#cestovatel

[tunimfoto]

Amudsen, Roald

#roaldAmudsen #anniversary #birthday #TunimFoto #beforeAndAfter

[kocourmokroocko]

s milým jsme řešili český ekvivalent Ohio gas station Miku (věta, co by na místě zabila průměrného cestovatele časem ze 17. století) a shodli jsme se, že nezbytně potřebujeme pardubickou Miku v čínský večerce

[dullurbancryptid]

Kulturista? More like cool turista more like hustý cestovatel

[dobretane]

Hey more moře

(22.9.) A máme tu další cestu! Letos to sekám jak Baťa cvičky a je to boží, takový tempo se mi líbí a asi bych to vydržel i dýl, no ale budu muset zpomalit, sabatikl mi se zářím končí… Nicméně ještě stihneme tu Bretaň, už jsem si k tomu něco četl a úplně jsem se natěšil. Snad jsem se sbalil odpovídajícím způsobem, předpoveď počasí tam je maličko divočejší, ale tak máme zkušenost z Lofot, byť tam jsem měl normálně kufr… Sbalil jsem se už večer, ráno probíhá tedy úplně v klidu, dokonce stíhám dřívější metro, než jsem měl v plánu, což se hodí, interval v neděli ráno je deset minut. V půl devátý (takhle brzo!) už jsem v metru tak půl roku nebyl, natož o víkendu. Jsem tu sám a je to trochu strašidelný.

Matěj se hlásí, že už je na letišti, letí z Vídně přes Amsterdam, já zatím přestupuju na trolejbus na letiště, čemuž se trochu posmívá, že prý “taková exotika na Prahu” :) Měl bych Matějovi připomenout, že cokoli během cesty řekne, se může objevit v blogu a být použito proti němu ;) Já jsem s 59 spokojenej, je to čistý, rychlý, tichý, a hlavně jsem na letišti od nastoupení do metra po vystoupení před terminálem za 36 minut. Dneska jsem nějakej navlečenej oproti těm předchozím cestám, však bylo ráno deset stupňů.

Já letím do Nantes přes Barcelonu se společností Vueling, páč to časově i cenově vycházelo nejlíp, mám tedy odlet až v 10:50, což je příjemný na vstávání. (Vueling jsem si oblíbil při tom letním přeletu na Mallorku z Valencie, což mě tehdy stálo těch 10 euro.) Mám jen příručák, takže to časuju dneska tak, že bych šel rovnou ke gateu, musím se jen nacheckinovat online. To jde v případě Vuelingu už snad měsíc před odletem, ale se sedadly je to stejně jako u jiných lowcostů. Chceš-li si vybrat svoje sedadlo, zaplať, nebo ti ho přiřadíme automaticky. Jenže už od Aleše znám ten trik, že když člověk počká do nejzazšího možnýho termínu, tak ty blbý sedadčky systém rozdá nedočkavcům a pro mě zbydou ty lepší. Zkoušel jsem check-in včera večer, ale nabízelo mi to sedadlo 19B, takže někde v pytli a uprostřed (letíme A320). Zkoušel jsem dneska ráno a už to bylo 7B, nicméně pořád uprostřed a standardní leg room. Z webu vím, že si jde online checkin udělat až do doby 50 minut před odletem, tak to risknu, protože řada jedna je furt volná, mrk mrk. Takže když už bych šel přes security, zkouším znova checkin a lup ho, kuny, teď už to nejde!

Teda, jde udělat check-in, ale už si nejde nechat přidělit náhodný sedadlo, lze si jen zaplatit. Uf. Ale píšou, že furt můžu jít na přepážku (zdarma!) a zkusit tam. Tož pojďme, jen si pamatuju, že Vueling tam mívá frontu… Hele ne tak dneska! Ono je totiž hodina před odletem, takže všichni už jsou odbavení, a až na jeden pár syn-matka jsem sám i tu, yes. Tak schválně, co mi ten fešák za přepážkou dá za sedadlo… Pár syn-matka si do kufru ještě dávají plechovky s pivem a sami si to komentujou “Češi jedou k moři”, tak se pousměju s nima. Asi moc nelítaj, protože když maj jít na řadu, dojde jim, že neletí s Vueling a do Barcelony, ale někam úplně jinam, muehehe. Takže jdu na řadu já, pěkně usměju a voilá, první řada je moje!

