#Odpusťte mi

[hulahulababula]

Jelikož tohle před několika měsíci na tiktoku monstrózně floplo (což je vlastně asi dobře) dám tomu druhou šanci ještě tady

[0011martina]

[mandlovapusinka]

volby 2023 in a nutshell

[kocourmokroocko]

Dnešní lekce angličtiny s ukrajinskými dětmi:

Já: "Teď, když jsme si vyčasovali forgive – přeloží mi to někdo?"

Desetiletý A.: "No, to je... to je, jako když máš zvířátko."

Já: "Hmmm! No, hypoteticky, odpustit můžeš i zvířátku... ale většinou to bývá mezi lidmi. Ale umím si představit, třeba když tě zvířátko kousne–"

A., chápavě kývající: "–tak ho odpustíš do lesa! A ono je odpustěný. For-give. Dáš ho lesu."

Zahoďte veškerý svoje příručky o vycházení s lidma; až vás příště někdo nasere, prostě ho odpusťte do lesa. Teze tohoto mladého filologa je naprosto validní a dává mi spirituálně veliký smysl.

[morti0re]

RŠ Band AU

Vy ani nevíte jak moc jsem rád, že vám tohle můžu konečně ukázat. Pracuji na tomhle nápadu už asi týden a konečně se o tom můžu s vámi podělit! :D

Více detailní obrázky postav, menší info a mojí inspiraci najdete samozřejmě pod čarou.

Toť vše, ať se daří :)

1) Mirek

U Mirka (a obecně u všech členů RŠ) jsem se snažil nějak udržet jejich základní barvy, a myslím že se mi to povedlo.

Taky jsem chtěl tak trochu udržet jeho dark academia styl (trochu hc ale ok). Myslím že by mu to sedělo, to že sice jako vůdce rockové kapely tam nejmíň, se svým stylem, zapadá.

To je tak všechno co bych chtěl k němu dodat, je to prostě Mirek.

2) Jarka:

Jarku jsem chtěl už od začátku aby nějak "vyčníval". Buď svým stylem, nebo jeho vybraným hudebním nástrojem.

Určitě vypadá nejvíc alt z celé skupiny, pravý rocker, jak se od člena rockové kapely patří.

Jeho design se mi asi líbí nejvíc, jsem na sebe prostě pyšný z toho jak jsem dokázal využít individuální věci z té nástěnky inspirace.

3) Jindra:

U Jindry jsem měl jednu věc jistou už od začátku, která zůstala stejná až doteď. A to je, že je bubeníkem kapely. Ani nevím proč, ale prostě mi to na něj sedělo.

Pokud by vás zajímalo, proč jsem do jeho designu zainkonponoval zelenou, je to proto, že jako malý jsem četl sbírky komiksů RŠ od Olympii a v jednom komiksu měl právě Jindra zelený kabát. A, ani nevím proč, od té doby to se mnou zůstalo.

Jindrův je asi můj druhý oblíbený design. Předem jsem si napsal že jeho styl je že "plácá jeden kus oblečení přes druhý" a jsem rád že jsem se podle toho řídil.

4) Červenáček:

U Červenáčka jsem hrozně pyšný na jednu věc, a to je že jsem změnil jeho ikonickou lodičku na šátek. Líp si myslím že to sedí se zasazením plus i s overall designem to sedí. Ale co já vim.

Jak už jsem předtím řekl, u všech členů RŠ jsem chtěl zanechat jejich originální a základní barvy, ale myslím si že u Červenáčka to je nejvíc patrné.

Musím přiznat, jeho design se mi příjde nejvíc simplistickej (spolu s Rychlonožkou), ale jinak se mi pořád líbí.

5) Rychlonožka:

Rychlonožku jsem ve skutečnosti kreslil jako prvního a myslím, že je to vidět.

Bral jsem menší inspiraci od Kurta Cobaina a jeho outfitů z koncertů. Specificky jeho ikonický černo-červený svetr. Ale bohužel jsem moc tuhle inspiraci nevyužil když jsem Rychlonožku nakonec kreslil, tak doufám že až je budu zase kreslit, tak ji využiju.

Taky jsem chtěl jemu a Červenáčkovi dát matching piercingy a streaks ale když jsem se dostal ke kreslení Červenáčka, úplně jsem na to zapomněl, takže to mi odpusťte.

Takže to jest opravdu vše, jsem moc rád že jste si tohle dočetli až sem, jsem vám moc vděčný. V budoucí době se je budu určitě víc snažit, pokud mi do toho nic nevleze.

