#tohle jste vybudovali

[smradinaceste-blog]

26 - Můj strýček Čingischán

Čingischán byl sjednotitelem mongolských kmenů. Povedlo se mu vybudovat jednu z největších říší na světě. Se svými vojsky se dostal až na dnešní území Polska. Přestože žil na přelomu 12. a 13. století, stále je hlavním hrdinou mongolských srdcí. Mongolů jsou dnes sice pouhé tři miliony, nezapomínají však, že dříve byli velkým národem, který ve světě něco znamenal.

Mongolsko stihl v minulém století podobný osud jako Československo. Obětí tvrdého režimu se stala především mongolská inteligence. Téměř 40 tisíc nepohodlných vědců, kněží, politiků i učitelů se pádu komunismu nedožilo. Zakázán byl buddhismus a o největším mongolském hrdinovi Čingischánovi se děti ve školách více než 60 let neučily. Pozůstatky komunistického režimu jsou zde patrné na první pohled dodnes.

Kult Čingischána přežil dobu ledovou a dnes je mu v ulicích Ulaanbaataru opět provolávána sláva. Každý Mongol vám řekne, že je Čingischánův příbuzný (vnuk či synovec). Jeho jméno nesou ulice, náměstí, restaurace i hotely. Sochy a malby tohoto vojevůdce najdeme po celém Mongolsku. Největší socha Čingischána střeží step jen několik desítek kilometrů od Ulaanbataru a se svými čtyřiceti metry patří mezi největší sochy na světě. Sochou se dá po schodech vyjít až do koňské hlavy a vychutnat si tak rozhled přímo z koňského temene. Projekt, který byl zahájen teprve před několika lety, financuje mongolský prezident osobně. Za Čingischánem roste sousoší jeho vojska, jehož součástí můžete být za 15 tisíc dolarů třeba i vy. Svou sochu už si v Čingischánově vojsku zaplatil například Jackie Chan.

Hlavní město Mongolska leží v kotlině obklopené nádhernými horami, jejichž štíty můžeme vidět i z centra města. Aglomerace se postupně rozrůstala a dnes je kotlina téměř celá zastavěná až k úpatí hor. Není divu, město musí spolknout téměř polovinu mongolského obyvatelstva, které zde žije. Žije nebo přežívá doslova, kde se dá. Zastavěný je každý volný plácek a kam se nevleze dům, tam se vždycky vleze jurta neboli mongolsky ger. V centru města tak zcela běžně vidíme kombinaci panelák, bouda ze dřeva, komerční budova 21. století, jurta. Ulaanbaatar je místem střetu nejrůznějších životních úrovní. Potkávají se zde tlačítkové telefony s iPhony 8, Mercedesy s žigulíky, porcelánový splachovací záchod a kadibouda. Tohle město je očividně terno, protože tu chce žít každý Mongol. Zatím nám však uniká proč?

Elity padesátých let, které vybudovaly většinu města zřejmě nedomyslely, že se jednou stane populačním magnetem. Naštěstí je nenapadlo nic lepšího, než zohyzdit krásná horská panoramata stavbou železobetonových paneláků. I když nenadělají moc parády, domov v nich našly statisíce ulaanbaataranů. Ti s rostoucí životní úrovní touží po vlastním automobilu, a taky si ho na splátky koupí. Tím začíná smutná pohádka o dopravní situaci v tomto městě.

Ulice jsou zde napěchované vozy a dopravní zácpa trvá téměř celý den. Probojovat se do centra města se tak stává peklem pro všechny účastníky silničního provozu. Řidiči, jimž koluje v krvi nomádská krev, si stále ještě pamatují na volnost jízdy na koni po nekonečných stepích, kde jim v cestě nestálo zhola nic. Frustraci z dopravní zácpy si tak kompenzují využíváním klaksonu. Ano, člověku se uleví, když toho debila před sebou pořádně vytroubí. Jen co se však debil 1 odklidí z cesty, přijíždí debil 2, kterého je opět nutné pořádně vytroubit. Vezmeme-li v potaz množství řidičů na vozovce, z nichž debilem může být každý, dostaneme troubící perpetum debile. To způsobí, že je zvuk klaksonů slyšet nepřetržitě po celý den až dlouho do noci.

Prostor pro zlepšení by zde byl. Určitě by napomohlo obohacení arzenálu hromadné dopravy, kterou nyní tvoří pouze autobusy a taxíky. Nechci místním radním radit, ale takové metro, nebo alespoň tramvaje či vlak – to by byla pecka.

Doprovodný jev zdejších dopravních problémů, tedy smog, nezastaví ani nejnovější model hybridního vozu Toyota Prius. Malým osobním průzkumem jsme zjistili, že tento model vlastní dva z pěti ulaanbaataranů. Navzdory tomu, že hybridních vozů je zde k vidění daleko více než u nás, dýchat se tu nedá.

Místní vtip: Toyota Prius je nejrychlejší auto v Mongolsku. Víš proč? I když ji předjedeš, vždycky bude před tebou nějaká další.

Prach a smrad z výfuků neodvanou ani ty nejchladnější ulaanbataarské větry. A když už jsme u těch větrů, věděli jste, že Ulaanbaatar je nejchladnějším hlavním městem na světě?

Pokud teda nejste zrovna cymprlich na plíce, nejlepším způsobem dopravy je zde chodit pěšky. Po těch 4 700 kilometrech čtverečních je to pěkná procházka. Pro srovnání, rozloha Prahy je jen 496 kilometrů čtverečních.

