#špína

[videli-jste-tento-film]

[terysak]

Špína v domě? Nevadí!

Náš mop si poradí se vším, ano opravdu se vším!

𝖲𝗄𝗏𝗋𝗇𝖺 𝗇𝖺 𝗉𝗈𝖽𝗅𝖺𝗓𝖾? 𝖭𝖾𝗇𝗂́ 𝗉𝗋𝗈𝖻𝗅𝖾́𝗆!

𝖵𝖺𝗌́𝖾 𝖽𝖼𝖾𝗋𝖺, 𝗄𝗍𝖾𝗋𝖺́ 𝗌𝗉𝗂́ 𝗌 𝗄𝖺𝗓́𝖽𝗬𝗆 𝖽𝗋𝗎𝗁𝗬𝗺? TÉd búDé őṕŕávdú ć́íśtá́

𝗠𝗮𝗻𝘇́𝗲𝗹, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝘆 𝘃𝗮́𝘀 𝗽𝗼𝗱𝘃𝗮́𝗱𝗶́ ś ŕé𝗰𝗲𝗽𝗰́ńí̈ Űź́ dvá ḿéśí̈ćé. วαкσ кԃуву тσ αηι ηєвуℓ!

[jejivelicenstvoona]

AUGUST, DIE SHE MUST

podzim je pivo, co ti stéká po bradě, špína za nehty, antidepresiva na nočním stolku, podzim je kaštan schovaný pod polštářem a zlaté slunce schované za šedivými mraky

[annadelveys]

the thing is that czech dubbing is (used to be) VERY good. like one of the very best in the world. honestly i still think that sin city is better in czech. also mash, mash is wonderful in czech. and the simpsons are WAY better in czech than english. oh and the princess bride! ŠPÍNA changed me when i was 4

[kvetyzlouky]

Ztracenka

"co ti dává smysl?" "počkat na jaro."

s tím souhlasím, pevně věřím, že se moje psychika minimálně o 30% zlepší s prvními pampeliškami

potřebuju do přírody, měkkost půdy, sahat na mech, rozedřít si kůži o kůru, lámat větvičky, špína za nehty, jsem příliš dlouho ve městě, až z toho sesychám

chtěla bych skočit do studené vody, abych něco cítila, takový chlad, až to vlastně hřeje, a oči otevřenější než kdy jindy, ale bojím se, že umrznu v moment, kdy vylezu.

chtěla bych u sebe zas nosit láhev na vodu a kapesníky, podělit se s ostatními a vysloužit si za to oslovení maminko.

vidět kometu.

utíkat.

být lepším člověkem pro druhé.

[cadaverinesniffer]

#1 Co teď..

Poslední měsíc se nese ve jménu vstávání před budíkem. Každej den minimálně hodinu. V nohách kocouři, oknem se vkrádá cigaretovej dým a v dálce řve zuřivě řezačka na kachle. Pár minut probíhá snaha vypnout, pak kniha, pak to vzdávám. Protože mozek právě zaplavila ranní kyselina. Její povaha je stále stejná. Pokud bych chtěla analyzovat její chemickej vzorec, momentálně bych v něm našla neutišitelnej vztek, ukřivděnost, pocit zrady, ostrou bolest ze ztráty blízké osoby - to vše by se nabalovalo v linii na hlavní a nejsilnější molekulu, odpor k lidem. Ten je momentálně na historickém maximu.

A protože každý zkušený majitel kyseliny ví, že ležení na místě způsobuje to nehorší poleptání, je na čase se zvednout a začít s dekontaminací. Každý den má jasně danou strukturu.

Tak třeba dnes:

ráno tě budí kyselina, pokus o spánek (7:00)

Nemá to cenu (8:00)

ráno se jí a pije kafe (9:00)

potom úklid, vyčistit kocourům záchod (9:30)

odnos bordelu do popelnic v jiným baráku (🥲 10:30)

reorganizace meal prepu (je v něm moc vysokokalorických kravin a málo proteinu, 10:45)

úřad (11:00)

úřad č.2 (11:30)

protein v levných potravinách (12:00)

výpis z katastru (12:30)

maso z krůtí farmy (13:00)

oběd ?

Marnej pokus se dospat v posteli plné kyseliny ?

Gym (16-17:00)

jídlo (20:00)

bude nějakej čas na art? Ne, radši ještě ukliď ten bordel (21:00)

Tak třeba zítra. (23:00)

Kyselinu provokujou banality. Třeba narušení rutiny, nedostatek soukromí a osobního prostoru, nesplnění vlastních cílů. To je vůbec největší prohřešek vůči kyselině -> Jsi podřadnej lůzr, co nemá hodnotu, protožes neumyl nádobí. To pak vede řetězením myšlenek k následujícímu -> v práci tě všichni nenávidí, jenom předstírají, že ne, v rámci slušnýho vychování. A následuje -> jsi zrůda, celý tvoje tělo je na zvracení, seš špinavá a každej to z tebe cítí na sto honů. A před hranicí starý dobrý -> Jsi podřadnej zmetek, kterýho nikdo nerespektuje a zasloužíš si za to zaplatit vlastním masem.

