#Pod štítem Charkova

[stromuprisahat]

Slovo hrdina může mít na Ukrajině hned několik podob. Voják chránící svou vlast, elektrikář opravující vedení pod hrozbou dělostřelecké palby, ale taky farmář, který na Ukrajině zasévá zrno v polích posetých minami a skrytě připravuje Molotovovy koktejly, aby je pak mohl házet po technice nepřítele. To jsem se dozvěděla od farmáře Alexeje, který nás na svá úrodná pole doprovázel. "První dny jsme tu všichni byli v šoku, když se nepřátelská technika prohnala přes naše území, a pak se prostě rozpoutalo velké partyzánské hnutí. Mnozí vstoupili do teritoriální obrany. Další pomáhali tím, čím mohli. Jídlo. Palivo. Technika. Farmáři darovali armádě taky své drahé drony," říká mi muž. Ještě toho rána jsme se u Sumy setkali taky s jinou formou občanského odboje. Náš Igor nám dohodl rozhovor s člověkem, jenž by jinak na kameru nešel. Mykola je ukrajinský mechanik, který vyprošťuje ruskou válečnou techniku uvízlou v ukrajinské černozemi, opravuje ji, aby ji pak vojáci mohli znovu použít na obranu Ukrajiny. Na tajné místo, kde se dějí technické zázraky, nás sice nevzal, ale jako kulisu jsme si našli jedno z mnoha vozidel, jež tu po Rusech zůstalo. "Ten už nikam nepojede," mávl rukou na tank, u kterého jsme stáli. "Koukej se. Optika? Nepoužitelná. Možná ty pásy by se na něco hodily, ale jinak je to kus šrotu..." svým expertním zrakem zhodnotil kus kovu u silnice. O své práci nám toho Mykola příliš neřekl, ale zato hned po natáčení se chlubil videi, jež se mu podařilo pořídit. ~ The word hero can have several forms in Ukraine. A soldier protecting his homeland, an electrician repairing power lines under the threat of artillery fire, but also a farmer who sows grain in fields littered with mines in Ukraine and secretly prepares Molotov cocktails to throw at the enemy's equipment. I learned this from farmer Alexei, who accompanied us to his fertile fields. "The first days we were all in shock here, when the enemy's equipment swept through our territory, and then a large guerrilla movement simply broke out. Many joined the territorial defense. Others helped with what they could. Food. Fuel. Equipment. Farmers also donated their expensive drones to the army," the man tells me. That morning we also encountered another form of civil resistance at Suma. Our Igor arranged an interview for us with a person who otherwise would not go on camera. Mykola is an Ukrainian mechanic who extricates Russian military equipment stuck in the Ukrainian black soil, repairs it so that the soldiers can use it again to defend Ukraine. He didn't take us to the secret place where technical miracles happen, but as a backdrop we found one of the many vehicles left behind by the Russians. "This one isn't going anywhere," he waved his hand at the tank next to which we were standing. "Look. Optics? Unusable. Maybe the tracks would be useful for something, but otherwise it's a piece of scrap…" he assessed the piece of metal by the side of the road with his expert eye. Mykola didn't tell us much about his work, but immediately after filming he boasted of the videos he managed to make.

Pod štítem Charkova: Autentické svědectví z válečné zóny- Kapitola dvanáctá: "Tichá noc a čisté nebe." (Darja Stomatová, Ján Schürger)

~

Under the shield of Kharkiv: Authentic testimony from the war zone- Chapter twelve: "Silent night and clear sky."

[stromuprisahat]

Během naší cesty do Sumy jsme se ještě zastavili v obchodě, abychom si dokoupili zásoby. Na pokladně jsem se chvilku bavila s prodavačkou o nedávných raketových útocích v oblasti kdesi u ruských hranic. Když se žena se mnou loučila, pronesla: "Přeji vám tichou noc a čisté nebe." "To jsem ještě neslyšela," otočila jsem se na prodavačku. "Když vám budou každý večer lítat nad hlavou stíhačky a za barákem vybuchovat rakety, tohle bude to jediné, co si ještě budete přát," doplnila. Na tuto větu jsem nikdy nezapomněla. ~ During our trip to Suma, we stopped at a store to buy supplies. At the checkout, I chatted for a while with the saleswoman about the recent rocket attacks in the area somewhere near the Russian border. As the woman said goodbye to me, she said, "I wish you a silent night and a clear sky." "I haven't heard that yet," I turned to the saleswoman. "When fighter jets fly over your head every night and rockets explode behind your house, this will be the only thing you will wish for," she added. I have never forgotten this sentence.

Pod štítem Charkova: Autentické svědectví z válečné zóny- Kapitola dvanáctá: "Tichá noc a čisté nebe." (Darja Stomatová, Ján Schürger)

~

Under the shield of Kharkiv: Authentic testimony from the war zone- Chapter twelve: "Silent night and clear sky."

[stromuprisahat]

Jsme na místě, kde nedávno proběhl útok. Kdy přesně, to nevím. Není to dobrá situace. Když chcete někomu ublížit, vypálíte raketu, počkáte, až místní budou odklízet trosky a pak ji na stejné místo pošlete znovu. Že to není fér? Válka není fér! Několikrát jsem podobné případy zažil. ~ We are at the site of the recent attack. I don't know exactly when it happened. It's not a good situation. When you want to hurt someone, you fire a rocket, wait for the locals to go clean up the debris, and then send another to the same place again. Isn't that fair? War is not fair! I have experienced similar cases several times.

Pod štítem Charkova: Autentické svědectví z válečné zóny- Kapitola šestá: Setkání se smrtí (Darja Stomatová, Ján Schürger)

~

Under the shield of Kharkiv: Authentic testimony from the war zone- Chapter six: Encountering death