#by bylo nejlepší

[louielle]

[vila-petronel]

PRIDE 2024!

Pořád se nemůžu sebrat z toho, jak úžasný Pride průvod byl! Jakožto Petronel a Uriáš jsme s @prej-ses-peknej-matla jsme prošly Prahou, naštvaly pár křesťanů a užily si průvod na 100 %!

Zde je pár fotek, které totálně miluju (u kterých kredit jde nejúžasnější @utopena !!)

Potkali jsme i našeho známého Ježíše a tato fotka by se dala popsat asi jako “největší norční můra extrémistických křesťanů”

Jako zázrakem jsme se náhodu potkaly s @karlstejnboyfriends se kterou jsme se pak bavily a bok po boku dráždily křešťany 🤭

Když už jsme u těch křesťanů, mám pár momentů i s nima:

Také tímto chci strašně poděkovat všem, které jsem měla šanci potkat, všem, kteří si přišli pro fotku a všem, kterým jsme vykouzlily úsměv na tváři! :)

A samozřjemě nejvíc mému partner in crime, mému zmetkovi pekelnému @prej-ses-peknej-matla ! Bylo to absolutně nejlepší a jsem tak strašně ráda, že jsme spolu šly! <3

A rozloučím se naším mottem průvodu 2024:

Strach z nás bude mít strach!

[hidden-but]

Nejlepší věc na Olomúci je to, že se tam občas objevují věci v Hanáckém nářečí.

(Mezi náma na kopcu a Olomúcem vede jazyková hranice, takže pro mě hanacké nářečí bylo vždy blízko zeměpisně, ale daleko jazykově, a taky strašně cool)

[punk-in-metal-detector]

Ach ano, máte to krásné zážitky z cest, já jen vzpomínám, když jsme jednou jeli do Linze a teprve cestou zjišťovali jestli je nebo není výluka protože ji to neukazovalo nikomu jinými než mě a nakonec jsme jeli hodinu vlakem a další dvě hodiny třemi různými autobusy včetně nízkopodlažního jako u městské

Takže za mě výhodná koupě, za jeden lístek čtyři dopravní prostředky a návštěva pohraniční stanice Rybníček a to se vyplatí

původně to měla být parodie na rádoby motivační citáty, ale čím víc na to koukám...

[budutinahrobnositmandarinky]

ČOKOLÁDOVÉ MUFFINY/DORT

ingredience:

(na 12 muffinů nebo na malou dortovou formu o průměru ~ 20 cm)

175 g cukru (z toho):

100 g bílý krystal

75 g třtinový

8 g (pytlíček) vanilkový cukr

⅓ hrnku oleje (slunečnicový / řepkový atp)

1 střední jablko / 100 g jablečná přesnídávka

60 g čokoláda na vaření / hořká čokoláda

225 g polohrubá mouka

40 g kakao

špetka soli

12 g (pytlíček) kypřicí prášek

½ hrnku perlivý vody

postup:

jablko zbavte jadřince, jestli chcete, tak i oloupejte, a nadrobno ho nastrouhejte/hoďte ho do mixéru dokud nebude na kaši (jestli začínáte s jablečnou přesnídávkou, tenhle nejsložitější krok můžete přeskočit)

troubu předehřejte na 180°C

jestli plánujete dělat dort, vyložte formu pečícím papírem/vymažte máslem a vysypte hrubou moukou/vymažte kokosovým olejem

v misce metličkou nebo ručním šlehačem smíchejte cukr(y), třtinový můžete vynechat a dosypat bílým, s olejem a jablečnou přesnídávkou

v jiné misce (nebo klidně na talíři, to je na vašem uvážení) v mikrovlnce nebo nad vodní lázní nechte rozpustit čokoládu

rozpuštěnou čokoládu vmíchejte do těsta

postupně do těsta vmíchejte sypké ingredience (kakao, mouku, sůl, kypřicí prášek)

na závěr přilijte perlivou vodu a těsto zamíchejte jen krátce, aby se všechno spojilo

těsto vlijte do formy/košíčků a vložte do rozpálené trouby

průběžně kontrolujte troubu, až budete moct z těsta vytáhnout suchou špejli, bude hotovo (po ~20-30 minutách)

tipy:

těsto je vhodnější spíš na ty muffiny, než na dort, drobí se

jestli i přesto chcete zkusit dort, rozdělte si těsto do dvou forem, ať nemusíte korpus půlit nožem (bude pak asi poloviční než dort na fotce, ten je ze čtyř vrstev těsta (=dvojnásobného množství ingrediencí)) a nechte ho po sestavení odležet aspoň přes noc, ale klidně i den, v ledničce, bude se pak líp krájet a hezky se rozleží

do muffinů jsem zkoušela nasypat maliny a červený rybíz, určitě můžete zkusit i s jiným ovocem/oříšky/čokoládou

dort jsem promazávala malinami a červeným rybízem povařenými s cukrem a trochou vody do zhoustnutí, ale to je celkem popelkovská aktivita, určitě si vystačíte dobře s libovolnou "kyselejší" marmeládou (malinová, rybízová, višňová...)

tou další promazávací substancí byl pistáciový krém (jen rozmixované nesolené pistácie, ten můj byl kupovaný, protože pistácie jsou drahý...teda jako on byl drahej i ten krém, ale byl to dort k narozeninám), jiný oříškový másla by mohly fungovat taky dobře

poleva je jednoduchá citronová: 200 g cukru moučky + 2 lžíce horké převařené vody + 4 lžíce citronové šťávy (limetková by fungovala určitě, asi i pomerančová, ale to nemám ozkoušené)

kokosový olej funguje na vymazávání formy vážně dobře a nijak výrazně chuť neovlivňuje, stojí sice hodně, ale vydrží dlouho, stačí lžička na jednou vymazání

kecy, který u receptů všichni přeskakujou

už nějakou dobu vařím tak na 90% vegansky a zkouším se k tomu přiblížit i v pečení, hlavně kvůli mýmu mentalnímu hovězímu se syrovýma vajíčkama hfjfk

chtěla jsem mít v záloze aspoň jeden veganskej pečicí recept z ingrediencí, který běžně mívají doma všichni, kdo aspoň občas pečou, a není potřeba si kvůli němu kupovat nic, co byste pak měli další rok problém spotřebovat a tak jsem po inspiraci několika receptama a jejich úpravou dala dohromady tenhle

ochutnalo ho asi 20 nezávislých pokusných králíků (a nikdo z nich vegan, kdyby to snad bylo nějak relevantní lmao) a všem chutnal! jestli o mých pokusných králících pochybujete, tak si to zkuste upéct sami a dejte mi nějakej feedback, ocením to

jediná vada tohohle těsta je jeho zmíněná drobivost, jestli se mi podaří ji nějak vyřešit, tak to sem připojím, momentálně je nejlepší řešení ho prostě používat jen na muffiny, u těch to tolik nevadí, přežily bez větší újmy v krabici tři hodiny autobusem, kde se pomlátily, ale pořád měly podobu muffinů

[dalsimoravskyblog]

příliš dlouhá retrorecenze: Ošklivka Katka

V roce 2008 mi bylo čtrnáct, byla jsem na základce a měla jsem za sebou intenzivní fázi lásky k telenovelám. Sledovala jsem je na prvním stupni, protože je dávali právě v době, kdy jsem přicházela ze školy. Později to byly věci jako Hvězdná brána, ale mým základem byl Divoký anděl, Milagros a Esmeralda.

