#stráně

[amanitacz]

Model of the wide view of the Dlouhe strane hydro power plant.

Link to see more about this model on Turbosquid.com:

https://www.turbosquid.com/3d-models/dlouhe-strane-wide-2338850?referral=amanitacz

Link to the whole gallery:

https://www.turbosquid.com/Search/Artists/AmanitaCZ?referral=amanitacz

Link to the software:

http://www.cazaba.cz/

[kocourmokroocko]

Náhodná sbírka počeštělé dumb meme terminologie, jen tak

(mazlíčkovská edice)

zoomies = vžumíky

angy boy/girl = nasráně ze stráně

sssssmol = maličke

gib treat = naval pochutinu

whiny boy/girl = kvíkoš kámoš

bamboozled = zhnusen a otřesen, avšak nepřekvapen

Doufám, že to někomu pomohlo.

[cathack]

pouť

co kdyby stromy na zimu odcházely na jih? osvobodily by kořeny od země a odkráčely ke břehům středozemním, naskákaly do moře a pluly do Afriky, jako milióny úzkých vorů

a místo doubrav zůstala tu jen prázdná luka a místo alejí jen obnažené cesty a místo parků jen osamělá náměstí a místo lesů jen holé nic

sníh by padal vždy až na zem přikrýval dlouhé stráně bez stínů rámoval potoky bez odrazů zhasínal v kalužích

a na jaře by se stromy vracely zpět zástupy dubů, buků, jilmů, lip, jabloní všechny listnáče a k tomu modříny kráčející stejnou trasu krajinou na sever

a sadaři už se těší na své plody a turisti na své barevné značky a milenci na své třešňové koruny a děti na své domy v korunách

a ptáci? ti by na zimu opadali svlékli by pe��í a čekali na jaro stejně jako já čekám na tebe nahý a vyděšený

[pepikhipik]

ČVUT vyrobilo experimentální Carnotovu baterii. Namísto lithia používá žulový prach a má kapacitu 12 kWh

Obnovitelné zdroje energie jsou nepravidelné

Občas tedy vyrábějí elektřinu, i když to zrovna až tak nepotřebujeme

Exotické Carnotovy baterie jsou další způsob, jak ji ukládat

S nástupem nových a méně předvídatelných zdrojů elektrické energie se samozřejmě všichni ohlížejí po co nejefektivnějším způsobu, jak ji uložit na dobu, kdy bude opravdu potřeba.

Cest je celá řada, vzhledem ke stavu technologie a její komercializace ale nakonec v drtivé většině případů vítězí zdaleka nejdostupnější elektrochemické úložiště třeba v podobě lithiových akumulátorů.

Ne každý má na zahradě Dlouhé stráně

Technická místnost v domě vyzbrojená armádou lithiových článků je totiž přece jen o něco málo dostupnější než třeba vlastní Dlouhé straně. Představa soukromé přečerpávací elektrárny je sice lákavá, kdo má ale na zahradě dostatečně vysoký kopec, viďte?

Stejně tak nejspíše před Státní báňskou správou a sousedy neuspějete s prosbou, že byste si rádi za garáží vykopali důlní šachtu pro betonovou baterii Gravitricity, která ukládá energii vytažením závaží do výšky a přemění ji zpět na elektřinu uvolněním brzdy a roztočením generátoru.

Carnotova baterie

Takže budeme navždy odkázaní na skladné lithium a jiné konvenční chemické elektrolyty? Možná ne, přebytečnou energii bychom totiž mohli ukládat i ve formě tepla. Prostě tak, že nějaké vhodné médium zahřejeme a budeme udržovat při stále teplotě, no a až to bude potřeba, roztočíme s jeho pomocí parní turbínu, nebo vyrobíme elektřinu naprosto tiše nějakými vysoce efektivními Peltierovými články budoucnosti.

