#svět se posral

[lieselotte-sky]

Pomóóóóc! To svět se (snad) posral…

Onehdy se mě kdosi na FB přes soukromé zprávy ptal na rozdíl mezi VNA a spektrákem. Naznala jsem, že to snad nemůže nikdo myslet vážně, takže jsem to coby správná Lolita (Lolity jsou takové ty bytosti, co jsou naštvané bo si myslí, že se jim všichni snaží dostat do kalhotek…no a když zjistí, že ne, jsou ještě naštvanější.) považovala za snahu dostat se mi do postele. No asi jsem to neudělala úplně dobře s těmi sirkami, dnes koukám na Meilhaus (už zase, porno je hrozná věc) a, hajzle spadni, světe poser se, koukejte co tam pod vektorákem od Siglentu bylo:

To jako vážně? No vážně!

Asi budu muset svůj přístup k lidem poněkud přehodnotit. Ta otázka s odpovědí tam je z nějakého důvodu, takže to fakt mohl být úplně normální dotaz. No, alespoň mám důvod být naštvaná.

[allmothsdied]

Vystavěli jste tenhle svět

Je vás většina

A tak jste těmi, kteří určijí proudy

Společnosti dnešních dnů

A my se do tohohle jen narodili

Dýcháme jak jen můžem

A vy říkate, že jsme ta zkažená mláděži

Sprostý znuděný děcka

Přirostlý k mobilům, těm, který vyrábíte

A házíte nám je místo dudlíku

Do děckých ruček

Jsme jaký jste nás vychovali

Vyrostli jsme formováni svým okolím

Světem staveným rukama vašich dědů

A jejich otců

Konečný úpravy, nejnovější architektonický prvky,

Zbyly na vás, poskládaný z toho, co vám rodiče zanechali

Naše mládí zatím nezpřístupňuje děckou práci

Škola, střední, možná výška, kdo ví

Narodili jsme se tady,

Do vašeho díla, ne našeho

Ale jsme to my, ty přecitlivělý depresivní asociální děti

Jsme jaké jste nás stvořili

Jsme takoví, jaký jen v tomhle prostředí, můžeme být

Ale je to prý naše vina, zkažená mládež

S příliš lehkým životem, že se hroutí

Vy jste budovali

My bojujem o přežití

Tenhle svět totiž připomíná spíš trosky

S historií krve, smrti, válek,

Ničení

Ošklivý osamělý hrad z písku

Copak to nevidíte?

Chceme křičet, chceme řvát

Váš trend to nepřipouští

A tak se bouříme

A vám se to nelíbí

Posrali jste to, posrali to už v samých základech

Stavitelé jsou ale zproštěni viny

Znovu a znovu

Obviňme narozený děti, připišme to mládeži

Utíkáme, z úniku do úniku

Copak to nechápete?

Jsme výsledek dnešní doby

Vaší doby, vy dokonalý nezkažení hlupáci

Slepci s arogancí jako hůlkou

Jsme to my, porušujem pravidla, žijem naplno

Protože není pro co žít

Nic jste nenechali

Soudíte, soudíte všechno nové,

všechno cizí dáváte do rovnice špatný

Jsme, jen takoví, jací můžeme

V tomhle zkurveně pokřiveným světě

Bouříme, protestujem

Z frustrace, ze zoufalé vidiny budoucnosti, kterou jste nám vzali

Rozpadá se to, rozpadá

Tady máme žít?

Prohnilý zdi, promočený stropy

A pobíhající krysy

Drogy, co jste nám dali na hraní

A divíte se, že jsme závislí

Na potřebě každého úniku

Pryč odsud pryč, jen pryč

Nedá se tu žít

Škody, z nichž jen málo můž opravit

Pěkný vyhlídky

Ale jsme to my, ta vzpurná lehkovážná promiskuitní mládež

Bez hodnot, beze snů, bez mravů

To nám zbylo, to nám zůstalo

Všechny ty vaše lepší doby co byly a nejsou

Si narvěte doprdele

Vy jste je zahodili

Pro všechno to, co je teď

Co máme teď

Jste jak Pilát, myjete zasraný ruce

Vzdáváte se zodpovědnosti za svý činy

Na úkor svých potomků, tak jako vaši otcové, a předtím ti jejich, a tak pořád dál

Nelíbíme se vám?

Ale tohle jste z nás udělali vy

Tak se do nás přestaňte laskavě srát

Zkažená mláděž, sprostá a nevychovaná

Bez hodnot, bez mravů, bez budoucnosti

Už toho má kurva dost

[kocourmokroocko]

Neuroatypický páteční okýnko🐝🧠🐞

Ty nejmenší věci v mým chroustím životě měly vždy jasně daná Pravidla. Nebo jsem si alespoň myslel, že jsou to Pravidla, dokud jsem se nedozvěděl, že to vůbec Pravidla nejsou a že se ta věc dá dělat i jinak, a pak jsem byl šokován. Otřesen. Zhrozen. Ta věc se dá dělat bez Pravidla??? Strašný. Svět de do kytek, když mi byly tři roky, dělávalo se to všechno p o ř á d n ě.

