#Toma Ruku

[enzorpg]

WHERE ARE YOU?

Ruku Yami busca personaje

DATOS PRINCIPALES

· Raza: Jakunoroi (al menos fue convertido así con Raku, otra cosa es que al ser liberado, alguien lo convirtiese en otra cosa –debe ser raza longeva-) · SubGenero: Libre (puedes ser alfa, omega, etc) · Grupo: Libre (no necesitan estar en la misma prefectura) · Nombre real: Libre PERO debe ser chino (solo para ser mostrado en ficha) · Nombre del Personaje: Libre a excepción del apellido que es Yami (es con el que uno se registra) · Edad: 22 años (con la que fue sellado) · PB: Toma Aza - Jigokuraku

¡Animense a tomarla!

[misateruki]

10 Johnny's Moodboard that also include 48/46 group members~ Disclaimer: I don't ship anyone here~

[barborawt]

Call Me Daddy

Varování: některá slova budou v anglickém znění, smut,

Počet slov: 2335

Tom mi zaryl prsty do mých stehen, když si mě přitahoval k sobě. Můj zadek teď lehce visel přes okraj postele. Zvedl mé nohy do vzduchu a roztáhl je, jak nejvíce mohl a postavil se mezi ně. Položila jsem své ruce na Tomuvu hruď a pochybovala jimi nahoru a dolů, po jeho hrudi a břiše. Tom přiložil špičku svého penisu k mému vchodu a jemně se o mě otřel, dráždil mě až to bolelo.

„Tome," šeptla jsem a dívala jsem se na něj. „Prosím," žadonila jsem. „Prosím Tome." Zašeptala jsem a své ruce jsem si dala na jeho zátylek. Jeho tvrdým penisem do mě tvrdě přirazil a dokonale zasáhl můj bod G. Mé stěny se sevřely okolo jeho penisu, jak do mě přirážel rychleji a silněji, jeho boky pleskaly o ty mé. Nekontrolovatelně jsem sténala při každém Tomovo doteku. Začala jsem se pod ním kroutit, díky rozkoši co mi dával. Tiše, chraplavě zasténal a zrychlil tempo. Sledovala jsem, jak se všechny jeho svaly na Tomových pažích a hrudi začaly napínat, když znovu zasténal, což naznačovalo že se blíží ke svému vrcholu.

„Tome!" Zakřičela jsem tak nahlas, že bych se nedivila kdyby to slyšeli sousedé. Začala jsem hlasitěji a hlasitěji sténat, když do mě přirážel ještě rychleji. „Oh! Tome! Kurva!" Zakřičela jsem ještě hlasitěji, když sem se dívala Tomovi hluboko do očí. Tom ze sebe vydal dvě tichá zasténání. „udělej se pro mě baby Girl," řekl Tom a přitom se mi díval do očí, když jsem začala ještě víc vzdychat. „Kurva!" zasténal a jeho přírazy začaly být rychlejší, ale ne tak důsledné. Stáhla jsem si Tomovu hlavu ke svému krku a jeho vzdychy zaplnily celou místnost, takže jsem byla mokřejší, než jsem kdy považovala za možné. Mé stěny se okolo něho ještě víc zúžily. Své nehty jsem zaryla do Tomových zad, když mi znova promluvil do ucha.

„Vsadím se, že ti tohle chybělo. Mé velké péro uvnitř tebe." dráždil mě a přitom mě šukal rychleji a tvrději. „Řekni mi, jak moc ti chybělo moje péro?" Posmíval se... „S...strašně moc!" Křikla jsem, když se mé tělo začalo třást.

--------------------

Urychleně jsem se posadila a popadla mě vlna smutku, když jsem zjistila, že to byl jen sen. Povzdychla jsem si a otočila se na svůj levý bok, Tom ještě spal. Nechápala jsem, ale naštěstí ho neprobudilo mé tiché sténání. Spal jen v boxerkách od Calvina Kleina. Deku měl omotanou kolem nohou, ale ne víš, jak ke kolenům, což mi poskytovalo dokonalý výhled na něj a na jeho dokonalé tělo.

Ležel na zádech, celé jeho tělo bylo lehce otočené na bok. Levou nohu měl nataženou, pravou ohnutou a jeho chodidlo měl zastrčené pod levým lýtkem. Pravou ruku měl položenou na polštáři vedle u obličeje a levou měl jemně položenou na břiše. Podívala jsem se mu do tváře, oči měl stále zavřené. Mé oči začaly zkoumat jeho dokonalé tělo, od čelisti, po hrudi a až k jeho dokonalým břišním svalům.

Olízla jsem si rty jako hladový lev po kousku masa, když se mi objevily obrazy Toma jak do mě přiráží. Představovala jsem si, jak teď ležím nahá a on je nade mnou, přimáčkne mě k posteli a tvrdě do mě přirazí a já mu sténám do ucha a on tiše sténá do toho mého. Cítila jsem jak mi dole začalo pulzovat. Potřebovala jsem ho....teď hned. Už jsem nemohla déle čekat.

Musím něco udělat, Potřebuju ho.

Přesunula jsem se k Tomovi a u toho si olizovala rty jak hladový lev. Rozkročila jsem své nohy a pomalu se na něj posadila. Přes látku jsem mu seděla na rozkroku. Začala jsem se na něm pomalu hejbat a to mi vyvolalo mravenčení tam dole. Tiše jsem zasténala, když jsem se na něj podívala stále ležel a ani se nehnul. Začala jsem se na něm hýbat ještě rychleji a z úst mi vycházely další vzdychy. Tom se stále neprobouzela a já ho potřebovala ještě víc.

Sklonila jsem se k němu a zasténala mu do ucha, rychleji jsem se na něm pohybovala a tam dole mi to celé pulzovalo. „Tome,"  zasténala jsem mu do ucha. „Kurva, oh." Pokračovala jsem. „Mmmm Tome!" Políbila jsem ho na jeho místečko na krku a poté to místečko začala sát, zanechávajíc mu červenou skvrnku. Cítila jsem, jak Tomovo penis tvrdne, díky čemuž jsem zvlhla ještě víc. Jeho dech se zrychlil a začínal být nepravidelný, když jsem zaslechla, jak z jeho rtů unikl vzdech. Jakmile to zasténání vyšlo z jeho rtů, bylo to jako by ve mně cvakl vypínač. Začala jsem se na něm ještě tvrději a rychleji hýbat. „Do prdele Tome! Oh!" zasténala jsem, najednou se Tomovy paže zvedly a rychle se kolem mě ovinuly.

Tom se semnou na jeho klíně posadil. Najednou mě drsně políbil. Políbila jsem ho stejně drsně tak jako on mě. Položil své ruce na můj zadek a silně ho stiskl. Tím si mě přitáhl k sobě ještě víc. Své ruce strčil pod mé tričko a hned mi ho přetáhl přes hlavu a odhodil ho na podlahu, usmál se, když si všiml, že jsem bez podprsenky. Začal mi sát levou bradavku, díky čemuž jsem zase začala dole cítit brnění. Zapletla jsem své prsty do jeho vlasů a zatahala za ně. Hlasitě jsem zasténala, když se z levé bradavky přesunul k té pravé. Najednou mě Tom shodil na postel, ale jeho rty se od mého prsa neoddělily. Odtáhl se a podíval se na mě s úsměvem a přitom mi jezdil svými dlaněmi po těle.

„Ty si prostě nemohla počkat než se probudím co kočičko," Zašeptal hlubokým chraplákem.

„Ne, Tome, pravdu jsem počkat nemohla. Potřebovala jsem tě a stále potřebuju."  Usmála jsem se sladce a vzhlédla jsem k němu. Ušklíbl se na mě, sklonil se ke mně a něžně mě políbil na břicho a vyslal vlny rozkoše do celého mého těla, Zamotala jsem své prsty do jeho vlasů a zoufale ho tlačila dolů mezi mé nohy. Mezi nohy mě to bolelo a pulzovalo víc než cokoliv jiného, tak moc jsem toužila po tom ho cítit v sobě. Zoufale jsou mu strčila hlavu ještě níž.

„ Tome! Prosím!" vykřikla jsem a on jen ke mně vzhlédl a uculil se. Prudce mi stáhl kraťasy i s kalhotkami a ty hned odhodil někam na podlahu, začal mi přejíždět rukama po nohou. Začala jsem ztěžka dýchat. „Vážně mě chceš co?" zeptal se s úšklebkem. „ANO!" zakřičela jsem a jemně ho zatahala za vlasy „PROSÍM!" Křikla jsem. Tom se uculil, když si lehl na břicho a dal svojí hlavu mezi mé nohy. Dával mi jemné, mokré polibky na vnitřní stranu stehen. Položil si ruce na mé břicho, těsně nad můj pas a jen mi zíral mezi nohy. „Přestaň mě trápit, prosím!"  zoufale jsem poprosila.

„Mmmmm,"  Přesunul jednu ruku mezi mé nohy a přejel mi svým palcem přes mé pysky. „Máš jí pulzující, bolavou a pořádně vlhkou pro svého Daddyho. Škádlil mě, když mi dával něžný polibek na klitoris. Už mě to jeho věčné škádlení štvalo. „Tome! Prosím, prosím tě..."  Šeptala jsem a prosila ho. Vzhlédl ke mě, když jsem se na něj podívala. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a stáhla ho dolů, bránil se. Ušklíbl se na mě a zašeptal jednu věc, kterou jsem zoufale potřebovala slyšet.

„Myslím, že je čas dát mé baby girl to po čem touží," 

Pomalu se sklonil, vzal můj klitoris do úst a jemně ho ocucal. Jemně mi zatáhl za klitoris a pustil ho,  než se zase sklonil a olízl mě od vstupu po klitoris a zase dolů. Začala jsem vzdychat, můj dech se zrychlil. Tom si položil ruce na mé břicho a naklonil hlavu doleva, abych lépe viděla, jak mi dává to po čem toužím. Podívala jsem se na něj a pozorovala ho, jak mi cucá a olizuje klitoris. Vzhlédl ke mně. Sundal svojí ruku z mého břicha a začal se jemně třít o můj vchod. Zaklonila jsem hlavu, hlasitě jsem zasténala a jemně tahala Toma za vlasy, jak mě dál lízal. „Kurva," zasténala jsem a on zrychlil. Vibrace které jsem měla mezi nohama mě hned více zvlhčily.

Ušklíbl se a stáhl si boxerky. Začal si pomalu honit a přitom se díval na mě, než mě chytil za rameno za, které mě vytáhl. „Vykuř mi," řekl a jak kdyby mě jeho hlas tahal za vlasy, ale jemně k jeho penisu. Přiložila jsem své rty k jeho špičce a co nejrychleji to šlo jsem hýbala hlavou. „Kurva." zasténal, položil svoji ruku za můj zátylek hlavy a stlačil mi jí ještě níž, až jsem ho  pojala celého. Sténal hlasitěji a častěji, když  jsem ucítila, jak se jeho penis dotýká mé zádní části hrdla. Zvedl mi hlavu a začal mi přirážet do pusy. Posadila jsem se na kolena a nechala ho si určovat tempo. Tím víc mi tam dole mravenčilo. Odtáhla jsem se od něj a vzhlédla k němu s chtíčem v očích.

„Tome," byla jsem přerušena Tomem tím, že mi řekl ten nejsexičtější požadavek, jaký jsem kdy slyšela.

„Říkej mi daddy, baby girl." Dožadoval se. Usmála jsem se na něj a odpověděla.

„Prosím....daddy. Ošukej mě," odpověděla jsem a podívala se na něj štěněčíma očima. Tom se na mě uculil a shodil mě na postel. Posadil se mi mezi nohy a já je pevně ovinula kolem jeho pasu a prudce si ho přitáhla k sobě. Sklonil se a jemně mi obě ruce položil za moji hlavu, líbal mě na rty jemně, ale chtivě. „Jak moc mě chceš mít v sobě baby girl." Řekl svým klidným, ale hlubokým hlasem. Začal se pomalu o mě třít a tím mě provokoval. Vypustila jsem z úst své drobné, sotva slyšitelné zasténání jako on. „Tome...tak moc tě chci." Zašeptala jsem, trochu jsem zvedla své boky a ještě víc natlačila svůj klitoris na jeho penis. „Prosím Tome! Prosím." Žadonila jsem. Najednou svůj penis ode mne odtáhl a dožadoval se znovu.

„Řekl jsem....aby jsi mi říkala daddy." řekl mírně naštvaným hlasem.

„Daddy! Daddy, prosím ošukej mě, prosím už to provokování nevydržím! Prosila jsem. Najednou do mě Tom tvrdě přirazil. Vykřikla jsem radostí, když narazil na můj bod G. Tom do mě začal tvrdě přirážet. Zasténala jsem: „Ach!" Hlasitě, znovu a znovu. A to jen díky potěšení, které mi dopřál.

„Kurva," šeptl mi do ucha a já se kousla do rtu, abych přestala vzdychat, chtěla jsem totiž  slyšet Tomovo vzdychání. Jeho sténání mě ještě víc vzrušilo. „Nedrž to v sobě, vzdychej kvůli mě. Zasténej pro Daddyho." Zašeptal. Jeho hlas byl pro mé uši jak hudba. Zrychlil tempo a při každém přírazu se naše boky setkaly. „Oh!" zasténala jsem z plných plic. „Uh! Zlato kurva!" Zasténala jsem a zaryla své nehty do Tomových ramen. „Kurva," vykřikla jsem. Cítila jsem se tak dobře, že ani slovy jsem nedokázala vysvětlit jak dobře se s ním cítím.

„Líbí se ti to baby girl?" Zeptal se mě a kousl mě do červeného fleku na mém krku. „Ano daddy! Miluju to!" křičela jsem co nejvíce jsem mohla a neustále jsem sténala. Pořád mi zanechával drsné polibky na krku, kousal mě do něj a to mi zanechávalo červené skvrnky na krku. Odtrhla jsem ho od mého krku a přitiskla své rty na ty jeho. Nechala jsem ho vklouznout jazykem do mých úst. Když mě políbil, zpomalil tempo, ale já do toho polibku stále sténala, protože jsem se cítila tak úžasně. Pomalu se odtáhl od polibku, posadil se, své nohy si dal pode mne a přirazil do mě tvrdě a rychle.  „Tome!" Vykřikla jsem a radostně a zaklonila hlavu. Zasténala jsem ještě víc, když jsem ucítila, jak se mé vyvrcholení blíží a jak se mé zdi kolem Tomova penisu stahují.

„Mmmm." Zasténala jsem a podívala se na Toma. „Tome!" Zakřičela jsem mezi sténáním. „J-já už budu daddy!" Zakřičela jsem ještě hlasitěji. Lehla jsem si, stáhla jsem Tomovu hlavu dolů a přitiskla své rty n ty jeho. Tom ze mě vyjel, ale na to hned do mě tvrdě zasunul. Vykřikla jsem radostí a sevřela jsem prostěradlo a zatahala za něj. „Ne."  Tom vztekla vykřikl, mé ruce si dal na jeho záda. „Chci si dnešek pomatovat, baby girl." Ušklíbl se. Napůl se odtáhl, ale hned ho do mě přirazil zpátky. Zaryla jsem mu své nehty do zad a dál vzdychala. Zase sem cítila jak se mi stahovaly stěny. „Chyběl jsem ti kočičko? Chyběl jsem ti uvnitř tebe? Líbí se ti, když tě šukám?" Zeptal se a zrychlil. Vzdychla jsem a znovu mu zaryla své nehty do zad. „Ano daddy! Chyběl si mi ty a tvůj penis uvnitř mě!" Řekla jsem mezi vzdychy. Cítila jsem jak mé stěny znova stahují, protože jsem byla pár přírazů od dosažení orgasmu.

Stáhla jsem Tomovu tvář dolů a hrubě, Ale láskyplně ho políbila. Lehce jsem se odtáhla, naše čela se dotýkala a já zasténala mezitím co jsem se mu dívala do očí. „Udělám se pro daddyho." Zasténala jsem při pohledu do jeho krásných očí. „Já taky, baby girl." Řekl sladce a nechal mi na rtech něžný polibek, než do mě znovu přirazil. Tomovi se začal zrychloval dech a jeho přírazy se stávaly nedbalými. Zpomalil a zasténal.  Tělo se mi začalo třást, když do mě znovu přirazil, když do mě přirazil po třetí, křičela jsem z plných plic. Cítila jsem jak se do mě udělal a v ten moment to na mě taky přišlo. Oba jsme synchronizovaně sténali, když jsme společně dosáhli svého vyvrcholení.

Tom pomalu ze mě vyjel a padl na postel vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a já si položila svou hlavu na jeho hruď. Svoji ruku jsem si položila vedle mého obličeje na jeho hrudník. Jednu ruku mi omotal kolem ramen, druhou kolem zad, nohy jsme měli propletené. Hruď měl zpocenou a stále těžce dýchal. „Miluju tě zlato." Zašeptal. „Taky tě miluju." Zašeptala jsem mu také a jemně mu přejela rukou po hrudi. „To byl druhý nejlepší možný způsob, jak milovat ráno."  Zašeptal. Posadila jsem se, podívala se na něj a usmála se.

„Jaký je ten první?" Zašeptala jsem

Probouzením se vedle tebe." Opověděl.

[noviceaoiryusei]

「 Myojo 2019.12 」 Nakayama Yuma with Lil Kansai interview

Talent can be discovered in unexpected places!

"Nice to meet you", the juniors passionate TALK!

"I want to see my juniors at my home town for a long time" it's Yuma's suggestion.

It's a face to face with a fresh group called Lil Kansai who has a 10 year gap in between him. ♪

An unexpected yell from their senior, lilkan was impressed!

Toa: First, let's have introductions starting with the leader!

Kotaro: I'm the leader, Okazaki Kotaro. I was appointed by Jo-kun during the recording of "Maido! Jani~".

Yuma: Are you trusted by everyone?

Kotaro: It hasn't been done at all!

Yuma: *fufu* (he is laughing)

Ruku: I'm Toma Ruku. It is said that I'm similar with Senga-kun.

Yuma: Similar!? Then, do you like dancing?

Ruku: I like it!

Fuga: Ruku has a stylish way of dancing.

Yuma: I heard about it while I was shooting, are you going in to practice, Toa-kun?

Ruku: Us three went. Right, Kota-chan?

Kotaro: Uhn, I went.

Toa: I think I'm going to start practicing dancing hip hop by next week. Ah, I'm Shimazaki Toa, my member color is red.

Yuma: Did you decide on the member color?

Toa: We've decided it together with Ohkura-kun.

