#české básničky

[allmothsdied]

Tvoje jméno

Používám jako lež

Pro ně

Když jsem s ním

A přitom

Jsi možná jediná

Kdo by mohl pochopit

Tu hořkosladkou chuť

Zatraceně

Líbám jeho

A tvrdím, že jsem s tebou

Protože tvoje jméno

Je skutečné

I když my dvě dávno ne

Jenže to oni neví

Jak by mohli?

Je to zvláštní

A vlastně i smutný

Vědět, že když

Mu nahá ležím v náruči

Ty líbáš

Bílý sníh

Ve světě kam za tebou

nemůžu, nesmím...

Jen cos pustila

Kostlivcovu ruku

A léčebny otevřely dveře ven

Bezdomovec

V říši divů

Naučil tě milovat

Umělost instantního

Štěstí

Teď tančíš jako ve stavu bez tíže

Jako bys nikdy nebyla šílená

Jenže stále jsi na ostrý hraně

Když žiješ rychleji

Než kdy dřív

Se srdcem zdivočelým

Nekonečným stoupáním a klesáním

Letem prudce nahoru a dolů

bez jedinýho zastavení

Bez chvíle

Na oddech

A přesto

Naše prázdna se stejně

Vzájemně zrcadlí

Jak zapomínáme kdo vlastně jsme

Aspekty dnů

Slitý do jediný čáry

Řekni, co šeptá

Tvůj krevní obraz?

Všechny ty poztrácený písmenka

Ležící na zaprášený ulici

Není, které bys neokusila

A teď, když

Ztrácím se pod jeho doteky,

Tvé jméno

Používám jako lež

Protkanou mrtvými vlčími máky

A celou trýzní

Těch baletních let

Co vysvlékly tě do naha,

A chtěly i tvý kosti, když pronajali

Hrob s připraveným jménem

A duše, ta se dávno rozpíjela do podlah

Jsi mou neprůstřelnou lží

Kterou mi za nocí vyčítá svědomí

Když tvoje dny

Končící v omámení

Polibků plné bílého prachu

A ty moje zas v slzách

Krátce před svítáním

[leomistic]

Mokré ráno, vlasy rozcuchané větrem,

přejezd už cinká, tady máte klíče.

V Mariánských Lázních po osmé

ztrácím se mezi řádky, ve tvých očích.

Světlejších, než sepraný nádražácký šátek.

Oči jsou prý oknem do duše.

Vyjasňuje se.

Nacházíte se na vlaku 7362

[allmothsdied]

Vůně ozonu ve vzduchu

Smáčené ulice spícího sídliště

Hořkost cigaret v hořkosti samoty

A chceš kreslit tenký čáry

Ten pocit tě tíží v hrudi

Co řekneš zítra psychiatričce?

Nesejde na tom

Když pochmurno máš vetkaný v DNA

Socha z prachu křídy, jediný déšť

A všechno je to pryč

Vázneš, na jediným songu

V nekonečný smyčce

Jaký kus sebe prodala's tentokrát?

Sázky uzavřeny, prohráváš

Doždímej zbytky sil

Třeba to pak půjde rychleji

Zalitý slaností slz

A cigaretovým kouřem

Co líně olizuje kůži těla a vsakuje se

Hluboko do vnitřností

Nikotin v krvi, bordel v hlavě

Nedokončený myšlenky

Zamlčený slova

Zatracená rutina, život co ustrnul

Nezbývá toho mnoho k ničení

Není moc co ještě rozbíjet

Taješ, jako jarní sníh

Na zakalených zrcadlech

Když odcházíš od nehybný hromádky

Neživýho těla, tvého stínu

A vůně ozonu jde cítit ve vzduchu

V ulicích smáčenýho sídliště

A musíš jít spát

Vstříc doteků nočních můr

V hořkosti samoty

A zamlčeného pláče

[leomistic]

Suchý únor a vlahé polibky, touhy vměstnané do kufru, klopýtám, rychle kladu kroky, chytám se tě za ruku, jedu. Štípni mi lístek do tvýho světa! Udělej v něm malinkou díru, kterou poznám tvoje zákoutí. Lokálky a jednokolejky co miluješ i co tě rmoutí. Přitiskni mi svoje kleštičky, datum, vlak i boky tvé. Záchranná brzda je mimo provoz. Vlak vykolejil a přesto dojel do cíle.

