#Ano i tobě!

[internet-goblin]

[dalsimoravskyblog]

Nejlepší postavy nových* pohádek

*počínaje rokem 2014

10. Princezna a písař: Kramár a jeho homosexuální gang

Máloco je tak mocné jako muži s očními linkami a zlými úmysly.

9. Krakonošovo tajemství: Jiráček

Akademik a homosexuál, další fantastická postava Ondřeje Sokola, budiž mu to přáno.

8. Princezna a půl království: Egon

Excelentní dement. 10/10 Egonů ve stínu.

7. Největší dar: Smrťák

Pravděpodobně na jeho existenci brzy zapomenu, ale musím ho ocenit jako první homosexuální smrt. Čest tobě, brácho.

6. Korunní princ: princ Karel

Fantasticky podlá postava, která je už od počátku odsouzená ke zkáze. You gotta love it.

5. Korunní princ: Pakosta

Geniální poskok, který má temnou minulost a temnou přítomnost, protože pracuje pro hlavního zlosyna, co ho nutí válet se v bahně. Jak Kříže většinou nemůžu, tady se casting opravdu trefil.

4. Krakonošovo tajemství: Krakonoš

Švehlík to nepodcenil a do role Krakonoše dal všechno. Své herectví, svou DILF energii... Anyway.

3. O Vánoční hvězdě: Sirius

Lucius Malfoy z Wishe, ano, ano, všichni jsme to slyšeli. Sokol je v této roli naprosto na špici své herecké kariéry, není mu co vytknout, byla radost se na něj letos znovu podívat.

2. O Vánoční hvězdě: Denička

Babyyyyy. Miluju ji, ctihodnosti.

1. Korunní princ: princ Jan

Z bandy hlavních hrdinů tenhle asi jako jediný vyniká. Nechci být sentimentální, ale borec, co zapomene svoje vlastní jméno a celý život a stejně bojuje za dobrou věc, i když neví proč, dokáže být tak osobní a speciální...

Slayáda od začátku do konce, já vím. Máte své oblíbence? Zapomněla jsem na někoho zásadního? Chci to slyšet!

[kvetyzlouky]

abdikace Jana III.

potkali jsme se v tramvaji, osud žejo, druhý den se mi to celé bortí. zase je v tom X. a naše (moje) prokletí (s Jany). viděla jsem jí v těch dnech, vypadala nešťastně, upřímně mě mrzí, že jí není dobře, nicméně přichází jako nejpálivější facka to, že já jsem důvodem. že se jí líbil Jan, podle jejích slov jsem to věděla. nevěděla. lámu se. pláč ve skladě. pocit, že jsem nejhorší člověk na světě. nerozumím tomu. celý příběh nabírá na dramatech. kolik se toho vejde do jednoho večera? jsem nešťastná několik dní, i když si racionálně uvědomuji, že nemá monopol na lidi, že jsem to neudělala se zlým úmyslem.

do toho Jan III. onemocněl a odepisuje po několika dnech. trhala bych si vlasy úzkostí. přijdu si zmateně. přijde mi, že mi chybí nějaké informace. vidíme se po týdnu. podvědomě to vyciťuji, že asi nic. small talk máme za sebou, takže ten big talk teď? vpodstatě mi nic neřekl, distancuje se od toho. několikrát mi zopakuje, ať si o tom promluvím s X., říká to s urgencí, jako kdyby tam bylo ještě něco víc, o čem já nevím. zároveň říká, že se něco dozvěděl, ale to nehodlá teď řešit. m��j paranoidní mozek si usmyslel, že to je určitě špatnost o mně, jenže on neříká jaká a tak se nemůžu bránit.

chci se zeptat na otázku, ale nevím, jestli chci slyšet odpověď. - tak se neptej. proč by ses ptala? - protože člověk chce vědět, na čem je. - jo, tak to se klidně zeptej. - chceš mě vidět nebo ne? - nechci tě zranit, ale… pokračuje s tím, že si uvědomil, že to teď není vhodné, že mě neměl brát do bytu, kde bydlel s ex, že řeší nové bydlení a práci, že kdybychom se k sobě přiblížili, nebylo by to dobré pro mě. a pak se mě ptá, jestli někoho potřebuji. jsem zmatená tou otázkou, jak jako potřebuji? nikoho přeci nepotřebuji. kam tím směřuje. říká, že to špatně formuloval a že vlastně moc sám neví, kam ta otázka měla mířit. tak se mě ptá, jestli jsem chtěla slyšet ano, na to, jestli mě chce vidět. samozřejmě, ale převážně to vychází z mého ega, neumřu kvůli tobě. zasměje se a pak se dlouze obejmeme. matou mě jeho dotyky, protože mě neskutečně přitahuje.

ta konverzace mě rozesmutnila, ale jen tak maličko. konečně vím, na čem jsem. mozek se může uklidnit. samozřejmě si v tom hledám střípky, abych se trošku povznesla, pohladila to pocuchané ego, že přeci neřekl, že mě nechce, jen teď není ten čas. což ale samozřejmě neznamená, že na něj budu čekat.

a ten večer se potkávám s prvním Janem. opět ohnivě debatujeme. občas mě irituje. shodli jsme se, že neuznává pravdu jiných. to naše opilé štěkání, hlasité vyjadřování názorů mě baví, skoro pokaždé v tom cítím elektrický náboj. energie v očích. ve tři nás vyhazují z hospody, kupujeme ještě jedno pivo u Vietnamce a do pěti sedíme na Míráku. teď už je to klidnější. vzpomínání na dětství. psychické problémy našich blízkých. zase mi chválí otázky, že jsou jeho oblíbené, že se ptám na věci, na které se ho nikdo jiný neptá. chtěla bych se ho dotknout, ale nechci to pokazit. obzvlášť teď, když vím, jak to má se svou sexualitou, a tak mi vrtá červík v hlavě, kolik večerů a debat bude muset proběhnout, než se mezi námi něco stane? a nezařekla jsem se náhodou, že už mě nezajímá? zároveň mě těší ta myšlenka toho, že se mnou vlastně někdy něco měl, protože to znamená, že ke mně měl pouto.

můj srdeční kompas je rozbitý, ručička lítá zběsile ze strany na stranu.

[chaos-merciful]

Máte spánkový deficit?

30. 1. 2023

Ano, deficit se mi začíná dost střádat. Paradoxně ani ne tolik proto, že bych spal málo - ale spím strašlivě nekvalitně. Pronásledují mě nejrůznější rafinované a méně rafinované noční můry. Sen, který se mi zdál dnes, začínal nevinně. Byl jsem sedmnáctiletý kluk se stejným křestním jménem, jaké reálně nesu. Nebylo to však moje mladší já, šlo jen o shodu náhod. Žil jsem pouze s otcem, ale zato ten otec byl strašlivě, strašlivě skvělý. Nekonečně láskyplný, milý, chápavý. Ten typ člověka, se kterým si připadáte strašlivě milovaní a je to ten nejnádhernější pocit na světě. Vlastnil malou kavárnu, kde jsem mu občas pomáhal s prací. Soudě podle operačního systému notebooku připojeného k tamější pokladně, se ten sen ani neodehrával v současnosti. Problém mého snového já byl, že jsem neustále vnímal ozvěny jiných časů a jiných světů. Kamkoliv jsem šel, tam jsem slyšel hlasy a viděl obrysy lidí, kteří tam byli v dávné minulosti, v daleké budoucnosti, nebo v alternativních realitách. Dohánělo mě to k šílenství. Občas jsem nedokázal poznat, co je skutečné, a co ne - jednou nám skoro vykradli kavárnu, protože ačkoliv jsem tam viděl lidi, kteří tam nepatřili, považoval jsem je jen za duchy jiných "kdy" a jiných "kde". Nejhorší to bylo v kuchyni našeho vlastního domu. Kdykoliv jsem tam vstoupil, ozýval se kolem mě šepot tak hlasitý, že jsem prakticky nebyl schopný se soustředit na nic jiného. A všechny ty hlasy šeptaly stejné slovo. "Stín". V mnoha a mnoha cizích jazycích. Latinu jsem měl naposledy na střední, přesto jsem poznal i její výraz pro stín, tesknivě přicházející od dvou matek z dob antiky. Ten sen ani neměl žádnou pointu. Neměl rozřešení. Probudil jsem se z něj do jiného snu, kde jsem byl převtělení boha v podobě malé holčičky. Teprve v mojí skutečné realitě mi došly všechny ty souvislosti.V roce 1885 napsal Robert Louis Stevenson báseň. Dětskou říkanku téměř. Jmenovala se My Shadow a zcela upřímně mi vždycky připadala spíš děsivá. Čas od času se používá jako metafora pro rakovinu a myslím si, že to k ní sedí vůbec nejvíc. Ale těžko říct. Těžko říct, jestli to skutečně bylo takové. V sedmnácti jsi svůj stín ještě ani neměl, Alexi. Ale tvůj otec o tobě stále mluví s takovou láskou, s jakou jsi ty vždycky mluvil o svých hlasech. Kéž by tě kterýkoliv z těch hlasů dovedl zachránit.

