. Pořád jsem byla hrozně unavená z pediatrie a gynekologie bylo strašně málo (300 stran - mnoho otázek se vlastně opakovalo), všichni říkali, že gynda je dávačka. Já jsem jim moc chtěla věřit. Věděla jsem, co přijde potom (myslela jsem si, že tuším...) a chtěla jsem si užívat volna. Užívala jsem. :)

Chodila jsem na brigádu, na kafe s kaamrádkama, občas běhat nebo na stěnu. O víkendu jsem si mohla dovolit chillovat ráno v posteli nebo prostě jen šít, tvořit, uklízet a koukat na Netflix.

Pomalu přišel čas se pustit do učení. Nechtělo se mi, ale bylo na čase. Po pár dnech jsem zas klasicky nestíhala svůj plán, ale nebyla to žádná katastrofa...byla to gynda...to se přece zvládne. :)

Musím říct, že některá porodnická témata mi do hlavy moc nelezla. U jiných jsem zas měla pocit, že ve vypracovaných otázkách není k tématu téměř nic. Mechanismus porodu a metody porodu koncem pánevním asi pořád moc nechápu a měla jsem z toho hroznou hrůzu. Tak moc jsem se bála, že si to vytáhnu, až si to vytáhla P. po mě. :D

Po 3 týdnech přednášek následoval poslední týden praxí. Řekněme to takhle...do Liberce už jsem nejela. :P Učila jsem se, začali jsme s některými spolužáky chodit do NTK, protože doma už nám to moc nešlo. Doteď nevím, jak moc jsem se tam toho naučila, ale bylo to fajn. Nic mě nerozptylovalo a ostatní mě motivovali k učení...no a ještě jsme si dali dobrý kafe a koblížek v Polibku na Kulaťáku. (Vyražte tam! Mají tam skvělý kafe a koblížky!)

Na termín našeho opakování jsem zas klasicky všechno nestihla. Naštěstí mi ale chybělo jen pár poměrně krátkých otázek. Původně jsme se zase chtěly sejít jako před pediatrií, ale P. byla nemocná, takže jsme jely online. Jely jsme tak 6-8 hodin denně, pořád jsme něco googlily, ptaly se chat GPT a mladých gynekologů, protože spousta věcí nedávalo vůbec smysl a každý zdroj to uváděl jinak. Nakonec jsem dospěla k závěru, že porodnictví je vlastně jeden velký freestyle. :D

Zopakovaly jsme všechno, byly jsme nabušené, ale stejně jsem to ráno před státnicí měla pocit, že jsem dutá jak poleno. Státnicovali jsme tentokrát až ve čtvrtek, protože se nám nepodařilo chytnout dřívější termín. Bylo to ale celkem jedno...nakonec mi přišlo, že skoro nejtěžší tam bylo přijít. :D Zkoušející byli moc hodní, dost věcí měli tzv. na salámu a nejvíce emocí projevili ve chvíli, když jsem zahlásila, že těhotenství trvá 42 dnů. :D

Na gynekologii se tahaly 3 samostatné otázky, já jsem měla indukovaný porod, nějaké umělé oplodnění a pak vyšetření vy gynekologii. Zas tak moc si z toho už nepamatuju, jen vím, že jsem se hrozně zasekla na popisu vyšetření gynekologickými zrcadly a po minutě urputného přemýšlení, jak to sakra správně popsat, mi zkoušející řekl, ať jim to teda předvedu.

Byla to nejkratší, nejlehčí a dost příjemná státnice. Byla jsem sice trochu nervózní, takže dle slov P. "jsem to uměla líp, než jsem jim tam řekla", ale dopadlo to dobře, ba dokonce...výborně. :D

Státnici jsme oslavili již tradičně ve Sladké dílně kafem a dortíkem.

Všichni jsme už ale tak nějak tušili, co přijde...

