#blahem

[celestialmazer]

Happy new year, aw the best 👍

[ajzerker]

[mu-mumie]

Potvory <333

Kavky jsou skvělé, všechna láska kavkám.

[takovanormalnielie]

4.5.2024

Na svatbě dvou poměrně konzervativních rodin se sešly hned tři queer páry. Byla jsem ráda, protože jsem tam úplně netrčela z řady. Dlouho jsem se toho dne bála. Byla jsem totiž poprvý out před širší druhou stranou rodiny. Prakticky to bylo veřejný tajemství a naposledy jsem před nima ještě boymódila. Dnes jsem šla sebevědomá, sama sebou a hot af. Poprvý jsem na sobě měla takhle elegantní outfit. Nádherný široký kalhoty s vysokým pasem z jemný látky, decentní tričko s proužky, tenkej cardigan bez zapínání se spadlými rameny a nový kožený boty. Nepila jsem, protože jsem chtěla, aby se pobavila N. s rodinou a já to odřídím. Byla to výhoda, protože mi švagr s přítelem půjčili projet z brusu novou ID.3. Málem jsem se u toho poslintala blahem. Bohužel jsem ale zažila kompletní dámskej balíček. Chlapi se opíjeli a chovali se ke mě jinak. Brali mě kolem pasu apod. V pohodě, je to trochu invazivní, ale beru to přátelsky. Vlastně mě to přišlo docela gender potvrzující. Horší byl vynucenej tanec. Jeden strejc se na mě dost nalepil a byl až moc přítulnej. Nakonec mi chtěl dát pusu. Tak to jsem se bránila a vysvětlovala mu, že jsem na holky a není mi to příjemný. To jeho mozek nedokázal zpracovat a chtěl si prosadit svou. Nakonec zasáhla N. a vyrvala mě mu z náručí. Děti začly bejt unavený a nazávisle na sobě se začly tvořit první hádky a rvačky. Přišel řev, pláč, nadávky, roztržený košile a pokus o DUI. Nejvyšší čas se rozloučit, odjet domů a nechat drama ve zpětným zrcátku.

[supermariomamafucker]

Limmy blahems give me asmr sometimes

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 9 - 22km

Dnes to bude možná trochu delší, jak se tu budu rozplývat blahem a do toho pár příbehů :)

Vyspal jsem se dobře a ráno poprvé vidím slunce. To je paráda. Pln očekávání balím a vyrážím do nového dne, na který se moc těším. Moje cesta totiž povede velmi zajímavým místem. Scházím na rozcestí Na Koncích, kde je nedaleko studánka a nabírám vodu na celý den. Kus dál je rozcestí Bašta, kde se dávám na žlutou a pokračuji krásnými a pohodovými lesními cestami. Krásné počasí hraje do noty. Vycházím z lesa a začínají se objevovat první stavení. Dostávám se do oblasti Hutě, což je krásný venkov evokující 19.století - kokrhající kohouti, štěkající pes, sady které kvetou bíle, zelené louky ve svahu na kterých si člověk představí sušení prádla, zurčící potůček u kterého zvesela kvetou blatouchy, původní stavení, stodoly a cesta lemována plicníky a violkami. Pohádka.

Přede mnou je ono magické místo a já jsem úplně nervózní, že tam mám přijít. Tím místem je obec Žítková, známá Žítkovskými bohyněmi, což byly ženy léčitelky, bylinkářky s magickými schopnostmi, které prý také viděli do budoucnosti. Do Žítkové se musím trochu vyhrabat krpálem v lese, ale pak přicházím a ta aura výjimečnosti tu na mě dýchne. V trochu modernějším pojetí navazuje na Hutě, ale to hlavní…je tu vskutku nádherný výhled do kraje prakticky do všech stran a já děkuji bohu, že jsem tady zrovna dnes, když je takové počasí. Potýkám se s tím prakticky celou dobu, ale tady to platí dvojnásob-fotky co fotím, jsou absolutně nepřenosné. Prostě nedokáží zachytit to, co je vidět, proto se snažím si obrazy vrýt do paměti.