V tuto chvíli, tedy kdy kyselina leptá základní pilíře tvé sebehodnoty, máš na výběr ze dvou možností - sebedestrukce/sebepoškozování, trest, nebo zmáčknout emergency exit -> okamžitě vstát a změnit to, co jsi doposud dělal. Vyrážíš do boje s kyselinou///// neutralizuj její sílu důvodama, který kontrujou tvoje lůzrovství, a to včetně těch nejmenších (od schopnosti vykopat se z postele, po životní posuny směrem dopředu). Cítí k tobě nenávist a nejsou schopni ti to ani říct? Potom je to jejich problém a ne tvůj, a navíc, jsou to pokrytci. A potom smrtelná schránka. Sprchuješ se? Staráš se o svoje tělo? Potom nejsi špína. Chceš být kopií svýho okolí, aby jsi zapadl? Pokud ne, budeš velkou část lidí odpuzovat, protože jsi deviant. Máš ve svém životě kamaráda, nebo blízkýho člověka, kterýmu není odporný na tebe sahat, obejmout tě a sdílet s tebou osobní prostor? Potom jsi někdo, kdo je respektován (ale co když je to jen z lítosti? Opět, potom je dotyčný pokrytec a není to tvůj problém). A jak uniknout před chutí potrestat se? O tom se rozepíšu v nějakým dalším segmentu (protože je to pro mne po několika letech opět aktuální), ale momentálně mne od chuti porcovat drží pár faktů, a třeba se v nich taky najdeš:

Okolí mne bude považovat za slabocha (povrchní, ale účinný)

Nechci víc poškodit krásný tetování, který je prací skvělých umělců a já bych ji tímto znehodnotila

stejně, jako cigareta, mi to nepomůže s problémem. Je to pouze tlumič, a já se musím naučit čelit kyselině sama.

Ubližuju tím lidem, kterým na mě záleží a vynaložili spoustu sil pro to, aby mi pomohli. Je to z mé strany disrespekt vůči nim.

Můžu si ublížit jinak - vyčerpat se několikahodinovou procházkou bez cíle, jít do Gymu, jít trhat kopřivy na čaj bez rukavic.

Můžu si pustit dokument/ přečíst si literaturu faktu o událostech a lidech, kteří prošli skutečným peklem a vše zvládli (nedoporučuji v některých konkrétních momentech, kdy tě taková činnost může dostat hluběji pod hladinu kyseliny)

Můžu brečet, dokud oheň nevyhasne a neusnu vyčerpáním

Je toho víc, a v dalších měsících to určitě rozeberem. Teď je čas pokusit se dospat ranní dluhy.

Držme se

[allmothsdied]

Pokaždý, když potkáš ty starý známý, ty tváře cos jako děcko potkávala v církvi, než jsi odtamtud zdrhla, všechny ty, co tě znali jako zlomenou malou holčičku, pokaždé, děláš to sakra pokaždé, jim ukazuješ, jak moc jsi to od tý doby všechno posrala, svůj život, všechno. Jako bys je prostě musela šokovat, vrazit jim to do ksichtu... I was bad before, but see how much worse I managed to get...

Nevíš, proč to děláš... Možná je to tichá výčitka, chtěli jste mě zachránit, snažili jste se mě zachránit, ale vysrali jste se na mě, tak teď koukejte jak si dovedu podělat vlastní život, koukejte, co jste způsobili, koukejte jak ubohá jsem, koukejte, jak daleko dokážu utéct od vašich hodnot...

Koukejte, co ze mě vyrostlo, proč jste mě nezachránili? Proč jste mě opustili? Proč jste se na mě vysrali? Ha? Byla jsem zatraceně malý děcko! Proč jste... Proč proč proč? Teď už je pozdě. Pro mě. Pro vás.

Házejte kameny. Upalte mě. Je ze mě děvka. Je ze mě kacíř. Je ze mě hříšnice. Je ze mě lidská špína. Nadávám vašemu bohu, směju se vaší víře, pohrdám církví. Kdo bude první? Kdo hodí kamenem? Nebojte, já čekám, já se usmívám. Házejte.

Teď už je pozdě, už mě nejde zachránit, jsem příliš daleko.

A pak koukám do těch smutných očí. A vidím v nich tu malou holku, kterou jsem byla... Tu malou holku, kterou jsem opustila. A vnitřně pro ni umírám. Pro ni a všechno, co kdy mohla být. Vnitřně pro ni pláču. Protože už ji nemůžu zachránit. Protože jsem ji nechala napospas lvům. Nechala jsem ji tam umřít. A tak pláču, když vidím její odraz v jejich očích a pláču, když vidím jejich bolest. Protože v tomhle jsme stejní, oni a já. Nemáme nic než výčitky. Výčitky a vinu.

A pak tak sedíme, v tom nastalém tichu, protože už není co říct. Není co dodat. Sedíme a koukáme na sebe. A vzpomínáme. Na ní, na tu holku, kterou jsem byla. Na tu holku, která byla, ale už není.

Jenže oni si ruce zasviněný vinou mohou umýt, já ne, já s ním musím žít. To jediný mi po ní zbylo.

[payosaurus]

chybis mi každý den.

pomalu zapomínám tvoji vůni, tvůj hlas. nedokazu se smířit s tím, ze jednou zapomenu úplně.

tvoje hebká kůže s jizvami ode mě, vlasy který jsem měl v puse, protože ti padaly, modrý rty ze zimy i když bylo léto. špína na tvářích která skrývala tvoje pihy.

nepamatuju si kolik jsi jich měla i když jsem je počítal každou noc pred spaním. jehly ve tvoji kabelce, každá byla tupá a nedalo se o ni píchnout a ja i tak se o ně vždy píchnul.

když byl šedý den a ty si zářila, plánoval jsem s tebou budoucnost v současnosti bez budoucnosti.

ani nevím jaká jsi byla, když jsi byla střízlivá. kopal jsem do tebe a tys plakala. jaký by to bylo teď ?

koukas se na mě ? jsi tam nahoře??

chci te obejmout a omluvit se ti za všechno a uvěřit ze e se vratis a ze mě už nikdy neopustis ze už mw nikdy nenechas samotnyho proč si odešla běh rozloučení

[pepikhipik]

Lesk a špína Spotify - Harakiri Czurakami

Internetové služby pro streamování hudby se v letech 2020 a 2021 staly pro mnohé umělce prakticky jediným způsobem, jak si udržet stabilní příjem a dostat svou tvorbu k lidem. Nejvíce hudebníkům vykročil vstříc portál Bandcamp, jehož provozovatelé se vždy během jednoho pátku měsíčně zcela zřekli podílu z nákupu alb a písní a veškeré výnosy z prodeje tak šly rovnou umělcům. Na opačné straně barikády se nacházelo Spotify, které tvůrcům nepomohlo vůbec nijak. Tedy pokud nepočítáme slova jeho spoluzakladatele Daniela Eka, který se nechal slyšet, že pokud umělci chtějí od švédské streamovací služby více peněz, tak by měli zkrátka vydávat více hudby… (viz zde) https://www.nme.com/news/music/spotify-ceo-says-its-not-enough-for-artists-to-release-albums-every-3-4-years-2719272

