#utahana

[the-danger-goose]

Yohoia utahana, an extinct cambrian arthropod. They kinda look like a shrimp except with a head shield and weird lil' grabbers.

I based this drawing of it on the wikipedia article and a interpretive camera-lucida drawing. The wikipedia article said that it has two eyes, a head shield, and front limbs with weird lil grabbers. For the rear end it has three legs, ten tergites/plates along its back that end in points and three plates that wrap around the back and bottom of the animal at the end, and some flap like appendages hanging from the bottom of the body with fringed setae (setae are basically a type of spike on some arthropods). It also had a telson which is a a tail segment

Image ID: A digital drawing of Yohoia utahana with it's armor plating colored pink and with navy blue swirls and it's limbs and tail being colored green with darker green stripes. End ID

[onenicebugperday]

@josfmre submitted: This little buddy crawled across my lap today, I *think* it's a male Agelenopsis utahana but I could be wrong. Found in Pocasset MA

Too blurry for me to tell species or sex, but probably Agelenidae. In Agelenopsis I'd expect to see long skinny spinnerets sticking off the butt which aren't present here. Plus it's difficult to narrow Agelenopsis down to a species just from a photo. But still a very cute friend! I love them!

[evji]

Patek 30.3. | Montevideo - Porto Alegre

Patek 30.3. Montevideo - Porto Alegre Snidane je fajn, spousta ovoce, vyhled jako bonus. Mam pred sebou poslednich par hodin v Uruguayi, premyslim, co s nimi. Rozhodnu se jeste odpocivat na plazi a v duchu se omluvim Montevideu, ze vic nezkoumam jeho krasy. Obcas asi kdyz clovek cestuje takhle dyl, vidi tolik krasy a ma tolik zazitku, to v jednu chvili uz pomalu prestava vnimat a je potreba vypnout, aby zase zacal vnimat a mohl vsechno nalezite ocenit. A tahle vypinacka tentokrat vysla na Montevideo. Protoze mi nedojde, ze to, ze je mesto obklopeny oceanem, neznamena, ze plaz po cele delce, prichazi pulhodinova prochazka po Ramble az na plaz ze vcera. Takze jsem rada, ze aspon neco si muzu odskrtnout - Ramblu, pry nejdelsi v jizni Americe. A pak uz jen ziram do vody a ctu. Vracim se do hotelu, balim veci a jedu na letiste. Zase se me ptaji na cislo rezervace, tak uz trosku znervoznim.) Ale vsechno je v poradku, prochazim kontrolou, jdu si dat sendvic a pripijim Uruguayi cervenym vinem na zdravi. Let je fajn a az na jeden par s ditetem, kteri se chvilema tvari, ze k nim to dite nepatri.) Za chvili uz pristavame v Porto Alegre. Takze ahoj, Brazilie! Koukam ven a zatim se predpovedi nepotvrzuji, dest nikde. Vyzvedavam batoh a jdu kouknout, jak se odsud dostat, tentokrat klidne budu rada bez Uberu. Vidim ceduli na vlak do centra, coz me tesi, vybiram brazilsky realy (karta funguje.)) a jdu pekne s lokalama na nastupiste. Konecna je Mercado, takze si predstavuju nejaky pekny trziste a odtamtud se dostanu dal. Tak jo, jsme proste zhejckany Evropani, porad cekame jak bude vsechno hezky a idealne jeste historicky, protoze jsme tak na to zvykli. Mercado tady rozhodne nevypada jako v Barcelone, ani jako v Buenos Aires. Pokud je teda tohle to pravy mercado a neschovava se mi nekde za rohem. Je tu spina, smrad, ze kteryho se mi zveda zaludek a zachytavam divny pohledy. Dochazi mi, ze jsem se zbytecne unahlila, tady teda kavarnu s wifi asi nenajdu, nebo mozna jo, ale temahle ulickama se rozhodne proplejtat nechci. Jeste s tim batohem na zadech se tvarit jak lokal ted uplne nemuzu.) Asi treti pochybna existence si me podivne prohlizi, tak zachovavam kamennou tvar a bradu vzhuru.) Pak zahlidnu policejni auto a to me uklidni, jdu si stoupnout k nemu a jeste jednou se v klidu rozhlidnu. Jinak nez na taxik to fakt nevidim. Jdu zpatky k hlavni, kde jeden stal, a zrovna jeste jiny ceka na svetlech. Plna nadeje mavam, ze odsud teda vypadnu, problikava me jakoze se mnou pocita. Zastavuje a pta se, kam to bude. Rikam, ze bych rada do historickeho centra (kavarna, wifi, vyresim hotel). Rika, ze v historickem centru uz jsem. Aha. Vzpomenu si na jmeno hotelu, kde jsem se pravdepodobne chtela ubytovat. Vypada, ze asi tusi, ktery to je. A fakt to trefujeme a jsem pred hotelem. Kousek od nej postavaji dva bezdomovci a neco halekaji, takze stret chudoby a ,,bohatstvi” pokracuje. Hotel se jmenuje Eko Residence. Ano, rozhodla jsem se objevit, jak takovy eko hotel funguje.) Pokoj je ok, chvili odpocivam, pak se jdu na chvili projit, ptam se na recepci kudy kam na kafe. Nasmeruji me - doprava a doleva. Ulice jsou plne, spousta zahradek, kde se da sednout, ale spis si vsimam toho, ze na kazdym rohu nekdo vybira popelnice, spi vysilene na zemi nebo se potaci kolem. V tomhle si asi kafe uplne vychutnat neumim. Tak kupuju Red Bull, protoze jsem fakt utahana, sedam si na patnik a koukam kolem sebe. Lokalove jsou evidentne na vsudypritomnou chudobu zvykli a nijak to neprozivaji, pijou kafe, nebo pivo, proste jakoby nic. Takze po kolebkach klidu a pohody v Argentine a Uruguayi je tady zase tahle divoka, syrova holka jmenem Brazilie. Opet plna extremu, mozna proto je pro me tak tezky se s ni szit, i kdyz Rio jsem si pri minuly navsteve pres vsechny ruzny zazitky zamilovala. Citim, ze jsem z mest uz asi unavena a tahle atmosfera mi nesedi, tak se v duchu uz dopredu rozhodnu, ze zitra pomerne dost vystoupim ze svy komfortni zony a vydam se za kamaradem kamarada, takze clovekem, kteryho jsem nikdy nevidela. Brazilec Alan zije ve Florianopolis, ale ted je na vikend v Garopabe, asi 70 km od Floripy (jak ji lokalove rikaj) a zve me, at klidne dorazim, ze tam budu mit kde spat a ukaze mi krasny plaze. Po tomhle prvnim dnu a vycerpavajicim pocitu, ze musim byt ve strehu vic nez obvykle, hodne se ohlizim, jestli za mnou nekdo nejde, drzim se cestou domu pobliz ruznych paru nebo lidi, co na me pusobi duveryhodne, bude prijemna zmena nemuset se chvili o nic starat, vypadnout z mesta do prirody a nic neresit.)