#Leiying Chen | Explore Tumblr posts and blogs

miyokotranslations · 1 year ago

Text

Qiang Jin Jiu - Kapitola 23

Průtrž mračen

Travinami loviště se prohnala vichřice. V okamžiku, kdy vyšlehl plamen, se ozval ohlušující zvuk mečů narážejících do sebe. Hostina byla uvržena do chaosu. Hai Liangyi vstal ze země a s přívalem nečekané energie udeřil Pan Ruguiho střemhlav do hlavy a vykřikl: „Vykastrovaný zrádce! Neubližuj mému pánovi!“

Li Jianheng seděl na koni a celý se třásl, když pozoroval lesknoucí se a blikající záblesky chladné oceli. Přitiskl se ke koňskému krku, zavřel oči a vykřikl: „Ce'ane! Ce'ane, zachraň mě!“

Xiao Chiye z ničeho nic odkopl Ji Leie zpět. Aniž by se ohlédl, bodl nepřímo do císařského tělesného strážce, který se za ním pokusil zaútočit, a uhasil tak život v něm. Teplá krev mu potřísnila polovinu těla. Vytáhl svůj meč Langli, udělal dva kroky vpřed a srazil vojáka osmi velkých výcvikových divizí, který se k němu řítil, k zemi.

Chen Yang už byl na koni. Vytáhl Li Jianhenga nahoru, zplna hrdla zapískal a křikl na stráže prince Chu: „Pojďte za mnou, abyste ochránili jeho výsost. Prorazíme obklíčení na východě!“

Než se koně stačili pohnout, řekl Ji Lei chladně: „Zastavte ho-“ Ještě ani nestačil dokončit svá slova, když proti sobě uviděl něčí čepel. Proto tu svoji zvedl vodorovně, aby útok zablokoval. V následujícím okamžiku však obě jeho paže těžce klesly, když je rána Xiao Chiyeho bolestivě znecitlivěla. Z Ji Leiova hrdla unikl slabý hlas, zavrávoral a užasle pohlédl před sebe.

Xiao druhý!

„Hrál si blbýho, abys využil situaci ve vlastní prospěch.“ Přikrčil se Ji Lei prudce s rozkročenýma nohama a silou zvedl svoji čepel, než zuřivě vykřikl: „Špatně sem tě odhadl!“

Ze strany zaútočil poryv větru a Xiao Chiye otočil hlavu, aby se vyhnul přicházejícímu útoku. Ostřím čepele máchnul v diagonálním oblouku ke své pravici a lesknoucí se proud krve následoval jeho trajektorii. Hned na to se jeho meč znovu střetl s Ji Leiovým.

Lang Tao Xue Jin vtrhl dovnitř, převrhl stůl a spolu s ubrusem procválal ohněm. V ten okamžik se oheň vzedmul a zapálil stany i uschlou trávu kolem.

V moment, kdy se kolem něj Lang Tao Xue Jin prohnal, mu Xiao Chiye vyskočil na záda. Hřbetem svého meče udeřil do hýždí koně, na kterém seděl princ Chu a řekl hlubokým hlasem: „Běž!“

„Chraňte Jeho Veličenstvo!“ Vykročil Xue Xiuzhuo, aby odtáhl Hai Liangyiho pryč. „Starší Haii! Pojďme chránit Jeho Veličenstvo!“

Císař Xiande zalapal po dechu. Jeho rty i tvář byly bledé. Xue Xiuzhuo si dřepnul, aby si přes ramena přehodil císařovu ruku a spolu s ostatními civilními úředníky prchl před ohněm.

Xi Gu'an je chtěl pronásledovat, ale Hua Siqian ukázal přímo na prince Chu a řekl: „Osud Jeho Veličenstva je zpečetěn, takže není třeba ho zabíjet, ale princ Chu dnes v noci musí zemřít! Jestli uteče, budeme vy i já označeni za zrádce! Ji Leii, shromáždi císařskou tělesnou stráž a spoj svoje síly se dvěma tisíci posádkovými jednotkami z města Tuancheng a obkličte loviště. Musíte zabít prince Chu! Xi Gu'ane, rychle zpátky do hlavního města! Osm velkých výcvikových divizí se ujme ochrany Qudu!“ Než promluvil k tomuto bodu, uklidnil se. „Máme v rukách císařského dědice i velící císařovnu vdovu. Dokud Qudu neupadne do chaosu, ani samotná Qi Zhuyin nebude schopna jednat unáhleně, pokud princ Chu zemře! A co se týká rodu Xiao, v budoucnu bude spousta příležitostí, jak se s nimi vypořádat!“

Pach krve na Xiao Chiyem byl silný a těžký. Rty měl pevně sevřené, jak celou cestu zabíjel všechny, co se mu postavili do cesty. Ať už to byl kdokoliv, meč Langli mu sťal hlavu bez ohledu na to, na čí byl straně!