Internetové služby pro streamování hudby se v letech 2020 a 2021 staly pro mnohé umělce prakticky jediným způsobem, jak si udržet stabilní příjem a dostat svou tvorbu k lidem. Nejvíce hudebníkům vykročil vstříc portál Bandcamp, jehož provozovatelé se vždy během jednoho pátku měsíčně zcela zřekli podílu z nákupu alb a písní a veškeré výnosy z prodeje tak šly rovnou umělcům. Na opačné straně barikády se nacházelo Spotify, které tvůrcům nepomohlo vůbec nijak. Tedy pokud nepočítáme slova jeho spoluzakladatele Daniela Eka, který se nechal slyšet, že pokud umělci chtějí od švédské streamovací služby více peněz, tak by měli zkrátka vydávat více hudby… (viz zde https://www.nme.com/news/music/spotify-ceo-says-its-not-enough-for-artists-to-release-albums-every-3-4-years-2719272 )

Kartel hudebních vydavatelů

…Ek samozřejmě není úplně vedle. Podle dat z roku 2021 se na Spotify každý den nahrává více než 60 tisíc nových skladeb. Zaznamenat a vydat vlastní hudbu je dnes podstatně jednodušší než když předtím, což má ale za následek přehlcení nejen nabídky, ale i samotných posluchačů. Získat si něčí pozornost bylo vždy komplikované, ale udržet si ji je dnes téměř nemožné. Současní konzumenti navíc mnohdy nemají čas ani náladu pídit se po nových umělcích, natož sledovat, co kdo vydává, a tak se raději zcela oddávají streamovacím algoritmům a výběrovým playlistům.

Aby se se na nich hudebník ale ocitl, potřebuje a priori dostatečnou podporu labelu, zájem posluchačů a propagaci. Hudební průmysl je ovšem stejně elitářský a predátorský jako jakýkoliv jiný byznys a na vrchol se v něm dere jen horko těžko. Vezme-li navíc v úvahu, že ještě před dvaceti lety si na trhu konkurovala šestice největších vydavatelství (BMG, EMI, PolyGram, Universal Music Group, Sony Music a Warner Music Group), z níž dnes zbyla pouhá polovina (poslední tři jmenovaná), a máme tady něco, co pomalu zavání kartelem.

Temné stránce světa nahrávacích společností jsem se věnoval již v závěru loňského článku o historii hudebních nosičů, a proto nemohu popřít, že vše potenciálně špatné na Spotify do značné míry pouze reflektuje vady hudebního průmyslu jako takového. Přesto nám ale tento symptom mnohem rozsáhlejší choroby nabízí několik zajímavých poznatků o kybernetických podvodnících malého i nadnárodního charakteru, které bychom rozhodně neměli přehlížet. Toto je příběh o streamovacích farmách, botnetech, hackingu a neexistujících umělcích. Příběh Spotify.

Předchůdci streamování

O atmosféře kolem počátků hudebního streamingu jsem ve zkratce psal již ve výše zmiňovaném článku, avšak nyní budu hovořit trochu konkrétněji. Po přechodu na kompaktní disky a počítačem zpracovatelné hudební formáty jako WAV, AIFF a MP3 už vůbec nic nebránilo tomu, aby se alba a skladby mohly v nepozměněné podobě vydat do postupně se rozšiřujícího kyberprostoru. Sdílení a posílání hudby nebylo nikdy předtím tak jednoduché. Přepalování CéDéček bylo ovšem pouhou špičkou ledovce. V roce 1999 došlo ke spuštění hudební služby Napster, jež uživatelům umožňovala ve formátu MP3 sdílet, kopírovat a stahovat písně i celé desky. Napster v době největší popularity navštěvovalo až 80 milionů uživatelů z celého světa, nicméně reakce hudebního průmyslu na sebe nenechala dlouho čekat.

Vedle žalob ze strany bezpočtu nahrávacích společností se hudební služba dostala také pod palbu umělců jako Metallica, Dr. Dre či Madonna, jejichž nové skladby někdo na internet nahrál ještě před oficiálním vydáním. Přestože členové kapel Radiohead a Limp Bizkit nebo rapper Chuck D ze skupiny Public Enemy poukazovali na to, že podle výzkumů „piráti hudby“ za fyzická alba utrácí více než ostatní, Metallica požadovala finanční náhradu jak od společnosti Napster, tak od více než tří set tisíc uživatelů, kteří jejich skladby sdíleli online. Americká metalová kapela, která se poprvé dostala do povědomí v osmdesátých letech díky rozmnožování svých demokazet mezi fanoušky, tak v očích mnohých nesmírně klesla, ale nakonec stejně dosáhla svého.

Služba Napster musela v roce 2001 ukončit činnost, ale na jejím místě se vyrojily desítky dalších jako LimeWire nebo BitTorrent. O dva roky později spustila společnost Apple Inc. internetový obchod iTunes Music Store, v němž si vlastníci produktů firmy mohli vůbec poprvé písně ve formátu MP3 kupovat. Na tento model časem navázal i portál Bandcamp, který se ale řadí spíše mezi více undergroundové hráče na poli hudebního streamingu, stejně jako byli svého času weby MySpace či Soundcloud, jež jako jedny z vůbec prvních nechávaly umělce sdílet vlastní hudbu s posluchači, kteří si ji mohli bez omezení a zdarma pouštět.

