#ano mám pravdu

[justcallmecoby]

Jestli existuje moje perfektní představa sherlocka holmese ve filmové verzi, určitě by byla hrána Michalem Dočolomanským.

Tento muž je doslova sherlock holmes.

TAKHLE přece vypadá lehce vyšinutý londýnský detektiv konce devatenáctého století. Nikdo mi toto nemůže vymluvit jelikož si za tímto názorem stojím jako za žádným jiným.

Viz proof

Můj verdikt je finální pan Michal Dočolomanský je sherlock holmes in disquise. Je nemorální že nikdy Holmese nehrál.

[mujsilenejdenik]

Dnes ráno sezení u psychiatra. Bavili jsme se o ukončení mojí pracovní neschopnosti.

“Tak jak to s vámi vypadá?” zeptal se mě doktor.

“Můžu říct, že momentálně se mi nic neděje. Nejsou úzkosti, deprese, ani žádné jiné nepříjemné stavy,” zhodnotil jsem situaci.

“To je dobře. A s tím návratem do práce to vidíte jak?”

“No,” protáhnul jsem. “Asi bych to zkusil.”

“Máte z toho obavy?”

“Ano, mám,” přiznal jsem po pravdě, “ale zase si říkám, že když to nezkusím, nebudu vědět, na čem jsem.”

“Logicky,” konstatoval doktor.

“Musím říct, že mi zatím vycházejí ve všem vstříc. Jak se snížením úvazku, tak s tím, že nebudu muset na porady a do komisí.”

“Ano, to jste říkal. To je skvělé. Přesto ale říkáte, že máte obavy…”

“Hmm,” já na to.

“Myslíte, že se to dá nějak vysvětlit?” zeptal se mě doktor.

“Na to se snažím přijít celou dobu,” odvětil jsem.

“Víte, já si myslím, že váš strach není racionální.”

“To máte asi pravdu,” chabě jsem se usmál.

“Říkal jste, že máte svoji práci rád.”

“Ano,” přitakal jsem.

“Tak co vás tam děsí? Ty lidi, ten barák?”

“Asi je to o lidech,” řekl jsem. “Jednou jsem to řešil i na terapii.”

“Je tam někdo vyloženě nepříjemný?” zeptal se doktor.

“To zase ne…”

“Dělá to na mě dojem, že nevíte, co od těch lidí očekávat.”

“Možná je to tím,” pokrčil jsem rameny.

“Dobrá tedy,” řekl doktor. “Podle mě by byla škoda, kdybyste to nezkusil. No a když zjistíte, že to nejde, tak i to se dá řešit.”

S tím jsem musel souhlasit. Doktor mi dal ještě recept na léky a domluvili jsme si termín příští návštěvy.

“Nebojte se, to zvládnete!” řekl mi na závěr povzbudivě a popřál mi pokud možný úspěšný návrat do práce.

[knighterrantuwu]

Můj brácha je fakt něco jiného. Vidí, jak jsem v háji, vejde s vážnou tváři do pokoje, zeptá se mě, co se stalo. A pak prostě hodí citát Buddhy s nějakým vlastním dovětkem a vysvětlením situace.

Proč má sakra pravdu. Můj malý brácha citujici Budhu je chytřejší než já. Mám příliš mnoho otázek a žádné odpovědi.

A ano je mi lépe, mnohem lépe. Jen nevím, jak si to mám vyložit.

[toubledrouble]

Takže.

Moje máma sleduje Zlatou Labuť, takže i já pár dílů viděla. Právě teď jsem ale viděla uskutečnění svého otp. Viděla jsem totiž díl kde - a teď omluvte moji neznalost jmen - se ta blonďatá prodavačka s tajemstvím v kabince objímala s tou, která má problémy s manželem. A to byl moment kdy jsem se rozhodla že tohle budu považovat za drobeček lesbické reprezentace, protože ji nutně potřebuju v českých filmech a seriálech, děkuji pěkně.

A v tomhle díle se to realizovalo! Nejenom že mám pravdu, což vždy potěší, ale my máme reálnou lesbickou reprezentaci v českém historickém seriálu! :DD

Ano, mám tady díky tomu druhé vánoce xd

Menší přídavek: tak jsou to Alena a paní Mašková, křestní opravdu netuším xd

[terminus-technicus]

Zajímáte se o vesmír? Co vás nejvíc fascinuje

Vesmír je to, co je. To, co není vesmír, není. Ledaže by vesmírů bylo více. Pak by to, co není vesmír bylo, a byl by to vesmír, ale zároveň by to nebyl tento vesmír. Bylo by to něco. Byl by to vesmír, který by měl jinou podstatu než Vesmír.

Nikdo neví, zda má Vesmír konec. Možná se někteří odvažují hádat, ale nikdy nezjistíme pravdu, protože ve skutečnosti můžeme jen chodit po povrchu kulatého tělesa a věřit, že nikdy nedojdeme na jeho konec, no, což bychom vlastně skutečně nedošli, ale neznamenalo by to, že je nekonečné.

Vesmír nemusí být nekonečný. Možná je, ale nemusí být. Nevím, co by bylo více děsivé. Nekonečno se těžko pojímá, protože je a zároveň není jisté, zda existuje.

Představte si matematické nekonečno. Máte v mysli nějakou představu. Nejasnou, pravděpodobně ne vizuální, ale uvědomujete si ten pojem a přisuzujete mu nějaký význam. Dobře. To znamená, že existuje, přinejmenším ve vaší hlavě. Vaše hlava je součástí tohoto vesmíru. Je Vesmír nekonečný? Nikdo neví. Ale nekonečno je nekonečné a existuje, protože si ho představujete.

Je možné, že Vesmír není nekonečný, ale zároveň v něm existuje něco nekonečného.

"Ale to je jen v mé hlavě," můžete namítnout. Ano. Já tvrdím, že to, co je ve vaší hlavě, existuje. Ale nemusí vám to stačit, jestli nechcete. Máte právo chtít víc.

Kdybyste chtěli nekonečno v realitě, také to můžete zkusit. Vezměte hmotu a dělte ji. Máte molekuly, pak máte atomy, dělte dál, máte mezony, dělte, a máte kvarky. Končíte tady? Současná věda ano. Ale kdo ví, proč by nemohlo existovat něco menšího? Zatím se pokaždé podařilo něco najít. Proč by nemohlo něco být nekonečně malé?

Do konečného Vesmíru se nám může vejít nekonečno.

Pokud jste dočetli až sem a připadá vám, že to, co píšu, dává smysl, asi byste na to měli rychle zapomenout. Dost jsem se do toho zamotal a mám podezření, že jsem se dopustil několika argumentačních klamů.

Každopádně ano, vesmír je velmi zajímavý. Jak nad ním začnete přemýšlet, zjistíte, že vlastně nic nevíte.

[lieselotte-sky]

Tento kanál jsem vždycky brala rámcově asi jako viktoriánské noviny, aneb přece nenechám pravdu aby zkazila hororový příběh. Nicméně tohle už mi připadá hodně přes čáru. Nevím zda zrovna na tuto oblast nejsem krapet přecitlivělá, to nechám na posouzení jiným. Každopádně ta věc se tváří vědecky a důvěryhodně, jenže není. Tahám to sem jako takové krapet varování, že blábol nemusí být poznat na první pohled a může vypadat velice seriozně, musím uznat, že po psychologické stránce to mají zmáknuté opravdu dobře.

Na palubě MIRu bylo (stejně jako na ISS) radioamatérské zařízení. Historie celé té věci je docela dobře popsaná zde: https://www.qsl.net/kd4cga/mirhst.htm

Nemíním to opisovat, pouze dodám, že je celkem pravděpodobné, že vzhledem k situaci, která v tu dobu v Sajuzu panovala, je dosti pravděpodobné, že někteří z radioamatérů poskytli nefiltrované zpravodajství, ovšem celá věc (už z podstaty) musela probíhat jinak, než jak je popisováno, patrně daleko méně dramaticky. Když nic jiného, tak zařízení pro amatérskou službu je oddělené od systémů stanice a nedá se nějak moc přelaďovat, navíc relativně krátké komunikační okno vylepšené o nutnost řešit dopplerův posun (na simplexu, kde nemáte okamžitou zpětnou vazbu, navíc) opravdu nedává moc prostoru pro rozsáhlejší komunikaci. Je to experimentální věc v rámci amatérské služby, systémy pro spojení mezi nějakým LFO a zemí používají poněkud odlišné technologie, které typicky zahrnují retransmisi skupinou tří geostacionárních šutrů, čímž se právě řeší krátké komunikační okno.

Závěrem dodám, že s packet radiem mám dlouholeté zkušenosti. Stejně tak mám zkušenosti s komunikací s a přes objekty na nízké oběžné dráze, mám jedno spojení přes digi na MIRu, několik spojení s ISS a nepočítaně spojení přes družice jako byla VO-52, pak nějaký ten příjem telemetrie z RS-22 atd., takže ty kydy pro popeláře, co v tom videu předvedli, mě trochu zvedly ze židle.

