#by bylo nejlepší

[teplejtrouba]

čarovné jablko má hned několik z mých oblíbených pohádkových prvků:

1. divného starého pána (miluju vás, Františku)

2. divného mladého pána a jeho chytrolínské kreace

3. lidi s velmi specifickým povoláním (ten pán co hlásá hodiny neskutečně servíroval)

4. naději, co umírá poslední a (platonickou) lásku, co vše přemůže

5. bisexuály

[louielle]

[hidden-but]

Vážení občané,

vyslechněte hlášení místního rozhlasu:

Jsem letos zjistila, že když člověk nemá mlýnek na ořechy, tak jdou vlašáky na dostatečně malé kousky nasekat i v tomhle:

[vila-petronel]

PRIDE 2024!

Pořád se nemůžu sebrat z toho, jak úžasný Pride průvod byl! Jakožto Petronel a Uriáš jsme s @prej-ses-peknej-matla jsme prošly Prahou, naštvaly pár křesťanů a užily si průvod na 100 %!

Zde je pár fotek, které totálně miluju (u kterých kredit jde nejúžasnější @utopena !!)

Potkali jsme i našeho známého Ježíše a tato fotka by se dala popsat asi jako “největší norční můra extrémistických křesťanů”

Jako zázrakem jsme se náhodu potkaly s @karlstejnboyfriends se kterou jsme se pak bavily a bok po boku dráždily křešťany 🤭

Když už jsme u těch křesťanů, mám pár momentů i s nima:

Také tímto chci strašně poděkovat všem, které jsem měla šanci potkat, všem, kteří si přišli pro fotku a všem, kterým jsme vykouzlily úsměv na tváři! :)

A samozřjemě nejvíc mému partner in crime, mému zmetkovi pekelnému @prej-ses-peknej-matla ! Bylo to absolutně nejlepší a jsem tak strašně ráda, že jsme spolu šly! <3

A rozloučím se naším mottem průvodu 2024:

Strach z nás bude mít strach!

[dalsimoravskyblog]

Tři princezny: post mortem

aneb zbytečně dlouhá neseriózní analýza nové pohádky s návrhy na zlepšení. Nejdřív ale všechny věci, co bych nezměnila:

kostýmy: chef's kiss, opravdu se povedly (až na králův župan)

originální zápletka: ekoterorismus? námluvy jako zabránění války? princezny v akci? paráda, no notes těmto nápadům, spousta notes provedení

královna: lowkey bych se jí vrhla k nohám, Melíšková je prostě Melíšková, s ňou nemůžeš udělat chybu

komoří i guess: Melíšková a Isteník jako komicko-zlé duo zachraňovalo celou pohádku, zvláště chytání holuba bylo top tier

princ: s Trojanem nešlápneš vedle, prostě je dobrej, jeho postava je dobrá, jeho kostým je dobrý, jeho vlasy jsou dobré, to je ode mě vše

A nyní k pitvě (aneb věci, co se nepovedly).

1

Scénář. Každé akorát, jasně a normálně mě přivádělo blíže a blíže k psychickému kolapsu a házení cukroví po místnosti. Věta „Mimochodem, já jsem Flora.“ mě extrémně násilným způsobem uvrhla do doby, kdy jsem jako dvanáctiletá četla strašné potterovské fanfikce. Nikdy víc. Ti herci se můžou opravdu hodně snažit, ale z ničeho něco prostě neuděláš.

2

Princezny. Vypadají skvěle. Fandím jim z principu. Ale proboha – proč je nemůžou hrát herečky, co umí hrát? Scénář nepomohl (viz bod 1), ale kdyby tam byla aspoň špetka umu, dalo by se z toho něco vykřesat. Ta zrzavá nikdy předtím v ničem nehrála a je to vidět. Ty dvě další už za sebou něco mají, ale zjevně toho není dost (nebo tam ani nikdy nic nebude, to je taky možnost, ale nedá se to říct s jistotou). Každý princeznovský dialog mi zkrátil život aspoň o pět minut.