[diaries-of-starry-love]

Představy v mé hlavě

Cinkání zvonku. Kdo to je? Jdu otevřít dveře a za nimi stojíš ty. Vypadáš zad��chaně, asi jsi opět spěchal. Se zoufalstvím v očích a kyticí v ruce na mě hledíš.

"Proč tu jsi?" Je tak nezvyklé, že by ses nezeptal předem.

"Chci... Chtěl bych.. být s tebou.." koktáš. Tak známé frustrované vydechnutí, které vždy u toho máš, protože ti vadí, když se ti to stane. Ale mně to vždy přišlo rozkošné, a tak se jemně pousměju.

"Být se mnou.. jako ve vztahu?" Ujišťuji se, že chápu tvé myšlenky správně.

"Ano." Vydechneš a natáhneš ke mně květiny.

Smutně se pousměji a přikročím k tobě, abych ti mohla položit svou dlaň na tvou tvář. Zlehka se do ní opřeš. "Víš, že spolu být nemůžeme." Vyřknu tu bolestnou pravdu. "Kdybys byl se mnou, musel by ses hodně věcí vzdát. A to já po tobě chtít nemůžu." Stéká mi slza po tváři. "Se mnou nemůžeš být svobodný. A já tě nechci držet v kleci." Teď už přes slzy nevidím.

Chceš mě obejmout, ale já o krok ustoupím a vrtím hlavou. "Měl bys jít." Sklopíš ruku s květinami dolů, i tvůj výraz se promění, pohasne. Otočíš se a scházíš po schodech pryč. Já zavírám dveře a přikládám na ně své čelo, polykám vzlyky.

14.09.2024

[allmothsdied]

Nejsem nikdo, Nejsem ničí

Ani tvoje, Ani toho, kdo přijde další

Malá čůza, co roztahuje nohy

Pro všechny, jen mě opít

Anebo ne, na tom nezáleží

Tvoje dcery, 5 a 2,5 let

A snoubenka, co čeká na tvoje ano

Doufám, že sis to užil, kreténe

Další z mnoha, nic víc

Tvář beze jména, protože si ho nepamatuju

Málem jsi byl i ve mě, ale tvoje péro

Nakonec bylo jen v ní

Zakrvácela ti hotelovou postel

Jak už má ve zvyku, dlouho s antinou

Odkládala menstruaci a tak to pak chodí

Asi jsem ti za to nestála...

Jak jinak... Lehká holka, co?

Nalej ji pivem, vínem a rumem

A pak je krotká, když ji taháš do postele

Přitom se vším všudy, ošukal's jen jí

A pak se tulil ke mě zbytek rána

Než jsme zmizeli bez tvého vědomí

Víš, jak se nenávidím?

A jak opačné pohlaví? Nevěrné a manipulativní

Nevíte, co je láska, nevíme nic

Hlavně vybrat si holky,

O kterých si myslíš, že jsou nezletilé

Jak se sakra díváš na svoje dcery?

A co zrcadlo...?

Vydržíš jeho pohled?

Ukradl jsi mi kalhotky... Tak teda dík?

Aspoň nevzal sis mě násilím...

Jako tolik před tebou...

Jako tolik po tobě...

Noc a ráno, co sis užil...

A já brečela ti v náručí...

Pro mě ráno, kdy chci umřít zas o trochu víc

[therka1996]

Michaentina 1x04

VALENTINA SE USMĚJE

Valentina. Nevyhýbám se ti jenom mi přijde že jsme neměly moc čas a zachvilku pro mně přijede mamka

Michael: Co kdyby tě odvezl já domů , můžeme se jít třeba někam projít

Valentina: Jako všichni dohromady nebo jenom my dva

Michael: Já myslím že už se všichni loučí a se všema jsem byl o samotě tak co říkáš znám jednu skvělou soukromou pláž kousek odsud

Valentina: Musím zavolat mamce jestli to pro ní bude takhle v pohodě nechci aby se o mě bála

Michael: Úplně v pohodě tak já na tebe počkám u auta

ON JDE K AUTU KDYŽ ČEKÁ A SLEDUJE VALENTINU JAKO VOLÁ S JEJÍ MÁMOU PŘIJDE K NĚMU ANNNA

Anna. Pořád jsi myslíš že se mezi váma nikdy nic nestane

Michael: Anno neprovokuj mě natáčení teprve začíná nechci to tím prostě pokazit a myslím že to má stejně

ANNA MU DÁ RUKU NA RAMENO

Anna: Někdy mi přijde že ani neumíš lhát

OBEJME HO A ANNA ODJEDE PRYČ PŘIJDE K NĚMU VALENTINA

Valentina. Tak mamka souhlasila ale musím být rozumně nějak včas doma

Michael: Myslím že domů na večeři to stihneš

OTEVŘE JÍ DVEŘE SPOLUJEZDCE ONA TOHLE DLOUHO NEVIDĚL

A MICHAEL NASTARTUJE A PŘIJEDOU SEM

Valentina. Wow to je nádherný místo

MICHAEL SE USMĚJE ZAVŘE JÍ DVEŘE

Michael: Jezdím jsem docela dost často když chci být sám a nebo přemýšlet

Valentina: Takže je to pro tebe takový uklidnující místo

Michael: Dá se říct

POSADÍ SE NA KÁMEN VALENTINA SE POSADÍ VEDLE NĚJ

Michael: Tak Valentino co jsi dělala předtímhle seriálem

Valentina. Hrála jsem v malých rolích a hlavně jsem ještě předtím dělala spíš přehlídky než jsem natáčela nějaké seriály

Michael: Takže jsi i profesionální modelka to bych do tebe vůbec neřekl

Valentina: Říkám jenom pár ale natáčení mně vždycky bavilo víc a co ty

Michael: Já jsem spíš hlavne zpíval vymýšlel písničky měl jsem pár koncertů než jsem se vrhnul na natáčení ..

Valentina: Co tě baví víc ?

Michael: S natáčením to je moje první zkušenost takže jsem zvědavej jak moc mě to bude bavit

Valentina: Kolik ti je ?

Michael: Myslím že z vás všech jsem nejstarší je mi 23 a tobě je myslím 20?

Valentina: Ano přesně tak

NAJEDNOU ZAČNE FOUKAT VÍTR A FOUKÁ TO VALENTINĚ DO OBLIČEJE MICHAEL ZVEDNE JEDNU RUKU A ODHRNE JÍ VLASY Z OBLIČEJE CHVILKU JÍ HLADÍ PO TVÁŘI A KOUKÁ NA NÍ VALENTINA SE ZASMĚJE

Valentina. Měly by jsme si promluvit

Michael: Co už první den

VALENTINU TO ROZESMĚJE A MICHAEL SE ZAČNE SMÁT TAKY

[lichotnyubeznik]

Poutníkův sen

Jsi v polovině září. Dostáváš konečně studentskou průkazku, což znamená, že budeš moct do knihovny. Listuješ online katalogem. Zjišťuješ, že hned první knížka, která tě zaujme, leží na polici ve třináctém patře technické knihovny, betonové věže vprostřed kampusu. Je to jediný věžák v celé čtvrti, která ostatně sestává z dražších vil a nízkých stavení. Před knihovnou se krčí i věžičky koloniálních kostelíků. Věděl jsi, že do té budovy nakonec zavítáš, koukal jsi na ni už před dvěma rokama, ale nikdy nebyla příležitost, nikdy jsi si netroufnul. První kniha, a hned tě zavede do Věže vědění, do bájného SciLibu, dokonce do nejvyššího patra, protože tvůj fond leží právě v nevyšším patře. Bereš to jako znamení.

Druhý den vstáváš brzy ráno, máš z toho bázeň, chceš být v knihovně mezi prvními a najít si pěkné místo na čtení. Budova zvenku působí monumentálně, ale jednotlivá patra jsou jen o něco větší než standardní učebny. Beze zbytku je vyplňují regály knih, podél oken na severní a jižní straně se pak nachází několik míst ke čtení. Pach zatuchlosti, pach prachu, hučící klimatizace. Nahoru tě vyveze výtah. Pach prachu, pach zatuchlosti, štosy knih a papírů, betonové stěny, hnědá fasáda z hrubého betonu, kombinace nehostinnosti a povědomé útulnosti.