Čímž se dostávám k dalšímu jejich videu — vybuchující čínské kancelářské židle. Spousta rádoby chytrých keců, ale jak přesně ta židle vybuchne, to tam popsané není. Nikde jsem to nedohledávala, osobně mám na to téma určitou teorii, podstatné je, že je to zase ptákovina. A to není konec, protože pak máme případ člověka, kterému se popíjením „léčiva“ rozpadla lebka a zemřel strašným způsobem. Ano, voda obohacená radiem, velice populární věc na začátku 20. století, napáchalo to spoustu škody. Problém je ale v tom, že radium dokáže chemicky nahradit vápník v kostech (je to prvek ze stejné skupiny), no ale výsledek tak nějak nemá pevnost, takže jakmile to v nějakém množství nahradí vápník v kostech, tak se tyto prostě rozpadnou. V celém videu tento řekněme fundamentální princip není, zato se tam mele cosi o tom, jak radiace poškozuje DNA, což se v těchto případech ale vůbec neuplatní, protože průšvih příjde odjinud a dříve. Řekněme, že to s tím „zapomenutým“ kosmonautem na mne bylo moc, ale nepřišlo to jen tak z čistého nebe.

[ask-valentino-anything]

Štěpán:

"Nikdo neví, že je gay." Štěpán je hlasitý a energický, má mnoho kamarádů. Je zamilovaný do Dariena, už od té doby, co přišel do školy jako nový student. Darien je pro něj oporou. Štěpán ale neumí dobře vyjadřovat lásku. Dělá věci, které se Darienovi nelíbí. Jednoho dne k němu přišel Patrik a začal se k Štěpánovi chovat podobně, jako se Štěpán chová k Darienovi. Štěpánovi to vadí, ale možná se mu to začne i líbit.

Patrik:

Sportovní typ, který si myslí, že je lepší než ostatní. Darien požádal Patrika, aby se Štěpánovi pomstil za to, jak se k němu chová. Patrikovi se ale pomsta začne líbit. Začne dělat Štěpánovi více "sexuálních" věcí. Když se ho někdo zeptá, jestli je gay, odpoví ne. Ale teď už sám neví.

Zvládnou překonat všechno, aby mohli být spolu, nebo jejich láska skončí nepoznána a zametená pod koberec?Pohled Štěpána

Šel jsem do školy s Darienem. A rychle jsem se převlékl. Bojím se Patrika, že mi ublíží. Na začátku roku Patrik zbil Matyáše jenom kvůli tomu, že do něj omylem žduchl. Ale naštěstí v šatně nebyl. Proto chodím o trochu později do školy než ostatní. Počkal jsem na Dariena a šli jsme do naší třídy. Když jsme vešli do třídy, hned jsem šel za Darienem a viděl jsem ji: Kristýnu Holkovou. Jediná holka co zajímá  psychologie kanibalismus . No sám nevím, jak jí to muže bavit , ale Darien mi už o ní něco říkal. Ale ona s Darienem mluví, jako kdyby byla jeho holka, a to mi vadí. Ale pomohla mi s fyzikou, takže já nevím. Ona je divná.

"Ahoj, Dariene," řekla mu. A to mu říká KAŽDÝ DEN! To jako kdyby s ním chodila, ta jedna kunda. Bere mi mého Dariena.

Ale než si stihli prohodit slova, přišel jsem mezi ně. "Dariene! Přijdeš v pátek?" Mám něco domluvené s Matoušem a chci tam i Dariena.

Darien se podíval na Kristýnu a pak řekl ne. To je hrozné, bavím se s Matoušem jenom kvůli Darienovi, a ten hajzl ani nechce s námi jít ven.

"Dariene (bla bla bla bla)." Nedával jsem pozor, Kristýna mi bere Dariena. Můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj! JE KURVA MŮJ!!!! Přemýšlel jsem na chvilku a pak se Darien zeptal:

"A co ty, Štěpáne?"

"C-Co? Mohl bys to říct znovu?" Nedával jsem pozor a teď jsem se ztrapnil před Darienem a Kristýnou.

"Jsi připravený na test z fyziky?" Řekla Kristýna.

"Jo, jsem... Děkuji za tu fyziku," řekl jsem.

"Nemáš zač," řekla a pak zazvonilo.

Celý den byl nudný, no, byl do té doby, kdy máme svačinu. Jedl jsem u Dariena. A Kristýna jedla a někdy něco řekla do naší konverzace a pak přišel on, Patrik. Bál jsem se, že mi zase něco udělá. A měl jsem pravdu. Vzal mě za hlavu a začal mě škádlit.

"Přestaň!" zařval jsem.

"Ale přestaň, Štěpáne," řekl. Darien se pozastavil a odešel k Maxovi.

Díval jsem se kolem, jestli mi někdo pomůže. Kristýna se na mě dívala s empatickým pohledem, ale nic neudělala. Odešla za svou nejlepší kamarádkou Aničkou. Dívala se na Patrika, jak mi strčil mou hlavu do jeho rozkroku.

"M-mff," snažil jsem se protestovat, ale nic se nestalo, dokud jsem neucítil něco tvrdého. Myslel jsem, že to bude jen jeho opasek, ale pak mě pustil a šel si sednout. Kristýna za mnou přišla.

"Hej, Štěpko, vše okay?" dala mi ruku na rameno. Chtěl jsem jí říct všechny své pocity a taky ať na mě nešahá, ale místo toho jsem řekl:

"Ano..." Potom zazvonilo na hodinu matiky, takže jsem si šel sednout.

-----------------------------------Konec kapitoly----------------------Pohled Patrika

Když mi začalo růst péro tak jsem se rychle odtrhl od Štěpána.

To jse nesmí už nikdy stát. Sedl jsem si do lavice před Aničkou a Matoušem a za Rostislavem a Damiánem.Sedím vedle Elišky a je to pěkná otrava. Kristýna sotva odešla od Aničky. Díky bohů, já a Kristýna nemáme dobrý vsah. Proč? No protože je divná.

Zazvonilo druhé zvonění

Pak přišla paní učitelka Rondonová naše nejpřísnější učitelka. Ale já jí ližu prdel takže mě má ráda.

"Dneska budeme opakovat násobilku. Každý dostane pracovní list. Službo! Rozdejte" Kristýna a Anička byly služba tak se obě postavily a rozdávali. Anička mi dala list a čekal jsem než nám dovolí psát.

"Všichni psát až skončí 10 minut tak někoho zavolám k tabuli" 

A tak jsem začal psát .

542×65= 35 230

458×789= 361 362

45 236×5 967=269 923 212

7 854 369×568 213=4 462 954 572 430

Příklady jsem dopsal a jen jsem čekal.

Pohled Kristýny

"Dariene . Takhle to musíš udělat" už jsem měla hotový list takže jsem pomáhala Darienovy .

"Kristýno! Přines jsem svůj sešit a napiš svoje výsledky na tabuli."  Zvedla jsem se a začala jsem psát. 

542×65= 35 230

458×789= 361 362

45 236×5 967=269 923 212

7 854 369×568 213=4 462 954 572 597. 

"Má to správně?"

"Né paní učitelko ten poslední příklad je špatně! Já jsem vypočítal 7 854 369×568 213=4 462 954 572 430." "Tak Patriku prosím Vem jsi svou kalkulačku a spočítej to" Vyděla jsem jak jsi tam ťukal do kalkulačky . Pak zvedl hlavu a řekl. "Má pravdu" a začal svůj výsledek mazat.

POHLED PATRIKA

Jak to že ona ten výsledek měla správně a já ne? .

------####----####----####--

Po hodiné Matiky jsem zašel na záchod. Vyděl jsem tam Štěpána s Matoušem tak jsem se rozhodl že je půjdu odposlpuchávat. "Matouši! Co když zase začne chodit s Kristýnou?" Zeptal jse Štěpán Matouše. "Já znám kiki. A ona je strašně přechodová . Ona už měla 20 kluků minimálně. A taky vím že má chrushe na holku. Takže tak." Matouš se kamarádi s Kristýnou takže nejsem překvapený že o tí toho ví. To že Kristýna je na holky to už jsem nevěděl. "Takže Holková je lesba?" Štěpán se vylekal. "Ne není . Je pansexuální" Prohodil jsem panenky nad tím názvem. "Co znamená?"

"Sám nevím" Řekl Matouš. "Jo a Štěpáne ty jseš tepley?" Štěpán se zhrozil.  Něco se mi na tom zalíbilo . "Jak dlouho jsi odposlpuchával naší konverzaci?" Nakonec řekl. "Na to aby jsem slyšel že se stresuješ jestli Kristýna chce šukat s Darieném." Matouš už odcházel.  Možná protože za 5 minut bude hodina. Ale to je jedno. Chytl jsem Štěpána za podpaží a zvedl jsem ho nad sebou. "Takže ty jsi myslíš že přiznáš že jsi teplej a já tě nebudu ještě víc šikanování?"

"Patriku..." řekl já jsem ho hodil o stěnu. Tekla mu krev z ust "Co kurva děláš?" Slyšel jsem jeden holčičí hlas co často nenávidím . Kristýna.

-----------------------------Vytéká mi krev z ust. Patrik stojí nade mnou,už vidím svou smrt. No logicky že mě nezabije . Aspoň doufám. Ve škole mě nemůže zabít. Začal se šklebit a pak jsem uslyšel záchranný hlas od naší jediné budoucí psycholožky. "Co kurva děláš?" Stála před klučičí záchody Kristýna. Patrika odhodila ode mě. Pomohla mi se zvednout.

"Poď Štěpáne zajdeme za paní zdravotnici" Zvedla mě na záda. "Děkuji... jak jsi věděla že mi něco udělal?" Zeptal jsem se. "No Matouš odešel a řekl mi to a Aničce. Mě se to nějak nezdálo tak jsem se přišla podívat" Ona se o mě bála?

