#skejt

[kocourmokroocko]

milý mi musel po hororu v kině zavolat

🛴 záchranku 🚑💨💨💨

poněvadž se ukázalo, že jsem

☄️buzna✨

co nemá žádný

🔧železo⚒️

a to způsobilo pohotovostihodnou

🩸anemii🧛

takže mě zatkli do

🩹n e m o c n i c e💊

za vraždu vlastního

_𝓳̖̗̘̙̜á̖_

a teďka musim brát

🫂MATLOFÉR🤝

*velmi opatrně protočí skejt rukama, sedne si na něj a odjede po rovném chodníku za roh, aby se moh zase postavit mimo dosah očí publika*

[orioniupiter]

2101/2102

Ve třetím ročníku Orion vyrostl.

Ještě víc, než doposud, teda.

Minimálně najednou začal vypadat jako vyžle, a to už během prázdnin. Prázdniny nebyly nijak extra. Jen si všimnul, že se s rodiči nějak víc hádá. Začal v sobě nacházet pocity, který nechápal, že nikdy neviděl.

Že je nemá rád.

Utíkal teda často ven. V Děravém kotli jednou potkal nějakýho kluka z Oxfordu, se kterým se po tom létě už snad neviděl, a ten mu půjčil svůj skejt a učebnici kouzelnického využití matematiky.

A tak začal skejtovat a zajímat se o přírodní vědy.

Přestal dobrovolně číst. Prostě řekl, že ho to štve, a ostentativně přestal. Zjistil najednou, že se volný čas dá využít hromadou jiných způsobů.

Třeba dranděním po skejtparku na dřevěné desce se čtyřmi kolečky.

Měl brigádu v Muzeu famfrpálu asi týden, aby si vydělal na svůj vlastní skejt, aby ho mohl očarovat. Potom si řekl, že už nikdy nebude pracovat rukama. 

V Bradavicích bylo taky všechno jiný, protože najednou ti prváci z loňska byli ti druháci a přibyli ještě noví prváci. A všichni byli menší než Orion a jeho spolužáci.

Najednou byli oni ti cool (dokud nepotkali někoho ze třetího stupně, samozřejmě).

Famfrpálový tým Nebelvíru dostal novou kapitánku Melody, která se Orionovi moc zamlouvala. Začal ten rok chytat a zjistil, že mu to jde mnohem lépe. Chodil na každý jeden trénink a dokonce se nechal donutit i do toho, že by mohl občas začít třeba běhat, nebo něco.

V únoru dostal svoji první valentýnku a byla od Winony Dawsonové. Řekl to Tiberiovi po večerce ve Velké věži a od té doby spolu po večerce chodili do Velké věže pořád.

Winonu ale omylem ignoroval, protože nevěděl, co má dělat s tím, když je do něj někdo zamilovaný. Tak nedělal nic.

Usmířil se s Maxem, se kterým se na konci druháku pohádal kvůli nějakému komentáři o mudlorozených kouzelnících a od té doby se nesnášeli. Usmířili se vlastně proto, že je štvali stejný lidi. 

Orion se chvíli kamarádil s hodně spolužáky a hodně hrál famfrpál. Do toho stíhal mít vynikající studijní výsledky. Bylo to fajn.

[milanzivkovicc]

[umetnica69]

Postoji devojka koja ti veže pertle, drži te za ruku, sedi na kalemegdanu i pije pivo, vozi skejt, gubi se u tvom pogledu i drhti u tvom dodiru. Da, postoji devojka koja te prdržava kada padaš, trezni kada se napiješ, gura napred kada ideš u nazad, znaš postoji devojka koja se zove tvojom, to je ona što te pokriva u hladnim noćima i ljubi i prelepim jutrima. Znaš, postoji devojka. T.T. ®️

[istinaunama]

skejt

[mihaleskovar]

Obsešen skate sešen 2017 highest ollie competition (Beno Omahen, 97cm)

[liboliblog]

Konečně Plzeň: díra, která má svý čaro

Plzeň pro mě dosud byla Saša a Kryštof a jejich vila nad řekou a ořechová alej a buřty na ohni ze starý knihovny. Taky odtamtud pochází můj oblíbenej antikvář Beneš. Pamatuju si urbanisticky podivný město bez ulic a s překrásnym velkym náměstim.

