#bencini

[1stand2ndtimearound]

How interesting is this fellow? Bencini Tennis Player Statue for sale at my Etsy Shop www.1stand2ndtimearound.etsy.com

[fallingghostsstuff]

without a roll of film it's almost useless, but it's of great sentimental value

[gacougnol]

Alessandro Bencini

A bunch of grapes hanging out of the fruit bowl. Postcard sent by the author to Vincenzo Balocchi Italy. 1941

[teenagedirtstache]

Italian Design and Fashion Uomo April 1986 photos Alessandro Bencini

[aquila1921]

[musicwithoutborders]

Pietro Paolo Bencini / Concerto Romano, Introduzione. I Allegro I Missing Vittorio, 2023

[dreamconsumer]

Ferdinand Karl and Maximilian Franz of Austria. By Antonio Bencini.

[socialtrashbin-blog]

Bencini comet

[toccata11]

Pietro Paolo Bencini. Missa de Oliveria. Kyrie - A Sei Voci

[z428]

> @Gacougnol 🔗 https://gacougnol.tumblr.com/post/749080072986804224/alessandro-bencini-a-bunch-of-grapes-hanging-out

Alessandro Bencini

A bunch of grapes hanging out of the fruit bowl. Postcard sent by the author to Vincenzo Balocchi Italy. 1941

[delectablywaywardbeard-blog]

Bencini: "Grande attenzione al benessere dei dipendenti"

La general manager di Takeda Italia a Well@Work: “Da noi smart working forte”source

[zlutyzakaznik]

První dojmy 97: Středisko Cafe, Elliva Cafe Bistro, Pikola Brno a Jádro Café v2

(11. 3. 2024) Další čtyři...

Asi každému se někdy stalo, že se při cestě do práce zamyslel nad tím, co ho ten den čeká a omylem nastoupil do jiného spoje MHD. Pokud si lapsus uvědomí a na následující zastávce vystoupí, je vše v pořádku. A ještě lepší je, pokud roztržitost využije produktivně, tedy jako já, když jsem z okénka autobusu zahlédl novou kavárnu. :-)

Podnik je umístěn coby kamenem dohodil od zastávky Tylova (směr centrum) a i ze Semilassa a přilehlých a početných paneláků se sem dá dostat kratičkou procházkou.

Kavárna zaujímá rohovou a kompaktní parcelu bývalého Obchůdku pro radost (unifikované designové drobnosti) v nevelkém středisku zdravotnických služeb a nepřekvapivě nese název Středisko Kafe.

Když jsem sem ve všední den krátce po desáté ráno vstoupil, byly páky vytažené z hlav La Marzocca (a údržba neprobíhala), na polici jsem uviděl a dotazem si u slečny potvrdil přítomnost velice základní Brazílie Cerrado Dulce od Ignáce/ICE invest/ICY SMILE. (Ten mimochodem na e-shopu dále šíří proslulý a populární blud, že brazilská káva je nejlepší na světě.)

Jako mléko tu používají trvanlivou Tatru a šálky a sklenice otočené dnem vzhůru na nahřívací ploše lze spatřit nejen v realitě, ale i na Instagramu. A hned vedle i podšálky, což jsem neviděl opravdu dlouho. Když připočtu, že majitelé využívají pro IG publicitu klišé dětí zapojených do role řemeslníků a inspektorů a že podnik na stejné sociální síti hlásá dog-friendly politiku, je tu pro mě nejméně pět důvodu, proč si tu kávu nedat.

Jediné, co mě mate, je návštěva Kessona a další baristky a objednání si a vypití kávy, což dokládá výběr ze storíček. Soudím, že kočárkování ani minutová vzdálenost od bytu nemůže být u zdejších surovin a přístupu k přípravě omluvou.

Další „střediskovou“ kavárnou či bistrem zaměřeným na ladies who brunch je Elliva Cafe Bistro a toto zřejmě představuje jednu ze sedmi komerčních jednotek postupně budovaného Ponava City.

Podobně ambiciózní komplex musí mít barbera a název i vizuální ladění hypermaskulinního holičství představuje otřesný příklad nedostatku imaginace. Včetně povinné a směšně působící informace o tom, že jde o „podnik s tradicí“ (EST. 2023).

Ale zpět ke kavárně a bistru. Už cedule avizující přítomnost Enzo Bencini na mlýnku mě neuvedla do stavu slastného očekávání a unifikovaný a neinvenční interiér nelákal ke spočinutí. I tento prostor je totiž n-tým derivátem třetivlnné estetiky.

Bunsky, bagel, wafle, lívance, míchačky = prokletí bytovkového brunche. A když jsem mezi kávovými nápoji zahlédl cortago a v závorce pod flat white vysvětlení ve znění dvojité espresso, upozornil jsem na obě chyby dámu za barem a řekl na shledanou.

Šumperská Pikola dorazila do Brna a po Olomouci a Zlíně zde zřídila třetí pobočku a v plánu je i přesun školicího centra do našeho města, centra kávového dění. Protože prostě proto.

Jinak si příchod mediálně etablované kavárny a pražírny nedovedu vysvětlit, jelikož město, kde se počet kaváren a míst s profi pákou a mlýnkem pohybuje okolo půl tisícovky, určitě nepotřebuje další. A navíc takovou, jež je součástí malého řetězce, který prodává a chválí šunty Sage, kapsle a instant.