[tynous]

Páťák? - část 2

Po návratu z hor následoval i návrat do Motola. Tentokrát jsme ale zamířili do jednoho z menších domečků do sklepa na přednášky z psychiatrie. Na psychiatrii jsem se těšila. Mysl a její nemoci mě vždycky dost fascinovala a byla jsem zvědavá, co nového se naučím. První týden byl pohodička, chodilo se na přednášky a vlastně tak nějak nebylo třeba nikam spěchat. Volna bylo tolik, že jsem si dokonce mohla dovolit jet na celý víkend do Jizerek. V pátek bylo všude zeleno, přes noc napadlo minimálně 10 cm sněhu. Ani množství sněhu, ani celodenní sněžení nám ale nezabránilo ujít 26 kilometrů a dát si skvělý borůvkový knedlíky. Nohy mě bolet ještě teď, když si na to vzpomenu. :D

Od pátečního večera, přesně rok od začátku války na Ukrajině, se začal ale pomalu odvíjet nové osobní příběh. Příběh, kterej měl divoké start, plnej velkých životních otázek a pravd. Příběh, o kterém jsem si myslela, že bude ten, kterej vydrží. Vydržel, 4 měsíce...hodně mě naučil a hodně změnil, není to tak dávno, co skončil, takže některý rány jsou teprve sotva srostlý, ale hojí se dobře. :) 

Následující týden jsem se zúčastnila plesu matfyzáků, což je samo o sobě velmi intenzivní kulturní zážitek. Už jste někdy na plese počítali? No já doteď tedy ne. :D Protože zákon schválnosti funguje, následovala přesně den po plese návštěva Psychiatrické nemocnice Bohnice pěkně na 7:30. :D ráno v posteli jsem chvíli přemýšlela, že prostě nevstanu, ale nakonec jsem se překonala a stálo to za to. Byli jsme se podívat na oddělení závislostí. Slyšeli jsme 3 příběhy mužů, kteří se potýkali hned s několika závislostmi. Alkohol, kokain, gamblerství, marihuana...3 silné příběhy, které ve mě doteď rezonují. Člověk to musí slyšet, aby to na něj opravdu zapůsobilo...nebo číst přímo od závislého...proto všem vřele doporučuji knihy Zápisník alkoholičky a Zápisník abstinentky od Michaely Duffkové. Četla jsem je obě až nějakou dobu po tomto zážitku v Bohnicích, ale obě stojí za to. 

Poslední týden psychiatrie byl značně psychiatrický...najednou jsem totiž zjistila, že se to úplně nestíhám naučit tak, jak jsem si představovala. Trochu jsem propadla zoufalství, když jsem si neustále opakovala jakési prapodivné pojmy a definice. Byla jsem až tak zoufalá, že jsem vynechala jeden den výuku a šla místo toho sportovat. Doporučení ode mě - nechte si na psychiatrii aspoň 8-10 dnů, nebudete mít pak během učení tolik psychiatrických diagnóz. 

Zkouška navzdory mým obavám dopadla dobře a byl čas vyrazit po dlouhé době na běžky. Sice nám flixbus zavřel dveře přímo před nosem, ale podařilo se mi situaci elegantně vyřešit, takže jsme nakonec jeli běžkovat na téměř to samé místo, jen s kamarády mého bratra. Další překrásný den, další sportovní výkon a další výborné borůvkové knedlíky. 

K10...14 dnů na rehabilitaci, které mi vrátily chuť do studia a utvrdily mě v tom, že jsem si vybrala správně. Víc o K1O je v samostatném příspěvku. 

Uprostřed K10 proběhl i náš fakultní ples, který mě letos opravdu zklamal. Možná to bylo i tím, že můj tanečník zrovna někde zdolával slovenské zasněžené kopce, nebo prostě jen tím, že bylo všude příliš mnoho lidí a příliš málo tanečních příležitostí. Jen tanec s panem profesorem se mi povedlo uskutečnit. 

K1O začalo 6 týdnů sladkého studentského života. Dopoledne do školy, odpoledne dělat cokoliv, na co byla zrovna nálada a chuť. Chodila jsem do divadla, začala víc sportovat, vídat se s kamarády, chodit na brigádu. Tak moc jsem si ten K1O týden naplnila, že jsem na konci byla skoro víc unavená, než kdybych se musela učit. :) Stálo to ale za to!

Přišla gynekologie aneb 14 dnů mimo Motol, mimo Prahu...pěkně vypadnout do Liberce na ubytovnu. Hodilo se to, doma bylo celkem dusno. Z liberecké gynekologie mám doteď trochu smíšené pocity, Hrozně záleželo na tom, na jakého doktora jsem zrovna kde natrefila. Někteří byli fakt milí, jiní mi dávali najevo, že jim tak trochu překážím nebo mě raději rovnou poslali někam pryč. 