Potom co mě zdravotnice ošetřila zavolala mé mamce a šel jsem domů. Kristýna přišla pozdě na hodinu ale měla dobrou výmluvu. A taky jsme si vyměnily telefoni čísla.

Zůstal jsem týden doma. Kristýna mi pomáhala když jsem něco nechápal. Den když jsem měl jít znova do školy tak jsem ji poprosil aby s mnou šla.

"Štěpáne. Patrik přijde až za měsíc tažke nemusíš se bát." Ta situace s šikanou trvala dlouho protože nevěděli taký trest mu mají dát.  A když jsem slyšel to co mi řekla chtěl jsem začít skákat nahoru a dolů .

"Dobrá" Vešel jsem do třídy a zdálo jse mi že se všichni na mě dívají. Ale bylo mi to jedno když jsem vyděl Dariena .  "Ahoj Dariene" Slyšel jsem její milý hlas . Možná že s ním nechce chodit.  Vzal jsem Dariena za prdel a políbil jsem ho.

Darien mě od něho odtrhl. "Taky mě těší Štěpáne."

"Jak jses tu měl"

"Líp"

"Jak to?"

"Nebyl jsi tady ty"

Cítil jsem se hrozně . Udělal jsem něco špatně? Možná že už jsi někoho našel?

"A Dariene ... ty jsis už našel nějakou přítelkiňi?"

"Ne proč se ptáš?"

"No víš protože jsme kamarádi. To tak kamarádi si říkají ne?"

Zakíval hlavou a začal si povídat s Maxem.

Kristýna mluvila s Matoušem a Aničkou.

"A víš že musíš zabít aspoň tři lidi aby jsi byl považován jako sériový vrah?"

"Ne kiki to jsem já nevěděla." Odpověděla Anička. Matouš se jen šklebil.

"Hey co se tu řeší?"

"Kiki říká zajímavé fakta" odpověděla Kristýna.

Anička Prohodila panenky.

"Co Kiki chtěla říct je že říká kraviny co nikoho nezajímá." Anička je ... divná, ona má kamarádku co by prokohokoliv udělala cokoliv a furt se k ní chová jako smetí.

"Aha.."

"No a víte že Češi pijou nejvíce piva ale nejsou největší alkoholici?"

"Kiki, budeme mít hodinu z Angličtiny. Nikoho nezajímá kdo pije a kdo ne. To že ty umíš od dvou let anglicky a že jsi v tom nejlepší za to nemůžeme. Ale já tu angličtinu nezvládám jak ty takže nech mě se učit" odpověděla Anička.

Cítil jsem se nechtěně v konverzaci takže jsem odešel. Mohl bych se učit do angličtiny .

Paní učitelka Žáková se rozhodla že bude test z slov. Takže jako vždycky Kristýna odevzdala test jako první.

Když nad tím přemýšlím Kristýna by byla nejlepší reprezentant naší třídy. Je chytrá kamarádska a má respect vůči učitelů.  Huh, a my jsme se furt hádali jestli je lepší Anička nebo Patrik. V známkách (patrik) v chování a celkové znalosti (anička), a Kristýna je vlastně obodvojí no Anička má dobré známky ale ona je příliš zlá?

"Všichni odevzdat vaše testy" zařval paní učitelka Žáková. 

Kurva měl jsem napsáno 2 slova a asi jsou špatně. No nic dál jsem jí test a šel jsem si sednout.

Po hodině Angličtiny. 

Angličtina byla naše poslední hodina . Šel jsem s Darienem na oběd. Před námi byli osmáci,já se s nimi moc nebavím vím že Patrik Tobiáš a možná Max se s nimi baví. Trochu se jich bojím .

Vzal jsem si talíř a nabral jsem si dnešní oběd . Vypadalo to jako knedlo vepřo zelo ale tady z kuchyni nikdy nevíš. Pak jsem si dál tác na stůl kde byl Matouš, Darien a Max. Zašel jsem k stolu s Hrncem a nabral jsem si polévku, polévka byla rajská.

Sedl jsem si na své místo a u stolu už byl Matouš co si krájel maso a kecal tam s Darienem co se bavil jak by chtěl každou holku vymrdat.

"A z jakou velikosti péra?" Zeptal jsem se.  No musím vědět jak velký ho má. "Přece 100 centimetroví!" Aha- takže on si stoho dělá prdel. "Ne fakt Darien řikej" Darien do sebe jebl sousto masa . "Proč Štěpko? Snad chceš vědět jak velký ho má aby tě pak mohl vojet?" Poprvé řekl Max ani jsem si nevšiml že si už sedl.

"Cože? Logicky že ne, nejsem tepley"

"To není co řekl nám Patrik."

"Co vám zas vyblabolil?"

"Že ses vyptával Matouše jestli Darien chce chodit s Kristýnou."

Podíval jsem se na Matouše

aby řekl že to není pravda.

"No Štepka se sice zeptal ale ne protože ho chce."

"A proč teda?"

"Protože se bojí o svého nejlepšího kamaráda?"

Max protočil panenky a nechal svůj tác na našem stolu a odešel.

Už jsem neměl hlad táže jsem s mým tácem odešel a dál jsem zbytky do koše.

Dál jsem si boty a vzal jsem si batoh a šel jsem domů.

--------Konec kapitoly------Pohled Štěpána

Dál mi kurva růže. RŮŽE! No nic teď se všichni budou vyptávat.

Hned jako první přišel Max. "Takže on ti dál růže."

"Ne víš levandule"

"Nemusíš se hned posrat"

Zabalil jsem si růže do nějakého toaletní papíru.

Po hodiny Fiziky jsem už chtěl domů. První Patrik přijde a dá mi růže. Pak se všichni vyptavájí jediný kdo nic neřekl byla Kristýna. Ale zdá se mi že se to brzo změní.

"Hey, Štěpáne. Jak se cítíš" nechceš se zeptat o kitce?

"Ne moc dobře."

Obejmla mě a byl jsem poprvé smutnej po dlouhé době. Vrátil jsem to její obětí a nasál jsem její vůní. Voněla jak marcipan . A to se k ní hodilo.

Někteří mají řádí vůní marcipánu. Nekterím se s toho dělá špatně. Přesně jako ona.

Odtáhl jsem se od toho obětí.

"Děkuji"

Usmála jse a odpověděla. "Nemáš zač"

"Proč ses nevyptávala?"

"Protože nemám důvod"

"Aha..."

Usmála jse a odešla za Aničkou.

Odešel jsem s školy a přemýšlel jsem nad patrikem a co dneska udělal.

Ty růže tak jak se zčervenal. Začal mi tvrdnout. Protože nikdo nebyl doma tak jsem se rozhodl že by to nikomu neublížilo kdyby jsem... rozepnul jsem si kalhoty a dál jsem si je na mojí postel. Pak jsem si tam dál I moje boxerky.

Přemýšlel jsem jestli bych nechal mou mysel doprovázet mojí masturbaci  a nebo bych si měl pustit porno.

Vyhrála moje mysel. Lehl jsem si na mou postel a začal jsem přemýšlet jak by Darien mě šukal. Jeho rychlé ale sladké pohyby.

Šáhl jsem si na špičku mého penisu. Hned po tom jsem zasténal. Probral jsem mou úd do mé ruky a začal jsem pohybovat mou rukou. Pokaždé co by darien do mě zabouchl jsem se blížil k mému finishu.

Když jsem se blížil k mému vrcholu tak fantazie dariena a jak mě šuka odešla a místo toho se oběvil Patrik a jak sladoučce do mě naráží a šuška  mi do ucha  uchilkoviny.

Zalíbilo se mi to takže jsem se dodělal ale kurva proč jsem měl fantazii o patrikovy? Komu bych to tak mohl říct? Kristýně? Ne to by bylo extrém. Ach jo!

Možná že to bylo kvůli těch růží?  Asi jo.

Postavil jsem se a hodil jsem si povlečení do praní. Máma mě zabije.

----###----###---###---###---

Další den když jsem přišel do školy tak Patrik s mnou flirtoval a Kristýna se jen škelbila. Zdá se mi že toho ví vic než já.

"Štěpáne už ti někdo řekl že máš hezé oči?" Šáhl mi na líco.

"Ne neřekl" snažil jsem se jeho flirtování obrátit. 

"Tak budu první." Dál jsi ustá k mému ucha a zašuškal. "Máš hezké oči"

Kurva kdyby Patrik mě před měsícem nezbil tak bych s ním i chodil.

Kristýna přišla. Záchrana! "Patriku ty víš že nesmíš mít sex v škole." Patrik se odtrhl ode mě . "Vím to dost dobře"

"Tak tady chudáka Štěpána neznasilňuj"

Když jsem poslouchal konverzaci přede mnou tak jsem jsi spoměl na včerejšek.

Hned jsem cítil jak se mi krev honí tam kam nemá tůhle danou chvíli. "Musím jít na záchod." Odkoktal jsem a šel jsem.

Když jsem si seld na záchod tak jsem se snažil aby můj stojak no už nestál, ale ten had nechtěl dolů.  Slyšel jsem jak někdo vešel do koupelny a pak řekl

"Kde jsi štěpáne?"

"Tady"

Odemkl jsem mu dveře. Proč jsem to kurva udělal?

