#reedseed

[maclick]

Grover Washington, Jr. ‎– Reed Seed 1978 #groverwashingtonjr #reedseed #jazz #funk #soul #vinylcollection #vinylcollectionpost #vinyllp #vinylgen_feature #nowspinning #vinylgeneration #vinylseeker #vinylporn #vinyljunkie #huntvinyl #vinyl_mag #turntable #vinylguide #TechnicsSLB2 #Technics #ortofon #ortofonstylus #ortofon2mred #instavinyl #recordplayer #analog #33rpm https://www.instagram.com/p/BrTGrRRgJ3b/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=ptivld791svo

[plutoswarrior]

Government assigned Fursona! She’s a grungy Shadowclan warrior (probably ((definitely)) has fleas but has a boyfriend anyway? somehow?) and i love her

[derviewfinder]

Sie hat immer ein Lächeln für den erschöpften Wanderer auf der „Hikingtour“ durch die Gasteiner Berge übrig! Die zauberhafte Marlen ☀️ von www.alpenappartements.com #leica #leicam #35mm #summicron35 #leicalens #leicacamera #picoftheday #photooftheday #portraitphotography #faces #nature #austria #badgastein #reedsee #alpinism #hiking #hikingadventures #autumn #indiansummer #tree #forest #fresh #bluesky #vacation #alpenappartements #lensculture #magnumphotos #burndiary #sun https://www.instagram.com/p/BnxzEW5lf7D/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1vgsm7neywqna

[reedienews]

#Repost @reedseeds ・・・ We are thrilled to announce that the Reed Community Pantry will open for its official academic year hours this WEDNESDAY, 8/30. Read below for more information on what we are about: "The Reed Community Pantry is a project within Reed College's Food Security Initiative. We provide non-perishable food items, toiletries, hygiene products, clothing, books, and more at no cost to members of the Reed community. Come in and take what you need! We are located in Gray Campus Center 042 and are open Sundays, 1:30-5:30 p.m. and Wednesdays, 3:00-7 p.m. If you would like to access the Pantry outside of these hours, please contact seeds@reed.edu. We need volunteers! If you're interested in volunteering, please express interest here: http://tinyurl.com/SEEDS-WEEKLY1718 This project was made possible thanks to the support and work of many campus partners, including, but not limited to, Student Senate, Facilities, Bon Appetit, the Office for Inclusive Community, the Office of Institutional Diversity, and the Bookstore. Access to healthy food is a basic human right; the Food Security Initiative (FSI) aims to alleviate food insecurity at Reed so that every community member can live, learn, work, teach, and thrive. FSI promotes food justice, food security, sustainability, community, and honor by providing free food, basic supplies, and resource information to current students, staff, and faculty. Leadership for the FSI is provided by SEEDS (Students for Education, Empowerment, and Direct Service) within the division of Student Services. For more information about how to contribute, the Reed Community Pantry, and/or the Food Security Initiative, please visit our webpage: http://www.reed.edu/seeds/food-security-initiative.html" #reedcommunitypantry #reedseeds #foodsecurity #communityengagement

[natures-moments]

Reedsee, Gasteinertal, Austria

[leafpool-loves-ashfur]

Echostar, Sneezepetal, Poolfire, Swallowwing

Leader - Deputy - Medicine Cat - Medicine Cat (Apprentice)

Tom, She-cats -  ShadowClan

Mother: Sneezepetal

Siblings: Echostar*, Poolfire, Swallowwing

Echostar’s Mate: Petalbriar

Echostar’s Children: Bouncestar, Maplekit*, Bramblekit*, Mintkit*

(*Warrior names unknown)

Sneezepetal was an ordinary warrior born into an ordinary, plain family of nobody exceptional. She lived a normal life as a loyal ShadowClan warrior. She was never anybody important, but she dedicated her life and soul to ShadowClan. In her opinion, the current leader and deputy weren’t the best. She also had a distaste for RiverClan, who ShadowClan were currently at odds with. They were allies with SkyClan at the time while RiverClan were allied with WindClan. ThunderClan had chosen to stay out of any possible conflicts, but they were allied with WindClan before the RiverClan-ShadowClan tensions started. Sneezepetal, like most average warriors, viewed her clan as the best, and disliked those who went against the warrior code or got into half-clan relationships.