Vyvolává to v tobě vzpomínky na devadesátá léta, kdy s bratry a matkou navštěvujete otce pracujícího v CERNu: vybavuješ si poválečné administrativní budovy vědeckých ústavů, chodby zavalené kartotéčními skříňkami a štosy vytištěných papírů, kdo ví, kolik let už se tam válejí; místo, které se samo archivuje a samo na sebe zapomíná, ale pořád roste a nabobtnává; hučící technika, hřející otcovo pentium, internet 1.0, znal jsi tak dvě tři webovky, a tak jsi na ně chodil opakovaně, znovu a znovu, a opětovně je proklikával, klidně pár hodin pořád dokola; a pak nástěnky s výpočty a vystřiženými vtipy z novin; a ten pach prachu a zatuchlosti a vědy.

Ze třináctého patra je velkolepý výhled. Ze třináctého patra je město jako na dlani, z ptačí perspektivy dává konečně trochu smysl, vidíš ho jako kdysi plánovači, z ulic se zdá ubíjející, ale odtud obchodní main street očividně prochází středem čtvrti, třídy a ulice na sebe navazují, dálnice vede z jihu na sever a u nemocnic se potkává s východozápadním tahem, tak proto stojí obchoďák tam, kde stojí, v centru se cesty jeví jen jako chaotická změť.

Na jíhu a západu vedou gigantické dálnice, na nich ubíhá nikdy nekončící proud aut. Ještě dál je přístav, čadící loď (vždy je jen jedna) a obrovské nádrže, na studeném, ale vymeteném a slunném nebi klesá letadlo na letiště, chybí už jen start rakety.

Budova je ze 60. let. Otáčíš hlavou k downtownu a jeho věžím v mezinárodním stylu. Dálnice mohly být narýsované v 50. letech, ostatně jako většina interstates. Mezi tím vším jsou roztroušené zřetelně evropské fragmenty původního novoanglického města. Pročítáš poválečná skripta a vědecké učebnice, svíráš v rukou jejich představy o světě, jejich vyhlídky do budoucna.

Díváš se z okna na bílé linie dálnic, horizontály betonových věží a hemžení dopravních prostředků, když tu kolem tvého okna přelétne vrtulníček; ano, osobní vrtulníček. Trhneš hlavou, jak jsi zaklimbal nad knihou. Ale po chvilce prolétne další. A pak zase, dokonce hned několik - osobní vrtulníčky, letí ve vyrovnaných řadách a na nebi vytvářejí imaginární rastr pravoúhlých ulic, zatímco po vysutých expresních silnicích se prohánějí auta na atomový pohon. Zajíždějí přímo do mrakodrapů, kterých v centru přibylo, a namísto vylámaných zubů místního downtownu se před tebou tyčí celé město věží; ve vyššich patrech jsou budovy spojené pěšími mosty, na kterých pánové v baloňácích a s klobouky zdraví ženy v nařasených sukních, padajících k lýtkám; v zátoce se u rafinerií střídají tankery a na horizontu vzlítají rakety na měsíc. Všichni jsou racionální, efektivní a rychlí, obchodují a vynalézají nové věci a mimoto si podrobují přírodu. Průmysl vzkvéta a ekonomika sílí, v letadlech stevardky tlačí jídelní vozík s pochutinami v aspiku a pečení, dámy si objednávají martini a pánové si zapalují cigarety. Muži v těžkých tmavých oblecích mají na nosech brýle s tlustými černými obroučkami, jsou bělovlasí a naklánějí se nad rýsovacími prkny.

Doma uklízí robot a ženuška vaří v mikrovlnce; v obchodech se dá koupit sterilované ovoce v konzervách anebo mražené polotovary. Kafe vydává robot v drive-inu, měsíční kolonie byla akorát inaugurována, inaugurace proběhla orgií, všem stály péra a všichni byli teplí homsexuální queer gayové, zatímco ženy si na ně ukazovaly prsty a posmívaly se jim! Náhle tě oslepí záblesk světla. Věž se začíná otřásat a teplota povážlivě stoupá. Nad downtownem se formuje atomový hřib, jinak to skončit nemohlo, v nejlepším se má přestat.

Trhneš hlavou, z pusy ti teče slina. Zachumláváš se, ve studovně je strašná zima, topná sezona začne až hluboko v listopadu. Mžouráš z okna. Dálnice se ucpala, most a estakády jsou věčně rozestavěné a opravované. Pod křížením a jeho změtí ramp je sklad navážky a pneumatik, opodál vyhřezlo mostrózní parkoviště autosalonu. Půlka downtownu je vybouraná, musela ustoupit garážím a parkovácím stáním. Zašklebíš se. Koukáš dolů pod věž, na obchodní ulici; každá druhá provozovna je obklopená vyasfaltovaným dvorkem parkovacích stání. Drive-iny bankomatů věčně zejí prázdnotou. V zátoce už den stojí jedna a ta samá loď, pořád jí běží motory a z komínu se neustále line čoud z páleného mazutu. Staré vědecké knihy jsou plné předsudků, zpátečnictví, nebo rovnou rasismu. Koukáš na moře asfaltu, betonu a plechu. Ze zimy dostaneš hlad. Zabalíš to a jdeš domů. Cestou zjišťuješ, že tě začal pálit močák.

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 31.

Zátylek

„O důvod víc, aby ses svlíknul.“ Sundal si Xiao Chiye chrániče paží a položil je na dřevěnou římsu pod okapem spolu se svým kabátem a svrchním oděvem. Vojáci ve vnitřní hale vojenského cvičiště se mu chtěli přijít poklonit, ale Xiao Chiye mávnul rukou, aby je zastavil. Místo toho se otočil a klidně se podíval na Shen Zechuana, než řekl: „Bylo by skvělý na vlastní kůži zažít a vidět rozdíl mezi mym tělem a tělem vycvičenym v mentální technice kultivace rodu Ji.“

„Jelikož jsme oba ze stejné školy bojových umění,“ odložil Shen Zechuan meč Langli na stranu: „pak budou naše pohyby i postoje přirozeně stejné.“

„To nemusí bejt tak úplně pravda,“ řekl Xiao Chiye. „Můj shifu do něj začlenil externí styl boxu, takže v době, kdy mi byl předán, byl už odlišný od boxerského stylu rodu Ji. Kdyby byly naše styly stejný, všimnul by sis toho už tenkrát.“

„Jestli chceš bojovat, prostě to řekni.“ Vysunul Shen zechuan nohu v oblouku dopředu a pokračoval: „Proč hned mluvit o svlékání? Zníš jako zvíře.“

V tom okamžiku měl Xiao Chiye pocit, jakoby se Shen Zechuan proměnil v někoho zcela jiného. Dešťová voda a horská mlha se překrývaly a smývaly jeho obličejové rysy. Naproti tomu jeho štíhlé tělo bylo o to nápadnější.

„Mym přáním je bejt zvířetem v lidskym těle." Sešel Xiao Chiye ze schodů a vstoupil do clony deště: „Před pěti lety sem tě kopnul. Nenávidíš mě za to?“

Shen Zechuan odpověděl: „Kdybych řekl ano, neznamenalo by to, že se zmítám v probděných nocích a myslím jenom na tebe? Takže ne. Nechovám k tobě nenávist.“

Xiao Chiye zaujal výchozí postoj a řekl: „To je škoda. Kdybys mě nenáviděl, moh by ses mi dneska pomstít.“

Uprostřed štiplavého, studeného větru Xiao Chiye dodal: „Teda - pokud to dokážeš.“

Dešťové kapky padaly dál, poskakovaly na zemi, než rozpřáhly svá křídla až k verandě. V tu chvíli Xiao Chiye vyskočil, aby učinil svůj první úder. Vystřelil pěstí, ale udeřil do prázdna.  Ráznost a síla jeho úderu však vstříkly dešťové kapky Shen Zechuanovy do tváře. Když Xiao Chiye minul svůj cíl, máchnul paží doleva. Shen Zechuan jeho úder zablokoval bleskovým pohybem ruky. Když se paže obou mužů srazily, Shen Zechuan se bolestí zamračil a ustoupil o pár kroků zpět.

Tohle byl boxerský styl rodu Ji!

Shen Zechuan sevřel rty do tenké linky, ale pak se hlasitě zasmál.

Shifuův boxerský styl byl stabilní a robustní. Xiao Er zjevně postrádal stabilitu, zato byl však mnohem zuřivější. Jeho síla byla ohromující. Stačil jediný náraz a Shen Zechuanovy znecitlivěla ruka. Boxerský styl rodu Ji měl být předán přesně takovému druhu mužů, protože díky jejich vnitřní i vnější konstituci pro ně bylo mnohem snazší jej praktikovat. Xiao Chiyemu jeho konstituce poskytovala vhodnou půdu pro to, aby mohl bezstarostně ostatními pohrdat, ale bylo získání takhle nespravedlivé výhody z nebes jádrem vedoucím k vítězství?