Na něm sme spali, přímo vedle kostela a ráno nás budily zvony. Ó pro ty co maj multivan (a pro nás sezóna zahájena). Snídu sme si dali v Le Frenchie páč sme jeli nepřipraveni a spolehli se na foursquare. Děsnej kejč ale kafe a dortíky nám chutnaly. (A ten barman má říz, nevim v Praze vo místě, kde by se pohupoval hezčí ehm.) V neděli sme se po dvou hodinách doklepali do Kafec(u), kam teda zajdi jestli seš na bizár: pípající timer na louhování čaje nebo zaškrtávání v lístku. Ech.

Loosovy interiéry. Bydlet bych v tom nechtěla, ale maj specifickou atmosféru a dycky mě fascinuje tahle tvůrčí umanutost. Nejvíc se mi líbil byt Voglových. (”A jak se ti líbil ten průvodce?” ptal se Vé a já musela přiznat že kdyby mě pozval na kafe tak du. Plzeň asi, no!) Japonský motivy a to dřevo a ty lampy - a ta Japonka.

Zastínila celej dojem, páč sem celou prohlídku čuměla po ní, byla dokonalá, ten typ, kterej bychom se ségrou sebraly do akvárka - dívat se dívat. Všechno. Božská tvář, ladnost pohybů, nenucená elegance, nepatrnej úsměv. Moc mě zajímal nějakej detail z Krausova bytu (asi kdo dělal tu novodobou chodbu), ale utekla sem průvodci v půlce věty (la pardon), abych ji požádala o fotku. Půl dne touhy.

Prošli sme se městem abychom konečně vymetli DEPO2015 (stydim se že až teď, já vim já vim). Nádherný. Ty prostory, může to bejt jakýchce klišé, ale tabulkový vokna přes celou velkou zeď, kytky (kytky!), vysokánský stropy, rozlehlý bílý vodrbaný místnosti, dřevo a kov. (Nepochopila sem teda dekorativní cosi s vánoční tematikou na každym stole, detail kterej zubožil dokonalost.) Na rozdíl od kafé v Pragovce mi ta kavárna přišla autentičtější, né tak vyňuňaná, a cejtila sem se v ní jako doma (a trochu sem se namazala).

Jen kousek odtud je Papírna, kde zrovna probíhal taneční festival. Krásnej barák, kterej sme řádně prozkoumali hned druhej den od stropu po podlahu, prolezli sme celej areál, našli all white space skoro jak Fondazione Prada, spoustu vokýnek vedoucích na klenutá schodiště, cihlovej komín, cihlový paláce, abandoned dvorky - nakonec sme z jednoho lezli přes plot - v prvnim patře Papírny sem udělala nejlepší plzeňskou fotku (Japonka byla krásná ale nebyl čas si ji postavit ke zdi a vyfotit celou z druhý strany ulice ach a ze všech stran). Prostor asi super na velký akce jenže právě páč je hrozně velkej a patrovej, těch pár lidí se v něm ztratilo a vlastně tam byla nuda. Šli sme jinam a tam!

MōōVEMENT. Highlight - i když to tak napřed vůbec nevypadalo. Dvě věkovky (ehm) vpadly do prostředí teenage skate burzy. Chvíli sem se uklidňovala obligátnim “já když zamlada viděla starochy v klubu řikala sem si respekt” ale pak už mi to bylo šumák. Víno zprvu trpké, nicméně interiér dokonalej. Nečekej žádnou architektůru, ale nic tam neni navíc. Žádný trapný vobrazy dekory. Maj tam kytky. Maj tam knihy. Maj tam vomlácený zdi a efektně podsvícený lahve s alkoholem. Hráli tam takovej taneční funky hiphop jazz nevim, ale vlnila sem se. 

A pak nám kluci za pětikilo složili skejt. A za páďo sme si koupili vinyl s parádnim coverem (prdelka v negližé vokno víno - hédonisty sen). Naše děti na to pařej, sou to hity z vosumdesátek, nakonec vlastně taky kauf. Řekla sem si vo tabák a šla si ven zakouřit a páč sem intro tak sem vylezla na schůdky nad dvorečkem a z nich pak pozorovala uplně francouzskej byt ve vnitrobloku. Vé mě šel ven hledat a neviděl mě a já jeho jo ale nechtěla sem rušit (svou) poetickou chvíli tak sem jen vydechovala kouř a cejtila se šťastná.

