#Homosexualita

[nastyalover123]

Kavky jsou skvělé, všechna láska kavkám.

[slaviccryptid]

Vzbuď se, kámo, nová ezoterická homofobie právě dropnula.

Dneska na mě kolega vybalil, že kdesi dělali nějakou studii na myších a dokud jim dávali málo jídla a myši se o něj musely prát, byly v pohodě, ale jakmile měly jídla dost, začaly u nich psychický problémy a homosexualita, ergo za všechny tyto věci v naší společnosti může obžerství.

Taky se občas přejíte tak, že se vám začne líbit stejné pohlaví?

[randofanficrecs]

Today's random fanfic is from the Četníci z Luhačovic (TV) fandom. Když za lásku hrozí deset let těžkého žaláře by Twinny

Chapters: 1/1 Words: 1,000 Fandom: Četníci z Luhačovic Rating: Not Rated Warnings: No Archive Warnings Apply Relationships: Zdeněk Cmíral/Hynek Polívka Characters: Zdeněk Cmíral (Četníci z Luhačovic), Hortenzie Cmíralová (Četníci z Luhačovic), Martin Láska (Četníci z Luhačovic) Additional Tags: 20th Century, Homosexuality Is A Crime, feigned love, love letter, Betrayal, Manipulation, Episode: s01e12 Dražba, Everything was a lie, Unrequited Love Language: Čeština Summary: V Československu roku 1919 byla homosexualita těžký zločin a tresty byly více než kruté. Zdeněk Cmíral, Luhačovický četník na zkoušku, byl obviněn ze sexuálního napadení svého nadřízeného, strážmistra Polívky. A jak to tak bývá, všechno bylo jinak.

[pocitenicko]

Muž ve filmu: Mám tajemství

Komentátor Robert Záruba: Tím tajemstvím byla homosexualita

tajemství hradu v karpatech támhle, tajemství staré bambitky semhle, krakonošovo tajemství tudle... to tajemství je dycynky nadmíru teplé filmové počteníčko

[phoenixnakama]

Kam koukáš?

Seděli vedle sebe ona se smála a on ji sahal nenápadně na stehno. Ona jeho ruku však odstrčila a spustila novou salvu smíchu. Povzdechl jsem.

„Ježiš už zase?“

Zeptal se mě můj nejlepší kamarád Patrik a šťouchl do mě loktem, čímž mě vrátil zpátky do reality, což mělo za důsledek, že jsem se málem odporoučel na zem a do tváře se mi jako bonus nahrnul jemný ruměnec. Vůbec jsem si neuvědomoval, že na ně zase zírám, ale nemůžu si pomoc, pokaždé když jsou v moji blízkosti tak se na ně prostě musím dívat a představovat si jaké by to bylo, kdybych byl den druhý v páru já.

„Promiň.“

Řeknu skoro šeptem provinile.

„Mě se neomlouvej, říkám ti to jen pro tvoje vlastní dobro, jestli Marek zjistí že mu čučíš po holce, tak ti rozbije nos.“

Mávne rukou Patrik a pustí se do svačiny. Má pravdu, kdyby na to přišel dostal bych po čumáku a nedej bože kdyby to pak rozhlásil po škole, to bych měl ze života pěkný peklo.

Odvrátím od nich oči a soustředím se na otevřený sešit na mé lavici, kde je biologie? chemie?

Den utíká docela rychle a já už jdu domů. Jídelnu už delší dobu z dvou důvodů vynechávám. První je, že pokaždé co jsem viděl Marka, jak jí nese tác s jídlem, tak mě píchl osten žárlivosti a ten druhý sice není tak romantický, ale za to je pravdivý, v jídelně prostě hnusně vaří a domů, kde je spousta dobrého jídla to mám kousek.

Druhý den ráno, když přijdu do třídy, tak je něco špatně, všichni se o něčem, nebo spíš o někom baví. Moc dobře je neslyším. Co se děje mi dojde až když uvidím Markovu přítelkyni, tedy podle jejich ubrečených očí a nadávek směrem na Markovu adresu, spíš jeho bývalá přítelkyně.

