#TravelLunch

[shylver]

Introducing the Sylver Trendy Zebra Stripes Lunch Bag

Introducing the Sylver Trendy Zebra Stripes Lunch Bag 🦓✨ - the perfect blend of style and functionality! This eye-catching lunch bag features a bold zebra print that adds a touch of flair to your daily meals. Crafted with high-quality, insulated material, it keeps your food fresh and at the right temperature throughout the day. The spacious interior accommodates your lunch box, snacks, and even a small water bottle, making it ideal for school, work, picnics, or travel. With its durable handles and easy-to-clean design, this lunch bag is as practical as it is stylish. Stand out from the crowd and make every meal a fashion statement with the Sylver Trendy Zebra Stripes Lunch Bag! 🌟🍱👜 . . . Shop Now: Sylver Trendy Zebra Stripes Lunch Bag . Website: Sylver . Email us: sylvercoo@gmail.com

[quickberater]

Travellunch Linseneintopf mit Schinken https://www.awin1.com/pclick.php?p=24353596625&a=350383&m=14061&utm_source=dlvr.it&utm_medium=tumblr

[danielborn]

Na Krev aneb „Nebudeme přece trénovat na trénink”

Že se půjde na krev, to se asi dalo čekat. Ale jestli je jedna věc, co s Láďou nejsme, tak to jsou P U S S I E S. Nejsme žádný béčka. Takže světe. První trénink je za náma. Máme v nohou, nebo v tom, co z nich zbylo 120 km za necelých 24h s převýšením 4 000 m - pro představu: Všichni určitě někdy šli na Sněžku z Pece, ale zkoušeli jste to někdy jít 4.6x nahoru a dolů za jeden den?

Fun fact: celej první odstavec jsem napsal dřív, než jsme to šli. Tak nějak jsem tušil, že se nebudu cejtit úplně nejlíp a 24 hodinama jsem hecoval sám sebe, protože limit závodu byl 37.

První odstavec trošku lže, ale to jsem nemohl tušit, víc o tom níž. Ukázalo se, že jsme o něco větší koťata, než jsem myslel. Ale co už. Život by nebyla sranda ne, kdyby to všechno bylo lehký.

Následuje série věcí, co nechceš.

Věci, co nechceš:

Chůze v noci. Je sice paráda, že s čelovkou se značení cesty hledá líp, než ve dne, protože jsou značky z odrazivýho materiálu, ale ty věci, co dělá noc tělu a hlavě. Ne, díky. Vycházeli jsme v 11 večer, prvních pár hodin pohodička, čím hloubš v noci jsme byli, tím míň jsme mluvili a jediný, co se člověku honilo hlavou, bylo, kde všude by se tak krásně spalo a jak moc se mu nechce jít dál. To byla první noc, ještě chill. Druhá „noc“ byla sice krátká, ale o to zábavnější. Tělo už bylo úplně vyčerpaný a spánkový deficit byl už sakra znát. To si pak člověk připadá jak na halucinogenech. Všechno se hýbe, všude jsou divočáci a prostě máte tak trošku paranoiu.

Chodit tak moc. Tělo, nebo alespoň to moje, neni bez tréninku ready na 120 km pochod. Svaly na nohou jsou v klidu, ty utáhnou všechno, ale chodidla jsou odpad. Začnou pálit, bolet, dělaj se puchýře, kde jen to jde a kdykoliv člověk zastaví na dýl než 20 vteřin, daj mu to sakra dobře vědět. A pak je tu hlava. Najít motivaci pokračovat v závodě přes všechny ty nepříjemnosti a se vší tou zbývající vzdáleností, která vůbec neubývala, je fakt těžký.

Teďko sem musim hodit jednu větu, kterou nedokážu rozumně zakomponovat do textu, ale vymyslel jsem jí na cestě a měl jsem z ní hroznou radost: „Psychika se nás snaží zastavit. Tělo spaluje věci, který by určitě pálit nemělo a energii si půjčujeme s vysokym úrokem.“ Takže tak.

🐺. (Kdo nepoznal emoji, je to emoji vlka.)

Lidský pozadí, není dokonalý. Všichni to známe. Je to real problém a na takovýhle štrece je to zabiják. Vede to člověka k zoufalým činům. Jako třeba ke koupačce v ledovym potoce, když venku teplota nepřevyšuje 15 stupňů. Ale vidina ochlazení těla, byla v tu chvíli to jediný, po čem jsem toužil.

