#vědecká komunikace

[michalgavlas]

ÚVAHA  ČTYŘ STÁ OSMDESÁTÁ ČTVRTÁ - VÝZNAM SLOV A POJMŮ

Každý den v běžné řeči používáme stovky a tisíce slov, a je otázkou co si pod nimi představujeme my a co druhá, komunikující osoba. Věda o významu slov sémiotika jasně definuje, co znamenají. Většina lidí však nepřistupuje k řeči a jiné slovní komunikaci vědecky, ale empiricky tak, jak jednotlivá slova a pojmy během svého života pochytili. Proto v běžné komunikaci, ale i při odborných rozpravách dochází k nedorozumění na základě nejasného významu slov a pojmů. Proto se říká, že mluvené a psané slovo je velice nepřesný způsob komunikace, ale jiný se zatím, nenašel. Jedině snad s výjimkou intuice a společného sdílení pocitů. Další ezoterní způsob komunikace je telepatie, ale tu už většina lidí zapomněla používat.

Jsou slova a pojmy, která se nemusí moc upřesňovat, jako například kruh. Když se toto slovo řekne, tak každý ví, že se jedná o základní geometrický tvar, který vzniká pohybem bodu okolo středu v konstantní vzdálenosti. Má i mnoho přenesených významů, ale ten vychází ze smyslu věty. Složitější je to u slova zvíře, protože druhů zvířat jsou tisíce a mělo by se upřesnit jaké. Zcela v koncích jsou lidé, když se vysloví slovo láska, protože ve své podstatě nikdo neví přesně co to je. Jsou pouze dohady, ale jasná vědecká definice neexistuje.

Každý z nás žije ve světě slov a pojmů, které si přisvojil a vyjadřuje jimi jak své konkrétní potřeby, tak i pocity. Některá slova užívá od mládí a má dojem, že jim rozumí, zatím co další postupně objevuje během života a upřesňuje si jejich význam. Středně vzdělaný člověk aktivně používá 3 000 až 10 000 slov, přičemž jeho pasivní znalost slov je 50 000. Možná je zná, ale je otázkou, zda rozumí jejich významu a umí je správně použít. Většina lidí při běžné komunikaci nehledá to správné slovo a výraz tak, aby co nejpřesněji vyjádřili svoje potřeby a pocity. Používají slova, která jim „přinese slina na jazyk“, jak se lidově říká. Jednoduše hovoří a z jejich vědomí, ale většinou i nevědomí, vystupují slova, která jsou součástí konverzace. Běžná konverzace nemá předem určené téma a řeč se nevyzpytatelně pohybuje z jedné oblasti do druhé tak, jak jednotliví účastníci reagují nebo nereagují na předchozí větu.

Podobně jako probíhá nevázaná konverzace, plynou i jednotlivé myšlenky, když nejsou použity k řešení konkrétních věcí. S pomocí slov a pojmů si člověk vytváří svůj svět názorů a myšlenek, které si nejlépe upřesní při jejich převedení do psaného textu. Oproti volnému myšlení na různá témata je jejich zaznamenávání do písemné podoby složitější v tom, že člověk musí zvažovat význam jednotlivých slov a pojmů tak, aby jim nerozuměl pouze on, ale i někdo další. Oproti volnému přemýšlení, které většinou člověku neutkví v paměti a je vzdušné podoby, psaný text je hmotnou stavbou, jejíž existence se nedá zpochybnit. Na základě takto vystavěného textu se člověk může zpětně přesvědčit o svých chybných názorech a špatném způsobu myšlení. Psaný text slouží jako neodstranitelný svědek naší zaujatosti, neznalosti a často i hlouposti. Naopak nás může mile překvapit naší stálostí a nezměněnou stupnicí životních hodnot v delším časovém úseku.