Mějte se hezky plantážníci, hezký den vám přeju a užívejte víkendu :D

[caffeinatedlovergirl]

Je mi fakt smutno, že takzvaní "novináři" jsou schopní jít na něčí pohřeb a fotit tam pozůstalé, jenom aby to pak mohli hodit do svých online článků... To už fakt nemáme jako společnost úctu ani k zesnulým? A ať mi nikdo netvrdí že je to tím, že to byla známá osobnost a proto to lidi zajímá. Ne, lidi zajímá akorát ta senzace, kdo z ostatních známých přišel či nepřišel a jak u toho vypadal (ano, i takový "fashion článek" jsem bohužel viděla)

Je mi z toho fakt zle a do breku a jsem tak strašně naštvaná, že to ani nedokážu pořádně vyjádřit. Abych to pořádně napsala, bylo by to strašně dlouhý a moc osobní, tak mi tohle, prosím, odpusťte, ale v tomhle případě prostě nedokážu být zticha, už toho bylo dost

[ceskelithium]

Máme alternativu k lithium-iontovým bateriím?

V diskuzích k těžbě lithia se často objevují vědoucí komentáře: “Lithium je zbytečné, protože pokrok jde dál. Vždyť jsou k dispozici i články na bázi sodíku!” Jak to je doopravdy?

Nezbytné elektrochemické minimum

Abychom mohli na otázku v titulku odpovědět opravdu komplexně, je třeba úplně základní uvedení do elektrochemie: odpusťte mi to a přijměte to s trpělivostí, prosím.

Okřídlenou historku o italském lékaři Luigim Galvanim, kterému se cukala žabí stehýnka, pravděpodobně znáte. Galvani pohyb přisoudil živočišné elektřině; ve skutečnosti proud elektronů přecházel mezi zinkovými svorkami a měděným drátem. Zinek (jako neušlechtilý kov) se chtěl oxidovat (tedy: zbavit elektronů), měď naopak redukovat. Galvani to jen popsal, ale nerozuměl tomu; to se povedlo až mladému Alexandru Humboldtovi (tu scénu čtivě - až hororově - zachycuje v jedné kapitole románu Vyměřování sv��ta Daniel Kehlmann, vřele doporučuji kliknout na odkaz). Zinek s mědí tvoří elektrody tzv. Daniellova článku, jeho napětí je asi 1,1 V a v návodech k pokusům pro mladší školní věk ho najdete obvykle pod názvem např. “ovocná baterie” (zapíchnete plíšek z mědi a zinku třeba do citronu a pociťte na jazyku ránu; o to ovoce pochopitelně vůbec nejde, citronová šťáva tam funguje jako elektrolyt). Dnes říkáme, že zinek má nižší standardní redukční potenciál než měď. “Chemické nepřátelství kovů” - rozdíl v potenciálech - je napětí, které může průchod elektronů mezi oběma kovy (elektrodami) přinést. Lithium má z celé periodické tabulky standardní redukční potenciál úplně nejnižší, konkrétně -3,04 V. Račte se sami přesvědčit v tabulce. A teď už můžeme na baterie.

Požadavky na skvělou baterii

Budete-li vynalézat nový typ baterie, musíte při hledání kovů pro jeho elektrody vzít v úvahu následující podmínky:

Co nejnižší standardní redukční potenciál (aby baterie dávala slušné napětí, potřebujete nějaký málo ušlechtilý kov s hodně zápornou hodnotou potenciálu)

Co nejvyšší kapacita (obvykle vztažená vůči hmotnosti)

Netoxicita

Vysoký počet nabíjecích cyklů

Ekonomická, technologická a politická dostupnost (máme to kde získat? je tam stabilní režim?).

Podívejte se na tuhle tabulku (zdroj):

Tady je vidět, že ty nejlepší možnosti už jsme vyzkoušeli: Když pomineme toxické, drahé a těžké kovy, moc nám toho nezbývá. Z uvedených prvků má nejnižší standardní potenciál právě lithium.

Porovnáme-li lithium s jeho nejbližším příbuzným sodíkem na druhém grafu, vidíme, že jeho gravimetrická kapacita je asi 3x vyšší. Třetí graf (zdroj) ukazuje to stejné, přidává ale ekonomický a geografický aspekt: Zatímco zdroje lithia jsou rozmístěny nepravidelně a není jich mnoho, o sodíku (resp. sodných iontech) to neplatí.

Chceme-li tedy procházet jen potenciálně konkurenceschopné varianty, stačí prozkoumat jen několika málo případů.

“Dostatečně dobré” baterie

Otcem (prakticky ve všech významech toho slova) moderních baterií je John B. Goodenough (1922-2023), nositel řady ocenění, včetně Nobelovy ceny za chemii z roku 2019. Vedle mnoha jiných významných objevů má na svém kontě i lithium-iontové baterie. Z výše uvedeného je zřejmé, proč Goodehough sáhl právě po lithiu. V závěru života (v 94 letech!) publikoval objev nového typu článku, tzv. skleněné baterie. Mezitím se ale začaly objevovat baterie sodík-iontové. Pojďme se podívat na jednu po druhé.