Takuya: Originally, the colors was decided somehow but, Ohkura-kun made a proper decision (for the member colors). I'm also introducing myself, I'm Nishimura Takuya. My name is similar with Kimura Takuya-san.

Yuma: (looked at the kanji notation) Really! Is your motor skills good?

Takuya: I'm a second in black belt in karate in Japan. I also had an invitation from soccer club team but I entered Johnny's.

Yuma: Really!? If you (Nishimura and Fuga) had a fight here, no one will be able to stop you. (laughs) Fuga also exhibits an image of karate even on stage.

Fuga: Ah, I'm Onishi Fuga. That's right, I also do karate. I think Yuma-kun saw it when I first performed at Shochiku-za. On the other hand, Yuma-kun exhibits a good image of dancing.

Yuma: I wasn't good at all but I was trained by Yara-kun.

Kotaro: Ruku seems happy.

Yuma: Do you like Yara-kun?

Ruku: I watched "THE YOUNG LOVE DISCOTHEQUE 2019", it's so cool. What does it feel like to be trained by Yara-kun? I heard that there used to have a bamboo sword...

Yuma: He carries it! He says "Get it right!!", it's like a gag. (laughs) Is there anything that you want to do in the future?

Takuya: Our familiar goal is to have a solo performance. Among the named groups, we're the only ones who haven't performed solo yet. Shounen Ninja and the Tokyo Juniors are performing on their own at "Johnny's Ginza".

Kotaro: This year's fall and winter, we'll be back up at Naniwa Danshi and Ae! group's tour.

Fuga: If we can do it, we'll also be in it by next year.

Takuya: But it'll be meaningless if we can't fill up the audience.

Yuma: Well then, you can't just do your best right? Who are you're 5 closest seniors?

Fuga: Naniwa Danshi!

Yuma: Naniwa Danshi. When I was still in Osaka, Jo and Ohashi we're the only ones there, Daigo isn't even there yet. Moreover, right after I joined Kansai Junior, I had never participated in a Kansai Junior live show.

Lil Kansai: Eeeeh!!

Yuma: I wonder if I'm at the first live performance in Shochiku-za? There's B.A.D., BOYS, Veteran, 7WEST. I used to be silly (back then).

Fuga: Do you have some kind of rule regarding hierarchies?

Yuma: You can know what kind of position you are in Kansai Junior by position of the dressing room at Shochiku-za.

Toa: Ah~! It's still there until now.

Yuma: First of all, the room (on the left side from the stage) on the other side (when climbing the stage).

Takuya: I also moved up there since the formation of our group.

Ruku: If you enter a public bath, it somehow felt that you've become an adult.

Takuya: I know. The first bath is at UmeGei. The first 5 dressing rooms are the one closest to the shower area.

Kotaro: Just right before the seniors will come. (laughs)

Yuma: When I'm still there, it's normal when everyone says "Let's go! Let's go!"

Ruku: Even now, my seniors still invite me. I hope they'll refrain from doing it.

Yuma: When you take a bath, Bunichi-kun pretends to be naked and dead. He always do that until someone comes in.

Lil Kansai: Ahahahaha!

Yuma: He might be doing it again~that's what I thought.

Takuya: When Bunichi-kun visited (us) at Shochiku-za, he went to the bath.

Yuma: Bunichi-kun will even take a bath even when he's only visiting. Did everyone had a job in Tokyo yet?

Takuya: During that time, we were at Tokyo Dome (Johnny's Tandoku Koen "Johnny's Jr. 8.8 Matsuri ~Tokyo Dome kara hajimaru~).

Yuma: I see, how did it go? Did you get nervous?

Toa: Not that much.

Takuya: Because we had random talks with BiShounen.

Yuma: When I went to Tokyo for the first time, Kisumai we're rehearsing at Tokyo Dome. I was only 14 years old back then when Johnny-san took me around. It was awkward.

Fuga: I also took a bath at Tokyo Dome. I felt awkward when SixTONES and Snow Man came. In Kansai Junions it's only me, Taisei-kun and Kojima-kun.

Yuma: It feels like SixTONES and Snow Man are like Kisumai or KAT-TUN.

Takuya: Yeah. I also would like to know what kind of routine does Yuma-kun do before a performance.

Yuma: Two hours before the actual performance, we're stretching our body for 30 minutes. Then, practice your vocals and relax with a stretchy ball that'll make you sway. That's how I prepare for it.

Toa: Microphone...

Takuya: We're taking a bath, talking, taking a nap. Ah, but it's not about the dressing room but now I'm doing my voice training!

Kotaro: (that's) From 3 days ago. (laughs)

Takuya: It isn't! The voice training teacher said I can do it alone since I'm doing good.

Yuma: I think everyone has their own way. However, when it comes to things that you don't like, when you can do it little by little, you'll start liking it. I think that it's good to slowly add things that you like.

Takuya: It extends your strength when you start something new. I think that's what's important?

Yuma: I'm already 25 years old, it better if you'll extend your strengths but everyone is still young so I thought it would be good to learn something; you'll not know if you won't try. I still even have such a talent. I have a talent of playing the ukulele! If I had the opportunity to play ukulele during work, I practice a lot then, I became able to play lots of things.

Toa: Amazing.

Yuma: Because (your) talent could be in various things so, just keep on trying various things.

Takuya: Until now, what's the best thing that your seniors had said?

Yuma: Hmmm. There were lots of things that has been said by lots of people but I don't specifically remember who said it. (laughs) But Yasuda-kun said "it's okay to be confident but don't be overconfident", that's what I remember. It's good to have confidence, it means that you're in a good condition. I was told with this when I was 15 years old but I didn't understand what does it mean during that time. But after I became 20 years old, I started understand (what it means).

Takuya: Just like our age. It's amazing if you still remember it after 10 years.

Kotaro: Yuma-kun, when you're 15 years old, what kinds of things have you thought of?

Yuma: I wanted to do a play. I turned on the camera on private, I wrote a script and edit it, I made a short film production.

Toa: I played with my friends during school holidays. I also did it yesterday. (laughs)

Ruku: What do you mean by that?

Toa: Like I'm a director for an anime scene and reproduce it in a silly way.

Takuya: Even Kotaro started practicing the piano!

Kotaro: I only play the level of performing in our family's piano. It's still difficult to do it properly.

Fuga: But it sounds like there's a little pitch.

Kotaro: It is slightly pitched. (laughs)

Takuya: I can hit about 1/3 of the original sound.

Yuma: I was kind of careless but whatever it is, it will still have an impact in my life -- it's something that I didn't know during that time. A day might come that even playing tag may be useful too!

[radarx]

Sukses Ciptakan Kamtibmas, Kapolres Batu Bara Bagikan Reward Kepada Muspika

Sukses Ciptakan Kamtibmas, Kapolres Batu Bara Bagikan Reward Kepada Muspika

BATU BARA, RADAR-X.net – Kapolres Batu Bara bagikan Penghargaan/Reward kepada Personil TNI, Muspika, Kades, Kadus, Tomas, Toga dan KSJ atas terwujudnya Situasi Kamtibmas yang aman dan kondusif (Zero Tawuran). Pasalnya situasi kamtibmas tersebut digelar selama Bulan Ramadhan dan Idul Fitri 1442 H/2021 M, di Wilayah Hukum Polres Batu bara,di Polsek Labuhan Ruku Rabu (19/05/2021) Hadir mendampingi…

[adrianabrokenheart]

Ananas

Bol November, presne ten mesiac kedy prichadza prvy chlad a mraz, a clovek potrebuje poriadne zahriat. Ci uz na tele, alebo na dusi. A celkovo mi to cele prislo vhod vzhladom na to, ze uz som sa niakudobru dobu nudila. Obdobie, kedy som sa domnievala ze ma dokaze zo stereotypu vytiahnut uz len Aquaman. Hla! Pozrime sa na tohto jednoducheho, nevsedneho Tomasa.

Ako som hovorila bol November, dni su kratsie a kratsie az ani neviem ci som stihla niaky slnecny luc. Po ulici som kracala iba so sklonenou hlavou, cela zabubsena v obrovskom sali, ktory sa vytahuje presne na tieto fashion prve chladne dni. Normalne, zijem v chaotickom zivote, plnom nestihani schodzok, robeni vsetkeho na poslednu chvilu a obcas, ani nestiham nakupit potraviny. Jeden pekny vikend ma chlad zanechal doma a ja som bezstartostne  dospavala cely tyzden. Ano. Takze som bola uz o deviatej vecer tvrda ako kamen. Posledne si snad pamatam spravy a vsetko ostatne sa mi uz len rozmazava a spaja do sna s udalostami z celeho tyzdna, na co sa budim ze som opat nestihla uzavierku! Cela dopotena otvaram oci, srdce mi bije ako po maratone a ja sa  snazim “prepocitavat” v hlave, kde vlastne som a co sa stalo! S absolutnym uzasom hladim na hodiny ktore mi hlasia ze je 9 hodin rano! Hodinna ranna ktoru okrem pracovnych dni nikdy nevidam. Aj napriek divnym snom som z postele vykrocila rezkou nohou, ako prve som zavitala k oknu, potrebovala som vidiet ako vyzera sobota rano, co rano, o deviatej rano! Nic moc, pokochala som sa este par minut a rozhodla som sa stravit den produktivne, s mojim casovym manazmentom stihnem snad aj tri rozne aktivty! Po rannej hygiene, s obrovsky skvelym pocitom ze som teraz lepsi clovek, dokazem vstat RANO ako vsetci ostatni ludia, som sa vybrala na miestne trhy! Ako lepsie oslavit svoju genialitu, nez organickymi vyrobkami z okolia Prahy a zaroven podporim maloobchodne jednotky! Boze, az sem pocujem ako mi stavavaju schody priamo do neba za moju dobrocinnost!  Ked som dorazila k trhom uz som nekracala, priamo som sa vznasala! Usmievala som sa od ucha k uchu, ten blazeny usmev. Ten blazeny usmev, ktory mi okamzite odpadol, ked som zbadala kolko ludi, co ludi! DAV ludi! sa hemzi okolo par stankov. Neznasam ludi, neznsam natesnenych ludi na malom priestore a este dobrovlne tam mam vkrocit! Ale hovorim si! Dievca! Toto je tvoj den, nenechaj si ho skazit, bud statocna ako Xena a Gabriela a vrhni sa do davu! Nebolo to az take zle, co bolo, tomu som sa vyhla a skvelo som nakupila lucne kvety, organicke maslo plus ocny kontakt s velmi zlatym  predavacom, cink cink cink jackpot! Nakupila som az nechutne predrazene ovocne organicke stavy, ale co zena neurobi pre svoju telesnu schranku?! Nakupila som viac nez som ocakavala a cely ten nakup som domov niesla ako zongler z cirkusu, stale som nieco premiestnovala, aby som neposkodila kvety, aby som neroztrhla tasku a zaroven som kracala rychlo, aby som bola cim skor doma. Kto mal cakat ze ked idem po sunku! Sunku! Kurva! Zprudka som zastala a obratila sa, ze este nakracam naspat po tu SUNKU a nastala tma, silny naraz na moju hlavu, stratila som balanc, pustila nakup a rychlo sa chytila za celo. Ked som konecne (par sekund, trvajucich vacnost, kazdy uder srdca ako uder kladivom do mojho cela) zbadala som na zemi chlapca. Taktiez sa drzal za celo a skulil na mna. Cervenejsi a cervenejsi v tvari, vedela som ze to schytam. Bola to moja chyba, ako v dopravnej nehode, ked do vas niekto tukne autom zo zadu. To som bola ja a este k tomu ma poriadne bolelo celo. Sklopila som zrak, zenske manevre. Ja chuda, ja nevinna, ja nechcela.... ‘’Si v poradku?” spytal sa.

Ja? Moj hlas v hlave zpanikoval. ,,Hej.” Usmiala som sa, ako keby som to mala byt ja na ktorej teraz zalezi. Toto je posledne, co som chcela. Vobec nezapadal do mojho harmonickeho denneho programu. Bola som aj trosku hladna, troska viac, a ked ja som hladna, viem byt pekne nevrla, plus on si to fakt nezasluzi ,ale nie som spokojna s touto situaciou, ,,Hrozne sa ospravedlnujem! Som strasna zmatkarka! Dufam ze ste v poriadku!” Naciahla som ruku, aby som mu pomohla vstat. Boze prosim, vstan! A bud v poriadku, este stiham tu sunku na trhoch! ,,Co to bylo? Poradne jsem se uhodil do hlavy! A docela mi v ni tresti! Tobe to musi bolet jeste vic! Hodne sem pospichal! Promin!” Uf! vsetko zazehnane, pan je v poriadku a ja si mozem ist po svojom. Nakup! Kde mam nakup?! Usmiala som sa na neho spokojnym usmevom, kde som mu dala najavo ze som rada, ze je v poriadku. Zmatene som sa zacala pozerat okolo seba, co sa stalo s mojim nakupom. Vdaka bohu vsetky dzemy a organicke limonady boli vyborne balene, z kvalitneho skla a cely nakup prezil. Par kvietkov bude teda treba poodtrhat, ale som pripravena prijat tuto obetu, stale mi to neznici moj den! ,,Uf hele, mne se nejak zacala divne tocit hlava.” Uz som to videla: Zbohom sunka. ,,Musim si nekde sednout.” O par krokov bola kaviaren, aka nahoda, kava by sa mi zisla! Zakupila som panovi vodu s ladom a sebe kavu, pochlipkavajuc a dufajuc ze pan nema otras mozgu a ja mu dokonca zivota nebudem musiet platit zdravotny pridel. Vypocitavala som aky si budem moct kvoli tomu dovolit najom a v akej casti Prahy budem musiet byvat! Dojala som sa do vytacok, moje vnutro sa pomaly zacalo rozpadavat a bolo na case skontrolovat situaciu. ,,Tak ako sa citis, je to troska lepsie?” spytala som sa jemne a naciahla som sa rukou na jeho rameno. Myslim ze som to videla v reklame, kde to aplikoval otec na syna, ktory si zranil koleno. ,,Uz je to lepsi, asi to byl sok! Dekuju moc ze si tady se mnou! Boze! Kolik ti dluzim za tu vodu? Promin!” Tu vodu ber ako uplatok, ze ma potom nemozes zazalovat. ,,Prosim ta s tym si nerob ziadne starosti, to mas ako bolestne odo mna! Fakt ma to hrozne mrzi!  (Zatvarila som sa ako vinne stena) Samozrejme ze som tu s tebou! Je to predsa AJ (sach mat, si spoluvinnik) moja vina. Hlavne nech si ok! A kam si tak pospichal?” Zrazu zbledol, vypulil oci a pozrel na mna prekvapene. Na to aj ja som zbledla a ostala prekvapena a troska sokovana, co sa deje, co sam zas spravila?! ,,Boze, co kdyz je to naky znameni? Byl sem prave na ceste se rozejit se svou pritelkyni, teda s bejvalou pritelkyni, teda, nevim ted.” WTF?! Boze beriem spat, toto je uzasna sobota! Podajte mi popcorn, pekne sa usadim a vypocujem si tuto dramu. Spominala som ze som aj skvely vztahovy poradca, co sa druhych vztahov tyka? ,,Boze moj! A ja som ta doslova zrazila k zemi! Nechcem byt dotierava, ale ak sa chces zdvoverit, mozes mne. Som dobry posluchac, a teda nase mozgy sa uz spojili.” Obaja sme sa nadsene rozosmiali. Ano som aj vtipna, full package! Bol to skor nuteny smiech. ,,Nic ve zlym, ale pride mi to osobni. Hlavne ani nevim co ted delam. Porad sem se nerozhodnul na 100%. Cela situace je dost komplikovana a to by bylo na dlouho to tady vysvetlovat. Ale ses moc mila. Nechci te vic zdrzovat, jses si jista, ze ti nic nedluzim?” Cely pribeh! Ale asi sa budem musiet zaobist bez dramy. ,,Absolutne nic! Pocuj, viem, ze sa vobec nepozname, ale obcas cloveku bodne sa zdvoverit cudziej osobe. V Amerike za to platia psychiatrom nehorazne sumy rocne a ja fakt viem nasluchat. A co naviac, som dievca! Ale nechcem ta oberat o cas, ked uz si i tak niekde davno mal byt! Boze ved ja neviem ani tvoje meno! Ako sa volas?”

,,Tomas.”

                                                       -II-

Vykracali sme z kaviarne a zastali vonku pred vchodom. Zapozerali sme sa jeden na druheho, situacia vyzadovala nieco viac. Tam vo vnutri sa nieco medzi nami udialo a niake “tak sa maj” proste nestacilo. Stali sme tam a bolo vidno ze obaja hladame vhodne slova ako sa rozlucit. patricne. Sklopila som zrak, opat som sa na neho pozrela, bol minimalne o hlavu vyssi (ako sme sa mohli tak debilne zrazit), na cele mal dost velky rudo cerveny flak. Nebol to super fesak, ale nieco do seba mal. Zrazu som ho zacala vnimat ako realnu osobu, s realnymi pocitami a problemami. Pozreli sme sa na seba a obaja sme sa na raz uprimne usmiali. Ani jeden stale neprehovoril slovo, ci urobil krok. ,,Chces ist na drink?” spytala som a usmev na tvari sa mu este viac zvacsil, ramena a hrudnik mu spadli a vychdychol, ako keby od ulavy ,,Jo to chci!” vyhol sa tak na par hodin povinostiam. ,,Pod, tu za rohom maju skvele ceske vinko!” Az ked sme kracali okolo vyloh uvedomila som si ako vyzeram! Vybehla som len tak na lahko v polo jogerskom vyzbroji. Na prirodno, ziadny make up a vlasy len zviazane v gumicke na temene hlavy. A on? Nahodeny, vyvonany stramak! Nevadi, hej, nejdem tu na rande, idem tu za psychologicku poradnu, teda podporu! Mozno ked sa teraz citi tak na dne, zaplati za poradenstvo flaskou dobreho Sauvignonu. Zahli sme do mojej oblubenej vinarnicky, pekne som sa pozdravila, tichjsie ale pekne so slovenskou vyslovnostou ako ospravedlnenie za moj neprimerany vzhlad k ostatnym zakaznickam. Ano, zakaznickam prevazne. Boli tam panie, pravdepodobne povolanim zeny v domacnosti, tvare im zdobili velmi ocividne plasticke zakroky. Boli farebne zladene. K dizajnovym kabelkam, mali prilepenych dizajnovych nahnevanych minipsikov co zvesela kakaju a cikaju do Louis Vuiton tasky. A tam niekde v rohu som sedela ja s Tomasom a pocuvala jeho pribeh.