Nechápu to, jak se ti dva mohli rozejít, vždyť spolu vypadali tak šťastně. Neříkám, že jsem si jejich rozchod nepřál, ale rozhodně jsem nechtěl, aby byli nešťastní.

Den utíkal dost pomalu, velký podíl na tom měly ty tři hodiny fyziky, které jsme měli po sobě, což se skoro nedalo vydržet, ale nejvíce se mi vlekl, protože jsem neustále myslel na Markův rozchod s Káťou a na to proč zmíněný dnes nepřišel do školy.

Mě by se sice na jeho místě po rozchodu do školy taky dvakrát nechtělo, ale on není jako já, jeho rozchody jsem zažil už víckrát, ale nikdy si z toho nic nedělal. Tentokrát ho to muselo dost sebrat, protože se neukázal ani další den.

Že by pro něj Káťa byla něčím výjimečná? Že by se kvůli ní snad trápil? To by možná sedělo, ale podle Katčiných nadávek a ubrečených očí, to vypadalo, že ji dal kopačky on.

Začínal jsem být z jeho nepřítomnosti dost nervozní, párkrát jsem mu chtěl napsat, ale pokaždé co jsem otevřel messenger a uvědomil si, že bych musel začít naší konverzaci, tak mě přešla všechna odvaha a mobil jsem zase odložil.

Po týdnu co nepřišel, jsem si začal dělat starosti, jestli se mu něco nestalo a tak jsem přemýšlel jak bych se mohl ujistit, že je v pořádku. Kde bydlí jsem samozřejmě nevěděl a abych se jako nějaký stalker vyptával učitelů, nebo spolužáků jsem taky zavrhl. Nakonec mě napadlo se jít podívat, k sokolovně, kam chodí na tréninky nějakého pro mě nezajímavého sportu. Nejsem totiž moc sportovní typ, pokud se tedy jako sport nebere lezení lidem na nervy v čemž jsem přeborník.

Po škole jsem se tedy vydal k sokolovně, kde jsem se posadil na lavičku a čekal. Na co to doopravdy neví, snad jsem si nemyslel, že se tady jen tak objeví. Po půl hodině jsem to vzdal a vydal se směrem domů. Po cestě jsem se ještě stavil v obchodě, protože doma k jídlu nic nebylo a kdy se vrátí domů rodiče jsem taky netušil. Už jsem vycházel od pokladny, když v tom jsem uviděl dost známou postavu, jak rychlím krokem vychází ven z obchodu. Marek, zaradoval jsem se sám pro sebe a vyběhl za ním. Ano vyběhl, protože on je o hlavu vyšší, jde vážně rychle a má dlouhé nohy, takže bych ho se svojí pomalou chůzí asi těžko došel.

Za chvíli mi začal docházet dech, asi bych měl vážně začít cvičit, takže jsem byl dost rád že zastavil na autobusové zastávce, kde jsem ho konečně dohnal.

Chvíli jsem za ním stál a přemýšlel, jak ho oslovit a co vůbec říct. Začínal jsem se cítit dost trapně a chtěl jsem odejít. Nedostal jsem však příležitost, protože se otočil směrem, kde jsem stál a pravděpodobnost, že by si mě nevšiml, byla nulová. Tak jsem se na něj usmál a přišel blíž.

„Ahoj.“

Pozdravil jsme a dál se křečovitě usmíval. Vypadal špatně, měl rozcuchané vlasy a dost výrazné kruhy pod očima.

„Ahoj.“

Odpověděl mi tiše a sklopil oči někam na špinavou dlažbu. Dál už nic neřekl. Nedalo mi to a tak jsem se zeptal.

„Je všechno v pořádku? Já kvůli ničemu, jenom jsi nebyl dlouho ve škole.“

Snažil jsem vyznít přirozeně, ale moc se mi to nedařilo. Začal jsem zase rudnout a tak jsem mu nekoukal přímo do očí.

„Všechno v pořádku? Ty se mě ještě ptáš? Jak by mohlo být všechno v pořádku po tom co Kačka…“

Vyhrkl ze sebe prudce a konec věty ani nedořekl. Trochu mě to vyděsilo, ale místo toho abych se začal omlouvat, jsem se z něj snažil vytáhnout zbytek věty.