Lithium-iontové baterie

Goodenough vymyslel několik baterií na bázi lithia. Nejčastěji se vyrábějí lithium polymerové baterie (elektrolytem je polymerní gel) s LiCoO katodou a grafitovou anodou, anebo s fosforečnanen lithno-železnatým LiFePO4, v elektromobilové branži označovaném jako LFP), případně s lithiem a oxidy manganu nebo LiNiMnCoO2. Kromě lithia takové baterie tedy obsahují i další kovy, jako je nikl, kobalt, nebo mangan.

Česká inovace

Baterie HE3DA je vynález Čecha Jana Procházky, se kterým se snaží prosadit někdy od roku 2010. Opět jde o Li-ion baterii, rozdíl je v konstrukci; to má přinést až dvojnásobnou hustotu skladované energie. 

Baterie se od roku 2020 vyrábějí; podnik má ale podle průběžných mediálních zpráv problémy. Pro naši otázku (“Máme alternativu k Li-ion bateriím?”) je technologie HE3DA pořád je Li-ion baterií.

Sodík-iontové baterie

Zásadní inovací, o níž se hovoří, jsou Li-ionkám analogické sodík-iontové články. Hlavní výhodou je dostupnost sodíku, vyrobitelného třeba elektrolýzou chloridu sodného (kuchyňské soli). Nevýhodou má být nižší energetická hustota (tedy vyšší hmotnost baterie, kterou je třeba do elektromobilu/kola dát) a nižší počet nabíjecích cyklů, tedy nižší životnost. Oběma parametry Na-ion tedy proti Li-ion neobstojí. Pro stacionární ukládání elektřiny, kde nevadí vysoká hmotnost (třeba přebytky z domácí fotovoltaiky) by nový typ mohl být vhodný; u aut bude výhodnější Li-ion. V konkrétních číslech: Na-ion má dosahovat 160 Wh/kg, zatím Li-ion běžně dosahuje 200-300 Wh/kg; výše zmíněná HE3DA deklaruje cca dvojnásobek.

Technologie je relativně nová a málo vyzkoušená. Po internetu proto koluje řada informací, obvykle nadšených: Zejména čínská produkce hlásí nastupující boom a velké ambice ve věci odstranění výše zmíněných nedostatků. Za projekty stojí velké čínské automobilky, které jsou na dodávkách lithných surovin z Austrálie a Jižní Ameriky závislé a stejně jako Evropa hledají cestu k surovinové soběstačnosti. Jestli jsou výhledy na 70% cenu (někdy ale taky jen čtvrtinovou) a zároveň srovnatelné technické parametry reálné, zatím nelze posoudit. I v přejících textech se píše o neúplných dodavatelských řetězcích a problémech, které výrobu podle všeho potkají.

V Evropě se Na-ionkám v průmyslovém měřítku věnuje jen švédský Northvolt, v Kalifornii výrobu chystá Natron (více na webu firmy). Informaci, že čínský investor staví na Slovensku gigafactory k produkci sodík-iontových baterií, nelze ověřit. Z veřejných zdrojů vyplývá, že podnik bude vyrábět klasické Li-ion akumulátory. 

Skleněné baterie

Posledním typem je tzv. skleněná baterie, za níž opět stojí John Goodeough. Její elektrody jsou opět z alkalického kovu (tedy, zase z lithia nebo sodíku), sklo má funkci elektrolytu. O efektivitě se vedou debaty; pro zodpovězení naší otázky ale stačí tvrzení, že se opět jedná o upravenou Na-ion, resp. Li-ion baterii.

Nenahraditelné lithium? Jak kde

Nelze vyloučit, že v budoucnu lidé vynaleznou zcela jiný typ baterie; s dosavadním poznáním to ale není pravděpodobné. Jak vidíme i na zmíněných inovacích, prakticky vždycky se jedná o konstrukční (HE3DA) nebo chemické (Na-ion) alternativy k Li-iontovým bateriím.

Sodík-iontové baterie si umím dobře představit pro domácí přebytky elektřiny z fotovoltaiky; vzhledem k nižšímu počtu nabíjecích cyklů ale bude ekologičtější i ekonomičtější vyrobenou elektřinu rovnou spotřebovat nebo prodat, například prostřednictvím smart-grids, komunitního sdílení elektřiny nebo jinak.

V automobilech (elektrokolech, koloběžkách ad.), kde každá zátěž navíc zvyšuje provozní náklady, je lithium špatně nahraditelné. Pokud chceme šetřit lithiem, ideální je, když budeme vyrábět méně aut (jak upozorňuje třeba Asociace pro mezinárodní otázky). 

Výstižně to shrnuje predikce International Energy Agency, který do grafu zpracoval Jaroslav Kopřiva z AMO: Majorita poptávky po lithiu je způsobena očekávanou poptávkou po elektromobilech.

Bez lithia se tedy - při zachování dosaženého standardu a zároveň žádané dekarbonizaci ekonomiky - v dopravě neobejdeme. To ovšem není generální argument pro jeho těžbu za jakoukoli cenu. 