,,Uprimne ji stale miluju! V zivote sem nestretl holku co by mela vsechno jak ona. Poznali sme pred 5 lety, ale uplne sme se zacali vidat pred 4 rokma a posledni dva roky spolu bydlime. (oni spolu byvaju a on sa s nou ide niekam rozist?) A posledni rok byl takovej, nijakej. Nemuzu rict, ze bych ji prestal milovat, miuju ji porad, jen to jakoby stratilo jiskru! Moc jsem nad tim nechtel premeslet (typicky chlap a baba si ide vo vani oci vyplakat). Pak me ale napadlo, copak si zajit na spolocnou dovolenou. Poradnou dovolenou se vsim vsudy. Tak jsme jeli na 4 tydny na Bali. Cestovali sme po okolitych ostrovech a fakt jsem zacal citit ze se to vraci, ze nas to opat spojilo a vazne to fungovalo i po navratu. Teda nejakou dobu. Pak to bylo jako pred tim, dokonce mam pocit ze i hur. Vic jsme se odcizili, vic a vic casu travime od sebe nez spolu. Bud vona nebo ja se vracime pozde z prace a ledva na sebe promluvime. A sex sme od prichodu meli jenom par krat a to hlavne po prichodu z dovolene|!” Rozpraval svoj pribeh a vyzeral vazne zdrtene, az mi ho naozaj bolo luto. Ako spravna vztahova poradkyna som pre neho mala pochodpenie. Dalsiu sklenicku vina. Alkohol Tomasovi napomahal rozviazat jazyk. ,,Citil jsem jsem se osamelej, chtel jsem  si opet vlastne jenom povidat. Psalo mi par holek a jen sem doslova odpisoval. Z me strany to bylo o povidani, obcas sem zavrt do osobnejsich tem, ale nic vaznyho! Jednou vecer sme byli oba doma, ja v obejvaku a vona v loznici, uz klasika. Ale nechal sem si tam oteverenej MacBook a vsechny ty spravy mi chodili i na pocitac. Vim ze ty spravy neotevrela, ale videla vsechno co mi psala Marketa a vylozila si to cele spatne. Skoncili sme oba v hadce a ted uz je to tejden, co sme spolu nemluvili a vlastne se ani nevideli. Az na ted, mame se potkat a promluvit si. A rikam si, k cemu je to dobry se k sobe jeste vracet. A vtedy me napadlo, ze mozna bude lepsi se ted a v dobrym rozejit. Ja vim ze to vsechno dava smysl, a rika mi to rozum, ale nevim jestli to dokazu i udelat. “ Au! Bola som uz na 3 sklenicke a teraz by ma uz s lahkostou rozplakalo aj steniatko v reklame. Slzy sa mi narhnuli do kutikov oci a pohladom som hltala kazdeho jeho slovo. Az mi ostavalo sucho v ustach, ktore som hydratovala kazdym dalsim duskom vina. Bolo mi ho naozaj uprimne luto! ,,Mozem ta objat? Citim, ze tato chvila si to vyzaduje, nie je co povedat a moj sucit dokazem vyjadrit len objatim.” Vstala som zo stolicky a tackavo sa nahla popri stole k nemu. ,,Kdyz to tak cejtis.” A objali sme sa. Omamena opijatmi som sa ponorila hlboko do jeho objatia. Oprel si svoje lice o moju hlavu a silnejsie si ma k sebe pritiahol. V podbrusku sa ozval stary znamy hlas, posilneny alkoholom. Moja maternica zacitila chlapa! V jeho naruci som si pobudla este par sekund a potom sme sa odelili, ja som si opat sadla na stolicku a ked som ho mala teraz naproti sebe, uhla som pohladom na dol. Obaja sme sa nervozne zasmiali. ,,Chcela som ti radit, ale je ocividne ze to v hlave uz vyriesene mas. Potreboval si len kuraz a ten ti snad dodal tento chutny Sauvignon. Nepoznam ta, ale prides mi ako spravny a sympaticky chalan. Aj navzdory, ze neviem kto si, kazdy by mal robit to, co ho robi stastnym. Nikto vsak nenapisal k tomu podrobny navod a obcas to nie je najjednoduchejsia cesta, ale sam vidis, ze stastny nie si. Nesedel si len na riti doma, ale snazil si sa preto nieco spravit, mozes si povedat, ze si zabojoval. Ten pocit co ta tlaci dole, mozno ani nie je tak laska, ako strach byt opat sam. Nech si to utrpenie zbytocne neprdlzujes.” Rozpravala som si, asi aj hlasnejsie, pretoze mile panie si obcas nahlas odkaslali, aby mi dali na vedomie, ze im rusim do vtedy tak prijemny brunch. Ked som dorozpravala, prichytila som ho ako na mna hladi s totalnym zaujmom. Bolo ocividne ze niektore z mojich slov sa mu dostalavali do mozgu, spojili sa so zvyskovym alkohol a dodali mu kuraz. Kuraz spravit spravny krok! Postavil sa, pozrel sa na mna s odhodlanim, snad takym aky zazivali vojaci, ked rukovali a posledny krat sa pozreli na svoje druzky. ,,Mas absolutni pravdu! Mam ji rad, vazim si ji, ale taky chci delat veci po svym. Vis kolik noci sem nespal?!” Im sa to deje tiez? To je mi novinka, vzdy som myslela ze muzi ziju bezstarostnym zivotom. ,,Budem ti drzat palce Tomas, citim ze si zasluzis pre seba v zivote viac. A asi je na case ist a ukoncit toto trapenie pre vas oboch.” Dlanou som jemne a mozno ani nie ze jemne buchla po stole a basta! Hotovo, ide sa na to! Kyvla som na servirku gestom, nazncujuce ze chceme uctenku. Servirke odlahlo ze sa nas konecne zbavi, nase debaty pocul cely podnik! Tomas milo premilo, siahol po uctenke, pomaly a hlboko zmurkol, ze “on plati”. Usmiala som sa vdacnym usmevom a pohladila som ho po ruke akoze “dakujem”. Vstala som zo stolicky a veru, joj, no nebolo mi vsetko jedno. Hned som si zratala kolko som si dala skleniciek vinka a kolko vody. 4:0 Sucho na jazyku bol jasny signal. Popri plateni si Tomas vsimol moje zapochybovanie v rovnovahe a chytil ma za laket. Obaja sme sa na seba usmiali, docela by sme mohli byt dobry priatelia. Prebleslo mi hlavou. ,,Hele pomuzu ti domu s tim nakupem a pak pujdu za ni, nemuzu te nechat jit takhle domu, kdyz uz jsem te dostal do takovyho stavu.” Vsetky panicky otocili na nas hlavu. Okamzite sme zaznamenali tento pohyb a pohlady sme im opatovali. Podobral ma pod rameno a vykracali sme z kavierne, pred poslednym krokom som smahla rukou na pozdrav ,,Nashledanou!” viem, ze pekne dlho sa tam neukazem, teda ak este niekedy. Tomas mi zobral nakup a spolu sme kracali k mojmu baraku. Cas sa neuvane posuval vpred a uz boli 3 hodiny popoludni. Perfektne, vsetko mi vychadza ako som si planovala! Tomas ma odprevadil az k vchodovym dveram do budovy, kde sme sa milo rozlucili. Ja som niekde v utrobach mojho kabata vyhrabala kluce a hovorim si, boze ako toto dopadne. Boze! Ako toto dopadne? ,,Tomas! Tomas!” bol uz tak 20 krokov odo mna, ale moj alkoholom podporeny hlas sa k nemu stale dostal. Otocil sa a zaskulil do dialky na mna. Gestom ruky som mu naznacila nech nakraca naspat a este som mu naznacila, ze mam predsa tazky nakup! ,,Copak jsem zapomel?” usmial sa a nadvihol ramena. ,,Napis si moje cislo, musis mi dat vediet ako si pochodil. Vies porochodova terapia vinkom.” Zmurkla som na neho a usmiala sa. ,,Teraz platim ja!” Zschuti sa zasmial, vytiahol telefon a ja som mu nadiktovala svoje cislo.

Ked som sa vratila domov, nakup ostal na zemi a ja som do polhodiny zaspala na gauci.

                                                          -II-

Ubehlo par dni a v mojom zivote prebiehal klasicky pracovny tyzden. Klasicky tyzden, ked sa clovek uz nevie dockat piatka. Opat, debilnou nahodou som ostala doma, kedze som zrusila plany s jednou kamartkou, aby som mohla stravit vikend s kamartkou inou, ktora to na mna na poslednu chvilu zrusila a ta prva uz mala ine plany. Fasa! Fajn! Nenecham sa vytocit, proste si splanujem opat aktivny vikend a tento krat snad aj nieco porobim! Behom piatka som mala  vypracovany slusny “viekndovy” harmonogram. Zahrnoval aktivity ako “nakupit vianocne darceky cez internet”, “ist si zabehat a potom cvicit jogu” alebo “navstivit opat trhy a tento krat sa NEOPIT a urobit si vydatne ranajky”. Proste bezny zivot. “Normalny” zivot pre zmenu. Tento krat som sa nechcela nechat ukratit o ziadny volny cas a bola som presvedcena ze ho naplno zuzitkujem. Po praci som hned zasla do supermarketu pre “netrhove potraviny”. Nemala som uz energiu na varenie, za mna to zvladol take away a konecne ze si rozpozeram Peaky Blinders. Konecne...

Sms sprava: Tak to nikdy neuhadnes, jak to dopadlo. Mas cas na drink? Tomas” to si robi srandu? Nezmyte vlasty, neoholene telo, nenachystany outfit a ziadny alkohol na rozbeh v chladnicke. Toto je velmi zla konstalacia hviezd. Ale, chudak chalan, ak pise mne, chce si vazne s niekym pokecat. 

Dalsia sprava: Nemusis se obavat, platim ja! Tahle terapie bude na mne!” Oj! Sak to vsetci dobre pozname, neexistuje lepsia startovacia fraza ako “platim ja”! Houston, riadiacia veza prijima rozkaz! Odpovedala som mu ze som u kamaratky, vidim to tak na hodinku, max hodinku aj pol a budem volna. Pod! Ty to zvladnes! Pocas sprchovania som rozmysla nad spravnym outfitom. Nemusi  to byt priamo piatkovy outfit, pretoze si idem vypocut pikantne informacie, to si vyzaduje nieco decentne, ale zaroven sa musim ukazat, Naposledy som vyzerala ztrhane. Dnes vecer nado mnou stali vsetci strazni anjeli, pretoze obe ocne linky som mala namalovane smahom ruky a ano! potlesk! su totozne! Este mensia dilema nad pafremom a som hotova. Pisem ze som hotova, ze teda kde je?! Nic! K mojej dokonalosti patri moja najcenejsia vlastnost, trpezlivost. Trpezlivost! Po par minutach som si vyzliekla kabat a usadila sa na gauc. Hovorim si je urcite niekde vonku, kde je zly signal. Po 15 minutach uplneho ticha a skveleho make upu stale nic! Tiche nic! Nebudem klamat, po hodine stale nic! K trpezlivosti sa asi pripojila aj zufalost, pretoze som tam stale sedela odeta ako prava diva s excelentnym make-upom a pozerala na niaku vedomostnu hru o slovensku. Esteze bola vedomostna a ja som sutaziva, lebo by som tam uz sedela v slzach. Po ukonceni programu a uvedomeni si ze to boli uz 2 hodiny a ja som nedostala ziadnu odpoved som sa musela nad sebu uprimne zamysliet. Preco si to robim? Preco sa toto zrovna musi diat mne? Nakracala som do kuplne, kde som zhodila vsetok glam. Az ked som mala z tvare zmyte posledne smietko, rozplakala som sa. Bolo to tak ponizujuce, aj ked to nikto nevedel a ked to nikdy nikomu nepoviem, tak sa to vlastne nestalo. Ale ja som to vedela a citila som to kazdym kuskom tela. Bolo mi z toho az zle, ako sa niekto opovazuje sa ku mne takto spravat?! A ja taka debilka som k nemu este bola taka mila! Co mila?! Chapava?! Uvedomuje si kolko TO zaberie energie?! Vytvarat si sucit a pochopenie k cudziej osobe?! Citila som sa vinna, ze som na neho aj myslela! Myslela ako sa asi ma? Dal ten rozchod? A on si zo mna urobil handricku na utretie. Ah. Zaprela som sa rukami o umyvadlo, uronila poslednu slzu a pozrela sa na seba. Uplakana, cervena, este kvoli nemu vyzeram aj ako hlupana! Vykracala som z kupelne, lahla som si do postele a civela do stropu. Este posledne minuty pred spanim som vyuzila nad hlbokym zamyslenim, cim som si to zasluzila a uvahami co asi robim v zivote zle. Asponze zatiahol ten ucet za tie vina! A zaspala som.

                                                          -II-

Sobota. Mal to byt moj vytuzeny produktivny den, ale podarilo sa mi vstat s uplne na hovno naladou. Snazila som sa povzbudit muzikou hned z rana a kavou, mojou milovanou. Nadalej som bola v pochmurnej nalade. Navzdory vsetkym faktorom, som sa z poslednych sil rozhodla zabojovat a nahnat si hormony stastia milou prechadzkou cez mesto. Bola som uzimena a citila som to na lyziarksu supravu s celou lyzarskou vybavou, co znamena obrovske okouliare cez pol tvare, aby nikto nevidel, ze som si vcera poplakala nad niakym “imaginarnym” hlupakom. Chvilku som si este posedela nad scrollovanim socialnych sieti a ked som sa este dovytocila stastnymi zivotami osatnych ludi s obrovskym odhodlanim som praskla dvermi a vybrala sa na krasnu jesennu prechadzku Prahou. To ma vzdy vie zazracne povzbudit. Praha je prenadherne mesto a svojou architekturou a historiou ma vzdy dokaze dokonale pohlitit. Ked sa prechadzam ulickami, citim ze zijem v danom momente, ked na mna dychaju vsetky legendy a udalosti ktore sa naozaj stali, tam kde prave teraz stojim! Ako vzdy to zafungovalo, snazila som sa vyhnut miestam, zbytocne preplnenymi turistami. Okolo vianoc ich ako keby pribudne viac nez v lete. Zboznujem jesenny vietor. Ma svoju charakteristicku vonu a dokonca aj chut! Nechala som sa ovievat vankom, v ruke som drzala horuci bylinovy caj z trhov! Aka nahoda, ked mi v tom zavibroval telefon. Intuitivne som sa pozrela na hodinky, co je to za notifikaciu a nechtiac som sa obliala cajom. Uz to bolo znamenie, ze to nebude nic dobre. Tomas! Normalne som sa rozochvela, ako keby JA som s nim prezila romancu a prezivame NAS rozchod. Polozila som si caj na zem, otvorila som si telefon, zacala kracat a citat si spravu: Hrozne moc se omlouvam za vcerejsek! Prehnal sem to s alkoholem a prestal se kontrolovat, je dobre ze jsi tam vlastne nebyla a nepotkali sme se. Bylo to moc spatny a ted mi je jeste hur. Cejtim se hrozne a omlouvam se! Snad sis nedelala startosti a uzila sis hezky vecer s kamaratkou!” Kamaratkou! Samozrejme, fiktivna kamaratka, takto sa nemozem ANI HNEVAT ZE?!  Okamzite som sa na mieste otocila a zamierila k rieke, odpisat na tuto spravu potrebuje dobru strategiu a cas. Cas, aby som si upokojila tep, pretoze srdce sa mi od dramy rozbusilo a nevedelo sa dockat ako sa to vygraduje. V chodzi som zrychlila, jakmile som dokracala k rieke, chodza sa spomalila. V hlave som si prehrala niekolko scenarov, ako by ta situacia mohla dopadnut, keby odpisem tak, alebo hentak. OK, nieco som v hlave skomponovala. Musi to vyzniet lezerne, ale zaroven ho musim zmlatit zatocenymi novinami ako stena. Vsetko v jednej SMS sprave. Zensky um! ,, No Ahoj! Uz som sa zacala obavat ci si v poriadku, ci sa ti nieco nahodou nestalo! Som rada ze zijes a dufam teda ze si cely a zdravy! So mnou si hlavu nelam, nakoniec to bola skvela noc. Na aku sa nezabuda!“ Tomu ver! Na tuto noc, len tak nezabudnem. Amen! Dokracala som k lavicke a sadla si. Chvilu som cumela na telefon ocakavajuc spravu, az som v pozadi zbadala hybajuce sa svietelka. Akurat prechadzala lod, cela vyzdobena do vianocneho motivu a plno svetielok. Ludia behali po palube, v rukach drzal kazdy niaky drink a ocividne sa vyborne bavili. Fascinovane som ich sledovala az kym nezasli. Este chvilu som pozerala s prazdnou hlavou do prazdna za odplavenou lodou. V mojom nemysleni ma prebudila vibracia v mojich rukach. Sprava od Tomasa: Rozchod dopadnul strasne! To bys necekala, co vsechno se stalo! Jsem oficialne slobodnej. Boze nechci na to ani myslet, citim se jeste hur! Promin ak sem te vystrasil, to me ani nenapadlo. To je hezke! Co delas?“ Wau! Tak sa to stalo, boze zalialo ma teplo. Chcem vediet vsetko a nevynechaj detialy! Samozrejme ze s nim sucitim a je mi ho luto, ale zaroven mam citak ze to bude stavnate! Opat som vstala a dala sa do chodze. Pod mozocek, srotuje, dava dokopy tu spravnu spravu: Samozrejme ze som sa o teba obavala! Tolko veci, co sa mohlo stat, ale halvne ze si ako-tak ok. Ak by si si chcel pokecat, moc rada ta vypocujem. Ja sa akurat vraciam od kamartky, rozhodla som sa ist peso domov, vonku je krasne.“ Zas tie kamaratky! Esteze ich mam! Tento krat mi telefon zavibroval rychlo. „Hele mohl bych se pridat? Prijemna prochazka a trocha pohybu na cerstvym vzduchu by mi bodlo!“ Jasne! O pol hodinu sme sa stretli na spodu Vaclavaku. Vyzeral vazne pouzite, presne ako po prekalenej noci. V nasom veku sa to uz prejavuje hlbsie na tvari. Ale ked sa usmial, ak uz to nebolo take hrozne. Na privitanie ma objal a zacitila som cely cocktail drinkov, co mal v poslednu noc. Az mne sa z toho zdvihol zaludok! Esteze sme na cerstvom vzduchu. Tentokrat ja vyzeram dobre a on znicene, situacia po vizualnej stranke je vyhovujuca. Prechadzali sme len tak ulickami stareho mesta a obdivovali budovy, bavili sme sa o meste, historii, poverach a strasidlach, smiali sme a bavili, akoby sme tam neboli pre jeden dvovod: ako dopadol rozchod! Ked sme uz presli vsetky zatulane ulicky, dostali sme sa k staremu namestiu, kde uz bolo na pilno. Vsetko bolo vo velkych pripravach na vianocne trhy, pozrela som sa na neho. Vsetky svetla sa odrazali v jeho tvari, v jeho velmi smutnej a ztrapenej tvari. Vedela som ze je zle, a ze v tejto chvili vazne potrebuje psychologicku kamaratku. Urobila som krok v pred a postavila sa pred neho. Je tak o hlavu aj pol vyssi. Pohladom som si zmerala celu jeho tvar. „Povies mi uz co sa stalo? Mne mozes povedat to, ako to vnimas a citis ty! Ona ma nezaujma, chcem vediet ako sa citis ty!“ Cely ten cas, co som na neho hovorila mal sklonenu hlavu. Suchal nohami a viem, ze mu to bolo neprijemne, ale na to sme tam boli a niekto zacat uz musel. Pozrel na mna ako ztyrane maca, ako stena ktore som prave zmlatila novinami zatocenymi do rulicky. Prisahala by som, ze sa mu narvali slzy do dychacich ciest a oci, ale to uz nie je moja vec. Pokyval plecami, aby mi naznacil, aby sme sa vydali dalej k chodzi. Z jeho reci tela som pochopila, co najdalej od miest, co mu pripominaju ich spolocne stravene chvile. To ta opica, tiez nie je idealna na preberanie tak cerstvych ran. Pripojila som sa po jeho boku a opat sme zacali kracat, tentokrat naspat k rieke. K mojmu oblubenu miestu. „V ten den jsem ji to uz nedokazal rict. Chctel jsem to udelat jenom s cistou hlavou. To sem jeste nevedel, ze ji pak par dni neuvidim. Jakoby stale nebyla ta spravna chvile vis. A pak prisel patek. Vcerejsek.“ Zhlboka sa nadychol a sklonil hlavu. Na chvilku sa mu zastavil dych a potom sa opat zhlboka nadychol a vydychol. „Kdyz sem prisel domu, byla uz doma. Sedela v obejvaku. Normalne kdyz sem prisel, presunula se do loznice. Tenhle krat ostala sedet v obejvaku. Byl sem potesen a na moment jsem si pral aby bylo vsechno opet jak kdysi a zacal jsem verit, ze se to jeste da napravit. Tak jsem si sednul vedle ni a zeptal jse ji jaky mela den. To, jak na me koukla, hned jsem vedel ze je zle! Citil sem to na dne zaludku, neco je spatne. Pak se rozbrecela, tvar ji padla do dlani a neprestala plakat dobrych par minut. Jeste jsem ji takhle nevidel. Sedl jsem si k ni bliz, obejmul si, ze ji utisim, ale uhnula. Cela si odsedla. Byl som kompletne zaskocen. V tu chvili prestala brecet a zacala mluvit. Ze ji je to lito..“ 