Důležitá poznámka – nemám absolutní tušení, jestli jsem kdy viděla původní Ošklivku Betty. Leccos tomu napovídá (viz níže), ale má paměť je prázdná a můj mozek hladký jako žralok.

Každopádně byl rok 2008 a televize Prima představila zbrusu nový seriál, který sliboval telenovelu, a já u toho musela být. Pro příliš mladé a intelektuální zmíním, že Prima dělala velké haló s představitelkou hlavní role – pojmenovali po ní hlavní postavu a ve smlouvě měla, že se na veřejnosti nesmí objevit mimo kostým, aby byli lidi překvapení, až v seriálu nakonec zkrásní (čti: učeše si vlasy, vyndá rovnátka a sundá brýle). Že do toho Kateřina Janečková fakt šla, považuju za hrdinství.

Ze seriálu jsem si pamatovala některé postavy a dějové linky a touhu podívat se na to znova po letech ve mně nastartovalo hlasování na mém vedlejšáku viděli-jste-tento-film. Hrozně jsem chtěla některé ty dějové linky znovu zažít (spoiler: zklamání! šok! zrada! zmatení!?). I našla jsem Ošklivku Katku na kukaj.to a už mě nic nemohlo zastavit. Potřebovala jsem vidět všech 73 dílů. Stálo to za to? Dozvíte se pod předělem...

Sekce nultá: ÚVOD

Shrnu děj, kdyby náhodou někdo nevěděl, která bije:

Katka Bertoldová je geniální finanční expertka s několika tituly z chudé nekulturní rodiny

nikdo ji nechce zaměstnat, protože je nesnesitelně ošklivá, takže sníží standardy a zkusí konkurz na sekretářku Lukáše Hejlíka Tomáše Meduny, nového sexy prezidenta módní firmy

okamžitě se do něj zamiluje a udělá pro něj všechno

on je neschopný ve všem, co dělá, takže to bude opravdu hodně věcí

and the rest is history

Další postavy include: Marek Černý, nejlepší kamarád Tomáše, man-whore; Patricie Vytisková, druhá sekretářka, je sexy, je hloupá a nesnáší Katku; Marcela Konečná, Tomášova snoubenka, nesnáší Katku; Miky Závéský, Katčin nejlepší kamarád a ekonomický expert; Hugo Vágner, módní návrhář; Daniel Konečný, Tomášova nemesis, nejvtipnější postava celého seriálu, sexista a svině; klub ošklivek, zaslouží si vlastní odstavec

Klub ošklivek je naprosto bizarní koncept, který je do detailu převzatý z originálu, což vysvětluje mnohé. Do klubu ošklivek patří sekretářky a recepční z firmy a ošklivé jsou, protože:

jsou tlusté

jsou vysoké

jsou rozvedené

jsou svobodné matky

jsou jiné barvy pleti (ne, nedělám si prdel)

jsou Simona Postlerová (idk, tady prostě není žádný důvod, možná „jsou lesbian coded“?)

Z těchto šesti tři dostanou vlastní dějovou linku a tři ostatní jenom tak vlají ve větru. Většina dialogů té tlusté je o tom, jak ráda jí a je tlustá, většina dialogů vysoké je o tom, jak je vysoká, a většina dialogů černošky (hraje ji jedna z účastnic Vyvolených, jestli tohle není blast from the past, tak už nevím co) je o tom, jak je z Afriky. Why.

Anyway, tohle je všechno, co potřebujete vědět i pár věcí, které jsem přihodila jenom tak pro radost.

Sekce první: FASHION

Vizuální stránka tohoto seriálu je divoká a s každým dílem jsem byla traumatizovanější a traumatizovanější. Mohly za to hadry Katky, hlavní postavy s nulovým citem pro estetično? Nebo za to mohly všechny ostatní hadry, které v seriálu prezentovali jako moderní a módní? Chytrý uhádl.

Každý outfit ve mě vzbuzoval tiky v oku a divoké flashbacky na oblečení, co jsme nosili na základce. Je fascinující, jak starodávně na mě působí hadry z roku 2008 ve srovnání třeba s Nemocnicí na kraji města, kde jsem se nad oblečením pozastavila asi tak jednou (u svatebního kloboučku Ivy Janžurové, viz recenze 13. dílu). Prostě sedmdesátky jsou timeless, ale doba před patnácti lety je snadno identifikovatelná a navázaná na real životní vzpomínky, tedy krindž.

Ráda bych vám některé outfity ukázala, ale nepodařilo se mi žádné vygooglit a vracet se a dělat screenshoty by bylo pro mne příliš velké utrpení, omlouvám se.

Sekce druhá: GAY REPREZENTACE

Toto asi řadu lidí překvapí a já jsem byla překvapená taky. Protože když se řekne „teplý módní návrhář Hugo přezdívaný Pipinka z primáckého seriálu z roku 2008“, rozhodně to nebudí důvěru, že neuvidíte hate crime. Naštěstí omyl je pravdou.

Možná je to tím, že návrháře hraje herec, který je sám gay (Olšovský), nebo byly scénáristky překvapivě osvícené, ale vůbec to vlastně není špatné? Don't get me wrong, Hugo je hrozná postava, která se chová permanentně jako kokot, říká lidem do tváře, že jsou oškliví a tlustí, přátelí se se všemi zloduchy a má nechutně nateklé ego, ale to, že je gay, je prostě jenom další stránka jeho osobnosti. Celou dobu má taky přítele, který svým heteronormativním zjevem v kontrastu s Hugem pokrývá spektrum teplé existence.

A jako taková poznámka bokem, v seriálu se zmiňuje dokonce bisexualita, naprosto neutrálním tónem. Jakože hodně dobrý, děcka.

Málem jsem zapomněla! Drag epizoda! Je tam! Není vůbec dobrá, ale je tam! Taky kdykoli Hejlík mluví s Hugem na veřejnosti, myslí si o nich všichni, že jsou pár, a pokaždé je to funny. Je to krásné.

