#rozhodně to mnohé vysvětluje

[ailathemoodentity]

Cat warriors? Držte papule, tohle byli moji Cat warriors!

[nukaseeds-cz]

Dobrý pocit po konopí. Místo dopaminu může být zodpovědný anandamid.

Dobrý pocit po užití konopí je dobře známý, ale jak přesně funguje? Nejpravděpodobnějším zdrojem štěstí je endokanabinoid anandamid namísto dopaminu.

Pravděpodobně jste už slyšeli o dopaminu, chemické látce, která je zodpovědná za dobrý pocit po konopí. V posledních několika desetiletích mnoho médií vysvětlovalo, že THC způsobuje dopaminový nával, který rekreačním uživatelům konopí poskytuje vytoužené opojení. Již více než čtyřicet let vědci zabývající se závislostmi přijímají jednotnou teorii, tzv. dopaminovou teorii, která tvrdí, že téměř všechny návykové látky a činnosti zaplavují limbický mozek dopaminem.

Tuto teorii vysvětluje Národní institut pro zneužívání drog: THC, které působí prostřednictvím kanabinoidních receptorů, aktivuje také systém odměny v mozku, který zahrnuje oblasti řídící reakce na příjemné a zdravé chování, jako je sex a jídlo. Stejně jako většina ostatních drog stimuluje THC neurony systému odměny uvolňováním signální chemické látky dopaminu v hladinách vyšších, než jaké jsou obvykle pozorovány v reakci na přirozené podněty. Tento příliv dopaminu přispívá k příjemnému euforickému stavu, který vyhledávají rekreační uživatelé marihuany.

Dopamin produkovaný konopím pravděpodobně nehraje nejvýznamnější roli.

Prostřednictvím kanabinoidních receptorů THC pravděpodobně aktivuje mozkový systém odměny, ale je nepravděpodobné, že by tak činil zaplavením mozku dopaminem. Jak to víme? Na rozdíl od názoru z počátečních studií na zvířecích modelech, který dodnes sdílí většina vědců zabývajících se závislostmi, tento důkaz není podložen studiemi na lidech.

Mnohé studie na lidech totiž naznačují, že užívání konopí přináší v nejlepším případě jen nepatrné množství dopaminu, rozhodně ne pětinásobné až desetinásobné zvýšení, jak se často uvádí. Pozoruhodné je, že ani mediální popis dopaminu jako nejvyšší molekuly potěšení v mozku není zcela přesný. Nicméně zatímco existují přesvědčivé důkazy o tom, že stimulanty, jako je kokain a amfetaminy, skutečně vyvolávají příliv dopaminu, o konopí se to říci nedá.

V roce 2015 provedli vědci z King's College London systematický přehled všech publikovaných studií - přesněji 25 z nich - a zjistili, že u lidí existuje jen málo přímých důkazů o tom, že by užívání konopí ovlivňovalo akutní uvolňování dopaminu ve striatu nebo stav chronických dopaminových receptorů u zdravých dobrovolníků.

Dobrý pocit po anandamidu, přirozené molekule lidského štěstí.

Pokud ne dopamin, co je zodpovědné za účinek konopí na okruhy potěšení v mozku? Na počátku 90. let 20. století objevil doktor Raphael Mechoulam, který jako první identifikoval (a syntetizoval) THC, neurotransmiter zvaný anandamid. Anandamid, který zdánlivě vyvolává zvýšený pocit radosti a štěstí, byl nazván "molekulou štěstí". Ve skutečnosti termín anandamid pochází ze sanskrtského slova ananda, což znamená radost nebo blaženost.

Ukázalo se, že anandamid je zodpovědný za mnohem víc než jen za štěstí. Anandamid hraje také důležitou roli v paměti, motivaci, pohybu, bolesti, chuti k jídlu, plodnosti a dokonce i v potlačení množení rakovinných buněk. Ale právě díky své roli v neurogenezi - tvorbě nových nervových buněk - je anandamid také anxiolytickou a antidepresivní látkou. Bohužel, stejně jako ostatní neurotransmitery, i anandamid se v těle rychle odbourává, a proto nevytváří stav věčného štěstí. To je škoda!

Protože anandamid je endokanabinoid ("endo" znamená uvnitř, jako v těle), má fytokanabinoidní dvojče ("phyto" znamená z rostliny). Anandamid je tedy přirozeně přítomen v těle, zatímco THC se samozřejmě nachází v konopí. Oba kanabinoidy mají vysokou afinitu k receptorům endokanabinoidního systému, CB1 a CB2. Euforické účinky však vyvolává vazba na CB1.