Druhej den sme se šli projít podél řeky, kde se nám v noci líbil parking à la Guggenheim a taky kostelík nad městem a hlavně barák Korandova sboru od Jaroslava Fišera. Krásná funkcionalistická stavba s obříma bočníma voknama. V jednom z nich se svítilo a já byla trochu zkouřená a přišlo mi to jako že sme v New Yorku (ten barák naproti přes řeku chápeš) a koukáme do bytu nějakýho zazobanýho génia kde se slejzá umělecká smetánka. Zírala sem na to vokno několik minut, v tu chvíli bych vo něm byla schopá napsat román. Ve dne jiný, ale barák krásnej furt (a Guggenheim trochu devadesátkovej, lila že bys blila, ale betonek dokulata hezkej).

Mmch další krásnej barák je metodistickej kostel od Josefa Blechy. Okna v kapli v prvnim patře si tě přitáhnou, tak sme vlezli dovnitř a fakt, vokna sou nádherný i na chodbě, z voken vidíš do voken, v tom prostoru je to čistý a vřelý. Kaple byla zavřená ale i v ní měli kytky a mohli sme šmírovat skleněnejma dvoukřídlejma dveřma aspoň.

Protože máme rádi vlaky, chtěli sme se mrknout aspoň do jednoho vlakovýho kulturáku. Zastávka ale byla zavřená a i když sme se poflakovali kolem a objevili fajnovou střechu kam se dalo pohodlně vlízt (od Zastávky přes koleje hledej cedule Futura a ty tě dovedou ke schodišti) a vidět krásně barevný střechy, tak prostě nevotevřeli, takže sme zalezli do café Regner, kde teda maj sice fajnový křesílka a židličky a balkónek, ale taky ňáký divný vobklady na zdi a eskymo bylo moc zmrzlý. Baristka ovšem s nebeskym úsměvem a lesklými vlasy, na tu sem se dívala ráda.

Neviděli sme kromě Zastávky ani Moving Station ani Střechu ani Schovanou kavárnu ani další místní špeky páč byl víkend a víkendem Plzeň nežije. Miluju obrovský náměstí bez stromů, miluju nábřeží a “vítěznej voblouk” jednoho z mostů a modlitebnu za tou newyorskou nádherou, taky celej areál Papírny a vlastně i to, jaká je Plzeň díra. 

Jestli holduješ nenaplněnejm vejletům s malejma dávkama překvapení, jeď do Plzně na víkend. Tady najdeš něco co sme ��ák z lenosti ani nevotevřeli ale je tam asi všechno co za něco stojí. A naši stopu hledej na foursquare nebo na instagramu. Mmch tuhle subjektivní mikromapu sem napsala jen proto, že Taťána zvedla ruku, takže líbám a přeju fajn vejlet.

[podkopingem]

Orgasmus

Část 4. - Mekka skejtbordinku

Čas nečeká. Nebylo zbytí, a tak jsem hned první volnej víkend vyrazil do Barcelony. Nejsem žádnej hajzl, a tudíž jsem svoje 2 volné místa v káře nabídl naší Erasmus grupě. Připojila se ke mně velmi tichá sympatická španělská slečna Rocio*, náš mexický chlapec Fernando a Anne, jenž do Barcy dojela busem. Proč se na cestu do Španělska ze všech možných národností ke mě připojili zrovna 3 španělsky mluvící lidičkové, netušim.

Z mé strany byli hlavní cíle jasné. Skejt, architektura, Řežba.

Ne, nikoho jsem seřezat nechtěl. Martin je kámoš, né žrádlo.** Proč se jako snowboarďák od gymplu kamarádim zrovna s timhle lyžařem, nevim. Asi proto, že jsme oba trochu debilní. Jen každej jinak.

Punkáč jel jak fík***, a tak jsme po dobrodružném přejezdu Pyrenejí a asi 6h cestě dorazili na místo.

Vědom si svého obvyklého tlachání, dám vám nyní aspoň jednu cestovatelskou radu. Používejte Park4night. Spoustukrát jsem dle jejich doporučení parkoval!

Město.