Jelikož jsem tak v půli cesty, tak plán je takový zajít do infocentra a pak na oběd. Ani v jednom zařízení nikdo není, tak mě to mrzí. Sednu na lavičku s výhledem do kraje a volám Olince. Po asi půl hodině jdu zpátky do íčka a otravuji tam slečnu s razítkama apod. Vracím se a na zastávce potkám ženu se psem, která se ptá jestli někam jedu busem. Na odpověď že ne, praví s úsměvem a duchem cestovatele, že to je dobře. Hospoda je hned před námi a já žehrám, že jsem se chtěl najíst. Doporučí mi hotel poblíž, že tam prý pracuje a dá se tam najíst. Zajásám a vydám se tím směrem. U hotelu tabule “Dnes nevaříme,” ehm. “Vchod do restaurace nalevo.” Jdu nalevo a na dvorku stojí mladík u ohně. Ptám se kudy, tudy do restaurace? Říká, jestli mě posílá jejich masérka, že prý nevaří, ale ví o mě a udělají mi řízek s hranolkama. Hlady nevidím, tak samozřejmě vehementně souhlasím a vypadám u toho asi dost divně. Tak mám v.i.p. obědový servis. Dám si jídlo, pivečko a kafe a jsem happy. Díky moc paní i hotelu. 

Vydám se opět na cestu a se zatajeným dechem obdivuji nádherné výhledy zalité sluncem. Přitom kráčím směrem k muzeu poslední žítkovské bohyně. Vím, že mají otevřeno jen v sobotu, tak se tam bohužel nedostanu. Tudíž mi tu zůstává dluh a budu se sem muset vrátit, nejlépe s Olinkou, které by se to tu moc líbilo. Fotím stavení alespoň z dálky přes plot a zamýšlím se nad tím, jak tu asi žily. Začalo mě to docela dost zajímat, tak už vím o čem budu o volnu bádat. 

Jdu až za vesnici, kde začínám klesat pěknou lesní cestou. Můj cíl je Vyškovec a někde vzadu v hlavě mi něco říká, že to nebude dole. Cesta vede k hraničnímu přechodu Starý Hrozenkov. A za ním jdeme na ten nejtěžší výšlap, který mě dnes čeká. A musím říct, že napojení se v tomto místě na červenou, je opravdu výživné. Já nevím jestli to mám pořád popisovat, prostě stěna ze šotoliny, bahno, padlé dřevo, bukové nálety, čekám jestli mi za krk spadne ta užovka stromová, nebo ne, apod. Tak se krůček po krůčku sunu vzhůru, až tam dojdu. Dneska spím u trail angela Martina a mám přijít až po 7 večer. Mám čas a kousek po odbočce, je kóta Machnáč. Tak se ještě zajdu mrknout tam. Je tu v podstatě 360 stupňový krásný rozhled. Vidím Trenčín a taky Vršatecká bradla v dáli, na kterých jsem byl.

Pochilluju a jdu hledat cestu k Martinovi. Nacházím a vidím Martinovo zemědělské království a krásnou novou útulnu ve stylu slovenské salaše. Ještě se bude dodělávat, ale už teď vypadá krásně. Martin je hrozně milej a zábavnej, roztáčí pivo a říká, co a jak tam chodí. U ohně před útulnou dáme pár piveček, probereme spoustu témat a je z toho hezký a zábavný večer. Když oheň dohoří jdeme spat. Dnes to byl opravdu krásný a naplněný den. Díky za něj. 