3

Princezny podruhé. Celá ta pohádka by měla být postavená na nich a ne jenom tím prostým faktem, že jsou hlavní postavy. Ono totiž nestačí mít jednu charakterovou vlastnost. A když už, tak ta vlastnost nemůže být krásná. Návrhy na zlepšení:

princezna Leona, ta odvážná, by měla v rámci zápletky objevit, že útok někdy není to nejlepší, měla by delší dobu chtít válku a její výbušná povaha by ji měla dostat do problémů, z kterých by se musela dostat pomocí inteligence, diplomacie, laskavosti apod.; jo a taky by ji někdo měl naučit nějaké koukatelné mečování, protože jsem jí ani chvíli nevěřila, že je fyzicky schopná uchránit sebe nebo kohokoli jiného (nemohla by být třeba lučištnice?)

princezna Sofie, ta chytrá, potřebuje nějakou negativní vlastnost, kterou musí překonat během cesty – třeba má problém se rozhodovat á la Chidi v Good Place, nebo neumí jednat s lidmi, je moc závislá na svých sestrách... nebo by to nemusela být ani vlastnost, ale třeba strach, který musí překonat (třeba ve skalách? hm?), prostě něco, ne yes, girl, give us nothing

princezna Flora, ta krásná, je ten největší problém a asi je to jasné všem – krása doprdele není charakterová vlastnost; tedy návrh – princezna Flora je laskavá a citlivá a miluje přírodu, Leona si o ní pořád může myslet, že je neschopná a blbá, funguje to stejně, jenom to nestojí na vzhledu; v lese není žádný úchylný loupežník, ale třeba nějaké divoké zvíře, s kterým si Flora poradí, protože rozumí zvířatům

4

Dary od mrtvé královny. Vyhodila bych to úplně, byl to zbytečný detail, který jen přinášel další otázky. Nebo druhá možnost – princezny mají živou matku, která jim (třeba klidně hodně krypticky) ty dárky nějak představí. Král ostatně nehrál žádnou roli, permanentně chodil v županu a měl nulové charisma. Existence dvou královen v příběhu by taky vyvážilo přežitý trope zlé královny jako jediné možné sólo vládkyně v pohádce. Což mě přivádí k dalšímu bodu...

5

Královna Mortana a její kouzelný šutr, co rozhodně není uran. Miluju zlé královny, není lepší druh královny než zlá. A jak už zaznělo, Melíšková je boží a zvládla to zahrát navzdory tomu absurdnímu úlu, co jí přilepili na hlavu. Ale! Zlá královna, které jde o věčné mládí a krásu? Prosím už ne. Nebylo toho dost? Nemůžeme se už jednou přestat strefovat do žen ve středním věku? Jako seriously??

Celá záležitost kolem kouzelného šutru, co rozhodně není uran, je navíc extrémně zmatená a nedává smysl, respektive se mi zdálo, že scénář míří někam úplně jinam, než to nakonec skončilo.

Tedy shrnutí – šutr rozpuštěný v teplé vodě léčí, ale ten děda v lomu si v ní máčel nohy, na kterých má teď divnou fialovou vyrážku. Královna Mortana se v tom koupe furt a na krku má divnou fialovou vyrážku (byl to záběr typu „mrkni a ničeho si nevšimneš“, ale byl tam). Tak buď nejdřív byli nemocní (stejnou divnou fialovou vyrážkou, podezřelé) nebo je divná fialová vyrážka nežádoucím vedlejším účinkem šutru.

Moje úvaha tedy byla – šutr léčí a prodlužuje život (a dokonce život vrací, což se dozvíme později), ale jak ho jednou začneš používat, nesmíš přestat, jinak tě sežere fialová vyrážka. Tedy by bylo logické, že po něm královna jde, protože je na něm vlastně závislá. Mocná alegorie a silná pochopitelná motivace páchat zlo. O divné fialové vyrážce ale jinak nepadne ani slovo a už se nikdy ani neobjeví, místo toho dostaneme tu blbost s věčným mládím, což stejně nefunguje, protože – a je mi líto, že to říkám – Melíšková není věčně mladá. Pokud chtěli mít věčně mladou královnu, měli nacastovat maximálně nějakou čtyřicítku. I am sorry, it is what it is.

6

Princezny potřetí (a taky princ poprvé). Princ na telefonu je cute, je moc hezké, jak se rozvíjí vztah mezi ním a Sofií, i když nejsou spolu (i když bych byla radši, kdyby byli kamarádi), ale rozčiluje mě, že princezny prakticky na nic nepřijdou samy, všechny důležitý hints získají od prince, a je to nakonec on, kdo svou genialitou porazí královnu. Přitom to není nutný – on má dost své vlastní práce! Objevuje záhadu kolem uranu zářivce a získává sebevědomí! Měli jsme dostat napjatou scénu, kde konfrontuje královnu, vyjeví se pravda o šutru a vrátí se náhodná věta lidí na cestě o tom, že otrávila krále. Pak princ uteče na věž a odletí! Sakra, já to chci vidět i jinde než ve své hlavě...