Shen Zechuan ze všeho nejvíc nevěřil na osud, který určovalo nebe!  Zvedl nohu a kapky deště se náhle rozstříkly na Xiao Chiyeho. Jeho úder byl rychlý a brutální. Jakýkoliv jiný obyčejný člověk by okamžitě sáhnul po výhodě a nebezpečí se vyhnul, ale Xiao Chiye prostě musel čelit problémům čelem. Zvedl paži a Shen Zechuanovu nohu zablokoval a následně se žuchnutím odrazil, než vykročil rozhodným krokem vpřed. Pro Shen Zechuana bylo příliš pozdě stáhnout nohu zpátky. Stát tváří v tvář Xiao Chiyemu bylo jako čelit tygrovi nebo leopardovi připravenému k útoku. Chvějící se srdce, vyhýbavý pohled, nestabilní postoj - kdyby projevil jejich jakékoliv známky, Xiao Chiye by se na něho okamžitě vrhl. Nikdy by nevynechal jedinou příležitost zaútočit na svého protivníka.

Nechat Xiao Chiyeho jít do obrany bylo mnohem lepší, než ho nechat přejít do útoku! Shen Zechuan vynaložil v noze sílu a tlakem mírně zpomalil Xiao Chiyeho pohyb. Sám jím byl přitom v mžiku zvednut do vzduchu. Celým svým tělem se proto opřel dozadu, svoji váhu podepřel oběma rukama o zem a narovnal se jako měkká vrba ve větru. Ve chvíli, kdy vyskočil zpět na nohy, znovu jednou nohou zaútočil. Xiao Chiye znovu ohnul paži, aby jeho útok zablokoval. Tentokrát byly jeho oči klidné, když říkal: „Mravenec, který se snaží otřást stromem. Měl bych tě kritizovat za přecenění vlastních sil, nebo chválit za odvahu?“

Xiao Chiye to sotva dořekl, když zadním pohybem ruky popadl Shen Zechuanovo lýtko. Jeho rameno kleslo, když se pokusil Shen Zechuana přetočit a hodit na zem.

Shen Zechuan, který byl vyhozen do vzduchu, využil nabídnuté rychlosti a stoupnul Xiao Chiyemu na rameno. Jeho úžasná síla pasu se znovu projevila, když se jeho nohy obtočily kolem Xiao Chiyeova krku a převrátili ho na zem spolu s ním. Xiao Chiyeova dlaň sklouzla nahoru a zahákla se přímo kolem místa, které se předtím ohnulo do oblouku. Poddajnost v jeho dlani byla tak jasná, až to bylo neuvěřitelné.

Musel se ho dotknout. To proto, že to nedokázal pochopit. Ať už se jednalo o boxerský styl rodu Ji nebo šermířský styl se širokým mečem, pokud je člověk trénoval, jak byl rok dlouhý, rozhodně se to projevilo na jeho svalech. Ale Shen Zechuan své schopnosti dokázal skrýt nejen do té míry, že to vypadalo, jakoby se v bojových uměních nikdy necvičil, ale dokonce tak, že se Chen Yang i Qiao Tianya shodně domnívali, že byl chorobně slabý a nemocný kvůli nedostatku životní energie a chudokrevnosti.

Shen Zechuan zvedl své tělo ze země a udeřil Xiao Chiyeho loktem do hlavy. Xiao Chiye naklonil hlavu na stranu, aby se ráně vyhnul. Pevně držel Shen zechuanův pas, tiskl si ho k hrudi a rukou si prohmatával cestu od jeho pasu výš.

Jenomže tam byla stále schovaná východní perla!

Ve chvíli, kdy Shen Zechuanova záda narazila do Xiao Chiyeho, chytil Xiao Chiyeho za paži a přehodil si ho přes rameno do deště.

Vystříknutá voda mu okamžitě zmáčela vlasy. Shen Zechuan chtěl ustoupit, ale Xiao Chiye se o něho nečekaně zaháknul svojí dlouhou nohou a podkopl mu nohy směrem k sobě. Shen Zechuanovo tělo se již začalo naklánět k Xiao Chiyemu, když v tom ťápnul do vody a postupně znovu získal stabilitu jako dozvuky strun na sedmi-strunné citeře.

Xiao Chiye se narovnal a znovu se vrhl vpřed. Znovu udeřil do prázdna, ale tentokrát se dotknul pramene Shen Zechuanových vlasů, které se třepotaly v dešti, jak se Shen Zechuan otočil na ústup, aby se vyhnul jeho úderu.

Deštěm nasáklý pramen vlasů toužebně proklouznul kolem konečků Xiao Chiyeových prstů, jakoby chtěl víc, díky čemuž Xiao Chiye pocítil jakési mokré svrbění.

„Konec boje.“ Zaťal Xiao Chiye náhle pěst a podíval se na Shen Zechuana. „Déšť zesílil.“

Shen Zechuan se ohlédl a zeptal se: „Nasahal ses dost?“

Xiao Chiye bez mrknutí oka odpověděl: „Ani měkké ani tvrdé.“

Shen Zechuan řekl trochu posměšně: „Myslel jsem, že mě hodláš svléknout.“

„Kdybych vážně chtěl,“ řekl Xiao Chiye: „už teď bysme před sebou byli odhalení.“ S tím zvedl ruku a zamával tenkou čepelí, kterou nosil Shen Zechuan vždy u sebe. „Technika mentální kultivace rodu Ji se pojí s širokym mečem. I kdybys tohle používal každej den, neporazíš mě. A když mě neporazíš, tak jak se mi potom chceš pomstít?“

Shen Zechuan měl původně tyhle tenké čepele ukryté na vnější straně stehen. Podíval se dolů a pak znovu na Xiao Chiyeho, než řekl: „Boj a zabíjení ničí vztahy. Není lepší si před sebou hrát na nevědomé?“

Xiao Chiye odpověděl: „Jediný, čeho se bojim je, že za tim svym úsměvem schováváš dýku, abys mě bodnul, až to budu nejmíň čekat.“

„Nic není tak nevyzpytatelné jako chtíč.“ Rozpřáhl Shen Zechuan ruce. „Druhý mladý pán je gentleman, tak čeho se bát?“

Xiao Chiye vložil tenkou čepel Shen Zechuanovy do dlaně a beze spěchu řekl: „Právě sem řek, že sem zvíře v lidskym těle, tak proč se na mě pořád díváš jako na gentlemana?“

Shen Zechuan chtěl ruku odtáhnout, ale Xiao Chiye ho popadl za zápěstí a řekl: „Když seš dneska tak poslušnej, tenhle druhej mladej pán tě vezme někam, kde se ti to bude líbit.“

„Místokráli,“ řekl náhle Shen Zechuan s přísným výrazem: „prosím. Já skutečně nemám rád muže. Rozejďeme se v dobrém bez nepříjemných pocitů. Proč mě neustále obtěžuješ?“

Xiao Chiye byl na moment překvapený, než otočil hlavu na stranu, kde uviděl celou skupinu vojáků císařské armády, jak se drží okenních rámů a dveří vnitřní haly vojenského cvičiště a sleduje show.

Zástupce velitele císařské armády byl muž se zjizvenou tváří, který vedl oné noci své muže, aby zabili příslušníky osmi velkých výcvikových divizí. Sám sevřel okenní rám a ujal se vedení v posměchu: „Takhle bojovat jako chuligán zbavující lidi svobody. Místokráli, co to má bejt?! Na nás se nikdy neusmíváte, když nás káráte!“

„Řikal, že to bylo obtěžování!“ Významně na něho mrkl další z vojáků a začal pokřikovat: „Jak to můžeš srovnávat?! Místokráli je teď třiadvacet a nemá manželku, který by se moh věnovat. Veškerou svojí energii tak musí vynaložit na někoho jinýho. To rozhodně neni stejný!“

Xiao Chiye cítil, že se Shen Zechuan chystá utéct a tak si ho k sobě silně přitáhl a s povrchním úsměvem řekl: „To je pravda. Rád druhý obtěžuju. Lanzhou, kam utíkáš? Ještě sem tě nepřestal obtěžovat! Důvod, proč nemáš rád muže je ten, žes ještě nepoznal jejich sladkou chuť. Druhý mladý pán tě to naučí.“

Když došlo na to, být nestoudný a hloupý, on, Xiao Chiye, uznal porážku jen před Li Jianhengem. Kdo by neznal trik, jak se druhému vnutit? Shen Zechuan ho skutečně podceňoval, když se snažil použít tenhle druh laciné lsti, aby ho uvedl do rozpaků.

Aniž by dal Xiao Chiye Shen Zechuanovi možnost odpovědět, odtáhl ho pryč.