Jednou z cest je takzvaná Carnotova baterie pojmenovaná po otci termodynamiky Nicolasi Carnotovi a tepelný akumulátor, který bude laciný, dostupný, relativně rychle jej zahřejeme, ale přitom bude mít dostatečnou kapacitu, aby při přeměně tepla zpět na elektřinu dokázal dobít alespoň ten zatracený mobilní telefon.

Základní teorii máme už celou věčnost, praktická technologie je nicméně poměrně nová a stále ve vývinu, protože to doposud moc nedávalo ekonomický smysl. Nástup laciné elektřiny v dobách přebytku – třeba za nedělního větrného rána, kdy se sice listy vrtulí zvesela točí, ale fabriky s trochou nadsázky stojí –, dal nicméně zelenou všem neotřelým způsobům, jak tuto energii uložit.

Kamenný prach

Jak by tedy taková Carnotova baterie mohla vypadat v praxi? Leckoho by možná napadl bazének napuštěný kapalinou, kterou ohřejeme přebytečnou elektřinou stejným způsobem, jako když si ráno chystáme v rychlovarné konvici vodu na čaj. V praxi je ale mnohem vhodnější pevná látka – třeba rozdrcená žula.

Kamene je všude dost, no a když se pomele na správnou zrnitost, abychom se zbavili vzduchových bublin, mohli bychom jím vyplnit třeba vhodně izolovaný zásobník pod zahradou s maceškami. To vše beze strachu, kolik nabíjecích a vybíjecích cyklů unese. Je to přece kámen – stabilní látka, která sama o sobě vydrží miliony let.

Při nabíjení budeme dohřívat jeho horké jádro, stejně jako když udržujeme při chodu kamna na chalupě, no a při vybíjení budeme odebírat teplo spíše z okrajových částí, aby nám jádro příliš nevyhaslo.

Může něco takového opravdu fungovat? Ale jistě že ano, prototyp akumulátoru tvořeného 132 tunami kamenného prachu si totiž postavil třeba expert na tepelná čerpadla Stanislav Mach z Moravského Krumlova. S výsledky se pochlubil na youtubovém kanálu Electro Dad.

Experiment z ČVUT

Zkušenosti pana Macha využili také výzkumníci z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT (UCEEB), kteří nedávno zveřejnili zprávu o svém vlastním konceptu skladování elektřiny v Carnotově baterii a na projektu spolupracovali právě se společností Tepelná čerpadla Mach.

Takže dejme tomu, že máme nějaké přebytečné teplo a elektřinu. Přebytečné teplo třeba z termických solárních kolektorů nám předehřeje pomletý prach na základní teplotu, no a fotovoltaické panely jej pak už jen elektricky dohřejí na tu cílovou. Právě tak se nabíjí prachová baterie Stanislava Macha.

Koncepce z ČVUT funguje podobně. Na vstupu pracuje s kompresorovým tepelným čerpadlem, které může zužitkovat již existující průmyslové odpadní nízkopotenciální teplo (60 °C) a pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů, respektive levných přebytků ze sítě, dohřeje prach na finální teplotu 125 °C. Laboratorní prototyp simuluje vstupní odpadní průmyslové teplo vytápěcí soustavou budovy ČVUT UCEEB.

Univerzální žulový prach

Experimentální akumulátor používá k ukládání tepla žulový prach, který je v Česku snadno dostupný a drtí jej každý lom. A co víc, prachový zásobník je oproti elektrochemickým článkům mnohem lépe škálovatelný.

Zatímco třeba takové 4,2V lithiové články musíme pro cílovou kapacitu a elektrický výkon sériově a paralelně zapojovat do složitých bateriových struktur, přičemž jednotlivé články mohou ke všemu v čase degradovat různým tempem, kapacitu prachové baterie zvýšíme jednoduše tak, že zvětšíme její zásobník, čímž zároveň docílíme i vyšší účinnosti samotné tepelné akumulace.