Li Jianhengovi se sevřel žaludek, ale zakryl si rty a neodvážil se zvracet. Zbývajících čtyřicet mužů po stranách byli všichni osobní strážci Xiao Chiyeho. Oř pod jeho nohama cválal bez chvilky odpočinku. Za nimi je pronásledovala císařská tělesná stráž.

Právě když jejich skupina docválala k přední části lesa, Xiao Chiye zavelel: „Rozptýlit!“

Všech čtyřicet mužů si v jediném okamžiku strhlo svůj oděv strážce, odhalujíce tak jezdecké oblečení, které bylo úplně stejné, jako měl na sobě Li Jianheng. Poté se průvod s hlasitým rachotem rozprchl a do lesa vyrazil z různých míst.

Protože tmavé mraky zakrývaly měsíc, nedokázal nikdo říct, kterým směrem uprchl princ Chu do temnoty, zvláště pak z dálky.

Ji Lei před vstupem do lesa zatáhl za otěže svého koně a otočil hlavu stranou, aby si odplivnul. „Obkličte loviště! Kopejte hluboko, hledejte! Pokud narazíte na Xiaa druhýho, nezapojujte se do boje jeden na jednoho. Vytvořte tým nejméně čtyř mužů a zaútočte na něj ze všech stran!“

Větve Li Jianhenga neustále bičovaly do tváře a zraňovaly natolik, že mu nezbývalo, než si obličej zakrývat paží. Okolní stráže se již rozprchly a vedle něj zůstal jen Xiao Chiye a Chen Yang.

„Sesednout,“ zvedl Xiao Chiye Li Jianhenga a hodil ho na zem, aby nechal Chen Yanga převzít vedení.

Li Jianheng padal, dokud nebyla i jeho hlava celá špinavá od hlíny. Žalostným hlasem proto řekl: „Ce'ane, Ce'ane, co chceš dělat?“

„Vaše výsosti, prosím, následujte mě,“ vytáhl Chen Yang Li Jianhenga na nohy. „Cestovat lesem na koni je příliš nápadné! Císařští tělesní strážci jsou experty na obkličování a atentáty. Jet na koni je jako být živým terčem. Takové riziko podstoupit nemůžeme!“

„Já nikam nejdu!“ Li Jianheng vyděšeně trhl paží a zaprosil: „Ce'ane, ty seš jedinej, kdo mě může ochránit!“

Xiao Chiye řekl: „Omračte ho a odneste!“ S tím koně otočil, aniž by čekal na Li Jianhengovu odpověď a odcválal hlouběji do lesa.

+++

Na obloze se blýskalo, blesky osvětlovaly zlověstný les s nekonečnými vrstvami strašidelných stínů. Zvuky koňských kopyt, tasení čepelí a spěch mužů se ozývaly jedeno přes druhé. Jediné, co chybělo, byl zvuk mluvení.

Temnou nocí se nesl závan blížícího se deště. Xiao Chiye nevěděl, jak dlouho utíkal. Lan Tao Xue Jin se pomalu zastavil. Všude kolem se rozhostilo mrtvé ticho.

Z oblohy padaly dešťové kapky a jedna dopadla přímo před Xiao Chiyeovýma očima. Uprostřed všeho toho neslyšného kapání se zdálo, jakoby se ze tmy pomalu plížil monstrózní tvor. Bezpočet císařských tělesných stráží se k němu blížilo jako hustě tkaná síť tísnivé hmoty, která se natahovala za ním. Nikdo nedával rozkazy. Spustil se déšť a ostrý xiuchunský meč jeho kapky prořízl. Mrknutím oka se dostal až k Xiao Chiyově krku. Xiao Chiye sklonil hlavu a meč Langli opustil pochvu. S cinknutím zadní část jeho čepele zastavila hybnost té xiuchunské a následně se vrátila zpět do pochvy. Ozval se pronikavý skřípavý zvuk, jak ostrá hrana xiuchunské čepele praskla a následně byla spolu se svým pánem odkopnuta stranou, kde spolu spadli do dešťové vody.