„Co Kačka?“

Hodil po mě vražedný pohled, který však za chvíli vystřídal zděšený.

„Počkej ona nic ve škole neřekla?“

„Kromě nadávek na tebe, kvůli tomu že jsi se s ní rozešel, tak nic.“

Odpověděl jsem po pravdě.

„Ani důvod proč jsem se s ní rozešel?“

Zněl už klidněji, což trochu uklidnilo i mě.

„Ne.“

Vydechl úlevou a na tváři se mu rozlil klidný úsměv. Chvíli mezi námi bylo ticho, ale to jsem po chvíli přerušil.

„Proč jste se rozešli?“

Vím že jsem právě kopnul do vosího hnízda, ale mě to fakt zajímalo.

„A není to jedno? Ta chyba byla na mojí straně, Katka je fajn holka.“

„Ale to není odpověď.“

Oponoval jsme.

„Není, ale naznačuji ti tím, že jestli s ní chceš chodit tak ti v tom nic nebrání.“

„Co?“

Vyjeknul jsem.

„Líbí se ti přece. Nemysli si, že jsem si nevšimnul, jak po nás koukáš.

„Promiň.“

Pípnul jsme a cítil se čím dál tím víc trapně.

„V pořádku, nikomu to neřeknu.“

Řekl klidně a vydal se k autobusu, který přijel a já tam jen stál a koukal, jak mi mizí z dohledu.

Druhý den už do školy přišel, sice se vyhýbal skoro všem jeho kamarádům, ale byl tam. Taky jsem s ním skoro vůbec nepřišel do kontaktu, pořádně jsem ho viděl až u skříněk, když jsem odcházel domů.

„Víš není to tak jak jsi včera říkal.“

Promluvil jsem do ticha, zrovna když si obouval boty. Otočil se na mě. Vím že svým rozhodnutím můžu spoustu ztratit, ale dál už to v sobě nevydržím držet.

„Je pravda, že jsem na vás koukal, ale ne z důvodu, že by se mě líbila Katka, nebo že bych ti záviděl, že jsi s ní. Celou dobu jsem koukal jen po tobě, ty se mi líbíš, ne Kačka, do tebe jsem zamilovaný, ne do ní. Vím že to je strašný, ale přijde mi fér abys to věděl.“

Řekl jsme bez dechu a sklopil pohled. Ten nápad mu to říct mi už nepřipadal tak dobrý, jako když jsem sem šel.

Bylo ticho, možná lepší, než aby na mně křičel. Nevydržel jsem to a chtěl odejít. Chytil mě za rukáv u bundy a tím mně zastavil. Podíval jsem se na něj a do očí se mi nahrnuly slzy.

„Promiň.“

Šeptal jsem. Proč se neustále za něco omlouvám?

„Neomlouvej se za to že někoho miluješ.“

Podíval jsem se mu nechápavě do očí. Byli klidné. Rukou mi setřel slzy.

„To ty jsi ten důvod, proč jsem se rozešel s Káťou.“

Řekl jemně a obejmul mě.

[katie-the-angel-witch]

Sedíš? Důležitá otázka. Sedni si. Dones si sklínku s vodou, nebo čaj, panáka a flašku slivovice na konec.

V 50. letech jeden doktor Kurt Freund si řekl je psychologie nepomáhá s diagnózou pedofilů, a začal myslet jak na to. Jeho myšlení vedlo k vytvoření Penilní Plemistografie.

Stručně rečeno, daj ti kovovýho šneka na péro a měří zda se postaví v reakci na obrázky. No a to se používalo na pacienty, nejdříve pedofily, které tady chemicky kastrujeme, víme, ale pak to zkusil i na nás teplý, protože strana chtěla vědět kdo kecá že je teplej aby se vyhnul vojně.

No a zároveň jiní sexuologové zkoušeli konverzní terapie různých druhů, ale on použil toho svýho šneka na pérech aby potvrdil že konverzní terapie nemá cenu zkoušet, protože nefunguje a jenom lidi ničí, a kvůli tomu se u nás homosexualita dekriminalizovala.