V tomto směru se proto Carnotova baterie podobá spíše přečerpávací elektrárně, jejíž kapacitu nafoukneme také jen prostým zvýšením hladiny v horní nádrži.

A proč vlastně jen 125 °C?

Jak už jsme si řekli výše, UCEEB zahřívá prachovou baterii na 125 °C a bystrý čtenář by mohl namítnout, proč na tak nízkou hodnotu, když kámen unese mnohonásobně vyšší teploty. Ostatně, takoví Finové v podobném experimentu zahřívají 100 tun písku až na 500 °C.

Limitem je v tomto případě způsob ohřevu. Zatímco Finové zahřívají písek pomocí proudu horkého vzduchu, který je rozpálený elektrickým odporovým teplem (paralela k naší rychlovarné konvici), Češi experimentují s efektivnějšími tepelnými čerpadly.

Běžné kompresorové čerpadlo nicméně není možné rozpálit na stovky stupňů Celsia, takže i ty nejlepší pracují s teplotami do 180 °C. Nižší teploty jsou šetrnější jak pro písty kompresoru, tak tepelné médium v jeho nitru.

Celý článek zde →

[antlik]

Kouty - Dlouhé stráně from Jan Antl on Vimeo.

Splitboard

Zinda Liska Derma Keclik Antlik

[borisjelinek]

Pomníček Vladislavu Vikovi v Havlovicích

Tento skromný pomníček ve stráni nad cestou na Podháj a dále na Podhraď má připomínat, že na tomto místě byl 6. května 1945 Němci zastřelen tesařský učeň Vladislav (Láda) Vik. Ironií osudu nebyl žádným povstalcem či partyzánem, ale jen zvědavcem, jenž se šel ven podívat, co se tam děje, což se mu nevyplatilo.

Ale dejme slovo obecní kronice, v níž se píše následující: "Skupina Vlasovců a Němců přijela do Havlovic ráno dne 6. května 1945. Přijela v červeném autobuse byla ozbrojená a její příslušníci stříleli po každém kdo se objevil venku. Při přestřelce byl zastřelen na rohu své zahrady Ladislav Vik, který se šel podivat co se venku děje. Vlasovci a Němci se rozběhli po vesnici, v domech kradli jídlo, cenné věci a různé oděvní součásti. Muže odváděli na náves, kde je shromáždili před hostincem Amerika. Bylo jich asi šedesát. Všichni s hruzou čekali co s nimi udělají. Někteří se nervově shroutili, jiní nadávali na nerozvážnost členů Revolučního národního výboru, kteří byli také mezi nimi, ale zachovávali klid a uklidňovali další. Bylo zřejmo, že jde o loupeživou bandu, která si přišla nakrást potraviny, oděvy a cenné věci. Jako signál k návratu rozběhnutých banditů bylo vystřelení pancéřové pěsti, kterou jeden z hlídajících vojáků vystřelil do stráně za Kňourkovími. Po tomto vystřelu se bandité rychle vraceli s ranci nakradených věcí, nasedli do autobusu, vzali sebou předsedu Správní komise Josefa Hejnu a odejeli. V hostinci u Součku zdemolovali telefonní ústřednu do hostinské místnosti vhodili granát a místnost zdemolovali."

Iniciátorem zřízení pomníčku byla místní organizace národních socialistů, jejíž členem zastřelený byl, ve spolupráci s rodinou Vikovou. Ti všichni též provedli ve��keré práce kolem něj. Kámen pochází ze stráně pod Boušínem, odkud byl přivezen 5. října 1947 J. Hejnou z čp. 37 a zasazen na místě mezi čp. 31 a 233. Desku s textem: „ZDE BYL ZASTŘELEN VLADISLAV VIK 6.5.1945.“ a fotografií zahynulého zasadil do tohoto kamene Jar. Matyska.

