#srpnová výzva

[kralovna-ne-stesti]

Tak ke mě přeci jen přišla srpnová výzva. Na poslední týden.

A na týden mi opravdu i zrovna tohle stačit bude. Protože snažit se to držet měsíc bych nezvládla a spíš by mě to demotivovalo. Naopak, takhle je to přesně tak akorát, po všech stránkách.

Napadlo mě to na procházce, jen tak, z ničeho nic, a úplně mě to nadchlo!

Je to zajímavý. Tyhle moje výzvy jsou jediná věc, do který se nenutím a nestresuju se jejich ne-plněním, a když to vypadalo, že po sedmi měsících vynechám, tak mi přišla výzva jako šitá na zbývající čas. A to jsem prosím pěkně nic jenom na týden cíleně nevymýšlela.

Prvotní myšlenka byl jen jeden den. Pak mi došlo, že do září zbývá osm dní... a jelikož se mi téma i provedení výzvy zdá (pro mě) vcelku náročný, adekvátní čas byl ten zbývající. Takže ve finále jsem nic nevynechala a přišlo to přesně, jak mělo a jak (nejspíš, snad) potřebuju.

Legrace, jak se věci dějí, když je necháme se dít, na ničem netrváme a nelpíme, nic nehrotíme a děláme to, co nám zrovna dává smysl a potřebujeme.

Kéž by to tak šlo ve většině situacích v životě. Kéž by to tak šlo u věcí, na kterých nám (až moc) záleží a svým soustředěním to jen zhoršujeme. Ale... třeba jsou tyhle moje výzvy právě ten první krok k tomu si to vzdávání se kontroly a nelpění ochutnat, ohmatat, prozkoumat a poznat. Třeba to má všechno vážně hlubší význam, než zatím vidím.