Sakra dá Família? Nedala. :-( Ale je vobří. A vlastně mě ani moc neoslovila. V Barceloně je spousta zajmavějších věcí.

Skejt?

Nějak nebyl moc čas a příležitost. Macba je ale v topu! A být naživo u všech těch spotů z videí bylo též příjemné.

Řežba?

Dali jsme pár kafíček a pivíček. To né, že né... Bylo to příjemné. Navíc má odemně cruiser a nemusí na něj člověk furt všude čekat.****

Můj doprovod?

Nemaj správně vytříbený vkus. Vubec netušili co je dobrý. Nebýt mě, tak se nikdy nepodívaj na Waldez 7 a Taller d'Arquitectura.

Bofill?

Královskej! S ním se váže druhá rada. Až někam budete cestovat, zjistěte si jestli a případně o čem tam točil Adam Gebrian.

Odcházíme od Waldez 7 směr auto. Otočim klíčkem, zablafání, nic. Nenastartoval jsem. Ani na několikrát.

Žeby baterka?

Míti sebou Rocio se rázem ukázalo jako vesmírná výhoda. Zaúkoloval jsem jí a za minutku už nás nějakej borec nahodil přes kábly. Hurá domů!...

*lituju toho, kdo si jí vezme. Mě by z její ukecanosti praskla hlava.

**to se sem asi moc kontextově nehodí co?

***80, 90, občas kilo na dálnici.

****taky si odemně kup prkno. Dosáhneš tím oboustranné spokojenosti a zlepší se ti karma. (Pokud teda jedeš oldskůl a ještě nemáš doma bojler)

[zanimljivaekonomija]

Nezapamćen šou, nastupi svetskog ranga, skejt park, mural i poljubac na bini za drugo veče Music Week-a. Večeras treće, poslednje veče

Nakon što je prvo veče Belgrade Music Week festivala oborilo sve rekorde brojnosti zahvaljujući nastupima Nuccija i Voyage-a, Crnog Ceraka, Corone i Rimskog, Djexona i Coje, Gazda Paje, Zere i Indodjije, još jačim tempom sinoć su nastavili Teodora, Relja, Devito i Nikolija.

Ove godine, više nego ikad i produkcija i izvođači podigli su sve na viši nivo. Nastupi su pripremani mesecima unazad zbog scenske i tehničke zahtevnosti, budući da su Skymusic i zvezde večeri zajedno donelli scenografiju, grafike, kostime i vizuale kakvi u Srbiji dugo nisu viđeni. Svaki segment nastupa svakog od izvođača mogu da stanu rame uz rame sa nastupima najvećih svetskih zvezda.

Među prvima je na binu izašla Nikolija, koja je energičnim nastupom sa plesačicama koje su pratile svaki njen korak izvela neke od hitova poput “Moj tempo”, “High life”, “Gringo” ali i vratila publiku na sam početak njene karijere pesmama “Nikolija” i “Milion dolara”. U jednom trenutku na bini joj se pridružila i pobednica IDJShow-a Amna na pesmi “Aurora” kao i Teyadora, te su zajedno otpevale duet rađen za Južni vetar “Ulice.”

Za Devitov nastup na bini je sve vreme bila umetnica koja je crtala njegov mural, kao i skejt park, a umesto klasičnih plesača iza sebe je kao podršku imao skejtere i bajkere koji su izvodili trikove i vratolomije dok je on izvodio hitove poput “Oduzet”, “Marina” a potom i sa Nikolijom, kao specijalnom gošćom otpevao “Ljubav.”

Specijalno za Reljin nastup na binu je instalirana figurina crvene žene, a pored novijih bengera koji su publiku ostavili bez daha, ovaj izvođač sve festivalske fanove uveo je u svojevrsni vremeplov izvodeći pesme Elitnih odreda. Ipak najvećim aplauzom ispraćena je pojava Nikolije na bini na “Alkohola litar” i “Meduza” te Nikolijin i Reljin poljubac. Emotivnom završetku nastupa doprineo je gost Stefan Shy koji se priključio na pesmi “Tuga iz Poršea”.