Sice to není okno, ale ulička 1C je good, a na druhej let holt 1B. No ale vzhledem k tomu, že výběr tohohle sedadla stál 37 euro na jeden segment, tak jsem právě ušetřil 74 euro, dobře já! Když skenuju boarding pass při vstupu na security, tak mi to zaboha nejde. Tak trochu naštvaně jdu za zřízenkyní, která mi říká, že to tam mám přiložit. Tak jí říkám, že fakt neletím poprvý, a že to načíst nejde. Tak jdu k ní na ty přepážky priority, nejde to ani tam. A že prý to jsou blbý boarding passy (je fakt že maj ten kód nějakej malej) a že to mám zkusit trochu nadzvednout. Zkouším, ale dojde mi, že vlastně nemám priority přece, tak se sunu zpět k economy, ale paní na mě mávne, že mám zůstat tu. Asi na desátej pokus se mi to povede a ha, říkám si, ještě jsem se protáhnul na priority. A pak koukám na ten svůj boarding pass, že já vlastně priotity mám... Njn, zkušenej cestovatel, tak to ani nevím, jak jsem se k němu dostal, asi jak jsem si koupil flex letenku, tak to k tomu dávaj automaticky… Když si vyložím věci na pás na bezpečnostní kontrole, bystrému oku slečny zde pracující neujde, že mám klíčenku Eurowings, tak se mě hned ptá, jestli jsem pilot a letím na ID. Tak se na ní usměju a mám chuť říct, že “tentokrát ne”. No tak to že prý musím vyndat tekutiny a notebook… Děkuju Járovi za ten Eurowings pásek na klíče, je s tím spousta legrace :) Včera měl tenhle let do Barcelony dvě hodiny zpoždění, což snad dneska nebude, to by mi uletěl přípoj v Barceloně, kde mám hodinu a půl na přestup. S lowcostem jsem přestupní letenku ještě neměl, tak snad nebudou nějaký problémy. Naštěstí éro je tu, boardujeme na čas.

Sleduju Matějův let, už je skoro v Amsterdamu a sedá na Polderbaan, tu nejvzdálenější runway, tak to si ještě zataxujou. Ještě než já se vypnu, tak Matěj už se připojí, tak si stihneme vyměnit pozdravy, zatím vše jako na drátkách! První řadu tu máme vlastně jako business, protože prostřední sedadlo zůstalo volný a místa je tu habaděj, to se mi líbí. Letušky jsou moc milý, bágl mi nechaj dát do jejich skříněk, ať to mám při ruce. Přes uličku sedí pár s malým děckem, kterýmu dokonce dají certifikát Vuelingu “My First Flight” pro prcka a jeho jméno tam i letuška napíše. Aww, to jsem ještě neviděl. Vueling taky překvapil tím, že tu má nejen online IFE, ale dá se koupit i regulérní wifi. Ceny nejsou nejnižší, ale kdo z lowcostů to má.

Nejvíc mě baví, že tedy na telefonu můžu sledovat průběh letu, už zbývá jen 50 minut a já jsem si pěkně stihnul napsat první řádky blogu. Že se vracím k tomu Chromebooku, je teda velká úleva si takhle pustit počítat a vědět, že i bez připojení do zásuvky poběží dalších 15 hodin a to už má jen 75% baterie… Vy s novýma notebookama to asi znáte, no já jsem z toho furt paf. Tak si jdu dát svačinku, přestupy snad budeme mít hladký (Matěj v Amsterdamu, já v Barceloně) a odpo se potkáme v Nantes... V Barceloně přistáváme na čas a hned jak se vysoukám z letadla, vidím povědomej ocas!