Sekce třetí: FINANČNÍ ANALÝZA

Postupně jsem si začala všímat, že autorky scénáře opravdu hodně tematizují peníze, nezaměstnanost, hledání práce, dluhy apod. Nebude to náhoda, zhruba do doby vzniku Katky se datuje finanční krize. Neznám detaily ohledně vzniku seriálu, ale myslím si, že se točilo, zatímco se vysílalo, takže byl čas do scénáře házet věci z aktuální reality. Nebo to všechno bylo už v původní kolumbijské Ošklivce, kdo ví.

Každopádně kdybych měla vyjmenovat jen něco:

několik postav se potýká s diskriminací na základě vzhledu a sociálního statutu při hledání práce (Katka je ošklivá, ale taky z chudší části města, což se projevuje i v tom, že nezná různá nepsaná pravidla chování ve vyšších kruzích, a to jí škodí)

Katčini rodiče mají problémy s penězi celý seriál, Katčin táta (Vydra) si většinu seriálu marně hledá práci (explicitně se mu nedaří kvůli jeho věku, takže další diskriminace), Katčina máma (Boušková) se snaží udržet nad vodou svou večerku, která jí sotva vydělává, Katka kvůli nim zvažuje přijetí úplatku, protože by zkrátka vyřešil základní existenční problémy celé její rodiny

zlá sekretářka Patricie (Olga Lounová v době, kdy ji ještě nikdo neznal) je naprosto finančně negramotná, celý seriál se topí v dluzích, beze srandy zvažuje prostituci a nakonec jí exekutor zabaví auto (pak seriál skončil, takže nevíme, co by se dělo dál)

jedna z bandy sekretářek z firmy, kde Katka dělá, se celý seriál snaží z manžela, který ji opustil, vymámit alimenty, je to extrémně nekomfortní, což je dobře

Na to, že jde o blboučký seriál o romanci mezi sexy prezidentem módní firmy a ošklivou chudou finanční expertkou... Wait. To vlastně dává smysl :D. Zhruba v druhé třetině seriálu jde taky (v podstatě hlavně) o snahu všech zúčastněných zachránit firmu před krachem, což je za mě asi ta nejlepší část. Zcela upřímně. Teď už chápu, kde se ve mě vzala láska k Succession...

Sekce čtvrtá: TIMING IS EVERYTHING

Ošklivka Katka, jak už bylo zmíněno, má 73 dílů a je tak jaksi arbitrárně rozdělená na dvě série (29 a 44 epizod). Hádejte, v kterém díle Katka zkrásní a dá se dohromady s Tomášem. Pokud jste řekli v úplně posledním během asi patnácti minut, tak jste měli pravdu (jak jste to věděli?? to je čarodějnictví! na hranici s vámi!). Opravdu, nekecám. Ono se totiž stalo něco nepříjemného...

Prima Katku zrušila, tipuju, že v době, kdy už byla natočena tak třetina nebo víc druhé série, a scénáristky byly dle mého odhadu úplně, ale úplně v hajzlu. V druhé sérii totiž představily asi pět nových postav, takže půlku z nich zase nenápadně vypustily, protože na ně nebyl absolutně čas, a pokusily se provést speed run romance, která do této chvíle úplně chyběla. Tomáš byl v relativně šťastném vztahu se svou snoubenkou a Katku teprve nedávno začal vnímat jako člověka hodného základního respektu. Katka samozřejmě byla do Tomáše zamilovaná od začátku, ale z jeho strany neproběhlo vůbec nic. Řešení?

Tomáš musí Katku svést, protože důsledkem řady machinací na hraně zákona se Katka stala vlastníkem celé firmy. Kdyby na to byl čas, dala by se z toho vytřískat docela slušná slow burn dějová linka, kdy si Tomáš postupně uvědomí, že Katku opravdu miluje atd. atd. etc. apod. A tak to je, akorát je to zcucnuté do maximálně deseti epizod, přičemž většinu z nich Tomáš na plnou hubu říká, jak je mu Katka fyzicky a esteticky odporná. Na tohle nenarvu ani dobově signifikantní hlášku Still better love story than Twilight, protože ne, není to lepší lovestory nez Stmívání. Edward by nikdy nic takového neřekl, shut up.

Závěr celého seriálu tedy vypadá tak, že Katka dostane make-over, Tomáš se jí přijde omluvit za to, že se k ní hnusně choval, ale že si uvědomil, jak moc ji ve skutečnosti miluje, ona mu instantně (!!?!) odpustí, dají si pusu a to je konec. Je to natolik smutné, že je mi těch scénáristek a všech dalších, co na Katce dělali, upřímně líto.

(Dalo se tomu preventivně předejít, kdyby nepsaly šest dílů o jednom dni. Ale chápu, že hindsight je 2020.)

Sekce pátá: FEMINISMUS

Většina postav jsou ženy (nebudu to počítat, ale jsem si skoro jistá, a to mi stačí) a jelikož i všechny scénáristky jsou ženy, dopadlo to celkem dobře, co se týká jednotlivých ženských postav. Namátkou:

Tomášova snoubenka Marcela sice iracionálně nenávidí Katku, ale jinak je vlastně docela normální a navíc opravdová girls girl, která pomáhá svým podřízeným řešit životní problémy

zlá sekretářka Patricie je sice intrikánka, která škodí Katce i firmě, ale zároveň má překvapivě mnoho morální integrity, když jde o vztahy, a je až naivně romantická

Několikrát se setkáme taky se sexuálním obtěžováním, které je vždycky odsouzeno a úchyl potrestán. Je to takové pohádkové, ale dobře se na to kouká.

Místy ta ženská solidarita přechází až příliš daleko, tho, několikrát se banda ženských chechtá tomu, když žena mlátí svého muže. Má to být vtip a vím, že tehdy to většině lidí i vtipné připadalo. Yikes.

Sekce šestá: FATA MORGANA

Toto už bude čistě osobní. Naprosto živě jsem si z doby před patnácti lety pamatovala některé scény a dějové linky a těšila jsem se, až je uvidím znovu... A ony tam nebyly! Ani jedna! Jsou tedy dvě možnosti:

aniž bych si to pamatovala, viděla jsem Ošklivku Betty, kde vystupují postavy se stejnými jmény (například Marcelu a Daniela mají i v Kolumbii), a tam se ty věci staly

až tak jsem si zažila vlastní nápady na fanfikce a hlavokánony, že jsem je nedokázala rozlišit od reality

Fakt nevím, co je horší...