Teodorin nastup počeo je i pre njenog izlaska na binu, budući da je svoju prisutnost najavila vizualima na bimovima, a potom i svetlećim balonima koji su podeljeni publici. Potom se na bini pojavila vrlo neočekivano – na motoru, i odmah startovala izvodeći pesmu “Kristijan Grej”. Sve hitove u svojoj karijeri koje je sinoć pevala na Ušću pratili su plesni pokreti čitavog tima plesača. Na posebnu radost publike, Devito se pridružio Teodori na bini da zajedno otpevaju, kako su rekli “najslušaniju pesmu na ovim prostorima” koja broji više od 100 miliona pregleda “Vudu.”

Priliku da otvore festival sinoć su imali finalisti IDJShow-a, koji su napravili pravi šoukejs, budući da su njihovi nastupi bili smešteni između nastupa hedlajnera. Amna, Mahrina, Džordži, Emel, Anastasija, Lores, 4YU, Ljupka, Stefan Shy, Wajz i Ermina uspeli su na Ušću da pokažu zbog čega su buduće velike zvezde. Iako su u javnosti poznati tek od nedavno, i sami su mogli da se uvere u to da publika već jako dobro zna njihove pesme.

Publiku večeras očekuju nastupi Raste, Cobija, Sare Jo, Angelline i Inasa. Ulaznice za poslednji dan nalaze se u prodaji po ceni od 890 dinara za regularne, 1.090 dinara za fan pit, te 1.590 dinara za VIP. Mogu se nabaviti putem besplatne eFinity aplikacije koja je dostupna za preuzimanje za IOS i Android, online, putem efinity.rs, kao i putem direktne fizičke prodaje na prodajnom mestu u TC Ušće i na ulazima na festival.. Više informacija o ulaznicama na musicweek.rs/tickets.

[existencnikrize]

Rozkošný

Dívám se na tebe, rozkošný. To jak se snažíš skrýt úsměv a uhnout pohledem... Jsi takovej ten divně fascinující typ kluka, místo holky skejt. Modrý oči, velký rty, punk.

Slíbils mi, že půjdem stanovat, že se spolu přiotrávíme alkoholem a budem poslouchat Cobaina a devadesátkovej hiphop.

Celý tohle léto jsem tě potkávala opilýho, asi dost zaneprázdněnýho, rozkošný. Ale alkohol nás dal dohromady a ty mi teď posíláš písničky a já tě maximálně otravuju.

A třeba bude i láska...

[umetnica69]

Volim

- Volim svemir, jer je netaknut.

- Volim zvezde što krase onaj usamljeni mesec, a ne zna im se broj.

- Volim zelene livade, pašnjake, šume, doline, ravnicu, Vojvodinu ali volim i Sombor jer mi čuva tebe.

- Volim Basel i one dane kad sam bila najjača.

- Volim i onu sobu zatvorsku i onaj televizor u njoj, volim i ona pisma što tamo primih.

Volim, prosto VOLIM.

Volim Pariz u kom sam kao jedna izgubljena duša, duša koja luta obalom reke Sene, gleda tvoj Instas i zamišlja tebe pored sebe. Volim svaku poruku i svaki stih što tebi posvetih.

Volim dugačke poruke, Volim ljubav i ovo malo duše što snovi ruše.

Volim bol jer mi govori da sam živa.

Volim moju braću, oca i majku.

Volim Bajku - (Baku).

Volim to što Volim da, Volim.

Volim da me Voliš.

Živim da me ti voliš, Jovana.

Volim snove i imam ih mnogo.

Volim želje jer su one samo moje i ničije više ne mogu da budu.

Svako ima svoje želje, a ovo su moje.

Volim 🦋 🦋 🦋 leptiriće u stomaku svaki put kad te gledam.

Volim i dan kad sam prvi put čula tvoj glas.

Volim tvoj fazon.

Volim sebe kad sam pored tebe, u tvojoj blizini.

- Volim da se ljubim, ljutim i gubim.

- Volim sex iznad sveda, a orgasam mi je s tobom poput fantazije, (možda se dogodi. Ohhh)

- Volim budnost.

- Volim gledati filmove.

- Volim Romantiku, Horor i Dramu.

- Volim večerati u onom restoranu, s pogledom na sto gde si par sati pre bila ti, nasmejana i prelepa.

- Volim duge šetnje.

- Volim grliti.

- Volim se maziti.

- Volim Pse, Žirave, Slonove, Vukove i Lisice.