Gigant, kterému se nic nevyrovná

Zatím ale nikdo nenabízel kompromis pro nahrávací společnosti a tvůrce, jež chtěli z internetového přehrávání dostávat podíl, a uživatele, kteří byli ochotni za úplatu tuto službu využít. Tehdy na scénu přišli Daniel Ek a Martin Lorentzon, duo Švédů, jež si uvědomovalo, že internet pro hudební průmysl představuje budoucnost, kterou se chtě nechtě musí ubrat, pokud si chce uchovat svůj punc a pozlátko. V roce 2006 tak založili společnost Spotify (blend anglických slov „spot“ a „identify), jež o dva roky později rozjela vlastní zcela legální službu pro streamování hudby. Aplikace zpočátku operovala formou sdílení souborů na podobném principu jako BitTorrent, ale od roku 2014 začal užívat model server-klient.

Spotify nabízí celou plejádu služeb, které se ovšem mohou lišit podle toho, jestli jste platící uživatel. V nabídce naleznete nepřeberné množství singlů, EPs, alb, playlistů a podcastů. Pokud zdarma užíváte webovou nebo počítačovou aplikaci, pak máte omezený počet přeskočení skladeb a také musíte po odehrání určitého počtu písní vyslechnout reklamu. Na mobilní verzi si nicméně ani nemůžete vybrat, jakou skladbu chcete přesně poslouchat, a jste odkázaní pouze na náhodné přehrávání. Uživatelé Spotify Premium se za poplatek, který nyní v průměru činí kolem 150 korun měsíčně, nemusí nikterak omezovat a mohou si navíc audio stáhnout do zařízení a poslouchat offline.

Existují dva způsoby, jak si uměle navýšit počet streamů. První jsou tzv. streamovací farmy neboli sestavy desítek, někdy stovek zařízení (většinou chytrých mobilních telefonů), které následně dnem i nocí přehrávají vybrané skladby přes uměle vytvořené neplatící účty.

Spotify je dnes druhou nejužívanější aplikací pro streamování hudby a podcastů. Podle dat z konce března 2021 ji každý měsíc navštěvuje 356 milionů uživatelů a z toho 158 milionů za ni platí. Služba obsahuje přes 78 milionů skladeb od 3 milionů interpretů, 2,6 milionů podcastů a 4 miliardy playlistů (viz zde https://newsroom.spotify.com/company-info/ ). Financování probíhá tím způsobem, že po uplynutí kvartálu Spotify sesbírá veškeré peníze získané od platících uživatelů a z reklam, vezme si svůj 30% podíl a zbytek rozdělí podle počtu streamů jako tantiémy pro umělce (tedy většinou nahrávací společnosti, jež umělce zastupuje). Jako jeden stream (jeden poslech písně) se počítá přehrání alespoň 30 sekund z písně. Čím více streamů, tím více peněz hudebník dostane – tak by to alespoň mělo teoreticky fungovat. V praxi ale naneštěstí narážíme na potíže…

Hodnota umění?

Spotify samozřejmě není jediná služba pro streamování hudby na světě. Přestože stran počtu posluchačů a streamů drtivě předhání většinu konkurence, relativně početnou uživatelskou základnu si drží i Apple Music, TIDAL, Amazon Music, Rhapsody, Google Play Music, Deezer či Xbox Music. Oproti Švédům nabízí jednotlivé platformy uživatelům určité výhody, nicméně jednu věc mají prakticky všechny společnou – v průměru platí umělcům lépe než Spotify. Nebývalo tomu přitom tak vždy. Ještě v roce 2014 činila cena za Spotify stream v přepočtu průměrně deset haléřů, ale v roce 2020 činila tato částka již pouhých sedm haléřů. Toto zjištění je poněkud tristní, uvážíme-li, že švédská streamovací služba má v porovnání s některými jinými více než desetkrát tolik posluchačů a streamů. Proč tedy od ní interpreti dostávají v průměru rok od roku méně a méně peněz?

Plejáda streamovacích služeb

Když Ek a Lorentzon platformu zakládali, oba byli milionáři, kteří podle vlastních slov pouze chtěli začít nový projekt, jenž by je opravdu bavil. Uvědomovali si, že streamování hudby pro ně nejspíš nebude vyloženě výnosné, ale netrápilo je to. Během spravování Spotify údajně nikdy příliš nehleděli na zisk, ba spíše na celkový růst společnosti a spokojenost investorů. To vše se pak projevuje i na tom, jak švédská služba rozděluje tantiémy.

Podle zprávy z druhého kvartálu roku 2020 má 1,4 % nejposlouchanějších umělců na kontě 90 % všech streamů na platformě. Zbylých 10 % si tedy drží ostatních 98,6 % interpretů, což by z podstaty věci ničemu nevadilo, kdyby Spotify opravdu vyplácelo peníze na základě počtu streamů, jako to dělá například vůbec největší streamovací služba YouTube se svým YouTube Premium, kde mají uživatelé jistotu, že se jejich předplatné rozdělí pouze mezi těmi, které opravdu poslouchají a sledují. Spotify ale místo toho odměňuje na základě toho, kolik procent streamů z celkového počtu na platformě náleželo umělci.

Pokud tedy v rámci druhého kvartálu společnost vyplatila na tantiémách v přepočtu celkem 27 miliard korun, oněch 98,6 % umělců (2 957 000) si musí mezi sebou rozdělit pouhou desetinu z této částky. V průměru to tak vychází na něco málo přes 900 korun na kvartál, a tudíž přibližně 300 korun na měsíc pro jednoho interpreta. A to ani nebereme v potaz náklady na nahrání, produkci, vydání a propagaci hudby či peníze, které se musí investovat, abyste se na Spotify vůbec ocitli, nebo nepochybné propastné rozdíly mezi hudebníky, co vydělají sotva několik haléřů, a těmi, kteří si i navzdory tomu všemu díky streamování slušně přivydělávají. Ovšem ale i o některých z nich je nutné něco zmínit…