Tantai Hu za nimi se dotkl své jizvy a zeptal se vojáka vedle sebe: „Kdo to byl? Nikdy sem ho u císařský armády neviděl!“

„Jeho příjmení je Shen,“ mrkl muž vedle něj: „Ten ze Zhongba.“

Úsměv na Tantai Huově tváři ochladl. Rukama se podepřel, než vystrčil hlavu ven, ale pak se otočil zpátky a řekl: „To je ten zasranej Shen, kterej způsobil katastrofu v Zhongbu? Co s nim místokrál dělá! Shen Wei způsobil smrt tolika lidí, ani setnutí osmi jeho hlav by nebylo dost! Sídlo prince z Jianxingu už nestojí, přesto si v Qudu pořád dobře jí i žije, zatimco sirotci, co v závrtu Chashi přišli o rodiče, jedí bahno! Do prdele! Pročs mi to neřek dřív?!“

+++

Xiao Chiye odvedl Shen Zechuana na horu Feng, kam vedli úzké kamenné schody. Proud vody prosakoval podrážkami jejich bot a mrazil je až do morku kostí. Ale Xiao Chiye se ani neohlédl, když dával stranou javorové listy, z nichž kapala voda, a pokračoval dál. Jejich boty se bořily do bláta, po kterém šlapaly, když nerovným krokem pokračovali dál.

O méně než hodinu později se Xiao Chiye zastavil. Došková chaloupka, která se zhmotnila v mlhavém dešti, byla malá a pěkná, ale nevypadala jako místo k bydlení.

Xiao Chiye se otočil a řekl Shen Zechuanovi: „Na lovištích Nanlin si mě zachránil. Za odměnu se s tebou podělim o polovinu tohohle místa.“

„Odměna, kterou chci, jsou studené, tvrdé peníze.“ Odpověděl mu Shen Zechuan: „..Ne se s tebou máčet v lázních.“

„Peníze a sláva sou jenom světské statky.“ Natáhl Xiao Chiye obě paže, aby zvedl látkový závěs a vstoupil. Zůstal stát u vchodu, aby se svlékl a křikl: „Tohle místo si nikdy neužíval ani císařův otec.“

Shen Zechuan zvedl závěs a uviděl nahou horní polovinu Xiao Chiyeho těla. Obrysy svalů na zadní straně jeho ramen byly čisté a úhledné, jako postava vytesaná dlátem.

Kromě malého věšáku na šaty se zakřivenými konci byl uvnitř domku jen horký pramen.

Xiao Chiye pověsil své oblečení na jednu stranu, druhý konec byl zřejmě vyhrazen jemu.

Xiao Chiye si sundal boty, ohlédl se na Shen Zechuana a řekl: „Otočíš se ke mě zády, aby ses svlíknul, nebo se na mě chceš při svlékání koukat?“

Shen Zechuan zatáhnul za svůj opasek a otočil se k němu zády. Východní perla mu přistála v dlani a tak si ji pohodlně schoval do rukávu. Pohled lpějící na jeho zádech se však neodvrátil.

Shen Zechuanova ruka se na chvíli zastavila, než si svlékl svrchní oděv.

Xiao Chiye sledoval, jak jeho róba klesá k zemi. Bledost Shen Zechuanova krku se táhla dolů až vypadala velmi podobně, jako rýžový papír z hruškových květů ponořený do měsíčního svitu. Jeho záda byla tak útlá a hladká, pomyslel si Xiao Chiye. Přesně tak. Bylo to, jakoby celou tu dobu zíral na Shen Zechuanův zátylek pro tuhle jedinou chvíli.

Jak mohla mužská šíje produkovat tak dech beroucí krásu? Tohle bylo víc než cokoliv, co Xiao Chiye kdy spatřil, nebo o tom v minulosti slyšel. To ho nejen překvapovalo, ale i mátlo. Tesáky mladého vlka z Libei byly ostré, přesto nikdy předtím takový krk, ani takového muže nesvíraly.

Jeho pohled sklouzl silou, která se rovnala pohlazení, ze Shen Zechuanova zátylku po té mírně se zvedající kontuře jeho těla a klesal níž a níž.

Jemný.

Xiao Chiye měl vyprahlá ústa. Náhle se trhnutím vrátil k rozumu a spěšně odvrátil pohled.

Musel sem se zbláznit!

Pomyslel si. Na ulici Donglong bylo tolik kurtizán! Která z nich nebyla doopravdy krásná? Tak proč se díval na mužská záda a přitom po nich tak lačnil? Xiao Chiye ohrnoval nos nad lidmi, kteří se nechali svést krásnými ženami, protože starší, které obdivoval, byli všichni muži se silnou vůlí. O každém z nich se dalo říct, že to byl pravý gentleman s aurou muže nepokoušeného chtíčem ani s krásnou ženou na klíně. Stejně jako jeho otec, jeho bratr, jeho shifu.

Slavní světoví generálové se měnili generaci za generací. Xiao Chiye ale Qi Shiyuho nikdy neobdivoval právě proto, že to byl chlípník. A po bitvě v Zhongbu ze všeho nejvíc nenáviděl Shen Weie a to nejen proto, že byl vinen monstrózním zločinem, ale také proto, jaký to byl proutník! Ale v tuhle chvíli se mu trochu točila hlava, když ten zvířecí instinkt, uchvácený krásou a vzrušený touhami, znovu začal vystrkovat růžky.

Xiao Chiye se napjal, aby ovládl svůj zrak a živě pocítil rozpor mezi jeho touhami a myslí. Nemiloval toho muže, ale pro jeho půvab se v něm podruhé vzedmula touha ho obejmout, zpustošit, zuby ho roztrhat.

„Nejdeš dovnitř?“ Shen Zechuan vůbec nevěděl, na co myslel, když se k němu otočil a nerušeně k němu přistoupil.

Xiao Chiye odpověděl rozzlobeným hlasem: „...Eh!“

[ao3-knihomol]

Nemilá S.

Víš, ještě jsem nedočetla tu tvojí poslední zprávu. Vždycky si říkám, že se k tomu odhodlám a pak to odložím, ale přečíst si to chci. Chci si to přečíst dneska večer a touhle formou ti odpovědět. Ano, je to už půl roku, ale pořád je to ve mně.

Vždycky jsem si říkala, že nebudu nikomu dávat diagnózy. Ale ty dokonale sedíš na narcistu. Je tu tolik věcí, které mi teď dávají smysl. Je 9 bodů, podle kterých se narcismus diagnostikuje. Stačí, abys splnila 5 z nich. Ty splňuješ všech 9:

Přeceňuje vlastní důležitost, schopnosti a úspěchy a vyžaduje, aby je tak hodnotili i ostatní.

Kriste pane. Co já jsem se naposlouchala toho, jak jsi skvělá. Studovala jsi VŠ a chodila na brigádu! Asi jako většina lidí včetně mně. Ale ty jsi byla skvělá, že to tak zvládáš.

A bylas velice dobrá studentka. Pohrdala jsi vyučenými lidmi a přitom jsi na střední propadla, udělala maturitu na druhej pokus (za kovidu, kde jste měli půlku maturity odpuštěnou). No ohledně vš to taky bylo vtipný. Spoustu písemek a seminárek jsem za tebe psala já, ale tys byla ta dobrá, co to dala 🤣🤣🤣. Nejlepší bylo, že ses chlubila, že jsi každý semestr neudělala jenom dva předměty. Že jsi fakt dobrá. Kámo, já neudělat dva předměty za semestr, tak letím. Bylas tam 2 roky, 4 semestry a neudělalas 8 předmětů. Twl, to ti přijde dobrý?

Oni tě vyhodili, že jo? Nebylo to tak, jaks mi říkala. Že jsi odešla na školu, která tě bude bavit. Ne, vyhodili tě a tys šla na soukromou, co si radši zaplatíš, jen abys měla Bc. Proto jsi na mě byla nepříjemná před státnicema a po nich. Žárlilas, že jsem ve finále, zatímco ty začínáš od začátku. Proto jsi po mě chtěla, ať s tebou jezdím na výlety a neučím se. Chtělas, abych to nedala. Nesnesla jsi můj úspěch. Protože jsi mě v tu chvíli vnímala, jako konkurenci. A proto jsi mě shazovala.

2. Ve fantazii se zabývá nekonečnými vlastními úspěchy, mocí, krásou a podobně.

Ano, to taky sedí. Pořád jsi básnila o tom, jak jednou budeš bohatá a budeš žít v luxusu. Ale nikdy jsem od tebe neslyšela jeden jedinej plán, jak to chceš udělat a kam v životě směřovat.

To, že jsi nejkrásnější, byla samozřejmost. Mělas nejkrásnější a nejoriginálnější fotky na IG. A každej je kopíroval! O tom že ty sama ses inspirovala kdejakou holkou, co tam fotila, raději pomlčím.