On byl ale tou dobou v Kanadě, a tu mašinu si vzal sebou, a tu mašinu použili při svém "výzkumu" (čti: je ta buzna dost pěkná aby vypadala jako ženská, chci ji jebat a je ochotná ona jebat mě, nebo ne?) doktoři Blanchard a Bailey a kvůli nim máme tu hovadinu typologie trans žen do kategorií Homosexual Transsexual (Čti: Ta buzna je jebatelná a ochotná mi vyhulit) a Autogynephile (Čti: Ta buzna je škaredá a/nebo na ženský a/nebo mě nevyhulí)

Tak asi tak se to má.

Z osobní zkušenosto: Pokud jste trans žena v Brně nechoďte za Sejbalovou, protože ona tu mašinu používá, a nejen že ji používá ale nabídla 15ti letý trans holce (mě) která nevěděla že bere jen dospělý než ji poslala jinam aby ji použila pro "urychlení" diagnózy. V 15ti jsem odmítla, v 18ti jsem souhlasila abych to měla za sebou, tento měsíc mi bude 27. Bylo to jako by se ptala mýho otce na moje koníčky, co se souvislosti týče.

tl;dr : šnek na péru potvrdil že konverzní terapie nefunguje a proto homosexuality dekriminalizovali v komunistickém československu.

"hezký gender"

"dík, mam ho z Tuzexu"

[snowonthebeachmp3]

enchanted is literally gay, being so taken by a person but feeling like you can't say anything even tho you get the vibe that they like you too... then wishing you had said something but hoping that the person gets it, hoping maybe you'll cross paths again... the homosexualitae

yes exactly exactly!! ‘please don’t be in love with someone else’ ‘these are the words i held back’ ‘the lingering question kept me up, 2am who do you love’ that’s gay 💘

[radoby-ikona]

"Skrývaná homosexualita se projevuje jako homofobie"

Jakože takovejhle callout jsem od seriálu Profesor fakt nečekala

[nox-scrie]

Am facut “Ion” mai bun prin homosexualitate

Dupa cum am mai mentionat, eu am fost tipa care a scris pe blogul @mamaliga-la-micul-dejun acel fanfic cu Florica si Ana din “Ion” al lui Liviu Rebreanu, in care cele doua fete erau la hora. Fanfic-ul a avut multe comentarii despre cum se doreste o partea a doua, iar eu am scris-o. Am scris pana si o partea a treia in frenezia mea scriitoriceasca din octombrie.

Si totul e pe AO3!! Puteti sa il gasitit pe contul meu, NataliaFairchild, sau aveti aici un link https://archiveofourown.com/works/21576412 . Se promit urmatoarele: vin fiert, sube incalzite, o crima, un redemption ark, anxietate si MULTA HOmoSexualitae (nu am vrut sa rimeze. urasc rimele). Serios, it’s some good shit. Go read it. (UGH. RIMA DIN NOU)

[picuscapital]

Ten smutný pocit, keď tu pomôže jedine základná vojenská služba Je fascinujúce ako sa oslavuje pochod LGBTI a niekedy sa zabúda na tolerantnosť kultúru a hodnoty ktoré prináša tradičná rodina.

[achildofrage]

[Private]

Na naší školu přišla nová psycholožka a i přes to, že jsou prázdniny se stará o studenty. Ne že by mi do toho něco bylo. Každopádně jsem se záhadně (no asi ne úplně záhadně) dostal na její seznam pacientů. Nebylo to povinné, ale řekl jsem si, že proč to nezkusit, alespoň zjistím s kým mám tu čest a hlavně jsem chtěl vědět, kdo mě tam připsal. I když je mi jasné kdo to tak mohl být. Každopádně sezení s ní šlo hladce. Mohl jsem se přetvařovat a ona mi to snědla, nebo se minimálně tvářila, že mi to žere. Na stolku má sušenky, skoro sem jí je sežral. Ptala se mě na spoustu věcí. Ptala se mě, jestli je pravda, že šikanuju děti. Na to jsem jí řekl, že ani mouše bych neublížil :D já se tak moc chtěl smát sám sobě. Pak se mě asi stokrát zeptala, proč jsem samotář, proč nemám děvče a snažila se mě přesvědčit, že bych si měl nějaké najít. Dokonce mi řekla, že jsem pohledný a milý klasik. No to bylo asi nejvíc k popukání. Ptala se mě jestli nepotlačuji homosexualitu. Myslím že vím moc dobře jestli něco potlačuji nebo ne. A homosexualita to fakt není. Dál se mě ptala na moje nemoci, neodpověděl jsem. Na moje rodiče… moc jsem o nich nemluvil