Ze všech čtyř stran náhle vyskočilo nesčetně postav. Xiao Chiye klepl dlaní na koňský hřbet. Celé jeho tělo vyskočilo ze sedla a meč Langli opět opustil pochvu. Tentokrát záblesk jeho čepele roztrhal kůži i maso v okruhu kolem něj. Krev mu vystříkla na obličej a spolu se zvukem padajících lidských těl stékala po jeho bradě.

Xiao Chiye přistál zpět na koňském hřbetě, ale nesedl si na něj. Místo toho zůstal v přikrčeném postoji s částečně zakrytým ostřím.

Dýchání. Klapání deště.

V té temné noci, kdy byl člověk téměř slepý, už využil Xiao Chiye své uši i sluch na maximum. Ani jeden z císařských tělesných strážců, kteří byli zraněni, nevydal hlásku. Ty hustě tkané kroky okolo něj kroužily v těsné blízkosti a tvořily tak nezničitelné obklíčení. Ten, kdo byl v tuhle chvíli netrpělivý, odhalil svoji slabinu.

Xiao Chiye mlčky čekal a právě v tu chvíli si Qiao Tianya, který se skrýval ve tmě, uvědomil, co to znamenalo být osamělým vlkem.

Xiao Chiye byl tak klidný a uvolněný až se zdálo, že v čím prekérnější situaci se nacházel, tím chladnější a nepředvídatelnější byl. A ten jeho meč, který dnes v noci odhalil, byl tesáky, které konečně vycenil.

Qiao Tianya cítil vzácný pocit neklidu a zdroj této úzkosti pocházel z příkazu nezabíjet Xiao Chiyeho, neboť bylo mnohem těžší tento druh nebezpečného predátora chytit a zneškodnit, než ho zabít. Protože většinou se naskytla jen jediná šance se k němu dostat a pokud neuspěli, byli mrtví.

Qiao Tianya zavřel oči a když je znovu otevřel, plála v nich nemilosrdnost. Vytasil svůj vlastní xiuchunský meč a udělal krok vpřed. V příštím okamžiku se vzduchem mihla jeho postava, jak se vrhl do akce a bleskovým pohybem ruky sekl Xiao Chiyeho do zad.

Xiao Chiye obrátil čepel, aby odrazil úder a otočil se, aby Qiao Tianyu kopl do břicha. Muži ze zbývajících tří stran po něm současně sekli svými meči. Xiao Chiye je jednou paží zastavil, ale někdo si všiml mezery po jeho levici a vrazil ostrou část svého meče k jeho tváři. Xiao Chiye do něj loktem udeřil a meč se spolu s ním stočil ke straně, až praštil muže do obličeje a ten se zhroutil k zemi. Qiao Tianya ho opět těsně následoval.

Déšť prudce padal. Nebylo slyšet žádného křiku, jen řinčení čepelí. Dešťová voda stírala Xiao Chiyeovy rysy, až vypadal ještě zuřivěji. V tomto nekonečném obklíčení si zachovával svoji bystrost, která byla specifická jen pro něj. Znovu a znovu odrážel útoky vedené Qiao Tianyou. Ve tmě se pohyboval, jakoby šlapal po tenkém ledě.

Qiao Tianya pokračoval v útocích, však byli skutečnými experty na dlouhá obklíčení. Byl osamělý vlk děsivý? Stačilo ho jen obklíčit a vyčerpat jeho trpělivost a klid do dna. Pak bylo jisté, že se ukážou i jeho slabiny.

Z intenzivního přívalu čepelí se Xiao Chiyemu začínal tajit dech. Liják skrýval některé jemnější detaily v okolí, jako bylo například natahování kuše pod rouškou tmy.

Čím více Xiao Chiye bojoval, tím divočejší byl. Krev pod jeho čepelí tekla do nekonečna. Qiao Tianya ale najednou mávnul rukou a odvedl skupinu černých stínů k ústupu, čímž Xiao Chiyeho znovu uvrhl do ticha bez lidského hlasu, aby tak vynervoval jeho planoucího bojového ducha.

Dešťová voda mu stékala po hřbetech rukou. Xiao Chiye už nedokázal slyšet žádné kroky. Silný déšť ho zcela promočil. Lan Tao Xue Jin pod ním úzkostlivě přešlapoval kopyty.

Zadrnčelo.

Zvuk spouště kuše byl velmi tichý, ale pro Xiao Chiyeho až ohlušující. Udeřil koně. Lang Tao Xue Jin uskočil, ale Xiao Chiye se z něho svezl na zem. Ve zlomku vteřiny se ozvalo buch, buch, buch, jak se do kalné vody za ním zabodla řada krátkých šípů.

