#Elektriki

[coffeenewstom]

Athener Kaffee-Tagebuch: Monastiraki - Römische Agora - Plaka

Machen wir uns auf eine Reise durch drei Jahrtausende! Nirgends in Athen sind die verschiedensten Stadtviertel auf so engem Raum gedrängt. Und jedes repräsentiert ein anderes Zeitalter. Dass wir heute diese Vielfalt erleben dürfen, verdanken wir unter anderem auch König Otto I. von Griechenland und seinem Baumeister Leo von Klenze. Ihnen ist es zuzurechnen, dass als 1834 Athen zur Hauptstadt des…

[purokullukleri]

Puro Humidorları: Puro Keyfinin Saklanmasındaki Anahtar

Puro içmenin keyfini çıkarmak için en önemli faktörlerden biri, puroların doğru şekilde saklanmasıdır. İşte bu noktada puro humidorları devreye girer. Humidorlar, puroların tazeliğini ve aromasını korumak için özel olarak tasarlanmış saklama kutularıdır. Doğru bir humidor kullanmak, puro keyfini artırmanın en etkili yollarından biridir.

Puro humidorlarının en belirgin özelliği, iç ortamda belirli bir nem seviyesini koruyabilme yeteneğidir. Puro tütünü, ideal nem oranı genellikle %65 ile %72 arasında olmalıdır. Bu seviyede saklanan purolar, kuruma veya bozulma riski ile karşılaşmadan, optimum lezzet ve aroma profiline ulaşabilir. Humidorlar, bu dengeyi sağlamak için genellikle nemlendirici sistemler ile donatılmıştır. Su bazlı veya jel bazlı nemlendiriciler, nem seviyesini düzenli olarak takip eder ve gerektiğinde otomatik olarak nem ekler.

Humidorlar, farklı malzeme ve boyutlarda mevcuttur. Ahşap humidorlar, özellikle cedar ağacı gibi nem dengesini iyi koruyan malzemelerden yapılır. Ahşap, aynı zamanda puroların karakteristik aromasını zenginleştirmeye yardımcı olur. Cam kapaklı modeller, içeriği görebilme imkanı sunarak estetik bir görünüm sağlar ve puroların tazeliğini korurken aynı zamanda dekoratif bir unsur oluşturur.

Bir diğer önemli özellik ise, humidorların iç düzenidir. Çeşitli raf sistemleri ve bölmeler ile donatılan humidorlar, farklı türde puroların düzenli bir şekilde saklanmasına olanak tanır. Bu, koleksiyon sahiplerinin purolarını daha iyi organize etmelerini sağlar.

Ayrıca, humidor alırken dikkat edilmesi gereken bir diğer nokta da sızdırmazlık özelliğidir. İyi bir humidor, hava geçirmez bir tasarıma sahip olmalıdır. Bu, dış ortamın nem ve sıcaklık değişimlerinden etkilenmemesi için kritik öneme sahiptir.

Sonuç olarak, puro humidorları, puro severler için vazgeçilmez bir araçtır. Doğru bir humidor kullanmak, puroların kalitesini korumanın yanı sıra, puro içim deneyimini de zenginleştirir. Puro keyfinizi bir adım öteye taşımak için, uygun bir humidor seçimi yapmak oldukça önemlidir.

[kralovna-ne-stesti]

Včera večer jsem po jednom zhroucení ležela na gauči oblečená v hezkých šatech, nohy jsem měla nahoru opřené o opěradlo, a zírala jsem do bílýho stropu. A najednou jsem si říkala, jak bych teď chtěla slyšet jenom klid.

Jenom cvrčky a sovy a bublání potůčku a šumění trávy a možná kapky deště nebo vzdálené hřmění. Ale nic víc. Žádnou elektroniku, žádná auta ani vlaky ani jiné lidi. Že bych vlastně chtěla být úplně bez elektriky. Bez mobilu a internetu, bez instagramu a lidí s dokonalým životem a bez odporných zpráv a bulváru a toho všeho. Bez ledničky, která by hučela. Dokonce i bez trouby a sporáku a tekoucí vody. Vařila bych nad ohněm v kotlíku a pekla chleba ve formě v uhlíkách a pak bych si ho namazala máslem a posypala sedmikrásky a divokou pažitkou. A koupala bych se v potoku opodál a brouzdala se ledovou vodou a hledala kamínky a pouštěla lodičky a voněla kouřem. V noci bych se dívala na hvězdy a vstávala bych s východem slunce. A dny bych plnila zpíváním, tančením, brečením, touláním se, ležením v trávě,... A byla tam v tý chatičce bez vymožeností na okraji lesa u potoka tak dlouho, dokud bych se neuzdravila.

Před očima jsem to viděla úplně jasně.

[dalsimoravskyblog]

ČESKOSLOVENSKO 1988: [05]

Hana Hegerová: Vana plná fialek

hudba: Petr Hapka | text: Michal Horáček

Hana Hegerová se narodila před 56 lety v Bratislavě, častěji než slovensky ale své písně zpívá česky nebo francouzsky. Je naší nejlepší šansoniérkou, proslula i v zahraničí, zejména v Německé demokratické republice, kde vydala čtyři německojazyčná alba a kde se často objevuje na televizních obrazovkách, a ve Francii, kde strávila dva roky hostováním v pařížské Olympii. Objevila se také ve filmu a v televizi, například před 14 lety v díle oblíbeného kriminálního seriálu 30 případů majora Zemana.

Pod předělem objevíte studiovou verzi písně a její text.

Text:

Když okna první elektriky poslala známé cukrbliky záclonám mého pokoje a úsvit přišel stisknout kliky - tak po klávesách harmoniky šly tóny. Dělat rozbroje.

Pod střechou kdosi hrál. Někdo se tomu smál, zatímco jiný dostal vztek. Tak či tak každý den hlásil se refrénem: "Já dnes mám vanu plnou fialek mám vanu plnou fialek mám vanu plnou filalových fialek."

Tak chodilo to každé ráno A někdo říkal "Nevídáno, ať se ten chlápek pobaví." Další však říkal svojí ženě: "Dost divný přístup k hygieně - vždyť připraví se o zdraví."

Nahoře zatím hrál dotyčný klidně dál - všem nájemníkům ve spolek. Jak přání "Zlomte vaz" nám předával svůj vzkaz: "Já dnes mám vanu plnou fialek mám vanu plnou fialek mám vanu plnou filalových fialek."

Postupně se všem zalíbilo budit se písní, zvlášť když lilo s harmonikou tahací. Začli jí říkat akordeon já říkala Alain Delon tomu kdo bydlel v oblacích.

Už se to stěží někdo doví kdo tenkrát bydlel mezi krovy starého domu v Karlíně. Odešel prostě jednou k ránu, z bytu co nikdy neměl vanu a voněl nejvýš po víně.