3. Je přesvědčen o vlastní výjimečnosti a jedinečnosti, takže jen výjimeční lidé ho mohou pochopit a jen s takovými se může stýkat.

Ano výjimečná jsi byla až do nebes. A já taky. Dokud jsme se z fáze milostného bombardování nedostaly do fáze shazování. Ale o cyklu zneužívání budu přemýšlet někdy jindy.

Vyčítala jsi klukům, že tě nechtěj, když jsi tak skvělá a věřila jsi, že jsi pro ně až moc dobrá, že jsi na ně too much. Jsi. Ale v jiném smyslu, než si myslíš.

4. Vyžaduje nepřiměřený obdiv ostatních.

Jo, klasika. Vadilo ti, že tě nikdo dostatečně neoceňuje. Že děláš vš a do toho brigádu! Že nemáš dostatek lajků na IG! Ale vadilo ti, že tě lidi na IG sledujou a řešila jsi, proč tě sledujou! A když tě přestali sledovat, taks jim psala, proč tě nesledujou!🤪

5. Nárokuje si výjimečné zacházení nebo automatické plnění svých přání a představ.

Jasně. Myslela sis že na vš budeš mít možnost vyhnout se prezentacím. Hele, mě to taky není příjemný a myslím, že většině lidí ne. Ale každej jsme si tím prošli. Tak proč bys zrovna ty měla mít to privilegium?

Jé a víš co mi to připomíná? Když jsem jednou nepřišla kvůli tomu, že musím psát bakalářku a po hádce jako kráva jsem ti řekla, že se ten termín nedá nijak obejít. Ty ses naštvala, že naznačuju, že TY něco odcházíš. Za A) tohle nebylo o tobě, i když ty si myslíš, že o TOBĚ je VŠECHNO. A za B) podle mě sis to vztáhla na sebe, protože to byla pravda. Ale ono bylo jedno, co řeknu. Vždycky jsi byla vztahovačná jako prase a všechno jsi brala jako útok na sebe.

6. Využívá druhých jen k dosahování vlastních cílů.

Ano, ano, ANO! Ty ses nechtěla stýkat se mnou jako s kamarádkou. Tys chtěla mojí pozornost. Vždycky všechno bylo o tobě. Chtělas, abych tě chválila, přitakávala ti, jak ti všichni ubližujou, udělala za tebe školu, chodila s tebou tak kam chceš ty, fotila tě, později jsi po mě chtěla, ať ti vymýšlím aktivity.

A bylo ti úplně u prde*e, když jsem ti vysvětlovala, že ty věci dělat nechci.

7. Není schopen rozeznat potřeby a (po)city druhých.

Ignorování toho, když jsem ti řekla, že něco dělat nebudu. Citový vydírání, záchvaty vzteku. Snažila ses mi vnutit, že jsem divná, že mám svoje divný koníčky a že se mi radši nelíbí ty tvoje. Ne takhle na přímo, ale z tvýho chování to bylo jasně znát.

Nenápadný ponižování. "Trefný hlášky". Ne, vůbec tě nezajímalo, proč něco nechci nebo nemůžu dělat. Prostě jsem musela, jinak jsi dostala záchvat.

8. Často závidí a bývá přesvědčen, že druzí závidí jemu.

Jo neustále jsi každýho obviňovala, že ti závidí tvůj život. Sledujou tě na IG, páč ti závidí tvůj život. Přestali tě sledovat, ptztž. Nelíbí se jim tvoje fotky ptztž. Haha. Jednou když jsem byla nemocná a nemohla jsem přijít, jsem byla obviněna, že už se s tebou nechci bavit, protože proč? PTZTŽ! Ano, já vole. Tak určitě.

Nu a přesouváme se do toho, že jedinej, kdo tady záviděl jsi byla ty. Nejenom to tvoje předstírání, že to těm lidem přeješ a tvoje přesvědčení o tom, že jsou zlatokopky.

Ale pamatuju si na jednu scénu, kterou jsi předvedla. Rodiče ti k 18 dali auto. "Jenom" Renault. Ty jo, to bylo něco o těch 5 let později. Tobě bylo 23! A předvedla jsi teda scénu horší než pětiletý děcko. Našla sis nějakýho kluka na IG, že má Bavoráka. Tvrdilas že ho dostal od táty k 18 (Teď nevím jestli jsi to opravdu věděla, nebo sis to vycucala z prstu, jako spoustu věcí). A tys dostala takovej záchvat vzteku. Že on dostal Bavoráka, že si ho nezaslouží a ty si ho zasloužíš mnohem víc. "JÁ si ho zasloužím víc. Ne tenhle kluk. Proč taky nedostanu Bavoráka? Vidíš, jaký sračky se mi v životě dějou?" No já čuměla. Fakt jsem nevěděla, co se sakra děje. Br, nechápu to do teď.

9. Chová se nabubřele čili arogantně a přezíravě.

Lepší než ostatní, nikdo tě nechápe, všichni jsou blbý. Já jsem divná, protože nechci dělat stejný věci jako ty. Moje chování je nepochopitelný, když nedělám, to co by sis představovala. Byla jsem mimo, protože si chtěla slyšet něco jiného, než jsem ti řekla. Atd. Atd. Atd.

Prostě splňuješ všechny body narcismu, co se základní diagnostiky týče. Plus další body a chování, ale o těch zase jindy.

Víš, vážně se stydím. Stydím se za to, že jsem se bavila s tak zlým, nepřejícným a rozbitým člověkem jako ty. Že jsem poslouchala ty tvoje sra*ky a nejdřív ti to věřila a pak jsem tě sama před sebou obhajovala. Fakt nechápu, že jsem si nechala líbit všechny ty věci, cos mi dělala. A prostě je spousta věcí, o kterých jsem věděla, že jsou špatně a nechala je bejt. Dělala jsem, že je nevidím. Už jsem hodně věcí napsala, ale je toho ještě spousta, co se stalo, a ještě jsem se k tomu nedostala. Myslím, že tohle psaní má terapeutický účinek. Minimálně mi to pomáhá pochopit, že se naše přátelství nedalo opravit, protože to z tvojí strany vždy přecházelo do nepřátelství. A taky mi to pomáhá pochopit moje chyby. Bude to ještě dlouhá cesta, ale chci se uzdravit. A doufám, že jednou mi budeš fakt jedno. Protože zatím vůči tobě cítím lítost a vztek.

[nappeumkkum]

Once again I made my friend cry without knowing. And really sorry about that.

Nechci to ubližovat. Nevím, kdy ti ubližuji, neuvědomuji si to, nevidím to. Promiň. Nevěděl jsem, že si brečelo tolikrát...

Ano, ptal jsem se tě na to, zda budeme besties. S tím, že tě představuji jako spolužáka...to je chyba na mé straně. Je to asi strach ze svázání? Mám tenhle problém i s Peckou a Himawim. Potřebuji čas, než to přijmu a zvládnu říct a nebudu z toho overwhelmed, ale jak vidím, tohle není dobře. Měl bych zatnout zuby. Protože kdykoliv se něco plánuje teď, kdykoliv si na něco vzpomenu, tak se mi vybavíš ty. Ukázka mého vztahu k někomu není ve slovech, ale v tom, jak přemýšlím v sobě. Jako máma. A to je špatně, teď vidím. Promiň mi to.

Vidím tě jako bytost a respektuji tě. A snažím se postupně ti ukázat, že nemusíš jen dávat, přesto, že jsem špatný v dávání.

Pokud to budeš chtít skončit, podpořím to. Ale nebudu z toho šťastný. Bude to bolet. Což nemá být manipulace, jen chci, abys vědělo, že pro mě něco znamenáš. Doma o tobě často mluvím, často bych tě představovalo náhodným lidem nebo si říkám "tohle by se Norovi líbilo!"

Oba skrýváme určitou část sebe, kterou by měl ten druhý znát. Já bych ti měl lépe dávat najevo, že o tebe stojím. Ale rád bych viděl tvé slzy, abych věděl, co nesmím dělat. Teď vím, že dochvilnost je důležitá v tvém životě a proto se o ní budu o to víc snažit, abych už ti v tomhle přestal ubližovat.

Na serveru jsem moc yappoval...

Ale stejně jako Vulpa, i tebe mám stranou. Jeho bych si vzal, ale ne jako partnera. Jako speciální osobu. Tebe bych si nevzal, protože mi to nepřijde jako to, co je správné. Tobě bych udělal sochu a pojmenoval po tobě myšlenkový směr a ten vyučoval. Aby lidé zvládali být silní, ale znali hodnotu bolesti. Já tě nevidím jako někoho, kdo zvládne vše. Zvládáš školu, protože v ní bojuješ. Ale vím, že struggluješ všude jinde. Jen nevím jak. Znám úseky, střípky. A ty si ještě nedokážu spojit. Chybí mi prozření nebo informace. Promiň.