7

Kamera a střih. Snažíme se o umění, chápu. Je ale nutné v rámci umění usekávat lidem hlavy a zabírat lidi z padesáti metrů? Střih se o umění nesnaží, tam je to prostě jenom špatný. Žádná scéna není napjatá, protože končí moc brzy nebo moc pozdě, imho taky není nutný přepínat z jedné lokace na druhou každou druhou minutu. Tuto pohádku ničí spousta věcí, ale střih a kamera bylo to, co mě osobně sralo nejvíc, protože jsem to měla před ksichtem pořád. Chyby scénáře se dají zmírnit dobrým herectvím nebo tím, že se zrovna nemluví, ale kameru nevypneš.

8

Princezny počtvrté. Každou chvíli na mě vyskakovaly různé titulky o feminismu v nové pohádce, protože jsou tam tři princezny, které se ucházejí o ruku prince. Jak se ukázalo, byly to jenom ty titulky. Všechny princezny se samozřejmě musely vdát. Jednu beru, je tam princ a žijeme ve světě, kde musí být romantická linka. Ale Leona a Flora skončily s náhodnými entitami bez osobnosti, které je u sebe drží násilím. A je to pro ně dobrý konec, protože dostanou pěkný šaty a můžou se koukat z nebe na zemi?? WHAT. Jako sorry, ale to bylo creepy už v Princi a Večernici a od té doby uplynulo už tak padesát let.

Můj návrh: Sofie si vezme Felixe, whatever. Leona a Flora se vrátí od Slunce a Měsíce, protože ty vlákna už svítit nepotřebujou, chystají se k odjezdu domů, ale Flora se rozhodne zůstat a stát se ministryní obnovy přírody nebo tak něco, Leona se vrátí domů a je korunovaná novou královnou. The end. Nebo prostě cokoli jiného. Cokoli. Prosím tě, ČT, buď normální.

9

Slunce, Měsíc, Podsvětí. Literally nemám žádný názor, ale předpokládala jsem, že možná někdo má. Tak jen aby bylo jasno, nemám na ně názor, nebyli zajímaví a Měsíc je creep.

10

Co byly zač ty creepy děti s knihami? Explain.

Kolem a kolem hodnotím 5/10. A co jste na novou pohádku říkali vy?

[punk-in-metal-detector]

Ach ano, máte to krásné zážitky z cest, já jen vzpomínám, když jsme jednou jeli do Linze a teprve cestou zjišťovali jestli je nebo není výluka protože ji to neukazovalo nikomu jinými než mě a nakonec jsme jeli hodinu vlakem a další dvě hodiny třemi různými autobusy včetně nízkopodlažního jako u městské

Takže za mě výhodná koupě, za jeden lístek čtyři dopravní prostředky a návštěva pohraniční stanice Rybníček a to se vyplatí

původně to měla být parodie na rádoby motivační citáty, ale čím víc na to koukám...

[budutinahrobnositmandarinky]

ČOKOLÁDOVÉ MUFFINY/DORT

ingredience:

(na 12 muffinů nebo na malou dortovou formu o průměru ~ 20 cm)

175 g cukru (z toho):

100 g bílý krystal

75 g třtinový

8 g (pytlíček) vanilkový cukr

⅓ hrnku oleje (slunečnicový / řepkový atp)

1 střední jablko / 100 g jablečná přesnídávka

60 g čokoláda na vaření / hořká čokoláda

225 g polohrubá mouka

40 g kakao

špetka soli

12 g (pytlíček) kypřicí prášek

½ hrnku perlivý vody

postup:

jablko zbavte jadřince, jestli chcete, tak i oloupejte, a nadrobno ho nastrouhejte/hoďte ho do mixéru dokud nebude na kaši (jestli začínáte s jablečnou přesnídávkou, tenhle nejsložitější krok můžete přeskočit)

troubu předehřejte na 180°C

jestli plánujete dělat dort, vyložte formu pečícím papírem/vymažte máslem a vysypte hrubou moukou/vymažte kokosovým olejem

v misce metličkou nebo ručním šlehačem smíchejte cukr(y), třtinový můžete vynechat a dosypat bílým, s olejem a jablečnou přesnídávkou

v jiné misce (nebo klidně na talíři, to je na vašem uvážení) v mikrovlnce nebo nad vodní lázní nechte rozpustit čokoládu

rozpuštěnou čokoládu vmíchejte do těsta

postupně do těsta vmíchejte sypké ingredience (kakao, mouku, sůl, kypřicí prášek)

na závěr přilijte perlivou vodu a těsto zamíchejte jen krátce, aby se všechno spojilo

těsto vlijte do formy/košíčků a vložte do rozpálené trouby

průběžně kontrolujte troubu, až budete moct z těsta vytáhnout suchou špejli, bude hotovo (po ~20-30 minutách)

tipy:

těsto je vhodnější spíš na ty muffiny, než na dort, drobí se

jestli i přesto chcete zkusit dort, rozdělte si těsto do dvou forem, ať nemusíte korpus půlit nožem (bude pak asi poloviční než dort na fotce, ten je ze čtyř vrstev těsta (=dvojnásobného množství ingrediencí)) a nechte ho po sestavení odležet aspoň přes noc, ale klidně i den, v ledničce, bude se pak líp krájet a hezky se rozleží

do muffinů jsem zkoušela nasypat maliny a červený rybíz, určitě můžete zkusit i s jiným ovocem/oříšky/čokoládou

dort jsem promazávala malinami a červeným rybízem povařenými s cukrem a trochou vody do zhoustnutí, ale to je celkem popelkovská aktivita, určitě si vystačíte dobře s libovolnou "kyselejší" marmeládou (malinová, rybízová, višňová...)

tou další promazávací substancí byl pistáciový krém (jen rozmixované nesolené pistácie, ten můj byl kupovaný, protože pistácie jsou drahý...teda jako on byl drahej i ten krém, ale byl to dort k narozenin��m), jiný oříškový másla by mohly fungovat taky dobře

poleva je jednoduchá citronová: 200 g cukru moučky + 2 lžíce horké převařené vody + 4 lžíce citronové šťávy (limetková by fungovala určitě, asi i pomerančová, ale to nemám ozkoušené)

kokosový olej funguje na vymazávání formy vážně dobře a nijak výrazně chuť neovlivňuje, stojí sice hodně, ale vydrží dlouho, stačí lžička na jednou vymazání

kecy, který u receptů všichni přeskakujou

už nějakou dobu vařím tak na 90% vegansky a zkouším se k tomu přiblížit i v pečení, hlavně kvůli mýmu mentalnímu hovězímu se syrovýma vajíčkama hfjfk

chtěla jsem mít v záloze aspoň jeden veganskej pečicí recept z ingrediencí, který běžně mívají doma všichni, kdo aspoň občas pečou, a není potřeba si kvůli němu kupovat nic, co byste pak měli další rok problém spotřebovat a tak jsem po inspiraci několika receptama a jejich úpravou dala dohromady tenhle

ochutnalo ho asi 20 nezávislých pokusných králíků (a nikdo z nich vegan, kdyby to snad bylo nějak relevantní lmao) a všem chutnal! jestli o mých pokusných králících pochybujete, tak si to zkuste upéct sami a dejte mi nějakej feedback, ocením to

jediná vada tohohle těsta je jeho zmíněná drobivost, jestli se mi podaří ji nějak vyřešit, tak to sem připojím, momentálně je nejlepší řešení ho prostě používat jen na muffiny, u těch to tolik nevadí, přežily bez větší újmy v krabici tři hodiny autobusem, kde se pomlátily, ale pořád měly podobu muffinů

[opily-zajic]

Můj zoufalý (a zpočátku velice nadějný) útěk z knihkupectví do startupu skončil nešťastnou krizí, která byla naplněna čekáním na peníze, které nikdy nepřišly, a nechtěným přiživováním se na všech kolem, protože mi po desetitisícové bakalářce nezbylo ani na základní žití. Měla jsem toho dost, už jsem nemohla být příživník, chyba a překážka. Myšlenka, že tentokrát najdu zaměstnání, které mi vydrží, mě jenom zpomalovala deptala tím víc, na kolik mailů mi bylo odpovězeno "Dobrý den, omlouváme se, ale...". A tak jsem tedy po několika měsících rozesílání životopisů a ptaní po kamarádech opět skončila ve službách - tentokrát však důchodcům nepodávám knížky z jim nedosažitelných poliček, ale tisknu jim dokumenty a učím je posílat maily.

Práce v copycentru mi připadá aspoň trošku blíž k mému vzdělání - ale vždy, když u klikání docházky vidím titul BcA. před svým jménem a v hlavě obrázek dne, který na mě čeká, tak jen povzdechnu. Je to skvělé zaměstnání. Vlastně nejlepší, co jsem za celou svou vysokoškolskou kariéru měla. Dokonce i nejlépe placené. Ale sliby startupových pánů o tom, že bych mohla být v kanceláři s kuchyňkou a vlastním stolem a se spolupracovníky sdílející moji vizi a drajv, že můžu kariérně růst a podílet se na něčem, co dává smysl, mi zkreslily představu o mých hodnotách a vnukly mi do hlavu tu nepříjemnou, ponižující a kousající myšlenku, že mám přece na víc. Jsem víc. Tak proč ze sebe zase za pultem dělám laskavého debila?