Tím co nám tady hrál nás vlastně obelhal řekli si všichni ve spolek. Já v špatném počasí však dodnes zpívám si: "Já dnes mám vanu plnou fialek mám vanu plnou fialek mám vanu plnou filalových fialek."

[dortnumara]

A101 Elektrikli Araç Satışına Başladı

A101 Elektrikli Araç Satışına Başladı. A101,Volta EV1 isimli elektrikli araç için 119 bin 990 TL fiyat etiketiyle kullanıcılara sunmayı hedefliyor. Daha öncelerde tekne ve karavan gibi ürünlerle satış yapan A101, bugünler de elektrikli araç satmaya hazırlanıyor. Ülkemizde zincir marketlerin kullanıcılara sunmuş olduğu ürün çeşitliliği bir hayli durumda. Daha önceleride zincir marketlerde farklı ürünler satışa sunulmuş olsada. Ülkemizin en büyük zincir marketlerinden biri olan A101 bu defa elektriki araç satışı yapmaya başladı. Daha önceleri karavan ve tekne gibi ürünleri kullanıcılarla buluşturan zincir marketin bu hamlesi sosyal medyada da bir hayli dikkat çekmeyi başarmış gibi görünüyor. Haberin başlığı okuyucular için biraz ilginç olsa bile bu haber gerçek. A101, elektrikli bir araç olan "Volta EV1" model elektrikli aracı resmen satış yaptıgı ürünler listesine ekledi. Marketten elektrikli araç satın almak her ne kadar garip gelsede bu elektrikli araç, 119 bin 990 TL fiyat etiketine sahip. Bu elektrikli araçta üst düzey özellikler bulunmuyor olsa bile fiyatından dolayı kullanıcıların ilgisini çekeceğe benziyor. Taksitle Cep Telefonu Nasıl Alınır? Yazının detaylarını görmek için buraya tıklayabilirsiniz.

A101 Elektrikli Araç Satışına Başladı

A101 Elektrikli Araç Satışına Başladı Ülkemizde bulunan zincir marketlerde satılan ürün çeşitliliği her geçen gün biraz daha artarken, A101 tarafından satışına başlanan Volta EV1 sosyal medyada da kullanıcıların dikkatini çekti. Zincir marketin satışa koydugu bu elektrikli araç, iki kişilik olarak belirtilmiş durumda. Menzili 63 kilometre olan Volta EV1, 7-8 saatte tam şarj kapasitesine ulaşabiliyor. A101 tarafından satışa sunulan Volta EV1, 45 km/s hıza ulaşabiliyor ve oldukça küçük bir yapıya sahip olması ile birlikte kullanıcıların park sorunu pek fazla yaşamayacagı ortada. 2 kW'lık elektrikli motora sahip olan Volta EV1, bu sebeple tam olarak araba görülmüyor. Bu aracın uzunluğu 2,3 metre, genişliği ise 1 metre olarak yer alıyor. Türkiye'nin en büyük zincir marketlerinden biri olan A101'de satışa sunulan elektrikli aracın ilan sayfasını buraya tıklayarak görebilirsiniz. Read the full article

[hasib5800]

The information contained in the site is very important and for that please visit the website: https://chinim365.ru/uslugi/demontazhnye-raboty/demontazh-elektriki

#отдел энергетики #квартирный декор #веселый плотник #ремонтник #диван разобрать #вагонка

[hasib55]

Nice to watch this informational site please visit : https://chinim365.ru/uslugi/demontazhnye-raboty/demontazh-elektriki

#отдел энергетики #квартирный декор #веселый плотник #ремонтник #диван разобрать #вагонка

[gidraeu]

Требуются сборщики модульных домиков, электрики, сантехники, универсальные строители, работа в сбор

Требуются сборщики модульных домиков, электрики, сантехники, универсальные строители, работа в сборочном цеху. Работа находится недалеко от Таллина, Keila. Обязанности сотрудников: Работа заключается в сборке каркасов, электрика, малярка, шпатлевка и т.д. Приглашаем мужчин с рабочей визой или полной биометрией. Требования: Чтение чертежей обязательно. ▪️ Условия работы: Сборка Модульных Деревянных Домиков Мы предлагаем: ▪️ Официальное трудоустройство ▪️ Зарплата от 7€ в час нетто ▪️ Возможность переработки ▪️ Жилье (организация, размещение) ▪️ Транспорт+компенсация топлива Работать можно 10-12 часов Проживание — Рядом с Работой Рабочую одежду на первое время иметь свою, потом выдаем. ▪️ Звонить только кто находится в Эстонии или Евросоюзе. Можно взять аванс после отработанной недели. На работу можно приехать по любой визе или биометрии. ▪️ ПРЯМОЙ РАБОТАДАТЕЛЬ! К работе можно приступить сразу! ▪️ Дополнительная Информация: Viber: +37258312834 WhatsApp +37258312834

https://gidra.eu/predlagayu-rabotu-v-evrope/stroitel_1/trebuyutsya-sborschiki-modulnyih-domikov-elektriki-santehniki-universalnyie-stroiteli-rabota-v-sbor_i16946

[julia3838]

Установка электрики. Ищите где заказать подобные услуги ? Не знаете кому обратиться ? Могу подсказать сайт, там найдёте всю информацию, сам там заказывал ! Если интересно ? То переходите по ссылке и заказывайте #Установкаэлектрики https://chinim365.ru/uslugi/uslugi-elektrika/ustanovka-elektriki

[danybumer07]

Установка электрики. Ищите где заказать подобные услуги ? Не знаете кому обратиться ? Могу подсказать сайт, там найдёте всю информацию, сам там заказывал ! Если интересно ? То переходите по ссылке и заказывайте #Установкаэлектрики https://chinim365.ru/uslugi/uslugi-elektrika/ustanovka-elektriki

[lieselotte-sky]