Ah, no tak to je uvítání, Azores Airlines v Barceloně. Letiště je velký, vzdušný a i při velkým počtu cestujících nepůsobí přecpaně, dycky jde najít nějakej prázdnej kout. Tady zrovna někdo procházel, takže takhle seriózně vypadám, když si dělám selfie a někdo u toho na mě vejrá.

Začínaj mi chodit zprávy, co jsem nechtěl, a sice o zpoždění navazujícího letu. Jako je dobrý, že je zpožděnej ten druhej a ne ten první, to jo, nicméně to znamená, že Matěj bude mít asi dvě hodiny v Nantes neplánovanej náskok… Což o to, já se zabavím, třeba spottingem, viz ošoupanej Dreamliner od Aviancy (Avianky?).

Je tu hodně obchodů a restaurací a i dva takový venkovní dvory, kde se dá prima sednout a nejsou to jen takový ty kuřácký doupata. Dávám si pizzu, která nevypadala moc vábně (underwhelming), ale chutnala nakonec výborně!

Jen jsem to musel ještě zaplácnout hambáčem a cookie, ten přestup je přece jen delší, než jsem čekal. Ty výhledy mě nicméně baví, holt tady to neznám. Není pochyb, kdo je tu doma.

Matěj už je v Nantes, když my boardujeme, ale prej tam na mě počká, to je od něj pěkný :) Plánujeme večerní vycházku po pláži, což píšu, “ze se mi libi, more”. Matěj odepisuje “to se mi taky libi more” no a už jsme rozjeli cikánský slang, viď. Když doletím do Nantes i já, Matěj mě vítá a už je připraven, to jsou body plus!

Už to tu má nastudované, otevřené jsou dva obchody se sendivčema, jídlo na večeři musíme koupit tu, Francie je jinak v neděli zavřená, to nám to začíná. No Ještě že to Matěj odhalil a můžem nakoupit na letišti, to by jinak bylo mrzení večer. Po malých francouzských zdrženích vyzvedáváme auto (zbrusu nový Renault Captur) a vyrážíme do Bretaně (Nantes ještě v Bretani není). Slunce tu zapadá v osm, čili o hodinu později než v Česku. K hotelu to máme dvě hodiny, takže tam bysme dojeli už za tmy, tak asi po hodině jízdy ještě volíme zastávku na pláži na západ slunce. Ten nás tedy nakonec zastihl na dálnici, vnitrozemí Bretaně vypadá jak někde u Loun.

Matěj náhodně vybírá zastávku ve vsi Pen Lan, která je nedaleko dálnice a zároveň u moře. Ruku měl velmi šťastnou, vesnička je to roztomilá a je tu skvostná stezka podél moře! Hey, more, moře!

Dokonce značená, takže to tu asi v létě žije, dneska s příchodem podzimu je to na lehký bundy, to je přesně počasí pro mě. Podél stezky nacházíme i takový ty nástroje na cvičení, který občas člověk vídá, ale nikdy nevyzkouší, no a tady Matěj neodolal. Prej to bylo docela těžký!

Kromě cvičení nás tu zaujaly i intenzivní vůně rostlinek, to jsme nečekali, jedna z nich byl prý břečťan. Nakonec dojdeme až k pláži, prima zastávka po cestě, svačinka, čerstvej atlantickej vítr, můj živel! 

Peeling dneska nedám, na to už je zimička, a navíc voda je nějaká zakalená, asi jak tu pršelo… Zpět k autu jdeme vesničkou, je tu dokonce maják, v oknech se občas svítí, jinak liduprázdno. Takhle nějak jsme si tu Bretaň představovali, a to je teprve začátek! Po další hodině jizdy už za tmy dorazíme až k hotelu, na samý špičce poloostrova Quiberon. Recepce už je zavřená, ale Matěj vykomunikoval kód pro vstup do budovy, a funguje!

Pokojík super, je tu i kuchyňka a balkon, to má Matěj další body plus. Já si dávám k večeři sendviče z letiště, Matěj si chce ohřát těstoviny, leč boj s bretaňskou mikrovlnkou prohrává 0:1.