I přesto se tady ale cítím jako královna - můžu mít u sebe telefon, pít vodu kdykoliv, kdy se mi zachce, a nemuset se přitom ptát šéfové, sem-tam dokonce i sedět (!) nebo si dát kafe (!!) z tringeltů, co si můžu nechat (!!!). Nikdy jsem netušila, jak tyto maličkosti změní chuť k práci; a až u hovorů se spolupracovníky o našich předchozích zaměstnáních mi dochází, že tyhle maličkosti by měly být vlastně základním právem zaměstnance. Že je normální si sednout, poznat své spolupracovníky, zpomalit, dávat si pozor, být pečlivá. Uznat, že něco nevím. A přiznat si, že přece nejsem vševědoucí - nebo aspoň urputně nepředstírat, že jsem neúnavná pracující mašina.

Je tady tolik věcí, na které si dávat pozor. Každá tiskárna funguje jinak, každý papír má své vlastnosti, každá vazba má jiný technologický postup, každý druh tisku je třeba zprostředkovat jiným programem, každý zákazník je jiný druh blbce, je třeba dbát na tohle, na tamto, nekombinovat tohle, vždy se zeptat na tamto, nebát se do toho vložit, nebát se... experimentovat. Doprdele, kdy já jsem naposledy mohla v práci experimentovat?!

A dokonce i přemýšlet! Všechno je nové. A já mám najednou chuť číst a psát, jsem zase schopná stáhnout knížku za den, jen tak si psát deník, bavit se o věcech. Být sebevědomá. V minulých měsících mě definovala má nezaměstnanost, zoufalost, nízké sebevědomí a bezvýchodnost mé umělecké praxe, ale teď, když mám důvod vstát ráno o půl šesté a něco zažít, i když třeba rozdílnou blbost rozdílných lidí, tak to najednou dává smysl. Je to supr. Až mě děsí, jak jednoduché bylo tohle všechno ztratit.

[knize-strachkvas]

o víkendu jsem s dědečkem byla v rudilfinu na koncertu filharmonie. a samozřejmě jsme si o přestávce dali trochu toho sektu. no ale přestávka byla krátká, fronta byla dlouhá, a sklenička na víno byla velká. problém je v tom, že reakce mého těla na alkohol je okamžitá. moje hladinka je na tom velmi špatně. a jelikož jsem do sebe těch několik deci vína doslova hodila, tak netrvalo dlouho a vše jsem viděla dvojmo. řeknu vám, druhá polovina koncertu byl asi největší haluz co jsem kdy zažila. celou dobu jsem byla v takovým divným transu a ta hudba mi doslova procházela tělem. nejlepší část byla, když všechny smyčce hrály najednou a já jsem před sebou viděla asi tak 50 synchronizovaných létajících zápěstí. a trianglové sólo bylo taky hodne najs. celkově bych zážitku dala 10 z 10.

[kviteksedmikrasky]

vždycky mě štvalo, že se snažím někoho nebo něco napodobit. chtěli jsem být jako moje spolužačka, mít spoustu barevných kalhot, hezký zuby a být oblíbení. přebírali jsem slova od nejlepší kamarádky, jako by mě tenhle přídavek ve slovní zásobě mohl učinit oblíbenější. snažili jsem se nebýt „jako ostatní holky“, a tak jsem si kupovali černý oblečení a tvářili se strašně smutně, jako ty slečny, co jsem vídali na instagramu. půjčovali jsem si klasickou literaturu, který jsem ani za mák nerozuměli, protože to bylo to, co četly mý oblíbený bookstagramerky, a já chtěli mít velkej bookstagram… dělali jsem to, ale nesnášeli jsem to na sobě. mám přece bejt autentičtí, mám to bejt já!

až teď mi dochází, že přebírat si z okolí věci, který se mi líbí, který mi kouzlí úsměv na tváři, je v pohodě. je v pohodě bejt skládačka různých lidí, různých stylů, různých hodnot. a tak jsem do svý slovní zásoby infiltrovali oslovení „kočko”, protože mě rozesmívá, když mi tak říká spolubydlící. začali jsem po 15 letech znovu koukat na Mumínky, protože jsem to viděli dělat ségru. vybírám si kusy oblečení z fotek na Pinterestu, a pak se podobný věci snažim najít v sekáči. snažím se znovu hledat krásu ve všednosti a tam, kde ji opravdu nevidím, protože to dělá kamarádka, a já zbožňuju, jak sluníčkově díky tomu působí. začali jsem jíst tofu, protože ho má ráda moje slečna, a teď ho miluju. taky přebírám věci od postav z knih. Nosili jsem na krku mušli, protože to tak bylo ve Smečce rváčů. Začali jsem si, stejně jako Aljaška Young, budovat „životní knihovnu”…

A pořád jsem to já! I přesto, že jsem seskládaní z kousků všeho možnýho, jsem to já. <3