Zásilkovna, dějství druhé

Neposlala jsem to. Protistrana mě totiž předběhla a zaútočila. Když jsem se ráno podívala do mailu, nalezla jsem tam opakovanou urgentní výzvu k vyzvednutí zásilky. Upřímně řečeno, nechápu jak jsem to měla udělat, když v té zatracené zásilkovně jsou jen ve všední dny a to ještě jen od poledne do osmi do večera, tedy teoreticky, praxe se od teorie liší jak mi bylo v pátek zjistit, když odtam ten chlap vyletěl jak čert z elektriky a pádil kamsi do Háje (vlastně to bylo na opačnou stranu, ale to je jedno) jak Zátopek. Upřímně, připadala jsem si docela jako svině, neb ten chlap mě porazil. Nicméně od toho nešťastného pátku ta zásilkovna otevírala poprve až dnes v poledne (teoreticky, když jsem viděla jak odtam ten chlap vyletěl, tak bych ho tam před druhou nehledala, zvláště v pondělí), čili jejich představa je taková, že na vyzvednutí máte toliko tři hodiny (mail o uložení zásilky přišel v pátek o pěti) a když to nestihnete, tak je takového dezoláta, lempla a lajvonta nutno urgentně pranýřovat a postrkovat. Jistě, připomínat a postrkovat, to by jim šlo, podobně jako pomáhat a chránit, ale proč jde balík na vzdálenosti 10km přes dva dny, to jsem opravdu nepochopila. Možná čekali až mu narostou nožičky, protože kdyby to přivázali na záda želvě, dorazilo by to jistě výrazně dříve. Odpověděla těm bídákům zvláště ostrou spěšnou depeší, kulantně jim sdělila, že si svá připomínání mají vetknouti tam, kam Slunce nesvítí, že je to nesmyslné a obtěžující a že si laskavě mají nechat všechny nesmyslné a obtěžující depeše od cesty,že se již nemíním osobně dostaviti v ono místo, čímž míním výdejnu zásilkovny, nikoliv řiť, a toliko zvažuji, zda počkám až se zásilka vrátí odesilateli a já si ji u něj vyzvednu, či zda tam pošlu nějakého pohunka.

Obratem mi odpověděli, že mi odpoví. To mne rozzuřilo tak strašlivě, že jsem chvíli cítila, že mi z toho snad klekne pumpa, ale když jsem vychladla, začala jsem opět prohledávat jejich web ve snaze učinit svému trápení s poslíčky (nevím, asi neposkvrněné početí, protože to jinak není možné) konec. Bylo mi jasné, že to bude porod, ale že až tak komplikovaný, to jsem opravdu nečekala. Dozvěděla jsem se leccos, ovšem jak ten zasraný balík dostat zpět k odesilateli jsem nezjistila. Pak se v mé mysli náhle rozhostil klid. Myšlenky na masovou vraždu jsou tak osvobozující…

[dragonologist-in-the-making]

The Chase

Pairing: Charlie Weasley x Reader

Request: omg you still accept requests? can i please request for a charlie x reader where charlie's about to propose, but the reader's niffler steals the ring. the proposal's gonna be a surprise for everyone but every single weasley sibling finds out when they see charlie running around the burrow after the niffler while the reader keeps being distracted by molly & arthur. it all ends up w/ charlie holding up the niffler who's holding up the ring to you after dinner. she accepts of course :'D thank you!!

A/N: yes I do!! Also I L O V E the idea of this omg too cute. Also will I ever be able to end a Charlie fic without a reference to Molly? Seemingly not. I feel like I didn’t do this justice, the creative juices weren’t flowing really, just dripping slowly. I’m so sorry.

Wordcount: 1.3k

…

Charlie was sat in the living room at the Burrow, a rare moment when the whole family was there, one that he planned to use to his advantage as he fiddled with the ring in his finger, one he had spent so long picking out, wanting to make sure it was perfect and just what y/n, his hopefully soon-to-be-fiancé, would have picked for herself. He was trying to figure out how to ask her, knowing that he wanted it to be their own private moment, but then have his family here to tell them shortly after, wanting it to be a surprise for everybody. He’d thought he was alone, hence why he had taken the risk of removing the ring from the pocket he had been hiding it in, too paranoid to set it down anywhere in case someone found it.

He was, in fact, wrong. Although he was the only human in the room, y/n’s favourite pet, her little niffler, was sat in an armchair, eagerly eyeing the ring in Charlie’s fingers as it glistened in the sunlight. Charlie became acutely aware of this, when in a second his hands became empty and he saw the little black creature running from the room.

“NO!” He shouted, unable to help himself, scrambling up and running out of the room, where his parents were stood in the kitchen, staring at him in shock.

“Was that-” Arthur asked, pointing at where the Niffler must have been before he ran out of the room. Charlie nodded, wasting no time in following the pathway towards the staircase.

“And was it holding-” he again nodded at his mothers words, hearing her gasp in surprise. “Oh, Charlie!” She squealed, and he turned back to look at the two of them as he heard y/n walking back from the garden.

“She doesn’t know. Please, just distract her until I can get it back.” He begged, vanishing from the kitchen as soon as his parents agreed to help him. He ran up the stairs, stopping on the first floor landing where Ginny was sat with the Niffler on her lap, rolling about happily as she willingly gave it all her attention. “Gin, thank Merlin. I need that bloody-” he cursed loudly as the Niffler took off at the sound of his voice, quicker than he could dive to catch it. He muttered a quick explanation of the situation to his sister, who clapped her hands in delight as Charlie was already racing up the steps, hoping that the twins would have caught the creature and made his job easier.

“Find everything you needed in the garden, dear?” Molly asked y/n with a kind smile, as she nodded happily.

“Yes, thank you. These plants were exactly what I needed, I better go and take them upstairs before they aren’t fresh enough.” She made her way to the staircase, but was halted in her tracks by Arthur.

“Can you tell me again about elektriky?”

Charlie reached the second floor, short of breath due to his erratic movements and the panic that was working its way through him. He was disappointed to see Fred and George stood in their doorway, looking at him sympathetically.

“Sorry mate, it’s gone up already.” Fred spoke, shaking his head.

“Stopped for long enough to show us the ring though.” George piped up, the two of them grinning. “Looks fancy.”

Charlie just shook his head, walking past them and up to the third floor, hoping that would be his last stop on the unexpected chase.

“I really need to get these upstairs, Arthur, or my whole morning has been wasted. I’ll come back and show you how a toaster works in a second.” Y/n stood up to leave, looking up in shock at the banging she could hear from above her.

“Probably Fred and George.” Molly smiled half-heartedly. “Might want to stay away for a while.”

The Niffler was sat outside Charlie’s door, taunting him. He looked up and saw Bill standing in his own doorway, no doubt having heard the situation, also trying to corner the creature. They both pounced, but the little creature was quicker than them, and had already raced upwards, no doubt heading straight to Ron’s floor.

“Good luck, mate.” Were Bill’s parting words to Charlie as he continued his race, scanning the fourth floor landing quickly and expectedly seeing nothing, continuing on to the fifth, and final floor.

He stood there, looking all around him, surprised to see nothing there. He walked into Ron’s room, the door open, and asked if he had seen the Niffler. After a thorough search of the room, magically and non-magically, he was defeated, knowing the Niffler had escaped him and that he would have to start his search all over again, whilst keeping y/n in the dark.

He walked back down the stairs and into his room, where y/n was sat on his bed, laughing as her pet nuzzled itself affectionately into her neck. He watched with wide eyes as she reached up to pet it, and saw the glint on her hand, where the ring was settled nicely.