Nakonec mě k mému velkému překvapení nejvíc oslovily právě sály. Operací, stání, tepla, plastových plášťů...toho všeho jsem se bála a chtěla se tomu vyhnout. Bála jsem se, že se mi udělá špatně a svalím se doprostřed operačního pole jak pytel brambor. Prvních pár dnů se mi podařilo sálu vyhýbat. Ambulance sice nebyly kdoví jaká hitparáda, ale aspoň se mi tam nedělalo špatně. Dokonce jeden den mě nechala paní doktorka koukat do mikroskopu na děložní čípky. 

Pak ale místo primáře vedl raní hlášení jeho zástupce (nejpohodovější doktor, jakého jsem kdy potkala) a ten se na nějaké chce/nechce operovat vůbec neptal a rovnou mě pěkně vypsal na sál. Nedalo se diskutovat, šla jsem pěkně do sterilního a rovnou mezi nohy pacientky držet manipulátor a hýbat s dělohou při laparoskopické hysterektomii. Byla jsem nervózní jak blázen, špatně se mi sice malinko dělalo, ale většinu operace se dalo sedět, takže o vlastně šlo. Špatně se mi udělalo až ve chvíli, kdy po 1,5 laparoskopických pokusů obrátili operaci na laparotomii a přístupu přes břicho. Vydržela jsem až po peritoneum a pak jsem raději odešla, než abych padla přímo mezi mm.recti abdominis. 

Dnů na sále následovalo ještě mnoho, ale už se mi nikdy špatně nedělalo. Někdy jsem držela manipulátor, někdy jsem asistovala při vaginálních zákrocích (asistovala čti - občas podržela nebo přidržela někde nějaký nástroj nebo ustřihla steh), jednou mě dokonce pan doktor nechal zašít kůži po laparoskopii. 

Byl konec března, přesto v Liberci každé druhé ráno sněžilo. Zimní bundu jsem nosila celých 14 dnů a doufala jsem, že zima za chvíli skončí. Snažila jsem se chodit na procházky, plavat, jednou jsem byla i v kavárně. Často jsem se ale vrátila na ubytovnu tak unavená, že jsem prostě jen padla a ležela. Gynekologie mě vyčerpávala, zároveň ale přinášela spoustu nových a jedinečných zážitků 

O víkendu jsem stihla jednodenní návštěvu chalupy, kterou máme nedaleko. Konečně jsem si mohla užívat jarní zahrádkářské práce bez tísnivého pocitu vzadu v hlavě, že je třeba se učit. V neděli nám pro velký úspěch ujel vlak, kterým jsme chtěli jet kousek za Liberec na pěší výlet, naštěstí stačilo jen zajít na kafe a pak vyrazit autobusem o kousek vedle. Viděli jsme pěknou malou zříceninu, jarní sychravou krajinu, spoustu bahna a krásnou vesničku na závěr. Příjemný, i když velmi studený, výlet. 

Po gyndě přišly Velikonoce. První volné Velikonoce od prváku na medicíně! Toho se muselo využít! Takže hurá na Šumavu! Sněžilo...zase...v dubnu. Na Kvildě bylo minimálně 5 cm sněhu. Na Jezerní slati - nejstudenějším místě v Čr byla opravdu...zima. Byla zima, nikde nikdo, ale bylo to krásný! Dělala jsem zas to, co mám ráda - chodila v přírodě, po horách, večer vařila dobroty, jen tak odpočívala, četla si...byla. V pondělí se dokonce ukázalo sluníčko a oteplilo se i na zmrzlinu. Bylo to dokonalé. 

Návraty bývají náročné, obzvlášť ty do Motola. :D Naštěstí nás nečekalo nic příliš náročného. Na scénu přišel nejbizarnější předmět páťáku - kardiovaskulární medicína. Říkáte si, proč je to bizár? Kardiovaskulární medicína je velice důležitá součást medicíny a je podstatné ji znát...ale nemusíte ji mít 2x za sebou. Ano, čtete správně...během čtvrťáku je totiž v rámci interny také kardiologie a vaskulární medicína, jen ji vyučuje někdo jiný. Ptáte se, proč to tak je? No věru...to leží někde hodně hluboko mezi špinavým prádlem motolské interny, 2.lf a kliniky kardiovaskulární medicíny FN Motol. 

