#sluníčko

[fototvora]

vstávání v 5 ráno přineslo své ovoce. racci i vrány se ukázali v plném světle.

waking up at 5 am was fruitfull. seagulls and crows had their spotlight.

[knize-strachkvas]

poslední dobou se cítím jako duševně nevyrovnaná cibule. jakékoliv sebemenší změna teploty mě uvrhne do stavu absolutního zmatení a neschopnosti se přizpůsobit na nové teplotní podmínky.

[alexvacice]

Psychicky u desek se studijníma materiálama, mentálně v na pláži v itošce s hugo spritzem v ruce zatimco z povzdálí zní bossa nova

[pepinobambino]

Fanfikce na houby

Hluboko ve Smětínském lese se jednoho časného rána objevila dvojice Zvláštních vyšetřovatelů. Byl podzim a byla pekelná zima, taková, která je tak nenápadná, že si po prvních minutách venku myslíte, že je vlastně hezky, ale po půlhodině vám dojde, že jste nechali šálu i čepici doma a že jste už moc daleko, abyste to napravili. Byl to zákeřný podzimní mrazík, který Vyšetřovatelům lezl za svetry a kabáty.

„Ještě minulý týden bylo teplo,“ mrmlal Lafka, ruce hluboko v kapsách, ve snaze se zahřát.

„Nic se neboj, příteli, dej tomu hodinu a vysvitne sluníčko. Mezitím tě může hřát vřelost a upřímnost našeho přátelství, spolu s vlasteneckou hrdostí. Podívej se kolem sebe! Ten les, ty rozkošné chuchvalce mechu všude kolem! A ty muchomůrky, no řekni, kde jinde uvidíš takovou krásu?“

Olbram kráčel o několik kroků před ním s proutěným košem a rozhlížel se kolem sebe jako o život. Vyhlížel houby, které by si mohl odnést domů, usušit, uvařit, osmažit a naházet do bramboračky. (Nebo prodat. Dost silně o tom uvažoval – mohl by dojet někam dál od Díry, najít nějaké malomyslné měšťáky a nacpat jim menší hříbky pod nos.)

„Ostatně ti to prospěje. Trávíš moc času v kanceláři a já opravdu nemám zájem, aby ses proměnil v nějakou přerostlou krysu.“

„Hm, tomu bych se taky rád vyhnul.“

Společně se vydali hlouběji do lesa, obrněni Lafkovou rybičkou, Olbramovou pistolkou a jedním pórkem, bez kterého ven nevycházeli. Dohromady zatím našli tři hříbky, a tak se chtě nechtě museli vydat vstříc nebezpečí temného Dírského hvozdu.

Byli ovšem neohrožení.

„Lafko!“

„Neřvi! Jsme v lese, co je?“

„Kde jsi?“

„No, tady.“

„Kde tady?“

„U toho stromu.“

„Tak počkej, jdu za tebou.“

„Ne, ty počkej, já – moment…“

„Copak, příteli?“

„Proč… proč jsou tady… jak to podat… jsou tady takové zelené muchomůrky. S modrými tečkami. Které svítí.“

„Aaaaa, ty jsi našel Zelenku Plískavou! Tak ji v tom případě opatrně, ale velmi opatrně obejdi, a až bude z dohledu, začni utíkat.“

„Cože?“

„Není času nazbyt, kamaráde, utíkej,“ s tím se Olbramův hlas vzdálil rychlostí světla.

Lafka se na houbu zadíval a vyhodnocoval nebezpečí. Rozhodl se, že mu za to nestojí, a velice pomalu, aniž by spustil oči z houby, se vydal dál do lesa. Nakonec doklusal až k Olbramovi, který postával na mýtině jen o kousek dál.