Sekce sedmá: VERDIKT

Řeknu vám to upřímně: nelituju ničeho. Přes všechny šílenosti, které jsem vám sem vypsala, jsem si užívala téměř každou chvíli, co jsem měla Katku puštěnou na půlce monitoru, zatímco jsem projížděla tumblr nebo odepisovala na pracovní maily. Byla to úchvatná cesta do minulosti, cejtím se jako ti kluci v Cestě do pravěku, jenom místo dinosaurů a obřích vážek na mě vyskakovaly roky zapomenuté celebrity (Martin Maxa! pamatuje si někdo Martina Maxu? já ne) a Lukáš Hejlík, který buď přehrává nebo se snaží předstírat, že ho nepřitahuje Lumír Olšovský. Ostatně soudím, že by měli natočit novou verzi. Nepochybuju o tom, že teplý módní návrhář by byl dnes mnohem větší hate crime než před patnácti lety.

[opily-zajic]

Můj zoufalý (a zpočátku velice nadějný) útěk z knihkupectví do startupu skončil nešťastnou krizí, která byla naplněna čekáním na peníze, které nikdy nepřišly, a nechtěným přiživováním se na všech kolem, protože mi po desetitisícové bakalářce nezbylo ani na základní žití. Měla jsem toho dost, už jsem nemohla být příživník, chyba a překážka. Myšlenka, že tentokrát najdu zaměstnání, které mi vydrží, mě jenom zpomalovala deptala tím víc, na kolik mailů mi bylo odpovězeno "Dobrý den, omlouváme se, ale...". A tak jsem tedy po několika měsících rozesílání životopisů a ptaní po kamarádech opět skončila ve službách - tentokrát však důchodcům nepodávám knížky z jim nedosažitelných poliček, ale tisknu jim dokumenty a učím je posílat maily.

Práce v copycentru mi připadá aspoň trošku blíž k mému vzdělání - ale vždy, když u klikání docházky vidím titul BcA. před svým jménem a v hlavě obrázek dne, který na mě čeká, tak jen povzdechnu. Je to skvělé zaměstnání. Vlastně nejlepší, co jsem za celou svou vysokoškolskou kariéru měla. Dokonce i nejlépe placené. Ale sliby startupových pánů o tom, že bych mohla být v kanceláři s kuchyňkou a vlastním stolem a se spolupracovníky sdílející moji vizi a drajv, že můžu kariérně růst a podílet se na něčem, co dává smysl, mi zkreslily představu o mých hodnotách a vnukly mi do hlavu tu nepříjemnou, ponižující a kousající myšlenku, že mám přece na víc. Jsem víc. Tak proč ze sebe zase za pultem dělám laskavého debila?

I přesto se tady ale cítím jako královna - můžu mít u sebe telefon, pít vodu kdykoliv, kdy se mi zachce, a nemuset se přitom ptát šéfové, sem-tam dokonce i sedět (!) nebo si dát kafe (!!) z tringeltů, co si můžu nechat (!!!). Nikdy jsem netušila, jak tyto maličkosti změní chuť k práci; a až u hovorů se spolupracovníky o našich předchozích zaměstnáních mi dochází, že tyhle maličkosti by měly být vlastně základním právem zaměstnance. Že je normální si sednout, poznat své spolupracovníky, zpomalit, dávat si pozor, být pečlivá. Uznat, že něco nevím. A přiznat si, že přece nejsem vševědoucí - nebo aspoň urputně nepředstírat, že jsem neúnavná pracující mašina.

Je tady tolik věcí, na které si dávat pozor. Každá tiskárna funguje jinak, každý papír má své vlastnosti, každá vazba má jiný technologický postup, každý druh tisku je třeba zprostředkovat jiným programem, každý zákazník je jiný druh blbce, je třeba dbát na tohle, na tamto, nekombinovat tohle, vždy se zeptat na tamto, nebát se do toho vložit, nebát se... experimentovat. Doprdele, kdy já jsem naposledy mohla v práci experimentovat?!

A dokonce i přemýšlet! Všechno je nové. A já mám najednou chuť číst a psát, jsem zase schopná stáhnout knížku za den, jen tak si psát deník, bavit se o věcech. Být sebevědomá. V minulých měsících mě definovala má nezaměstnanost, zoufalost, nízké sebevědomí a bezvýchodnost mé umělecké praxe, ale teď, když mám důvod vstát ráno o půl šesté a něco zažít, i když třeba rozdílnou blbost rozdílných lidí, tak to najednou dává smysl. Je to supr. Až mě děsí, jak jednoduché bylo tohle všechno ztratit.

[knize-strachkvas]

o víkendu jsem s dědečkem byla v rudilfinu na koncertu filharmonie. a samozřejmě jsme si o přestávce dali trochu toho sektu. no ale přestávka byla krátká, fronta byla dlouhá, a sklenička na víno byla velká. problém je v tom, že reakce mého těla na alkohol je okamžitá. moje hladinka je na tom velmi špatně. a jelikož jsem do sebe těch několik deci vína doslova hodila, tak netrvalo dlouho a vše jsem viděla dvojmo. řeknu vám, druhá polovina koncertu byl asi největší haluz co jsem kdy zažila. celou dobu jsem byla v takovým divným transu a ta hudba mi doslova procházela tělem. nejlepší část byla, když všechny smyčce hrály najednou a já jsem před sebou viděla asi tak 50 synchronizovaných létajících zápěstí. a trianglové sólo bylo taky hodne najs. celkově bych zážitku dala 10 z 10.

[zurnatetka]

Včera jsem byla na promítání v rámci univerzitního filmového spolku a...

Tohle by se mělo promítat na naší katedře. Nejlíp hned v prvním ročníku, aby studenti viděli, co s člověkem udělá senzacechtivost a lačnost po čtenosti. V průběhu filmu se hrdina z novináře změnil v chladnokrevnou bestii. Nebo si to dokážu představit na Etice v žurnalistice protože přičinit se k smrti někoho protože o tom chci psát článek!?

Aneb špatné zprávy jsou ty nejlepší, protože prodávají. Dobré zprávy nikdo nečte.

Novináři jsou bestie a hlavní hrdina je schopen udělat cokoli, aby se dostal zase do první ligy. Doslova. A přitom se z práce vyhodil vlastním zaviněním.

Co na tom miluju nejvíc je ta duševní proměna hrdiny z "jo, to bude super příběh" do "udělám cokoli, aby to pokračovalo. Radši umřu než aby někdo přišel na pravdu." Celá mediální mašinerie se rozjede a nafoukne do karikaturních rozměrů.

Surreálnost a fakt, že to bylo moje první setkání s filmem noir. Plus fakt, že existuje novinářský noir.

🗞🎬📽

[morti0re]

Proč je Daneš nejlepší (hlavní) záporák Stínadelské trilogie

 Řeknu to zkrátka; Mirek Daneš je nejlepší antagonista z celé Stínadelské trilogie. A také vysvětlím proč. Ale nejdřív je asi nutno si trochu projít záporáky před a po něm. 

