#skla

[immortalgarlicbread]

Transphobní lidé:bůh nesnáší trans lidi

Bůch:

[seokiescans]

[SCANS] BTS 1st Repackaged Album ’Skool Luv Affair Special Addition’ - Photobook (Jimin)

[godtierjune]

cut glass plate inspired by the untitled goose game... guys im so happy to be done with this shit

[vitrazscs]

Výroba kostolných vitráží: Kostol v Nižna na Orave - Soós Csilla.

Na týchto obrázkoch sme v kostole v Nižnej na Orave, kde v 14 scénach rob��m zastavenia zobrazujúce umučenie Krista. Krásny kostolík Nižná na Orave sa nachádza v doline v Nízkych Tatrách.

VÝROBA VITRÁŽÍ – SOÓS CSILLA:

• WEB: http://sk.sooscsilla.com/

• E-MAIL: sooscsilla.glass@gmail.com

• TELEFÓN: 00421 908 80 22 76

[starmocha]

oH GOD I JUST REALIZED SYLUS' CAWK IS IN THE TOP POSTS

DO NOT LET THAT BE IN THE TOP 3

why are you guys making me look at sylus' nipple i'm kind of upset and not in the fun way

ok maybe just a little

but only a little

[teplejtrouba]

Měli jsme s kámošstvem (už poněkolikáté) diskusi o tom, co se počítá za sklenici a co za hrnek. Sklenice, dle mého názoru, protože to má kurňa v názvu, musí být ze skla. Výjimka, jež navrhla moje kámoška, tedy takovéty plastové sklenky na víno, je abominací mezi nádobami na pití, a dle mého názoru kelímek, co si hraje na sklenku. Ano, můžeme tomu říci sklenka, protože se to používá jako sklenka a lidi jsou líní, ale ve své podstatě je to kelímek.

Celá ta prvotní diskuse začla kvůli jedné lokální kavárně, ve které nám naservírovali kakajíčko ve skleněném hrnku. A kdesi se ozvaly názory, že to je tím pádem sklenička. Hledal jsem pak urputně definici hrnku a na naší drahé wikipedii stojí, že hrnek může být z jakéhokoliv materiálu. Proběhly mírné rozepře, ale obecně jsme se usmysleli, nebo minimálně já se usmyslel, že to teda asi bude hrníček, když to má tvar jako hrníček, používá se jako hrníček a když si takovou věc chcete koupit, vyplivne vám to všude název hrnek (skleněný). A IKEA by nám přeci nelhala.

Myslím, že u nádob na pitivo je první věc, na kterou bychom měli koukat, funkce a tvar a až poté materiál. S výjimkou skleniček, tam je materiál, Z OČIVIDNÝCH DŮVODU, KÁMO, na prvním místě. (Ano, ta kámoška se mi taky snažila tvrdit, že takový keramický hrnek/kalíšek bez ucha je SKLENICE. Kacíř.)

Diskuse se samozřejmě pozastavila i nad půllitrem. Má to ucho. Mohl by to být hrnek. Je to skleněné. Anatomicky velký hrnek, ale funkčně se celoživotně řadí mezi sklenice, mezi hrnky ho jen tak nenajdete. A stejně si většina lidí, když ho vidí, řekne prostě jen 'půllitr'. Což má pro mne jediný možný závěr:

[azm-26]

Layan modal pengantin skli skla...

[photoechoes]

Pt.3

Kdyby jsme u každýho skla/okna nebyli namačkaní jak sardinky (kdo by čekal hodně lidí o víkendu, že?), tak tam, bych strávila věky. Naprosto chápu lidi, co se potápí a sledují velryby a podobný potvory. Prostě klid, ticho a modrá.

I would spend years right there, if it weren't for the masses of people still coming in (who would've thought this happening on weekend, right?). I totally get people who dive to see whales and such. Just peace, quiet and blue.

[salt6x5]

i saw your latest tweet abt it. i'm sorry 😔😔😔. its just so good.

skla;skdla ITS YOU I LOVE IT!!!! PLS KEEP DOING IF YOU ENJOY😭

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 06 - Pavučiny

Varování: následující povídka obsahuje zmínky o pavučinách a pavoucích, pokud trpíte arachnofobií, čtěte na vlastní nebezpečí!