Příklad takovýho Pravidla byla šňůrka na brejličkách. Nebožtík doktor Bartoš mi je ve čtyřech letech předepsal, když jsem si mamince stěžoval, že vidim všechno dvakrát, a kádr Bartoš z toho vyhodnotil "Hm, hm, ano, to je jasný, dvojitý vidění, máte to dítě krátkozraký, to já vim, na zmerčování krátkozrakejch šprtů mám já továrnu" a nekompromisně mi je předepsal. Nenáviděl jsem je, jednak proto, že krátkozraký jsem nebyl a s těmi brýlemi jsem viděl dvakrát A K TOMU rozmazaně, a druhak proto, že mě strašně lechtaly na nose. Kdykoliv jsem zmizel z očí rodičovského předáka, okamžitě jsem si je sundal. Víte jak, jako vyvrhel. Buřič. Zlosyn. Maminka na mě ale bohužel přišla, a dala mi na brejličky takovou tu šňůrku kolem krku, spíš abych je alespoň po sundání na protest nezazdil do hradu na pískovišti, když už. Jenže v mojí hlavě byla šňůrka ✨magická✨ šňůrka Absolutní Nesundatelnosti, a když mi nandala brejle se šňůrkou, tak jsem si je prostě sundat nemohl. To bylo Pravidlo. Byl jsem lapen, zatčen, ve šňůrkový šatlavě, odsouzen k brejlounství. Šňůrka kolem krku? Muž v železné masce to neměl ani způlky tak složitý, jako já. Pokud jsem měl na nose brejle se šňůrkou, musela mi je máma sundat večer sama, protože na to já jsem neměl dostatečnou jurisdikci. Sakra, Džony, já svůj odznak za takový porušování protokolu riskovat nebudu, ses posral.

Další taková věc byly složené nadávky. Na střední jsem díky věrozvěstným kamarádům z larpu zjistil, že se daj spojit dvě nadávky dohromady a udělat ✨SUPERNADÁVKA✨. Taky se dá před nadávky přidat libovolný přídavný jméno a udělat je ještě víc specifický a přiléhavý situaci! Byl to pro mě novej svět. Objevil jsem Ameriku. Já můžu říct "pojebaný zlověstný kundivál"?? To je legální???? V týhle zemi??????? V TÉTO EKONOMICE?!

S každým takovým Pravidlem, o kterým objevím, že to neni Pravidlo, se můj život vždy nenávratně změní. Připadám si jako člověk, co se hned po narození dobrovolně zatknul* a v průběhu let hraje takovou velmi nízkorizikovou únikovku sám se svým mozkem.

PNDJ: Lokální matla má v životě hrozně moc vzrušení!!

*Říká se tomu OCD, ale "zatknul jsem sám sebe" zní prostě mnohem víc frajersky, než "v batolecím stádiu můj mozek přestal kompletně přijímat serotonin a od tý doby mám obsedantní kompulze a fakt nepraktický chápání fungování světa".

[voytechsvinem]

LITRY VÍNA V MOJÍ HLAVĚ

Ale ne v krvi. Už pár měsíců. 90% toho, co tady vzniklo, vzniklo vlastně díky vínu. A dávalo to v podstatě smysl. Měl jsem chuť se ze všeho vypsat a vyspat, a nezavíral jsem se tolik do sebe. 

Je to 3 dny od doby, kdy jsem tohle rozepsal a nebyl jsem schopnej se k tomu nějak smyslupně vrátit. A pochybuju, že to i tak bude nějakej smysl dávat, ale dnešní dávka trávy a ředidla mi vytáhla pár věcí z hlavy. Jenže ta hlava místo toho aby nějak normálně fungovala, bolí. Kurevsky. Stejně jako po těch nočních ve fabrice, plnejch nedobrovolnýho čuchání ředidla. Ona to na začátku byla ráno prdel, ředidlo bylo cejtit až u nás na služebně, a já měl prdel z toho, že tohle je sen každýho feťáka. Pracovat a u toho se zadarmo zfoukat. A jako všechno ostatní, i tohle byla ze začátku sranda. Jít napůl sjetej ředidlem, který přebilo i tu trávu už ale taková prdel nebyla. Pamatuju si, že během dopoledne se mi povedlo několikrát usnout. Takže si asi každej dokáže představit, jak jsem asi vypadal v momentě, kdy jsem se musel zvednout, a nějak normálně fungovat. Jako několikrát přežvejkaná žvejkačka. Kus hadru, kterej někdo vyhodil, po tom, co ho několik měsíců v kuse používal, a nenechavej bezdomovec ho vytáhnul z popelnice, aby ho mohl využívat dál. Ale to jsem trochu odskočil od tématu.