Š. Mažňák:

Na začátku téhle trilogie, máme Štěpána Mažňáka. Kluka kandidující na pozici Velkého Vonta, jak protivník Oty Losny. Co se o Mažňákovi postupně dozvídáme v průběhu příběhu, je že je velmi vychloubavý, nevadí mu se prakticky rozprodat komukoliv jen aby ho ve volbách volili a klidně se zúčastní věcí jen protože mu to poručil jeho otec/nějak se to jeho otce týká. (např. kapitola 34 - Mažňák začne honit RŠ, protože jeho otci dali prázdnou obálku bez Tleskačova deníku) Také asi věděl, co Em provedl Tleskačovi, ale to je jen pouhá spekulace. Zkrátka to je pravý opak Oty Losny. Je také tak napsaný, abychom Losnovi fandili  a jemu ne.

 Jediný problém co mám s Mažňákem, je nedostatek interakce mezi ním a RŠ. Ono technicky dává smysl, že s ním RŠ moc neinteragují, protože Záhada hlavolamu je pořád ještě mystery román. Hlavní zaměření příběhu, je záhada toho co se stalo Janu Tleskačovi a jeho hlavolamu a proč se po tolika znovu objevil. On je ale Mažňák v příběhu několikrát zmiňován, což z něj technicky dělá takovou hrozbu na obzoru. Nevím jak to popsat. Ale to že je jen zmiňován, z něj dělá oproti ostatním záporákům, takového nedopracovaného. Nenechte se mýlit, celý ten koncept o synovi člověka, který zabil prvního vlastníka hlavolamu, teď kandidující na pozici kde bude mít přístup k tomu samému hlavolamu, mi přijde neskutečně zajímavý. Je v tom taková děsivá ironie.

No ale abych to shrnul, abych se vůbec dostal k Danešovi. Mažňák je zajímavý. Má zajímavý příběh a je škoda že jsme ho v hlavní trilogii neviděli s RŠ více interagovat, myslím že by z toho bylo něco skvělého. (třeba něco na způsob Poslední tajemství Jana T. - velmi doporučuji btw) 

V. Rejholec:

Teď bych se rád přesunul trošku do budoucnosti, na konec téhle trilogie. Zde máme Vendu Rejholce. Kdybych ho měl nějak popsat, tak jedině jako zapomenutelného. Samozřejmě že má toho víc do sebe, ale já si osobně nedokážu vzpomenout na víc než dvě scénky kde byl nějak zajímavý. Jeho charakter by se dal asi popsat tak,  že je to padavka a mění strany když je to pro něj nějak přínosné, ale ani v jednom si nejsem jistý, protože je tak zapomenutelný a tohle vlastně mohly být jen neúmyslné hlavokánony . 

Když o tom víc přemýšlím, tak mi dochází že větší ,,antagonistickou” roli v této knížce bere Cizinec, protože z něj jde aspoň trošku strach, má nějakou autoritu. (Něco jako Daneš ve SsB) Rejholec je, ať se snažím jak se snažím, v mých očích jen klučina, kryjící se za autoritu, (ať je to Cizinec nebo Amazonky) co chce dostat hlavolam pro své a Cizincovy účely. (ani sám nevím proč vlastně Rejholec chtěl ježka, kdyžtak mi někdo prosím řekněte, TVV jsem četl jen jednou takže mám o příběhu menší přehled než o zbylých dvou dílech) 

Když o tom přemýšlím, Rejholec je sám osobě takový nudný antagonista, přijde mi víc jako jen takový pomocníček Cizince. Někdy mi přijde že Cizinec je právoplatný záporák TVV, (idk jestli se opakuju, pokud ano, promiňte mi to) ale zase s Rejholcem tráví RŠ víc času a Cizince potkají jen jednou, pokud mě moje paměť neklame, takže nevím.

 No, abych shrnul tuhle sekci o Rejholci. Přijde mi jako hodně nudný antagonista, s asi jen dvěmi scénami, kde mi přišel fakt zajímavý. Někdy mi přišel i celkem směšný, ale to budu spíš jen já. Mám ho rád, ale ze všech záporáků trilogie asi nejméně. 

M. Daneš:

No, dostali jsme se konečně k našemu zlatému klučinovi, Mirku Danešovi. On technicky by se Široko dal charakterizovat jako ,,hlavní” záporák SsB (aspoň teda ze začátku) ale, podle mě oba Široko a Daneš hrají podobně nebo dokonce stejně velkou roli v příběhu. 

Kdybych měl vyjádřit, proč mám Daneše tak rád, bylo by to na dlouho. Ale kdybych to měl zkrátit, bylo by to protože: 1) interaguje s RŠ, 2) nějak se kvůli němu mění příběh (kapitola 23 - kluci fakt věří že Mirek chce kandidovat ve Stínadlech a pohádají se kvůli tomu) a 3) nějak zanechá dopad na zbytek příběhu. Z toho malinkého množství scén ve kterých vystupuje, výhradně v těch kde interaguje s RŠ, z něj vyzařuje autorita. Je vidět že držením Bubliny, má RŠ zcela v malíku a může si od nich žádat cokoliv, protože ví že chtějí svého psa zpátky. Ale zároveň je vidět, že mu záleží jen na té Vontské kronice a Bublina mu je úplně jedno. Proto se o něj on, ani jeho příslušníci nestarali. Bublina byl pro něj jen nástroj k získání kroniky, nic víc.

 Obecně celá ta DušínXDaneš linka je moje nejoblíbenější z celé trilogie, protože to nutí zbytek RŠ cítit. Nevím jak to popsat, ale prostě RŠ jsou vždycky ukazováni jako ti nejlepší kamarádi, kteří se nedokážou nikdy pohádat a nikdy se nerozdělí . Protože mají být vzorem pro mládež, která ty komiksy a knížky čte. A proto, mám nejradši momenty kdy se nějak rozdělí nebo pohádají, protože je to dělá lidštější. Protože reální kamarádi se pohádají a rozdělí kvůli častokrát blbostem. Tak to prostě je. Tyhle momenty je dělají víc uvěřitelnější, že by skupinka kamarádů jako RŠ opravdu mohla existovat. Také tyhle momenty nutí tyhle postavy cítit emoce, a opět, to je jen dělá víc lidštější. Sám Daneš je tak trochu plochý, protože nic moc kromě téhle linky s Bublinou od něj nedostaneme. Ale já ho nemám rád protože by byl nějaká komplexní postava,  spíš kvůli tomu co on znamená pro zbytek RŠ. 

Co se jeho charakteru týče, moc o něm nezjistíme, ale to co si můžeme, ze scén kde se vyskytuje, odvodit je že Daneš je ambiciózní, zřejmě chce také Stínadlům vrátit zpět svou slávu a respekt jako to chce např. Dabinel. Ale jelikož jsme nikdy neslyšeli žádný jeho proslov dopodrobna, tak můžeme jen spekulovat. Také má očividně nějakou autoritu vůči ostatním Vontům, podle toho jak je popisován jeho tón hlasu (je popisován jako “velitelský”). Je také vidět že má talent na přimění lidí, aby se k němu přidali, protože je vidět že už za ten cca rok co uběhl od 1. dílu dokázal dostat na svou stranu celkem úctyhodný počet přisluhovačů (možná ne tolik, kolik měl na konci třeba Žlutý květ ale stejně). 