„Co to… ehh, počkej… se vydýchám… ufff… sakra… co to… co to mělo znamenat?“

„Houbaření zdar, kamaráde, už jsem se bál, že tě dostala. Ale to nic, o to se nemusíš bát, stačí, když se jim vyhneme, jsou poměrně vzácné. A podívej, co jsem za tu chvíli našel! Jsme na dobré stopě, Palaméde, ještě chvilku a budu mít plný koš!“

„To je… ufff, báječné, Olbrame. Já si tady na chvilku… na chvilku sednu.“

„Jak je ctěná libost. Já si to tady proběhnu, ještě že jsem si vzal svoje boty od Aniďas, jinak bych té pekelné houbě takhle rychle neutekl. Nechceš si je pořídit taky?“

„Aniďas… jo, jasně. Hele, radši běž, já tě zase doženu, ale neběhej.“

„Půjdu do támhle toho kopečka, tam to vypadá velice slibně,“

Rozjařeně se usmál a Lafka už jen sledoval záda svého kamaráda, jak se mu vzdalují v lese.

Po chvíli, kdy popadl dech, se rozhodl zvednout. Najít Olbrama vůbec nebylo těžké – stačilo jít za nadšenými zvuky a výkřiky jako: „No teda!“ a „To je ale macek!“

Zahlédl Olbrama mezi stromy, jak se sklání k nějaké houbě. Lafku si očividně nevšiml. Stál tak hezky ve stráni, že… Lafka si vybral jednu pěknou šišku, zamířil a mistrovským hodem trefil Olbrama přímo do zad.

„Aaaaa,“ ozvalo se lesem, jak se Olbram nekontrolovatelně valil dolů, košík těsně za ním. Lafka se smál, dokud si neuvědomil trajektorii Olbramova pádu. Už na tom nezáleželo, protože mrknutím oka se Olbram svalil na Lafku. Byl to tak nešikovný pád, že Olbram nakopl nejen svého kamaráda, ale i sám sebe. Jedinou světlou stránkou bylo, že padl do měkkého – tedy na Palaméda.

Takové klišé, říkáte si, pánové, ale pojďme vzít příležitost za pačesy.

Olbram se nešikovně posunul, až byl jeho obličej jen několik centimetrů od Lafkova, vlasy mu romanticky padaly do očí.

Dobře, Mede, říkal si Lafka, jenom klid. V klidu, nic se neděje, není ti patnáct, nezjišťuješ rozsahy své sexuální orientace, tohle tě nemůže vyvést z míry. Vůbec ne, jenom se mu moc nedívej do obličeje, do očí vůbec ne, moc dobře víš, jak to s těma jeho očima máš. Prostě se zaměř na něco, co tě znechutí, dokud se nezvedne. Mysli na kancelář, ano, kancelář, ty podělané kapající trubky, ten… idiote! Co jsme si teď řekli o těch očích, sakra, teď už se jinam nepodívám. Výborně. Výborně, no, to jsi teda posral, ty je… aa, bože můj, on pohnul hlavou, je blízko. Vzpamatuj se! Vypni homosexuální myšlenky, šlo ti to celou střední!

Zatímco Olbram si myslel: Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-

Bylo to skutečně romantické, dokud sebou Olbram neškubnul a nevyskočil, při čemž nechtěně, ale citelně kopnul Lafku do holeně.

„Moje houby!“

„Tvoje houby…“ Lafka ještě chvíli ležel na zádech, než v sobě našel vnitřní sílu na to zvednout se. Pozoroval Olbrama, jak s nešťastným kňučením sbírá svoje hříbky.

,,Poslyš, Olbrame, já-”

Začal Lafka, když mu pod nohou něco ruplo. Olbram ztuhnul a pomalu se otočil jeho směrem. Lafka zvedl nohu akorát ve chvíli, kdy se ze zeleno-modré houby začal valit modrý kouř.

„A jéje.“

----------------------------------

Děkuji za pozornost, hezký lov. - pepino

[kocourmokroocko]

Jsem doma sám s drůbeží a odešlo jim UV sluníčko nad bejvákem, tak jsem místo toho nasadil do služby LED měsíc

a jak zatim kvačí Silvestr vám? ❤

[bringthekaos]

stumbled upon a post mentioning you using czech for viktor's native language and since i do know czech, ill throw at you a little headcannon of mine where Viktor uses the petname 'Zlato' for Jayce, as a little bit of a pun since it means 'gold' in czech an he is the golden boy of Piltover after all (it can be used platonically as well but mostly while expressing gratitude or appreciation and not towards a person significantly older than you)

maybe you're already aware of it since its a one of the most used petnames, either way have a great day im now on my way to check out some of your work :))