„Neeeeee!!!!“ Drzo som mu skocila do reci, cela v soku! Vlastne, dalo sa to cakat, ale ja som stale bola zaskocena! „No jo, to jeste neni vsechno ze jo?! Opat zacala brecet a povidat neco o tom jak je ji to lito a jak moc ji to mrzi a ze mi nechtela ublizit, a jak me vzdy mela rada..“ 

„ Pockaj coze? To znie ako obhajoba ciernej vdovy na sude!“ Ja strasne prezivam kazdu dramu a este o to radsej sa zapajam! „No jdes na to spravne! Po nejakych par minutach vzlikani a narikani z ni pak vypadlo ze se s nekym vida a uz to trva nejaku dobu! (Som v soku! Som v soku!!! Som v soku!!! Cumim s otvorenou pusou, nemam slov) A ze se mi to snazila uz naznacit nekolik krat, ale ze, ale ze to je jedno. Proste nekoho ma a vcera se ode mne odstehovala.“ Wau! Wau! Wau! To co je?! Ok spat na zem, oproti mne stoji totalne zniceny chlap so zlomenym srdcom. Ohrozeny druh, tychto si zeny musime hyckat! A je v mojich rukach. Baba ocividne uctovnicka, vie si spocitat plusy a minusy, nahradit chybajuce x v podobe Y, ano tvrdeho Y. No nemozem jej to zazlievat, tieto baby sa maju najlepsie a z pocutia musim priznat ze to nie je ani totalna zakerna mrcha, ona ho len tak neodkopla, sak sa cela skoro urcite zrutila. Juj! Toto vsetko bude mat este drtivejsi dopad. Kazda fotka, ci akakolvek ina zmienka jej stastnejsieho rozchodu, nez ten jeho. Necha ho tam sameho, tak sa maj! „Pockaj, to takto kruto ta len tak odkopne? Necha ti prazdny byt, cau a maj sa? Plat si to tam sam? Preboha, ved o takychto veciach sa musi diskutovat!“ vycapila som na neho oci a cakala odpovede, asi ake aj on sam cakal. „Ted sme zaplatili najem, takze jsme se dohodli ze tenhle mesic mam na to se rozhodnout co a jak. Stale to nechapu, stale nechapu ze se to deje! Ze je pryc! Ze je s nekym jinym!“ A, tu vidim stranky negativneho myslenia, a tak som sa rozhodla ako dobra dusa zakrocit! „TY-NIE-SI-SAM! Vies co toto potrebuje, pozriet sa na vec z ineho pohladu. Viem, ze je to hrozne, ja sama som zaskocena z tohto zaveru, ale ako si sam uz hovoril, toto nikam neviedlo a ocividne uz aj vieme preco, Dnes mas kocovinu, ale kazdy den budes veci vidiet jasnejsie, az jedneho dna to bude cele davat zmysel, lebo prides na to, ze to zas prispelo k niecomu lepsiemu. Ci uz to zmeni tvoju dusevnu schranku, alebo stretnes niekoho ineho...“ Rozhadzovala som rukami a vysvetlovala, a vysvetlovala az som mu pozrela do tvare a videla zniceneho chlapa. „Melem sracky ze?! Chce to jedlo Tomas! Dobre teple, ceske varene jedlo.“ Tomas sa umsial a prkyvol hlavou. Dobry napad! Rozbehli sme smer centrum, teraz ale s misiou najst volny stol, sobotu popoludni v centre prahy. Schvalne po akom case nas to prejde?! Mali sme obrovske stastie a uz po 15 minutach sme sedeli v tepluckej hospode, plnej ludi a turistov z roznych kutov sveta. Ludia sa prekrikrovali, popijali a pribor buchal o taniere. Prevadzka v plnom prude, toto sme mozno aj potrebovali. Po tej chladnej prechadzke vonku, som aj zabudla ze niekde to este zije! Tomas si objednal kofolu a polievku a ja som si dala svoju polievku na dusu, velku capovanu 12. Popijala som umerne rychlo, ako si Tomas uchlipaval z jeho polievocky. V tichosti sme tam sedeli a uzivali si nase pokrmy. Maximalne raz sme sa na seba pozreli a aj to sme sa trapne na seba usmiali pomedzi kutiky. Bola som si ista, ze po tomto pohostinskom osviezeni, moje sluzby pre vztahove poradenstvo uz Tomas nevyhlada. Bolo mi trapne az neprijemne, a tak nejak som chcela, aby ta chvila uz skoncila. Zeby sme dopili a dojedli, podali si ruky a kazdy by vykracal inym vychodom. A tak niak sa to udialo. Ked sme obaja skoncili, zaplatili sme ucet a pobrali sa von. V tichosti. „Tak kam padis ted? Des jeste za nekym, nebo dom?“ Zvazila som, vyuzijem svoju oblubenu kamaratko-vyhovorku? No, povedala som si ze jednu som uz dnes pouzila, nebudem to prehanat! „Vies co, to pivko mi tak dobre padlo, ze mam chut uz sa len vyvalit s popcornom pred niaky dobry film a zababusit sa pod deku.“ Usmiala som sa a uplne som sa zacala rozplyvat v tej predstave ako okupkana, zabalena do deky, v teple domova si pustam film. Hori mi sviecka, zapalim si svetielka. Kompletne som sa preniesla myslou do svojej predstavy, az som prestala vnimat, kde som a co sa deje. Prebral ma az znamy hlas, kedy som si uvedomila ze sa ma Tomas nieco pyta... „co myslis? Ale jenom jestli se ti chce, protoze mam taky takovou naladu, a jestli chces spolecnost samozrejme. Me by asi bodla spolecnost.“ Boze chudak chalan, musi byt na tom vazne zle, ked aj po tak hroznej schodzke, stale chce vyhladavat moju spolocnost. Ale chapem, kamaratom sa asi takto neukaze. Chce to 2-3 dni aby zmuznel natolko, aby bolo adekvatne oznamit kamaratom, ze je to uz slobodny muz! Ale hlavne, on je “v pohode”. Takze vam ho dam dokopy chlapci a buduce potencialne priatelkine. „Prepac a co bol plan? Prepac som sa zamyslela.“ Tvar mu povolila, ani som si nevsimla v akej bol grimase, vazne je zufaly. „No jestli nechces na film a popcorn ke me. Ten byt je tak prazdnej a taky bych si pustil nejakej film a jen tak chill.“ Ok. Ved to uz jedno ci ten film pozeram tu alebo doma. Zaroven som zvedava ako zije a co viem, nebyva daleko odo mna. „Vies co, a preco nie! Nevadi keby si este cestou kupim drink? To pivko ti ma rozohrialo!“ Tomas sa usmial a vsimla som si ze si vydychol. Boze, vidis to ty tam hore, kolko dobrocinej cinnosti sa tu venujem?! Za toto mam cistu karmu minimalne na pol roka! Tesne pri jeho dome si zakupila Bohemku, ze co najhorsie sa moze stat?!