Mohl bych jít dál, ale to už by trochu zasahovalo do hlavokánon teritoria, takže pokud o to bude zájem, udělám příspěvek speciálně na Daneš hcs. 

To by bylo pro tuhle slohovku vše, děkuji moc že jste mě vyslechli!! 

(a ano, o gramatických chybách vím, není to moje silná stránka lol)

Michal alias morti0re <3

[nejlepsipohadka]

(tohle bude podle mě velmi těsné)

Propaganda pod čarou:

Anděl páně a Anděl páně 2

Lepší jen pokud by ježíše hrál Střihavka, ale pak by to byla příliš mocná pohádka

-spoustu ikonických hlášek ("já jsem věděl, že kradete... ale že tolik?") -mladej švehlík probouzí pocity i ve mně, lesbě jak poleno -accidental český aziraphale a crowley??? ano prosím, a je to bezesporu jedna z nejlepších dvojic v českejch pohádkách, a na petronelovi a uriášovi (respektive trojanovi a dvořákovi) to stojí a nepadá (+ fakt, že se v pohádce takovýho homofoba jako stracha objeví queer ship) -klíčnice a správce jdou velmi zdárně ve stopách všech pohádkovejch zápornejch pletichařů u dvora -všechny ty drobný křesťanský narážky na svatý a bibli, který jsou fakt vtipný a přináši to ducha vánoc (alias jemnou a nenásilnou propagandu) do všech bezbožnejch českejch domácností, včetně tý naší -je to prostě klasika (tm) a dá se na to koukat fakt s celou famílií -díky druhýmu dílu existuje ta ikonická fotka trojana v kostýmu s cigaretou -čistě osobní, ale točilo se to na hradě, kde jsem průvodcovala, a ukázání jednoho z filmovejch míst bylo vždy highlightem prohlídky a před koncem mi to probudilo i tu nejospalejší skupinu

Ať žijí duchové

Je to urban fantasy, je to muzikál, je to komunistická propaganda ve které je celá jedna písnička jako product placement. Studnice hlášek pro každý den. Jouza. Tenhle film naučil mládež stavět si vlastní vozidla ze součástek a pít Alpu. A taky že se nemá pít za volantem. Legendární speciální efekty. Rychločtení všech hříchů nezletilých v republice v podání Věry Tichánkové. Jouza.

[videli-jste-tento-film]

Jedna dekáda ve 100 filmech: speciální statistika (2000–2009)

Jsem potěšená, že si můžu napsat další shrnovací článek o dekádě ve filmu, protože je to milé a krásné a hlavně jiné, než všechny ostatní statistiky. Dnes (potažmo včera v noci) skončilo hlasování u Vůně vanilky, 100. filmu z první dekády našeho tisíciletí, tedy je zde ten čas. Vyrážíme!

Jak vidíte, nejvíce hodnocených filmů je z roku 2008, a to výrazně víc, největší ubožáček a otloukánek je pak rok 2005.

Viděli jsme 22 filmů, 25 známe, ale neviděli jsme je, a 53 filmů neznáme vůbec. Alespoň jeden film jsme ale viděli vždycky, což je oproti poslední analyzované dekádě celkem úspěch. Nejznámějších rokem (a překvapivě výrazně) je 2003 (37,5 % viděných filmů) a tím nejméně známým rok 2007 (9,1 %). V porovnání s jinými dekádami je tato poměrně mid:

viděno 2000s: 22 % X celkem: 18,6 %

neviděno 2000s: 25 % X celkem: 26,9 %

neznámo 2000s: 53 % X celkem: 54,3 %

Tedy lehký podprůměr ve znalosti filmů a lehký nadprůměr ve viděnosti. Přičítám to faktu, že většina čumblr v tuto dobu trávila své dětství a na televizi se dívala více než ve svých teenage years.

Viděli jsme... (top 10)

Anděl Páně (2005) (11. místo celkem), režie Jiří Strach

Princezna ze mlejna 2 (2000) (20. místo), režie Zdeněk Troška

Účastníci zájezdu (2006) (32. místo), režie Jiří Vejdělek

Rebelové (2001) (38. místo), režie Filip Renč

Kytice (2000) (50. místo), režie F. A. Brabec

Nejkrásnější hádanka (2008) (57. místo), režie Zdeněk Troška

Kameňák (2003) (58. místo), režie Zdeněk Troška

Fimfárum Jana Wericha (2002) (61. místo, režie Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt

Snowboarďáci (2004) (66. místo), režie Karel Janák

Kameňák 2 (2004) (67. místo), režie Zdeněk Troška

Tato dekáda patřila komediím, pohádkám a Zdeňku Troškovi, o tom se asi vůbec nedá pochybovat. Mezi ně se podařilo infiltrovat klasickým bangerům, jako je Kytice nebo Rebelové a jednomu vymazlenému animovanému počinu v podobě Fimfára. Ten také částečně režírovala žena-režisérka. Vlasta Pospíšilová režírovala 20 % všech viděných filmů režírovaných ženami (jsou to dva filmy, dva z deseti, takže dvacet procent, jakože... smutný no).

Scénáristicky je zajímavé, že většina režisérů se podílela na scénáři nebo úplně napsala většinu filmů z první 10, výjimkou je jen Anděl Páně (Lucie Konášová). Polovina filmů byla natočená podle předlohy.

Podle ČSFD je nejlepší film Fimfárum Jana Wericha (85 %) a nejhorší, asi nepřekvapivě, Kameňák 2 (22 %). Přes 70 % mají ještě Anděl Páně (77 %) a Kytice (76 %).

O těchto filmech v průměru hlasovalo 77 lidí.

Neznáme... (bottom 10)

Oko ve zdi (2009) (13. místo celkem), režie Miloš J. Kohout

Početí mého mladšího bratra (2000) (18. místo), režie Vladimír Drha

Indián a sestřička (2006) (22. místo), režie Dan Wlodarczyk

Děvčátko (2002) (37. místo), režie Benjamin Tuček

Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000) (48. místo), režie Drahomíra Vihanová

Normal (2009) (49. místo), režie Julius Ševčík

Hezké chvilky bez záruky (2006) (51. místo), režie Věra Chytilová

Šílení (2005) (54. místo), režie Jan Švankmajer

Natěrač (2008) (57. místo), režie Jaroslav Brabec

Anděl Exit (2000) (63. místo), režie Vladimír Michálek

Deset nejméně viděných filmů z této dekády je velmi v depresi. Jsou to filmy o drogách a lidech na kraji společnosti, o utrpení a přemýšlení o životě. Jediný Natěrač je podle toho, co jsem zjistila, opravdu jenom úplně normální komedie. Je jako veselé dítě v goth rodině.