[actionplatformer]

After every time Limmy does a blahem on his stream he looks around like there might be danger nearby

[celestialmazer]

... did Richie Sambora blahem like Limmy on Shred with Shifty?! 😂 Worlds colliding 💗

https://youtu.be/3fjl0Pc4RxE?si=_YBnlVrX8ZkvIRvM

[celestialmazer]

This one resonates deeply, very much still in surreal survival mode right now after my mum. To all the other members of this shitty club, keep doing your best to ride the waves of it all, you are stronger than you know - and you've got shit to do! 😅

In weird news Limmy (streams/specifically twitch clips) has become a sort of grief counselor to me 😅😂🙃 and the character of Patrick Sumner has come to express visually shades of what I so often am feeling but can't necessarily bring myself to articulate 🤷 Blessed are the gifmakers 🙏

I don't know, maybe Limmy sums it all up best 😂 - bonus blahem:

grieving as an adult is so funny it's like. im sobbing my eyes out i'm laughing like a maniac im pondering the mortality of everything around me. ok glad thats out of my system because i have a dentist appointment in an hour

[ryosukekiyasu]

NOISE MAFIA uvádí

NOISE FEST Czech Republic 2023 – mini edition

∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼

JOKE LANZ & PETR VRBA (SWI/CZ) - psychedelic impro noise duo

RYOSUKE KIYASU (JAP) - snare solo

FURUBURASUTO (CZ) - power jazz electronics

BNSU (JAP/TUR) - noise core

PAREGORIK (CZ) - harsh noise

WILHELM GRASSLICH & USNU? collaboration (CZ) - harsh noise power electronics

CHRUP (CZ) - harsh noise

ŸPERITIFF (CZ) – synth noise punk violence

SLOTH (CZ) - instrumental stoner sludge

THE OWL (UK) - experimental noise

Vstupné - 490,-

∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼

JOKE LANZ & PETR VRBA (SWI/CZ)

Švýcarský turntablista JOKE LANZ je známý také jako SUDDEN INFANT. Jeho hra na gramofon a vinyly je stejně tak svébytná jako originální a jeho virtuozita bere dech. Doprovodí jej nestor české alternativní scény, hráč na trumpetu, klarinet a elektroniku PETR VRBA (IQ + 1, POISONOUS FREQUENCIES, THE MOND, P. I. O., KREKSO, BOYSE a další)

∼

RYOSUKE KIYASU (JAP)

RYOSUKE KIYASU je to, čemu se říká živoucí legenda. Od roku 2003 se jako hráč na snare (šroťák) představil ve více než 55 zemích. Kromě sólových aktivit hrál také se soubory SETE STAR SEPT, KIYASU ORCHESTRA nebo v KEIJI HAINO'S FUSHITSUSHA. Podílel se na více než 200 nahrávkách na různých labelech po celém světě.

∼

FURUBURASUTO (CZ)

FURUBURASUTO je zánovní spojení jazzového bubeníka Jana Chalupy (JANOUŠEK WROBLEWSKI QUARTET, E CONVERSO, TALAQPO) s živým procesováním Martina Režného aka SAKKIKANGAS.

∼

BNSU (JAP/TUR)

Opravdu výživná porce nekompromisního noise core v podání bubeníka Utku Tavila (působí též mimo jiné v VVRNGDNG, TURBUHALER, SUTT a spousty dalších) a hlasového performera Kazehita Sekiho, který v našich končinách odehrál již nejedno strhující vystoupení.

∼

PAREGORIK (CZ)

Zkušený noise performer z Pardubic, známý i z projektu LIONEL DIXIT zahraje svůj harsh noise s grácií, citem a lehkostí sobě vlastní. Zkušenost vyrytá do nespočtu nahrávek v živé podobě.

∼

WILHELM GRASSLICH & USNU? collab (CZ)

Kolaborace dvou stálic české noiseové scény, která již jednou byla zvěčněna na magnetickou pásku poprvé při živém vystoupení. Jedinečná událost, která spojí umění, kreativitu, černý humor, nadhled a enormní dávku hluku.

∼

CHRUP (CZ)

Šikovný konstruktér hlučných hracích strojků z Vysočiny, který se svým naléhavým setem už rozprášil nejeden klub v Evropě, Asii i Jižní Americe, předvede svůj originální harsh noise, po kterém budou vaše ouška pískat blahem.