K mojmu prekvapeniu byval este blizsie k mojmu baraku, nez som sa domnievala. Bolo prijemne ze to mam domov vazne par krokov. Pocasie sa ochladilo a zacina mrznut, co znamena ze sa bude aj vyborne smykat! A veru neviem, neviem po tych bublinkách! Byt mal velmi utulny,a aj ked sa jeho ex odstahovala v rychlosti, stále tam bol citit jej dotyk, jej pach, jej pritomnost. Je to az sialene ako je citit, ze stale ju nechce pustit zo svojej hlavy a života von. Rozochvela sa mi ruka v ktorej som drzala bublinky, ano, potrebujem surne otvorit tuto flasu a zo zufalstva si ju naliat do zaludka! To bude to najvtipnejsie, co zazijem tento vecer. Niekde v zadu som zacala zvazovat svoje rozhodnutie sem ist. Opat sa mi rozochvela ruka, v ktorej som drzala Bohemku. Je cas! Pozrela som sa na neho a usmiala sa, on nadalej vyzeral ako ciste zufalstvo! Vykrocila som k nemu, v tele mi koloval pocit lutosti a prisiel cas ucicikat tohoto mladenca! Aj ked nie som matka, moj materinsky hlas sa okamzite ozval. ,,Das si bublinky? Babam to v takychto momentoch pomaha!“ zdvihla som obocie a s prekvapenym vyrazom som pozrela na neho. ,,Maximalne na dno, nak nechci alkohol moc cejtit.“ Cela flasa pre mna, zalial ma pocit blaha. Ked si to clovek tak vezme, nie som na tom tak zle! Som v cudzom byte s chlapom, v bezepeci, v pohodli, popijam svoj oblubeny drink. Odhliadnuc od toho ze on je na kompletku rozbity a nie je medzi nami ziadna chemia,vychadza mi z tohho prijemny sobotny vecer! Hura! „Kde mate sklenicky?“ pohliadla som na neho a zrazu to bol najsmutnejsi clovek na planete. Nevedela som ze to ide este viac, nez bol. Zdvihol hlavu, pozvdychol si, pousmial sa a tak opovrhujuco v uskrne poznamenal: „Ne my, ale JA. Sklenky mam tady.“ Vytiahol dve sklenicky na vino. Tym ze som sa citila ako total P, nie ja! On vo mne vytvoril tento pocit, som mu tie sklenky na vino pre bublinky odpustila. Otvorila som flasu, uz ako profesional, samozrejme, jemu som naliala, povedzme na dno a sebe, povedzme jemne nad stred sklenicky. Podala som mu jeho sklenku do ruky, usmiala sa a povedala:  „Tak na TEBA!“ Strngla som o jeho sklenicku, ten zvuk mal naznacit gesto facky do tvare, ktoru som mu verbalne vratila. Nech sa na P citime obaja, ked uz. Usadili sme sa na gauc, ja som si dopriala vacsi dusok sumiveho vinka. Aj dva! Do par minut som mala v pohariku na dne, tak ako som naliala jemu. Flasku som mala na starosti ja, takze som si s umevom dopriala, ci doliala. Toto musí ist rychlo dole, kde uz som sa dobrovolne prihlasila na funeral ich vztahu. „Tak, na co mas chut? Co chces pozerat?“ predstierala som dobru naladu, snad aj za oboch. Pohliadla som na neho a v tichosti sa nase pohlady zhodli, ze film budem vyberat ja. Hned ako som otvorila appku s filmami, na mna vykukol posledny Terminator! Boze! Aka prijemna nahoda, uz dlhsie som sa chystala zhliadnut tuto poslednu verziu. Som hrozne zvedava co tvorcovia, podojili z tohoto franchisu. Ale na obalke je starsia pani a ja bojujem za tie prava a rovnomernost zien. Opat sa nase pohlady stretli a zhodli ze vyber moze byt. Tomas vytvoril uzasnu atmosféru k filmu. Niekde vytiahol popcorn, dakujem ti chlapce! Asi v polovicke filmu, kedy moj tep uz dosahoval vrcholce z napatia, som zacitila na svojom tele vahu jeho hlavy, zaspal. V pohode! Moje promile a adrenalin sa drzali v hladinke. Este mi ostal niaky popcorn, dopozeram film a pojdem. Uz to dopozeram, ja si vsetky tieto platene kanaly dovolit nemozem. Chcem vediet koniec. Posupla som sa nizsie, jeho hlava sa zosunula na moje rameno, oboch som nas prikryla dekou a ja som naspat zapozerala do filmu. Koniec si uz naozaj nepamatam. Teplom jeho tela, kombinaciou bubliniek a preplakaneho vecera som na tvrdo zaspala. Vedla neho. Ked som sa zobudila, bola vsade tma. Zprvu som ani len netusila, kde som. Teda, ze nie som doma. Blizko tvare som citila niekoho dych, jeho ruka bola okolo mojho tela a lezali sme spolu v uzkom objati. Doslova som citila teplo jeho tela na mojom, nohu som mala lezerne polozenu krizom cez jeho boky a nohy. Bolo mi prijemne. Pri pozorovani situacie som za zamrvila a jeho ruka sa zosunula priamo na moj zadok, zatlacil ma zan a jemne si ma pritiahol blizsie k jeho klinu. Moje prsia sa priflacili na jeho hrud a pobozkal ma na krk. Jeho vlkymi perami sa pritisol na moju pokozku. Citila som kazdu bunku jeho tela na mojom krku. Robil to velmi pomaly.  Moj tep sa okamzite zrychlil a zacalo mi busit srdce, oboje. Aj to na hrudi, aj to v podbrusku, co spustilo vibracie. Rukou mi odrhnul vlasy za ucho a opat ma pobozkal na krk. Zacitila som jeho teply dych za uchom. Navlhcene pery sa opat letmo dotkli mojej pokožky. Cele telo sa rozvibrovalo, od prstov na nohách, cez prsty na rukách,az sa mi  vlasy postavili dupkom. Cit v mojej pokozke sa dal na straz a každ�� dotyk som precitovala intenzivnejsie. Jeho ruka mi sklzla zo zadku, cez cely chrbat az ku krku, zchytil ma a opat si ma silno pritiahol k telu. V tejto chvili som to uz vzdala a oddala sa mu. Svoju vrucnost som mu naznačila trenim mojho klinu o jeho. Dychala som zhlboka a užívala som si každý nadych a vydych. Zacala som sa potit a jedine co som chcela, si bolo okamzite vyzliect vsetky veci. Ako facka z jasného neba, sa mi v hlave zjavil ten hlasok reality, ten hlasok, co ma moze este v tejto chvilli zachranit. Na moju obranu, mi v tele este stále kolovali zbytkove bublinky. „Sisi tym isty? Chces to?“ ako spravna vztahova poradkyna, verim v konverzaciu, preco sa teda nespytat a uistit sa. „Joooo…“ zastonal. Vzal ma za nohu, ktoru som mala okolo jeho tela, prevratil sa na chrbat a mna vzal so sebou, ze som mu teraz sedela na jeho kline a nohy som mala okolo jeho bokov. Priamo som mohla pocitit ako “tvrdo“ sa uz na mna tesi. Oboma rukam ma pevne uchytil za zadok a trenim mna o seba sa uistil ze sedim bezpecne na jeho uzasne pevnom penise. Nasledovne mi rukami vyliezol na chrbat a vyzliekol mi svrsok. Vo volnom case nikdy nenosim podprsenky ,co bolo pre neho prijemne prekvapenie. Asi prvy krat som ho videla usmiat sa, ze si to uzival.  Moje tvrde bradavky naznacili jemu ako si to uzivam ja! Okamzite som mala jeho tvar nalepenu na mojom prsniku. Chlapec vedel co chcel, a robil to spravne. Za vyborne odvedenu pracu som ho odmenila prijemnym trenim sa o jeho klin. Ja zas viem co maju radi chlapi. K mojmu prekvapeniu si uzival každý moment. Nesiel na to zhurta bum-bum. Nie nie, hriesny tanec damy! A ja? Ja som sa mu oddávala ako Baby. Ked sa dovenoval mojmu poprsiu, ktreho bradavky boli pokryte slinami, ocami pohladol na mna. Okamzite cital co bude dalej. Prevratil ma na chrbat, tak ze teraz som lezala ja a on bol na mne. Zasadeny v mojom kline ma bozkaval od bradaviek az kym neprisiel k mojim nohaviciam. Nez mi odopol gombik, este raz sa mi zahladel do oci a jazykom mi prisiel od pupku opat k bradavke az na krk. Zacitila som teplo jeho pokozky priamo na mojom hrudniku. Hlavou sa nahol k mojej a pobozkal ma. Ale nie porno nadrzany bozk, nie nie. Pekne pomaly, najprv sa dotkol jeho perami na mojich, pri tom som zacitila ako mi zacal rozopinat nohavice, prvy gombik. Dychala som tak zprudka, ze pri kazdom nadychu som sa suchla bradavkami o  jeho pokožku. Svojimi perami mi roztvoril moje peri a pobozkal ma. Vasnivo! Ohnostroj! Pri tom mi rozpol zips a stiahol nohavice pod zadok. Dobozkaval ma a dal mi letmy bozk na pery, na bradu, na hrudnik, oba prsníky a pomaly bozkavajuc sa dostal k mojim nohavickam. Pobozkal ma pod brusko, zchmatol moje nohavice a zacal mi ich tahat dole. V tej chvili som si uvedomila ze tam lezim len v nohavičkách, a on ma stále na sebe noahvice. Nevadi, rob si so mnou co len chces! Roztiahol mi nohy, pomaly sa vratil na svoju poziciu, jeho klin na mojom, jeho trup na mojom a jeho pery sa blizili k mojim. Kde ma opat zlahka pobozkal, omotala som si nohy okolo jeho bokov a  zadku a silno som si ho pritiahla k mojmu klinu. Ked bol spravne blizko, obtrela som sa o jeho klin a nechtami som mu jemne presla od jeho zadku az ku krku. Po celom tele mu nabehla husia koza. Rukami som presla az k ramenam, o ktore som sa zaprela a odtiahla ho od seba. Silou som ho položila na postel ze lezal na chrbate on a ja som vyskocila do svojej oblubenj pozicie, ja hore. Moj klin pevne na jeho. Vratila som mu jeho bozk, tym ze som sa pomaly jemne nechtami zviezla po jeho trupe, popri krku, poza jeho hlavu. Polozila som sa na jeho telo a pobozkala ho na pery, hned na to som sa zdvihla a pobozkala ho na krk. Nechtami som mu jemne presla od krku k jeho nohaviciam. Sadla som si trocha nizsie na jeho stehna a zacala mu rozopinat nohavice. Odopla som mu prvy gombik a rukou mu presla po uz tak pevnom penise. Na prvy pohlad vyzeral uzasne a ja uz som sa nevedela dočkat, kedy sa zoznamime! Radost bola obojstrana, pretoze Tomas sa mierne nadvihol ako sa mu to paci a lahol si naspat. Ano, prisiel cas rozopnut zips a nechat vyletiet ptacka z hniezda. Zasdny moment v nasich zivotoch, teraz ak ho uvidim celeho vo svojej krase, priatelstvu je koniec. Navzdy uz medzi nami ostane tvrdy penis. Nadychla som sa, pozrela mu do tvare. Chcel to, chcel to hrozne moc. Chcel mna, bol po mne hladny. Cierna tma, blok, ostal priestor iba pre zivocisne pudy. Stiahla som mu nohavice a ponožky (neznasam ponožky při sexe, akoze preco?). Plizila som sa  naspat pomedzi jeho nohy, z jeho trenirok sa uz na mna tycila jeho pycha. Pobozkala som ho na podbrusko. Pohladil ma po vlasoch a nechal si dlan na mojom temene. Prsty mi zaliezly pod gumu jeho trenyrok a zacala som tahat. Kuk! Vyskocil na mna! Skoro mi rozbil celo! Bol nadherny! Viem si predstavit zeby pri tom v pozadi hrala buracajuca klasicka hudba. Dojatim sa mi do kutikov nahrnuli slzičky. V rychlosti som mu ztiahla trenky a vratila sa k jeho obrovskemu, tvrdemu penisu, co tam stal ako raketa. Bola som tak stastna z toho co vidim, ze som ho okamzite pobozkala na jeho spicku.Pred tym som si poriadne navlhcila pery. Zasluzil si obrovsky vlhky bozk. Pravou rukou som ho vzala do pevneho stisku a opat som ho pobozkala na jeho spicku, tentokrát bol bozk o dost vlhsi, dlhsi a intenzivnejsi. Obaja sme sa tesili, ze sa mu to paci! Jazykom som ho zobrala od korena az k spicke, kde som ho celého pohltila. Jeho velkost sme so slzičkami v kutikoch mojich oci oslavovali este niaku chvilu. Och, hrozne som sa tesila z tejto kombinacie! Cele moje telo sa chvelo a vibrovalo. Chcem aby to trvalo vacne. Cely cas ma hladil na zadok a obcas sa mi jeho prsty zatulali okolo mojho klitorisu a naspat nahor.  Jeho obrovske dlane ma zchytili pod pazuchy, jemne si ma nadvihol a polozil na postel. Lahol si navrch mna a medzi nohy. Bola som pripravena sa roztopit, cela som tiekla blahom.Stale som mala na sebe nohavicky, len mi ich posunul na stranu a drzal lavou rukou, kym pravou rukou si drzal si svoj obrovsky penis a  spickou mi presiel pomedzi pysky a jemne sa zahraval s mojim klitorisom. Boze takto ma natahovat, ano prosim! Zacal ma bozkávat na brucho, na prsia, na krk, na krk, na krk, na krk, aaaano. Popritom sa stále zahraval s mojou pokladnickou. Stále chodil svojou spickou penisu hore, dole. Hral sa, az… tvarou presiel nad moju a mne hlavou okamzite prebleslo, on vobec nie je moj typ, ale teciem z neho ako pokazena mraznička. A to bol posledny moment, co som zapla mozog, potom som kompletne vypla. Boze, mat to tak natocene! Zahladel sa mi do tvare, ja som ho skumala svjoim pohladom, co bude. Usmial sa a vtedy do mna vlozil svoj “nastroj lasky“. Opat len zlahka, len spicku a vytiahol ho von. Stále mi hladel do tvare s usmevom, skor taky uskrn, vedel presne co robi. Najprv si ma zohrieva. Vsetky vlasy, chlpy na mojom tele mam zjezene, každý dotyk je niekolko krat znasobneny. Opat ho vsunul do mna, tentokrát o nieco viac, ale zdaleka nie cely. Este raz jemne prirazil a zase ho vytiahol von! Tentokrat sa uz smial, je tak jednoduche ma roztopit. Toto EGO som este nevidela, takehoto som ho este nezazila. Chlap ktory si veri, chlap co vie co robi, chlap co vie co robi so mnou. Co viac moze byt pritazlive?! Zrala som ho pohladom, každý kus jeho tela, to ako sa so mnou hra, to ako sa na mna pozera. Oci mi horeli, tak ako budem horiet v pekle. Doslova okolo nas nic neexistovalo. Ani cas nehral ziadnu rolu, citila som ako sme sa spojili, ako presne vieme co sa bude teraz diat a ze to nie je pre slabe povahy. S uskrnom na tvari sa posunul na kraj postele a stiahol mi nohavicky. Vratil sa naspat medzi moje nohu, tvar mal priamo nad mojou. Rozosmiala som sa a vtedy ho tam strcil celého, niekolko krat sa so mnou pohral a zlahka prirazal. Lavou rukou sa podoprel a pravo rukou ma chytil okolo krku, jeho dlane su tak obrovske, ze mi nimi zakryl cely krk, vtedy ho prirazil, na doraz! A ostal, ostal a trel sa mi o klitoris, krk mi zovrel v ruke tuhsie, v uchu som pocula ako sa mu zrychluje dych. Dycha viac a viac zhlboka. Tvrdo prirazi a opat zostane a trie sa mi o klitoris, ale len par sekund a opat tvrdo prirazi. Lavou rukou sa odrazil do sedu, roztiahol mi nohy do koran, vytiahol ho a z vysky spustil na neho slinu a prirazil, tentokrát zrychlil tempo. Lavou rukou si ma pridrziaval o brucho, o boky, za ruku, zatial pravou rukou mi pridrziaval lavu nohu nahor a prirazal a hral sa so mnou a nechal ma tam dole dokonale sa roztopit. Prehadozval si ma ako sa mu len pacilo a ja som ho nechala, kde ma chce, ako ma chce,a co len chce! Boli momenty, kedy si ma pritiahol zo zadu za vlasy, tvrdo prirazal a silno ma plieskal po zadku, prisaham cim silnejsie ma praskol, tym viac vo mne vybuchovali ohnostroje. Ku koncu si ma pritisol k stene, svojou nohou mi rozkopol tie moje, najprv mi presiel spickou svojho penisu od klytorisu po koniec. A este raz, tento krat viac pritlacil a treti krat ho cely az po koren strcil do mna,  ten naraz utisil moj zadok, na ktory sa na doraz natlacil a prirazal. Pravou rukou si ma pridrziaval na krku a lavou rukou mi drzal obe ruky za zapestie nad hlavou. Co si budeme hovorit, vobec som tohoto chlapa nevnimala ako toho zranenho chlapca, s ktorym som do tohto bytu vkrocila. Ten rozchod sa na nom podpisal a ja som sem vosla ochotne s flasou Bohemky, mu z tych problemov odlahcit, a teraz tu stojim a robim si svoj job. Boze viem sa kurvit a tento sex si mi priniesol, za vsetky dobre vykonane skutky. Zehnaj! Tento suboj titanov pretrvaval az do neskorych nocnych hodin. Skoncila som s nespočetnými orgazmami a ejakulatom na prsiach.  Obaja sme skoncili  velmi uspokojeni. Vsetky problemy a starosti boli prec! Obavy a stres odplavali a zaplavil ma pocit kuraze, energie, optimizmu! Kompletne dopoteni sme si lahli na gauc a len tak sme tam lezali, ja by som kludne povedala ze sme levitovali, ale… Ked sa mi schladila koza pritulila som sa k nemu, rukou si ma privial k sebe. Opat som si prelozila nohu cez jeho telo, cez jeho uz odychujuci penis. Vdychovala som vonu jeho post sexoveho pyzma. Olblial ma pocit bezpecia a v klude som si zavrela oci. Este na chvilku.

                                                           -II-

Uryvok zo zapiskov z dennika: 

Uz je to tyzden, co sme sa nevideli, ani spolu nehovorili. Neviem ci s nim chcem este hovorit, teda… s jeho penisom by som chcela hovorit, boze! Co to hovorim? No, pravda je taka, ze som na to nemohla prestat mysliet! A boli noci, boli, kedy som vymenila baterky vo vibratore a myslela opat na tu zhavu noc. A znova. A? znova. Hovorim si, co sa asi tak melie jeho hlavou?! Uuh, suchol som tu babenku, presne to co som potreboval, sa uvolnit! Diky! Ach. A nemozem si ani postazovat! Za ten hurikan co sa tam prehnal, budem este dlho vdacna! Ked si len na to spomeniem, prejdu mi po celom tele zimozmriavky. Toto treba preliecit!

[smrticisalat-blog]

Problém středoškolský

Lucie seděla na zemi. Brečela. Její bílé tričko bylo úplně mokré a jemně skrz něj prosvítali bradavky. Najednou ji přilítla facka.

„Jak se cítíš teď děvko?“ Dostala ránu z druhý strany.

„Proč je to najednou problém?“ Tomáš chytil Lucčinu hlavu a přirazil ji ke stěně. Tom stál nad ní s rozkročenýma nohama. Byl nízký, svalnatý. Ona byla nízká, trochu oplácaná. Nebyl pro něj tedy problém si s ní fyzicky zahrávat. Tekly jí slzy a na bradě se spojovali a kapaly na jeho ruku, která ji škrtila. Nesnažila se ani nic říct. Nešlo jí popadnout dech. Takhle ten večer vypadat neměl. V pozadí této situace hrála nějaká skladba Sincerely, nebo tak. Nedovedl jsem to úplně poznat. Byli jsme na lyžáku, Tomáš s Lucií na osamělém pokoji. Byly asi 4 ráno. Věděl jsem, že se ty dva mají potkat. Radši jsem tedy zůstal vzhůru, aby se nestalo něco podobného. Měl bych zakročit, rychle. Ale moje povaha je jiná, než bezmyšlenkovitě něco udělat. To nebyl můj styl. Pomalu jsem se vplížil do pokoje. Měl jsem na sobě černé kalhoty i mikinu. Kožené rukavice, které jsem dostal k 17 narozeninám, před pár měsíci. Bylo mi líto, je takhle použít, ale co, tady šlo o Lucku. V rukou jsem pevně svíral násadu od koštěte a pomalu jsem se blížil k obě přítomným.

„No tak ty svině. Ještě včera jsi chtěla být se mnou celý večer a teď už ne? Já ti dám, počkej.“ Křičel na hystericky plačící Lucku Tomáš. Oh, nemáš ponětí, jak já dám tobě ty hajzle jeden. Projelo mi hlavou. Oba jsou o dva roky mladší než já. Nemůže mít proti mně šanci. Snad. Nikdy jsem se nepral, ale jestli jsem s tím někdy chtěl začít, tak rozhodně teď. Lucka si mě všimla. Tomáš stál ke mě zády logicky.

„Tak a teď mi vykuř.“

„A teď jsi to dosral kámo.“  Řekl jsem. Tomáš se polekaně otočil a vytřeštil na mě oči.  Jsem aspoň o hlavu vyšší, takže jsem získal jistou výhodu a bum. Sejmul jsem ho do hlavy násadou od koštěte. Zavřel oči, chytil se bolestivého místa na hlavě a zaklel. Ale nešel k zemi. Tak jsem ho praštil po druhý a po třetí. Konečně šel do kolen, těsně vedle Lucky, která na nás vyděšeně zírala. Byl na kolenou, chrčel bolestí a pak ode mne schytal kolenem do tváře. Nejsem si jistej, jak moc ho to bolelo, ale jeho zuby na mém koleni dost boleli. Tomáš se natáhl jak dlouhej, tak širokej a zůstal na zemi jenom ve svém světě, kdy nechápe, co se děje.

„Běž do svého pokoje a zamkni se. Přijdu tam.“ Řekl jsem Lucce a pokynul jsem jí rukou. Lucka se těžkopádně zvedla, v rychlosti mě obejmula a odběhla s brekem pryč z pokoje. Já jsem pomalu došel ke dveřím. Zavřel jsem je a zamknul. Násadu od koštěte jsem odložil a popotáhl jsem si na ruce rukavice.

„Tak ty šmejde, teď si pohovoříme.“ Došel jsem k nejbližšímu lůžku a usednul na něj.

„Jestli mi budeš tvrdit, že jsem tě napadl bez oznámení a že to nebylo fér, budu ti oponovat že fér nebylo napadnout slabší pohlaví.“ Nevypadal že mě vnímá, ale vyplivnul sliny a krev. Cool, aspoň mu zůstali zuby a neumírá.

„Tak bratříčku, teď mi hezky povíš, proč tohle všechno. A mluv pomalu, abych tě pochopil. Máš totiž očividně mnohem nižší IQ, protože jinak bys neuhodil holku, takže budu potřebovat čas k tomu, abych si překládal tvoji idiotštinu do normální řeči.“

„Hajzle, to bolí.“ Zakňučel na mě.

„Já vím. To byl účel, pokud sis nevšiml bráško a jako že sis očividně nevšiml.“ Jo kdeby vás to zajímalo, tak Tomáš je můj bratr, i když nevlastní. Já jsem Tobias. Já vím, mám hrozné jméno, ale zvykl jsem si. Aby jste si to mohli představit, můj nevlastní bratr je 15letý alfasranec s nagelovanýmy vlasy na stranu. Nízký, sportovně založený. Já jsem vysoký a vlasy mám dlouhé, vzadu stažené do cibule. Tarzaní bradka a divoké obočí. Oproti němu jsem byl vždycky ten druhej, jak u holek tak u rodičů. Neumím vám ani popsat, jaká slast byla ho mít v téhle situaci.

„No, varuji tě. Mám teď nad tebou jistou výhodu a v kapse nůž. Takže mi všechno hezky povyprávíš, jinak tě zmrzačím až nadosmrti.“ Žádná odpověď. Jenom jeho chabý pokus pohnout končetinou.

„Eh, mám já to s tebou lehké? Tak dělej, mluv.“ Řekl jsem a vytáhl z kapsy švícarák. Otevřel jsem ho a jeho čepel přejel koženým prstem. Stačil mu jediný pohled a hned jsem mu viděl na očích alespoň snahu mluvit. Nezačal mluvit, začal vzlykat.

„Proč jsi to udělal? Próč?“

„Zníš jako odporné děcko. Škemrej trochu příjemněji k poslechu prosím.“ Zadržel dech, slzy mu tekly po tváři a sliny po bradě.

„Nic nevíš.“ Vyplivl najednou na mě, jako by to byla kletba.

„Nevím.“ Odpověděl jsem klidně. „Kdebych snad něco věděl, mohl bych mít výčitky. Takhl jsem čistej, ale protože se nenávidím, tak chci vědět co jste vy dva kurva prováděli. Chci vás pochopit. I za cenu výčitků.“ Zvedl na mě ukřivděný pohled. Zadržel znovu dech a pak zpustil.

„Ona...nechtěla...“ Na to jsem neměl trpělivost.

„Nechtěla co? Vykouřit ti ho? Po tom co jsi ji bil na zemi?“ Do oči mu vběhli slzy. Asi jsem mu přeťal nit, kruci, zase to z něj budu páčit. „Pili jste?“ Přikývl a při tom se schoulil do klubíčka. Páni, takhle zoufale ještě nevypadal. „A co jste pili? MLUV!“

„Vodku.“ Vyprskl znovu. „Nevím, Hela měla trávu, Max vodku.“ Bože. Zasraný amatéři.

„Dobře. Pokud jsi pil a hulil, máš teď v těle mnohem víc serotoninu, než obvykle. Takže necítíš tolik bolesti. Upozorňuji tě ale, že mi nedělá problém ti hladinu bolesti posunout.“ Pohrozil jsem mu nožem.

„Co po mě chceš?“

„Vědět co se stalo ty debile.“

„Já nevím, prostě se to stalo.“ A přesně teď udělal chybu a stejně jako když chybuje malé štěně, je třeba ho potrestat. I když jsem svoji reakci nejspíš trochu přehnal, líto mi ho nebylo. Hodil jsem po něm nůž. Většina lidí by se netrefila nebo by ho třeba škrábla, ale já jsem s nožem dobrý. Ostří projelo tepláky a zabořilo se do masa nohy. Nemám takovou sílu, takže břitva trčela z poloviny ven a pojistka selhala. Což dopadlo tak, že se nůž přivřel a ještě mu tam zkrvavené maso skřípnul mezi rukojeť a čepel. No nejsem já šikovný chlapec?