Vyděl jsem jak se Patrik se blížil k mě. "Co se stalo Šěpáne, proč jsi odešel" nedívej se tam nedívej se tam! Jsem se podíval na můj rozkrok jak mi jde vidět že tam něco stojí. Patrik jse tam taky podíval. Pousmál jse.

"S tím ti můžu pomoc"

Jak může on taký hlášky říkat a nestidět se? Klekl jsi na podlahu a začal mi rozepínat kalhoty. Co to kurv-

Nestihl jsem tu větu domyslet když jsem cítil můj penis v jeho puse. Byla teplá a mokrá a udělal jsem všechno pro to abych nezasténal. opatrně jsem mu chytl hlavu a doprovázel jsem ho.

Bylo to trochu vtipné. Patrik co mě zbil tak teď je na kolenou přede mnou.

Začal využívat svůj jazyk a to už jsem nevydržel. "Patriku... prosím chi víc"

Patrik se postavil zamknul kabinku a pomalu se svlíkal.

Ty kráso, určitě měl 10 centimetrů minimálně. 

Vzal mě za stehna a pousmál jse "jsi připravený?" Jediná věc co jsem mohl udělat je zasténat. Vrazil do mě a cítil jsem se desetkrát plněji. Málem jsem se udělal ale zadržel jsem to. "Štěpáne, poď k tabuly" Cože?

Probral jsem se z mého snů a mluvila na mě přírodopisářka. Kurva byl to jen sen. Počkat? To je dobrý že to byl 'jen sen' prohodil jsem panenky a šel jsem napsat dva dravce. "Dobrá Štěpáne prosím sedni si" všiml jsem si Patrika co jse na mě díval. Proč kurva?

Po přírodopisu za mnou přišla Kristýna "štěpáne je všechno v pohodě?" "Jo proč by ne?"

"No víš ty jsi v té hodině zařval 'Patriku, chcu víc' takže jsem si myslela..."

Ten debilní sen. "Ne to byl jen sen" nachvilku se pozastavila a pak jí něco v očí zacinkalo. "Ahaaaa" No nic .

Den pokračoval normálně než za mnou přišel Patrik. "Hey štěpáne... moc se ti omlouvám"

"Ne v pohodě" 

"Ne já se ti omlouvám víš já tě miluji a jen jsem se bál ti to říct" než jsem stihl zaregistrovat co říká tak mě vzal za ruku a políbil mě.

Jeho rty byli teplé a příjemné . Ty jo... poprvé co mě políbil kluk. Dál jsem mu ruky kolem krku a pak jsem si uvědomil že jsme furt v škole tak jsem se odtáhl.

V zadu jsem vyděl Dariena a Maxe a pak jsem si uvědomil.

Proč jsem se teď líbal s Patrikem když mám chrushe na Dariena?

Počkat... Mě Patrik dál pusu.

Ty krávo .Pohled Patrika

Je jasný že tento rok nebudu nejlepší žák z naší třídy. Což znamená že to bude Anna.

Ta jedna šprtka, taky nebylo to úplně chytrý Štěpána zmlátit ale to je jedno. Ten jeden teplouš. No a co že jsem ho zbyl? Vžit je hnusný homosexual. I když... KURVA PATRIKU NAD ČÍM ZASE PŘEMÍŠLIŠ.  Zapípal mi telefon a já jsem se odtrhl od mých myšlenek. Napsal mi Darien. Jak vůbec dostal mé číslo?

*čus Patrik tady Dája. Mohl bych tě o něco poprosit?*

*no co je?*

*Štěpán mě sere. Mohl bys ses mu pomstít?*

*a to jak mám udělat?*

*no ... já nevím, možná romanticky?*

*takže já jsem ho zbil a teď jse s ním mám líbat?*

*no to nemusíš ale třeba ho prostě rozptýlit?*

*kolik za to zaplatíš?*

*dva mega za měsíc?*

Nadechl jsem se a odepsal jsem.

*ok*

Tyyy jo. No dobrá ... kurva co jsem to udělal...

Po měsíci

Když jsem se měl vrátit do školy tak jsem sebou vzal obrovskou vázu růží.  Vešel jsem do šatny . Kurva . Zapoměl jsem že Štěpán chodí později do školy. Ani nevím proč.

Položil jsem kiťici na sůl a hned se Eliška podívala na to.

"No děkuji Patriku ale já už mám kluka." No víš ty mrcho všechno není o tobě takže ne není to protebe. "To není pro tebe." Prohodil jsem panenky.

"Aha" Anička zrovna přišla Kristýna hned s ní. Kristýna se podívala na ty kytky a usmála se. Pak odešla za Aničkou a začala se bavit o nějakém Vincentovi Will Woodovi a na to jsem neměl.

Anička se na to podívala. "Pro koho to je?"

"Uvidíš" když už jsem to tahal do třídy tak už to mohly vědět všichni.

"Vsazím že to je pro Štěpána." Ozvala se Kristýna.

Kurva jak to může vědět? Jako vím že ji zajímá psychologie ale furt.

"Ovšem že ne." Odpovědel jsem. Usmála jse a začala vykládat o fanfikcí.

Štěpán přišel s Darienem a hned na něj začal šahat. Zašel jsem za ním. "Štěpáne moc se ti omlouvám... koupil jsem ti tohle." Podál jsem mu ty růže. Začervenal jsem se a on taky. "Děkuji" Vzal jsi to. A já jsem stvrdnul. Nemohl jsem se pohnout . Nakonec jsem šel spátky na svojí židly. Darien zakíval hlavou zřejmě na souhlas.

Jen jsem chtěl aby dnešek skončil. Slyšel jsem Kristýnu jak řekla že měla pravdu a jen jsem se víc zčervenal. Slibuji že ta borka vidí do budoucnosti.

Ale zajímá mě tak to věděla.

Přišel jsem za ní a zatáhl jsem jí do prázdné učebny.

"Jak jsi to věděla?"

"Co?"

"Jak jsi pro Boha mohla vědět že ty růže byli pro Štěpána?"

"Jo darien mi ukázal vaše zprávy tak jsem spojila dvě věci dohromady." Ten kokot. No nic. Už s tím nic nezměním.

"Dobrá..."

Toho KOKOTA jdu teďkom zabít.

-------Konec kapitoly------

Whatever the fuck that means (15/20)

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: červen 2024

(1. 7. 2024) Bedliví čtenáři z ICE invest, konec školního roku a kávové degustace.

V posledních týdnech se mi sešlo několik reakcí na blog, přičemž dvě – ano, i to se stává – byly vyzněním velmi pozitivní a ta třetí dalším a modelovým příkladem nepochopení a nepozorného čtení.

Nejprve se začátkem května k mému překvapení ozvali z RASTu (ex-Kafe Halasák) s tím, zda jsem na ně nezapomněl a pochlubili se, že jejich baristi dostávají lepší peníze než v podnicích, které rád chválím a které mají „úroveň“.

Za rok čtení a sledování jsem se od nich dočkal poděkování s tím, že ač se vždy jedná o kritiku, tak z větší části mám prý pravdu. :-) Podnik jsem povzbudil a dodal, že by chtělo ještě vylepšit fasádu trafiky, kde jsou i nyní výrazné stopy bývalého provozu a majitel slíbil, že na tom zkusí zapracovat.

Nutno dodat, že zde určitě a velmi brzo otevře další kavárna, protože uvnitř je lednička, barel s vodou, profesionální jednoskupinová Faema Enova, pravděpodobně mlýnek Quamar a také nadepsaná cedule s kávovou nabídkou a názvem podniku. I Instagram je založen a balíčky s kávou na polici. :-)

Dále mě na Facebooku kontaktoval čtenář s tím, že ho baví recenze a postřehy, ale vznesl dotaz, zda v Brně někdy vzniklo něco správně. :-) Odvětil jsem, že zcela určitě ano a pár jmen, které tady opakuji pořád, uvedl. Rozloučil se slovy: „To co píšete je kritické, ale ne zlé. Konstruktivní kritika je přitom dárek pro toho kdo chce poslouchat.“ Kéž by to tak bralo více podnikatelů v brněnském gastru.

Jako třeba jednatel nejen zmrzlinového impéria ICE invest, který by, tak jako pan Pikola nebo provozní z Mr. Gelato, mohl využít kritickým kolegou zmiňovaný a fiktivní manuál „Jak (ne)reagovat na kritiku.“ Jakoukoli produktivní diskusi není možné vést s člověkem, který v Messengeru pozdraví, představí sebe a firmu, je si vědom (zcela správně), že proti jeho osobě nic nemám a pak uvede: „Chtěl jsem se zcela upřímně zapsat - z čeho prameni Vaše pomlouvačná a ve většině případu lživá nenávist?“ (sic).

Toto opravdu není dobrý začátek názorové výměny a třebaže dotyčný nabídl prohlídku zmrzlinové výroby i pražírny, slušně jsem odmítl s tím, že s firmou nechci mít cokoli společného a přidal odkaz, který vystihuje a shrnuje příčiny mé averze.

Mým nezadatelným právem – jako zákazníka i kritika – zůstává říct na webu i v jakékoli kavárně, tedy i tišnovském Lykke, že firma ve svém provozu na Bayerove neměla první den mlýnek a přitom nabízela espresso a z něj odvozené nápoje zákazníkům, že složení zmrzliny z její produkce je přinejmenším diskutabilní nebo i to, že má na webu jazykové nedostatky (nejen vyškolený baristýcký tým zde) a že kávu od Rebelů považuji za kvalitnější.