Těstoviny byly prý dobrý i studený… Já jsem ji nějakým omylem pak sice zapnul, ale to už bylo pozdě. Tak jsem rád, že jsme se tu sletěli, na první den to bylo zážitků a taky skoro 12 tisíc kroků, to jsme akční. Je jeden��ct, čili máme i dobrej čas, tak to budeme zejtra fresh, abysme ten náš bretaňskej roadtrip pořádně rozjeli.  Dobrou noc od mýho oblíbenýho oceánu! PS: A jako na Lofotech máme duál blog! Matěje najdete tradičně na cestar.xf.cz.

[prstynkyzhor]

Akvamarín je kámen klidu, odvahy a komunikace. Podporuje sebevyjádření, zlepšuje upřímnost a zmírňuje strach či stres. Je spojován s očistou, vnitřním mírem a intuicí. Často se považuje za ochranný kámen pro cestovatele, zejména na vodě, a symbolizuje čistotu a harmonii.

[haneulgangnamacademy-rpg]

Mackiah

Jméno postavy: Mackiah Mercer Pozice: Student Ročník: 3. ročník lékařské fakulty Klub: Baskeťáci Národnost: Austrálie

Backstory: mackiah se narodil do prosperující australské rodiny, které nikdy nic nechybělo. avšak blízký vztah si k austrálii nikdy nestihl vybudovat - rodina neustále cestovala po každém světovém zákoutí. již od dětství se učil všem kulturám, které navštívil a všechny si postupně zamilovával. dětství pro malého cestovatele nebylo lehké, ba naopak vyčníval z davu častěji než bylo vůbec zdrávo. byl to sociální exemplář, dítě milující socializaci až nezdravým způsobem - to byl mackiah a i tak se nesetkal s nadšením z jiné strany. výřečný mladý chlapec bez pudu sebezáchovy si nakonec poradil i bez ostatních vrstevníků a cestu ke své osobnosti a popularitě si kus po kusu stavěl sám. díky častému cestování mackiah často pociťuje potřebuju utíkat, takový ten syndrom “už jsem tu dlouho”. avšak tenhle syndrom mu zatrhla rodina s návrhem pevného studia v koreji, prestižní škola plná nejen korejských studentů, ale všech možných cestovatelů ze světa jako je mackiah. v koreji už dříve byl — přesněji během střední a zanechalo to v něm obrovský otazník. přeci jenom korejský systém je něco úplně jiného, něco tak zlého, že i flegmatiky jako je mackiah to trápí. lékař byl spíše kompromis ukojit potřeby rodiny, známky na to měl — rozhodl se to vyzkoušet a nakonec to s ním jde už nějakou tu chvilku.

Facebook: Mackiah Mercer

[goblin-w-polsce]

Tenhle malý skřítek. Dokáže mě rozzlobit do běla, což dělá pravidelně na této dovolené 🥲

Je to většinou kvůli oblečení, kdy všechno co mu vyberu je BLBÝ, protože to nemá obrázek. A funkční kalhoty, které nestály málo peněz jsou samozřejmě úplně nejblbější. Nakonec si tak s veškerým naším úsilím oblíkne, ale pak je problém zase s bundou, protože by se přeci UPEKL (nevadí, že je venku asi 15 st.)

Když to není oblečení, tak jeho neustálé otázky, kdy už pojedeme domů, proč musíme do Varšavy, že on tam nechce. No cestovatel z něj nejspíš nebude.

Držte palce, ať to všichni společně přežijeme 🙏🫠

[teorie-niceho]

Na planinách lesů počítal jsem od jedné až do sta. Krok se s rokem setkal a boty jsem nosil už jen na zádech. Kámen vražen mezi prsty a palec v opozici na nohou.

Na planinách lesů věk celý jsem se plahočil, po skalách s jelenem jsem zápasil. Tu cestovatel šlape si to, po pěšině proti mně i za mnou.

Na planinách lesů chtěl jsem se stát stromem, však jen dlaně jsem si rozerval jak rostl jsem vzhůru a sápal se a drápal.

Na planinách a není tam růžová ani černovlasá, modrá, blond. Jen kroky a počítám od sta do tisíců.