Stejně jako ostatní pomníky a pamětní desky, které upomínaly oběti a události německé okupace a 2. světové války, se stal tento pomníček památkově chráněným objektem. Zde to však trvalo mnohem déle než u jiných, neboť se nejednalo o příslušníka KSČ, nýbrž o národního socialistu, a tak byl pomníček zapsán do státního seznamu kulturních památek až 30. prosince 1987 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/pomnik-ladislava-vika-13461319). Stejně jako pozemek je tento pomníček soukromým vlastnictvím, a to Milana a Marina Vikových z čp. 233.

Pomníček Vladislavu Vikovi

[bikemindset]

#flashback [ENG below] Tegoroczna majówka była odlotowa, z jednym dość szczególnym wydarzeniem, które zmieniło wiele planów na następne miesiące. @l__u_s_i złamała kość strzałkową, co wyłączyło ją z wiosennych jazd rowerowych i znacznie utrudniło logistykę dni codziennego na cały miesiąc. Na szczęście już w czerwcu, choć bardzo ostrożnie, wróciła do aktywności na tyle, żeby czerpać z tego znowu przyjemność. 🇬🇧🇺🇸 *** This year's May holiday was a doozy, with one rather special accident that changed a lot of plans for the next few months. @l__u_s_i fractured her fibula, which put her out of spring cycling and made the daily family logistics much more difficult for a month’s time. Fortunately, by June, she gradually recovered to even take up some sporting activities again. . . . . . #jeseniky #kouty #koutynaddesnou #dlouhestrane #holidays #familytime #weehoo #weehootrailer #mtb #mountainbiking #liskiweekendowe #happycysiek #bikemindset (at Dlouhé stráně) https://www.instagram.com/p/CgoqzYesRMg/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[martinahavlova]

24 Šum příboje a naplavené dřevo u břehů Pacifiku otisky vln a jejich ozvěn. Vnitřek kruhu zakončený perletí je lastura, ten prastarý tvar na mém nočním stolku a přitom nemohu nevzpomenout na stráně a ráno v sadu v kapse jeřabiny. ne, ne nemohu 2. září 2018

[girodiumbria]

V neděli 16.10. jsme na malém výletě v oblasti Colfiorito jen Lenka a já, bez dětí. Teplé stráně připomínají České středohoří. Sbíráme borovicové šišky na podpal.

[amanitacz]

Model of the close view of the Dlouhe strane hydro power plant.

Link to see more about this model on Turbosquid.com:

https://www.turbosquid.com/3d-models/dlouhe-strane-close-2338860?referral=amanitacz

Link to the whole gallery:

https://www.turbosquid.com/Search/Artists/AmanitaCZ?referral=amanitacz

Link to the software:

http://www.cazaba.cz/

[kocourmokroocko]

#psyn#přidávám do slovníku

V tom případě mi dovol podělit se o další termíny pro našeho psa rodinného, tzv. bahenního! ❤

psynovec

vrouče

rozKmotřenec

zubatá ratolest

ceněný zaměstnanec

pan inžernýr

plejtváček bobrovský

pizza pupperini

chlupakoule

chlupec chlapatá, chlapec chlupatá

smradupán

kvíkoš kámoš

nasráně ze stráně

medvěd trpitel

pandemiminomium

duclík

"Arný je pesapán, všemi je milován ♫" (do melodie Hajný je lesapán)

čumlík

bahnil

bahenní inspektor

bahenní cenitel

Evžen Ovečkin

Důkaz, že můj psyn má uši, jen je většinu času s ch o v á v á, abys mu je NEUKRADLA, ty MŮRO!!!!!!!!

[petr-kostka]

Krásný výhled na Dlouhé Stráně 😀😃😄 https://www.instagram.com/p/CUX__d_tShd/?utm_medium=tumblr

[piratskatajemstvi]

Nikdo na světě nemůže vysázet tolik stromů, kolik jich vám pirátský primátor Zdeněk Hřib může slíbit. Skutečnost je odlišná. Ze stráně nad hrází se bezdůvodně stala mýtina. Argument, že stromy bylo potřeba vykácet kvůli opravě hráze zde neobstojí.