Konstruktivní není ani pohrůžka právními kroky: „Každopádně buďte ujištěn že já už Vám rozhodne psát nebudu, ale vězte, že budeme bedlivě sledovat Vaše články a při sebemenším náznaku pomluvy nebo zavádějící informace ohledně naší společnosti Vás bude kontaktovat náš advokát. Zcela jistě jako pedagog a vysokoškolsky vzdělaný člověk musíte rozumět co znamená ochrana dobrého jména a jeho případně pošpinění.“ (Opět sic a trvalo to šest a půl roku a 400 článků, než přišla hrozba právníky. Na druhou stranu: kdo se může pochlubit čtenáři, kteří deklarují, že Vás budou bedlivě číst?) :-)

Vlídně jsem pana jednatele ujistil, že jeho slova proberu se dvěma právníky (už se tak stalo) a se třetím se, pokud vše vyjde, v nejbližší době zaměřím na problematiku ochrany dobrého jména právnické osoby a vztah kritiky a podnikatelů v gastronomii.

Na námitku dvou kamarádů-čtenářů, proč jsem nevyužil nabídky a nešel se podívat do zmrzlinové výroby ICE invest, jsem odvětil, že to považuji za zbytečné, protože podrobné složení je to, co se počítá a poskytuje představu o kvalitě či nekvalitě zmrzliny.

A samozřejmě jsem tak učinil a hned další den si je na pobočce Na Zmrzlinu na Kozí od ochotné slečny vyžádal. A ono tam tentokrát bylo. Dotyčná sice musela vytáhnout plastové vaničky, protože na kelímcích k prodeji prý tato informace není, ale bylo tam!

Pročetl jsem si mango a pistáciovou a potvrdil si, že nejsem vůči firmě ani trochu nespravedlivý a tímto vybízím čtenáře, aby si na pobočku na Kozí (bývalé působiště Mlsné holky) zašli a podrobné složení přezkoumali. Asi to bude nepohodlné pro obsluhu, ale není nad vlastní názor a transparentnost. A pokud by tam plastové vaničky s etiketami čirou náhodou nebyly, je jasné, odkud vane vítr...

A ještě jeden postřeh. Nejen u jednatele ICE invest, nýbrž i dalších a větších firem v gastru, vnímám v poslední době snahu o kvalitativní poměřování se s podniky, které jsem na webu opakovaně vyzdvihl.

Výkon divizí nebo úspěšnost firmy při nahrazování konkurence na trhu je známka obchodního úspěchu, nikoli kvality výrobků. Solitérní kavárna, zmrzlinárna nebo cukrárna může označovat své výrobky za řemeslné. Lze ale toto označení uplatňovat pro údajně největšího provozovatele zmrzlinových stánků ve Střední Evropě? Nejsem člen dozorčí rady ani akcionář firmy, nýbrž spotřebitel a zákazník a pro mne je tedy prvořadá kvalita a chuť, nikoli hospodářské výsledky.

Když už jsme u kritické a zákaznické reflexe, vřele doporučuji přečíst si negativní Google recenze k San Giacomu na Jakubském náměstí. Dlouho jsem se tak nepobavil a to, co jsem uvedl v příslušných Prvních dojmech, je jen slabý odvar reality, kterou líčí naštvaní a zklamaní zákazníci...

Otočíme-li na pozitivnější stranu červnového dění, nemohu se nezastavit u kávových ochutnávek v brněnských podnicích. Tentokrát jich bylo znatelně více než jindy a důvod je jednoduchý: kávovar šel totiž po pěti a půl letech na větší servisní zásah a i když mou konzumaci z 80 % tvořila moka konvička, přece jen jsem si tu a tam dopřál nějaké espresso či doppio. A jak to dopadlo? 1) espresso (Rebelbean, Otavio Reis, Brazílie), 15/20, ŽZ 2) doppio (Pikola, Etiopie naturální, Kafe Skácel), silných 14/20 3) doppio (Fiftybeans, Kolumbie, Komár Kafe), skoro 14/20 4) doppio (Pikola, Etiopie naturální, Kafe Skácel), 13 – 14/20 5) espresso (Pikola, Etiopie naturální, Kafe Skácel), 13/20 6) doppio (Doubleshot, Panama Finca Hartmann, 70 % promytá, 30 % naturální, Coffee Fusion), 13/20 7) espresso (naturální Etiopie, Šestá větev), 12 – 13/20 8) espresso (Doubleshot, naturální Panama, Monogram), 12/20 9) doppio (Black, Etiopia Bombe Natural, Jinde), 12/20 10) doppio (QB, promyté Mexiko, Scuk na České), 11/20

Asi nepřekvapí přední pozice anaerobní Brazílie, které jsem si při posledním „dotankování“ v Poli koupil raději dva balíčky.

Velikou radost mi udělal nejlepší ze tří vzorků od nejskromnější z trojice baristek v Kafe Skácel, protože tato oproti kolegyním (a i ty byly milé a ochotné, nechci, aby to vyznělo nepatřičně) dokázala potlačit výraznou a až ostrou chuť černého čaje ve prospěch hebkosti, krémovosti a smetanovosti naturálního zpracování. U kávy za 75 jsem nechal dýško 15, pochválil a avizuji, že tato postupuje do výročního souhrnu nejlepších.

Kávy od Michala Kocmana i velice sympatického a pečlivého baristy Monogramu mají společné jedno: konzervativní surovinu ze spodních pater kvality Doubleshotu, který zamlžil portfolio relativně novým(?) rozdělením na tři kvalitativní úrovně: Start, Era a Extra.

Nevím, zda to měli dřív než Rebelové, ale dívám se velmi kriticky na údajnou snahu „zpřehlednit“ nabídku. (Mimochodem: pramalou radost mám z velmi opožděného zjištění, že Ozone dokončili akvizici Hasbean, které jsem si dříve rád objednával přímo z Anglie.)

Kafe u Komára jsem si vybral proto, že to mám, stejně jako Skácela, na cestě ze školy a i když mohla být slečna za kávovarem vřelejší – chápu, že ne každý je z mé maličkosti nadšený, holky ve druhém z uvedených podniků byly ovšem o poznání přívětivější – doppio bylo v pořádku.

Možná byla nervózní z na mě se culícího majitele, který mezitím vydával u pultu naproti zmrzlinu a tentokrát se na mě nevrhal s telefonem ve snaze pořídit společné selfíčko. Na dotaz mi bylo řečeno jen Kolumbie od Fiftybeans, což je na mé standardy trochu málo; káva ale byla dobrá, i když na horním stupni intenzity acidity, třebaže slušně strukturované. Ještě se to dalo, ale obávám se, že pro drtivou většinu lidí by to bylo přes míru.

Kafe v Jinde a Na scuk bylo navzdory špičkovému technickému vybavení (včetně v Brně dosud nespatřeném a v rohové parcele na Vachove umístěném ultranákladném mlýnku) povedené nejméně, přičemž promyté Mexiko od QB byl opravdový „bahňák“. Jako v Monogramu a Kocmanově podniku, i tady jde vina za surovinou a nikoli neochotou nebo nepečlivostí v přípravě.

S určitým zpožděním jsem zaregistroval konec Cupcakekárny v pasáži u Komerční banky. Charisma v pasáži Typos je zavřené už pár měsíců a místo letité a obyčejné hospody Tenkrát na Západě hned naproti zabral nový bar.

K pronájmu je La Gaviota Terazza se střešní zahrádkou na Svoboďáku a město se pokouší za 70 tis. Kč měsíčně oživit 877 metrů čtverečných parcely, kde fungovalo covidové centrum a ještě předtím díky Ano, šéfe! neblaze proslulá divadelní restaurace Bohéma.

Rebelové měli klasicky velké oči, když na webu avizovali otevření nejnovější pobočky Hybeška v květnu (aktuálně je zahájení na jejich webu posunuto na 8. července a hovoří se o zkušebním pop-up provozu).

V (širším) středu města se chystá anebo již otevřelo několik nových provozů (káva, burgery, zmrzlina, dezert Pavlova nebo knedlíky, viz úvodní foto) a má naděje, že bych se během letních měsíců mohl věnovat odlehčenějším tématům, tak možná částečně vezme za své. Uvidíme. V uplynulý pátek se rozdalo vysvědčení a já ukončil první rok působení (na plný úvazek) na střední škole. S kamarády a věrnými čtenáři to proberu osobně a na tomto místě uvedu jen tolik, že pociťuji spokojenost a daleko větší naplnění než z vědecké, odborné publikační nebo administrativní práce na dvou univerzitách, protože člověk může alespoň trošku nasměrovat studenty k inspirativním a zajímavým věcem.

Snažím se jim ukázat, že se neučí nepoznávají kvůli škole, nýbrž sobě a svému rozhledu, přesně v duchu allenovského a Markem Twainem zpopularizovaného Nikdy nedovolte škole, aby stála v cestě Vašemu vzdělání. :-)

Když k tomu připočtu 59 směn brigády v divadle a dva semestry specializačního studia, byl to docela nabitý první školní rok a jsem opravdu rád, že dneškem začíná hlavní benefit práce: 8 týdnů letní dovolené/prázdnin.