[mujsilenejdenik]

Doma je mi dobře. Necítím se být jakkoliv ve stresu, netrápí mě úzkosti, o panických atakách ani nemluvě. Nepotřebuju Rivotril. Na školu se snažím nemyslet. Na neschopence jsem teprve týden a kousek, což si myslím, že je poměrně krátká doba na to, abych se rozhodnul, co dál se svým životem. Totiž, jestli zůstat v současné práci, nebo ne. Hodně přemýšlím, ale řekl bych, že v pozitivním slova smyslu, nikoliv, že bych se snad utápěl v nepříjemných vnitřních pocitech. Zrovna dnes ráno mě napadlo, že svojí práci mám sice rád, ale nejsem si jistý, jestli mi tohle vykompenzuje stres, který kvůli ní zažívám. Uvidíme, jaký bude můj pohled na věc po delší době v pracovní neschopnosti, až si víc odpočinu. Fyzicky se necítím být unavený, naopak, mám poměrně dost energie, za to psychicky, to už je horší.

Můj partner mě podporuje, za což jsem mu vděčný. Můj táta v podstatě taky, byť vzhledem k tomu, že už má svůj věk, žije si ve svém světě. Horší je to s mámou. Navenek se tváří, jako že ne, ale v podstatě mě drtí. Obvolává známé, co měli nějaké psychické potíže a ptá se jich o radu. O léčiteli už jsem se zmínil. Potom přišla na řadu jakási kartářka zabývající se též exorcismem a v neposlední řadě stará psychiatrička v důchodu, která by mi prý byla ochotná dát konzultaci, což mi z toho všeho přijde jako nejmenší zlo. Nejhorší na tom je, že máma se vždycky na něco upne a navíc je v tom všem svými názory a postoji proměnlivá, jako jarní počasí.

Já osobně sice zastávám názor, že existují věci mezi nebem a zemí, ale zase bych se k tomu neupínal jako k něčemu, co by mě snad mělo spasit. No a co se té vysloužilé psychiatričky týče, tak ani nevím, jak dlouho je mimo praxi a zda vůbec zná léky, které užívám a už vůbec nevím, jak by mi měla pomoct rozhodnout se, jestli dát výpověď, nebo ne, což je to, o co tady kráčí. Navíc mi to vůči mému doktorovi nepřijde úplně fér, protože v něj mám důvěru. Máma si nejspíš myslí, že někdo, ať už šarlatán nebo člověk vědy, zařídí, že já celkově změním svoje myšlení. To si myslím, že není dost dobře možné, i v případě, že bych měl tu nejlepší terapii na světě.

Taky si myslím, že moje generace se k některým otázkám staví jinak, než generace mojí matky. Například, že pokud nejsou spokojeni v zaměstnání, tak ho prostě změní. Oproti tomu lidi ve věku mojí máti se na to dívají tak, že kdo střídá zaměstnání, je člověk nestálý či pochybného charakteru. Každopádně máma mi moje rozhodování nikterak neulehčuje. Na druhou stranu má asi pravdu můj partner, když říká, že ve svém věku bych si měl stát za svými názory a nebát se maminky. Kéž by to bylo tak jednoduché.

[morti0re]

Proč je Daneš nejlepší (hlavní) záporák Stínadelské trilogie

 Řeknu to zkrátka; Mirek Daneš je nejlepší antagonista z celé Stínadelské trilogie. A také vysvětlím proč. Ale nejdřív je asi nutno si trochu projít záporáky před a po něm. 

Š. Mažňák:

Na začátku téhle trilogie, máme Štěpána Mažňáka. Kluka kandidující na pozici Velkého Vonta, jak protivník Oty Losny. Co se o Mažňákovi postupně dozvídáme v průběhu příběhu, je že je velmi vychloubavý, nevadí mu se prakticky rozprodat komukoliv jen aby ho ve volbách volili a klidně se zúčastní věcí jen protože mu to poručil jeho otec/nějak se to jeho otce týká. (např. kapitola 34 - Mažňák začne honit RŠ, protože jeho otci dali prázdnou obálku bez Tleskačova deníku) Také asi věděl, co Em provedl Tleskačovi, ale to je jen pouhá spekulace. Zkrátka to je pravý opak Oty Losny. Je také tak napsaný, abychom Losnovi fandili  a jemu ne.