[mmahdy1666]

Partie Horního Úvalského rybníka ze stráně od "Branické vyhlídky" 🍺🌤️🍀👍😜 (v místě Úvaly) https://www.instagram.com/p/COuIQA8hi8E/?igshid=1uyskm92jo2xn

[michalgavlas]

ÚVAHA  TŘI STA ŠEDESÁTÁ PÁTÁ – UMĚŘENOST

Dodržet míru věcí, uměřenost, to jsou vlastnosti potřebné k udržení harmonického a vyváženého života. Lao-C k tomu říká:

Chceš- li podržet něco do krajnosti plné,

lépe, když toho necháš.

Chceš-li podržet něco do krajnosti ostré,

nadlouho to nezachováš.

Máš-li síň plnou zlata a drahokamů

nic ti ji nemůže uchránit.

Máš-li moc a bohatství - a k tomu zpupnost

nemůžeš ujít vlastní zkáze.

Co je však míra věcí. Pro každého dost znamená něco jiného. Každý má jiné nároky v různých oblastech svého života. Na jedné stráně je dobrovolná askeze, kde se člověk oprošťuje od všeho nadbytečného až na hranici strádání, a na straně druhé je konzumní způsob života, kde s přibýváním dalších vymožeností, které by měly ulehčovat život, člověk je zahlcen věcmi, které ve skutečnosti k plnohodnotnému životu nepotřebuje. Dostali jsme se do stavu, kdy už nejsme schopni rozumně kontrolovat svoje potřeby? Patrně ano, protože lidé toho mají čím dál tím více a pořád jim to nestačí.

Čím více toho člověk má tím větší starosti vznikají s tím jak si to udržet a uchránit. Potom mu tyto věci neslouží, ale on slouží jim. Stává se jejich otrokem. Uměřenost neboli míru věcí, lze jednoduše určit, když se každý zamyslí nad tím, kolik toho skutečně potřebuje.

Člověk potřebuje především vzduch, pokud možno čistý. Pak potřebuje vodu, čistou a lahodnou. Jíst potřebuje dvakrát až třikrát denně pokud možno zdravou a domácí stravu. Denně by se měl mýt, ale stačí k tomu studená voda. Potřebuje pravidelný, avšak ne extrémní pohyb na čerstvém vzduchu.

Oblečení taky nepotřebuje mnoho, jednu sadu na léto a jednu na zimu. Oblečení na jaro a podzim se kombinuje z těchto sad. Rozumný člověk nepodléhá módním trendů, vybírá si nadčasové vzory a šaty nosí do doby, než se rozpadnou. Totéž se týká obuvi, jedny boty na zimu, jedny na léto, na sport a práci doma a na zahradu.

Tak, aby čelil nepřízni počasí, potřebuje bezpečný a teplý byt nebo dům. Není nutné, aby místnosti měly minimální rozměry, ale na druhou stranu není třeba okázalých reprezentačních prostorů. Vnitřní vybavení by mělo být praktické a útulné, bez módních, pomíjivých výstřelků. V případě domu je dobrá zahrada jak pro duševní odpočinek, tak i pěstování zeleniny a ovoce.

Součástí domu by měla být kočka nebo pes, domácí zvířata, která jsou zástupci přírodního světa, ze kterého se člověk chce neustále vymanit a současně jej ovládat.

Bohužel se v dnešním digitálním světě neobejde bez počítače a mobilního telefonu. Na kratší vzdálenosti bez objemného nákladu by se měl přepravovat pěšky nebo veřejnou dopravou. Na větší vzdálenosti s nákladem je třeba osobního auta vlastního nebo půjčeného.

Pro kultivování své duše člověk potřebuje vybrané knihy, jejichž rozsah neustále omezuje až na ty podstatné. Z hlediska hudby je dobrá vlastní sbírka desek, pásků a CD.