Dvoutýdenní výuka je zakončena zápočtovým testem, který si společně s vedoucím výuky opravíte. Nevyžaduje proto rozhodně 1č denní přípravu. Výuka na klinice byla koncipovaná moc pěkně, mnoho praxí pokaždé někde jinde - ECHO, koronární jednotka, akutní ambulance, kategorizační sály...Samotný průběh praxe pak hodně záležel na místě a na doktorovi, který tam zrovna byl. Měla jsem štěstí na úžasný výklad a možnost vyzkoušení si na pacientovi v ECHO ambulanci, zároveň jsem ale i 3 hodiny stála na oblačným sále a neměla do čeho píchnout. Přednášky a semináře hodně záležely na přednášejícím. Většina byla dobrých, některé byly spíš uspávající. Začala jsem díky tomuto předmětu trochu strach z pomalu se blížící páťácké interny, na druhou stranu jsem měla pocit, že jsem si toho během stáží a přednášek dost zopakovala. 

V pátek po zápočtu, který mě občas trochu zaskočil, ale i tak se povedlo ho splnit, jsem vyrazila za babičkou do Brna. Opět s čistou hlavou a volným víkendem před sebou. Na nádraží jsem si impulzivně koupila dvě knížky - již zmiňovaný Zápisník alkoholičky a potom nejnovější knihu z mojí milované série Hraničářův učeň. Nasedla jsem do vlaku a četla, skvělý pocit moct číst něco jiného než učebnice. Brno je zlatá loď, takže v Brně bylo dobře. Další příjemný víkend bez učení. (I když babička umí pěkně tnout některými svými poznámkami do živého. O to drsnější to pro mě teď je, když si zpětně uvědomím, že tentokrát se opravdu trefila. To jsem ale tehdy ještě nemohla tušit.)

[ozelsohbet]

Bedava Sohbet Teması

bedava sohbet temalarını indirmenin en kolay yolu bu adreste istediginiz site için kullana bileceginiz. tamamen ücretsiz html sohbet temasını kullana bilirsiniz. lez poznan,lez postcode checker,lez paymen,lez paris,paul,lez poznan fc,lez pas brussel,lez pass brussels,lez quartz clock mechanism,les quinze nits,lez qondisa mp3 download,lez quartz,lez quotes,lez rotterdam,lez registration,lez…

[kocourmokroocko]

Sdílím kamarádčinu FB poptávku :) Pokud můžete pomoci či znáte někoho jiného, kdo by snad mohl, prosím, napište mi SZ, pošlu kontakt ♥

"Брно! Есть ли у меня в друзьях девушки которые могли бы помогать беженкам с переводом во время визита к гинекологу?

Brno! Hledám ua-ru mluvící ženy které by mohly pomáhat příchozím z Ukrajiny při návštěvě gynekologie s tlumočením ua/ru-cz"

[tasi-dele]

tw. necenzurovaný zážitek z operace, aneb krev, pot a hašlerky.

Jestli mě budou operovat a poslouchat při tom Twenty-one pilots, nevím jistě, jestli bych neměl spíš zdrhnout...

Anestezioložka měla růžově květovaný čepec. Všichni v místnosti měli roušky a já si připadal nepatřičně, že taky jednu nemám. To bude asi ten postcovidový syndrom... Ale to už mi napleskali na záda přísavky, přivázali ruce od těla a hlas ženy s květy na hlavě zněl: “Teď dostanete něco na bolest a teď budete spinkat.”

A čekal jsem spoustu věcí, ale rozhodně jsem nečekal, že během pěti sekund budu mít v puse a v nose a v očích a všude zkrátka... mentol. A ke všemu teplej mentol, jako když jsem zapomněl, že pojedu šalinou, vzal si naráz dvě černý airwavesky a během půl minuty si musel narazit respirátor. 

A pak byla tma. Prostě jsem vypl.

...

Počítal jsem kapky v kapačce místo oveček. První jídlo měla být večeře, a protože se večeře podává v pět, řekl bych, že bylo pět, když večeře stanula na stolku nade mnou. Zvednout jsem se nedokázal, ale během pár sekund jsem po tom ani nijak netoužil - přišlo důvěrně známé bílo a studenej pot a já zatáhl za šňůru, na jejímž konci měl být někde červený čudlík. Ten čudlík dávají vždycky nejdál od těch, co se nemůžou hejbat. Teta říkala, že je to marketingový tah a já jí, jako součásti zdravotnického personálu oddělení gynekologie, vcelku nemám důvod nevěřit.