“Did you think I wouldn’t find it?” she glanced at him, keeping her voice steady but amusement dancing in her eyes as happiness radiated off of her. “I thought you would know by now that the only person who can get something from Hughie is me.” As if to prove her point, the little Niffler pulled open his pouch and poured various more gemstones into her lap, looking wholly unashamed of itself. All Charlie could look at, however, was y/n, and she didn’t seem to be able to take her eyes off the ring which was still sat comfortably on her finger. He went and sat next to her on the bed, taking her hand in his, looking down at it himself.

“I’m sorry. You obviously weren’t supposed to find out this way.” He apologised, the pair both tearing their eyes away and towards each other. “I was planning something much more romantic.”

“This is so uniquely us though, isn’t it?” She laughed airily, slipping the ring from her finger and dropping it into his open palm. “I didn’t mean to ruin your moment either, but Hughie showed it to me and I just couldn’t help but try it on and see it there. I guess you know my answer though.” Her guilty smile made his heart drop, and the realisation hit him. He knew she would say yes, of course he did, but here she was, telling him before he had even had the chance to ask.

“y/n, I- I don’t even know what to say to you. I know we’re going to spend our lives together, and I want to make it official. I want to be your husband.” She closed the space between them, kissing his lips softly, gently, growing more heated by the second, as he pulled her back with him onto the bed. They only broke apart with the sound of a light clinking as metal hit the floor, the ring having fallen from Charlie’s hands as he wrapped them in y/n’s hair.

He leaned down, picking the ring up as y/n rolled off him, lying next to him propped up on her elbow. He held his hand out, and she placed her left hand on top. The ring sat once again on her finger, a perfect fit.

“I love you so much, y/n Weasley” he muttered to her, as she shook her head, grinning brightly.

“I think it’s a little early to be calling me that, Charlie.” She teased as he pulled her closer to him, nuzzling in her neck.

“Why wait? I don’t want to wait any longer.”

“Calm down, Charlie. We’ve got our whole lives together, and your mum is going to want to take her time with this.”

[blogvarcevanjeenergije-blog]

Sončna elektrarna je za široko rabo ena bolj donosnih naložb

Marsikomu ni poznan donos, ki ga obeta sončna elektrarna - poglejmo primer

Iz prakse nas zanima cena in kakšen donos ima 11 kW sončna elektrarna, koliko gospodinjstvo prihrani  v primeru, da hišo ogreva toplotna črpalka. Cena sončne elektrarne je, glede na prihranke v celi življenjski dobi izjemna, prihranimo že s prvim mesecem delovanja, za investicijo pa koristimo kredit in subvencijo.

S pomočjo svetovalcev smo preverili donos sončne elektrarne za primer obnovljene hiše, ki jo ogreva toplotna črpalka. Na Eko-skladu je družina koristila kredit in subvencijo. Cena sončne elektrarne in financiranje več ne predstavljata problema, saj stroški izgradnje sončne elektrarne družinskega proračuna ne obremenijo. Račun za elektriko zamenjajo s kreditom in prihranijo že s prvim mesecem delovanja sončne elektrarne. Sončna elektrarna jim pokrije potrebe po elektriki za ogrevanje hiše in sanitarne vode, razsvetljavo, kuhanje, pranje, hlajenje, … na daljši rok pa jim pridela rento v vrednosti dveh novih manjših avtomobilov.

Več na www.varcevanje-energije.si

[cengiz-17]

#betoniyer #betonkarma #betonkarıştırma#harçkarma #harçkarıştırma #elektriki#dizel #modellerimuz#vardır#wwwkucukoglumakinecomtr #05558145171 #cengizArslan #izmir#Türkiye #😎🇹🇷🇹🇷🇹🇷 (Küçükoğlu Makine İnş. Makinaları)

[deadandsarcastic]

Zápis Dvacátý druhý - LK; Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zbytek dopoledne strávili na pokoji, kde si krátili čas mazlením, škádlením se a plánováním velkého vloupání. Mezitím Kyry stačil napsat další zprávu organizaci, v níž se zmínil o nových informacích, pochválil Mavericka a zažádal informace o stvoření zvaném Rubricatus. Jenže potom jej docela začalo nudit jen takové nic nedělání a odhadoval, že už je upírovi lépe, takže okolo druhé hodiny odpolední navrhl: „Co kdybychom se vypravili k těm pramenům v lese? Stejně nemáme teď nic na práci... A je dost možné, že by se mohlo jednat o nějaké důležité místo se silnou aurou, opředené legendami..."

„Fajn... Můžeme tam jít," souhlasil Maverick, protože už se vážně začínal nudit - momentálně visel hlavou dolů z postele a zkoušel, kdy se mu překrví mozek a co se stane po tom, co se mu ten mozek překrví... Jenže se pořád tak nějak nic nedělo, tudíž se vyšvihl do normálního sedu a podíval se na Kyryho. „Ale jestli tam bude někde v louži plavat další mrtvola, tak to tu fakt jebu."

„Jasně, beru na vědomí," pokýval hlavou, ale pak jej z ničeho nic něco napadlo, takže zvedl hlavu od obrazovky netbooku: „A vezmeme si s sebou i plavky? Podle toho, co jsem četl na internetu, by tam měla být možnost se vykoupat... Netvrdím, že to tam bude jako nějaký pětihvězdičkový aquapark, ale za zkoušku nic nedáme, ne?"

„Já plavky s sebou nemám... Vlastně si myslím, že jsem je na sobě v životě neměl," prohlásil. „Ale koupat se chci, takže asi víš, co to znamená~" zamrkal na mladšího, s přehnaně úchylným výrazem ve tváři, aby to vypadalo, že zase plánuje nějakou prasečinu - načež ale, jako naprostý zlatý vrchol komedie, dodal: „Přesně tak, skočím tam v oblečení."

„Už jsem se začínal bát, že tě budu muset nahlásit na policii za obnažování na veřejnosti," odvětil pochichtávající se Rosenwille, zatímco se snažil najít ve svém kufru červené plavky se zlatavými hvězdičkami, které se na sluníčku třpytily a házely odlesky. „Ale až se vrátíme, tak tě vezmu do nějakého obchodu a plavky ti vybereme... Protože takhle bys mohl jenom na nuda pláž... A tam bych s tebou vážně nešel." Když se mu podařilo najít své plavky, rozhodl se, že si je vezme pod kraťase, aby je s sebou nemusel tahat a převlékat se až na místě.