Ke studiu: 

HOUSECROFT, Catherine E. a SHARPE, A. G. Anorganická chemie. Přeložil David SEDMIDUBSKÝ, přeložil Ondřej BENEŠ, přeložil Karel HANDLÍŘ, přeložil Petr HOLZHAUSER, přeložil Irena HOSKOVCOVÁ, přeložil Jaroslava KALOUSOVÁ, přeložil Jan KOTEK, přeložil Václav SLOVÁK, přeložil Jarmila ŠPIRKOVÁ, přeložil Miroslav VLČEK. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2014. ISBN 978-80-7080-872-6.

[treba-neco-napise]

Ano, budu s nima otravovat. Mručte si, jak chcete.

[zjineplanety]

Pod ruce se mi dostal kreslící program a rozhodla jsem se postarat o to, že brzy toho nebudu litovat jenom já, ale i vy všichni

Petronelovi se nový čert nelíbí

Uriáš zvažuje výměnu andělů (Petronel jeho outfit nikdy neocenil :( )

[p0pp3t]

this is a Czech song but like- please lemme ramble (will include translation ofc)

Zakázané Uvolnění by Michal Hrůza

Nad hlavou je můj svět, (The world is above my head)

prosím vás, odpusťte mi. (Please, forgive me)

Teď zůstat ležet na zádech, (now I’m laying on my back)

dejchat vzduch pod hvězdami. (breathing the air under the starts)

i enjoy your rambling don’t worry!! source finn content is always welcome ♡♡♡

[vesmir-v-hrnci]

Three ships: Hannibal/Will

Constantine a doslova kdokoliv, je to slut a miluji ho

Nekřičte na mě, ale Morgana/Morgause, ale v mém HC nejsou sestry a nejsem schopná je jako sestry vidět. Oni je doslova udělali jako sestry, aby lidi nemohli přijmout že se k sobě chovají tak teple

First ship ever: Johnlock! Byla jsem tumblr dítě a starý účet, který bych už asi nevyhrabala, jsem měla v nejdivočejší době SuperWhoLock temna

Last film: Štěstí je krásná věc

Miluju hloupé české filmy, které nemají být na první pohled úplně hloupé. A všechny Rozvedené sestřičky na bruslích

Last song: Getting old sucks od Bowling for Soup. Celé jejich nové album. Miluju je. Umřu pro ně.

Currently reading: Scott Pilgrim, čeká mě na něj prezentace ve škole

Currently watching: Hannibal, Merlin, Green eggs and ham

Currently cosuming: Kebab i s alobalem. Umírám na bolest bříška

Currently craving: Smrt. Možná lehké kóma. Heslo na HBOmax. Aby mi pes přestal lízat stehno. Obejmout.

Nikoho tu neznám a bojím se vás všech. Tedy tento post je volně k rozebrání a pokud se chcete zúčastnit a nikdo vás neoznačil, tímto vás zde značím

Rules: tag 9 (ish) people you want to get to know better

Děkuji @tofiam za oštítkování ♥

Three Ships:

houska/máslo/marmeláda

já/všepohlcující láska a milost boží

ZoSan

First Ever Ship: 

*HLUBOKÝ POVZDECH*

Semir Gerkhan a Tom Kranich z Kobry 11.

Poslouchejte, byla jsem malá, kvír, tak hluboko ve skříni, že jsem ani netušila, že nějaká skříň vůbec existuje, a měla jsem zakázaný anime. Ctihodnosti, obhajoba si žádá implementaci novely “Pracuju doprdele s tim, co mi dali” coby polehčující okolnost v tomto řízení. 

Last Song: When They Come For Me od Linka v Parku. 

Last Film: Godfather 2 (zjišťuju, že je to dobrej podklad k vyšívání, to neustálý piklící ilegální hartusení je takový meditativní)

Currently Reading: Příručky péče o papoušky, psy a děti. 

Currently Watching: Se Sebastianem sjíždíme všech 15 sérií Criminal Minds, právě teď jsme na čtvrtý. Když potřebujeme pauzu, pouštíme si Burn Notice. Obojí nám dává ty správný “televize puštěná bez dozoru na prázdninách u babičky” vajbs. 

Currently Consuming: kafe a nasekaný kopřivy s petrželí

Currently Craving: ten mekáč, co sedí v tašce a nejim ho, protože jsem měla chuť na nasekaný kopřivy s petrželí

CHYTEJ! @rumcajs-kin, @sapphorrific, @literally0nobody, @zemedym, @treba-neco-napise, @barrel-gremlin, @therewithinthestars, @anya-is-lost, @snejkha

[x-dum-spiro-spero-x]

nad hlavou je můj svět

prosím vás, odpusťte mi

teď zůstat ležet na zádech

dejchat vzduch pod hvězdami

moje aura a můj bůh

ve mně hoří, zdá se mi

je to pravda, bludnej kruh

zakázané uvolnění

[karle-pls]

Musel jsem se přemáhat, abych zachoval klid a odklusal po boku Old Deathe s celým nákupem do našeho hotelu. Celou tu dobu – a čím dál tím netrpělivěji – jsem myslel na to, kde se asi setkám s Vinnetouem. O tom, že se s ním určitě setkám ještě tady, že si mě někde najde, jsem nepochyboval ani na chvíli. Copak se vůbec dalo předpokládat něco jiného? Copak mohl po tak dlouhé době toužit po něčem jiném než já? Že si se mnou stiskne ruku, že se obejmeme, že se podíváme jeden druhému do očí! Byl bych mu už dnes v hostinci nejradši skočil kolem krku a stiskl ho v náručí po té dlouhé době, co jsme se neviděli – a přitom jsem se musel tvářit netečně a lhostejně!