Uvidíme se dnes. Uvidíme se na reáliích. Vím, že přijdeš. Nemusíme spolu mluvit, dám ti prostor. Ale chci ti něco dát. A obejmou tě.

my squish's bf is mocking me for wanting what he has. rubbing it in too. can you be any more cruel

I've been sobbing for half an hour already leave me alone

[elizabeth-blood]

Requested by : @chimindity

Tate Langdon x Y/N

( no summary )

16+ - SMUT?

@venomsymbioteandparasite

You moved back and forward on the pillow trying to pleasure yourself but it wasn’t seeming to work. You continued but faster this time. Nothing seemed to be working. You went slower but it didn’t feel right. The pillow was boring and you needed something else. You heard someone cough. You turned around suddenly. Embarrassed massively you turned back and fell forward to lay on your stomach. “Don’t be embarrassed, baby.” He walked over to you as you laid down. Tate sat down next to you. You moved your hand to see him. He stared at you with a smile. You sat up and leant over to him on the bed. The smile on his face did not fade. You looked into his eyes. “Sit on my lap.” You hesitated but eventually sat on his lap. The bed creaked as you moved. Tate raised his hand to move the hair out of your face. He kissed you and then leant back slightly. You moved back and forth on his lap. Tate groaned, obviously aroused. You moaned in his ear and he started to move in sync with you. He groaned quietly as his boner nearly stuck into you. You went faster on him. Tate bit his lip and leant closer to you. Your body was still moving back and forth as he leant closer. You moaned loudly at him. Suddenly you cummed and he could tell you did. You moaned loudly as he was still moving back and forth. His erection was nearly inside of you but yours and his trousers were in the way. You stood up. “I can’t. I’m a virgin.” He sighed at you. Tate grabbed your waist with his big hands. He licked his lips. “It’s okay we don’t have to do it.” You leant over to Tate and kissed him.

Czech version :

Tate Langdon x A/N

( žádné shrnutí )

16+ - šmejd

Pohybovali jste se na polštáři dopředu a dozadu ve snaze udělat si radost, ale zdálo se, že to nefungovalo. Pokračoval jsi, ale tentokrát rychleji. Zdálo se, že nic nefunguje. Šel jsi pomaleji, ale nezdálo se ti to. Polštář byl nudný a potřebujete něco jiného. Slyšel jsi někoho kašlat. Najednou ses otočil. V rozpacích jsi se otočil a padl dopředu a lehl si na břicho. "Nestyď se, zlato." Šel k tobě, když jsi ležel. Tate se posadil vedle tebe. Pohnul jsi rukou, abys ho viděl. Zíral na tebe s úsměvem. Posadila jsi se a naklonila se k němu na postel. Úsměv na jeho tváři nezmizel. Díval ses mu do očí. "Posaď se mi na klín." Zaváhal jsi, ale nakonec si mu sedl na klín. Postel vrzala, jak jste se stěhovali. Tate zvedl ruku, aby ti odhrnul vlasy z obličeje. Políbil tě a pak se lehce naklonil. Pohyboval ses na jeho klíně tam a zpět. Tate zasténal, očividně vzrušený. Zasténal jsi mu do ucha a on se začal pohybovat synchronizovaně s tebou. Tiše zasténal, když se jeho kost do tebe málem zabodla. Šel jsi na něj rychleji. Tate se kousl do rtu a naklonil se k tobě blíž. Vaše tělo se stále pohybovalo tam a zpět, když se naklonil blíž. Hlasitě jsi na něj zasténala. Najednou jsi cumla a on mohl říct, že ano. Hlasitě jsi sténal, když se stále pohyboval tam a zpět. Jeho erekce byla skoro uvnitř tebe, ale tvoje a jeho kalhoty mu překážely. Vstal jsi. "Nemohu. Jsem panic." Povzdechl si. Tate tě chytil za pas svými velkými rukama. Olízl si rty. "To je v pořádku, nemusíme to dělat." Naklonil ses k Tateovi a políbil ho.

[sunandhubris]

verbs used with the dative

Hi everyone, I thought I should share some of the things I am currently studying myself at the moment and that my Czech teacher is helping me with.

So here's a handful of Czech verbs that use the dative case in one way or the other:

(imperfective - perfective)

VERB + co + komu

dávat/dát — Peníze ti dám zítra kupovat/koupit — Koupím ti lístek na tramvaj psát/napsat — Právě mu píšu email říkat/říct — Řeknu jim pravdu ukazovat/ukázat — Ukážu vám Prahu vracet/vrátit — Kdy mi vrátíš tu knihu? vysvětlovat/vysvětlit — Můžeš mi to vysvětlit?

VERB + komu/čemu

blahopřát/poblahopřát komu k čemu — Blahopřejeme mu k úspěchu děkovat/poděkovat komu — Děkuju vám za pozornost odpovídat/odpovědět nekomu na něco — Kdy nám odpovíte? patřit — Ta kniha jí nepatří rozumět/porozumět — Tobě nerozumím, ale jemu ano. telefonovat/zatelefonovat — Proč mi nikdy netelefonuješ? věřit/uvěřit — Nikdo jim nevěří radit/poradit (to advise) — Dobře mi poradili

Some useful sentences that use the dative:

Hodí se mi to — it suits me Vadí mi, když kouříš — It bothers/annoys me when you smoke Je mi líto, že ho neuvidím — I’m sorry I won’t see him Je mi teplo/zima — I am hot/cold Jak ti je? Je mi špatně — How are you? Doing bad

[mika-invin]

Mirek x Jarka domestic fluff

„Jarko?“ vzhlédl Mirek od učebnice a viděl, že na tom jeho přítel není nejlépe.

„Ano?“ odpověděl hned, ale skleslým hlasem.

„Vše v pořádku?“ dělal si Mirek starosti.

„Hmmm, jen se nemůžu donutit být produktivní.“

V tu chvíli Mirek věděl, která hodina udeřila. (Hodina deprese a úzkosti)

„Můžu k tobě?“ posunul se na posteli ke kraji.

„Jak chceš abychom se na židli vešli oba?“

„Zvedni se.“

Jarka tak učinil. Mirek se zvedl taky a přesunul se na židli. Následně si přitáhl Jarku na klín a omotal kolem něj deku.

„Lepší?“ zeptal se ho něžným hlasem.

„Hmmm.“

„Ukaž. Kde je problém?“

„Prostě se nemůžu donutit učit.“

„Zkus se napít, něco ujíst a třeba si něco krátkého přečíst. Až se budeš cítit lépe, dej si za cíl se třeba půl hodiny učit nebo si to jen jednou přečti, zase si dej přestávku a takhle dokola.“

„Malé ale splnitelné cíle?“

„Víceméně.“

„A co ty?“

„Já mám za úkol tě pořád objímat a být tu pro tebe. Kdybys chtěl pusu, natoč hlavu. Kdybys chtěl se chvilku mazlit, otoč se. Samozřejmě kdyby ses chtěl posadit pohodlněji, učiň tak.“

„Nevadí?“

„Ani malinko.“

„Dobře. A díky moc.“

„Není zač, lásko.“

Na to Jarka zrudl a aby si toho jeho drahý nevšiml, začal si skutečně číst a zkusil onu taktiku.

…

Taktika zafungovala. A dokonce skvěle. Nakonec seděl Jarka bokem k Mirkovi se sešitem v rukou a Mirek ho jednou rukou pevně držel a druhou jemně hladil po boku. Ne však s vášní, ale vkládal do pohybu jemnost, starost a lásku. Nakonec Jarka sešit odložil a opětoval Mirkovi objetí. Ten si ho k sobě přitáhl ještě blíž a políbil ho na čelo.

„Chceš se vypovídat?“ zeptal se ho a nedal tím Jarkovi se začervenat a odvrátit hlavu. Tedy… Začervenat se stihl, ale to s hlavou ne…

„Co myslíš?“ otázal se ho.

„Něco se děje. Nějaký vnitřní boj. Dovolíš mi v něm bojovat po tvém boku?“

„Tady někdo četl moc rytířských eposů,“ zasmál se Jarka a Mirek se usmál.

 Zafungovalo to.

„Ale asi bych se měl svěřit… Slíbil jsem ti to…“ zvážněl opět Jarka.

„Chceš se na to přemístit na postel? Stejně jsme oba v pyžamu.“

„Jen kalhotám říkáš pyžamo?“ usmál se Jarka. „Ale klidně.“

Už už se zvedal, ale Mirek ho stáhl zpět a něžně vzal do náruče a přemístil je oba na postel. Vzal Jarkovi deku, odložil ji stranou a zabalil je oba do peřiny. Uvelebili se, přičemž Jarka si opřel hlavu o Mirkovo rameno a natočil rameno, aby příliš netlačilo jeho přítele do hrudníku a vydechl.