„Tak fajn... Hej, myslíš, že tam bude hodně lidí, nebo mrtvo? Já bych bral to mrtvo, ale zase ne moc mrtvo, protože jak už jsem předtím naznačil, s mrtvolou tam plavat nechci a jestli tam nějaká bude, tak jdu domů," začal zase kibicovat upír. A to, aby tam byli lidé, nechtěl z jednoho prostého důvodu, který si ale nechtěl přiznat - moc se mu nelíbilo, že by měl někdo jiný, než on, koukat na polosvlečeného Kyryho. (Ne ale, že by byl Maverick majetnický, to on přece nikdy; svět ještě neviděl člověka, co by respektoval osobní svobodu ostatních víc, než on... Haha.)

„Nevím," přiznal upřímně, převlékaje se do plavek. (Ano, před Maverickem... Stejně už na něm všechno viděl.) „Ale pro jistotu si raději vezmu do kapes další náplasti a nový obvaz, kdybych si je musel namočit." Jakmile si byl jistý, že už má všechno potřebné, pomalu zamířil ke dveřím. „Ale taky bych dal přednost tomu, kdyby se tam ti lidé neochomýtali, abych mohl případně provést vyšetřování." Samozřejmě, že mladší se na celou věc díval z jiného hlediska a upírovo majetnické chování mu nedocházelo.

„Jo, super, každej máme jiný hodnoty... Ale aspoň, že se ve finále shodneme," ušklíbl se a vstal, aby se mohl přidat ke Kyrymu, který stál mezi dveřmi, a chytit jej za ruku.

„Jo, taky bych to tak viděl," usmál se na staršího, když mu sevřel jeho drobnou ručku. Na to, že mu tohle přišlo na začátku divné a lehce omezující, si tohle proplétání prstů vážně oblíbil a těšilo jej to víc, než by asi mělo. „Jen doufám, že nepotkáme Henriettu," zamumlal polohlasně, když scházeli po schodišti dolů.

„Taky, taky," souhlasil blonďák s Rosenwillem. A kupodivu... Dívka se vážně nikde po chodbách nepotulovala. Jen když šli lovci kolem recepce, mohli si všimnout, že místnost měla okno zabarikádované nějakou dřevotřískovou deskou, aby do pokoje nepronikl ani paprsek slunečního světla. Za stolem seděla Henrietta, nebo tedy spíš na tom stole ležela, čelem hezky proti desce, a nevypadala, že je zrovna při vědomí. Upír jen stiskl mladšímu ruku a zrychlil krok, aby Kyrymu naznačil: „Na tohle nervy teď nemám, jdeme pryč".

Přišlo mu to neskutečně zvláštní, ale tušil, že by z hnědovlásky stejně nic nedostali a skončilo by to tak akorát další hádkou. Tudíž dal neznatelným kývnutím blonďákovi za pravdu a jako ocásek jej následoval ven. „Zdá se mi to, nebo se jí mění nálady rychleji, než si lidé mění ponožky?" prohodil upírovým směrem, jakmile kráčeli po chodníku skrze městečko. „Pochybuju ale, že by na vině byla puberta."

„Třeba jsou to krámy," pokrčil rameny blonďák. „Co jsem tak zažil, tak by tohle sedělo... Anebo jsem měl štěstí na ženský, co byly psychopatky a sváděly to na tohle. Kdo vííííí..." protáhl, pak se natiskl na Kyryho a polohlasem dodal: „Jsem rád, že ty krámy nemáš~ Protože takhle se mi nemůžeš na nic vymlouvat."

Nevěděl, co by na tohle měl odpovědět, takže nakonec jen pokrčil rameny a zamumlal: „Já bych se na nic nevymlouval... Myslím, že teď už o mně víš víc než dost na to, abych byl v tvé přítomnosti upřímný." Postupně procházeli celé městečko, kde jako obvykle nebylo živé duše, jelikož vyznačená stezka k pramenům byla přesně na opačné straně než penzion.

„Jak daleko to vůbec je?" začal po nějaké době otravovat Maverick, protože se mu nelíbilo tolik chození. „A myslíš, že to tam bude ve stínu? Protože kdyby na ty prameny nějak pražilo sluníčko... Tak do nich jaksi nemůžu, protože ne, že bych začal hořet a rozsypal se na prach, ale mám na to slunce slušnou alergii a ta vyrážka potom je všechno, jen ne příjemná."

„Podle toho, co jsem se předtím díval na google mapy, tak by to mělo být tak... Dva? Možná tři kilometry. Ale půjdeme lesem, takže budeš ve stínu, a navíc... Tady je ta příroda vážně hezká." Na okamžik se odmlčel, aby mohl vylovit volnou rukou z kapsy mobil a pustit se do hledání fotek zmiňovaných pramenů.

„Tak to jo..." pokýval hlavou a už se na nic neptal - popravdě byl na ty prameny zvědavý a docela se i těšil... A to ne jen proto, že věděl, že tam kolem něj bude ťapat polonahý Kyry.

Po asi dalších pěti minutách se mu konečně podařilo najít docela obstojnou fotku, na níž bylo asi pět středně velkých jezírek, které na sebe kaskádovitě navazovaly dolů z kopce. Navíc to vypadalo, že jsou z větší části ve stínu stromů. „Vážně to vypadá hezky," prohlásil Rosenwille, ukazuje fotku upírovi. „Jsem říkal, že okolí je mnohonásobně hezčí než celé městečko... Jenom doufám, že tam nebude moc lidí..."

„Já doufám, že tam nebude vůbec, ale vůbec nikdo," odpověděl, s náznakem žárlivosti v hlase. „Ale vypadá to fakt pěkně, to se musí nechat."

Spokojeně pokýval hlavou. „Asi jediný důvod, proč sem ještě jezdí nějací lidé." S těmi slovy schoval mobil zpátky do kapsy, protože si mnohem raději chtěl povídat s Maverickem. „Když tak nad tím uvažuju... V dnešní době se musí šířit neskutečné množství falešných informací o upírech, ne? Asi ti dost vadí, když si vás třináctky představují jako blyštící se sexy svalouše... Ne, že bys nevypadal fakt úžasně..."

„Noo... Ale ono to má svoje výhody," zamumlal, zase celý rozhozený z toho, že mu Kyry řekl, že vypadá úžasně. „Protože takhle na mně nikdo nepozná, že jsem upír. Když si všichni totiž upíry představují jako nějaké goticky vypadající bílé nudle s tesáčky, co spí v rakvích, nebo třpytící se sexouše... Tak bych se mohl okolo klidně producírovat i bez té roušky a nikomu by nic nedošlo... Ale zase bych dostával pohoršené pohledy od starých babek, a těch mám dost už teď, takže tak, no."