 Jediný problém co mám s Mažňákem, je nedostatek interakce mezi ním a RŠ. Ono technicky dává smysl, že s ním RŠ moc neinteragují, protože Záhada hlavolamu je pořád ještě mystery román. Hlavní zaměření příběhu, je záhada toho co se stalo Janu Tleskačovi a jeho hlavolamu a proč se po tolika znovu objevil. On je ale Mažňák v příběhu několikrát zmiňován, což z něj technicky dělá takovou hrozbu na obzoru. Nevím jak to popsat. Ale to že je jen zmiňován, z něj dělá oproti ostatním záporákům, takového nedopracovaného. Nenechte se mýlit, celý ten koncept o synovi člověka, který zabil prvního vlastníka hlavolamu, teď kandidující na pozici kde bude mít přístup k tomu samému hlavolamu, mi přijde neskutečně zajímavý. Je v tom taková děsivá ironie.

No ale abych to shrnul, abych se vůbec dostal k Danešovi. Mažňák je zajímavý. Má zajímavý příběh a je škoda že jsme ho v hlavní trilogii neviděli s RŠ více interagovat, myslím že by z toho bylo něco skvělého. (třeba něco na způsob Poslední tajemství Jana T. - velmi doporučuji btw) 

V. Rejholec:

Teď bych se rád přesunul trošku do budoucnosti, na konec téhle trilogie. Zde máme Vendu Rejholce. Kdybych ho měl nějak popsat, tak jedině jako zapomenutelného. Samozřejmě že má toho víc do sebe, ale já si osobně nedokážu vzpomenout na víc než dvě scénky kde byl nějak zajímavý. Jeho charakter by se dal asi popsat tak,  že je to padavka a mění strany když je to pro něj nějak přínosné, ale ani v jednom si nejsem jistý, protože je tak zapomenutelný a tohle vlastně mohly být jen neúmyslné hlavokánony . 

Když o tom víc přemýšlím, tak mi dochází že větší ,,antagonistickou” roli v této knížce bere Cizinec, protože z něj jde aspoň trošku strach, má nějakou autoritu. (Něco jako Daneš ve SsB) Rejholec je, ať se snažím jak se snažím, v mých očích jen klučina, kryjící se za autoritu, (ať je to Cizinec nebo Amazonky) co chce dostat hlavolam pro své a Cizincovy účely. (ani sám nevím proč vlastně Rejholec chtěl ježka, kdyžtak mi někdo prosím řekněte, TVV jsem četl jen jednou takže mám o příběhu menší přehled než o zbylých dvou dílech) 

Když o tom přemýšlím, Rejholec je sám osobě takový nudný antagonista, přijde mi víc jako jen takový pomocníček Cizince. Někdy mi přijde že Cizinec je právoplatný záporák TVV, (idk jestli se opakuju, pokud ano, promiňte mi to) ale zase s Rejholcem tráví RŠ víc času a Cizince potkají jen jednou, pokud mě moje paměť neklame, takže nevím.

 No, abych shrnul tuhle sekci o Rejholci. Přijde mi jako hodně nudný antagonista, s asi jen dvěmi scénami, kde mi přišel fakt zajímavý. Někdy mi přišel i celkem směšný, ale to budu spíš jen já. Mám ho rád, ale ze všech záporáků trilogie asi nejméně. 

M. Daneš:

No, dostali jsme se konečně k našemu zlatému klučinovi, Mirku Danešovi. On technicky by se Široko dal charakterizovat jako ,,hlavní” záporák SsB (aspoň teda ze začátku) ale, podle mě oba Široko a Daneš hrají podobně nebo dokonce stejně velkou roli v příběhu. 

Kdybych měl vyjádřit, proč mám Daneše tak rád, bylo by to na dlouho. Ale kdybych to měl zkrátit, bylo by to protože: 1) interaguje s RŠ, 2) nějak se kvůli němu mění příběh (kapitola 23 - kluci fakt věří že Mirek chce kandidovat ve Stínadlech a pohádají se kvůli tomu) a 3) nějak zanechá dopad na zbytek příběhu. Z toho malinkého množství scén ve kterých vystupuje, výhradně v těch kde interaguje s RŠ, z něj vyzařuje autorita. Je vidět že držením Bubliny, má RŠ zcela v malíku a může si od nich žádat cokoliv, protože ví že chtějí svého psa zpátky. Ale zároveň je vidět, že mu záleží jen na té Vontské kronice a Bublina mu je úplně jedno. Proto se o něj on, ani jeho příslušníci nestarali. Bublina byl pro něj jen nástroj k získání kroniky, nic víc.