Awwww, jak je chlapec nedočkavý :-))) Tak moc duševního utrpení musel přestát :D

Ovšem originál:

Als wir im ‚Hotel‘ ankamen, legte er sich nieder; ich aber ging, um nach Winnetou zu suchen. Es läßt sich denken, wie entzückt ich über  dieses  Wiedersehen  war.  Es  hatte  meiner  ganzen  Selbstbeherrschung  bedurft, ihm nicht um den Hals zu fallen. (Wie kam er nach Matagorda, und was wollte er hier? Warum hatte er so gethan, als ob er mich gar nicht kenne? Das mußte einen Grund haben; aber welchen?) Er hatte jedenfalls ebenso die Absicht, mit mir zu sprechen, wie ich mich sehnte, mit ihm reden zu können.

(Když jsme se vrátili do hotelu, (Old Death) si šel lehnout, já jsem se ale vydal hledat Vinnetoua. Dovedete si jistě představit, jak mne toto setkání s ním potěšilo. Jen s nejvyšším sebezapřením jsem mu už prve nepadl kolem krku. (blablabla) V každém případě bylo jisté, že chtěl se mnou mluvit stejně, jako jsem já toužil mluvit s ním.)

Děkuji panu Kocourkovi, že nám tak hezky barvitě vylíčil Charlieho nadšení a přání do všech detailů :D Víte já mám takové velice jednoduché pravidlo ohledně toho, co beru jako kánon. 1. Bylo to v originále a bylo to cute? Kánon, i když to překladatel vynechal nebo změnil. 2. Nebylo to v originále a překladatel to svévolně přidal a bylo to cute? Kánon, je to napsané v knize. 3. Bylo to v originále a překladatel to přeložil tak, že je to víc cute než v originále? Kánon, je to napsané v knize :D

Nemusel jsem ani příliš napínat zrak – sotva nějakých sto kroků ode mne, přitisknuta ke stromu na volném prostranství širé zahrady, rýsovala se silueta, která nemohla být ničí než jeho. Když mě uviděl, vystoupil ze stínu a volným krokem šel dál, směrem k lesu, který začínal pár kroků odtud. Následoval jsem ho, tak vzrušen, že jsem co chvíli škobrtl ve svých nemotorných holínkách o hroudu hlíny nebo o kus kamene. Na kraji lesa mě čekal s rozevřenou  náručí

Ich sah ihn in der Entfernung von einigen hundert Schritten an einem Baume lehnen. Als er mich bemerkte, verließ er seinen Standort und ging langsam dem Walde zu; ich folgte ihm natürlich. Unter den Bäumen, wo er auf mich wartete, kam er mir mit freudestrahlendem Gesicht entgegen und rief:

(Uviděl jsem ho opírat se o strom nějakých sto kroků ode mě. Když si mě všiml, vydal se pomalým krokem k lesu. Samozřejmě jsem ho následoval. Počkal  na mě pod stromy, kde mi vyšel vstříc a s obličejem zářícím radostí zvolal:)

KDE JE NĚCO O NĚJAKÉM ŠKOBRTÁNÍ, PROČ DÉLÁTE Z ŠÁRLÍHO MAMLASE :D Pochopitelně ale kánon, je to příliš rozkošné na to, abych to mohl jen tak přejít. A++

„Šarlí – můj bratře! Milý, milý bratře! Jakou radost cítí Vinnetouovo srdce, že tě opět vidí na vlastní oči!“ Objali jsme se pevně a na chvíli nebyli mocni slova.

“A já… jak jsem šťastný, Vinnetou, že tě zas slyším, že jsme spolu.“ Ještě jednou mě Vinnetou stiskl v náručí, ale pak se už ovládl. Jeho hlas byl zas klidný, vyrovnaný, jako bychom se viděli naposled včera nebo předevčírem.

„Scharlieh,  mein  lieber,  lieber  Bruder!  Welche  Freude  hat dein  unverhoffter  Anblick  meinem  Herzen  bereitet! So freut sich der Morgen, wenn nach der Nacht die Sonne erscheint!“ Er zog mich an sich und küßte mich. Ich antwortete:

„Der  Morgen  weiß,  daß  die  Sonne  kommen  muß;  wir  aber  konnten  nicht  ahnen,  daß  wir  einander hier  sehen würden. Wie glücklich bin ich, deine Stimme wieder zu hören!“ 

(”Šárlí, můj milý, milý bratře! Jak se mé srdce raduje, že tě tu vidí! Tak jako ráno je šťastné, když po noci opět vyjde slunce!” Přitáhl mě k sobě a políbil mě. Odpověděl jsem:

“Ráno ovšem ví, že slunce musí přijít. My jsme však nemohli tušit, že se tu uvidíme. Mám takovou radost, že zase slyším tvůj hlas!”)