„Jo, tomu rozumím," odvětil s pochopením v hlase. „Vždycky je nepříjemné, když dostáváš pohoršené pohledy za to, jak vypadáš... Ale i můj vzhled má své výhody; takhle totiž většinu lidí nenapadne, že jsem z nějaké super tajné organizace a experiment z laboratoře k tomu... A prostě duha a celkově pastelové barvy jsou strašně super... Si nedokážu představit, že bych měl chodit v obleku."

„Hmm... Oblek by ti neslušel... Tobě je souzeno být takhle hezky roztomiloučký, víš?~" zavrněl a natiskl se ze strany víc na mladšího. „A hlavně to k tobě sedí, protože to jsou teploušský barvy," ušklíbl se, jako kdyby ho ještě pořád nebolela prdel z toho, co dělali včera.

„Tak někdo už jako homosexuál vypadat musí," prohodil mladík s tyrkysovými vlasy, který už se dostal do fáze, že mu celé tohle utahování bylo jedno. „Protože takhle si alespoň lidé okolo budou jistí, že spolu doopravdy spíme, a nebudou se nás muset ptát, protože jim to hned dojde."

„Hmm..." Z nějakého důvodu jej trochu zamrzelo, že Kyry řekl "spíme". A co chtěl slyšet, že spolu chodí? To po těch pár dnech asi těžko... Jaká to ironie; šoustat, to spolu šoustají, ale chození, to asi připadalo v úvahu tak maximálně po venku - protože Maverickovi nepřišlo, že by měl Rosenwille o něco jiného s ním zájem... A moc se tomu nedivil, popravdě.

Dva kilometry nebyly zase tak strašlivá vzdálenost, takže zatímco debatovali o všem možném, postupně se dostávali dál do lesa, kde se cesta začala mírně vlnit do kopce. A nakonec, asi po půl hodině štrupkání po svahu, se před nimi otevřela nádherná scenérie, jež byla v porovnání s městem hotový ráj. - V příjemném příšeří bublaly horké prameny a jejich azurová barva lahodila očím; v lesním porostu se mezi nimi klikatily úzké pěšinky, po kterých se dalo bez obav pobíhat i naboso. Okolní vysoké křoví dotvářelo pocit soukromí a zdání, že jste vstoupili do jiného světa.

„To vypadá snad ještě líp, než na té fotce," uznal, mírně překvapeně. „Hele, Kyry, nechceš se sem přestěhovat, místo bydlení v tom hotelu? Však podívej, žádná plíseň, žádný smrad zatuchliny, mrtvoly taky nevidím... A především, žádná Henrietta~"

„Promiň, ale stan ani spacák jsem do kufru fakt nezabalil," odvětil s úšklebkem. „A taky by byl asi problém, co se elektriky týče, jelikož potřebuji svůj netbook na komunikaci s organizací... Ale jo, máš pravdu; vážně je to tady krásné... Trochu bych to tady obhlédl...." S těmi slovy se začal rozhlížet okolo, jestli si třeba nevšimne něčeho podstatného.

„Ale mně by celkem vyhovovalo, kdybys přestal s organizací komunikovat," argumentoval. „A kdo potřebuje stan a spacák? Budeme bezdomovci!" začal nadšeně plánovat a následoval Kyryho, který obcházel okolí. „Postavím nám chatrč z klacků a budeme žít jako ve středověku," pokračoval vesele v dávání návrhů.

„Jako ve středověku? Takže mor, cholera, syfilis, kurděje?" dodal s šibalským úšklebkem. „Tak to jsi tady se špatnou osobou; na to máme v organizaci jiné odborníky." Vycházkovým krokem ťapkal po pěšince před starším, užívaje si atmosféru tohoto místa.

„Ne, tak jsem to nemyslel," odporoval okamžitě. „Ale stejně si myslím, že ty jsi proti všem těmhle chorobám imunní... A mě to zabít nemůže~ Ale fajn, když odmítáš moji nabídku extrémně bio života plného sexu u těchhle kaluží, já tě nutit nebudu..."

„O bio stravě a stylu života jsem v poslední době slyšel docela hodně... Dokonce jsem přečetl několik článků, ale nějak extra mě to nezaujalo," odvětil tak nějak neurčitě, ale k poznámce o sexu se raději nevyjadřoval. „A co se těch nemocí týče..." Odmlčel se, přičemž pokrčil rameny. „Tady si nejsem jistý... Jakože jo, budu žít mnohem déle než obyčejný člověk a moje DNA není dvojšroubovice; tedy alespoň podle toho, co jsem slyšel od vědců v organizaci; ale u imunity netuším..."

„Zajímavé," řekl, ale ne, že by ho to doopravdy až tak zajímalo... Prostě nechtěl být zticha, jako nějaký debil (kterým on sice byl, ale to neznamenalo, že to chtěl ještě nějak víc zvýrazňovat). „A... Chceš to tu ještě obcházet, nebo půjdeme do té vody?~"

„No, vzhledem k tomu, že tady žádná informační tabule, která by nám sdělila něco více o tomto místě, není... Tak klidně můžeme jít do vody," odvětil a hned na to se začal svlékat, přičemž všechno své oblečení hezky poskládal a odložil navršené v komínku někam bokem.

Sundal si jenom plášť a roušku, všechno ostatní na sobě nechal; protože když předtím řekl, že do té vody skočí oblečený, tak to bohužel myslel vážně... Tudíž, ještě než se Kyry vůbec otočil od svého štůsku oblečení, se ozvalo šplouchnutí a blonďák pár vteřin po tom vykukoval z vody, s očima navrch hlavy, a prohlášením: „Je to hlubší, než jsem si myslel."

„Tak to mám štěstí, že mě v laboratoři alespoň naučili plavat," ušklíbl se Rosenwille, pozoruje upírovu hlavu čouhající z jezírka. Chvíli uvažoval, že by do vody vlezl normálně, ale pak se, se zlověstným úšklebkem, rozběhl a skočil do jezírka "bombu" tak, aby co nejvíc ocákal blonďáka.

Zapištěl jako malá holka, ale hned, jak si vytřel vodu z očí, začal plavat tam, kde mladší zajel pod vodu, aby na něj mohl hned po jeho vynoření čekat a tohle ocákání mu hezky oplatit dalším agresivním šploucháním vody.

Voda byla vcelku studená, ale to mu v tomhle letním počasí nikterak nevadilo. Užíval si ten pocit, když se nad ním uzavřela hladina a on se jen tak vznášel uprostřed ničeho, zatímco mu z nosu vycházelo pár bublinek. Trošku mu to připomínalo časy, kdy se museli v laboratořích ponořit do takových obrovských skleněných kádí s nějakou tekutinou, aby jim mohli změřit některé z životních funkcí. Když už začínal pociťovat, že nemá moc vzduchu, rychle vyplaval nad hladinu.