Umělé navyšování streamů

Možná jste někdy na začátku pandemie slyšeli, že svého oblíbeného umělce v těchto těžkých časech nejlépe podpoříte, když budete jeho hudbu streamovat i přes noc, zatímco budete spát. Ač se to může zdát jako zvláštní, tak podobné taktiky jsou obzvláště na Spotify zcela běžné. Švédská streamovací služba je pro ně přímo stvořená, protože nejenže od uživatelů nevyžaduje dvoufázové ověření (pokud nejste přihlášení přes Facebook), ale dokonce se ani netají tím, jakým způsobem streamování probíhá. Většina ostatních platforem navíc pro započítání streamů bere v potaz jen omezený počet přehrání skladby za den, kdežto na Spotify můžete za předpokladu, že si nepouštíte stejnou věc pořád dokola, přičítat streamy po třiceti sekundách prakticky donekonečna. To všechno nicméně ze služby činí ráj pro podvodníky z řad ať už hackerů nebo dokonce i velkých hudebních vydavatelství.

Existují dva způsoby, jak si uměle navýšit počet streamů. První jsou tzv. streamovací farmy neboli sestavy desítek, někdy stovek zařízení (většinou chytrých mobilních telefonů), které následně dnem i nocí přehrávají vybrané skladby přes uměle vytvořené neplatící účty. Tato metoda je ale poněkud nákladná, časově náročná, a navíc vyžaduje volný prostor. Z toho důvodu mnozí raději využívají tzv. botnety čili automatické internetové roboty, které streamují z několika profilů najednou. Jejich výhodou je, že mnohdy zneužívají už existující uživatelské účty. Na dark webu se prodávají přihlašovací údaje k nepřebernému množství profilů, k nimž hackeři získávají přístup buď nabouráváním online databází nebo phishingem.

Jakmile mají podvodníci streamovací farmu nebo hacknuté účty, tak už je to jednoduché. Buď spojí síly s již fungujícím hudebníkem, nebo si založí vlastní umělecký profil (případně několik), nahrají na něj hrstku narychlo uplácaných skladeb a začnou rýžovat. Děje se to častěji, než byste si mysleli. V roce 2017 takto připravili neznámí Bulhaři švédskou streamovací službu v přepočtu o více než 20 milionů korun (viz zde https://tech.instory.cz/275-mazani-bulhari-obrali-spotify-temer-o-milion-dolaru-neporusili-pritom-jediny-paragraf.html ). Spotify se sice pokouší s farmami a botnety bojovat tím, že průběžně promazává skladby a streamy, které by mohly souviset s podvodnou činností, nicméně fakt, že platforma za několik let stále nesvolila k žádným opatřením, jež by umělému navyšování předešla nebo jej alespoň zásadně omezila, vypovídá o tom, že možná ani nechce, aby tento problém zmizel.

Ekovi s Lorentzonem záleží jen na tom, aby čísla rostla, což se děje. Ať už je zdrojem streamů cokoliv, Spotify svých 30 % obdrží vždy. Jediný, koho podvodníci ochuzují, jsou umělci, kterým se tak snižuje procentuální podíl na streamech. A rozhodně se nejedná jen o pár drobných. Magazín ( https://www.rollingstone.com/pro/features/fake-streams-indie-labels-spotify-tidal-846641/ ) Rolling Stone odhaduje, že falešné streamy připraví interprety ročně v přepočtu až o 6 miliard korun. Tuto ztrátu nicméně pociťují především malí umělci a nezávislá vydavatelství, protože věřte, nebo ne, velké ryby hudebního průmyslu si s v porovnání drobnými streamovacími podvodníčky nemají vůbec co vyčítat.

Podvody v nejvyšších kruzích

V roce 2014 nahrála indie funková kapela Vulfpeck na Spotify album Sleepify. Deska obsahovala deset půlminutových skladeb neobsahujících nic než ticho. Skupina své fanoušky nabádala, aby si Sleepify přehrávali dnem i nocí, aby pak mohla z tantiém zaplatit náklady na koncertní turné. Švédská streamovací služba sice nad činem kapely zprvu vyjádřila pobavení, ale album stejně nakonec do měsíce smazala. O šest let později zveřejnil Justin Bieber na sociálních sítích příspěvek, v němž své posluchače prosil, aby stejně intenzivně (a pokud zrovna nežili ve Spojených státech, tak klidně za pomoci VPN) streamovali jeho nový singl „Yummy“, aby se na žebříčcích amerických hitparád vyšplhal na první místo. Reakce od Spotify? Žádná. Že by to nějak souviselo s tím, že si Vulfpeck vydávají věci sami a v malém, zatímco Bieber je jedním z nejprodávanějších zpěváků pod Universal Music Group, a tím pádem svými čísly prospěje jak vydavatelskému, tak streamovacímu korporátu?

Tím to ovšem zdaleka nekončí. Sice neexistují žádné přímé důkazy, jež by potvrdily, že nahrávací společnosti zneužívají farem a botnetů, ale nemalé množství neoficiálních nálezů svědčí o opaku. V roce 2019 vydal rapper French Montana singl „Writing on the Wall“, z něhož se pro nezájem posluchačů zpočátku stal úplný propadák. Uplynula ovšem nějaká doba a skladba se začala zničehonic drát to popředí hitparád na Spotify. Ve stejný okamžik si shodou okolností bezpočet lidí na Twitteru stěžoval, že někdo hacknul jejich účet na švédské streamovací platformě a stále dokola pouštěl právě tuto píseň. Za zmínku také stojí, že se singlu tehdy dařilo jen a pouze na Spotify.

Ve stejném roce německý DJ a producent Jon Sine nahrál na YouTube video, v němž názorně ukázal, jak to vypadá, když přes váš účet někdo chce streamovat botnetem. V tomto případě ovšem hacker nenechal přehrávat vlastní falešnou hudbu, nýbrž výhradně alba od losangeleského rappera YG. A jak nasvědčuje článek od The New York Times, Sine nebyl zdaleka jediný, komu ze Spotify znenadání začaly hrát písně od populárního amerického hudebníka. Nelze nicméně tvrdit, že by v těchto machinacích měli prsty samotní interpreti. Za vším stojí pravděpodobně někdo z jejich manažerského týmu, zatímco samotný umělec o celé záležitosti nemusí mít ani ponětí.