Nejdřív to byla jenom jedna pavučina, natažená mezi kmenem vzrostlého buku a blízkým keřem. Byla větší než obvykle, hustá a nehybná. A taky čistá a prázdná.

„Jeden by čekal, že to bude plný mušek nebo jinejch potvor,“ prohlásila Mara a šťouchla do pavučiny větvičkou. Žádný pavouk se neobjevil.

„Nech toho, prosím tě,“ zabručel Tasse se znechuceným výrazem. Opíral se o strom opodál a i když z Mary a pavučiny nespouštěl oči, bylo zřejmé, že by raději byl kdekoliv jinde. 

„Jestli se bojíš pavouků, tak nemusíš, tahle je asi opuštěná.“

„Pavouci mě netrápí,“ ušklíbl se Tasse. „Pavučiny nesnáším. Víš, jak je to hnusné, když se ti zachytí ve vlastech nebo na šatech?“

„Když se to stane, prostě se umyju,“ pokrčila Mara rameny a naposledy do pavučiny šťouchla. Žádná reakce. „Tak pojď, musíme tu studnu najít, než se setmí.“

Podzimní Tazalský hvozd byl nádherný - žlutý, oranžový a červený, i teď uprostřed podzimu plný ptačího zpěvu. A když mezi stromy pronikly paprsky slunce, listy mokré od nedávného deště se třpytily jako by byly z barevného skla. Pavučiny napínající se mezi větvemi zase připomínaly lesklé korálkové šňůry. Působilo to magicky, skoro jako hlubiny podhorského lesa v místech, která byla přímo pod nadvládou Dobrého lidu. Jen tu bylo podstatně víc pavučin. 

Od chvíle, kdy narazili na tu velkou pavučinu, se zdálo, jako by jich v lese kolem nich přibývalo. Táhly se mezi větvemi a kmeny, některé soustředěné a elegantní jako okrasné spirály, některé husté jako sítě nebo kusy plátna, dost velké a silné na to, aby polapily divokého ptáka. Nebo možná i něco většího. V jednu chvíli se Mara i Tasse museli sehnout, aby podešli pavučinu utkanou z tak silných vláken, že by si je Mara mohla navléknout na jehlu a zašít s nimi hábit, který si Tasse zatrhl o kořen asi tak půl hodiny předtím. 

„Tohle se mi přestává líbit,“ zamračila se Mara.

„Až teď? Jak zamořené jsou lesy tam u vás v horách?“

„Takhle moc rozhodně ne, ale až do teď jsem si říkala, že Tazalskej hvozd je prostě divnej. Ale todle… dovedeš si představit, jak velkej byl ten pavouk, co tohle udělal?“

Tasse se oklepal. „Ještě chvíli a začnu mít hrůzu nejen z těch pavučin.“

„Možná bysme se přeci jenom měli vrátit…“

„A přiznat, že jsme tu studnu nenašli?“

„Nestěžoval sis ještě před chvilkou, jak ty pavučiny nesnášíš?“

„Jo, ale-” Tasse natáhl ruku a opřel se o strom, aby mohl botou setřít kus pavučiny, který se zachytil na jeho holi. Vzápětí s hlasitým vyjeknutím ucukl a zatřepal rukama ve snaze udržet rovnováhu. Hůl mu při tom vylétla z ruky a on se žuchnutím přistál na zadku. 

„Co blbneš?“ vyhrkla Mara. 

„Myslel jsem, že je to bříza,“ povzdechl si Tasse a natáhl ruku. Mara ho svižně vytáhla na nohy. 

„Co jiného by to- ou…“

Strom, o který se Tasse opřel, nebyla bříza. Jeho kmen byl bílý jenom díky tomu, že byl celý pokrytý tenkou vrstvou pavučiny. Stejně jako zem, ze které Tasseho právě zvedla. A teď už i nejmíň polovina Tasseho oblečení. Vypadalo to skoro jako jinovatka a jak se soustředili hlavně na ty velké pavučiny natažené mezi stromy, těchhle si vůbec nevšimli.