Když uviděl tyrkysovou hlavu mladšího, jak se vynořuje, hned plácl rukama do zčeřené vodní hladiny, aby Kyryho zmáčel ještě víc, než už teď byl - ale protože jej nechtěl utopit, zase to s tou vodou moc nepřeháněl, přestal na chvíli dělat pitomosti a jen zíral na Rosenwilla, jak je vlastně hrozně roztomilý, s těmi mokrými vlasy.

„Pokračuj ještě chvíli a vezmu to jako důvod k vodní bitvě," pohrozil mu se smíchem mladší, načež si odhrnul mokré vlasy z obličeje... A upír konečně mohl pochopit, proč si Kyry vždycky zakrýval pravé oko; nad horním víčkem se nacházelo výrazné černé tetování "ProjektKR", zatímco pod víčkem spodním bylo jen "#7752".

Ani jej to nějak nepřekvapilo; jen se uculil a prohodil: „Kam se na tohle hrabe nějaká oční linka~" Potom ale připlaval ke Kyrymu ještě blíž, pod vodou jej chytil za pas a přitáhl si ho blíž k sobě, takže se na sebe tiskli; a Mavericka trošku zamrzelo, že se přeci jen nesvlékl, protože teď kvůli tomu nemohl cítit mladšího kůži na kůži... Ale, co už se dalo dělat. Jemně Kyrymu prsty projel vlasy a skončil s rukou jen tam položenou na jeho tváři, zíraje mu do očí... Protože to bylo vlastně poprvé, co se mohl dívat do jeho obou očí najednou.

Chtěl něco odvětit na onen komentář s oční linkou, ale než se k tomu vůbec dostal, už si jej Maverick tiskl k sobě. „Zase tulivá?" ušklíbl se, studuje blonďákův zářící kámen, který by se teď klidně mohl rovnat i Slunci... Proto toho velice záhy nechal a raději přivřel víčka.

„Když jsem s tebou, tak bych se nejradši tulil pořád, víš? Zaprvé proto, že nikdo jiný než ty, se se mnou tulit nechce a zadruhé... Um..." Větu nedokončil, ne však proto, že by neměl žádný druhý důvod... To právě naopak, upíra napadlo až děsivě moc důvodů, proč by se chtěl ke Kyrymu neustále tulit - ale nechtěl vypadat jako úplná měkkota, tak se prostě jen kousl do rtu a byl zticha.

Na jednu stranu si vážně přál slyšet onen druhý důvod, ale když viděl, jak se starší kouše do rtu (Což mu mimochodem přišlo neskutečně roztomilé... No neříkejte, že vy byste se nerozplývali nad tím, že nebezpečné nadpřirozené stvoření je naprosto naměkko, neschopné vyjádřit své pocity!), tak se rozhodl mu to víc neztěžovat... Raději jej místo toho pevně objal a zavrněl: „Já se taky tulím rád~"

„To rád slyším... Protože by bylo silně na hovno, kdybych si to tulení užíval jenom já... Vzhledem k tomu, že tě tulím tak často," hladil Kyryho po tváři a aniž by si to uvědomoval, mírně se usmíval. „A musím říct, že ti to takhle vážně sluší... Když je ti vidět i ta druhá půlka obličeje."

Při zaslechnutí komplimentu se začervenal a trošku se v upírově náruči zavrtěl. „Když myslíš... Akorát by se to asi špatně vysvětlovalo okolí... A hlavně lidem se všetečnými otázkami. Tak nějak jsme se s vedoucími organizace shodli, že bude lepší a jednodušší všechny tyhle podezřelé... Ehm... Rysy, nebo jak bych to měl nazvat... No, prostě že je zamaskuju a hotovo."

„Chápu... Ale stejně je to trošku škoda." Rozhodl se v tomhle už dál nerýpat a zase zmlkl - jeho rudé tváře a rozsvícené oko ale prozrazovaly, že se mu hlavou honí tisíce myšlenek... A kupodivu, většina z toho nebyly ani prasečiny. Sám Maverick upřímně už začínal ve skrytu duše chytat nervy z toho, že tady z něj Kyry vypěstuje přesládlou romantickou trosku. (Což by bylo docela vtipné, vzhledem k tomu, že Rosenwille asi v povaze moc romantických rysů sám neměl, vzhledem k tomu, k čemu byl vychováván.)

Notnou chvíli se jen tak tulil ke staršímu a nic neříkal, protože mu prostě přišlo lepší tenhle okamžik strávit v tichosti, ale nakonec už to nevydržel a prohlásil: „Nechceš se začít alespoň trochu hýbat? Jinak asi brzo zmrzneme."

Zamručel a objal Kyryho pevněji. „Když já tě nechci pustiiiit..." zakňoural nešťastně; do nějakého plavání a hýbání se, se mu vůbec, ale vůbec nechtělo...

„Jestli začneš mít takovýhle přístup, tak jde asi naše vyšetřování do kytek, protože mě nemůžeš celou dobu dlachmat v náručí," odvětil Rosenwille, přičemž mu neznatelně cukaly koutky. „Ne, že by to nebylo fajn, ale..."

„Já vím, ale co když už s tebou nikdy nikam nepojedu a nebudu mít koho dlachmat dalších osm let? Musím si tě užít, dokud jsme tu," argumentoval, prakticky přesvědčený, že jakmile odsud odjedou, tak už Rosenwilla v životě neuvidí.

„No..." začal lehce nejistě, jelikož nevěděl, co by na to měl říct. „Když se to tak vezme... Pokud si na tebe nebudu stěžovat a organizace uzná za vhodné, že spolu tvoříme dobrý tým... Tak je pravděpodobné, že se uvidíme... Protože na to, abychom si sami mohli alespoň částečně rozhodovat o misích, tak bychom museli být třídy S... Nebo spíše S+." Na pár minut se odmlčel, studuje upírův obličej, než se rozhodl pokračovat: „A kdyby to nevyšlo... No... Tak pořád máme na sebe čísla, ne?"

„To je pravda," rozzářil se. „Takže tě můžu zaspamovat zprávama, dokud se mnou někam nepůjdeš... Jo, to zní jako plán," zatvářil se spokojeně a konečně tedy Kyryho pustil, aby se mohl hýbat a nezmrzl.

„Díky," usmál se mile a vtiskl Maverickovi letmý polibek na tvář a hned nato se znovu potopil pod hladinu, jelikož si chtěl naposledy užít ten skvělý pocit... Když vtom něco upoutalo jeho pozornost; jednalo se o velký plochý kámen v hloubce asi jednoho metru a šedesáti centimetrů, z nějž vycházelo slabé načervenalé světlo. Ani na vteřinu nezaváhal a prudkými tempy se dostal blíže, aby si tuhle zvláštnost mohl prohlédnout. Skoro mu vyrazilo dech, když si uvědomil, že se jedná o několik prazvláštních run.