Sestra mi zvedla nohy a začala měřit tlak. Sklonil jsem hlavu tak akorát, abych zahlédl, jak mi zprava teče červená. A, jak to jen kulantně uvést, nebylo jí málo. Oznámil jsem to tak nějak do éteru slovy "prosimvás, má tu tohleto bejt?" a během vteřiny se mi dostalo uzemění mokrým obkladem přes oči. Tipoval bych, že cílem mělo být čelo, ale jedna z řidiček mé dosavadní polstrované formule si toho všimla až ve výtahu cestou na jipku. To už se mi hadr svezl jen přes pravé oko, což mi nijak nevadilo, poněvadž pravým prakticky nekoukám. Jeli tak rychle, že jsem si stihl pomyslet jen "arrr".

Po půlhodině na jipce jsem začal být mírně neklidný, avšak zanedlouho poté jsem uslyšel familiární hlas s řeckým přízvukem. Jeho majiteli stačilo několik málo sekund, než naprosto nevzrušeně při pohledu na mě prohlásil "no tak operujem, holky". Ten tón mě dokonale uklidnil.

A operovali jsme. Vlastně, oni operovali, mou operací bylo dostat se z jednoho lůžka na druhé, a i to mi dalo zabrat. Nastavil jsem ruku s přišpendlenou kapačkou, ještě jsem se chtěl omluvit, že jsem si zase zapoměl roušku, ale v tu ránu mi z obličeje slétl vlhký hadřík a přilétl kinematograficky vyvedený gumový náhubek. Držela ho žena v květované čapce. Neměl jsem volné ruce pro gesto, neměl jsem volná ústa k řeči, abych dal nějak najevo, že ho drží tak nějak mimo mě. Očividně to nemělo vliv, mnohem víc než silný žvýkačky pod respirátorem byl následující zážitek připodobnitelný ke groteskní představě, kdy vás protáhnou hlavou dolů v míse lidské velikosti plné hašlerek. Za horkého dne.

Venku byla tma. Hádal jsem, že večeři už nedostanu. Škrábalo mě v krku. Kdybych ujížděl na rajským plynu častěji, dokázal bych si na to zvyknout, ani mi nevadilo, že jediný místo se zvýšeným prahem je můj pokoj. Natahoval jsem se po mobilu. Poslední zpráva, co jsem odeslal, byla "myslím, že mě zapoměli zavřít, něco se ze mě vylejvá.". Ale kapačka zase kapala a já začal počítat kapky ibalginu jako ovečky. Nebylo divu, že nic nebolelo. Ale byla tma a já byl zafáčovanej dvakrát pevněji než prve. Tak snad už protentokrát...

[captain-beate-world]

Gynekologie transgendert

[klinikfurreproduktionsmedizinme]

[ultrafreak-n]

odběry krve

zatim úplně nejhorší těhotenskej zážitek :D gynekologie maj pode mě tajnou smlouvu v upírama

[101tarnations-blog]

erecept gynekologie

elektronický recept Should you be somebody who loves to prepare your personal food, then getting an digital dish keeper could be the ideal tool to suit your needs. The situation that numerous folks have with regards to recipes is improper business. What normally takes place if you notice an interesting formula that you'd prefer to save and check out out at some upcoming particular date? You get the nearest piece of paper and quickly jot it down. You then place it on the refrigerator or install it about the counter top informing oneself that this very first opportunity you receive, you'll place in your recipe pack or beloved cookbook. But then what goes on? It will get shed or misplaced, and also you in no way have the opportunity to try it out. One more circumstance loved by at-house culinary chefs is intending to save your chosen recipes. It might be also a household recipe that has been transferred downward from era to generation. How these dishes are usually kept will be created down on 3" X 5" crawl charge cards and placed into an list card storing container. Or they could be created downward in the empty dish book. This is better than having them composed on free components of pieces of paper, but there are also some key flaws with this method. Initial, the dish box or publication could get misplaced. This is especially true following transferring in one property to another. Also, a menu pack or guide could be ruined due to fireplace or h2o. As soon as it's gone, it's eliminated for a long time. There is however yet another method of safe-guarding your dishes for a long time: a digital recipe keeper. And when I say "electronic recipe keeper", I am not making reference to the affordable, bad quality versions that you could acquire for a couple of bucks. Those are like the individual organizers that were preferred many years back again. Modern electronic menu keepers are far outstanding. One key difference from the previous variations (as well as the major advantage around recipe cases and guides) is the opportunity to retail store a back up version of all of your dishes online. So regardless of whether your electrical recipe keeper would get wrecked or taken, your quality recipes would certainly be safe. Certain, you'd ought to invest in a new electrical recipe keeper, but you'd get access to all of your current beloved tasty recipes. But experiencing all of your current quality recipes backed up isn't really the only advantage. These menu keepers have enough memory to conserve a large number of your tasty recipes (and for many individuals, that is more than sufficient storing). The greater quality electronic recipe keepers possess a large touchscreen and they are incredibly easy to use. Getting your desired dish is simple. You can either seem it by class, or you can hunt for certain substances. It's also rather easy to provide new dishes. Just go online, fill in a couple of forms, thus hitting the publish option. That's it. If you are somebody who loves food preparation, then you certainly consider acquiring a digital dish keeper. Why depend upon antiquated strategies like formula containers and quality recipes publications when technologies offers a exceptional way to shield, save and manage all of your current tasty recipes.