Chemie. Trošku obecnej pojem, ale ať už se jedná o chemii ve škole, nebo na pochodu, je to shajt. Když začnete brát všechny ty povzbuzováky a růžový pilulky, pokládáte sebe sama do postele na zbytek týdne. Přijde moment, kdy tělu dojde, že šlo přes moc a pak vás takovým způsobem nakope do koulí, že se nepostavíte na nohy. Ale zase jít bez chemie je hard-core, což my asi máme rádi, takže #stayCleanKids.

Nepochopit koncept. Teďko už sice v článku používám slovo závod, ale když jsme tam šli, netušil jsem, že to je závod, bral jsem to jako pochod prostě. Na start jsme teda dorazili s krosnou plnou jídla a vařičem na nějaký ten Travellunch po cestě. Jenomže všichni ostatní měli jen takový ty maličký běžecký baťohy, jak máte na zádech úplný hovno a vpředu 2 lahve s vodou. Takže si dokážete představit, jaký pohledy na nás všichni vrhali. A pak taky: po odstartování většina lidí vyběhla. Co je ale šílený je, že asi 15 lidí celou trasu uběhlo. Nechápeš.

Následuje dvojice věcí, co se staly.

Věci, co se staly:

Běželi jsme. Nevim, kde se to v nás vzalo, ale na 70. kilometru asi foukal dobrej vítr a v nás se probudila úplně nová vlna energie a začali jsme utíkat. Možná to bylo ze zoufalství a z dalekýho času plánovanýho příchodu: 4:00. Tohle pobíhání ale rozhodně nepomohlo našemu budoucímu já, který nemělo už energii na další krok.

Vzdali jsme to. Trvalo nám to hodně dlouho a oba jsme tenhle závěr v hlavě dusili už několik desítek kilometrů, ale na devadesátým kilometru jsme si podali ruku na to, že dál se nejde. Opravim teda lži v prvním odstavci - máme v nohou jen 90 km a nastoupáno ~3 600 m. Jsme béčka, ale rozhodně ne céčka, za tim si stojim.

Takže tenhle a asi i ostatní ultratrailový závody pro duo Dan a Láďa zůstanou nepokořený. Obdivuju skupinu lidí, která takovýhle věci dělá každej týden, ale my nejsme takový dravci a za mě asi ani nechcem být.

[smirnieoutdoors-blog]

Review: Reiter Travellunch Meatballs and Mash

This is one of my first attempts at a video review and I think it's fair to say I've made a bit of a hash of it.

It was fun while filming it but I think I come across as a crusty old biddy, especially in the section where I've speeded the footage up!

A couple of lessons learnt though, I will spend more time preparing and thinking about my narrative, not to mention trying to kill the 'uhms' off!

As the title says this is a review of the Reiter Travellunch Meatballs and Mash freeze dried meal.  I've had several of their meals before and really enjoyed them especially their Chicken Korma, Smokey Bacon, mash and peas and the vegetable risotto which are all simple cases of tear open the pouch, pour in water, stir and leave to hydrate.

Stupidly I didn't check the instructions before buying the meatballs and mash meal so I failed to clock that you have to add water to the meatball mixture, leave for 5 minutes and then form the mixture into patties before frying them.

In itself that's not a problem but my stove is a Primus Eta Express with a 1 litre pot and a lid which acts as a frying pan, a tiny frying pan.

I figured I'd probably fit a maximum of two patties at a time into the pan.

So that's why this review ended up being done at home in my kitchen, narrated in my terribly tweedy, slightly middle England, crusty old biddy voice so if that doesn't put you off go ahead and take a look!

This incidentally is my stove and should illustrate why I didn't contemplate taking this particular meal out with me.

Primus Eta Express stove, 1 litre pot and lid

or a very, very small frying pan!

I actually really like the meal. Reiter have put a lot of thought into it and it contains a decent number of calories for it's weight (125g or 160g with packaging) at 460 Kcal per 100g dry weight.  There's a good balance of protein (18.5g), carbohydrates (49.7g) and fat (20.9g) per 100g too.

The meatballs are really tasty and the mash very well seasoned.  It is however a little on the dry side as there's no sauce with the meatballs.

It's a delicious, nutritious meal that packs down small, contains no preservatives and weighs next to nothing.  What's not to like? I just wish I didn't need to make up the meatballs.