Jako jedinou pozitivní věc na brněnské pobočce vnímám slečnu, která mě při nakouknutí s hezkým a upřímným úsměvem pozdravila a stejně se i rozloučila. Kolega za barem byl sevřenější, ale možná to bylo tím, že se soustředil na extrakci a nalévání mléka.

A teď už jen výhrady. Chápu, že podnik má za určující černou (a zlatou), ale přitakání temnotě mi nijak nekonvenuje. Nikdy jsem u hipsterské estetetiky nepochopil módu vlněných čepic na hlavě, a to i ve vyhřátém interiéru.

Příběh o udržitelnosti kávového podnikání okamžitě rozbourává přítomnost prvního brněnského Modbaru. Ten se jistě stane objektem okukování mladých a ambiciózních baristů, ale pro mě jde o doklad toho, že Pikola má dost peněz a chtěla mít svou hardwarovou trofej.

Mlýnky tu jsou, pokud mě tři vteřiny pohledu na bar a tvar násypky a loga na Instagramu neklamou, high-endové Mahlkönigy.

Odrazuje mě i styl chování, tedy to, že si slečna-zákaznice s jablečným notebookem sedne do okna v teniskách a podnik nejenže ji neupozorní, ale ještě se fotkou pochlubí na Instagramu.

Řečeno lapidárně: Pikola je pro mě hlavně úspěšný brand, což jsou v Brně třeba i Rebelové. Jenže ti mají ve většině případů daleko lepší a často přímo výborné kafe.

Jádro Café i přes neúspěch crowdfundingové kampaně na Doniu (vybralo 155 880 z plánovaných 250 000 Kč) otevřelo 16. 2. ve své druhé verzi na Běhounské a i tady navzdory pokračující přítomnosti Jizby na dvou mlýncích vidím lhostejnost a nedostatek péče o detail.

Začíná to nakřivo umístěným logem na podniku, pokračuje technicky i tematicky laxně pojímanými fotkami na Instagramu nebo přelepkami prozatimní otevírací doby na dveřích a končí ignorací zákazníka ze strany servisu. Vím, že mě majitelka poznala a já poznal ji, ale koukat na mě zpoza baru a potutelně se usmívat bez jakéhokoli pozdravu? To snad ne.

[claudiotrezzani]

Leica & Bencini.

Come Rolls & Royce.

O Steinway & Sons.

Nooo!

So io chi recisamente negherebbe.

Il predecessore di Matthias Harsch a cavallo degli anni cinquanta e sessanta.

Sì, l'amministratore delegato di Leica d'allora.

Chi era lo chiediamo ai sopraffini esperti Marco Cavina  Gerardo Bonomo Massimiliano Terzi.

A Massimiliano chiederemo anche un'altra cosa, nel corso di questo articolo.

Eravamo a Leica & Bencini.

Perché in Leica inorridirebbero al cospetto di tale accostamento?

Ah, il vil denaro!

Nel periodo considerato, il modello III G della Casa allora distribuita dal genovese Ippolito Cattaneo costava  centoventitremila lire con l'Elmar f 2,8.

"Solo" centodiciassettemila se ci si ...accontentava della versione f 3,5.

E in Bencini?

Una Comet II° la si poteva avere con quattromilacinquecento lire, borsa compresa.

Sapete, ad un certo punto Sebastiao Salgado acquistò due Leica e partì per l'Africa.

Due forse per farne usare una anche alla moglie Lélia Wanick, a tal proposito nuovamente m'appello a Marco Gerardo Massimiliano per delucidazioni sul punto.

E a Massimiliano anche - come scrivevo sopra - per un'altra cosa.

Massimiliano professionalmente è attivo anche nel mondo del denaro gestito, dunque potrà tracciare un parallelo su tabelle Istat, svalutazioni, costi della vita.

Perché sì, si sobbarcò un bell'onere, Sebastiao, allora.

Onere per avere onore?

Procediamo per gradi, se V'aggrada.

D'acchito, una Leica costava tanto anche rispetto ai parametri attuali.

Era così, del resto, anche per la maggior parte dei settori merceologici non legati alla mera sopravvivenza.

Ed inoltre, in Fotografia quelli erano tempi d'oro, giusto per spendere una definizione enfatica.

Sapete, un postproduttore cinematografico mi diceva che in quegli anni lì un suo collega fotografo - "di livello medio, quasi medio basso" - ebbe cinquanta milioni di lire corrispostigli da un'azienda per il servizio di un giorno.

Comprensibilmente, incorniciò l'assegno.

Altri tempi, lo sappiamo.

Anche nell'ambito dell'editoria generalista non legata alla fotografia, odo cose turpi riferitemi da varie Redazioni.

E però:

Sebastiao fece quello sforzo monetario per avere onore da onere, come poc'anzi definivo?

Certo, se si fa sul serio non è opportuno lesinare sull'attrezzatura.

Io quando ebbi un celebrato teleobbiettivo spinto di Nikon scorsi nel bokeh sentori di un Raffaello.

E tuttavia:

Sebastiao é poeta dentro, lo sarebbe stato anche con una Comet II°.

All rights reserved

Claudio Trezzani

[teenagedirtstache]

[deliciouspeanutbird]

I saw $27,000 disappear from my Bank of America account before my eyes - they denied a refund despite sign in my inbox | The US Sun