Protože THC a anandamid mají podobné vlastnosti, může mít užívání konopí podobné účinky. Při požití konopí kouřením nebo vapováním se THC během několika sekund dostane do mozku a ovlivní jeho neurony. Podobně jako klíč v zámku, když se neurotransmiter naváže na správný receptor - nebo se do něj vloží -, dá vašemu tělu signál, aby něco udělalo. V tomto případě vyvolá onen šťastný pocit. Na anandamid působí také čokoláda, jóga a běh, takže je možné, že podobné - i když méně silné - účinky budou mít i tyto aktivity.

Ačkoli se však zdá, že konopí má na většinu uživatelů uklidňující a příjemný účinek, u jednoho z pěti lidí je reakce opačná. Přirozený enzym zvaný FAAH (amidová hydroláza mastných kyselin) deaktivuje anandamid a někteří jedinci jsou geneticky predisponováni k nižší produkci FAAH. To znamená, že u těchto lidí, kteří jsou přirozeně uvolněnější, se anandamid nerozkládá stejným způsobem. Při užívání konopí u nich dochází k paradoxnímu účinku a ve skutečnosti se stávají úzkostnými. Není divu, že je u nich také méně pravděpodobné, že si konopí užijí.

Dále víme, že THC má bifázický účinek, což znamená, že nízké a vysoké dávky mohou u lidí vyvolat opačné reakce. Zatímco tedy konzumace správného množství THC vám může přinést dobrý pocit, jeho nadměrné množství může být špatné a vyvolat úzkost a nepohodlí. Nicméně u většiny lidí, pokud nekonzumují příliš mnoho, vyvolává konopí pocit klidu a míru, který tolik oceňují.

Terry Necco, autor knihy "Marihuana a sex: Klasická kombinace", to popisuje nejlépe:

"Stejně jako naše těla obsahují systémy rozkoše, které nás odměňují za sex, tak i naše mozky obsahují neurocelulární obvody, které mohou být aktivovány pouze látkami s molekulární strukturou THC. Díky tomu je marihuanové opojení jedinečnou konstelací pocitů a existují pouze dva zdroje látek, které aktivují právě neuroreceptor THC. Jedním zdrojem je náš mozek: vytváří neurochemickou látku velmi podobnou THC, která se nazývá anandamid... Jediným dalším zdrojem této látky vyvolávající blaženost je rostlina konopí."

Související články :

Can marijuana give you better or multiple orgasms?

5 věcí chemicky podobných konopnému opojení

Endokanabinoidní systém - EKS

Články o konopí, konopná semena. konopné akce a slevy Nuka Seeds. Bezplatné články o pěstování konopí,zprávy o pěstování a problematice konopí a mnoho dalšího..

[drawingpolitics]