Vzhledem k tomu, že se potápět neuměl, takže se ke Kyrymu nemohl přidat, se rozhodl doplavat ke břehu a sundat si tričko - protože se mu přestalo líbit, jak se to na něj lepí; poté prostě zůstal u břehu a čekal, až se mladší vynoří.

Jakmile vyplaval na povrch, mohl si blonďák všimnout nadšených jiskřiček v jeho očích a širokého úsměvu na tváři. Nic neříkal, jen co nejrychleji vylezl z vody, aby mohl doběhnout k hromádce svého oblečení. V té se chvíli přehraboval, než s vítězným „Aha!" popadl svůj mobil, s nímž znovu skočil do jezírka.

„Co mu jebe?" zděsil se Maverick, když viděl Kyryho se ponořit do vody s kusem elektroniky - nakonec ale došel k závěru, že buďto má mladší voděodolný mobil a šel tam fotit fotky na Instagram, anebo se nakonec rozhodl přistoupit na tu nabídku středověkého života a šel si utopit mobil.

Když si podruhé vynořil, mával radostně mobilem nad hlavou, volaje: „Maverickuuu, že neuhádneš, co jsem tam objevil! Tomu normálně neuvěříš... Taková souhra náhod! Ještě že tě napadlo skočit zrovna do tohoto jezírka."

„Je mi upřímně jedno, cos tam našel, ale když z toho máš takovou radost a našel jsi to díky mně, dostanu odměnu?" odpověděl, zhruba tak stejně nadšeným tónem.

„To by ti ale jedno být nemělo," potřásl nesouhlasně hlavou mladší. „Našel jsem tam totiž kámen, v němž jsou vyryté nějaké starodávné runy... Sice přesně nedokážu určit, jakého jsou původu, ale mám jejich fotky, takže je můžu nechat analyzovat, jakmile se vrátíme na hotel... Třeba nám to řekne něco víc o tomhle místě... Možná se to dokonce vztahuje k městu," drmolil neskutečně rychle, když vylézal z vody. Na nějakou odměnu zrovna momentálně nemyslel, jelikož tohle byl pro něj zásadní nález.

„Hm," zahučel neurčitě, uražený, že nějaké klikyháky dostávají víc pozornosti, než on... Následoval ale Kyryho ven z vody a šel si na sebe nasadit to něco málo oblečení, které si nenamočil, protože předpokládal, že teď půjdou zpátky do hotelu, kde se mladší bude velice pravděpodobně věnovat všemu, jen ne upírovi, který byl momentálně ve fázi, kdy žárlil i na ten kámen na dně jezírka.

Jenom na okamžik odložil mobil do trávy, než přes sebe přehodil tričko a kraťase, ale pak jej, jako největší poklad, opatrně schoval do kapsy. Nato si kecl do trávy a začal si odmotávat kompletně promočený obvaz a odlepovat si vlhké náplasti, aby je mohl vyměnit za nové a především suché.

Stál tam, v mokrých kalhotách, plášti a bez trika, které držel úplně promočené v ruce a pozoroval Kyryho, jak si přelepuje náplasti. „A co když je ten kámen jenom nějaký prank? V roce 2018 nemůžeš nikomu věřit... Třeba to tam hodili místní YouTubeři, co ty víš."

„Pochybuju, že by se nějací YouTubeři štvali s vytesáváním run do kamene jenom proto, aby jej mohli hodit na dno jezírka... A navíc, jak by udělali to, aby ty runy zářily?" Rosenwille se lehce zamračil, jelikož se mu nelíbilo, že je upír hned tak skeptický. „A i kdyby to byl prank, tak Eternity to rozsekne... Ona bude vědět, co s tím."

„Co je zase Eternity?" nechápal. „A nezmínil ses, že ten šutr svítí..." dodal polohlasem uraženě, protože se mu nelíbilo, že se na něj Kyry mračí jen proto, že tu z toho kamene taky není hned úplně vystříkaný.

„Eternity?" zarazil se mladší, jelikož mu v první chvíli nedošlo, že Maverick asi elektroniku moc nepoužívá na nic jiného než na hraní her nebo surfování po internetu. „Tobě ji asi nikam neinstalovali, že? Prostě se jedná o něco jako speciální program, internetový vyhledávač a obrovskou databázi v jednom. Spustili ji tak zhruba před rokem a něco... A vlastně se jedná o takovou lolitku, která má přehled o celé organizaci, runách, kouzlech, kletbách, různých magických kreaturách, ukončených misích a projektech... Takže nám docela dost pomáhá." Mezitím se mu podařilo zalepit si všechny jizvy a znovu si obmotat ruku obvazem.

„Lolitku, huh?" ušklíbl se. „Nech mě hádat... Vyvinul to nějaký čtyřicetiletý panic u svojí matky ve sklepě." Věděl, že by se moc posmívat neměl, protože měl pro lolitky taky slabost, ale... Byl to Maverick, takže zticha zůstat zkrátka nemohl. „...Ale zní to cool... A nechápu, proč mi ji sakra neinstalovali taky!" Až po chvíli se rozčílil nad tím, že mu bylo zase ukřivděno.

S úsměvem se vyhoupl do stoje a hned se jal vyvrátit Maverickovu poznámku: „E.tE2.0 pochází z nejkvalitnější laborky, která spadá pod organizaci. Takže vypadá fakt dobře a dokonce si může podle nálady měnit účes a oblečení. Pokud si to dobře pamatuji, tak ji její "maminka" vyvíjela tři roky, nebo tak nějak... A prý ještě před tím měla nějakou beta verzi, ale ta byla soukromá." Váhavě natáhl ruku směrem k upírovi, protože si nebyl jistý, jestli ji teď přijme. „A zřejmě ji nemáš kvůli tvé nízké hodnosti. Teda, alespoň ta bych to viděl já."

„Hm... Ale stejně," chytil Kyryho za ruku, protože uražený a žárlivý si mohl být, jak chtěl, ale ruku mladšího zkrátka odmítnout nedokázal. Chvíli šli po cestě zpátky v tichosti, protože upír pořád trucoval, že nemá u sebe v počítači malou milou loli, ale potom se najednou ozval: „Kyryyy, a dostanu tu odměnu, když jsi našel ten šutr víceméně díky mně?~"

[nadne]

Stěhování

Skříně posunu ode zdí gauč víc do středu místnosti televizi sesadím ze stolku a odžíznu od elektriky křesla vyrovnám do pravých úhlů prázdná místa podepřu sloupy z knih a nechám je protínat prostor v němž se nic nedotýká ale zároveň je vše tak blízko sebe že se mezi tím nedá projít

Posadím se na gauč a začnu hledat cestu ven