Vskutku duševně vyzrálý a harmonický člověk nepotřebuje ke svému životu denní tisk, časopisy, rádio, televizi, filmy, divadlo, koncerty, galerie a muzea. To vše je povrchní náhražka za zrušené nebo omezené všestranné působení posvátných míst, kostelů a chrámu, které probíhá posledních sto padesát let. V žádném případě se nejedná o kulturu od slova kultivovat, tříbit a očisťovat duši, ale plytkou zábavu pro znuděného, materiálně orientovaného konzumenta. Všechno současné umění je pouhou náhražkou, pro prázdné lidské duše, za absenci skutečné a dobrovolné víry v Boha.

Naivní, duchovně zaměřený obrázek, nebo vlastnoručně vysekaný nebo vyřezaný kříž, výtvarný projev, ke kterému člověk dospěl sám má větší kultivační hodnotu, než všechna ta povrchnost, kterou dnes vidíme okolo sebe, a nese honosný název kultura. Kultura znamená především se dobře chovat k sobě a svým bližním při dodržování Bohem daných pravidel.

Jediného čeho nikdy není dost a co nelze přehnat je láska a dobré vztahy mezi lidmi. Vzájemná úcta, respekt, ohleduplnost, vstřícnost, jedním slovem lidskost v tom nejlepším smyslu slova.

To co vede ke zkáze je pouze zbytečný, neúměrný majetek a bohatství, které většinou vede k falešné nadřazenosti a zpupnosti. Celé dějiny lidstva jsou ukázkou hromadění majetku a moci na úkor ostatních, nikdy však lpění pouze na materiálních hodnotách nebylo tak přehnané jako v dnešní době, bez skutečné osobní víry v jediného, všeobjímajícího Boha.

Duševní a ne materiální bohatství by mělo být cílem lidí, kteří se oprostí od přemíry všeho, a to jak hmotných statků, tak i takzvané „kultury“. Je to věcí osobního, celoživotního vývoje, tak jak říká Lao-C:

Dovršit dílo,

splnit své poslání

a stáhnout se do ústraní-

toť cesta nebeského tao.

Posláním, každého duchovně orientovaného člověka je pochopit smysl svého pobytu na tomto světě a v maximální míře použít svých schopností darovaných Bohem pro uskutečnění svého díla na zemi.

Dobře víme, že takových lidí nikdy nebylo mnoho a dnes je jich ještě méně, protože to vyžaduje silné osobní přesvědčení a disciplínu tak, aby člověk neupadl do všudypřítomného, konzumního způsobu života. Proto by měli být pevnější při udržování svého vnitřního přesvědčení bez vnější pomoci a ve své osobě uchovat nadčasové Boží hodnoty a pokusit se překlenout toto temné období (kalijuga) naší civilizace.

[necarion]

Sites is one of the things I'm talking about (sorry, wasn't clear there). Specifically, reservoirs that are not a dammed river.

This is Dlouhé stráně (pumped hydro) in the Czech Republic, which is a raised reservoir without any natural inflow. We could build a bunch of these up and down the central valley, but have not yet had plans to do so.

Sites is about half of Lake Oroville's volume. Unfortunately, its volume got halved for budgetary reasons, which is kind of frustrating.

The budget is super complicated because of course it is. It's getting some federal funding which helps a lot. Overall, it's ending up behind schedule and overbudget, which is sad but standard.

One of the big problems is the constant fighting from environmental groups who are complaining about what it might do to the Sacramento River when water is taken away. When the entire point is that this wouldn't happen unless there was excess water.

Sorry, I'm still having fun playing with water data while my builds go on. Another nifty datapoint: all the reservoirs are refilling under the heavy rain but Oroville in particular is going vertical. Since AIUI California is going to get at least one and maybe two more of these atmospheric river storms in January, this will probably keep going for a while.