I MEAN... :D Objali se... no dobře... ALE ŽÁDNÝ LÍBAČKY A TY VAŠE POETICKÉ BLÁBOLY, TO TADY NEBUDEME PODPOROVAT, OBJAL HO A PAK SE OVLÁDL A BYL VYROVNÁNÝ!! I’m sorry XD Tomu se asi nikdy v životě nepřestanu smát.

Originál Vinnetou: Šárlí! Můj milovaný bratře! (složí báseň o východu slunce)

CZ Vinnetou: Sup, bro (uklidní se)

pls send help

Vzal mě za ruku a odvedl mě o něco hlouběji do lesa. Našel tu dva staré pařezy, posadili jsme se na nich vedle sebe, a on mě pak mlčky, jen pohledem vybídl, abych vypravoval.

Er  zog  mich  ein  Stückchen  tiefer  in den  Wald  hinein,  wo  wir  uns  niedersetzten.  Hand  in  Hand  an seiner  Seite, erzählte ich ihm meine Erlebnisse.

(Zavedl mě hlouběji do lesa, kde jsme se posadili. Ruku v ruce, po jeho boku, vyprávěl jsem mu o svých zážitcích.)

Budeme trochu mlžit o tom držení za ruce... A PAK SI SEDNOU NA DVA, DVA JASNÉ?, DVA ODDĚLENÉ PAŘEZY, PAČ TY NEMŮŽOU BÝT ZAS TAK BLÍZKO U SEBE, SLYŠÍTE VY DVA!!

Prosím pane Kocourku, odpusťte mi moje sračky, osobně k vám nemám nic jiného než respekt a váš překlad prozářil sluncem mnoho z těchto temných, mrazivých dní, ano, na vaši počest složím báseň o vycházejícím slunci, děkuji za vaši excelentní práci a nasazení!

[2wnikiangel]

Les Misérables CZ/SK fandom

Drazí občané, nastala chvíle aby se naše bratrství znovu spojilo a sjednotili se na jediném místě, kde můžeme diskutovat, snít, teorizovat, plakat a dušovat se nad géniem Viktorky Hugohoe, který nám představil nadčasový příběh v podobě příběhu o čestnosti, lásce, právu a revolucionářích, kteří jsou v našich představách/v kanonu* (*nehodící se škrtněte) zásadne všichni teplí.

Občané, kteří mají zájem, vydat se, obohatit a být součástí této úžasné komunity, připojte se na dnes založený [Discord Les Mis CZ/SK Fandom]. Stačí pouhá registrace emailem. Funguje přes prohlížeč nebo jako aplikace v mobilu (zdarma, samozřejmě).

Těším se na vás, drazí občané!

PS: Discord používám asi týden, prosím odpusťte nedostatky, které se postupem času budou pilovat.

[borisjelinek]

Pověst o silném Ctiborovi

Tuto lidovou pověst, jež se váže ke zdejšímu kraji a má ji upomínat silný špalek na Rýzmburském altánu, nejlépe literárně zpracovala Božena Němcová:

„Silný Ctibor.

Riesenburský dvůr, k Náchodskému panství patřící, byl za starých časů velký a ohromný hrad, kolem a kolem lesem ohražen. Od západní strany se vjíždí do brány, k půlnoční straně vede však jen ouzká stezka po příkré skále k řece Úpavě, která se pod skaliskami plíží. Dříve bylo to teď tak malebné údolí na břehu řeky celé jedlemi zarostlé, a jen na místě, kde až podnes Na mlejništi říkají (protože prý tam as před dvěma sty lety mlýn stál), byla malá chaloupka, v které jeden ovčák zůstával.

Jednoho dne jede pán Riesenburský z procházky a tu vidí, že milý ovčák velikánskou jedli na rameně nese; byl dobrý pán, ale velmi přísný, a obzvláštně na toho, který se opovážil z lesa dříví krást aneb nějakou škodu dělat. myslel tedy, že vítr jedli porazil a ovčák že ji v lese našel a ukradl, hněvivě se tedy na něho obořil: »Jak Ty se můžeš opovážit z mého lesa dříví krást?«

»Odpusťte mně to, pane rytíři; mám tuze špatný barák, a již dlouho jsem přemejšlel, jak bych si ho spravil. Včera jak tudy jdu, padla mi ta jedle do oka, a myslím si: Počkej, ta by se Ti hodila. I nedalo mi to, až jsem pro. ni došel a vytrhl.«

»Ty že jsi tak silný?« ptal se rytíř a s podivením hleděl na ovčáka, který pořád ještě jedli na rameně držel. Nebyl příliš velký, ale svalovité a složité postavy.