Už ani nevim, co jsem původně chtěl psát, ale asi nějakou tu klasiku, jakej jsem frajer, že už nějakou dobu nepiju, a že to bez toho tak nějak zvládám, přežívám chutě na víno a na všelijaký jiný sračky, který bych papal o sto šest.

JO VLASTNĚ VIM TYVOLE! 

Dneska se prokázal koronajebus u nás ve městě, a já jsem z toho jakožto zdravotník na jednu stranu nesvuj, a na tu druhou si řikam, že neni lepší doba umřít, než teď. Protože jestli každej z nás má někde napsanej nějakej osud, a je v něm podobně jako v Death Note napsáno jak a kdy, tak v mym musí bejt tohle, protože nevim, jak přežiju ještě dva roky. Pomohl bych osudu už dávno, ale nechci ublížit mámě a tyhle hovna, i když by to mámu asi mrzelo hlavně z toho důvodu, že přežila vlastní dítě, a tak. 

Takže trpim, zárověň jsem šťastnej, a čekam, jestli nějakej osud opravdu je, a jestli je naplánovanej tak dokonale. Protože mi neříkejte, že kdyby nebyl, tak každej život nevypadá tak, jak vypadá. Nemůže bejt náhoda, že všechno zlý je k něčemu dobrý. 

Tyvole, teď asi vypadam jako astropíča Míla z karavanu. (velice osobní vtip)

Jenže po tolika zlejch věcech přišla jedna dobrá, i když je zároveň špatná. Kdyby v tom všem nehráli takovou zkurvenou roli ty posraný papíry, který ovládaj svět. Buď bych byl někde jinde, nebo na hřbitově. Neoznačenej, bezejmenej hrob, na kterym by byl nějakej chytrej citát. A vědělo by o něm jenom pár lidí. Těch pár, kterejm jsem napsal svejch pár verzí dopisu na rozloučenou. 

Právě jsem se přistihl, že pár hodin čumim na to, co jsem napsal, hraje mi russian doomer music, a jediný na co myslim je to, že se mi zkurveně rychle krátí čas. Pořád si dělam prdel z toho, že mě třeba zítra srazí autobus, že mě konečně dostane korona, když už je tak blízko, ale co by bylo, kdyby se to opravdu stalo? Snažil bych se jít za tim pomyslnym světlem na konci tunelu, nebo bych prostě zůstal stát na místě, a nechal se pohlcovat temnotou?..

Přemýšlel jsem vůbec někdy nad tím, komu a jestli vůbec, by to, že bych najednou nebyl, někomu ublížilo? Asi jo, ale pořád si připadam zbytečně.

Kolik věcí jsem posral, kolika lidem jsem ublížil. Seznam negativ pořád převládá nad seznamem pozitiv. Spousta lidí už mi řekla, že jsem negativní člověk.

Ale na otázku jak být víc pozitivní pořád nemám odpověď.

[vesnu]

Hipstři?

Na včerejšim koncertě Bear in heaven v Rock café jsem zjistila, že asi nerozumim světu. Teda spíš, po tom, co jsem se učila na sociologii a šla večír do rock café, jsem zjistila, že nerozumim světu. 

Všeho je moc a řikám to furt. Moc knih, moc hudby, moc oblečení, moc internetu, moc možností. Musí tady přeci bejt nějakej regulátor pro boha. 

Že se plácám já a furt si nevěřim v tom, co dělám, je stará známá věc. V tom rock café jsem si ale fakt připadala jak ztracená existence a asi do takovejch podniků prostě nebudu moct chodit, protože mi to nedělá dobře.:) Přemejšlela jsem nad tim, proč se nějaký lidi ze sebe snažej dělat naschvál vošklivý, aby byli zajímavý, proč dělaj muziku, která je evidentně hnusná. Jakože nedělaj prostě ty věci jenom kvuli tomu, aby byli za každou cenu jiný? Hrozně mě tohle sere, totiž. Ať si radši přiznaj, že by si na sebe vzali rádi normální texasky, ale nemůžou, protože by to bylo málo zajímavý, tak si na sebe radši vemou burku, protože to je přeci hrozně cool a protože jsou dostatečně krásný i se zahalenejma vlasama a protože přece sovoboda, takže ať si každej dává na hlavu třeba hovno, hlavně, že to někomu bude připadat zajímavý.