A od září v nové roli a s úplně jinou úrovní administrativy. Ano, třídní učitel a ještě lépe: manažer 30 dětí a 60+ rodičů. :-)

Právě jste dočetli článek s pořadovým číslem 400. Moc a moc děkuji všem čtenářkám i čtenářům za jejich přízeň a příští pondělí načneme pátou stovku. Krásné léto všem.

[lieselotte-sky]

Sice jsem měla připravený jiný „vytoč“, ale tohle je taky kvalitní materiál. Tuto věc totiž nikdo v ČR nebere realisticky a pravidelně vytáhnou Mnichov jakoby tahle věc z ničeho nic spadla z nebe. A po školní vyuce dějepisu se tomu nikterak nedivím. Problém je v tom, že Mnichov byl až nějaký n-tý důsledek v řadě příčin a důsledků, která sahá, no, někam do poloviny 19. století. A samozřejmě měl důsledky, které byly příčinou dalších věcí, ono těch míst, kde se v historii dalo reálně něco změnit, zase tak moc nebylo.

Tohle totiž celé začalo, ano, nacionalismem, kdy něco, čemu se v ČSSR říkalo „obrozenec“ a je to místními adorováno až do nebes, vymyslelo, že češi nebudou šťastní pokud na určitém území nebudou jediní a začali s tím vysírat do té doby pokojně žijící lidi. Jestli si myslíte, že byli jediní, tak ne, nebyli, podobné exoty tehdy šlo najít prakticky v libovolné evropské zemi. Pak celá ta věc dlouhodobě kvasila, řekněme i zásluhou rakouské totální neschopnosti nějakým způsobem řídit říši, kdy řešili jen to, co šlo řešit snadno, nebo se jim řešit chtělo, ale zbytek radostně přehlíželi a dělali, že to neexistuje, částečně i vojenskou neschopností, dokvasilo až k vyhlášení Československa v 18. roce, což definitivně rozvázalo ruce místním náckům a začali běsnit. Těch věcí bylo řekněme nemálo, válka s Polskem, sice krátká, ale dobré signály to do světa nedávalo, kompletní ztráta moravských zemských práv, řada nesmyslů se Slezskem, nakonec snaha některých obcí připojit se k Rakousku utopená v krvi, bezprecedentní podpora podnikatelů typu Baťa, což je v podstatě předobraz Babiše, kdy vlastně nějaká snaha dělníků o nějaké podmínky byla, well, zase utopena v krvi. Takže když potom přišel Mnichov, bylo to na úrovni „doprdele už zase to Československo, no, asi je potřeba aby tam někdo udělal pořádek“, tehdy se totiž věřilo, že Hitler jen „dělá pořádek“ byť poněkud svébytným způsobem, protože to, co bylo v Německu před jeho nástupem, to definitivně nebylo normální. Jediný člověk, který pochopil co se děje, byl Churchil, ale to byl tehdy zkrachovalý politik a propadák master level. Pokud to mám vzít reálně, pak s Hitlerem kolaborovalo jak Rusko, tak západ, napřed je v podstatě nezajímal, pak ho obcházeli jak bolavý zub, v podstatě stejně jak se dobře 20 let obcházel Putin, no a doufali, že se vyblbne, zestárne, uklidní. Že to ale nebude až takhle jednoduché jaxi obě kolaborující strany pochopily až v momentě, kdy jim začaly padat za krk bomby.

A teď mi reálně řekněte KDO za tu situaci mohl? Milion drobností, jako ostatně za každý průšvih. Myslíte si, že by prošel Mnichov, kdyby se Československo od svého vzniku nechovalo extrémně agresivně? Jistěže ne. Myslíte si, že by se vůbec dostalo k moci něco jako Hitler, kdyby vládnoucí elity nedopustily na území Německa tak strašlivý bordel? Jistěže ne. A takhle se dá pokračovat hodně dlouho, jenže ony se ty věci staly, zapadly do sebe a stvořilo to to, co to stvořilo. Tudíž nemá smysl řešit co kdo udělal v Mnichově, nemá smysl řešit kdo se jak dohodnul s Hitlerem, tohle prostě nemá cenu řešit, to byla situace, ve které selhaly úplně všechny zábrany a věci se staly tak, jak se staly. To nemá konkrétního viníka, protože můžete ukázat na kohokoliv a říct „kdybyste v té situaci udělali něco jiného, nestalo by se to“ a budete mít pravdu.

A abych se vrátila zpět k tématu. Všichni přece moc dobře víme co se stalo s Polskými hranicemi po válce, byť to soudružka učitelka zaobalila jak pugét do jakési „vděčnosti za osvobození“, což zopakovala i se zakarpatím a, no, nebudu to rozvádět, prostě dějiny píšou vítězové, což je ostatně důvod, proč pravda vítězí. Samozřejmě pravda vítězů, že…

I found this meme, and now this one pops up in my head every time I see a russian or a tankie claim that the USSR "saved the world from nazism" and ignore this "minor" detail.

[fototaxe]

ROZHOVOR S FARÁŘEM Z BAZILIKY PANNY MARIE NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ JEANEM DE NUITEM

Dobrý den, popsal byste našim čtenářům kostel, který máte v opatrovnictví?

Dobrý den, ano, jistě. Náš kostel je častou zastávkou na cestě do Santiaga de Compostela, protože nabízí zcela jedinečný zážitek. Je natolik výjimečnou bazilikou, že ji sem jezdí opěvovat tisíce turistů ročně. Já sám se na ní nemůžu vynadívat. V mládí, než jsem se stal farářem, to jsem byl ještě hloupý kluk, jsem snil o tom, že budu malířem. Do teď mám schované, některé mé krajinky, včetně okolí mé baziliky. Někdy, když na mě dolehne tíha hříšníků, kteří se mnou při zpovědi sdílí své trápení, vezmu akvarely, skicák a štětce, a jdu ven. Sednu si pod náš kostel, a snažím se ty jeho velké rozměry zhmotnit na papír. To si pak vždy zase pro jednou připadám jako skromný nápadník, co tiše a nepozorován obdivuje křivky nepoznané milenky. Ale to už jsem odbočil.

Takže, ke svému kostelu máte skutečně hluboký vztah. Mohl byste nám teď prosím trochu přiblížit aktuální atmosféru doma? Dá se při tom všem povyku pracovat?

No, tedy. Nechci malovat čerty po zdech, ale lhal bych kdybych přísahal, že mi z toho všeho nestojí vlasy na krku. Je to situace, na kterou jsem měl být připravený už dávno, ale zároveň jsem doufal, že k tomu nikdy nedojde. V první řadě jsem měl připravit svůj kostel a postarat se o to, aby byl před takovým nátlakem chráněn. Bůh mě varoval, měl jsem jednat už mnohem dříve, před lety, když jsem viděl můru se tu plížit v křoví. Každý den se modlím, aby to už skončilo, v tomto smyslu se pracovat, jak říkáte, samozřejmě nejen dá, ale je to víc než na místě.

Došlo k tomu v pondělí ráno. To jsem se probudil, a zrovna se chystal jít ven malovat, protože východ slunce nad bazilikou Panny Marie neposkvrněného početí je něco, co se teď skromně pokouším zdokonalit ve své malbě. Toho rána jsem ale nemaloval, a od té doby už nikdy.

Venku stál ten zjev. Člověk o tom slyší, ale naživo, to je úplně jiný zážitek. Víte, já věřím, že bůh stvořil každého z nějakého speciálního důvodu, ale můří katedrály? Nechci se rouhat, a věřte, že se snažím mít víru ve veškeré jeho činy, ale toto pochopit mi dělá trochu problém. Proč by vytvořil tvory s kostely na zádech, když mu muselo být přeci od začátku jasné k čemu to povede? Je to Bůh, věděl, že lidé se nechají zlákat démony v podobě nevinných velkých motýlů a budou uctívat je místo našeho Pána. A jako by tohle nestačilo, začnou nám krást i naší duchovní architekturu. Díky Bohu za tuto zkoušku, a díky také za to, že existují lidé, kteří ještě nezapomněli pravdu, a kteří si každý týden připomínají význam katedrál.

Musí to být vrtkavá situace, tam ve Vaší bazilice. Prozraďte nám ještě, jak se chová můří katedrála, když je teď čtvrtým dnem hostem u Vás na dvorku?

Ano, ano. Já Vám to mohu sdělit asi nejlépe, protože, jsem od chvíle jejího zjevení, nezamhouřil oka. Každou noc, se ji snažím lákat ovocem a svíčkami. Nemyslete si ale, že bych nebyl dobrým hostitelem. Její přítomnost se mi možná nelíbí, ale dopřávám ji křesťanské pohostinnosti. Nicméně, ona vše odmítá. Jediné. co chce se můj kostel, a ten už je zaslíbený jinému. Můří katedrála bude zkrátka muset tuto skutečnost přijmout a jednou provždy jít. Omlouvám se, ale musím se vrátit k práci. Na shledanou.

Děkujeme za váš čas, přejeme hodně sil.

[justcallmecoby]

Je mi jedno co mi řeknete Kozí Příběh je ta nejhorší věc kterou svět kdy vytvořil.

[mujsilenejdenik]

Poslední dobou se často zaobírám myšlenkou na to, zda budu výhledově schopný běžného fungování. Zvažoval jsem i možnost, že ve škole budu muset úplně skončit. Řekl jsem to svému psychiatrovi. Ten se zamyslel, a pak odvětil: “Podle mě by byla škoda, kdybyste té školy nechal. Ocitnul byste se pak v takovém vzduchoprázdnu.”