Prý ji přijdu jako nepochopený člověk.

Jsem nepochopený?

[hnedovocko-blog]

kamarad honzik si mysli:

ze HIV se prenasi jenom mezi homosexualy

ze homosexualita je nemoc

ze dite trpi kdyz je vychovavano homosexualy

ze dite homosexualu si sikanu zaslouzi

ze existuje vzorec zivota a jedinci stejneho pohlavi timto vzorcem neziji

a jestli nezijes vzorcem, tak nemas na to pravo zit

honzik uz neni muj kamarad, a je mi lito ditete, ktere bude vychovavat.

[phoenixnakama]

Vysněné rande

Za okny se dělá přítmí a lidé si zapínají bundy ke krku, aby jim nebyla zima. Je podzim, začíná se smrákat a já sedím v malé útulné kavárně na konci ulice a čekám na něj. Vím, že se říká, že by se mělo čekat na dámu, ale já si nemohla pomoci a musela zde být půl hodiny před naším srazem. K tomu má ještě dalších patnáct minut jako zpoždění, které jak ho znám nevysvětlí.

Na rtech mi hraje příjemný a z větší části automatický úsměv, když mi sympatická číšnice donáší už druhý hrneček kávy. A na koho čekám? No přece na lásku mého života.

Už od první chvíle, co jsem ho viděla jsem věděla, že musí být můj. To jeho vystupování, styl chůze, to jak na mě vždycky mrkl a pousmál se to všechno mě na něm okouzlilo. Už je to sice delší doba co jsem se do něj zamilovala, ale nikdy jsem mu to nedokázala říct. Vždycky jsem se v jeho přítomnosti začala strašně červenat a nedokázala moc souvisle mluvit.

Ale to jsou asi čtyři roky zpátky to jsme byli oba na gymplu v prváku. Teď už jsou to dva měsíce po maturitě, každý nastoupíme na vysokou školu. Začne nám nový život a už se nikdy nemusíme vidět.

Podívám se ke dveřím, konečně přišel. Je vidět, jak je nervózní, což je u něj dost nezvyklé, vždycky se chová suverénně. Proč taky ne, vždyť je ideál snad každé holky. Dokázal by si obtočit kolem prstů každou, kterou by chtěl. Vlastně ani pořádně nevím, proč mě na to rande pozval. Nikdy si mě nevšiml, vždycky jsem pro něj byla stín.

„Ahoj.“

Pozdraví mě a sedne si naproti mně, prohrábne si vlasy a podívá se na mě, je vidět, jak přemýšlí co říct. Rozhovor tedy začnu já a tím mu dodám odvahu. Celý večer skoro nezavře pusu. Snaží se vtipkovat, ale já se jen občas směji. Skoro celou dobu totiž přemýšlím, co se mi na něm celou tu dobu líbilo.

Na konci večera se s ním loučím jako s kamarádem, kterým je pro mě dodnes a odcházím na vlakové nádraží.

Abych pravdu řekla, tak jediný důvod proč jsem na toto rande vůbec šla byl, abych se ujistila že on je pro mě jen minulost, dočtená a odložená kniha. Teď mám ji, ona je ta na které mi záleží, kterou miluji a s kterou mohu sdílet své pocity a nebát se že mě za ně neodsoudí, jako někteří.

Mírně se začervenám a přidám do kroku vstříc budoucnosti.