„Asi budu brečet,“ zamumlal Tasse a pevně v rukou sevřel hůl, kterou mu Mara podala. 

„Možná bysme se fakt měli vrátit,“ zamumlala Mara. „Tohle není normální.“

„Ne, to není.“ Tassemu se třásl hlas. „Ale…ta studna už není daleko…“

„No co, tak k ní dojde někdo jinej,“ pokrčila Mara rameny v tu samou chvíli, kdy Tasse řekl: “Měli bychom pokračovat.“

„Teď si trochu protiřečíš,“ řekla Mara. „Vypadáš, jako by ses měl každou chvíli složit, pokud ti to je nepříjemný nebo máš strach, měli bysme jít zpátky. Je zbytečný tě kvůli tomu trápit.“

„Víš jak dlouho by nám to pak Zander a ostatní přípomínali?“ Tasse zvedl oči v sloup. „To ani náhodou.“

„Přece by to tvýmu egu neublížilo až tak moc, ne? Mně pavučiny nevaděj, ale na to, co tuhle spoušť udělalo, bych narazit fakt nechtěla.“

„Nejde jenom o moje ego! Dobře, možná. Trochu. Možná hodně. Ale…“ Tasse se opatrně rozhlédl kolem. Pavučiny kam až oko dohlédlo. „Nevím. Je za tím něco víc. Mám pocit, že se teď vrátit nemůžu. Potřebuju vědět, co to je.“

„Obří pavouk? Tasse, tohle je něco, o co by se měli postarat zkušený bylinkáři.“

„Já vím, ale… nechci na ně muset čekat, chápeš? Podívám se jen o kus dál a pokud bych nic nenašel, vrátím se.“

„Tasse. Tohle se mi fakt nelíbí. Jestli máš pocit, že tě tam něco táhne, dost možná to je nějaká potvora, co si na tobě bude chtít smlsnout.“

„Já vím.“

„Tak co za tím je? 

„Nevím. Nemám pocit, že by to bylo nebezpečné. Jenom nechutné, vážně nesnáším pavučiny.“

„Jseš cvok.“

„Možná. Chceš se vrátit?“

„Absolutně. Ale tebe tady samotnýho nenechám.“

„Budeš se mě snažit odtáhnout zpátky?“

Mara se rozhlédla kolem. Pavučiny je obklopovaly prakticky ze všech stran a ve slunečních paprscích se třpytily jako jinovatka. 

„Mám trochu strach,“ přiznala. „Ať už ty pavučiny udělalo cokoliv, bude to zatraceně velký. A my máme mezi náma dvěma co? Dva malý nože, hůl a klacek?“

„A tohle,“ Tasse poklepal rukojetí své hole na železný amulet, který měla kolem krku. On měl ten samý. 

„No nevím, jestli nám železo pomůže proti takhle velkýmu pavoukovi.“

Tasse pokrčil rameny.

„Třeba jo.“

„Ta tvoje zvědavost nás přijde draho.“

„Možná. Až se vrátíme, dlužím ti pití?“

„Jestli se vrátíme.“

„Až.“ Mrkl na ni a ve světle slunce jeho hnědé oči na okamžik vypadaly jako zlaté. „Věř mi.“

[kralovna-ne-stesti]

Ráno jsem musela pracovat pro firmu, kafe bylo hořký, on je nemocný víc a víc, šla jsem sněhem a sluncem nakoupit, uvařila vynikající vývar s nudlemi, vyprala, znovu jela nakoupit, prasklina čelního skla na jednom z našich aut se rozjela od strany do strany, nádobí jsem vzdala, začalo mě taky bolet v krku, v půl osmý večer jsem rezignovala a šla si lehnout. Sobota.