“Hmm,” hlesnul jsem.

“To máte tak,” řekl doktor a rukama naznačil pomyslné misky vah. “Je tady ke zvážení, co zvládnete, to samozřejmě, ale pak taky, na kolik by bylo dobré ustoupit z té aktivity.”

“To máte asi pravdu,” odvětil jsem. “Ve škole mi vyšli vstříc - dovolili mi, abych si zkrátil úvazek.”

“No vidíte,” na to doktor. “To by mohlo být řešení.”

“Asi ano,” přitakal jsem. “Víte, já vlastně nemám problém zvládat to učení.”

“Taky si myslím. Je to spíš rutina, že?”

“Ano. Mě nedělá problém dojít ráno do práce a odučit hodiny, které mám. Mě děsí ty věci okolo. Však víte.”

“Ano, vím. Porady, zkouškové období…”

“Mluvil jsem o tom se svým vedoucím, říkal mi, že by to šlo možná nějak zařídit.”

“Opravdu? To by bylo skvělé. Vypadá to, že o vás nechtějí přijít,” usmál se doktor.

“Asi ne. Říkal mi, že na porady chodit nemusím, stačí jen, když si pak přečtu zápis. No a co se týče zkouškového období, tak by snad šlo, že by mě nejmenovali do těch komisí.”

“To mi zní dobře,” opáčil doktor. “Jak vám v tom je?”

“Asi dobře,” pokrčil jsem rameny.

“Já si myslím, že by to mohlo být řešení vaší situace.”

“Uvidíme, jak to bude fungovat v praxi,” odvětil jsem.

“Jistě, musí se to vyzkoušet,” řekl doktor. “Teď mi ještě povězte, jak si to představujete s tou neschopností.”

“No,” protáhnul jsem. “Asi bych ji ještě chvíli zachoval.”

“Jak budete chtít,” řekl doktor. “Hlavně nespěchejte. Když se to nebude zhoršovat, ale spíš zlepšovat, budeme se teprve bavit o tom, že vaši neschopenku ukončíme, ano?”

“Dobře. Děkuju, pane doktore.”

Odcházel jsem z ordinace s celkem dobrým pocitem.

[kocourmokroocko]

#op 'vžumparáda' je tak nádherné slovo. a k tomu úžasný pes a Mokropsy.#tento post je dokonalý a nemůže být překonán#česky#czech stuff

#MOKROPSY METIONED#krásná vizualizace#o Mokropsích jsem na prvním stupni základní školy psal sloh při kterém jsme si měli vyzkoušet napsat legendu#od mala mě název fascinoval a byla to výborná příležitost to nadšení vyjádřit#vymyšlená legenda o prokleté vesnici a neschnoucích psech měla úspěch#bizardní část byl ten důvod#že někdo za deště zakopal psa u cesty#asi mi to tehdy přišlo jako dobrej folklórní twist#cz

@viskozni-varhanik @grenadierfifer

AHOJTE, SPOLURODÁCI!! (Z Černošic obecně)

Pls dejte mi za pravdu že loupáky z pekárny dole jak se de k mostu jsou superiorní loupáky pls pls potřebuju tuhle strašně specifickou validaci a nemám člověka, který by mi ji mohl dodat

Podle Mokropes mám blogový jméno, chtěl jsem debilní slovní hříčku na kocoura Modroočka, vzpomněl jsem si na Mokropsy, říkal jsem si "Hej, co Mokročka" jako mokrá kočka a nakonec jsem zvolil Mokroočko, jako ty reakční memíky s plačícíma kočkama, ano, bylo pro mě životně důležité toto sdílet

❤❤❤

Když z vžmuparády odendáš "v", je to žumparáda, což vystihuje, jak ten pejsek po návratu domů smrděl

Ten sloh mě bude pronásledovat ve snech a neplatit nájem, děkuju, každopádně canon

takový to, když jsi měl týdenní vžumparádu u babi a teď musíš cestovat na bájné poutní místo, abys byl rituálně odsmraděn

[therka1996]

Tayvin 1x23

TAYLOR SE PO RÁNU PROBUDÍ A NECÍTÍ VEDLE SEBE CALVINA JE TROŠKU VYSTRAŠENÁ JDE DOLŮ DO KUCHYNĚ KDE VIDÍ CALVINA U PLOTNY BEZ TRIČKA A KOUSNE SE DO RTU A KDYŽ MÁ CALVIN VŠECHNO PŘIPRAVENÝ OTOČÍ SE S PLATEM A JE V ŠOKU ŽE JE TAYLOR VZHŮRU

Calvin: Tak mi to překvapení malinko nevyšlo

USMĚJE SE POLOŽÍ TO NA PŮL JDE K TAYLOR KTERÁ MÁ JEHO TRIČKO ZE VČEREJŠKA NA SOBĚ POLOŽÍ JÍ RUCE NA PAS

Calvin: Vyspala jsi se dobře?

Taylor: Myslím že jsem takhle dlouho dobře se nevyspala

ON JÍ POLÍBÍ

Calvin: Připravil jsem ti snídani do postele ale jestli si jí chceš sníst i tady klidně můžeš

Taylor: Ne to jsi ráda zase lehnu zpátky do postele jestli je pro mně tohle všechno

Calvin: Myslel jsem si že po včerejsku budeš mít hlad

Taylor: Máš pravdu

TAYLOR BĚŽÍ NAHORU DO POSTELE A PŘEDSTÍRÁ ŽE ZASE SPÍ CALVIN SE USMĚJE NIKDY NEVIDĚL KRÁSNĚJŠÍ ŽENU V JEHO POSTELI DÁ JÍ PUSU NA ČELO A ONA OTEVŘE OČI TVÁŘÍ SE PŘEKVAPENĚ

Taylor: Všechno je to pro mně

Calvin: Myslel jsem že se trochu spolu podělíme pokud ti to nebude vadit samozřejmě

POLÍBÍ JÍ NA TVÁŘE A POTOM NA RTY TAYLOR ZAČNE JÍST KDYŽ CALVINOVI ZAČNE ZVONIT TELEFON PODÍVÁ SE KDO MU VOLÁ JE TO DIPLO

Calvin: Taylor promin ale musím to vzít je to práce

ONA PŘIKÝVNE CALVIN S TÍM JDE PRYČ ON ZAVŘE DVEŘE

Calvin: Jo Diplo

Diplo: Calvine jsi ještě v Nashvillu nebo kdy se konečně vracíš do Los Angeles

Calvin: Ještě jsme to spolu neprobíraly proč ?

Diplo: Máme práci spolu nebo jsi zapomněl nemůžu dodělat projekty pokud ty tu nejsi

Calvin: Já vím

Diplo: A máme nějakej dead line kterej musíme co nejdřív dokončit nejlíp by bylo kdyby jsi se vrátil ještě dneska na večer pokud s tím můžu počítat?

Calvin: Co kdybych ti zavolal tak za hodinu ? A hned ti řeknu co a jak

Diplo: Fajn užívej jsi to

ZAVĚSÍ MU TELEFON CALVIN MÁ POCIT ŽE JE NA NĚJ DIPLO NAŠTVANEJ CALVIN SE VRÁTÍ ZPÁTKY DO LOŽNICE KDE VIDÍ TAYLOR TAKHLE

CALVIN SE USMÍVÁ

Calvin: Taylor Swiftová ty budeš jednou moje smrt

JDE POMALU K NÍ ONA HO OBEJME KOLEM KRKU

Taylor: Chtěla jsem ti jenom moc poděkovat za skvělou snídani

A SKONČÍ TAM KDE SPOLU SKONČILY VEČER CALVIN LEŽÍ S TAYLOR V POSTELI OBJÍMAJÍ KOLEM PASU A HLADÍ JÍ VLASY ONA SE NA NĚJ PODÍVÁ

Taylor: Nějak jsi ztichnul

Calvin: Volal mi Dipo máme práci v Los Angeles a už chce abych ještě dneska se vrátil zpátky a i když se mi líbí být tady s tebou takhle ... tak má pravdu máme dead line kterej musíme dokončit

Taylor: Oba dva jsme věděly že se budeme muset vrátit zpátky do reality a ne se před ní skrývat

Calvin: To sice ano ale chtěl jsem ještě aby to chvilku vydrželo

Taylor: Adame i já se musím vrátit takže jestli dneska potřebuješ odletět chápu to

Calvin: Nebudeš na mně naštvaná nechci aby to vypadalo že po jedný noci se chci už vypařit a nechat tě samotnou

Taylor: To bych jsi o tobě ani nemyslela a ne nebudu na tebe naštvaná vždyt se můžeme vidět v LA

DÁ JÍ PUSU NA ČELO

Taylor: A klidně můžeš letět i semnou nevadilo by mi to víš

Calvin: Taylor mám svoje vlastní letadlo a ty tu můžeš klidně zůstat o den dýl

NĚKDO OTEVŘE DVEŘE TAYLIŘINÝHO DOMU OBA DVA JSOU V ŠOKU KDYŽ VOLÁ JEJÍ MÁMA

Andrea: Taylor drahoušku jsi tady ?