„Vodu?“ podal mu Mirek flašku.

„Díky, zlato.“

Napil se i Mirek a hned jak lahev odložil, Jarka zpustil.

„Jak jsme byli venku s hlavně pak v té místnosti, kde jsi na chvilku odešel, zmocňovala se mne panika. Hlavně tedy když jsi odešel. Nevěděl jsem zda se složit nebo utéct a dýchat bylo najednou hrozně těžké. Pak jsi mě vzal za ruku a bylo to lepší, ale spolu s panikou vždy přichází ty vtíravé myšlenky jako: ,Bylo by lépe bez tebe.‘ ,Všichni tě stejně nenávidí.‘ ,Nezasloužíš si žít.‘ ,Vidíš? Začínáš se klepat. Jsi hrozně slabý. Měl bys být silnější.‘ a plno dalších…“

„Ach zlato, vždyť jsi ta nejsilnější osoba co znám… A nejspíš úplně nejsilnější. A je zcela nemožné tě nenávidět. Zkus se zaměřit aspoň na jednu tu myšlenku a popři ji. Popírej ji tak dlouho až tě nebude otravovat a pak se zaměř na další. A když to nebude fungovat, řekni si.“

„Díky.“

„A za co prosím tě?“

„Za všechno. Že mě vyslechneš, povzbudíš a taky že když jsem jednou i ne napřímo řekl, že nechci odborníka, nikdy jsi to nevytáhl.“

„Ale když už jsi to vytáhl… Smím vědět důvod?“

„Prostě jen… Nechci nikoho otravovat. Vím, je to jejich práce, ale prostě… A hlavně bych nebyl schopen nic z toho co ti říkám říct někomu jinému.“

„Dobře. Chceš aspoň zkusit třeba nějakou aplikaci? Samozřejmě ne zaplacenou, pak by tam odborník byl, ale třeba nějaká dechová cvičení…?“

„To by šlo.“

„Dobře. Chceš se svěřit ještě s něčím?“

„Ne. To je vše.“

„Díky že jsi mi to řekl. Chceš si už lehnout?“

„Pokud nevadí…“

„Nevadí. Pojď.“

Ulehli, Mirek je přikryl a hned jak se položil, Jarka se k němu přitulil. Ještě chvíli mluvili o radostnějších věcech a pak Mirek cítil, že Jarka usnul. Usmál se, políbil ho do vlasů a pár chvil ho hladil ve vlasech a po zádech. Poté se i on vydal do říše snů.

Nevím, jak dlouho byla tato fanfikce zahrabaná, ale teď se to mění. A zároveň se to i hodí. Škola začala, tak aspoň něco na zlepšení kruté reality :)

[therka1996]

Tayvin 1x37

Scott: Taylor co pak nepřivítáš svýho přítele

ONA JEŠTĚ CHVILKU KOUKÁ V ŠOKU A POTOM BĚŽÍ K NĚMU A OBEJME HO

Taylor: Čekala jsem nejdřív že mi napíšeš až sem vyrazíš ale koukám že jsi mojí pomoc vůbec nepotřeboval

Austin : Malinko nás přesvědčil je odvážnej jsem jít aniž by tě neměl po boku

Calvin: Jsem dospělej chlap nepotřebuju ochranu umím si poradit s více situacema

ONA HO POHLADÍ PO PAŽI

Scott: No já jdu připravit ten hunt mezi váma dvouma

UKÁŽE NA TAYLOR A AUSTINA

Andrea: Mohla by jsi Adamovi ukázat kde bude spát

Taylor: Jo

TAYLOR HO VEZME ZA RUKU A UKÁŽE MU POKOJ PRO HOSTY

Calvin: Pochybuju že tohle je tvoje ložnice

USMĚJE SE

Taylor: Víš když tu jsou moji rodiče tak nechci moc před nima

Calvin: Co myslí jsi že jsi panna

CHYTÍ JÍ KOLEM PASU PŘITÁHNE JSI JÍ K SOBĚ A POLÍBÍ JÍ POTOM JÍ LÍBÁ NA KRK

Calvin: Myslíš že dokážeš být celej večer bez tohodle ?

LÍBÁ JÍ DÁL

Taylor: Adame tohle to tedkon nemůže slibuju že až se vrátíme do LA tak ti to vynahradím

Calvin: Víš že až se zítra vrátíme jdeme spolu na ten HAIM concert

Taylor: Neboj se myslím na to

POLÍBÍ HO

Taylor: Ale dnešní noc budeš muset vydržet beze mně

POHLADÍ HO PO PRSOU ADAM KROUTÍ HLAVOU JDE DOLŮ KDE VIDÍ AUSTINA PODÁ MU DALŠÍ PIVO

Calvin: Slyšel jsem že studuješ

Austin. Ano jsem většinu času víc pryč

Calvin: A baví tě to

Austin: Najednu stranu nejsem rád za to že jsem od rodoiny daleko kvůli mamce ale nic s tím asi tedkon neudělám

Calvin: Taylor mi tedkon říkala že se jí daří mnohem líp než předtím

Austin: To ano ale stejně tam je pořád ten strach o ní stejně jako to má Taylor

Calvin: Já tomu rozumím

AUSTIN PŘIKÝVNE

Austin: Ty to taky nemáš nejjednodušší když máš svojí rodinu ve skotsku

Calvin: Ano vidím jí opravdu málo ale za nějakou dobu za ní budu chtít jet a chtěl bych tam přivěst i Taylor

ONA JDE K NĚMU ZEZADU POHLEDÍ HO PO HLAVĚ

Taylor: Kam že by jsi mě chtěl vzít

Calvin: Za svojí rodinou do Skotska

Taylor: Pojedu s tebou moc ráda

PŘIJDE ANDREA SE SCOTTEM

Scott. Všechno připraveno takže můžeme začít

TAYLOR S AUSTINEM ZABÍJÍ SE POHLEDEM ALE ZE SRANDY ALE POTOM SE NATOČÍ TOHLE VIDEO A CALVINA TO OPRAVDU POBAVÍ

View this post on Instagram

A post shared by T A Y V I N (@tayvinlife)

VŠICHNI JSI TO UŽÍVAJÍ KE KONCI VYHRAJE SAMOŽŘEJMĚ TAYLOR KDO JINEJ BY MĚL VYHRÁT ..

Scott: Napadlo mně co kdyby jsme dneska grilovaly

Calvin: Můžu vám nějak pomoc pokud budete potřebovat můžu dojet pro jídlo nebo pro něco

AUSTIN HO POPLÁCÁ PO ZÁDECH

Austin: To tady všechno máme ale budeme potřebovat pomoc to postavit

Calvin: To není žádnej problém

KLUCI SPOLU ODCHÁZEJÍ PRYČ TAYLOR JE SLEDUJE S ÚSMĚVEM ANDREA K NÍ PŘIJDE

Taylor: Zdá se mi to nebo se Adam tátovi opravdu líbí

Andrea: Nedivím se mu a víš proč než jsi přišla Adam o tobě nádherně mluvil a doufám opravdu že ti neublíží

Taylor: Já mu věřím mami

Andrea: Jsem štastná za tebe

OBEJMOU SE A JDOU DO ZADU PŘIPRAVOVAT JÍDLO

[moonisntaplanet]

něco co ti chci říct, ale neřeknu

pamatuju si, když si mi říkala jak nás nějaký kluk jen tak nerozdělí a že tu pro mě pořád budeš. věřila jsem tomu, chtěla jsem tomu věřit. nechala jsem ti dost prostoru, aby sis s ním užívala krásné chvíle a byla jsem šťastná, že ty jsi šťastná. postupem času jsem si i já našla někoho jiného s kým budu trávit čas, ale pořád jsem dávala přednost jen a jen tobě. někdy jsem se ti bála napsat, někdy jsem ti ani radši nenapsala, protože jsem věděla, že budeš s ním. ano, žárlila jsem. žárlila jsem, že má veškerou tvou pozornost, protože jsem ji i já kdysi měla. psala jsem a psala, doprošovala se o venky s tebou a když už to vyšlo, tak jsem řešily jen jeho. pořád jsem tě zvala na akce, aby ti nebylo líto, že tě nikam nezvu, ale stejně si se s ním jen hádala po telefonu a vlastně si nebyla ani duchem přítomna. bylo mi to líto, pořád je. snažila jsem, moc, ani nevíš jak. bohužel je čas tě nechat jít. nebolí mě to, ani nebude, protože si byla pryč už mnohem dávno před tím, jen jsem si to neuvědomovala. přeju ti, ať je ti dobře, jen mě už netahej za nos. 

-s