I did not know that one!! I had Googled Czech terms of endearment, and found some decent lists. I use lásko a lot, but the main pet name I went with is sluníčko, mainly just because I really enjoy playing with the sun/moon dynamic in my writing of JayVik. I don’t know if this is a common pet name or not in Czech, but I figured since this is Runeterra and I’m just using Czech as a stand in, hopefully I could play with the language a little (but I do try to be mindful of what is and isn’t polite, don’t wanna give my Czech-speaking readers whiplash, haha!)

I do love the pun of Zlato though, it would be a cute way to work it in. Like, Jayce dislikes Golden Boy when it’s slapped on him by Piltover, but Zlato from Viktor? It’s just different, it feels like Viktor truly means it. Might work it into some stories in the future, maybe divorce era? Could have an extra layer then, if Viktor is mocking him or being sarcastic.

Anyhoo, appreciate the Czech tip, and I hope you enjoy my fics!

[johankasas]

Annually stuck sitting in a train for 6 hours with a crappy signal, so more art of Katya it is :3

Takový sluníčko je to

[zephwister]

Sebeztráta - Dírský alternativní vesmír, nebo jak to ráda překládá má drahá polovička, sousední vesmír

Je krásné jarní odpoledne, sluníčko svítí, ale…vlastně nesvítí. A proč nesvítí? Protože Díru postihla kletba. Kletba již dávno předpovězená starým proroctvím, která každým rokem sílí a trápí každého, kdo je pro Díru důležitý. Starosta, policista, doktor či snad detektiv? Sám děravý nebo se jen děravostmi zabývá? Muž, žena, dospělý, dítě? Na tom nezáleží, oni nerozhodují. Kletba sama si vybírá.

„Až přijdou ti, již skrze Díru samotnou uvidí, čím pak Dířani budou? Koho budou se ptát, kdo je bude znát, když matička jejich bude průhledná?“

Tak zní ono proroctví před desítkami, možná stovkami let vyřčené. To se tenkrát celému městu zdál stejný prorocký sen, který všechny k smrti vyděsil. Spojili se tedy, symboliku rozluštili a proroctví sepsali a po generace předávali.

Dnes už nikdo neví, kdo měli být ti, již skrze Díru samotnou uvidí. Tedy, nevěděli, dokud do Díry nepřišel první Lafka. Tenkrát se kletba projevila poprvé. Jen nikdo nevěděl proč, nikdo ji nedokázal pochopit. A pak to přešlo, z většiny. Jenže potom, potom se vrátila. Celé tři roky před tím, než začali bratři Lafkové měnit směr proudu událostí ve městě. Tři roky před tím, než se ukázal Palamédes.

A jak že se kletba projevuje? Nejlépe by na to snad dokázala odpovědět doktorka Belokory, která jí se silným zájmem zkoumá. Jednoduše řečeno, krade lidem duši. Složitě řečeno, lidé, které kletba zasáhne, postupně ztrácejí části své vlastní osobnosti a sami si toho většinou nevšimnou, dokud není příliš pozdě. Přicházejí o své zájmy, jsou stále více unavení a znudění, až nakonec skončí jako tělo bez duše a nemají naprosto žádnou motivaci problém řešit. A čím více obětí si kletba vyžádá, tím mrtvěji vypadá i samotná Díra. Jako by umírala se svými lidmi.

Ovšem že existuje způsob, jakým působení kletby předejít. Bohužel na něj doktorka přišla až po spoustě pozorovaných obětí. Člověk zasažený kletbou se musí, aby nepřišel o svou duši, vzdáti části  svého těla. Provést obětn�� rituál, při kterém musí v noci, za umělého světla a bez přítomnosti neprokletého člověka odevzdat část svého fyzického těla. Tato část musí být krvená a samotné provedení oběti musí člověka bolet (na což se bohužel přišlo až po tom, co někteří zkoušeli obětovat vlasy a vousy, nefungovalo to a oni podlehli kletbě). Obětovaná část těla vždy do rána zregeneruje. Rituál by se měl, aby se jeho funkce udržela, provádět vždy jednou za čtvrt roku, ale někteří ho preventivně dělají častěji.