[lamtncz]

Korálek na Náramek GALAXIE Model: KJC742 Materiál: Postříbřené Stříbro 925 Velikost: 10.5 mm x 11.1 mm Počet Zirkonů: 12 Průměr Zirkonů: 4.6 mm Hmotnost Suroviny: ≤ 3 g Poznámka: Pouze Přívěsek – Náramek Není Součástí Nabídky Značka: Neznačková Upozornění: Části Šperků Jsou Pouze Postříbřené Záruka: Pozor, Na Pokovení Se Nevztahuje Záruka. Trvanlivost Nátěru Závisí Na Správné Péči A Délce Používání. S Vaší Láskou A Péčí Bude Tento Šperk Zářit Dlouho. Korálek GALAXIE je ztělesněním kosmické krásy a mysterióznosti. Jeho design evokuje hvězdnou oblohu plnou zářících hvězd. Zirkony, které zdobí tento korálek, připomínají svítící hvězdy na temné noční obloze. Každý, kdo si tento korálek vybere, bude nositelem kosmické energie a mystiky. Buďte jako galaktický cestovatel a nechte se unést do hlubin vesmíru s tímto úchvatným korálkem GALAXIE na svém náramku.

[lichotnyubeznik]

Hrůza na B r o w n u

II.

"Fesoiah? Fesoiah MacKenzie Rarissimus?"

"To jsem já," odpověděl cestovatel, jak teď postupně rozpoznával snědou tvář malé seschlé Filipínky, která si ho nedůvěřivě měřila pohledem. Poznenáhlu několikrát pokývala hlavou:

"Paškertnej vopichu, ančka hladká ti majzne gramatiku," spustila huhlavě po staronovoanglicku a natáhla k němu odpornou pracku.

"Was?" uniklo překvapením ztuhlému cestovateli středohornodolnoněmčinou a ono slovo, které se mu tak nečekaně vydralo z hrdla, mu způsobilo další šok. Rychle si však uvědomil, že prastarý jazyk babice v něm musel probudit vzpomínky na dávnou, prastarou rasu jeho předků, jejíž vědomí v něm přetrvávalo a v okamžicích nervového vypětí se dralo na povrch.

"Smerkáč," zamávala Filipínka hnátou, ve které svírala pár gumových pantoflí adidas s pruhovaným roló. S plesknutím je upustila na zem. Ženština ho odstrčila loktem a vhrnula se do bytu. Prstem postupně ukazovala na kusy nábytku a svému hostovi vysvětlovala, co k čemu slouží. "Skříplý mlíko sponcá sralky," zamlátila několikrát dveřma od lednice. "Upernalý viřkle futeřej," pokynula hlavou a několikrát sem a tam otočila kohoutkem ve sprchovém koutě. Pak se na něj dlouze zadívala a založila ruce v prsa. "Sela na šporhet?" řekla po chvilce mlčení. Čekala na odpověď.

Když si cestovatel uvědomil, že se ve světnici rozhostilo ticho, zvedl rychle hlavu od telefonu a omluvně ho zastrčil do zadní kapsy svých prímek ze zeleného sametu. Chvíli hledal slova, zatímco se zdálo, že se babice v místnosti zvětšuje - anebo cimra zmenšuje.

"Kvašňová bábo!" udeřil na ni náhle. "Žádnej vomasta ti facalík nezbzinčí! Holí bratři hopdovody! Alou!" a několikrát jí nafackoval zleva a zprava, až se jí hlava otáčela.

Seschlá Filipínka si zápěstím třela zarudlé líce a na tváři se jí postupně rozlil široký úsměv. "Šle, šle!" uznale pokynula hlavou a pomalu se sunula z garsoniéry. Došourala se na práh, kde se zamyšleně zastavila. K něčemu se nadechla, ale než se stihla otočit, mladík kopnul do dveří a spolu s bouchnutím uslyšel, jak sebou bába na chodbě práskla o zem.