„ÁÁÁÁ...“ Zavyl Tomáš bolestí.

„No, jsi sportovec, uvidíme jak moc tě rána do svalů a nervů na noze poškodí. Kdo ví? Třeba na celý život. Podle mě by sis to zasloužil.“ Když se po minutě přemáhání bolesti aspoň trochu uklidnil, podíval se na mě. Tentokrát ne vztekle nebo ukřivděně, ale přesunuli jsme se do fáze psích očí.

„Prosím... už to nikdy neudělám.“

„Ne to neuděláš. O to se postarám i kdybych tě měl zakopat tam venku ve sněhu.“ Do jeho očí se nahrnuli slzy. Dřív nebo později někoho vzbudí a já budu mít ruce od krve. Bylo potřeba to ukončit.

„Přestal jsi mě bavit. Je mi líto kámo, ale takhle to chodí. Po chybě přichází trest.“ Popadl jsem z postele polštář a dřepl si k němu. Došlo mu co chci udělat. Začal sebou házet ale bylo vidět, jak se mu sevřelo hrdlo, nevydal ze sebe ani hlásek když jsem mu položil polštář na obličej a tělo na hrudník koleno. Snažil se pomoci si rukama. Už mu ale pomoci nebylo. Za chvíli bylo po všem.

Člověk by řekl že se ve chvíli kdy zabijete svého sourozence něco ve vás změní. Budete mít hlavu plnou myšlenek nebo tak. Ale nic takového nenastalo. Žádný stav beztíže, chuť zvracet nebo vzít zpátky to co se stalo. Prostě se stalo. Sednul jsem si zpátky na postel. Rozhlédl se po pokoji. Okno, skříň, dvě další postele a koberec. Propálený koberec, to znamená že tu někde ty děti mají cigarety. Nehledal jsem dlouho, měli je pod polštářem. Zvláštní místo kam schovat cigarety ale dejme tomu. Když jsou hloupý tak jsou hloupý.

Nikdy jsem nekouřil, ale zhruba před měsícem jsme přemýšlel co udělám, pokud někoho zabiju. Jo, u puberťáka jsou to normální myšlenky. Tenkrát jsme došel k názoru, že bych si zapálil, vypil flašku a uklidil tělo. Takže následující plán je zapálit si a uklidit tělo. Hledat flašku nemá cenu, potřeboval jsem být při smyslech. Alespoň trochu. Zapálil jsme si. Začal jsme kašlat. Co bych taky od sebe čekal, ale statečně jsem ten odporný kousek závislosti dostal do plic a pak ho típnul o Tomovu ruku. Z jeho nohy vytáhl svůj nůž a otřel ho o polštář. Stejně tak jeho ránu jsem otřel o polštář.

„Budu se muset zbavit i polštáře. Ve všech filmech vypadala krev tak sytě. Ale teď mi její odstín připomínal nekvalitní ketchup. Zvláštní. Co všechno se člověk při vraždě nedozví.

Povlak z polštáře jsem mu uvázal okolo nohy aby po cestě hotelem nestékala krev někam kam nemá. Vnitřek polštáře jsem narval pod rameno a Tomovo tělo hodil přes rameno. Nemám čas ho rozřezávat nebo spalovat. Když ho zahrabu do sněhu tak ho snad nikdo nějakou chvíli nenajde. Ale ráno se po něm stejně budou ptát. Měl jsem ho zabít až doma. Tohle je špatný. Aha, tak tohle je ten výr myšlenek. No jo, ale co teď?

Do prdele práce, kunda, kurva a do píči tohle jsem nedomyslel. Měl jsme ho jenom zranit. Zvítězil nade mnou vztek. No, stává se. Teď je ho potřeba dostat mimo pokoj. Tady ho nemůžou najít.  A venku snad jo? No to je jedno. Je mrtvej, jemu už to může být jedno. Přehodil jsme si vlastního mrtvého sourozence přes rameno a a vyrazil. Odemkl jsme a rozhlídl jsem se. Na chodbě nikdo a všude ticho. Proč má ten blbeček pokoj až v třetím patře. Proč nemohl spát třeba na zahradě, bylo by to snažší. Ačkoliv byl o hlavu nižší, vážil dost. Hajzl jeden. Jak jsem tak kráčel po schodech tak mu z kapsy vypadl lubrikační gel a udělal trochu hluku.

„Eh, moc mi nepomáháš, víš to?“ Zeptal jsem se jen tak do prázdna. Po strasti plné cestě při které se mi zdálo že s každým krokem je ten idiot těžší a těžší, jsem konečně sešel do přízemí. Oddechoval jsem a byl rád, že jsme konečně dole. Prokletý vysoký budovy. Už mě od vchodu dělil jenom kousek. Jenom kousek. Už jenom pár kroků od hlavních dveří, snad budou otevřený. Najednou se mi zatmělo před očima. Píchlo mě u srdce. Syknul jsem.

„Kurva, netvrď že teď mě skolí moje fyzička. Teď snad ne.“ Bolest neustávala. Kleknul jsem si a Toma shodil na zem. Chytil se za hrudník.

„Tak jo, jestli je to jenom chvilkový problém, tak se nic neděje. Dýchej zhluboka Tobi. Hlavně dýchej.“ Píchlo mě v boku. Vydal jsem zvuk který nedovedu připodobnit k ničemu jinému, než k chrčení.

„To není dobrý, není dobrý. Potřebuju vodu.“ Najednou mě začala bolet pravá ruka. To byl konec. Učil jsem se o tom v biologii. Když má lidské tělo infarkt, mozek špatně vyhodnotí kde by mělo tělo pociťovat bolest a tak se místo v hrudníku bolest objeví v pravé ruce.

„Tak a je to. Teď tu umřu vedle vlastní objeti. Tak to je bizár.“ Už sjem ani nedořekl, jenom si lehl a cítil jak mi pulzuje krev v hlavě. Pak se mi zamotala hlava a pozvracel jsem se. Víc jsem už nevnímal.

Lucka seděla opřená o zeď naproti zamčeným dveřím svého pokoje. Ostatní holky spaly. Nevzbudila je svým pláčem. Na utěšení si dala cigaretu. Nikdo se ale už dobrou půl hodinu neobjevoval. Bylo okolo třičvrtě na pět a čas utíkal rychleji než by bylo milo. Nakonec se rozhodla že půjde Tobiase najít. Popadla z koupelny krabičku s žiletkami, jen tak pro případ nouze a odemkla. Nikde nikdo. Polkla poslední slzy a odhodlala se jít nahoru. Do třetího patra. Tam nikdo nebyl, jenom na zemi nedopalek od cigarety. Ale po Tobiasovi nebo Tomovi ani stopy. Kam mohli ti dva zmizet. Moment, před nějakou dobou slyšela nějakou ránu na schodišti. Seběhla po schodech a pátrala po tom, co mohlo ten zvuk udělalo. A pak našla. Plechový tubus lubrikantu. Ten patřil Tomášovi. Ale proč je tady. Došlo jí že oba nejspíš mířili dolů, ven z hotelu. Seběhla poslední schody, zatočila v chodbě a najednou spatřila něco, co by pohlo s každým. Skrz prosklené hlavní dveře budovy na podlahu před ní dopadalo světlo ze světlometu nad domem. Dopadalo tak na dvě bezvládně ležící těla vedle sebe. To menší byl určitě Tomáš a měl ovázanou nohu. Skrz bílou látku se ven drali kapičky krve. A vedle něj ležel stoprocentně Tobias. Doběhla k nim a oboum chlapcům změřila puls. Věděla jak na to, byla to skautka. Mrtví, oba. Zamotala se jí hlava.

„Proboha.“ Vzlykla a přitiskla si ruku k tváři. Z očí se vydrali slzy. Nevěděla co dělat. Musela si kleknout a potlačit výkřik. Nechápala to, co se mohlo stát. Co se zrovna Tobimu mohlo stát. S osudem Tomáše byla smířená, věděla že to s ním nedopadne dobře, i když tohle ji šokovalo.

Najednou ale byla úplně hypnotizovaná. Jako by to nebyla ona. Z kapsy vytáhla balíček žiletek a pokusila se ho rozbalit. Nepovedlo se, rozsypali se na zem. Jednu roztřesenou rukou zvedla a zbavila fólie. A pak už se vše seběhlo moc rychle. Prudký pohyb zápěstím po délce žíly. Krev, bolest, tep v ruce. Druhý řez na druhé žíle. Pak si prohodila žiletku. S pořezanou rukou se jí těžce manipulovalo ale věděla, že už to nebude dlouho trvat. Kratší a né tak hluboký řez na druhé ruce a pak upadla. Hlavou na nohu Tomáše a rukou od krve s žiletkou na Tobiase. Krv��cela. Umírala.

Okolo 6 ráno se vzbudil kuchař. Nesnášel když tu měli v hotelu školy. Vždycky se pro ně muselo víc vařit a v noci dělali ti haranti bordel. Ó jak on je nesnášel. Vyšel ze svého bytu v přízemí, prošel okolo záchodů a zašel do chodby co vedla k hlavním dveřím a jídelně.

Celým hotel byl najednou vzhůru. Jeho křik by probudil i mrtvého.

[happyqueendream]

Ne mogu da te držim za ruku jer je nisi prihvatio.Ni da ti pokažem ljubav

koju nisi želio...

Ne mogu ni da te strpam u stih,jer mislim da bi prepisao.. moje riječi izvrtao i prepravljao...

I onako uz put bi ga ismijao.

Ja ne mogu da budem ono što nisam u tuđim očima jer to je isto kao da bi dušu prodala za šaku ničega u tvojim rukama. Grlim onoga tko zagrljaj prihvaća i čvrsto držim za ruku onoga tko me za pomoć pita... Ma,ni ne treba da pita mogu pomoći i bez toga. Ne volim igre mačke i miša poput Toma i Jerryja. To sam prerasla!

Ne mogu da grlim prazninu koju mi nudiš ni čežnju koju zavlačiš,ni tugu koju vješto u razne boje oblačiš... Sažaljenje...Ima li što gore?

I vjeruješ da traje to naše ništa.... Voljela bih da mogu biti kao ti i sve pripisati sudbini, karmi,ali ne želim živjeti u laži i taj jedan život tako uprljati. Zar da samoj sebi bol na nosim?

Sve u životu zovem pravim imenom,svaki poraz, svaki promašaj,svaku grešku...

Jer ako lažem sebe,lagat ću i druge ali ja nisam od tih. Ja ću radije glavom kroz zid pa ću biti ponosna na sebe što se nisam bojala, što sam bar probala. Što bi inače pričala unucima? Neka znaju da je luda baka živjela i voljela,da je bila hrabra a,ne kukavica koja je pronalazi stotinu opravdanja za sve ono što nije ali,je željela.

Ne mogu ja ništa mlako,bljutavo i neslano.

Ne mogu ono što znam da nije za mene..

[vulnerable-writings]

3

Svet za oknami električky sa mihal. Ľudia sediaci okolo držali termohrnčeky s kávou a mobily, kde-tu bolo vidieť knižku. Závidím im. Ak by som sa v dopravnom prostriedku pozerala na displej alebo do knihy, asi by som sa na mieste pozvracala. Šálka kávy by mi navodila úzkosť a pocit, akoby mi malo explodovať srdce. Iba dve zastávky od internátu sa mi začala točiť hlava a zalial ma studený pot. To nezvládnem. Vystúpila som hneď ako sa otvorili dvere a snažila sa pomalým hlbokým dýchaním zmierniť búšenie srdca. Mala som pocit, že každú chvíľu omdliem. Kráčala som ďalej od zastávky smerom k vysokým budovám internátu. Takto prebehol každý môj pokus dostať sa do školy. Občas som zavrela oči a snažila sa tých 40 minút vydržať v polospánku. Inokedy som dva či tri krát vystúpila a po hodine a pol dobehla zadýchaná na prednášku, z ktorej väčšinu som strávila vzpamätávaním sa a lapaním po dychu. Spolužiaci sa po škole chodili spoločne učiť. Stretávali sa v PUBoch či na intrákoch a vytvorili si niečo ako štúdijný alko krúžok. Spočiatku ma pozývali, ale po určitej dobe som ich svojimi výhovorkami odradila. Stal sa zo mňa samotár. Ak som sa raz za čas objavila v škole, trávila som čas s výmennými študetmi, s ktorými sa väčšinou nikto iný nebavil. Tí mi neustále kládli otázky a zaujímali sa o každý aspekt môjho života, takže som nemusela sústredovať mysel na scenáre, v ktorých omdlievam pri čakaní na prednášku a rozbíjam si hlavu o mramorovú dlážku.

Moji záchrancovia tam však v ten deň neboli. Stála som sama v rohu a scrollovala Mattov instagram. Ozval sa čas od času, väčšinou v noci po koncerte. Cez deň postoval fotky z móla v Brightone, z uličiek Liverpoolu a Manchestru, z malých dediniek cez ktoré prechádzali a zo zaujímavých klubov v ktorých práve hrali. Občas som rozpísala správu, niečo ako “Wow, kiež by som tam mohla byť s tebou…”, ale vždy som ju zmazala s pocitom, že zaváňa sebaľútosťou a závisťou. Aj teraz som mala chuť mu len tak napísať, ale neodhodlala som sa. Každá správa, ktorú som mu za ten čas odoslala, pôsobila z odstupom času hrozne vtieravo. Pocit že sa mu vnucujem bol ešte horší, než smútok z toho, že tu nie je. Práve keď som otvorila jeho fotku s kapelou pred Salford Lads Club, prišla mi správa. Bol to Allen. “Ahoj Leah, je mi ľúto, že sme sa cez víkend nevideli. Si v meste?” nečakané. Čas od času sme si napísali, ale boli to zväčša pár riadkové reakcie na instagramové posty. “Ahoj, prepáč, nevedela som že máš oslavu. Som v škole.” hneď ako som odoslala odpoveď, videla som, že píše. “Chceš po škole na kávu?” nevedela som ako sa vyhovoriť. Na jednu stranu som prahla po nejakej spoločnosti, ale predstava, že mám byť na nohách o pár hodín dlhšie a riskovať mdloby pred cudzím človekom ma dosť desila. “Na chvíľu by som mohla. Daj mi presne 90 minút!” jeho odpovede boli rýchlejšie než mihnutie oka. “Oki” použil smajlíka - mimozemšťana. Roztomilé. Na chodbe nastal ruch, profesor mineralógie odomkol miestnosť. Počkala som, kým všetci vojdú a ako posledná som sa usadila do lavice vzadu. 

Po 77 minútach prednáška skončila. Tentoraz som vychádzala ako prvá. Zachvacovala ma úzkosť a v oboch malíčkoch na rukách mi pulzovali nervy. Rýchlym krokom som sa presunula k záchodom napustiť si fľašu s vodou. Pre istotu. Nasledovali ma spolužiačky. “Á Leah, pôjdeš s nami po škole von?” oslovila ma jedna z nich venujúc mi neprirodzene milý pohľad. “Bohužial, už niečo mám.” “Jasné.” odvetila a veľavýznamne pozrela na ostatné. Snažila som sa čo najrýchlejšie dostať z tejto situácie. Z vodovodu tiekla iba vlažná voda, rýchlo som napustila fľašu, mávla na pozdrav a odišla. Čo som to za podivné nespoločenské indivíduum? Prechádzala som bludiskom študentov a pred očami sa mi zahmlievalo. Snažila som sa do nikoho nevraziť, zatiaľ čo som Allenovi písala, že končím. Vyšla som z hlavných dverí a párkrát som sa zhlboka nadýchla ľadového vzduchu. Pôsobil ako hojivá náplasť na pomyselnú ťažobu na hrudi. “Leah!” ozvalo sa. Allen stál pod schodami. Husté bledé kučery mu padali do tváre. Bol vysoký, oblečený v zemitých farbách a okolo krku mal šál, ktorý za ním vial vo vetre. Vypadal trochu ako detektív z minulého storočia alebo Doctor Who. “Akoto, že si tu?” prekvapene som podišla k nemu a objali sme sa. “Vyhľadal som si, kde je tvoja katedra. Som creep?” Áno si. Roztomilý creep. Preblyslo mi hlavou, ani neviem prečo. Páčila sa mi táto prehnanosť. “Je to trochu creepy.” Nervózne sa zasmial a vykročili sme po úhľadnej ulici proti davu študentov náhliacich sa na prednášky. “Kam pôjdeme?” spýtala som sa hlavne preto, aby som sa mohla dopredu psychicky pripraviť na akúkoľvek situáciu. “Záleží, či chceš byť medzi ľuďmi.” “Vypadám ako spoločenský človek?” odpovedala som s úsmevom a dúfala som, že to nevezme úplne vážne. “Myslím, že si spoločenská. Iba neznášaš byť v spoločnosti neznýmych ľudí.” Vystihol to presne. Určite to vypozoroval. V skupine Mattových priateľov som vždy pôsobila ticho a nenápadne. Nevadilo mi sa s kýmkoľvek baviť. Problémom bolo, že som pravdepodobne pôsobila zvláštne a mlčanlivo. Ľudia sa mi preto radšej vyhýbali. Okrem toho, Matt bol vždy stredobodom diania. 

Ako cieľ sme si stanovili kaviareň, výber som nechala na ňom. Nepoznala som tu totiž nič moc okrem Costy kúsok od školy. Kráčali sme mestom a bavili sa o štúdiu. Allen bol v maturitnom ročníku. Mal iba 17, intelektuálne ma však ďaleko prevyšoval. Mal prehľad takmer vo všetkom, odmalička cestoval, ovládal cudzie jazyky lepšie, než ja svoj materinský. Jeho plány do budúcnosti dávali zmysel. Strednú školu flákal, tvrdil, že je ďaleko pred spolužiakmi a že je to preňho strata energie. Nehovoril to však povýšenecky, prezentoval to ako fakt. Jednoducho nezapadal. Nebol prekvapený, že som o 6 rokov staršia. “Ak by si mala 16, asi by sme sa nemali o čom baviť.” Vyhlásil pobavene. “To je pravda, v 16tich ma nezaujímalo, kto je Albert Camus, mala som totiž blízky vzťah s plagátmi Toma Delonga.” “Emo girl.” zasmial sa. Smial sa pri každom mojom pokuse o vtip či sarkazmus. So záujmom hltal všetko, čo zo mňa vypadlo, reagoval, pýtal sa. Bolo to vzájomné. Baviť sa s ním mi prišlo tak prirodzené, ako dýchať. Žiadna silená intelektuálna pretvárka. Žiadny small talk.