∼

ŸPERITIFF (CZ)

Když si divní lidé, z divného města založí divnou kapelu, nemůže to dopadnout lépe než je tomu v případě této smečky. Synth punk, no-wave violence, noise punk nebo synth violence nebo všechno dohromady nebo něco úplně jiného. Ostravské kvarteto, ošlehané větry důlních ventilátorů jako jsou mimo jiné SHEEVA YOGA nebo SKLO, roznese uhelný prach po celé Sibiři. Smetáky s sebou.

∼

SLOTH (CZ)

Instrumentální stoner sludge uskupení svým demem totálně rozčeřilo bahno, na kterém je moravská metropole postavena. Brněnská odpověď na SLEEP.

∼

THE OWL (UK)

Paul Priest známý z kapel jako jsou GET´S WORSE, NARAYANA nebo NARCOSIS odslouží svou instrumentálně dokonalou noiseovou mši, tentokráte jako solo performance bez ministrantů.

∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼

[takovanormalnielie]

27.10.2023

Přišly mi žádanky o vyšetření. Píše se v nich: „Prosím o laskavé vyšetření pacientky...“ Awww...rozplývám se blahem. Kolegyně v práci mi navíc pochválila vlasy. Vlastně už jen stačí, když se moc nestuduju v zrcadle a dysforii držím na uzdě.

[bennyharvey]

relatable

[artoflimmy]

Blahem Egg. Limmy

Oil on Canvas

[kdojsem]

Řekla jsem si, že už s tebou nebudu spát. Stejně miluješ někoho jinýho a já pak doma přemýšlím, zda-li ty schůzky jsou jen prázdný fráze vedoucí do postele a nebo jsme pořád kamarádi. Možná by to bylo jednodušší, kdybych nebyla psychicky nemocná a nepotřebovala neustálý připomínání toho, že nejsem tak k hovnu.

.

Tohle píšu z tvý postele. Na poslední chvilku si vždycky řeknu, že mi to za to stejně stojí. Což je divný, neb k tobě nic kromě dekády přátelství necítím. Leč je pravdou, že ty tvoje náhodný komplimenty mě nutí se tetelit blahem a na to zvyklá nejsem. Nikdo jiný mi totiž hezký věci neříká. Nebo nemaj tu potřebnou hloubku, aby se dostaly za všechny mý hradby.

.

Šla bych se projít a dala si brko u rybníka. Řešila bych nesmrtelnost chrousta a tu černou díru na hrudi, kterou nevíme jak vyplnit.

.

Ty vole, probuď se ať můžu vypadnout.

#bpd

[zootechnikovy-analy]

Můj vnitřní lingvista vrní blahem :D

„Vyprdnoutsenaně, vyprdnoutsenato, vyprdnoutsenavšechno! “

Já při pomyšlení na další zápočty a všechny ty zkoušky, které mě čekají.

[zaseaz]

DEN 9.

Bradáčov | 07:12

Spal jsem, ale ne moc. Nakonec jsme si oba lehli na zem. Tam, kde bylo jakžtakž sucho. Vichr ale neustal a silně co pár minut bičoval plachtu. Ale je to za námi. Je modré ráno a konečně vidím tvář, se kterou jsem si do noci povídal. Oválný krátkovlasý obličej s brejličkami. Snídáme spolu, dělám pro oba černý čaj. Naše cesty se rozchází, Jaromír míří do Prahy. Na cestu mi přeje štěstí a protože ví, že dnes po cestě nepotkám žádný obchod s potravinami, daruje mi čtvrtku svého chleba. Dojatě mu děkuju. Ani neví, jak mi včera pomohl.

někde | 8:24

Nálada není dobrá. Přemýšlím nad smyslem mé výpravy, protože konstatní chmury z počasí, vlhka a bouřek prostě není to, co jsem na cestě v srpnu čekal. To bych býval šel na jaře nebo na podzim. A sehnal si jinou výbavu. Vlastně čím dál častěji přemýšlím nad motorem, který mě stále udržuje v chodu. Už mi několikrát spadl řetěz… přesto pořád jdu.  