(rychlé shrnutí principu v pár hezky znějících odstavcích, dále osudy dířanů, kterých se kletba dotkla nejvíce)

Alojs – První známý prokletý sebeztrátou, který své prokletí přežil. Došlo mu to ve chvíli, kdy začal ztrácet své zájmy a to i ty mimo zákon a lidskou morálku. V té době již Belokory kletbu studovala a měla teorii na její řešení. Poradila mu, co s tím má dělat a chtěla si ho nechat na Zámečku na pozorování, což rázně odmítl, že prý to zvládne sám. Té noci se málem omylem zabil, když se zoufale snažil obětováním své krve získat zpět sám sebe.

(oběť – krev ze šrámů na hrudi)

Belokory – Studovala kletbu od chvíle, kdy se začala více projevovat, to jest cca tři roky před příchodem Lafky do Díry. Přišla na přesný postup obětního rituálu aby fungoval a dokázal předejít ztrátě duše či její část navrátit a nechala tuto informaci rozšířit po celém městě. Skončila se spoustou nových pacientů na Zámečku, kteří o prevenci buď nevěděli nebo se odmítali přizpůsobit.

Olbram junior – Byl první, kdo se pokusil obětovat vlasy a vousy (na protest proti otci). Obojí si nechal mírně narůst, ne dost aby ho senior ovládl, ale dost na to, aby to vnímal. Pak se rituálně ostříhal, oholil a pokusil se provést oběť. Z podstaty kletby to ale nefungovalo a on málem přišel o duši (díky bohu ho našla Saskie).

(oběť – obě oči, obě regenerují)

Saskie – Nechává se podrápat služebním kravodavem, nejčastěji na zádech. Nechce, aby kdokoliv věděl, jak svou oběť provádí. Jediná chvíle, kdy to bylo vidět, byl pohřeb její maminky.

(oběť – krev z ran od psa)

Cecílie – Nikdy nepodlehla Capgrasovi, věnuje se kromě detektivní práce také zkoumání kletby. V jednu chvíli se sama málem stala obětí. Nepoznala své změny chování, myslela si, že je jen zmatená mezi sebou a Heřmanem. Její rituál musel nakonec provést Olbram. Po tomto incidentu se Cecílie oddělila od Heřmana (záchrana obou duší najednou). Čistě mužský Heřman byl rád, že může jít do důchodu, čistě ženská Cecílie (vypadající mnohem mladší než předtím, protože vlastně mladší než Heřman je – nebyla jeho součástí od narození) dále pokračovala ve své práci.

(oběť Cecílie – vyškubané vlasy s krví, oběť Heřmana – nikdo neví)

Lafka – Přišel do Díry v době, kdy si kletba vyžádala najednou nejvíc obětí. V té době ještě nevěděl, že za to vlastně může on. Měl z toho pocit, jako by vešel do města duchů. Poloprázdné, zašlé ulice, téměř žádné barvy, 24/7 zataženo, ponurá atmosféra. Kromě pravého poledne bylo pořád šero. Díra připomínala místo právě probíhající apokalypsy. Postupem času pozoroval, jak se město vždy trochu vzpamatovalo, když zrovna podléhalo méně lidí. Nikdy se to ale nespravilo úplně. Byl přesvědčen, že to nějak souvisí se zmizením Apolóna (Ne, nesouvisí). Sám byl zasažen po incidentu v lese.

Sova – Stal se obětí, na poslední chvíli dokázal silou vůle kletbu obrátit. Zaniklo tedy jeho tělo a duše přežívá dál ve strojích. 

Olbram senior – Uvědomil si, že rituál vtělení do syna nemůže vyjít, proto se o něj alespoň zatím nepokusil. Přesto ale pozná, kdy si junior nechá narůst vousy a dokáže do něj promítnout své vědomí. Tvoří tak v podstatě svého klona se sdílenou myslí. Upnul se na koncept sebeztráty a vytvořil kult, který celou kletbu uctívá. Většina členů je i součástí Jatek nebo s nimi spolupracuje. Když zjistij, že původcem kletby je Palamédes, pokusil se ho unést a přetvořit ho na jejich božstvo (Ano, už zase. Chudák Medes).