This weekend, December 12, marked 5-year anniversary of the Paris climate agreement. 195 countries including the biggest polluters USA and China agreed to keep the temperature rise "way under 2 degrees, ideally under 1.5 degrees" and to cut CO2 emissions accordingly. After five years, the CO2 levels are still rising and USA withdrew from the agreement under Trump. He is leaving office, but one leadership change is not going to solve the crisis. Climate promises are broken everywhere, just look at the coal magnates and their emission exemptions or the disappearing Amazon rain forrest. There is Trump, Klaus, Tykač or Bolsonaro on one side and activists - native Americans, African eco activists or activists in Europe, currently protesting all the exemptions and excuses that make the goals unattainable. It might seem that the struggle "capital vs. climate" is a struggle against old, white, priviledged men by the rest of the world. But there are men who fit this description yet they challenge the stereotype. David Attenborough is a perfect example. 94-year-old British documentarist and natural scientist did a lot for the planet over his long life, mainly through the programmes he created for the BBC that spread awareness about the importance of biodiversity. Some of his older films look more like exotic journeys full of natural curiosities than like some kind of activism, but his later work and public appearances are interconnecting his life's work into one powerful message: If we don't save the wildlife, we can't save the planet or ourselves. David Attenborough studied geology and zoology, he worked at BBC since 1952 where he worked his way to director of programmes and then he left and became a freelance broadcaster. When working for BBC - so basically in the beginning of TV - he created documentaries that changed the way people see the nature. Many experts and activists say that it was his documentaries that sparked their interest in nature, its study and protection - among them is the Swedish activist Greta Thunberg. As a "founding father" of nature documentaries, he set the bar very high and until today, his movies are considered the best and most innovative of the genre. Thanks to his latest movie, A Life On Our Planet, he became a part of the climate crisis debate. It is not his first work dealing with human impact on the planet, but it is the loudest appeal he made so far. His experience, fame and age make him a very valuable ally in fighting climate change as many clima skeptics grew up watching his documentaries and Attenborough is considered to be an assertive and uniting voice that can open eyes of people with various worldviews. A Life On Our Planet is build mainly on the author's life experience - on how much the world and the wild changed over his life and his career spanning six decades. It is built on facts, numbers and undeniable points and it really is as assertive as his author. But it also works in the emotions connected to climate crisis. Attenborough openly talks about climate grief that is trigerred by the destruction of the planet and he manages to build a great deal of empathy. It might seem that he just dances around the critique of capitalism that is necessary to deal with climate crisis. But he speaks in parliaments, on big political and economic forums - one of the most powerful moments of the new movie is a shot of a woman crying while watching his film during World Economy Forum - and conferences and he relentlessly explains what situation are we in and what needs to be done. He talks of the unsustainable luxury we live in, of the need for solidarity and the end of inequality. He explains that nationalism must become a thing of the past and that we need internationalism to do enough to save the wild. And he also points out how all the seemingly separate problems that contribute to destruction of the planet - disappearing biodiversity, overfishing, intensive agriculture, fossil fuels, plastic pollution or food waste - are connected. David Attenborough is a life-long witness to the disappearing wildlife, to the corporations lying to the public for decades, to the way the economic growth destroys the planet. And thanks to him, more and more are starting to see what he sees. When he first talked to Greta Thunberg, who was lead to her activism through his documentaries, he thanked her and refused to give her any advice, claiming that she achieved what he has been trying to achieve his entire life. Their topic is very depressing, but thanks to these two people, it sometimes seems that there still is hope.

Text: Barbora Votavová @malekouskysvobody

CZ:

Tento víkend, 12. prosince, uplynulo pět let od Pařížské klimatické dohody. 195 zemí v čele s největšími znečišťovateli USA a Čínou se dohodlo udržet růst průměrné teploty planety pod 2 stupni, ideálně pod 1,5 stupněm celsia a uměrně tomu snižovat emise CO2. Po pěti letech hodnoty CO2 nadále rostou a Spojené státy během Trumpovy vlády od dohody odstoupily. Ta sice končí, ale je očividné, že výměna na jedné pozici situaci nevyřeší. Klimatické cíle se porušují všude na světě, stačí se podívat na české uhlobarony a jejich výjimky z limitů nebo na mizející Amazonii. Na jedné straně stojí Trump, Klaus, Tykač nebo Bolsonaro a na druhé aktivistky a aktivisty z řad původních obyvatel v Americe, z Afriky nebo ostatně i z Evropy, kteří aktuálně protestují proti všem výmluvám a výjimkám, kvůli kterým se cíle nedaří plnit. Mohlo by se zdát, že souboj "kapitál versus klima" je soubojem starých bílých privilegovaných mužů proti zbytku světa. Někteří muži, na které by podobný popis seděl perfektně, ale tento stereotyp nabourávají. A málokdo tak moc jako David Attenborough. 94letý britský přírodovědec a dokumentarista udělal během svého dlouhého života pro planetu mnoho, především skrze pořady, které vytvářel pro BBC a díky kterým šířil povědomí o významu biodiverzity. Některé starší filmy, které tvořil, působily spíše jako exotické výlety do vzdálených krajin plné přírodních kuriozit než jako ekologický aktivismus, svými posledními snímky a veřejnými vystoupeními ale David Attenborough propojil svou celoživotní práci do jedné silné zprávy pro svět: když nezachráníme divočinu, nezachráníme ani planetu, ani sami sebe. David Attenborough vystudoval geologii a zoologii, od roku 1952 pracoval v BBC, dostal se až do role šéfdramaturga, pak ale odešel na volnou nohu. Už v době působení na BBC - tedy vlastně v počátcích televize - připravoval dokumenty, které měnily pohled lidí na přírodu. Mnohé odbornice i aktivisté se nechali slyšet, že to byl právě Attenborough, kdo v nich vzbudil zájem o přírodu, její studium a ochranu - mezi nimi i švédská aktivistka Greta Thunberg. Jako "otec zakladatel" přírodopisného dokumentu nastavil laťku vysoko a dodnes jsou to právě jeho snímky, které jsou označované za nepřekonatelné a inovativní. Díky jeho nejnovějšímu snímku A Life On Our Planet se ve spojení s Davidem Attenboroughem začala stále častěji skloňovat klimatická krize. Nejde o první dílo, ve kterém dokumentarista hovoří o vlivu člověka na planetu, rozhodně jde ale o nejpalčivější apel, jaký zatím natočil. Jeho postavení, věhlas i věk z něj dělají neocenitelného spojence v boji s klimatem, na jeho dokumentech totiž vyrostl nejeden současný klimaskeptik a Attenborough je považovaný za asertivní a přemosťující hlas, který dokáže otevírat oči lidem napříč názorovým spektrem. A Life On Our Planet je postavený především na tom, jak moc se planeta a divočina změnily během jeho života a šesti dekád kariéry přírodovědného dokumentaristy. Snímek stojí na faktech, číslech a na nezpochybnitelných argumentech a je skutečně tak asertivní, jak se o jeho autorovi tvrdí. Zároveň ale pracuje i s emocemi, které jsou s klimatickou krizí spojené. Attenborough otevřeně mluví o žalu, který ničení přírody člověkem způsobuje, a dokáže tak vyvolat obrovskou empatii. Může se zdát, že kolem kritiky kapitalismu, bez které se řešení klimatické krize neobejde, jen opatrně tančí. Přitom ale neustále vystupuje v parlamentech, na velkých politických a ekonomických fórech - jedním ze silných momentů snímku je záběr na ženu, která v publiku Světového ekonomického fóra sleduje Attenboroughův film a pláče - a na konferencích a neúprosně vysvětluje, v jaké jsme situaci a co je potřeba dělat. Mluví o neudržitelném blahobytu, o potřebě solidarity a narovnání nerovností. O tom, že nacionalismus je pasé, že bez internacionalismu nikdy nebudeme schopní udělat dost, abychom divočinu zachránili. A také upozorňuje na propojení všech zdánlivě oddělených problémů, které přispívají k ničení planety - od biodiverzity přes masový rybolov a intenzivní zemědělství, uhelný průmysl, plastovou apokalypsu až po plýtvání potravinami. David Attenborough vidí na vlastní oči, jak mizí divočina, jak velcí průmysloví hráči matou po desetiletí veřejnost, jak moc nekonečný ekonomický růst ničí planetu. A díky němu to všechno vidí také stále více lidí. Když poprvé hovořil s Gretou Thunberg, kterou jeho dokumenty přivedly k zájmu o klima, vysekl jí poklonu a odmítl jí cokoli radit, protože podle něj dosáhla toho, o co se sám pokoušel celý život. Téma, které oba řeší, je neskutečně depresivní, ale právě díky nim se občas zdá, že to třeba nedopadne špatně.

Text: Barbora Votavová @malekouskysvobody

[palmphoneblog]

V magazínu Fast Company vyšel loni na podzim těsně před uvedením Palmu do prodeje zajímavý článek odkrývající mnohé o novém Palmu - firmě i o novém Palmu - zařízení.

Vizí byl v počáteční inkarnaci hyperminimalismus. „Svlékli jsme to do naha,“ vysvětluje Nuk. „Odebrali jsme kamery, žádné knoflíky, nic. Mysleli jsme si, že by to měl být jen černý oblázek a magicky se rozsvítit a reagovat na váš hlas. Odtamtud jsme začali znovu přidávat funkce, o kterých jsme byli přesvědčeni, že jsou naprosto kritické.“ Když tento proces skončil, jejich zařízení vypadalo znovu jako smartphone a mohlo provést každý hlavní úkol smartphonu s výjimkou náhrady kreditní karty. (Neříkejte tomu v jejich blízkosti smartphone: „Nikdy tomu neříkáme telefon - je to něco nového,“ zdůrazňuje Nuk.) Ale bylo to malé, s dotykovou obrazovkou o rozměrech pouze 3,3 palce od rohu k rohu - Liliput v éře, kdy displeje smartphonů běžně rostou na 5,8 palce a více. A měl jen jedno tlačítko, aby se obrazovka zapínala a vypínala; dokonce i tlačítka hlasitosti zmizely ve prospěch ovládacích prvků na obrazovce.

Je to sice dlouhé, ale rozhodně doporučuji k přečtení.