Třešnička na dortu

Z veškerých dosavadních odhalení se může zdát, že Spotify představuje pouze nedokonalou platformu, která je pouhou obětí nejrůznějších podvodů, v nejhorším možná nečinný spolupachatel předních hudebních nakladatelství. V roce 2017 ale vyšlo najevo, že se švédská streamovací služba podílí na těch samých praktikách, proti nimž zdráhavě bojuje. Ukázalo se, že mnohé z jejích nejoblíbenějších instrumentálních studijních playlistů, jež poskládali dohromady přímo administrátoři Spotify, zahrnuje převážně jen samé neexistující švédské umělce (viz zde https://www.netimperative.com/2017/07/13/spotify-accused-filling-playlists-fake-artists-save-royalties/ ).

Většina skladeb z těchto playlistů pocházela z dílny nahrávací společnosti Epidemic Sound, která se zaměřuje na vytváření hudby pro bezplatné využití. Navzdory tomu ovšem autoři těchto skladeb údajně i tak dostávají tantiémy a pouze se o ně napůl dělí se společností. Nutno ale podotknout, že částečným vlastníkem Epidemic Sound je firma Creandum, jeden z prvních investorů do Spotify (viz zde https://www.musicbusinessworldwide.com/why-spotifys-fake-artists-problem-is-an-epidemic-literally/ ). O to zajímavěji pak působí pravidla švédské streamovací služby, v nichž jasně stojí, že si umělci ani jejich vydavatelství nemohou zaplatit za to, aby je platforma umístila do oficiálních playlistů (viz zde https://artists.spotify.com/blog/behind-the-playlists-your-questions-answered-by-our-playlist-editors ). Je ovšem nad slunce jasné, že s dvojím metrem si Spotify rozhodně hlavu nedělá.

Streamování hudby znamenalo revoluci a v mnoha ohledech i záchranu pro hudební průmysl. V konečném důsledku nicméně také přispělo k obohacení těch v čele a ochuzení všech ostatních. K podvodům samo sebou může docházet i na ostatních streamovacích službách, nicméně Spotify jak vidno podobné chování buď nepřímo toleruje, nebo dokonce rovnou podporuje. Nabízí se otázka, zdali je současný systém o moc lepší než nelegální stahování hudby, kdy docházelo okrádání jen jednotlivých interpretů. Když si totiž nyní někdo na Spotify uměle navýší streamy, okrádá tím úplně všechny – tedy až na samotnou švédskou platformu, jež na tom nepokrytě vydělává.

Autor: Petr Uram

Zdroj: https://www.hrkr.cz/lesk-a-spina-spotify/

[videli-jste-tento-film]

Jedna dekáda ve 100* filmech: speciální statistika (2010–2019)

*ve skutečnosti je jich 101, ale pš!

Dnes jsem si při přidávání nového filmu uvědomila, že už jsme na tomhle blogu ohodnotili 100 filmů z jedné dekády, a to mi přišlo velký a podstatný. Takže dnes jedna speciální statistika zaostřená tentokrát jen na filmy natočené mezi roky 2010 a 2019.

Takhle vypadá koláč ohodnocených filmů podle let, nejvíc filmů jsme hodnotili z roku 2016, ale i jinak je to celkem vyrovnané.

Viděli jsme jen 11 filmů, 42 známe, ale neviděli jsme je, a 48 neznáme vůbec. Jak vidíte, neviděli jsme lol žádný film z let 2013, 2017 a 2018. Nejvíc neznáme filmy z roku 2015 (90 %). Když porovnáme tuhle dekádu se všemi filmy, je tahle specifická zejména tím, jak moc se liší poměr viděných a neviděných filmů

viděno 2010's: 10,9 % X viděno celkem: 20,7 %

neviděno 2010's: 41,6 % X neviděno celkem: 28,1 %

Vzhledem k tomu, jak staré je osazenstvo čumblru (by voko spíš do 25 let), není překvapení, že o hodně filmech víme, ale jako správní odpůrci nové české kultury se na ně prostě nedíváme. Anyway...

Viděli jsme...

Anděl Páně 2 (2016) (17. místo celkem), režie Jiří Strach

Tři bratři (2014) (34. místo), režie Jan Svěrák

Dvanáct měsíčků (2012) (43. místo), režie Karel Janák

Tajemství staré bambitky (2011) (44. místo), režie Ivo Macharáček

Šťastný smolař (2012) (45. místo), režie Jiří Strach

Kuky se vrací (2010) (64. místo), režie Jan Svěrák

Korunní princ (2015) (76. místo), režie Karel Janák

Probudím se včera (2012) (90. místo), režie Miroslav Šmídmajer

Občanský průkaz (2010) (93. místo), režie Ondřej Trojan

Dešťová víla (2010) (97. místo), režie Milan Cieslar

Princezna a půl království (2019) (98. místo), režie Karel Janák

Jen dva filmy (ty kurzívou) nejsou pohádky nebo filmy pro děti. Režisérskou hegemonii má Karel Janák (3 filmy), těsně následovaný Jiřím Strachem a Janem Svěrákem (2 filmy).

Když se podíváme na scénář (to normálně nedělám, ale tohle je speciální scénáristický týden v Lidlu), tak mají dvě položky na svědomí Marek Epstein (Anděl Páně 2 [spolu se Strachem] a Šťastný Smolař) a Petr Hudský (Korunní princ a Princezna a půl království). Čtyřikrát se stalo, že si režisér svůj film i napsal – Anděl Páně 2 (s Markem Epsteinem), Dvanáct měsíčků, Kuky se vrací a Dešťová víla (s Janem Míkou).