(oběť – rituální podřezávání způsobem, kterým se zabíjí krávy na jatkách)

Káša – Kvůli svým zásadám odmítala provádět rituální oběti, velice rychle po svém zasažení kletbě podlehla. Z posledních sil a střípků sebe samotné sepsala vzkaz pro Klem, aby nikdy nepřestala být tím, kým doopravdy je. Momentálně je na trvalo hospitalizovaná na Zámečku.

Klem – Poznamenala ji ztráta Káši, sama byla prokleta jen chvíli po tom, co se to stalo. Ze strachu, že dopadne stejně, provádí své oběti dosti drastickými způsoby. Odmítá chodit Kášu navštěvovat na Zámeček, přesto že obětem sebeztráty povolila doktorka neomezené návštěvy.

(oběť – krvavé rány po celém těle, v horších dnech podřezávání)

až dostanu inspiraci, nejspíš se dostane krutých osudů i ostatním. plus samojistě sepíšu příběhy o tom, jak to ti chudáci přežívají (na psaní nějaké delší, souvislejší věci nemám kapacitu). A s trochou štěstí dokreslím i těch pár rozpracovaných věcí (například tu oddělenou Cecílii na které dělám už asi třetí týden)

[terysak]

1 epizodě je oblram jakože: to je ale hnusné odpoledne..svítí sluníčko a je teplo, prostě hnus

Olbram v 3 serii: HAVAJSKÁ KOŠILE S VÝSTŘEDNÍM KLOBOUKEM A LEDVINKOU!!

[jahodenka-angrestovka]

Jakožto obrozence mě vyloženě vytáčí Colours of Ostrava; jak nepoeticky to zní! Kam se poděla národní hrdost? Barvy Ostravy je přece mnohem hezčí, kór když je to český festival.

Upřímně mě rozčilují i všechny ty anglické názvy a nápisy (hlavně u nás v Krumlově a v Praze). Je přece tolik hezkých českých slov, která by se dala upotřebit, třeba dukát, řeka, štěstí, podkova, peřej, struhadlo (představte si kavárnu Struhadlo, vsadím se, že by se z ní ihned stalo společenské středisko), pampeliška, sedmikráska, kartouzek, stříbro, drak, třpyt a třpytný, kamenný, srdce (pohostinství U Tří kamenných srdcí třeba?), rosnička, rusalka, taky různé zdrobněliny - matička, sluníčko, voděnka, poupátka...

Pokud máte nějaká další, na kolenou vás prosím, podělte se!

[vedlejsak]

cukrář josef "zenové sluníčko" maršálek právě v přímým přenosu stardance na čt1 do kamery zahlásil: "přátelé, prosim vás, nezaobírejte se sračkama!" and i think that's beautiful

[jejivelicenstvoona]

nečtu tvoje zprávy a občas hodinu vkuse vřískám a cítím nepopsatelnou bolest na srdci a slyším tvůj smích tisíckrát za den a vidím tvoje oči skoro pokaždé kdy zavřu ty moje a je mi tě moc líto a je mi mě moc líto a je mi nás moc líto ale vím že části nás zůstaly v té studené řece v srpnu a mají zadky a kolena odřené od kamenů a sluníčko jim svítí na tváře plné lásky a štěští a neví nic o bolesti co trhá na kusy

[satanfemto666]

jsi moje sluníčko

[alexvacice]

Psychicky u desek se studijníma materiálama, mentálně v na pláži v itošce s hugo spritzem v ruce zatimco z povzdálí zní bossa nova

[kralovna-ne-stesti]

Co mi dělá vážně, vážně, vážně radost, jsou zase zelený stromy, bílý a růžový chuchvalce květů, ptáci, co nezavřou zobák, sluníčko, hlavně to ráno a navečer, a že všude tak nějak všechno ožívá a roste a krásní.

[kocourmokroocko]