[allmothsdied]

TW

.

.

.

Tančíš polonahá

Po pokoji

Lehce opilá

5% 'chlastem'

Jak dlouho, už

Že's to nejedla?

Příliš rychle

Příliš pomalu

Teď a nikdy

Řev hudby

Co prochází

Celým tělem

Tančíš polonahá

Po půlnoci

Na balkóně

Je ti horko

A motá se ti hlava

Opilá zoufalstvím

Z pár tónů v uších

Závislá na

Tomhle pocitu

Tančíš polonahá

Rychleji než

Srdce dokáže být

Dochází ti dech

Motáš se

Z rychlých pohybů

Těla, ne duše

Ztrácíš se

Pohlcená tmou

Tančíš polonahá

Ve večerním chladu

A popel cigaret

Padá ti k nohám

Tančíš

Jako šílená

A pláčeš

S kamenou tváří

Když hudba dozní

Do prázdna

V tobě

A beton pod tebou

Zanechává modřiny

Jak klesáš

Do klečení

Polonahá na balkóně

V tiše oddychující

Noci

A slzy došly

Jako zvuky hudby

Co možná

Měli tělo přivést

K menšímu

sekundovýmu kolapsu

Na kolenou

S hladovými dlaněmi

Dechu vánku

Na odhalený kůži

A taky pod ní

Žhavíš rty bílý

Cigarety

A necháš se jejími

Horkými polibky

Bez vášně a citu

Rozechvět

A pohltit bolestí

Jednou, dvakrát, třikrát

Polonahá na balkóně

Slyšíš své srdce bít

Není na co dál

Tančit

Není nic než ticho

A sedm pater pod tebou

Hledící na tebe

Příliš vědoucně

O všech ztrátách

O zapovězené touze

Možná po jiném

Životě

Možná po jednom

posledním

Vydechnutí

Polonahá a zlomená

Klečící tu na kolenou

[allmothsdied]

Přilétající odlétající letadla

Poslední polibky prachu

Co rozpustile zvedají ruce

Jen ne k oblakům

Zmenšují se až se obraz rozplyne úplně

A ty sleduješ modrou oblohu

A přeješ si zmizet s nimi

Nemůžeš popadnout dech

Tvý tělo slábne každým dnem

O něco málo víc

Jenže je to všechno, co máš

Tvoje jediná budoucnost

Tak proč bys měla pustit ruku hladu

Po všech těch letech?

Všichni tě opouští, ale tohle ne

To je to jediný, za co stojíš

A prach pod koly letadel

Je stejný jako ten ve tvém srdci

Zní jako šepot odcházení

[allmothsdied]

Sedíš tady

Ve tmě

S tlumeným

Světlem

Fialového

Led pásku

Prázdná

A vyčerpaná

Ta díra

Ve tvým srdci

Tak nějak

Pozřela

Tebe celou

Řekni, co

Zbývá?

Řekni, kdo

Jsi?

Po rozprodání

Všech

Kousků duše

Jen to teplo

Slz na tvé tváři

Nekončí

A cítíš

Jak se ti

V útrobách

Prohání dech

Ne tvůj

Ale chladného

Větru

Ztracené dětství

Promrhané

Mládí dospívání

A pošlapaný

Život

Nikdo nemůže

Být hrdý

Ne, už ne

O to

Ses postarala

Prý ještě deset

Patnáct let

Lháři

Zatracený lháři

S korunou

Z prachu a nepravd

Ale je to lež

Když se nikdo

Vlastně

Neptá?

Má milá, ulehneš

Do popela

Když hvězdy

Nad tvou hlavou

Naposledy

Vyhasnou

[allmothsdied]

Sklouzávají ti z boků

Na zem ke kotníkům

Kalhoty, ve zkušební kabince

Tohle byla tvoje velikost...