Jiná forma, která pomáhá upřesňovat určité odborné názory a myšlenky je jejich vysvětlování a následné, možné předávání druhé osobě. Podstatné však je, aby se jednalo o skutečnou konverzaci a ne monolog, kde jednotliví účastníci pouze prosazují svoje ego na úkor nejlepšího vyřešení daného tématu. Při formování a předávání svých myšlenek, nejlépe někomu mladšímu, si člověk upřesní a často i opraví své názory a přístup k dané problematice. Musí používat ta nejvhodnější slova a pojmy ve správných souvislostech. Mladý člověk s otevřenou myslí může přinést do problematiky nové současné pohledy, které starší člověk již není schopen zaznamenat, nebo se jim intuitivně vyhýbá jako k něčemu neověřenému a módnímu. V ideálním případě se jedná antický vzor mistra a učně, v současnosti učitele a žáka. Jedná se o oboustranný obohacující vztah, ne o dogmatické předávání a poslušné přijímání. Vysvětlováním svých názorů a myšlenek se člověk sám učí a posouvá dál.

V současné přetechnizovaném době jsou jasně definovaná slova, pojmy a zákony na základě kterých funguje náš hmotný svět. Zcela opačná situace je v případě těch bytostí, které postupně pronikají do jeho záhad a tajemství. Člověk umí velice přesně definovat přírodní zákony, ale velice málo nebo skoro vůbec se nevyzná v sobě a svých bližních. Neumí pravdivě popsat sám sebe a vyjádřit vztah k okolnímu světu. Lidé přestávají umět komunikovat jak se sebou, tak i s okolním světem. Dochází k zmatení slov a pojmů, ze kterých potom vzniká velice chorobné současné myšlení. Myšlení, které vytváří současný duševně chudý svět postavený pouze na věcech, a ne na nosných, dobrých myšlenkách. Myšlenkách, které vycházejí z lidské Boží podstaty, které byly v současné době zatraceny a nahrazeny pojmy jako výroba, spotřeba a zisk.

[pepikhipik]

Jak se z nemluvňat stávají rodilí mluvčí a z nich čtenáři

Druhý hostem Science Café s názvem "Jak se z nemluvňat stávají rodilí mluvčí a z nich čtenáři" (9. května od 19h v Kampusu Hybernská) bude Anežka Kuzmičová z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK.

Anežka Kuzmičová vystudovala komparatistiku a skandinavistiku na FF UK a pokračovala doktorským studiem literatury na Stockholms universitet, kde působila i jako vědecká pracovnice. Absolvovala i řadu stáží na jiných zahraničních pracovištích.

Vede mezifakultní skupinu "Integrální výzkum textu a četby" zaměřenou na školní i mimoškolní četbu dětí ve věku 8–12 let. Zabývá se např. čtením z mobilních technologií či vlivem literárního stylu na čtenářskou empatii a představivost. V roce 2022 získala Cenu NEURON.

Ve své přednášce představí mimo jiné výzkum dětského čtení, který se netradičně zaměřuje na prožitek spíše než na výkon a který děti zapojuje jako spolutvůrce výzkumné situace.

[publikujemevedu]

Univerzitní nakladatelství už nejsou jen chrliči skript

Vladimíra Kučerová, ředitelka nakladatelství ČVUT, ve svém článku pro magazín Universitas shrnuje publikační činnost českých univerzitních nakladatelství v posledních deseti letech. 

“Vysokoškolská nakladatelství zvládají život i v náročných ekonomických podmínkách. Detektivky ani kuchařky, které jsou lukrativním sortimentem pro komerční nakladatele, zatím (pro vylepšení rozpočtu) ke slovu na univerzitní půdě nepřišly. A to je dobrá zpráva. I v době, kdy se nedá počítat s tím, že by univerzitní a veřejné knihovny zvyšovaly počty nakupovaných titulů (...), plánují spoustu zajímavých titulů a úspěšně rozvíjejí svoji činnost.” 

Celý článek najdete na stránkách magazínu vysokých škol Universitas.