 Obecně celá ta DušínXDaneš linka je moje nejoblíbenější z celé trilogie, protože to nutí zbytek RŠ cítit. Nevím jak to popsat, ale prostě RŠ jsou vždycky ukazováni jako ti nejlepší kamarádi, kteří se nedokážou nikdy pohádat a nikdy se nerozdělí . Protože mají být vzorem pro mládež, která ty komiksy a knížky čte. A proto, mám nejradši momenty kdy se nějak rozdělí nebo pohádají, protože je to dělá lidštější. Protože reální kamarádi se pohádají a rozdělí kvůli častokrát blbostem. Tak to prostě je. Tyhle momenty je dělají víc uvěřitelnější, že by skupinka kamarádů jako RŠ opravdu mohla existovat. Také tyhle momenty nutí tyhle postavy cítit emoce, a opět, to je jen dělá víc lidštější. Sám Daneš je tak trochu plochý, protože nic moc kromě téhle linky s Bublinou od něj nedostaneme. Ale já ho nemám rád protože by byl nějaká komplexní postava,  spíš kvůli tomu co on znamená pro zbytek RŠ. 

Co se jeho charakteru týče, moc o něm nezjistíme, ale to co si můžeme, ze scén kde se vyskytuje, odvodit je že Daneš je ambiciózní, zřejmě chce také Stínadlům vrátit zpět svou slávu a respekt jako to chce např. Dabinel. Ale jelikož jsme nikdy neslyšeli žádný jeho proslov dopodrobna, tak můžeme jen spekulovat. Také má očividně nějakou autoritu vůči ostatním Vontům, podle toho jak je popisován jeho tón hlasu (je popisován jako “velitelský”). Je také vidět že má talent na přimění lidí, aby se k němu přidali, protože je vidět že už za ten cca rok co uběhl od 1. dílu dokázal dostat na svou stranu celkem úctyhodný počet přisluhovačů (možná ne tolik, kolik měl na konci třeba Žlutý květ ale stejně). 

Mohl bych jít dál, ale to už by trochu zasahovalo do hlavokánon teritoria, takže pokud o to bude zájem, udělám příspěvek speciálně na Daneš hcs. 

To by bylo pro tuhle slohovku vše, děkuji moc že jste mě vyslechli!! 

(a ano, o gramatických chybách vím, není to moje silná stránka lol)

Michal alias morti0re <3

[nejlepsipohadka]

(tohle bude podle mě velmi těsné)

Propaganda pod čarou:

Anděl páně a Anděl páně 2

Lepší jen pokud by ježíše hrál Střihavka, ale pak by to byla příliš mocná pohádka

-spoustu ikonických hlášek ("já jsem věděl, že kradete... ale že tolik?") -mladej švehlík probouzí pocity i ve mně, lesbě jak poleno -accidental český aziraphale a crowley??? ano prosím, a je to bezesporu jedna z nejlepších dvojic v českejch pohádkách, a na petronelovi a uriášovi (respektive trojanovi a dvořákovi) to stojí a nepadá (+ fakt, že se v pohádce takovýho homofoba jako stracha objeví queer ship) -klíčnice a správce jdou velmi zdárně ve stopách všech pohádkovejch zápornejch pletichařů u dvora -všechny ty drobný křesťanský narážky na svatý a bibli, který jsou fakt vtipný a přináši to ducha vánoc (alias jemnou a nenásilnou propagandu) do všech bezbožnejch českejch domácností, včetně tý naší -je to prostě klasika (tm) a dá se na to koukat fakt s celou famílií -díky druhýmu dílu existuje ta ikonická fotka trojana v kostýmu s cigaretou -čistě osobní, ale točilo se to na hradě, kde jsem průvodcovala, a ukázání jednoho z filmovejch míst bylo vždy highlightem prohlídky a před koncem mi to probudilo i tu nejospalejší skupinu

Ať žijí duchové

Je to urban fantasy, je to muzikál, je to komunistická propaganda ve které je celá jedna písnička jako product placement. Studnice hlášek pro každý den. Jouza. Tenhle film naučil mládež stavět si vlastní vozidla ze součástek a pít Alpu. A taky že se nemá pít za volantem. Legendární speciální efekty. Rychločtení všech hříchů nezletilých v republice v podání Věry Tichánkové. Jouza.

[hidden-but]

Nejlepší věc na Olomúci je to, že se tam občas objevují věci v Hanáckém nářečí.

(Mezi náma na kopcu a Olomúcem vede jazyková hranice, takže pro mě hanacké nářečí bylo vždy blízko zeměpisně, ale daleko jazykově, a taky strašně cool)

[antiela]

Právě jsem viděla video, kde Ústí nad Labem bylo popsáno jako stunning..... no... rozhodně omračující, jen co je pravda. Ne ten člověk to nemyslel ironicky, a k jeho cti toto město viděl jen z vlaku, když jel podél Labe z Německa do Prahy. Budiž mu odpuštěno. Ouuuu a když mluvil o STUNNING Ústí nad Labem tak na videu byl vidět Děčínský zámek :DDDDD Nejlepší Ústí je Děčín :DDDD