Začínala mi byť zima. Prešli sme centrom a vošli do pasáže, v ktorej boli jediné dvere s guľou namiesto kľučky. Allen zazvonil na zvonček. “Kam ma to vedieš? Tajuplné.” “Je to kaviareň. Skvelé na ňej je, že ľudia namiesto toho, aby zazvonili, idú radšj niekam inam. Takže je tam kľud. Chodím si sem čítať.” dvere zabzučali a my sme vyšli po točitom schodisku až na najvyššie poschodie. Kaviareň bola tichá, našli sme si miesto v tmavom rohu. Na stole sa pohadzovali knižky. “Dáš si kávu?” spýtal sa, vyzliekajúc si vrstvy oblečenia. “Radšej čaj. Ideálne niečo bez kofeínu.” automaticky som odvetila a následne sa v hlave preklína za to, že ľuďom predhadzujem svoj strach z akejkoľvek látky, ktorá by mi mohla zmeniť tlak. Odišiel za roh. Usadila som sa vo veľkom pohodlnom kresle a vzala do ruky knižku zo stola. Bol to Remarque, moj obľúbený autor zo stredoškolských čias. Zalistovala som v nej a zrak mi padol na lístok, pravdepodobne z pošty, s veľkým číslom 22 založený medzi stránkami. Chvíľu som sa naňho dívala. Vytrhol ma Allen, ktorý sa vrátil s dvoma hrnčekmi zázvorového čaju. “Čo to čítaš?” “Oh, to je Remarque. Čierny obelisk.” vybrala som lístok z knihy a položila ho na stôl. “To nemyslíš vážne.” prekvapene ho vzal do ruky. “To číslo sa mi zjavuje všade. Je na nálepkách po uliciach, na značkách áut, jednoducho všade, kam sa náhodne pozriem.   Pripisujem mu svoju životnú smolu. Pozrela som naňho s predstieranou vážnosťou. “Mám to úplne rovnako.” Neveriacky zdvihol husté obočie a začali sme sa smiať nad tým, že dokážeme obaja veriť takému nezmyslu. Allen vzal papier do ruky a pretrhol ho. “Tu máš. Snáď sa týmto kliatba zlomila.” 

Sedeli sme v kaviarni niekoľko hodín. Väčšinu času rozprával Allen a ja som ho so záujmom počúvala. Bavilo ma sledovať ho ako oduševnene  opisoval svoje záujmy, politické názory, traumy z detstva. Mali sme toho mnoho spoločného, aj keď sme obaja pochádzali z úplne iných prostredí. Za tých pár hodín som nemyslela na Matta, zabudla som na svoje úzkosti a záchvaty paniky. Bolo to príjemné vytrhnutie. Akoby som sa ocitla v bubline. “Budem zatvárať!” ozvalo sa spoza baru. Bublina praskla. Vstali sme a mne sa zatočila hlava, akoby som sedela celé veky. Allen si všimol môj trpiteľský výraz. “Si v pohode?” “Hej, iba závrat. Rýchlo som vstala.” automaticky mi podal ruku, keď som prekračovala taburetku. Mal ju horúcu a vlhkú, nie oveľa väčšiu od tej mojej. Vyšli sme do zimy. Vonku pršalo. “Môj otec býva kúsok odtiaľto. Budeš v pohode ak ťa nechám ísť samu?” spýtal sa s obavou v očiach. “Jasné. Nerob si starosti.” objali sme sa. Existuje niečo ako časomer na objatia? Ako človek zistí, či je to pridlho? Myslím, že toto bolo. Z ničoho nič ma pustil, akoby precitol. “Maj sa Leah. Rád som ťa videl.” odkráčal a stratil sa v hmle. Posledné čo som z neho uvidela bol kúsok vejúceho šálu.

[jajsemvelmiprohumor]

Pokud chcete dnes večer k rybě místo nudného bramborového salátu vyzkoušet nějakou méně obvyklou přílohu, zkuste můj rozhovor "Tomáš Halík: Je tu čas vánoční, snažme se o smíření". Než v něm vyjmenuji všechny lidi, které nemám rád, tak už mi sice žádný čas na to smíření nezbude, ale patříte-li vy nebo vaši blízcí mezi iliterální, zklamané, podprůměrné, nenávistné, nekřesťansky katolické, ruskou propagandou oblouzněné, alkoholu holdující paranoiky, kteří nedokáží napsat nenávistné dopisy bez hrubek a smajlíků, berte to, prosím, jako podanou ruku. Vždyť jsou Vánoce.

https://www.forum24.cz/tomas-halik-je-tu-cas-vanocni-snazme-se-o-smireni/

[autoring]

Úterní, osmou etapu mezi peruánskými městy San Juan a Pisco dokázali Ouředníček s Křípalem zdolat ve skvělém 21. nejrychlejším čase. Posádka MP-Sports ve speciálu Ford Raptor #332 se v celkovém hodnocení posunula na 19. místo. Tomáš s Davidem si včerejší náročnou etapu díky výborně fungujícímu autu opět užili. Martin Prokop ji dokončil na 7. místě a stejnou příčku si drží i celkově.

„Dnešní etapa měla být jedna z nejnáročnějších… ale pro nás vlastně nebyla. Jelo se nám moc hezky. Startovali jsme zase hodně vzadu. Pořád vůbec nechápeme systém startování, protože před námi jeli i kamiony, které už vůbec nejsou v závodu – jako třeba Macík. Díky skvělé navigaci jsme hned po pěti kilometrech předjeli asi tři auta. David správně našel odbočku, zatímco ostatní ne. Bylo to super. Opět se objevila bílá mlha, která byla dost nepříjemná, protože jsme jeli asi čtvrt hodiny úplně naslepo. Pak jsme se dostali k oceánu a jeli podél dun. Po krátké neutralizaci nás čekalo dalších asi 160 km vysokých, obrovských a strašně technických dun. Shrek všechno skvěle projel. Byl jsem spokojený. Zpočátku to vypadalo, že bychom mohli zajet životní etapový výsledek. Pak jsem ale udělal dvakrát takovou drobnou chybu. Zhruba 20 km před cílem jsme zapadli na vrcholku malé dunky. Museli jsme se vyprošťovat a ztratili jsme nějaký čas. Přijeli jsme do cíle jako 18. auto v pořadí, a pak nás ještě někdo přeskočil. Není to špatné, ale doufali jsme v ještě lepší výsledek. Celkové přemístění se na 19. místo je fajn. Pořadatelé zatím nevzali v potaz náš protest proti hodinové penalizaci kvůli neprojetí bodem, kdy nás zastavili před kaňonem a museli jsme potom jet v noci. Ale celkově hodnotím dnešek super,“ shrnul zážitky z úterní etapy Tomáš Ouředníček.

David Křípal dodal k etapě: „Bylo to perfektní. Užili jsme si to. Zapadení k Rally Dakar prostě patří. Je to jízda v dunách a zapadla tam spousta posádek, takže to vůbec nevadí. Na to, že to měla být jedna z nejtěžších etap Dakaru, jsme si to s Tomem užili a jelo se nám fakt hezky. Zítra nás čekají opět duny, duny a duny. Doufáme, že se na to dobře vyspíme a udržíme si tenhle výsledek.“

Prokop s Tománkem ve speciálu Ford Raptor #305 dojeli i přes Martinovu pohmožděnou ruku do cíle osmé etapy na super sedmém místě a celkově obsadili rovněž 7. příčku.

(function(d, s, id) { var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0]; if (d.getElementById(id)) return; js = d.createElement(s); js.id = id; js.src = ' fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));

Jsme v cíli osmé etapy – ruce to celkem zvládly Díky za podporu, makáme dál až do Limy!! In the finish of stage 8 – hands quite managed Thank you for support, let’s push it to Lima!!

Zveřejnil(a) Martin Prokop dne Úterý 15. ledna 2019

Ve středu čeká závodníky předposlední etapa. Posádky opět změří svoje síly na 409 kilometrů dlouhém okruhu kolem města Pisco s 313 kilometrovou rychlostní zkouškou.

Průběžné pořadí Rally Dakar 2019 – kategorie automobilů po 8. etapě:

1. NASSER AL-ATTIYAH #301 (Toyota) 2. NANI ROMA #307 (Mini) 3. SEBASTIEN LOEB #306 (Peugeot) 7. MARTIN PROKOP #305 (Ford) 19. TOMAS OUREDNICEK #332 (Ford)

Příspěvek Rallye Dakar 2019: po 8. etapě jsou jezdci MP-Sports na 19. a 7. místě celkově pochází z auto-mania.cz

[jollycherryblossomwombat]

"Sad je moderno da se stare serije ne vole"

MONDO je bio na snimanju serije "Jutro će promeniti sve", koja prati četvoro tridesetogodišnjaka u Beogradu. Kada se Filip, dečko koji obećava, perfektni student ETF-a, stipendista prestižnog američkog univerziteta Berkli, nakon nekoliko godina provedenih u Americi vrati u Beograd, ispostaviće se, da će naizgled kratka poseta porodici i prijateljima, trajati duže nego što je planirano. Filipova poseta okupiće njegove dugogodišnje prijatelje, Ljubu, Anđelu i Aleksandru. Ovo je je priča o ljudima koji su završili školovanje, nisu oformili porodice, nemaju stalne poslove i još uvek tragaju za sobom i svojim mestom u društvu. Izvor: MONDO Oni su u raskoraku između mladosti i odraslog doba, nisu više mladi, a nisu ni u potpunosti odrasli. Pokušavaju da redefinišu svoje prijateljske i emotivne odnose i shvate "kuda dalje". Uloga Ljube, pripala je Andriji Kuzmanoviću, koji je u videokrug javnosti ušao nakon svojih prvih velikih uloga, prvo u ostvarenju "Montevide, bog te video", a posle i u seriji Dragana Bjelogrlića "Senke nad Balkanom" emitovanoj na RTS tokom 2017. S obzirom na to koju temu serija obrađuje, pitali smo Andriju šta misli o tome što je njegovoj generaciji potrebno toliko vremena da se "pronađe" i odluči na ozbiljnije korake u životu. "Kako god ko da je živeo, uvek je nešto falilo...Stalno je oko nas bio neki rat dok smo odrastali, stalno nešto nismo imali. Plata dve marke, patike 10. Kada su nam se vrata u svet končano otvorila, postali smo željni novih iskustava i verovatno sada nadoknađujemo propušteno. Eto to je možda opravdanje za to što se kasnije venčavamo i stariji dobijamo decu". Andrija kaže da lik kojeg igra u seriji "Jutro će promeniti sve", Ljuba ima dosta sličnosti s njim. "On je došao iz unutrašnjosti i pokušava na sve moguće načine da ostane u Beogradu, ali to mu nekako ne ide na ruku. Prvo pokušava da se uvali kod nekih devojaka u stan, a onda kod drugara. Shvatamo da je to jedna od priča koju ako nismo sami iskusili, sigurno smo čuli negde u okruženju. On je interesantan i po tome što za njega ne postoji problem, uvek se nekako dočeka na noge. Talentovan je za mnoge stvari, ali na njih nešto ne obraća pažnju". Izvor: MONDO Glumac nam je otkrio šta će se dešavati s njegovim likom u nekim kasnijim epizodama. "Ljuba se vraća u svoje rodno mesto i tokom tog putovanja razmišlja hoće li se vratiti u Beograd, u čemu je pogrešio, imaće neke nedoumice, eto toliko smem da vam kažem". Andrija objašnjava da je serija namenjena svima, ali da je naši roditelji možda neće oduševljeno dočekati. "Verovatno će pomisliti 'A ovi opet nešto...' Serija nije usko vezana za neko vreme, pa će se, verujem, mnogima dopasti". S obzirom da je glumac kojeg više gledamo u serijama, pitali smo ga koliko on gleda serije i koja mu je omiljena. "Iskreno, nisam ljubitelj serija. Uglavnom volim naše domaće stare serije. Evo na primer 'Vruć vetar'. To je odlična serija, koja je zarobila neke stare emocije, boje, zvukove...Nije mi jasno zašto je sad moderno da se stare serije ne vole, pa ljudi ne gledaju ovu seriju, ili 'Bolji život', jednog Čkalju ili Ljubišu Samardžića. Ne verujem da će neko ikada napraviti nešto bolje od toga. Namerno sam spomenuo 'Vruć vetar', jer ga svi nešto spominju u lošem kontekstu i negoduju što se toliko puta reprizira. Pa čoveče, napravi nešto bolje, pa nećemo staro reprizirati. Mrzim serije iz dna duše, ali eto vidite, nešto me je poteralo s ulogama u njima. Zapravo sam i malo filmova radio. Ali iskreno, kakvi su se filmovi pravili, nisam mnogo propustio. Imam jednu tezu, ako vidim Toma Henksa na televiziji, znam da sigurno nije serija (haha). Kada pomislim na serije, uvek mislim na neku budalaštinu, poput 'Dva i po muškarca', koju mogu uvek da gledam i smejem se kretenizmima iz Malibua". Let's block ads! (Why?)

[ucenickidommarijejambrisak]

Kad moliš, uđi u svoju sobu, zatvori vrata i pomoli se svome Ocu, koji je u skrovitosti.

Tišina, zlata vrijedi. Kad si u tišini, tada možeš proispitati najdublje dijelove sebe, promisliti o svemu onome što si čuo i izvući ono najvažnije za sebe.

Teško je šutjeti tjelesno…a kako li je tek teško šutjeti duhovno. Biti u tišini i slušati Njega kako progovara. Upijati riječi te tišine, otpuštati sve one loše stvari, sve brige i puniti sebe Njegovom riječju…riječju mira, ljubavi, hrabrosti …

Svojem Bogu možeš izreći sve svoje prošnje, molbe, sve što te muči.. Govori Mu iz srca, reci Mu Abba, Tatice…ti si njegovo dijete. On je tu, sluša te, pomaže. Zahvaljuj Mu svaki dan. Možda ne ispunja svaku tvoju želju, ali vjeruj, On zna što radi. Želi ti pružiti sve, sve što je dobro za tvoj put posvećenja.

Nakon molitve…kada izađeš iz šutnje i vratiš se svijetu i svakodnevnim obvezama, ne zaboravi vrijeme koje si proveo s Bogom. Sačuvaj djelić za sebe (šutnju, sabranost, poniznost)  a ljubav koju si osjećao tijekom molitve, širi dalje…ljubi svoje bližnje.

Abba, Oče moj…hvala  Ti što me svaki put „raširenih ruku“ strpljivo čekaš da Ti dođem, što mi svaki dan pružaš priliku da činim dobro, da ljubim, da praštam.

Hvala ti što sve nas zoveš  da Ti iznova i iznova dolazimo, da ti vjerujemo i ostanemo s Tobom.

Bože, hvala ti na ovom prekrasnom doživljaju, na ovom vikendu punom molitve, šutnje, pjesme i  druženja s prekrasnim ljudima. :)

Andrina Toma

[prerazmisljavanje]

— Što se ne prijaviš za Dokufest? Ima još jedno mesto.

— Ali, ja nisam ni novinarka niti se razumem u filmove niti umem da fotografišem, ni…

— Ako nećeš ti, ja ću.

I prijavim se. I dobijem akreditaciju. I sednem u futuristički autobus.

Usput naučim da držim foto-aparat i da pišem u vozilu u pokretu i da sam poprilično uzbuđena što ću upoznati to legendarno Kosovo o kojem, bejah uverena, ovi glasni samo lažu.

U okviru programa #prvikadar, zajedno sa još dvoje učesnika, dobila sam zadatak da se tokom petodnevnog boravka u Prizrenu napijem utisaka i te utiske dokumentujem fotografijama i(li) pričom. Vodeći se izrekom „Ako želiš da upoznaš nekog, zaviri u njegovu biblioteku”, potpomognuta Pračetovom tezom da je grad živi stvor, odlučila sam da zadatku pristupim kako meni jedino pristaje — knjigoložnički.

Autorka fotografije: Katarina Kostić

Velid, prvi poznanik iz Prizrena, između kafe i rečenice koju ću zauvek citirati taksistima i studentima istorije („Nama je dosta i naše politike, kamoli srpske!”), kaže mi da se u gradskoj biblioteci može naći nešto jugoslovenskih knjiga, „a knjižare su ti privatne” — kao da podrazumeva da znam šta to znači.

Jedna od neobičnijih knjižara prodavnica, ona najbliža hotelu, nešto između papirnice i špajza, sa jedva ikakvim izborom knjiga, bila je zatvorena kad god bih prošla pored nje, nezavisno od doba dana i radnog vremena. Jednom sam na vratima zatekla poruku toliko jasnu i vizuelno nedvosmislenu, da nisam morala ni da je prevodim:

Autorka fotografije: Katarina Kostić

Šetajući, svakog dana sve udaljenijim ulicama, sve slobodnije, domaćije, od papirnice do papirnice tražeći obavezno suvenir-nalivpero, naiđem na knjižaru.

Autorka fotografije: Katarina Kostić

U njoj vrlo malo knjiga; osim jednog italijansko-srpskog rečnika, sve su na albanskom, i skoro sve neke radne sveske za osnovnu školu. Knjižar u početku uzdržan toliko da razgovor počinjemo na engleskom. Ne znam ni kad smo prešli na srpski, spontano valjda, posle pitanja Odakle si. Primećujem da tamo mnogo zavisi od Odakle si.

Pitam da li ima srpsko-albanski rečnik, slegne ramenima kao da se podrazumeva da nema. Ne znam ni o čemu smo pričali dok sam prekopavala police tražeći nešto blisko, kad već nije bilo nalivpera, ali kao da se sećam neke njegove nedavne posete Novom Sadu.

Alen Yas (autorka fotografije: Jelena Dukarić)

Na jednoj zabačenoj polici, iza neke knjige koju sam istog trenutka zaboravila, nađem originalnu slikovnicu The Tale of Peter Rabbit, fototipsko izdanje, sa posvetom, koju je 1984. neko dvoje sa engleskim imenima poklonilo nekom trećem sa isto engleskim imenom. Cena — 1€. Time je ispunila (i prelila preko ivica) oba uslova za kupovinu knjige u inostranstvu: neodoljivost i pristupačnost.

Prvo zacičim kao što dolikuje, onda poskočim koliko mi kabasta tašna i tuđ foto-aparat dozvoljavaju, pa krenem prema kasi.

Ono što je usledilo će RASPLAKATI SRBIJU (VIDEO)*

Autorka fotografije: Jelena Dukarić

Kad, tamo, kaže knjižar:

— To ti poklanjam. I ja sam je dobio na poklon, i sad ja poklanjam tebi.