Jak je zvykem, u neznámých filmů se neopakují režiséři a je tam s nimi Věra Chytilová. Scénáristicky se opakuje také to, že režiséři své filmy obvykle i píší, tentokrát lehce méně často než u filmů viděných – režisér a scénárista jsou jiné osoby u Indiána a sestřičky a Natěrače.

Nejlepší film podle ČSFD jsou Šílení (73 %), jinak je to spíš bída. Nejhůře hodnocené je Oko ve zdi (38 %).

Tyto filmy v průměru hodnotí 57 lidí.

Bylo mi potěšením a národním svátkem.

Zase brzy na viděnou...

teď koukám, že 1. v top 10 je Anděl Páně a 10. v bottom 10 Anděl Exit... a v obou hrají Klára Issová a Zuzana Stivínová... cesty páně jsou vskutku nevyzpytatelné

[mujsilenejdenik]

Pomalu přemýšlím nad návratem do práce. Příští týden jdu opět na sezení ke svému psychiatrovi, kde by se to mohlo rozseknout. Chci mít ale jistotu, že se, alespoň na dohlednou dobu, ve škole zbavím povinností, které mě drtily a budu se moct věnovat pouze učení. Zastávám názor, že určité věci je nejlepší mít písemně, a tak jsem sebral odvahu a vypotil jsem e-mail, který jsem odeslal svému vedoucímu. Otevřeně jsem mu tam popsal svoje problémy, a co mě nejvíc trápí. V tom mailu jsem taky znovuotevřel téma, které jsem už jednou nakousli, a to, zda by bylo možné, abych se nemusel účastnit pedagogických porad a zkouškových komisí.

Napsal jsem mu, že samozřejmě nepředpokládám, že by se jednalo o trvalý stav, nicméně, že bych to ocenil jako řešení mojí současné situace po takovou dobu, než se dám dohromady a budu schopen normálně fungovat. Možná trochu alibisticky jsem se odvolával na svého psychiatra. V duchu jsem si řekl, že počkám na jeho odpověď a podle toho se rozhodnu, jestli ve škole zůstanu nebo ne. Celý den jsem byl jako na trní a nedokázal jsem se soustředit ani na sledování televize. Konečně jsem se dočkal odpovědi.

Můj vedoucí mi napsal, že si velmi váží mojí upřímnosti, a že pokud jde pouze o mojí neúčast v zkouškových komisích, je to to nejmenší. Dál mi psal, že na pedagogické rady taky chodit nemusím, jen stačí dopředu se omluvit a pak si přečíst zápis. Tedy mi vlastně jen potvrdil to, o čem jsme se bavili, ale pro mě je to v dané chvíli důležité a nesmírně mě to uklidnilo. Rázem mi spadl obrovský kámen ze srdce… Na závěr svého mailu mi vyjádřil podporu a ještě dodal, že kdyby mi mohl pomoci s čímkoli, co bude v jeho silách, ať se neváhám na něj obrátit.

Moc si toho vážím a jsem tedy rozhodnutý ve škole zůstat. Svému psychiatrovi pravděpodobně řeknu, aby mě už uschopnil.

[astrahannah]

ngl fandila jsem vodníkovi, bylo by to originálnější, nejlepší postava, je hezké že jsem na začátku říkala, že když mu vadí, že lidi neumí plavat, ať začne kurz plavání, a to na konci udělal

Hm, kecám, vodník nebyl nejlepší postava, to byl kuchtík co našel klíč

[mist-the-wannabe-linguist]

Prosím, prosím... co by byl tvůj obecný doporučený seznam věcí, co stáhnout z Uložto? Seriály, filmy, učebnice a tak q>q

(třeba já - protože jsem z oboru animace, čiže vím co vzít - jsem hned šáhl po učebnicích od Dovnikovičů, Edgara Dutků, Ptáčků, Kubíčků... Nicméně u věcí z jiných oborů? To mám ze zmatku v hlavě prázdno :/ Nebo taky neznám jiný zdroj hudebních videoklipů v 576i50 ve VOB. Lepší zdroj kvalitní verze klipu "Pověste ho vejš" od Tučného neznám 😭)

My máme stáhnuté vesměs téměř všechny Cimrmany, Krtečka atd. (udělala jsem dobře že jsem mamce před dvěma lety rozmluvila vyhození všech našich DVDček)

Rozhodně bych stahovala co nejvíce českých pohádek, filmů a seriálů, hlavně těch obskurních které se tam pustí v televizi, já osobně mám v plánu postahovat taky co nejvíce zahraničních filmů a seriálů, hlavně starších, v českém i původním dabingu, obzvlášť po tom, co HBO a Warner Bros některé věci nenávratně mažou kvůli daním (když o tom mluvíme, nemá někdo prosím stáhnutou čtvrtou sérii Infinity Train?🙏)

Kdo se pohybuje v jakém oboru, bylo by dobré schraňovat co nejvíc specializovaných knížek, já mám nějaké z translatologie a lingvistiky. Beletrie taky, pokud vím tak na uložto býval komplet Guardians of Ga'Hoole a Wolves of the Beyond, nevím jestli ještě půjde najít. Takže vytáhněte seznamy četby jak z matury tak z volného času, projděte si knihovničky, seznamy přání u Dobrovského atd atd

Někdo tady už zmiňoval že bude stahovat staré hry s českým dabingem. Ve hrách se moc nevyznám, ale určitě by to bylo super protože těm taky hrozí nenávratné vymizení. Divadelní hry taky, hlavně české.

Obecně bych možná řekla že nejlepší postup by byl projít si různé autory, producenty, studia atd. a zaměřit se hlavně na jejich méně známá díla, protože třeba Avengers bude mít stáhnuté každý druhý, ale třeba, nevím, Shang-Chi a podobné filmy, o které až takový zájem nebyl, by se postupně mohly vytratit. A samozřejmě jakékoliv málo známé indie filmy, na které si vzpomenete. Dokumenty, životopisné atd taky, na ty se často zapomíná

Jo a hudbu taky! Nedávno jsem zjistila, že na youtube už není dostupná studio verze Žijeme len raz. Amatérské nahrávky z koncertů a cover verze jsou taky vždycky v ohrožení, takže si radši stáhněte všechny svoje oblíbené verze

Uvažuju že bych udělala nějaké velké sdílené úložiště nebo aspoň velký seznam kde by bylo napsané kdo má stáhnuté co, aby se to pak přinejhorším dalo posílat vzájemně mezi sebou. Víme jak užitečné se prokázaly google disky s filmy a knížkami od @valerieandherweekofwonderz a @the-aro-ace-arrow-ace

[onaras-oficialni]

Den 8 - Zamotaný

Slíbila jsem @aredhel-erinti pokračování Pavučin a tohle téma pasuje příliš dobře, než abych toho nevyužila.