»I což je o sílu,“ odpověděl ovčák, „jen kdybych měl něco lepšího na zub.«

»A co bys tak potřeboval, abys byl ještě silnější?«

»Inu já myslím, kdybych snědl dva pytle hrachu, několik uzených kýt a k tomu vědro dobrého vína vypil, že bych v stavu byl s každým obrem se prát.«

»Dobře tedy, máš to míti, a zejtra si pro to přijď do hradu. A stranu té jedle Ti to pro tentokráte odpustím, ale podruhé cti můj bor.«

S radostí ovčák rytíři poděkoval a vesele domů s jedlí kráčel. Od té chvíle dali mu jméno Ctibor. Když přijel rytíř domů, nařídil hradnímu, až přijde Ctibor do hradu, aby mu dal dva pytle hrachu, šest uzených kýt a vědro nejlepšího vína.

Druhý den stáhl Ctibor ženě cíchu s postele a šel si do hradu pro přípověd. »A kam si to dáte, kdo Vám to pomůže nést?« ptal se hradní, když viděl, že Ctibor sám a sám přichází.

»Naložím si to na ramena a ponesu to sám.«

»Jsem váš blázen? Jakpak byste mohl tolik unést?«

»O unešení je hej, jen mi to dejte.«

Naschvál mu hradní plnou cíchu hrachu naměřil, jestli to opravdu unese. Bylo ho v ní čtyry korce a k tomu ještě šest kýt. Ale Ctibor si zavázal cíchu a vědro vína dohromady, přehodil to přes rameno, a poděkovav hradnímu, kráčel pohodlně domů.

Několik dní nato byl vypsán z Prahy velký turnaj, ku kterémuž se všickni rytíři sjeti měli. Byl to prý tenkráte způsob, že si rytíři silné panoše (čili obry) drželi, kteří se na místě jich při turnaji potýkali. Rytíř Riesenburský neměl žádného tak silného panoše, na kterého by spolehnouti mohl; byl tedy u velké nesnázi. Na štěstí zpomněl si na Ctibora a tu chvíli pro něho poslal.

»Poslechni, Ctibore,« řekl, když ovčák vešel. »Jestlipak bys chtěl u mne panošem být?«

»To věřím, že chtěl, a jak rád.«

»Musel bysi naučit se zbraní zacházet a dobře jezdit.«

»Tomu já se všemu rád učit budu; a síly mám teď až nazbyt.«

»Dobře tedy; jdi k hradnímu, on ti dá jiný šat, za týden musíš ale všecko umět, potom pojedem do Prahy.«

Ctibor radostí do stropu skákal, když slyšel, že pojede do Prahy, a ve dne v noci se učil; než uplynulo osm dní, uměl vše, co panoši potřeba, a rytíř docela uspokojen odebral se se svým komonstvem do Prahy. Z celých Čech byli již rytíři pohromadě i mnoho cizinců; obzvláštně se povídalo mnoho o jednom, který prý velmi silného obra s sebou měl. Když nastal den k turnaji určený, sjeli se všichni na ustanoveném místě, kde pro pány a paní lešení skvostnými koberci obvěšené připraveno bylo, před nímž se panoši potýkali. Když se panstvo shromáždilo, vjeli v ohražené místo dva panoši na pěkných koních, jeden byl onen vyhlášený obr, druhý českého rytíře panoš. Po malé chvíli byl cizinec vítězem; tak stalo se několiku, z čehož cizinci nesmírnou radost měli, čeští páni ale pohoršení. Tu přišla řada i na Ctibora. Když předejel a cizinec toho jak se zdálo nepatrného chlapíka přeměřil, řekl pohrdlivě: »Jakpak se ty, malý mužíčku, můžeš opovážit se mnou se potýkat? Tebe rozmáčknu jako ten kámen!« a vezma kámen oblátkový do ruky, zmáčknul jej jako homolku.

»Inu,« řekl Ctibor a popojel až k němu, »když myslíte, že jsem proti Vám slabý, tedy se nepotýkejme a podejme si na rozchod po přátelsku ruku.« S oušklebkem mu obr ruku podal, ale Ctibor ji popadl, vyhodil obra do povětří a zase ním tak nerázně o zem smýknul, že více ani nedechl. »Myslíš, že jen u Vás umějí kameny mačkat, u nás umíme ještě něco víc.«

Tu se ozval pán Riesenburský: »Ctibore, Ctibore, obrův pán Ti ujíždí, pusť se za ním.« Ctibor nechaje obra ležet, pustil se za pánem. Právě jel cizinec s kopce, když ho Ctibor dohonil; i skočil s koně a popadl vůz tak silně za kolo, že mu kus loukotě s třemi špicemi v ruce zůstal. »Tak se, pane, od nás neujíždí,« křičel na omámeného rytíře, »dříve musíte zaplatit.« (byl to snad způsob, že který prohrál, vítězi dobré zpropitné dáti musil), chtěj neb nechtěj, musil se cizinec vrátit a ku posměchu českým pánům Ctiboru zaplatit. Ctibor však za svůj hrdinský kus stal se rytířem a do znaku si dal kus loukotě s třemi špicemi. Žil dlouho a vždy v dobrém přátelství s pánem Riesenburským; konečně byl v kostele na Hořičkách pochován.“