Dostal z té návštěvy takový hlad, až si musel nalít čisté newyorské. Křeslo zavrzalo, jak se do něj vyčerpáním zhroutil. Zdálo se mu to, anebo se za skleněnými vitrážemi oken mihnul stín? Takové přeludy se už ale naučil přikládat své jemné povaze a citlivé nervové soustavě.

"To by bylo," pomyslel si. Chvíli váhal, ale nakonec se s mírným třasem zvedl a vylovil ze své truhly těžký pokovaný svazek s vyobrazenou lebkou na vazbě. Položil ho na desku sekretáře, odepjal sponu a knihu otevřel.

Na ulici bičované půlnočním atlantickým deštěm se do vzdáleného zvuku houslí rozlinul strašlivý, nelidský vřískot.

[czech-store]

cestovní kufr je nezbytným doplňkem pro každého cestovatele. Správný výběr kufru může usnadnit cestování a zajistit bezpečnost a ochranu vašich věcí.

[jirsen-blog]

Varování pro cestovatele do Kosova

27.05.2023 / 15:30 | Aktualizováno: 27.05.2023 / 15:35 Velvyslanectví ČR v Prištině důrazně doporučuje občanům ČR, aby v souvislosti se zhoršenou bezpečnostní situací na severu Kosova necestovali do této části země. Cestování na sever Kosova se v současné době nedoporučuje vzhledem k možným bezpečnostním incidentům a celkově k vysokému napětí v této oblasti. Doporučujeme, aby se čeští občané…

[pepomatblog]

Ubuntu*

Jistý anglický cestovatel navrhl dětem, žijící v kmenové vesnici v Africe, aby aby si společně zahrály hru. Dal košík s lahodným ovocem a řekl : ,,Ten z Vás kdo první doběhne ke stromu, dostane tento košík.”Když jim dal signál, aby začaly běžet, děti se na místo toho vzájemně chytily za ruce a začaly pomalu společně kráčet ke stromu a u stromu si košík rozdělili.Když se jich zeptal : ,, Proč jste…

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 9 - 22km

Dnes to bude možná trochu delší, jak se tu budu rozplývat blahem a do toho pár příbehů :)

Vyspal jsem se dobře a ráno poprvé vidím slunce. To je paráda. Pln očekávání balím a vyrážím do nového dne, na který se moc těším. Moje cesta totiž povede velmi zajímavým místem. Scházím na rozcestí Na Koncích, kde je nedaleko studánka a nabírám vodu na celý den. Kus dál je rozcestí Bašta, kde se dávám na žlutou a pokračuji krásnými a pohodovými lesními cestami. Krásné počasí hraje do noty. Vycházím z lesa a začínají se objevovat první stavení. Dostávám se do oblasti Hutě, což je krásný venkov evokující 19.století - kokrhající kohouti, štěkající pes, sady které kvetou bíle, zelené louky ve svahu na kterých si člověk představí sušení prádla, zurčící potůček u kterého zvesela kvetou blatouchy, původní stavení, stodoly a cesta lemována plicníky a violkami. Pohádka.

Přede mnou je ono magické místo a já jsem úplně nervózní, že tam mám přijít. Tím místem je obec Žítková, známá Žítkovskými bohyněmi, což byly ženy léčitelky, bylinkářky s magickými schopnostmi, které prý také viděli do budoucnosti. Do Žítkové se musím trochu vyhrabat krpálem v lese, ale pak přicházím a ta aura výjimečnosti tu na mě dýchne. V trochu modernějším pojetí navazuje na Hutě, ale to hlavní…je tu vskutku nádherný výhled do kraje prakticky do všech stran a já děkuji bohu, že jsem tady zrovna dnes, když je takové počasí. Potýkám se s tím prakticky celou dobu, ale tady to platí dvojnásob-fotky co fotím, jsou absolutně nepřenosné. Prostě nedokáží zachytit to, co je vidět, proto se snažím si obrazy vrýt do paměti.