[montovanedomy]

Laser: Rozšířená pomůcka moderní doby

Když se řekne laser, každému se jistě vybaví alespoň několik možností jeho využití. Mě v poslední době zaujalo laserové řezání. Ne, že bych s ním měl praktické zkušenosti, ale stal jsem se domácím kutilem a rád si rozšiřuji obzory i za hranice svých možností.

Celkově mě začalo zajímat využití laseru ve strojírenství a rozhodl jsem se s vámi podělit alespoň o základní poznatky.

Řezání laserem a jeho další využití ve strojírenství

Nejdříve jsem se zajímal o laserové řezání. Dostal jsem se k tomuto tématu, když jsem řezal trubku pilkou na železo a uvažoval jsem, jak by to šlo snáz. Samozřejmě jsem věděl, že ve strojírenských podnicích jsou jinačí možnosti, včetně řezání laserem, ale chtěl jsem vědět více.

Jak vlastně řezání laserem funguje? Je možné díky působení svazku laserového záření s vysokou hustotu energie. Existují dokonce tři způsoby, jak k dělení materiálu laserem dochází (tavné, sublimační a pálením). Využívá se k tomu různé druhy přístrojů. Velmi rozšířené jsou CO2 a vláknové lasery, ale jej jich mnohem více.

Výhodou této metody řezání je vysoká přesnost, díky čemuž je možné vyřezávat i velmi malé otvory. Pozitivem je i vysoká rychlost řezání, produktivita, široké využití a nedochází k deformaci materiálu.

Laser ve strojírenství však lze využít nejen k dělení, ale také k povrchovým úpravám kovových součástí (žíhání, legování, povrchové kalení), svařování a možná by se našlo i další využití, které jsem zatím neobjevil.

U laseru ve strojírenství je nutné zajistit dosažení vysok�� výkonové hustoty a je třeba, aby snesl větší zatížení v provozu.

A kde se ještě můžete setkat s laserem?

Zřejmě víte i o dalších oborech, kde se už dnes bez laseru neobejdeme. Jako první mě napadá

medicína

. Sám už léta uvažuji o laserové operaci očí, ke které jsem se však zatím neodhodlal. Používá se však i u jiných operativních zákroků, a to napříč mnoha obory (gynekologie, neurochirurgie, plastická chirurgie, stomatologie atd.). Z jiných oborů, kde má laser své místo, si ještě uveďme výpočetní technologii, průmysl celkově (nejen strojírenství) a našli bychom i další.

[matkatereza]

Co bylo před rokem

Minulou neděli jsme slavili jedno takový malý, ale ohromně důležitý výroči. Byl to přesně rok, co ultrazvuk potvrdil výsledky dvou těhotenskejch testů a já úplně poprvé viděla Bětuli. Byly jí tehdy asi 4 týdny a nejvíc ze všeho se podobala malý fazoli.

Přišla k nám nečekaně. Přijali jsme to s radostí a těšili se, co bude dál. Celejch devět měsíců běželo jak po másle, zvládla jsem dokonce napsat diplomku, složit státnice a chvíli před porodem si vyzvednout červenej diplom. Porod byl trochu výzva, ale celý to ve výsledku nemohlo dopadnout líp. Máme krásnou holčičku, která roste a prospívá jako každý jiný zdravý dítě, a dělá nám radost každej den. Vidíte, jak umí dokonale ležet na bříšku a držet si rachtátko?!