Kromě scénáře mrkneme speciálně i na hodnocení filmů na ČSFD. Nejlépe hodnocený je Občanský průkaz (79 %), přes 70 % má ještě Anděl Páně 2 (77 %), nejhůře hodnocená je Dešťová víla (52 %), což si beru osobně.

O těchto filmech průměrně hlasovalo 70 lidí.

Neznáme... (jen top 10, protože jakože je jich moc)

Bloudím (2010) (6. místo celkem), režie Martin Müller

Nenasytná Tiffany (2015) (9. místo), režie Andy Fehu

Očima fotografky (2015) (20. místo), režie Matej Mináč

Hany (2014) (35. místo), režie Michal Samir

Pirko (2016) (46. místo), režie Lucia Klein Svoboda, Petr Svoboda

Tanec medzi črepinami (2012) (53. místo), režie Marek Ťapák

Eva Nová (2015) (59. místo), režie Marko Škop

Špína (2017) (60. místo), režie Tereza Nvotová

Ten, kdo tě miloval (2018) (78. místo), režie Jan Pachl

Prach a broky (2015) (79. místo), režie Šimon Pešta

Tady je to mnohem pestřejší, ale některé věci se přece opakují – například jsou tu slovenské filmy, filmy žen-režisérek, amatérské filmy, dokumentární filmy, povídkové filmy... Prostě všechno to, co tragicky nikoho nezajímá.

Scénáristicky je to tu stejně rozrůzněné – žádný scénárista se neopakuje. Ještě častěji než u viděných filmů se ale stává, že je režisér zároveň scénáristou. Týká se to celkem 7 filmů, scénář jiný člověk psal u Špíny (Barbora Námerová) a Prach a broky (Mikuláš Pešta a Vít Filipovský), Tanec medzi črepinami scénáristu nemá, z čehož vyvozuju, že buď bylo všechno impro, nebo se v tomto filmu vůbec nemluví.

ČSFD je k těmto filmům krutá, nejlépe hodnocený je dokument Očima fotografky (79 %), nejhůře potom Ten, kdo tě miloval (31 %).

O těchto filmech hlasovalo v průměru 62,5 člověka.

A co bude dál???

Co já vím. Tenhle post píšu už děsně dlouho a mám hlad. Tak vám prostě asi jenom řeknu, abyste se dívali na české a slovenské filmy a abyste hlasovali v anketách. Tož tak. Přeju šťastný a veselý konec července, přátelé, uvidíme se zase brzy.

[vykotlanost]

Stěhováci. --seznamy a inventáře--

Lidé, kterým procházejí rukama nastřádané majetky, flekaté matrace. Pýcha i špína každé domácnosti. Příborníky a koberce.

Stát se stěhovákem a považovat celým tělem tíhu a vážnost domácností, ctihodnost příborníků, flekaté matrace, (někomu, haha) sebrané spisy. Lustry kdoví po kom. Věci vyšmelené, ukradené, zděděné, výhodně koupené od lidí prchajících ze země, věci přisvojené časem, věci nalezené, věci nevrácené, věci zapůjčené na neurčito. Věci, které nelze použít ani vyhodit.

[ocean-prachu]

není všechno zlato

Se vidíme, jak vypadáme a jak vypadáme, to je to jediný, co je tu vidět, ovšem kromě tý další jediný věci, kterou nelze nevidět, nelze neslyšet, nese se Kounicovou až dolů k revitalizovanýmu moraváku, šustění papírků, cinkání penízků. Zářivá, je těžká, né zas tak závažná, hlavně se moc nepředřít nadměrným přemýšlením. Má cenu velice vyčíslitelnou v rámci trhu s uměním, hodnota? Nominální. A dál? Slova, říkám! Kušuj, potěžkej, pohlaď, nakrm jí, nakrm, nekousej, vylámeš si zuby. Vylámeš si zuby a budeš bezzubá, bezzubá bezhraniční beztvará, rozprostřená. Formy bez obsahů, obsahy bez forem, dotek krále Midase a hlava bude žrát co? Milan Houser musí být na sebe skutečně hrdý, nejspíš zasel hluboko, když ještě několik let po odchodu z funkce děkana sklízí plody své práce. Brambora je vyhlášena královnou plesu! Moderátor večera pod tíhou veškeré té křiklavé nádhery nesourodého chaosu ztrácí slova i vůli se ovládnout a už v polovině vyhlašování tomboly vybízí k tanci, podpírajíc djský pult. Se vidíme, jak vypadáme. Jsme krásný, krásný a blejskavý, máme mladý bílý těla bez zásadních vrozenejch handicapů. 

Jak to ve skutečnosti celý bylo a je ale zůstává otázkou. Jestli se jedná o pohodlnost odmítat reflexi sebe v kontextu světa a naopak nebo o strach tvarovat nehmotu do příliš pevných a tudíž (možná však pouze zdánlivě) neinkluzivních forem. Že by alibismus…jenže čí? Malý světy vždycky zrcadlí ty velký nad sebou, ani v mikrokosmu fakulty výtvarných umění v Brně tomu není jinak. Hranice toho, co se smí a co se nemá jsou nečitelný, stejně jako plesová výzdoba, stejně jako vymezení ateliéru environmentu, stejně jako to, jestli má pedagogický sbor dovoleno spát se studentstvem nebo jestli je kvůli tomu zprostíme funkcí a odpošleme do záhrobí (obecně vzato: když se mají rádi, tak to tolerujeme.) Jinak nikdo nic, ničemu nikam, všechno všem, ode zdi ke zdi a po škole zpátky do gastra anebo z ní snad radši vůbec neodejít, z lásky k vědění? Tak číst knížky je určitě bezva, lepší dělat to za peníze než zadarmo, ale taky protože co jinýho, co sakra jinýho! a navíc, kde jinde než tady se dá tak krásně lhát, spíš nalhávat, trochu se pozlatit. Oslava třiceti let fakulty, upocený dlaždičky a cáry toaletního papíru po půlnoci na dámách, školní diskotéka na lyžáku, za kterou nakonec nikdo nechce nést plnou odpovědnost - na takovou míru anarchie ještě očividně nejsme dost vyzrálý. Ačkoli je nutný ocenit snahy překopat mezigenerační dialog, obavy o nepřijetí a (třeba i hraná, přesto) nadměrná suverenita jsou v přílišný nerovnováze a celá vlajková loď, výstavní skříň a standardy se potápí dolu. Snad bychom se mohli doopravdy ušpinit, kdybychom se odvážili říct si skutečnost nahlas sborem (totiž že koncept luxusního humoru pozlacené brambory je hoden přemýšlení straky, ne vysokoškolských pedagogů), ale taková špína by se ne-dej-bo-že už zpoza nehtů vymejt nedala a co potom? Jak bychom vypadali potom? Možná o něco víc skutečný i o něco míň lacině.