- Volim zapravo sve životinje.

- Volim pomagati, uzimati i davati.

- Volim svaku razliku.

- Volim pesme i glupe strofe.

- Volim Nemačku, Švajcersku, Francusku,

Crnu - Goru, Srbiju i Bosnu.

- Volim drugaricu i druga.

- Volim i onu koleginicu na poslu što mnogo priča.

- Volim Digitalizaciju.

- Volim gitaru.

- Volim Digitalnu Fotografiju.

- Volim Kuhinju i razne ukuse. (gurmanski)

- Volim Psihologiju.

- Volim knjige.

- Volim erotiku.

- Volim tebe...ali ti ni ne znaš za mene.

- Volim nedostajanje u vidu emocije.

- Volim generalno život.

- Volim sudbinu.

- Volim lep glas i žvaku.

- Volim Leto i želim potajno odlazak na more s tobom..

- Volim kokati kokice u tri ujutru.

- Volim rođendane, svadbe, slave, krštenja, rođenja novog malog čeda, volim novu godinu, Badnje veče, Božić, volim i uskrs.

- Volim Onu kuću gde odrastoh u Apatinu i onu diskoteku gde sretoh tebe, i zaljubih se u tvoj osmeh.

- Volim Biciklo, trotinet, Rolere i Skejt.

- Volim zimu pa i Sneg i sankanje i valjanje u istom.

- Volim znati, to što trebam da znam.

- Volim jesen i kišu kapljice na usnama od želje za tvojima.

- Volim šetati po kiši jer niko ne vidi da plačem.

- Volim prolećni svrkut ptica.

- Volim.

- Volim prosto ovaj život, jer sam živa...

- Volim proleće.

T. T. ✍️👆

[blurrylatenights]

Nije to šala

Godina je 2001., rujan, toplo i sunčano poslijepodne. Slaviš 11. rođendan, mama je naručila pizze iz Sharka. Prijatelji su kod tebe, puna vas je kuća. Tenisice nabacane kod ulaznih vratiju, Nokije i Sony Ericssoni naslagani na stolu. Jedan zavibrira. Mama sva u čudu, komentira kako je mislila da će otplesati sa stola. Prijatelj predlaže da uzmete skejt, svi izlazite van. U pozadini svira Severinina "Mala je dala".

[thedecordesign]

Розовый бетонный скейт-парк La Duna вдохновлен мексиканской пустыней Дюны пустыни Чиуауа наполнили холмистый розовый бетонный пейзаж этого нового скейтпарка в парке Ориенте Сьюдад-Хуарес. Координируемый ландшафтными архитекторами Валией Райт Санчес и Эдуардо Пеоном Веласкесом с архитектором Франсиско Элиасом из Elí... Подробнее: https://decor.design/rozovyj-betonnyj-skejt-park-la-duna-vdohnovlen-meksikanskoj-pustynej/ #decordesign

[gazetabalakovo]

https://gazetabalakovo.ru/v-balakovo-v-voskresene-vecherom-otkrojut-skejt-park-u-hemikompa/

[odhaze]

ze žívota nezaměstnaných I: vyrážím na stopa protože na pracáku mám být až za týden + prostě to tak je.

Protože bych rád viděl moře, tak beru skejt a vyrážím do polska. Zlatá rybka, Lubiatowo, je jasná volba. 31. se musím otočit na pracovním úřadu aby mi přiklepli příští měsíc zase 65% z mé tehdejší mzdy. Zasloužím si to, zde není o čem diskutovat. Znamená to tedy, že i když nepracuji, nějaký drobný pořád mám, takže si můžu dovolit dát 500 za spolujízdu k polskému pobřeží a postupně to otočit zpátky do Prahy. Dneska jsem si vzpomněl na moje kolegyně z práce, které z obliby říkaly na některé věci (jako třeba na dotaz, co kdybychom chodili dřív domů, když nemáme co dělat), že to prostě musíme být do pěti v práci. Na otázku proč, odpověděly, že to tak prostě je. To mě fascinovalo a zároveň dráždilo nejvíc. Že se někdo spokojí s vysvětlením, že to tak prostě je.

[anthrax68]

https://anime.anidub.life/anime/ls/11373-skejt-beskonechnost-sk.html