V. n. Fláje | 09:23

Dorážím k Flájské vodní nádrži. Najivně jsem si myslel, že bych tu ohromnou vodní plochu mohl uvidět ze silnice, která kolem vede. Takže jsem si k dnešní tůře přidal 2 kilometry. Samozřejmě kulové, žejo. Neviděl jsem nic. Je skvělé si takto po snídani místo dezertu dát pár kilometrů asfaltíčku. A úplně zbytečně. U přehrady se zakusuju do darovaného píseckého chleba a z itineráře lovím další kontakt. Zkouším se ozvat Trail Angelovi, která by mě možná mohla večer ubytovat na své zahradě v Cínovci. No že bych dal sprchu, dobil mobil i vlastní energii. Aby večer nenastalo další improvizované lovení noclehu. I když… už KONEČNĚ NEMÁ PRŠET, že prý se to vybouřilo včera. Píšu paní SMS, ale zase nic, dneska na mě nebude mít čas.  

Pastviny nad Moldavou | 12:22

Mám ďábelské tempo. Nejdříve Horní Ves, pak Žebrácký roh. Kolem oběda se mi vybíjí dopolední baterky a na nekonečných pastvinách a lukách nad Moldavou se už flákám. Nevadí mi to. Vidím konečně velký široký prostor. Konečně horizonty. Konečně vidím dál než do nejbližšího smrku. Slunce je teď bez mraku a já si to celé užívám.

Moldava | 14:00

Zasloužím si oběd. V Moldavě toho ale na výběr moc není, snad jen 2 restaurace. Ta u silnice je od pohledu bez ducha. Zato je úplně plná lidí. Jdu dál a spoléhám na reštyku o 2 km dál, někde mimo dosah hlavní silnice. Za chvíli mám, co jsem chtěl. „Jídlo bych si dal,“ prosím. „Nooo…Ale mám jenom jedno,“ odpovídá trochu nervózně obsluha, číšník, výčepní a majitel v jednom. „Mám jen bratwurst a bramborový salát,“ nabízí. Neodpovídám a dávám palec nahoru. Usedám na skromné zahrádce pod vybledlými pivními slunečníky, poslouchám německou hatmatilku 5 seniorů u piva. Na stole je čisto a malinký česko-německý slovník se zahnutými zažloutlými rohy. Než se naučím první slovíčko, zůstávám u bratwurstu se salátem sám. Můžu mlaskat! Bože, to jídlo je táák strašně dobré! Mám sice plnou papuli, ale má chvála nemůže počkat. Dávám se proto do řeči s mladým majitelem. Až teď chápu, proč jako světový unikát nabízí jenom 1 jídlo, 1 druh piva, asi 2 lahve vína a rozpustné kafe. A naopak nemá wi-fi ani cukr. Kšeft totiž podědil po tátovi, který horskou hospůdku, tolik oblíbenou Němci, zdědil a provozoval zase po svém tátovi. Pak přišel covid. Chlapík kolem 35 roků není z oboru, restaurátera dělá sotva měsíc, je na to úplně sám jen s adoptovaným pejskem s jizvou za krkem. Spolu tady v Moldavě, skoro mimo svět. Ani v Německu, ani úplně v Česku. Pro housky musí až do Teplic. Ten vynikající salát, ten mu včera dělal nějaký kuchařský kamarád. Jsem dnes podruhé dojatý. Vidím v něm totiž trochu sebe. Jestli zrovna teď, nebo v budoucnu, nevím. Cítím z něj veliké odhodlání čelit takovéhle výzvě. Doporučuju mu nabízet stezkařům jako já základní služby - nocleh na rovné zahradní ploše za kilečko, sprchu a něco teplého. Třeba velkej bratwuřt. Nápad se mu líbí. „Rád bych vyrazil do lesů s batohem stejně jako ty, vždycky jsem chtěl, to musí být super,“ říká mi. Já bych byl zase rád jeho prvním zahradním hostem a třeba se s ním večer v suchu hrozně opil. Ale musím jít.