[seokiescans]

[SCANS] BTS 1st Repackaged Album ’Skool Luv Affair Special Addition’ - Photobook (SUGA)

[linglinginjapan]

Ukesoppsummering uke 5:

Var på noe som kalles "LMP Youth Tokyo", som er noe Lex Hippo, organisasjonen min holder hvert år. Det er som en konferanse/konkurranse, der alle som vil mellom 15-25 år kan presentere deres opplevelse med språk. Det er et ganske åpent tema, men det er strenge kriterier til presentasjonen som skla holdes; må inneholde 3 språk, være under 5 minutter, presenteres på en måte slik at alle i salen forstår.

Det var flere utvekslingsstudenter yngre enn meg, som deltok og holdt presentasjon foran hele salen. Spesielt hun ène jenta fra Beliga var dritflink i Japansk, og snakket mer forståelig enn noen andre som presenterte. Er det dette som kalles et "WOW-moment"? Som jeg synes barneskolelærer Mari snakket om for veldig mange år siden. Selv om det ikke var tvil om at jeg synes det var lærerikt å høre på alle fremføringene, så var det noe i meg som helst bare ville dra hjem. Kanskje var det tanken på at jeg selv, aldri ville ha tørt å gjort noe slikt på et fremmed språk foran sååå mange folk. Eller så var det følelsen av at jeg ligger bakom dem andre utvekslingselevene som var der oppe på scenen. Noen ganger kunne jeg bare ønske at jeg klarte å være stolt over dem, istedenfor å sammenligne meg selv med dem. Det var nok en blanding av begge deler.

Var fri på mandagen, så TottoChan tok meg med på cafe.

Gruppearbeid vi holder med på onsdager. Vi undersøker temaet: hvordan man gjennomskuer en løgn? Er det enklere/vanskeligere om èn ikke kan se øynene eller munnen? Altså er det noe i kroppspråket til oss mennesker som gjør oss lett å gjennomskue?

Snakket med Marina til langt på natt igjen.

Testet ut en av restaurantene i Higashikurume. Planen var bare å spise lunsj,men det ble ikke mye mer mat den dagen.

Fyren til venstre kommer fra Taiwan!

[vitrazscs]

Výroba kostolných vitráží: Orechová Potôň Kráľovná ruženca Rímskokatolícky kostol vitráže – Soós Csilla.

VÝROBA VITRÁŽÍ – SOÓS CSILLA: • WEB: http://sk.sooscsilla.com/ • E-MAIL: sooscsilla.glass@gmail.com • TELEFÓN: 00421 908 80 22 76

[loving-myself-the-hard-way]

som ako studený čaj, ako kvapkajúci kohútik v kuchyni, ako wolframova cievka v starej žiarovke, ako vypoužívaný šampón, ktorý si aj tak veľmi nemusel, ako malý črep z rozbitého skla, ako otvorená zožltnutá obálka, ako namoknuté drevo v daždi. som ako korienky vyschnutej rastliny, ako diera na tvojom obľúbenom tričku, ako popukaný chodník, ako zhorená zápalka, ako zabudnuté svetielka na stromček, ako odlupujúca sa stará tapeta, ako premaľované grafiti na omietke, ako stará pekáreň zavretá kvôli tomu že na seba nezarábala. som ako jahodový džem už rok otvorený v chladničke, ako dym, na ktorom sa dusíš, ako neotvorený set vínových pohárov ešte zo svadby tvojich rodičov, ako náhrobný kameň obrastený machom, ako nevyplatená faktúra za pevnú linku…

[allmothsdied]

Romská holčička

S rozcuchanými vlasy

Černými jak nejchladnější noc

Špinavé tepláky

A růžová gumička

Romská holčička

Nanejvýš osmiletá

Na klíně mnohem staršího kluka

Co už musel přerůst

Patnáct let

Romská holčička

Kterou on ve večerní

Tramvaji líbá

Trochu moc zuřivě

Přes její nekomfort

Romská holčička

S hlubokýma očima

Toho nejtmavšího odstínu hnědé

Ale to prázdno v nich

Nemá konce

Romská holčička

Přes jeho doteky

Jak vytesaná z kamene

Sopečného skla

V mrazu dnešního dne

Romská holčička

S jeho rty na ušmudlané tváři

Ale pohled

Upírá na tebe

Vypadá jako mrtvá