Jelikož jsem tak v půli cesty, tak plán je takový zajít do infocentra a pak na oběd. Ani v jednom zařízení nikdo není, tak mě to mrzí. Sednu na lavičku s výhledem do kraje a volám Olince. Po asi půl hodině jdu zpátky do íčka a otravuji tam slečnu s razítkama apod. Vracím se a na zastávce potkám ženu se psem, která se ptá jestli někam jedu busem. Na odpověď že ne, praví s úsměvem a duchem cestovatele, že to je dobře. Hospoda je hned před námi a já žehrám, že jsem se chtěl najíst. Doporučí mi hotel poblíž, že tam prý pracuje a dá se tam najíst. Zajásám a vydám se tím směrem. U hotelu tabule “Dnes nevaříme,” ehm. “Vchod do restaurace nalevo.” Jdu nalevo a na dvorku stojí mladík u ohně. Ptám se kudy, tudy do restaurace? Říká, jestli mě posílá jejich masérka, že prý nevaří, ale ví o mě a udělají mi řízek s hranolkama. Hlady nevidím, tak samozřejmě vehementně souhlasím a vypadám u toho asi dost divně. Tak mám v.i.p. obědový servis. Dám si jídlo, pivečko a kafe a jsem happy. Díky moc paní i hotelu. 

Vydám se opět na cestu a se zatajeným dechem obdivuji nádherné výhledy zalité sluncem. Přitom kráčím směrem k muzeu poslední žítkovské bohyně. Vím, že mají otevřeno jen v sobotu, tak se tam bohužel nedostanu. Tudíž mi tu zůstává dluh a budu se sem muset vrátit, nejlépe s Olinkou, které by se to tu moc líbilo. Fotím stavení alespoň z dálky přes plot a zamýšlím se nad tím, jak tu asi žily. Začalo mě to docela dost zajímat, tak už vím o čem budu o volnu bádat. 

Jdu až za vesnici, kde začínám klesat pěknou lesní cestou. Můj cíl je Vyškovec a někde vzadu v hlavě mi něco říká, že to nebude dole. Cesta vede k hraničnímu přechodu Starý Hrozenkov. A za ním jdeme na ten nejtěžší výšlap, který mě dnes čeká. A musím říct, že napojení se v tomto místě na červenou, je opravdu výživné. Já nevím jestli to mám pořád popisovat, prostě stěna ze šotoliny, bahno, padlé dřevo, bukové nálety, čekám jestli mi za krk spadne ta užovka stromová, nebo ne, apod. Tak se krůček po krůčku sunu vzhůru, až tam dojdu. Dneska spím u trail angela Martina a mám přijít až po 7 večer. Mám čas a kousek po odbočce, je kóta Machnáč. Tak se ještě zajdu mrknout tam. Je tu v podstatě 360 stupňový krásný rozhled. Vidím Trenčín a taky Vršatecká bradla v dáli, na kterých jsem byl.

Pochilluju a jdu hledat cestu k Martinovi. Nacházím a vidím Martinovo zemědělské království a krásnou novou útulnu ve stylu slovenské salaše. Ještě se bude dodělávat, ale už teď vypadá krásně. Martin je hrozně milej a zábavnej, roztáčí pivo a říká, co a jak tam chodí. U ohně před útulnou dáme pár piveček, probereme spoustu témat a je z toho hezký a zábavný večer. Když oheň dohoří jdeme spat. Dnes to byl opravdu krásný a naplněný den. Díky za něj. 

[skautske-pocatky]

Návštěvy

Z jiných pokusů o skautské kolonie se vraťme zpět do Vorlovských lesů. Je neděle, ideální den pro návštěvy, i když na prvním táboře bylo pro zvídavé oči i uši vždy otevřeno. Nejčastěji to byli lesní dělníci, Svojsíkova rodina, včetně jeho bratra, kněze a cestovatele Aloise. Přijížděli i rodiče chlapců a zájemci o tuto výchovnou novotu z Prahy či dokonce z Vídně. A někteří dokonce přespali ve stanu, jako Svojsíkův dvorní vydavatel Springer, či jedna dáma, které prý ve stanu ani zima nebyla, taková to byla žena! 

[pampelisinka]

Cítím tvé dva kroky dozadu pokaždé, když udělám já jeden k tobě.