Tato autorka zmínila tuto pověst i v dalších svých dílech a z jejího zpracování vycházeli rovněž další autoři. Zajímavé je, že se o ní zmiňovala také ve svých různých hovorech, např. při návštěvě Ratibořic v září 1844 s lékařem MUDr. Janem Čejkou. Tito lidé ji kolikrát vzali jako směrodatnou ohledně pánů na Turyni, s jejichž počátky ji spojili, neboť podle ní měl být Ctibor za své hrdinství povýšen do rytířského stavu a do svého erbu obdržel loukoť s nábojem a rýzmburský pán mu měl postoupit darem les Maternici. Posléze měl tento nový příslušník rytířstva založit na Hořičkách kostel a v něm měl být též pohřben. Jeho erb pak byl později vyobrazen spolu s písmeny B Z a letopočtem 1730 na velkém kameni ve výše zmíněném lese, a to právě na památku onoho turnaje. Sama písmena jsou pak vykládána dvojím způsobem, a to jako iniciály Bernarda nebo Bohuslava Žehušických z Nestajova, přičemž od dávných dob se kameni říkalo pouze jako "Ctiborova loukoť", ale ve skutečnosti šlo pouze o hraniční (mezní) kámen, jenž byl v 1. polovině 18. století obnoven v místech, kde původně stával jeho zaniklý předchůdce. Erb tohoto šlechtického rodu pak nalezneme na náhrobníku ve výklenku západní předsíňky kostela sv. Ducha na Hořičkách, který náleží Bernardu Žehušickému z Nestajova, aby se posléze dostal i na znak obce Litoboře (viz https://litobor.webnode.cz/obec/znak-a-prapor-obce/), takže je klidně možné, že něco z pověsti může mít reálný základ, ale to se již nikdy nedozvíme.

Náhrobní kámen Bernarda Žehušického z Nestajova

[paskvilnet]

Creamfields, 9.8.2002, Roudnice nad Labem, letiště

Timo Maas

Timo Maas je dýdžej z Německa, který je jako jeden z mála uznávaný i ve zbytku Evropy. Od pouštění Depeche Mode a Pet Shop Boys na večírcích pro spolužáky se během dvaceti let, které uplynuly od dob, kdy začínal, dostal k raveu a tranceu. Protože trance posledních pár let frčí a Maas se umí lidem zavděčit, vede si docela dobře. Jeho první album Loud, které nahrál s kolegou Martinem Buttrichem, vyšlo před několika měsíci. Prodává se víc než slušně a Timo Maas už vesele plánuje, jak natočí další a další cédéčka. Na Creamfields i na dalších akcích v jiných zemích Maasovým přinejmenším nenáročným tuckám aplaudovaly tisíce nadšených teenagerů, takže není pochyb, že zájemců bude dost.

DJovat jsem začal ve 13 letech a před 14 dny mi bylo 33. Takže jsem začínal hodně brzy. Ovšem doteď mě to hrozně baví!

rozhovor: Jaký máš pocit ze současného revivalu 80.let? Absolutní hrůza. Nenávidím ho. Když vidím hitparádu u nás doma v Německu, vztekám se. Spousta autorů už nemá originální nápady. Tak dělají coververze toho, co bylo dobré v 80.letech, od Sade až po kdovíkoho. Vůbec se mi to nelíbí. Odpusťte, že jsem tak upřímný.

V tvé biografii se píše, že žiješ na maloměstě a máš vinný sklep. Je to pravda? Bydlím dokonce na vesnici. Koupil jsem starý statek a teď ho rekonstruuju. Jsem rád, že nemám sousedy a kolem mě jsou jen kamarádi, které si vyberu. Nejsem typ, co rád žije ve velkoměstě.

Chtěls někdy mít kapelu a hrát třeba na kytaru? Chtěl, na kytaru a na bubny, ale máma mi to nedovolila kvůli hluku. I proto chci žit bez sousedů Baví mě baskytara. A taky skvěle vypadá.

Pod tvými skladbami jsou podepsání dva lidé, ty a Martin Buttrich. Jak máte rozdělené role? Martin programuje a zachází se všemi těmi hejblátky ve studiu, já jsem ten bláznivej DJ, co přichází do studia se svými nápady a zážitky z cest... a taky jsem býval lepší obchodně, to k tomu taky patří. Pracujeme spolu 7 let a je to partnerství, které se nedá striktně rozdělit stylem "ten udělal tohle a ten tamto". I proto jsme úspěšní - jsme dobře fungující team a něco jsme vytvořili.