Docela nedávno

A pak ti máma říká

Slova, co nikdy dřív nevyslovila

Že vypadáš jako malá holčička

Hořkosladký komplikent

Jako by hladovění

Mělo něco společného

S tvým ztraceným dětstvím

Mladím nebo směněnou krásou

Pomalá cesta do hrobu

Přesto žes zůstala

Zaseknutá někde mimo čas

Deset let zmizelo

Ani nevíš jak

Nikdo neví přesně kam

A hadry, co jsou příliš velký

Nebo jednoho dne, možná,

Budou příliš těsný

Tenký linie tichého zoufalství

V nekonečným odchodu

Možná malá holčička

Ale nikdy ne tvoje, ne mami,

Na to je už pozdě

Kamarádka, kolega, matka

Co jen chceš

Cokoli, cos ze mě kdy udělala

Všechny role,

Do kterých's mě vždy stavěla

Ale nikdy tvoje dcera,

nikdy tvoje dítě

Jen všechny ty slova,

Cos nikdy neřekla

Vyměnila jsem za cigaretový popel

A jeho polibky

[allmothsdied]

Šedivý den

Déšť tě líbá do vlasů

A stéká ti v letmých dotecích

Za krk a do výstřihu

Nejsi si jistá

Jestli jsi ve vlastním těle

Zachycený odrazy

Tvojí tváře ve výlohách obchodů

0ůsobí cize a vzdáleně

Kdo jsi a proč se nepoznáváš?

Rozmazanost všech dnešků

V jediný okamžik

Čekáš na autobus, je ti zima

A vnímáš to s děsivou lhostejností

Chlap pár metrů od tebe

Jen v promáčeným tričku a s erekcí

Proč od něj nejdeš dál?

Přijíždí 301

Nastupuješ a platíš

V automatickým režimu

Všechno je rozostřený

Sedíš 20 sekund nebo 20 minut

Musíš přestoupit

Zapálila sis, prší teď o něco víc

Dvě romský holky, možná čtrnáctiletý,

S očima orámovanýma černými stíny

Škemrají o oheň,

A ty jim ho beze slov podáváš

Jeho životnost pomalu umírá

A ony s ním chvíli zápasí

Kouří cigarety silnější než ty

A trojice jehovistů

Pod střechou obchodu

Stejně jim ale ty shitský knížky

A letáčky prší

Cítíš jejich pohledy v zádech

Cítíš, jak tě soudí

Šedivý den

A déšť tě líbá do vlasů

Než ho vystřídá slanost slz

Z tvých očí

[allmothsdied]

Věděla jsem, že to bude bolet

A přesto jsem se s tebou sešla

Chtěla's mě seznámit se svým dítětem

Pár hodin rozpolčenosti

A zvláštní snahy vyplnit ticho

Náhodnými slovy co stékaly

Jenom po povrchu

Něčeho, co jednou bylo, ale už není

Myslím, že jsem tě viděla

Tentokrát už naposled

Jsi šťastná, šťastnější než kdy dřív

Přestože stejnou měrou vyčerpaná

Jenže naše životy se vzdalují

A já znovu nedokážu předstírat

Že je všechno v pořádku

Že si máme co říct

A tak mi odpusť, ale tohle

Je moje nevyslovený sbohem

Víc bolesti nezvládnu unést

Jsi šťastná a to je všechno,

Co jen můžu chtít

Ale musím tě nechat jít

Z toho, co bylo, nezbylo nic

Věděla jsem, že to něco ve mě

Zemře pro tebe ještě jednou,

A přesto jsem se s tebou sešla

Na malou chvíli držela v náruči tvoje dítě

Který nikdy nebudu znát nijak víc

A mlčela jsem, vzdálená tisíc světů pryč,

Když jsi opakovala, že ti na mě

Pořád záleží

Slova, který zanechaly jen

Větší prázdnotu, další ze ztrát

A pak tichý slzy v tramvaji, na cestě domů

A já tak nějak věděla, že tohle bylo

Tentokrát už naposled

Odpusť, víc slz pro tebe nemám

[allmothsdied]

Podivný to svět

Kde můžeš sledovat

Jak se vracíme zpátky

Jen růže, ty pořád

Vadnou, když pijí krev

Dětí zneuctěných

Posvěcenou rukou

S ústy co lžou

A svý lži nazývají pravdou

Ne, není to láska - ovládám

Není to láska, když

Uvnitř nenávidíš

Copak neslyšíš,

Jak si kázání protiřečí?