Melancholický oči na sololitový desce, jako živý. Živý neni zlatý, prodat to je kumšt, uvidět-vymyslet-vyrobit-řemeslo-práce, práce-pokora. Je těžký si z toho něco vzít, když si něco bereme za to, totiž peníze do značný míry skutečně kurví charakter vývoje skutečnosti i nás samotných. Zpětná vazba? Kritická, až moc, seš. Moralistní, by řekl always fake Jakub Polách, cos udělala ty? 

Nic. Já žrala tripy na Cejlu u jezu, šla Husovicema v dešti.

(oči se dívají z obrazu “Hlava ženy se zelenými vlasy” od Vasila Artamanova.)

[buzzikcz]

Imagine a world, where the strong ones really rule and lead and weak ones only serve and work as a dirt for the great ones to stand on it. Your boss, your teachers, your alpha colleagues, they all turn one day into what they really are. It sounds like a fantasy? Well, with each stroke of your little d*ck, with every thought on submission to such Men is this fantasy a little closer to reality!

Představ si svět, kde skutečně pouze ti silní a lepší vládnou a ti slabí slouží a fungují jako špína a zem, po které dusají nohy těch velkých. Tvůj šéf, tvoji učitelé, tvoji alfa kolegové, všichni se jednoho dne změní v to, co opravdu jsou. Zní to jako fantazie? No... s každým dalším dotekem svého pindíku, s každou myšlenkou na odevzdání se do rukou pravých chlapů je ta fantazie o krůček blíže realitě!

[nula7]

Pátek, den imunity.

Imunita? Poslanecká? Pcha! Ne, ta nikoho nezajímá, tedy kromě těch, kteří jí konzumují, ale naopak ta lidská, naše, o té je to každej den. Prostě furt. Tak proč nevěnovat tenhle pátek právě jí? Nevyhlásit ho dnem imunity. Utužování imunity. Vlastní imunity, za pomoci imunit cizích. A faktorů bytí, který pro běžnej život potřebuje každej hříšník.

Vir, to je takovej nezmar, kterej tu člověčí imunitu zkouší a zkouší. Tenhle prevít, to není nějakej hloupej počítačovej červ, co po dekódování nemá už bez další mutace téměř žádnou šanci, páč počítačový tablety pak zabíraj u každýho pecka, který je má správně nasazený. Tohle je jiná. Mrcha. Predátor lidskýho zdraví, ať už vir nebo nějaká ta bakterka, ty umějí věci. U každýho si počínaj tak nějak krapet po svým. Podle imunity. No a když ta je zaskočena, to pak bejvá cirkus. V lidskym těle. Boží dopuštění.

Na takový je třeba bejt pěkně nachystanej. Už hezky od mala trénovat. Na pískovišti nepozorovaně smlsnout nějakou tu hrstičku písku, žížalku, či broučka. Ovoce moc nepodrobovat působení nezávadnýho vodního zdroje. Líbačku z úst do úst provádět při každý příležitosti a všechno to, co tenhle proces startuje taky. Není nad to, bejt tak trochu prase. „Čistota půl zdraví“, pravda, ale jen poloviční. Zkušenost dodává, že: „Špína celé“.

Za posilováním vlastní imunity je třeba vyrážet do terénu. Imrvére. V dospěláckym věku nejlépe někam do náleven a sálů, kde lze tyhle trýznitele lidský existence získávat i předávat dle libosti. Samovolně, bez vlastního vědomí. Tak vzhůru! Pátek, den imunity.

[kadet-pise]

Dolní Elysium je město prolezlé zločinem a neštěstím. Všichni úspěšní lidé žijí v Horním Elysium, a všechna špína padá dolů. Je jedno, jestli jste se špatně narodili nebo jste prostý padouch. Nahoru se můžete jen zasněně dívat, zatímco žijete v nuzných poměrech a ve tmě.

Ale ani takové město nemůže žít v anarchii. Někdo ho musí vést. Sedm sester jsou vůdkyněmi Dolního Elysia. Starají se o to, aby zločin nepřesáhl únosnou míru, starají se o to, ať i ti nejhorší mohou nějak žít. Maia, Mera, Taya, Cela, Elektra, Ilka a Stella jsou jména, kterým lidé věří. A Sedm věří ve své lidi a jsou pro ně ochotné obětovat cokoliv.

Všichni ale ví, že jim není radno překřížit cestu. Sestry jsou neústupné a přísné. Zastavit dodávku léků do Dolního města a vysmát se jim, to by udělal jen blázen.

.

O dracích a Sedmi výjde v lednu 2022 u nakladatelství Golden Dog.

[bluefbread]

zápaďané:

Pekelníkům se nedá věřit! Je to špína našeho světa! Chcou Vás jen okrást o život a odvléct do pekla! Budete při setkání s nimi příšerně trpět!

češkové a slováci:

Tohle je čert Metelefous, říkáme mu Matěj. Žije na naší peci už několik set let. Každý den ho zveme ke stolu, aby se s námi najedl. Miluje koláče, tak mu je upečem když se rozzlobí a začne plivat oheň.