Cínovec | 17:30

Od zastavení v Moldavě pokračuju v kuse. Krok za krokem. Vcházím do Cínovce, domnělého dnešního cíle. Uvědomuju si, že tady dneska spát nechci. Jako první vidím golfový resort, z jehož hřišť vidíte až skoro do Prahy. Mercedesy s Áčky, holčičky v třičku s barbie řádí na kolech… no radost pohledět. Spocený jak vrata od chlíva usedám na rozcestí a přemýšlím, co teď. Čas napovídá, že bych pomalu měl složit batoh… ale tady mi to prostě smrdí. Koukám proto na počasí a ujišťuji se, že nebude pršet. NEBUDE. Zvedám kotvy a můžu si dovolit šlapat ještě dál, další dvě hodiny chůze situaci vyřeší. Někde v lese vyřeším zbytek.

někde v lese pod Cínovcem | 19:00

Z lesní cyklo cesty přeskakuji závoru a mizím mezi stromy. Na mapě totiž vidím místo, které bude buďto úplně nahovno (tůň, komáři, bažiny a temno), anebo úplně nejněžnější romantika (rybníček, hráz, sucho, slunce, výhledy až do Středohoří). Věřte, nevěřte, druhá varianta vítězí. Padám blahem na zem, našel jsem asi nejúžasnější místo v celých Kruškách. Já a Já mají rande se společnou večeří.  

u rybníčků | 19:50  

Opět kontroluji předpověď. ZMĚNA. Objevují se mraky, které nevypadají vůbec přátelsky. Téměř jistě mě minou, přesto na holích stavím plachtu jako áčko.  

u rybníčků | 20:40

Zachází slunce. Ulehám pod plachtu, kontroluju počasí. Mraky jdou rychle, mraky mě neminou. Má vůbec cenu to počasí řešit? Nebo se mám prostě spokojit navždy s tím, že bude úplně chujovo pořád..?  Ale co, mám plachtu, jsem klidný.

u rybníčků | 21:30

Zvedá se vítr. První velký náraz do plachty mě vytahuje ze spacáku. Upevňuju znovu kolíky a koukám na předpověď. Nechápu, nevěřím, co vidím. Už za kopcem je VELKÝ ČERNÝ MRAK, ze kterého šlehají mraky. Vidím to i na obloze. A jde to ke mně. Dramaticky polykám. Uvědomuju si, co může přijít – vichr mi sebere plachtičku i s hůlkami, déšť zničí mě i spacák, a když nahej poběžím do lesa, spálí mě blesk. Tohle není sranda, chystám se na další apokalypsu. Ten kousek zarudlého mraku, který jako ve skládačce na obloze včera chyběl a ušetřil nás, měl akorát den zpoždění. A teď přichází v plné parádě. Všechny věci proto hážu do báglu, natahuju na něj pláštěnku. Vedle těla mám jen boty a druhou pláštěnku. V případě nouze ji musím natáhnout na sebe, obout si boty, spacák si nasoukat po pláštěnku, nasadit batoh a utíkat do lesa. To vše během 3 sekund. Co pak - ? kdo ví.

u rybníčků | 22:40

Do plachty, kterou mám asi 10 cm od ksichtu, buší déšt. Krajinu rozsvicují blesky. Držím provázek, aby mi plachta neodletěla. Jsem schoulený do spacáku a poslouchám to tupé dunění. Říkám mrakovi... přežil jsem dětství i pubertu v Karviné, nocleh na bostonském autobusáku, návstěvu gangsterského Comptonu v L.A., podnájem v Libni i opici z budvaru. Tohle přece není konec. A zajímá to ten mrak?! Fak!  

u rybníčků | 23:49

Mrak mě ušetřil. Nevím, jestli za to mohly mé prosby nebo zázračné větry. To nejhorší z mraku spadlo hned za kopec nad hlavou. Mě „jen“ líznul. Přesto mi dal solidně za uši. Pouštím provázek, opět narovnávám vlhké nohy a snažím se usnout. Byla tohle poslední kapka?