Ach vy vrazi pokroku

Tolik bolesti

Rozséváte napříč

Historií

Jenže i to si omluvíte

Jen co zaschne

Inkoust krve dějin

Píšete nový řádky

Moc a nadlidství

V povýšené pokoře

Prázdné činy

To vy jste důvodem

Posledního soudu

Slibovaného každému

Na potkání

Smutný to svět

Který nutíte jím zpátky

[allmothsdied]

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tohle je láska

Takhle chutná žití

Vzali ti hlas

Za ostatní dokážeš

Se rvát

Ale nikdy se

Nepostavíš za sebe

A tak i nadále

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tohle je žití

Takhle chutná láska

Nacházíš v tom

Bezpečí

Není to domov

Dokud není v plamenech

Napresovaný

Mlčením

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tak vypadá láska

Tak vypadá žítí

Jinak to neumíš

Nechceš to,

Pokud to nebolí

Šlapeš si

Po štěstí

Protože tě děsí

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tohle znamená žít

Tohle znamená láska

A ty, odvracíš se

Nevoláš o pomoc

Utíkáš

Když bezpečný

Bezpečí

Nepřijde ti bezpečný

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Takhle se miluje

Tak se žije

A tak trháš

Nitky přátelství

Volná jako pták

Z keramiky

Ve svý malý kleci

Opuštěná v osamění

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Řekli, že to je láska

Řekli, že takový je život

Bezútěšnost

A šeď bytí

Jen se všichni

Tak nějak teď diví

Že jsi čím dál víc

Prázdnější

[allmothsdied]

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Zůstanu tady ležet v nehybnosti

Dokud neumřu

Já už se nedokážu zachránit

I kdybych chtěla

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Nemám ústa, nemám vnitřnosti

Můžu jen sledovat

V paralíze nezředěné únavy

Jak ze mě pomalu

Vyprchávájí zbytky života

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Řekni, až bude po všem

Já už nemám energii

Tuhle lavinu odvrátit

Jen cítím chuť konce

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Zůstanu tady ležet, nehybně

Dokud ze mě nezbyde nic

Já už nemám sílu se zachránit

I kdybych chtěla

[allmothsdied]

Romská holčička

S rozcuchanými vlasy

Černými jak nejchladnější noc

Špinavé tepláky

A růžová gumička

Romská holčička

Nanejvýš osmiletá

Na klíně mnohem staršího kluka

Co už musel přerůst

Patnáct let

Romská holčička

Kterou on ve večerní

Tramvaji líbá

Trochu moc zuřivě

Přes její nekomfort

Romská holčička

S hlubokýma očima

Toho nejtmavšího odstínu hnědé

Ale to prázdno v nich

Nemá konce

Romská holčička

Přes jeho doteky

Jak vytesaná z kamene

Sopečného skla

V mrazu dnešního dne

Romská holčička

S jeho rty na ušmudlané tváři

Ale pohled

Upírá na tebe

Vypadá jako mrtvá

[allmothsdied]

Chceš napsat

Všem těm stínům minula

Nebo alespoň některým

Z nich

Poskládáš těch pár slov

Ve svý mysli

Jak nejlépe dokážeš

Vidíš je se zhmotňit

Černý linie vlnící se

Na nekonečný bílé

A pak dny splynou s týdny

Probudíš se zítra,

O měsíc nebo dva později

Otázky nevyřčený

Blednou tam někde

Kde's je nechala, zapomněla

Odložený

Pohřbený v mysli

Vedle trosek vzpomínek

Na dávno mrtvý životy

S dechem už neexistujících

Verzí tebe

Co chutnají

Zvláštně prázdně

A z lidí

Zbývají jen jména a tváře

Z doby, která není

Vaším přítomnem

Žádný zprávy

Žádný nic víc

Jen dávné přátelství

Nasycený dálkou

[allmothsdied]

A pak přijdeš na to,

Že jednorázová antikoncepce,

Ti pořádně zamíchá

S chemickými reakcemi v těle

A pomačká mysl

V kolotoči opakujících se myšlenek

Tonutí

Jasně, hladovění, nevyspanost

A máminy deprese

Nemají dlaně bez špíny

Ale krvácení a hormony

Po malý bílý tabletce

Křičely tak nějak prostě nejvíce

Příští týden

Budeš polykat jednu takovou

Další