Pakujem knjigu u tašnu, zahvaljujem se i naglas (njemu, na gestu) i u sebi (VCC-u, na prilici da to doživim).

Razmenjujemo vizitke. Obećavamo kafe kad me drugi neki put nanese u Prizren. On je tu, u knjižari, kaže.

Autorka fotografije: Katarina Kostić

— Hello, da li govorite ovaj jezik?

— Malo. Imam tetku u Pančevo.

— Onda ćemo tako, pa dokle stignemo.

Nasmeja se i krenusmo.

Prvo, ono po šta sam došla — nalivpero. Ima pešes vrsta. Uzmem najjeftinije, samo da imam suvenir.

Zatim pitam gde mogu da nađem knjižaru sa knjigama, pošto ova izgleda kao klasična papirnica. Ona me uhvati za ruku i povede na sprat. Razgrne zagasite zavese sa prozora (i mogućnosti da ću jednom ući u sobu sa knjigama i ne poneti se kao Bel u biblioteci zamka ili Sem u biblioteci Citadele).

Autorka fotografije: Katarina Kostić

Tu sam je pitala za Pamuka i Čehova i da li ima nekog od srpskih pisaca. Uz odmah-glavom-i-sleg-ramenima kombo, uputi me na jedini primerak romana Derviš i smrt.

Autorka fotografije: Katarina Kostić

Pozdravimo se kao rođene.** Uputi me na gradsku biblioteku.

Autorka fotografije: Katarina Kostić

Gradska biblioteka u Prizrenu ima tri nivoa: prizemlje je za odrasle, prvi sprat za decu, a drugi popunjavaju čitaonica i Američki kutak.

Na odeljenju za odrasle kažu mi je u toku preraspoređivanje celokupnog inventara i promena inventarnih brojeva, pa je zato malo haotično. (Eufemizam za rečnik književnih termina!)

Ali i to ima dušu.

Stešnjenu pod zavesama i prašinom, rasečenu pa okrpljenu nezgrapnim političkim šavom, ali svoju, jedinstvenu.

Autorka fotografije: Katarina Kostić

— Ima knjige, sve su na albanski i turski, a na srpski to su stare.

Bibliotekar iz prizemlja nije raspoložen za razgovor, ili zaista ne zna nijedan od mojih jezika. Uglavnom se osmehujemo dok ja fotkam a on čita neke telegrafolike novine na internetu. Da sam ostala duže, naučila bih kako se kaže ŠOKANTNO na albanskom. Ili bar kako se piše.

This slideshow requires JavaScript.

Zahvaljujem mu na vremenu i penjem se na sprat, do odeljenja za decu, gde ću upoznati svoju novu prijateljicu: Fahrije Krasnići, bibliotekarku koja tu radi 29 godina.

Ponosno mi pokazuje police podeljene po jezicima, pa po uzrastu, pa po žanru, pa po prezimenu autora. Za razliku od onog odraslog, dečje odeljenje je osvetljeno, šareno, blago. A bibliotekarka je na mahove tužna, ali nije gorka. Ipak, odrasla je, a sa odraslima ne može da se ne okrene na onog, što kažu stranci, slona u sobi, ili, što kažu nažalost naši, ‘kosovsko pitanje’.

Fahriye Krasniç (Autorka fotografije: Katarina Kostić)

— Ja sam građanka Prizrena — kaže — ja znam kako smo lepo živeli. Imali smo komšije.

Pitam vidi li tendenciju da se menja nešto nabolje, ipak je prošlo 17 godina, odgovara kratko:

— Bolje je prošlo.

(Zato volim da se družim s decom!, pomislim, pa pokušam da vratim razgovor na njih.)

— Ima, dolaze, čitaju. Niko više ne traži srpske knjige, ali sve su tu, to nije dirano. Mi smo svi građani Prizrena. I knjige su ostale. Prodalo se kuće, napravili nam rusvaj, od ljude, odselilo se, bio rat, bilo strašno da ti kažem, ja sam bila tu. Ali knjige nam nisu dirali.

  Autorka fotografije: Katarina Kostić

A šta deca čitaju, onako, najviše?

— Sve čitaju, sve! Neki vole sami da nađu, neki šta im kažu, čitaju dosta. Zato i snabdevamo, ali nema gde da stane, treba novu biblioteku da nam daju da se to raširi.

Gde vam stoji Hari Poter?

— Evo, ovde ima na turski i srpski, to kažu bošnjački, a na albanski nema. Sve su na čitanje.

Autorka fotografije: volonterka iz Američkog kutka (ne setih se da pitam za ime)

Na rastanku me grli, zastane, pa kaže:

— Želim ti… da nikad nisi bez knjige!

Zagrlim je još jednom.

Sutradan se vratim opremljena jednom idejom, jednom kamerom i jednom saputnicom.

Obe nas pozdravi srdačno, ljubi u obraze, dvaput, nudi kafu.

Objasnim da sam došla da se družimo, ali i da snimimo nešto, ako nije problem. Naime, ideja je bila da kao deo priče za #prvikadar napravim jedan snimak, kako čitam prvu rečenicu iz neke knjige koju volim (naravno da je konačan izbor bio Hari Poter i kamen mudrosti), na svim jezicima dostupnim u biblioteci. Samo treba neko da me nauči da čitam albanski i turski, začas.

Autorka fotografije: Jelena Dukarić

Kako Harija Potera nije bilo na albanskom (niko nije izabrao baš to jutro usred letnjeg raspusta da vrati knjigu), pročitala sam zacrtani deo na turskom, a za drugo poređenje uzela sam drugu dragu knjigu iz detinjstva — Pustolovine Toma Sojera.

Autorka fotografije: Katarina Kostić

— Ako ne voliš knjige, ništa ne voliš — kaže Fahrije. — A ako to voliš, ceo svet ti je tvoj.

Pozdravljamo se, sutra krećemo kući, obećavamo ponovni susret uz sva dostupna ‘možda’ i ‘nadam se’, da obećanje ne bi bilo mlako, prazno, ili nedaobog ostalo da visi. Ali ja znam da se vraćam, i da ću je potražiti, makar da utvrdim gradivo.

Na rastanku nas ljubi triput.

*Biće videa, za ilustraciju skoro svega iz teksta, kad umešniji od mene obrade snimljeni materijal, to se nisam šalila.

**Ne setim se da je pitam za ime. Uvek smetnem s uma ime. (Nadam se da ćemo se već nekako naći.)

Prerazmišljavanje u Prizrenu — Što se ne prijaviš za Dokufest? Ima još jedno mesto. — Ali, ja nisam ni novinarka niti se razumem u filmove niti umem da fotografišem, ni...

[mndzdr]

Još jedna velika zdrava prevara

Deset mitova o jabukovom sirćetu u koje ne bi trebalo da verujete.Foto: Guliver/Getty images, Thinkstock Nažalost, jabukovo sirće (iako poslednjih godina pokušavaju da nas ubede u suprotno) NIJE ni blizu "čudotvornog" napitka. Više je... pa, nalik na tonik iz Taličnog Toma. (Ako ste čitali, nema šanse da se ne setite, znate, onaj koji prodaju putujući trgovci, širom Divljeg zapada, što leči od svega, a "naročito od zanoktica", ako niste čitali, žalimo slučaj.) Jabukovo sirće preporučuje se u poslednje vreme zbog navodnog blagotvornog uticaja na zdravlje, može se pročitati da "popravlja" manje-više sve, da rešava probleme od dijabetesa, do onih sa viškom kilograma. Nažalost, svari nisu toliko jednostavne. Nikad nisu, zapravo. Iako jabukovo sirće nije nezdravo, istina je prosta - nema nikakvog razloga da progutate supenu kašiku svakog jutra, ni uz čašu vode, ni bez nje. Donosimo vam deset najraširenijih zabluda o jabukovom sirćetu u koje bi bilo bolje da prestanete da verujete jednom za svagda: Podstiče rad imunog sistema Redovna upotreba jabukovog sirćeta može pozitivno uticati na vaše opšte zdravstveno stanje, ali ne iz razloga u koje verujete. Ono se pravi dodavanjem odgovarajućih kultura bakterija i gljivica u sok od jabuke, i koristi se najčeše kao preliv za salate ili povrće. Jabukovo sirće sadrži antioksidante koji umanjuju rizik od hroničnih bolesti, uključujući kardiovaskularne bolesti, dijabetes, rak i kognitivno propadanje. Ali, nije stvar u jabukovom sirćetu, kao što rekosmo, nego u antioksidantima. A postoje i mnogo bolji (i ukusniji) izvori antioksidanata, kao što su recimo voće i povrće. Dakle, za imunitet se pobrinite zdravom ishranom, a jabukovo sirće koristite u one svrhe u koje je namenjeno - kad pravite salate. Pomaže nam da svarimo ugljene hidrate Žalimo slučaj, ali jabukovo sirće ne daje vam "dozvolu" da konzumirate peciva i kolače u neograničenim količinama. Jedna mala studija iz 2006, sprovedena na vrlo ograničenom uzorku ispitanika jeste ukazala na mogućnost da bi jabukovo sirće MOŽDA mogo da umanji posledice konzumiranja namirnica sa visokim glikemijskim indeksom, ali pošto to nije i definitivno zaključeno, trebalo bi da se držite podalje od prerađenih šećera, a da sirće koristite za salatu, kao što rekosmo. Topi masti Studije sugerišu da sirćetna kiselina možda pomaže u usporavanju stvaranja masnih naslaga i pozitivno utiče na nivo holesterola, ali ne možete da se prepustite uživanju u pilećim krilcima i da očekujete da se desi magija ako uzmete kašiku jabukovog sirćeta. Iako istraživanja kažu da bi ono moglo da pomogne, proveren i dokazan način da nivo holesterola održite u zdravim granicama i da izbegnete gomilanje kilograma je zdrava ishrana koja podrazumeva izbegavanje masne, pržene i prerađene hrane. Vrlo je jednostavno.Foto: Guliver/Getty images, Thinkstock Snižava nivo šećera u krvi Pa, može da pomogne, ali ako imate problem sa regulacijom šećera u krvi, nemojte se oslanjati na jabukovo sirće. Ima istraživanja koja su utvrdila da jabukovo sirće može donekle da ublaži skok šećera nakon obroka, ali ta istraživanja su vršena na pacovima... ne na ljudima. Dijabetičari bi trebalo da budu prilično oprezni kad koriste sirće, pošto ono može uticati na dozu insulina koja im je potrebna nakon obroka. Kod zdravih ljudi, stabilan nivo šećera u krvi zavisi od ishrane i redovne fizičke aktivnosti. Tako da koja kap jabukovog sirćeta neće izazvati značajne promene, ni pozitivne ni negativne. Pomaže u mršavljenju O, kako bi bilo dobro kad bi kašika ili čašica jabukovog sirćeta mogla da učini da se višak kilograma istopi... Ali, dobrodošli u realnost, to se neće desiti. Studija koja je ukazivala da jabukovo sirće pomaže u mršavljenju bila je sprovedena na ljudima koji su već bili na redukovanom režimu ishrane. Dakle, malo je verovatno da je tu sirće bilo činilac koji množi i deli. Jedino što vam može pomoći da skinete višak kilograma su izbalansirana ishrana i vežbanje.Foto: Guliver/Getty images, Thinkstock Ubija bakterije To što jabukovo sirće sadrži kiselinu, po prirodi stvari, ne čini ga čudotvornim sredstvom protiv bakterija, niti mu daje moć da "detoksikuje" bilo koji viralan organ, kad smo već kod toga. Antimikrobna svojstva jabukovog sirćeta pripisuju se produktima procesa fermentacije. Nauka ukazuje na smanjeni rizik od bolesti povezanih sa načinom ishrane, u slučaju korišćenja jabukovog sirćeta, ne od prehlada, infekcija i stomačnih tegoba izazvanih bakterijama i virusima. Mnogo efikasnija preventiva protiv bolesti je dobra hidratacija, dobar san i ishrana bogata voćem i povrćem. Umanjuje rizik od bolesti srca i krvnih sudova Zbog moguće veze sirćetne kiseline sa snižavanjem nivoa holesterola u krvi, jabukovo sirće može biti deo preventivnih mera protiv kardiovaskularnih bolesti, naročito protiv stvaranja ugrušaka u krvnim sudovima. Ali, nema naučnih istraživanja koja su to nepobitno dokazala. Naučnici još nisu u potpunosti objasnili ulogu polifenola, antioskidanata koji se nalazi u ćelijama biljaka u sprečavanju oštećenja ćelija. Šta bi bilo mudro? Pa, recimo, dodavanje jabukovog sirćeta ishrani bogatioj povrćem, jer ćete tako salate začiniti da budu ukusne, ali nećete koristiti gotove prelive koji su puni šećera i zasićenih masti. Sirće može da bude od koristi, ali nije lek, kakvim ga (sve češće) predstavljaju. Deluje kao probiotik Probiotsko delovanje jabukovog sirćeta je, u najbolju ruku, minimalno. Dobre bakterije se nalaze u tragovima, kao posledica procesa fermentacije, ali pošto nam je u najvećem broju slučajeva dostupno industrijsko jabukovo sirće, dakle, prerađeno, teško da ćete se okoristiti tim dobrim bakterijama. Mnogo bolji izvori probiotskih kultura su jogurt i kombuha, recimo, piše portal Good Housekeeping. Ako ga pijete svako jutro na prazan stomak, manje ćete jesti tokom dana Nažalost, ni ovo nije istina. Odloženo gastričko pražnjenje na koje (kao mogućnost) ukazuju ispitivanja sprovedena na ograničenom uzorku, najverovatnije je prouzrokovano usporenim delovanjem digestivnih enzima u gastrointestinalnom traktu. Ako jabukovo sirće pijete na prazan stomak, mnogo je veća šansa da ćete dobiti gorušicu, nego da nećete biti gladni satima. Dakle, nemojte to da radite. Mnogo pametnije je da se za doručak najedete kako treba, birajući namirnice koje su dobar izvor zdravih vlakana i proteina. To je jedini način da budete sigurni da nećete biti gladni sat vremena kasnije. Leči sve Ako VOLITE jabukovo sirće toliko da ga koristite kao dodatak svim salatama, samo napred. Sirće sadrži nula kalorija, pojačava ukus i lepo se slaže uz većinu povrća koje koristimo za pripremanje salata. Ali, ako ga dodajete jelima samo zato što mislite da je zdravo, možete slobodno da prestanete da mučite sami sebe. Znate, sirće je ipak samo za salate, nije čudotvorni suplement koji leči "od svega, a naročito od zanoktica". Ne mudrujte oko glutena, obiće vam se o glavu Još jedna "zdrava" prevara? Pet zabluda o zdravoj ishrani Let's block ads! (Why?)

[kinematografija-blog]

New Post has been published on Kinematografija

New Post has been published on http://www.kinematografija.net/the-night-manager-sto-krije-posao-nocnog-portira-787/

The Night Manager- što sve krije posao noćnog menadžera?

ScreenShot: https://www.youtube.com/watch?v=ZoJ3lu03jug

U prijavi za posao noćnog osoblja nekog hotela vjerojatno ćete pomisliti da je to idealan posao za osobu koja pati od nesanice, no za Jonathana Pinea, posao noćnog voditelja hotela otkrit će još mnoge njegove kompetencije, koje nije naveo u životopisu.

“The Night Manager” (2016.) jest britansko- američka mini- serija čiju kreaciju potpisuje Susanne Bier. U glavnim ulogama gledamo neka poznata lica poput Toma Hiddlestona i Hugh Lauriea, a na setu su im se priključili i Olivia Colman, Tom Hollander i Elizabeth Debicki. Scenarij serije nastao je prema istoimenom književnom predlošku Johna la Carrea. 

Mini serija u šest nastavaka prati, naizgled običnog, noćnog menadžera Jonathana Pinea koji je ujedno i bivši britanski vojnik. Pine radi u svjetski poznatim hotelima no, htio ili ne, upada u situacije koje će isprofilirati njegov lik. Njegova želja za istinom i ispravnim, znatiželja i pronicljivost, dovest će ga u brojne situacije koje će rezultirati Pineovim sudjelovanjem u jednoj obavještajnoj agenciji u Engleskoj.

ScreenShot: https://www.youtube.com/watch?v=ZoJ3lu03jug

Glavnina radnje temeljena je tri lika koja čine stup cijelom nizu događaja koji se odvijaju pod okriljem kriminala, luksuza, špijunaže i borbe za dobrim. Jonathan Pine, kojeg je utjelovio Tom Hiddlestone, zbog jednostavnog izgleda, smanjene mimike i gestikulacije, čini se kao idealan špijunski materijal. Kada se tome nadoda i njegovo vojničko iskustvo i činjenica da nema što izgubiti, Jonathan bez razmišljanja pristaje biti dio skupine koja će raskrinkati jednog od najvećih negativaca sadašnjice- Richarda Ropera. Ropera utjelovljuje Hugh Laurie, kojem je ovo, uz serije “Chance” i “Veep” trećii glumački angažman u TV serii u 2016. godini, a koja nije “Dr. House”. Upravo lik dr. Greogorya House malo ometa karakterizaciju Richarda Ropera, budući da je teško Lauriea, nakon tako karakternog lika, gledati u nekom drugom obliku. Roper je klasični kriminalac, koji nanosi globalno zlo, a prezentira se kao obiteljski čovjek i humanitarac.

ScreenShot: https://www.youtube.com/watch?v=ZoJ3lu03jug

Vjerojatno najčovječniji lik u seriji je Angela Burr (Olivia Colman), srednjovječna trudna obavještajna agentica. Činjenica da Angela izgleda prosječno, radi u oronulom uredu, čeka dijete i bori se protiv zla u svijetu čini je iznimno slojevitim likom. Strastvena, hrabra, inteligentna i odvažna Angela u Jonathanu vidi neupadljivu, ali produktivnu, produžnu ruku,koja bi mogla napokon napraviti promjenu u svijetu.

Zanimljiva mini- serija špijunske tematike, koja obiluje lijepim ženama i luksuznim svjetskim destinacija, na simpatiji publike dobiva glavnim likom koji izgleda kao da mu treba pomoć no on je ipak odbija. Tematika i nije toliko inovativna, no “The Night Manager” svakako donosi uzbuđenje u šest nastavaka i pravilan balans opuštanje i akcije u crno- bijelom svijetu.

https://www.youtube.com/watch?v=g-ZcaKdvML8