[bangigibangbitch]

Nová paní

Na naší školu přišla nová psycholožka a i přes to, že jsou prázdniny se stará o studenty. Ne že by mi do toho něco bylo.  Každopádně jsem se záhadně (no asi ne úplně záhadně) dostal na její seznam pacientů. Nebylo to povinné, ale řekl jsem si, že proč to nezkusit, alespoň zjistím s kým mám tu čest a hlavně jsem chtěl vědět, kdo mě tam připsal. I když je mi jasné kdo to tak mohl být. Každopádně sezení s ní šlo hladce. Mohl jsem se přetvařovat a ona mi to snědla, nebo se minimálně tvářila, že mi to žere. Na stolku má sušenky, skoro sem jí je sežral. Ptala se mě na spoustu věcí. Ptala se mě, jestli je pravda, že šikanuju děti. Na to jsem jí řekl, že ani mouše bych neublížil :D já se tak moc chtěl smát sám sobě. Pak se mě asi stokrát zeptala, proč jsem samotář, proč nemám děvče a snažila se mě přesvědčit, že bych si měl nějaké najít.  Dokonce mi řekla, že jsem pohledný a milý klasik. No to bylo asi nejvíc k popukání. Ptala se mě jestli nepotlačuji homosexualitu. Myslím že vím moc dobře jestli něco potlačuji nebo ne. A homosexualita to fakt není. Dál se mě ptala na moje nemoci, neodpověděl jsem. Na moje rodiče... moc jsem o nich nemluvil

Prý ji přijdu jako nepochopený člověk.

Jsem nepochopený?

[bloomingbora]

Jiří Fanel / Gay historie, 2000

Martin C Putna / Homosexualita v dějinách české kultury, 2011

Jan Seidl / Od oltáře k žaláři, 2013

Jan Seidl / Teplá Praha, 2014

nikdy jsem je nečetla, ale mělo by tam být dost informací...

myslím, že na Krameriu 3 jde najít dost čísel Hlasu (100% jistá si nejsem), naopak nikde není k nalezení Lída Merlínová (asi už v dnnt, škoda. kdyby kdokoli věděl, jsem jedno ucho).

Na Academii jsou pro změnu některé články Věry Sokolové + pdfko Queer in Europe during 2WW obsahuje článek od Seidla o Protektorátu Č&M.

queergeography.cz má shrnutí života v ČSR

hojte lide čumblru..! Potřeboval bych nějaké stránky kdy bych našel něco o historii queer lidí v Česku, nejlíp z roku 1900. Díky :D Chystám se na prezentaci o historii pride, jak v zahraničí tak i tady, mám homofobní dějepisářku a letos si chci vybírat queer téma na vše na co můžu.

[fabulaklub]

Diskusia o knihe Raňajky u Tiffanyho od Trumana Capoteho [26/02/2021]

Na krátky mesiac február sme si zvolili kratučký román, alebo lepšie povedané novelu, ktorá sa zaraďuje medzi americké moderné klasiky. Román Raňajky u Tiffanyho bol vydaný v roku 1958 a sleduje príbeh mladej ženy Holly Golightly nasiaknutý newyorkskou atmosférou a prekvapivých zvratov.

Ako som už spomínala, ide o novelu, má iba okolo 84 strán a stane sa v nej toho veľa. Ako ste vnímali dej? Stalo sa to podľa vás všetko prirýchlo? Myslíte si, že práve udalosti a dej bol v tejto knihe to najpodstatnejšie?

Holly Golightly patrí medzi najznámejšie knižné/filmové postavy a je svojím spôsobom jedinečná. Ako ste vnímali túto postavu? Zamyslite sa tiež nad jej detstvom a správaním, ako je to prepojené?

Možno sa to na prvý pohľad nemusí zdať, ale hlavnou témou tohto diela je láska vo viacerých podobách. Aký prejav lásky vás zaujal najviac?

Truman Capote v knihe nepriamo písal aj o sexualite a rôznych podobnách sexuality – homosexualita, asexualita a pod. Všimli ste si tieto prejavy? Ako ste ich vnímali? Prečo sa ich rozhodol zahrnúť Truman Capote do tohto diela?

Pre tých, ktorí ste videli aj film. Ako sa vám film páčil oproti knihe? Čo sa vám páčilo viac a prečo?