Těžkej start

Prvních 14 dní po prvním ultrazvuku, ale nijak radostných nebylo. Musela jsem zaštrachat hodně hluboko, abych našla sílu celý těhotenství nevzdat hned na začátku. Hned po návštěvě gynekologie jsem napůl šťastná, napůl vyděšená ze všeho, co mě čeká, jsem zamířila za svojí diabetoložku do liberecký nemocnice (od svých 18 se léčím s cukrovkou), abych se poradila, jak s tou nemocí během těhotenství nakládat. Bylo to naposledy, co mě v tý ordinaci viděli. Aniž by tam někdo znal můj aktuální zdravotní stav, musela jsem si vyslechnout dost šílený kázání a katastrofický proroctví, který Fazoli pohřbívalo, ještě než se stihla narodit.

Přiznávám se bez mučení, nikdy jsem nebyla ta nejvzornější pacientka. Na kontroly jsem chodila málo, a skoro pokaždý jsem si doma zapomněla zápisníček s naměřenejma hodnotama cukru, navzdory doporučením jsem se na těhotenství nepřipravovala x let dopředu...Jo, počkat, ono bylo totiž dost nečekaný.  

Ať už to ale s mojí morálkou návštěv diabetologie bylo jakkoliv, myslim, že jednání, jakýho jsem se tenkrát od tamní doktorky dočkala, jsem si ani v nejmenšim nezasloužila. Všem těm nevybíravejm poznámkám, který jsem si vyslechla už v ordinaci pak nasadil korunu odpolední telefonát, ve kterym mi paní doktorka oznamovala výsledky krevního vyšetření a jen tak mimochodem poznamenala, že by se vůbec nedivila, "kdyby se TO neudrželo."

No uznejte, lepší uvítání do jinýho stavu snad ani neexistuje. Ten den jsem skoro celej prořvala, a bylo mi jedno, že na mě kouká celá kavárna a obsluha se mi podezřele vyhýbá.

Jak se liberecký doktoři zmejlili

Díky tomu, že už delší dobu žiju v Praze a s pomocí svojí gynekoložky jsem se naštěstí brzo dostala do péče paní doktorky Andělové, které v Podolí prošlo pod rukama už mraky nastávajícich mamin s cukrovkou. Řekla bych, že v jejim případě je starý dobrý "omen nomen" totálně na místě. Vůbec nechápala to, co se odehrálo v liberecké ordinaci. Moje počáteční hodnoty cukru možná nebyly nejlepší, ale i takovejm, co měly výsledky horší se narodily zdravý děti. No vida! Takže šance by byla...

A taky jsme ji dokonale proměnili. Celejch devět měsíců šlo jako po másle, Bětce nenarostly dvě hlavy, nechyběl ji žádnej prst, ani se nenarodila třikrát větší, než ostatní děti, a já měla cukrovku kompenzovanou nejlíp za posledních pár let.

Co z toho všeho plyne?

Tenhle článek nemá bejt jen soubor sentimentálních žvástů...

Jednak si myslim, že si diabetologie v liberecký nemocnici za svůj přístup zaslouží veřejnej hejt, kterej si teď můžu s čistym svědomim odškrtnout:

A druhak doufám, že můj příběh dokáže povzbudit lidi v podobný situaci. Nenechte se vystresovat a odradit při první nepříjemný konfrontaci, ať už s doktorem, nebo někým z vašeho okolí, protože jste na těhotenství moc nemocná, moc stará, moc tlustá, nebo moc hubená. Seberte sílu, vyslechněte si názory víc odborníků, dejte na svojí intuici, a myslete pozitivně. Protože, byť se to zdá jako ta nejotřepanější fráze na světě, je to spolu s dobrym jídlem to jediný, co za prvních devět měsíců můžete svýmu dítěti dát.

[kankyfleky]

[nemocnice-na-bulovce]

Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Nemocnice Na Bulovce Prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc. o inkontinenci a hyperaktivním močovém měchýři, příčinách i léčbě dnes ve zprávách TV Nova.

[vtipky]

Hledá se česká ekonomika