Xiao Chiye si otřel déšť z obličeje, jen aby ze všech stran uslyšel drnčení kuší. Okamžitě vyskočil na nohy a rozběhl se pryč. Otravné kroky ho však neúprosně následovaly!

Šíp z ničeho nic zasáhl jeho paži. Ve stejnou chvíli, kdy se na ní zhmotnil krvavý šrám, ucítil i bodavé svědění. Anestetikum! Opravdu se k němu chovali jako k divoké zvěři, kterou si musí podmanit a zajmout!

Přímo před Xiao Chiyem se objevil příkop. Xiao Chiye vší silou vyskočil a přeskočil přes něj. Akorát dopadl na nohy, když na něj ze strany zaútočil náhlý poryv větru. Xiao Chiye se chopil příležitosti a odkutálel se vpřed, když čepel akorát sekla na místo, kde ještě před chvílí stál. Než mohl vrah svoji čepel stáhnout, sevřel mu hrdlo a v kalné vodě zlomil vaz.

Do kamene vedle něj se zabodla změť šípů. Než mohl Xiao Chiye zcela vstát, někdo ho kopl do zad. Překvapený mužem za sebou se zřítil do lesního podrostu, ale i v tak krátkém čase se stačil podepřít o zem a vyrovnat stabilitu. Pak jasně pohlédl na muže před sebou, olízl si stopy krve mezi zuby a zavolal na něj, jako by byli milenci: „Ach, Lanzhou.“

Shen Zechuan se také rukou opíral o zem. Mezi prsty měl sevřenou tenkou čepel. Na Xiao Chiyeho se v dešti sotva podíval, než se na něho vrhnul. Xiao Chiyeova dlaň byla připravena vedle jílce jeho meče, ale Shen Zechuan se z ničeho nic objevil přímo před ním. Jednou rukou udeřil meč Langli a druhou popadl Xiao Chiyeho za oblečení, aby s ním mrštil o zem.

Bláto se rozstříklo všude. Xiao Chiye zahákl paži kolem Shen Zechuanova krku, otočil svůj již volný meč a sekl jím směrem k Shen Zechuanovi.

Shen Zechuan se okamžitě přitiskl níž a postavil se tváří v tvář obrácenému Xiao Chiyemu. V okamžiku, kdy se jejich oči setkaly, lehkým pohybem ruky meč Langli odrazil.

Kapky krve na ostří čepele dopadly na jeho tvář a sklouzly mu po bradě, kde se smísily s deštěm, než dopadly do středu Xiao Chiyeova čela.

Císařská tělesná stráž se k nim zezadu blížila. Shen Zechuan se chtěl zvednout, ale Xiao Chiye ho dlaní přitiskl níž, dokud téměř vzájemně neslyšeli svůj dech.

Xiao Chiye lehce zalapal po dechu a řekl: „Tak moc se se mnou chceš dvořit smrti?“

Shen Zechuan však sklopil hlavu a řekl: „Ani vlk nedokáže utíkat dál, když ho zasáhne šíp. Tvoje pohyby se už hodně zpomalily. Už nemůžeš dál, že ne?“

Xiao Chiyeovy prsty škádlivě pohladily Shen Zechuanův zátylek. Jeho palec sklouzl na jeho ohryzek a silně se na něj přitiskl: „Pořád ti můžu zlomit vaz.“

Hustý porost trávy zašustil, když se z něj vynořila lidská postava. Aniž by se na ní Shen Zechuan byť jen podíval, zvedl ruku a vrhl po ní svojí čepel. Druhá strana se okamžitě zhroutila k zemi. Chuť zabíjet v Shen Zechuanových očích neustoupila, Xiao Chiyeho lascivní ruku však jen odstrčil a stáhnul ho spolu sebou ze svahu.

Qiao Tianya měl trochu zpoždění. Když dorazil, čekaly na něho už jen dvě mrtvoly. Krátce je otočil, aby se na ně podíval a jedné vytrhl malou čepel z krku. Přimhouřil oči a řekl: „Ta nevypadá, že by patřila Xiaovi druhýmu... a jak se sem tihle zabijáci vůbec dostali? Xiao druhej je vodítkem, který drží Libei pod kontrolou. Nemůže zemřít, copak to nebyl zasranej konsensus?“

#danmei #překlady #qiang jin jiu #qjj #books #shounen ai #čína #yaoi #česky #cezhou #ballad of sword and wine #balada o meči a víně #Qiang Jin Jiu česky

0 notes