A na závěr jedno varování. Nedávajte si v Ulaanbaataru sushi. Pokud byste v něm totiž tak jako já hledali rybu, tvrdě narazíte… na salám. Vypadá to jako sushi, říká se tomu kimbab a má to následující vrstvy – mořská řasa, rýže, mrkev, průmyslový salám z koně.

[nakladatelstviyoli]

"Zůstaň se mnou" nás znovu zasáhne

Zůstaň se mnou (Jestli zůstanu/If I Stay) jste možná už skoro všichni četli a ani bych se tomu nedivila, protože kniha to není úplně nová. Dokonce to není taková novinka ani u nás (a to už je co říct, že). Je mi ale trochu líto, že v době, kdy u nás vyšla, se nedočkala té správné pozornosti, kterou si podle mě rozhodně zaslouží. (Proto jsme se také v češtině ještě nedočkali druhého dílu.)  Dokonce si troufám tvrdit, že kniha tak trochu předběhla svou dobu, protože příběhy podobného tématu a žánru mají až teprve teď svoje období, a tak se na Zůstaň se mnou bohužel zapomíná. A to mě opravdu hodně mrzí, protože to si tahle báječná kniha rozhodně nezaslouží.

Proto mi obrovskou radost udělal připravovaný film, protože nejen že se na něj ohromně těším, neboť podle trailerů to vážně vypadá, že bude povedený, ale hlavně protože se díky němu začalo znovu mluvit i o knize! Hurá!!

Proč tedy o knize tak básním a říkám, že si zaslouží tolik pozornosti?

Zůstaň se mnou vypráví o Mie, středoškolačce, která už jako malá zcela propadla hře na cello a jejíž celá rodina má k muzice blízko. Její rodiče jsou rockeři tělem i duší, jen Mia má více blízko ke klasické hudbě. Díky hudbě se Mia seznámila s Adamem… zpěvákem kapely Shooting Star, která sice mimo jejich město není známá, nicméně u nich oblíbení jsou a to docela hodně. Adam s Miou se potkávali ve škole v hudební učebně a postupně se mezi nimi vytvořil vztah. Ale nebylo to žádné hrrrr, a už spolu chodíme a milujeme se. Bylo to takové obyčejné, normální, měli problémy, báli se, hádali se, ale vybudovali si opravdu zajímavý, upřímný a milující vztah. Celý Miin svět ale ztroskotal jednoho dne, když v Oregonu napadlo tolik sněhu, že všechny školy byly pro ten den zavřeny. A přestože sníh byl zase za chvilku pryč, tohle zrušení už nebylo vráceno zpátky. A tak se Mia s rodinou, rodiči a malým bráškou, rozhodla vydat na výlet, navštívit rodinné přátelé a zajet na večeři k prarodičům. Což se ale celé rodině stalo osudným, protože se na silnici srazili s protijedoucím autem...

A tak se Mia ocitla mezi životem a smrtí, doslova. Vidí totiž po srážce aut sama sebe ležet v bezvědomí v autě, sleduje, jak ji záchranáři z auta vytahují, jak ji odvážejí do nemocnice, jak odvážejí jejího bratra a rodiče… Vůbec netuší, co se jí to vlastně děje, ale odchází se svým tělem do nemocnice, kde se jí lékaři snaží dát do pořádku, ale její tělo je v kómatu, ze kterého se jen tak neprobudí. A o tomhle je vlastně celá kniha… o tom, jestli se má Mia probudit. Jestli jí za to ten, teď už vlastně dost zpackaný, život vlastně stojí, obzvlášť když se ještě průběžně zhoršuje.

Zůstaň se mnou je kniha velice zajímavě napsaná. Lehce, ale zároveň velice vážně, citlivě a krásně poeticky. Opravdu zajímavě a dobře se čte. Autorka často střídá prostředí a časy: v jednu chvíli se nacházíte s Miou v současnosti, kde aktuálně popisuje, co se odehrává v nemocnici, pak si ale na něco vzpomene a vrátí se na do minulosti a vypráví, jak se něco odehrálo tam. Nic ale není zmatené, to vůbec, naopak. Knize to dodává tu pořádnou atmosféru. A hlavně, díky tomuto faktoru se kniha čte značně rychle, protože jí to dodává na napínavosti.

Zůstaň se mnou je také kniha plná zajímavých myšlenek, které vás opravdu dokáží přivést k přemýšlení. K přemýšlení tak nějak nad vším, nad sebou, nad svým životem… Kniha s podobnou tématikou to má asi vlastně v podstatě v popisu práce. Nicméně tady to není uděláno vůbec žádnou násilnou cestou, je to u ní zkrátka velice přirozený jev. Zůstaň se mnou je prostě kniha o životě, o budování vztahů, o rodině, protože ta má zde obrovské místo, o přátelích… zkrátka o životě a o tom, jestli se má Mia kvůli čemu probouzet.

Možná tohle není úplně ta pravá kniha pro vás, pokud nemusíte podobné a nechci říct jednoduché ani lehké příběhy, protože to rozhodně tahle kniha není, ale prostě něco takového obyčejně neobyčejného o životě, ale i tak věřím, že vás Zůstaň se mnoudokáže hodně zaujmout. To ta kniha totiž velice dobře umí. A opakovaně, to mi věřte.

Hanka