OBA DVA SE NA SEBE PODÍVAJÍ JSOU V ŠOKU CALVIN CHCE ZALÉZT NĚKAM DO SKŘÍNĚ TAYLOR SE SMĚJE DO JEHO HRUDI

Calvin: Tak zrovna takhle nechci aby mně poznala tvoje mamka

Taylor: Nebudeme se před ní schovávat myslím že tě i ráda pozná

DÁ MU PUSU NA TVÁŘ TAYLOR JDE NEJDŘÍV SAMA DOMŮ

Taylor: Mami co tu děláš ?

JDE K NÍ A OBEJME JÍ

Andrea: Taylor Swiftová jsi tu sama a nebo tu někoho máš ?

[elolsovska]

Growth mindset: Chybovat je lidské (inspirativní sloupek)

V testu mi vyšlo, že mám Growth mindset, ale uvědomuji si, že jsem k tomu ne vždy byla vedena (upřímně, původně jsem byla i přesvědčena o tom, že mi vyjde Fixed mindset).

Když jsem totiž chodila na gymnázium, byla dána obrovská důležitost tomu, abychom nechybovali a dávali jen správná/předem daná řešení, která jsou jako správná vnímány. Že autorita, tedy učitel, má vždycky pravdu (a pokud ho na případnou chybu upozorníte, ne vždy je otevřen změnám). 

Co mi to dalo? Strach, sociální úzkost z toho, že mě všichni budou soudit za každý můj přešlap a nízké sebevědomí.

Tuto logiku jsem z celého srdce nenáviděla, protože můj pohled na věc byl zcela odlišný. Neexistuje jeden daný recept, ale i jiné typy cest k vyřešení jednoho a toho samého problému. Na základní škole, kam jsem chodila předtím, byly jiné způsoby řešení problémů nejen vítány, ale dokonce i oslavovány.

Dále musím zmínit, že tu jsou i oblasti, kde člověk chybuje zcela přirozené a nevyhne se tomu. Vezměme si hudební nástroje. Když se chci naučit hrát nějakou klavírní skladbu, samozřejmě, že ji nezahraji perfektně napoprvé. Ano, jsou lidé, kteří umí číst z listu pro obě ruce, ale ti toho dosáhli tím, že se léta učili a mají tím pádem přirozeně zkoordinovanou pozici očí/rukou. Do tohoto bodu udělali kvanta chyb, jenže jsme jejich cestu učením neviděli do toho daného bodu "dokonalosti". 

Nakonec souhlasím, že existují zázrační lidé s lepšími predispozicemi k různým dovednostem, ale věřím, že tu jsou i ti, kteří se mohou naučit dané dovednosti i přesto, že jsou zcela "nepolíbení" (holt je tedy potřeba jim dát více času a trpělivosti učitele a z pohledu žáka více snahy a vytrvalosti).

[lieselotte-sky]

Pomohlo to, ale…

…ale stejně mě to štve! V pátek jsem si koupila „new“ telefon. Tedy z druhé ruky, protože s Blackberry to už nešlo. Ne kvůli Blackberry, ale kvůli operátorovi. Teď bude následovat technické vysvětlení, které vám možná pomůže pochopit CO se to zase děje.

Pohádka o LTE. Před mnoha lety, když se začalo přemýšlet o 4G, tak nikdo neřešil jak bude tato věc spojovat hovory, prostě jaký blbec by chtěl telefonem telefonovat, tím se přeci leda leze po internetu a fotografuje. Pak se ale zjistilo, že lidí, kteří tou věcí chtějí telefonovat, je překvapivě mnoho (kdo by to čekal?), možná ještě víc než těch, kteří chtějí fotografovat foťákem a tak se to muselo nějak řešit a vzniklo VoLTE neboli Voice over LTE. Takže ona ta „long term evolution“ vzala rychlý konec zpět ke kořenům, jenomže problém soudruzi. Po světě máte kýbl telefonů, které VoLTE neumí a pokud příjde hovor v době, kdy jsou připojené k LTE dojde k degradaci na 3G nebo GSM. No a protože se 3G a GSM postupně vypíná (z toho bude zdravý průser ještě na jiném místě, ale to bych vynášela data ze své práce těsně po roce 2000, kdy „osvícení“ věřili, že GSM 4ever a všechno ostatní se zruší) začínají s tím být docela problémy, zásluhou čehož se mi občas nespojí příchozí hovor. První myšlenkou bylo zakázat 4G, ta data v tom telefonu stejně nepoužívám. Jenomže jediné, co toto způsobí, je to, že teda na telefonu vidím, že jsem mimo síť, takže dobře, ano, je to o trochu lepší, vím o tom (pokud se na ten telefon podívám), ale kurýr s balíkem se mi stejně nedovolá a všichni víme jaké to má následky.

Takže jsem udělala okamžité opatření, kdy jsem přesměrovala hovory v případě nedostupnosti na pevnou linku. To můj problém sice vyřešilo, ale byl to první moment, kdy mi to tak trochu zvedlo mandle — platím za příchozí hovor (jasně, formálně platím za přesměrování, nicméně) jen kvůli tomu, že někomu něco nefunguje. No nebo spíš protože mám starý telefon. No a samozřejmě jsem ten telefon přepla zpět do 4G, protože ve 4G fungují SMS a ty se mi jaxi na tu pevnou nepřesměrují. A já je potřebuji mít funkční, opět kvůli kurýrům, ale toto šílenství je cenou za to, že pracuji z domu. Toto řešení fungovalo až zhruba do poloviny března, pak někdo ve Vodafone naznal, že ale já vlastně v té 4G síti vidět jsem, takže není důvod přesměrovávat nějaké hovory. Ale to, že se to pak přes 2G/3G nespojí, jasně, ale já nejsem v ten moment nedostupná, jen nejde spojit hovor, takže se nic nepřesměruje a nazdar.

To už jsem docela klela a zkusila jsem na to jít od lesa. Pokud si myslíte, že doručovací službě dáte číslo na pevnou a ono to bude fungovat (SMS na pevnou poslat jde), tak u některých kurýrů máte pravdu, ale u některých ne, záleží, jak moc autistický programátor zrovna pracoval na vývoji jejich informačního systému. Prostě toto není stabilní řešení, neb těch autistů jsou všude kýbly a vy samozřejmě nevíte kdy kde kdo co takzvaně updatoval. Takže zpátky do trenek a funkční mobil.

Nechci za to samozřejmě utratit tisíce, takže potřebuji něco, co je sice staré, ale umí to VoLTE (že mám mít i jiné požadavky jsem v ten moment netušila, ale měla jsem štěstí ve výběru). Je to neuvěřitelné, ale nejlevněji v tomto ohledu vychází iPhone. Stála mě ta sranda 1690Kč. Ne, nesekla jsem se o řád, opravdu šestnáct stovek, ne šestnáct tisíc. Totiž přes všechno špatné na nakouslém jabku, oni stále posílají updaty do úplně prvního iPhone SE, což je to, co jsem koupila. Poslední systém sice už nedostane, ale VoLTE i WiLTE (že tohle budu potřebovat jsem na začátku netušila) umí. Takže povolit VoLTE u operátora, přesunout kontaky (zároveň jsem to při tom pročistila, takže asi z třech stovek kontaktů jich mám zhruba 10, tohle jsem ostatně taky nečekala), samozřejmě že si to radostně aktivovalo datový tarif, no prostě smartphone, to je tak vždycky. 80Kč na měsíc, no, poserme se. Jenže dalšími experimenty se zjistilo, že problém se úplně nevyřešil, jako řekněme, že to je lepší, ale ono to krapet vypadává i z toho LTE. A tím se dostávám k tomu štěstí — WiLTE, tedy systém, kdy se hovor spojuje přes WiFi a vaše připojení k Internetu. Ani to nebylo bezproblémové, prostě „SmradBOX“ od O₂ se chová divně pokud se k němu připojujete ze zařízení, které umí jak 2.4GHz tak 5GHz WiFi. To není novinka, tohle jsem řešila už s tabletem, jenomže ve Win10 jde snadno zakázat 2.4GHz WiFi. U jabka ne, ale ještě jsem po přechodu na optiku neukopla 5GHz AP, co mám tady v místnosti a měla jsem ho v dobách, kdy VDSL modem jaxi neměl 5GHz WiFi. No, tak ho ani neukopnu, protože proti tomuto to chodí perfektně. Konečně.

Akorát mě to trochu sere. Jako za co tomu Vodafone vlastně platím? Za to, aby mi spojili hovor po mém připojení k internetu přes moji infrastrukturu? Jasně, to stejné se děje u SIP, ostatně za to platím u pevné, nojo, ale tam platím nějaké halíře za minutu hovoru, kdežto u toho Vodafone platím málem 4Kč, prakticky vzato za totéž. A to mě jako výsledek sere. Další radost je ta, že v momentě, kdy mi vypadne připojení (no dobře, je to nově udělané, mohlo by to být spolehlivé, ale nikdy nevíte kdy vám nějaký ožralý bagrista…) tak asi ten telefon budu muset nechávat opřený na okně a telefonovat chodit ven na ulicu, nebo jak si to jako představují? Jasně, jsou tady tlusté zdi, ale 800MHz není žádné SHF doprčic.

Trochu mi to připomíná takové ty akce s putovní BTS když začínalo 3G. To vždycky někde vyvezli na kopec 3G BTS, lidé v okolních vesnicích si nakoupili hardware, protože viděli, že tam je 3G, no a oni to za čtvrt roku odvezli někam do hajzlu a těm lidem byl ten hardware k ničemu a končili s nějakým ubohým Edge na přetížené BTS navíc :3. Ale hardware se prodával, no.