A kromě slečny burkový tam byl třeba kluk, co měl svaly jak z posilovny a reklamy na posilovací stroje, měl na sobě botasky, ponožky vytažený do půlky lejtek, elastický sportovní volný kraťasy, úzký tričko, stříbrnej obrovskej řetízek, na hlavě sestřih jako nácek, kšiltovku a tetování, jakože asi nějaký činský znaky? A proč to jako měl na sobě? Jakože vypadám jako kretén, ale je to dobrý, je lepší radši vypadat jako kretén, kterýho si každej všimne, než vypadat jako normální kluk z Černýho mostu? Mam pocit, že takhle jsem přemejšlela, když mi bylo 14. Propíchla jsem si obočí, nosila v hlavě dread a za každou cenu se snažila vypadat jinak. Dnešní svět je asi celej takovej čtrnáctiletej.

A pak mě kámoš setřel s tim, že jsem teda taky ten hipstr, když jsem chodila do Lesa dřív, než tam začlo chodit hodně moc lidí. Protože přesně to hipstři řikaj, že někam chodili ještě dřív, než to začalo bejt populární. Ty vole, ale já si prostě myslim, že jsem z Vršovic a chodim do místní kavárny, to je jako automaticky známka, že se někam řadim? Asi jsem hipsterická, no, dobře.

A pak další kámoš řekl, že kdybych chodila po Brůklinu, tak mi tyhle věci vůbec nepřipadaj divný. Jo, to je asi fakt. V Berlíně jsem byla z tý barevnosti nadšená a u nás doma mě to sere. Protože jsem asi zaprděná Jana z Prahy 10, co má ráda vobyčejný jídlo a nepotřebuje k životu víc než, víc než co vlastně? Víc než sbor, kde jsme sice všichni přirodňačky a všichni se nám smějou, ale whatever? 

A pak se prostě mezi takovejma lidma necejtim a ten muj J mi to musí všechno vysvětlovat, že to že to mam jinak, ještě neznamená, že je to špatně. Docela se těšim, až budu velká a nebudu takový věci muset řešit. 

[lieselotte-sky]

Sorryjako ale už mi z toho tečou nervy. Fascinuje mne, jak dnešní mládež vytahuje části satiry s politickým kontextem z doby socialismu aniž by věděla že je to politická satira a snaží se tomu dávat nový, veskrze zmatený, význam. Já chápu, že tomu nedokážete porozumět, protože jste v té době nežili, neumíte si ji ani představit. Chápu, že se v tom snažíte vidět něco úžasného, protože z toho vaši prarodiče mají ještě po letech výhrut, ale realita už je dnes někde jinde. Pro ně je to vzpomínka na dobu, která sice v mnoha ohledech stála za hovno, jako ostatně jakákoliv jiná doba, ale je tehdy nebolelo celé tělo a místo anacitu měli v peněžence kondomy, oni tu dobu zažili, jim to v kontextu té doby dává smysl. Naváží se to do vlastností čechů, které dnes už dávno neexistují, jsou to narážky na propagandu, na politické dění té doby, na životní realitu té doby, na něco, co už dávno neexistuje. Politická satira má jepičí život a pokud se ji snažíte pochopit, musíte nejprve pochopit dobu ve které vznikla, což je to, co se vám s prominutím nedaří.

Žijete ve své době, tak se do ní navážejte, zesměšňujte ji, zesměšňujte dnešní politiky, ostatně potřebují to jako prase drbání, dnešní životní situaci. Jenomže toho se od vás nedočkám, protože jste holt bez nápadu a posraní strachy k tomu. Když se zblázní vláda, tak ji stejně na slovo posloucháte a ještě umravňujete každého, kdo to nedělá. Když nějací sráči začnou válčit, tak v tom vidíte ohromnou tragedii, no a když se někde krapet střílí a je z toho hnedle státní smutek, držíte ho taky a ještě se předháníte v tom, kdo bude smutný víc. Jo, pamatuju takové lidi, pionýři, svazáci a soudruzi, kterým to politicky myslelo. A když byla šance jim nějakým způsobem ztrpčit život, nezůstala nevyužita, protože to většinu lidí sralo. Ale vy už jste svoji stádní autocenzuru dovedli do té dokonalosti, že vás to nesere a tak z těch věcí, které nechápete, děláte leda smutnou karikaturu moderní doby.

Onehdy jsem vylezla před barák a porazila mě jakási letící banda dětí. Řvu po tom Vy hajzli, válku na vás! ale z reakce jsem zůstala jak opařená. Samozřejmě že tohle po mě řvali staří lidé když jsem byla mladá, to je ostatně jejich úkol. Taky se dozvěděli něco ve stylu Vrať se do hrobu! nebo Vyser si woko!, ale dnešní mládež? Se mi to začalo omlouvat! Co to doprdele je? Jak vedle něčeho takového můžu být stará vzteklá bába? Svět se posral…definitivně…v tomhle žít nechci. Kde je proboha nějaké sebevědomí. Vždyť oni jsou schopni pouštět i staré lidi v tramvaji sednout. V čem to doprdele žiju, to je zlý sen, tohleto!