Do Státub zbýval den cesty.

Šesterstvo bylo toho rána zamlklejší než obvykle, dokonce ani Johanna nevtipkovala jako obvykle. Myrya je naprosto chápala. Čím více času trávila na Stezce, tím více na ni ta prázdnota doléhala. Nedovedla si představit, jak působí na někoho, kdo po ní kráčel poprvé.

Rychle posnídali a seřadili se u vchodu. Myrya se zhluboka nadechla. Sevřela v dlani jeden z mnoha přívěsků na svém náhrdelníku – ohlazený kousek dřeva. Přejížděla po něm prsty, vnímala každou prasklinu, každou nedokonalost. Její mysl nalezla potřebné vlákno. Pavučina, musela se usmát.

Vykročila do prázdnoty.

Mlha se na ně nalepila jako mokrá deka. Dnes se zdála studenější než včera. Mohlo to znamenat, že cokoliv se v mlze ukrývalo, obrátilo svou pozornost jejich směrem. Taky to nemuselo znamenat vůbec nic.

Když se poprvé učila na Stezce orientovat, Lirg jí radil, ať zavře oči. Že jí to zbystří ostatní smysly. Popravdě neviděla rozdíl, zda má kolem sebe tmu, nebo bílou prázdnotu. V prstech stále žmoulala svůj přívěsek. Věděla, že je to jenom kousek dřeva bez špetky magie, ale na tom nezáleželo. Pomáhal jí.

Stezka dnes byla klikatější. Od ústí jeskyně je vedla podél skalní stěny, pak zahnula ostře vlevo. Mrzelo ji, když se od ní museli vzdálit. Jako by se propadali ještě hlouběji do prázdna. Chvíli měla pocit, že se vlákno stáčí do kruhu. Nezáviděla zbytku Šesterstva, kteří necítili jeho pnutí a museli se spolehnout na její vedení. Nesmí je zklamat.

„Hej! Je tam někdo? Kdokoliv?“ zakřičel kdosi – cosi? – z mlhy před nimi. Zastavila se v půli kroku.

„Co to bylo? Slyšeli jste to taky, ne? Je to bezpečný? Myryo?“ zaševelila skupinka za ní.

Neodpověděla hned. Stezka je vedla směrem ke zdroji zvuku. Zněl lidsky, ale to nemuselo nic znamenat. Měli dvě možnosti: uhnout ze správného směru a pokusit se zachytit vlákno o kousek dál, nebo pokračovat po Stezce a doufat v nejlepší.

Ať před nimi číhalo cokoliv, opustit Stezku si nemohli dovolit. Slyšela stovky příběhů, co se stalo těm, kteří zabloudili v mlze, a žádný z nich nekončil dobře. Museli pokračovat.

„Nevím, co to je,“ otočila se k ostatním, „ale musíme tím směrem. Zatím jsme měli štěstí, snad nám vydrží. Držte se v řadě, buďte potichu a nepanikařte. Budeme v pořádku.“ Přes mlhu viděla do tváře jen Elentaye, ale zpoza ní se ozval souhlasný šepot.

Promnula v dlani další z přívěsků, liščí zub. Zvládnou to. Ona to zvládne.

Z mlhy před nimi se vynořil tmavý tvar. Čím více se k němu blížili, tím více připomínal lidskou postavu. Nakonec se proměnil v zarostlého špinavého muže s vlasy v napůl rozpleteném copu.

„Konečně někdo,“ vytryskly mu slzy, „už jsem tady celou věčnost!“

„Nevíš, že na Stezce se nemá hulákat?“ napomenula ho, „co jsi vůbec zač?“

„Pardon… už je to tak dlouho… jsem Harald, hraničář z Bílé pevnosti,“ odpověděl jí šeptem. Až teď si všimla, že mu pod plnovousem visí náhrdelník podobný tomu jejímu. „Vracel jsem se z Vertu a chtěl jsem si zkrátit cestu… ale pak jsem se tu tak nějak… zamotal.“ Zase začal vzlykat. „Vemte mě odtud! Prosím!“

„My jdeme do Státub… asi se můžeš přidat.“ Jestli to byl klam, tak na něj právě skočila. Ale nemohla ho tu nechat.

Harald se připojil hned za ni. Je lépe, když ho bude mít poblíž.

„Děkuju! Děkuju… Jsem tak rád, že jste mě našli… už jsem myslel, že se tady zblázním… ta prázdnota… a pak jsem zahlíd‘ vás a napřed jsem myslel, že si se mnou jenom hraje mlha… ale vy jste přišli a jste skutečný!“ šeptal nadšeně. Myrya jen mlčky přikyvovala a soustředila se na Stezku. Neměla to srdce sdělit mu, že Vert před sedmdesáti lety zničil sesuv půdy a dnes z něj zbylo jen pár ruin. Nemohla mu říci, že jméno hraničáře Haralda zná jenom z odstrašujících příběhů a že valná většina těch, které znal, je dnes po smrti. Na to bude dost času. Teď se musí dostat ven.

Když se jí pod nohama objevila skála, vydechla úlevou. „Já už se tak strašně těším ven… už ani nevím, kdy naposledy jsem viděl slunce. A stromy!“ švitořil za ní Harald. Z mlhy se dále vynořily skalní stěny, z průrvy po straně přitekl potůček, ozvali se první ptáci. Vraceli se do obyčejného světa.

Stezka končila v místech, kde se jejich průrva otevírala do širokého údolí. Kousek za východem se Myrya zastavila a spokojeně se usmála ve slunečních paprscích. Dokázali to.

Její radost přerušil výkřik. Vyděšeně se otočila. Elentaya klečela nad hromádkou ztrouchnivělých kostí.

„Bylo to tak rychlé…“ mumlala, „zrovna otevíral ústa, že něco řekne, ale místo toho se prostě rozpadl…“

„Možná v té mlze čas funguje jinak,“ zamyslel se Karlimdor, „a když ji teď Harald opustil, náš čas ho dohnal. Kdo ví, jak dlouho tam bloudil.“

„Co teď s ním?“ zeptala se Mei, „Nemůžeme ho tady takhle nechat.“

Všichni se s očekáváním otočili na Myryu.

„Měl by dostat pohřeb,“ řekla a začala si pomalu sundávat plášť, „ty kosti by se měly spálit a popel rozsypat do větru. Ale ne tady. Moc stromů… pomůžete mi ho odnést?“

Do Státub zbývala hodina cesty.