When she gave birth to her first litter, which included Echokit and Poolkit, she loved all her kits dearly, although she wasn’t close to their father, who was absent from their life. When Poolkit became a medicine cat apprentice, Sneezepetal couldn’t be prouder and would always mention her brilliant little she-cat in any conversation. She was her pride and joy. She loved her other kits too, of course, but Poolpaw, eventually Poolfire, especially. Echopaw was not exactly envious of his sister’s special attention, but he did wish his mother was as proud of him. He found a cat similar to him, Petalpaw of RiverClan, who he bonded with, and when they became warriors, they were mates despite their clans hatred of each other.

To his surprise, he was actually appointed deputy when the previous one passed. Sneezepetal was shocked too, but all of her pride was quickly placed on him. She had gone from a simple warrior from a nobody family, to a mother with a deputy and medicine cat for kits! She had another litter at the time too, one of the kits Swallowkit. Poolfire’s mentor had recently passed, so Sneezepetal, obsessed with having her kin be important and in power, slowly convinced Swallowkit to become interested in being a medicine cat, and Poolfire, always wanting to please her mother, accepted Swallowkit as her apprentice, even though a part of her wondered if StarClan would accept her little sister. Swallowkit and her siblings had yet to become six moons when the clan leader passed and Echostar was the new leader. Echostar didn’t know who to appoint as leader. There were many cats in the clan who he thought would make excellent leaders one day, but would his mother want him to appoint his kin as deputy? She was certainly expecting him to do so- she could see it in her eyes. But Echostar knew his siblings well, and he knew none of them were leader material, so he made the confused decision of making his mother deputy. She was still a queen, but her kits would soon be six moons anyway. The clan questioned his decision, and he questioned himself too. He was mates with a RiverClan she-cat, and she was pregnant too. He had been so stuck in the mindset of pleasing his mother, that he thought of her and his family before his clan. Was he really fit to lead?

Regardless, he stuck firmly to his decision. Sneezepetal was overjoyed, realizing it wasn’t only her kin that could be important and powerful too- but she herself could too. Dreams she had always thought were too high in the clouds were suddenly right in front of her. She was quick to be the best deputy she could, organizing many patrols, monitoring every cat’s movements (except for Echostar, who she put too much trust in, as she remained completely unaware of his meetings with his RiverClan mate), training her kits’ to be the best warriors they could. Some believed she overstepped her bounds, getting into every cats’ business like a ThunderClan cat (although, ironically, during these times, ThunderClan seemed to want nothing with the other clans). While Echostar wanted to resolve tension with RiverClan, his mother, along with most other ShadowClanners, did not want to. In fact, Sneezepetal wanted to become more proactive than reactive, like the previous ShadowClan leader had been.

ShadowClan and RiverClan remained enemies, despite Echostar wanting otherwise, and fought each other even more. It wasn’t until Berrystar passed and the new leader Pebblestar demanded peace that tensions could finally settle… as best they could. Echostar was extremely surprised, pleased and proud to find his son, Bouncecloud, had been made deputy of RiverClan, even if his son didn’t know he was his father. Pebblestar and Echostar ended up becoming good friends, creating an alliance between RiverClan and ShadowClan, despite Sneezepetal and Poolfire’s opposition to it. Swallowwing, on the other paw, was extremely happy that her brother could make peace with RiverClan rather than continue aggressions like their mother wanted. As Swallowwing grew up and realized how much she yearned to be a warrior, she admired her mother and older sister less and less. She never gave up her position as medicine cat, as she had already come this far, but she was always displeased and unsatisfied with it. She even briefly trained with Dark Forest cats, but she never harbored enough hatred to become evil. She was perhaps the only cat who knew about Echostar and Petalbriar’s affair, and she kept the secret well, even happily, which might be due to the fact she had grown close to WindClan's medicine cat, Reedseed.

Echostar: “Pale gray tom.” Sneezepetal: “Gray and white tabby she-cat.” Poolfire: “Gray she-cat.” Swallowwing: “No description given.”

Fun Fact: In StarClan, Sneezepetal became one of the more prominent StarClan cats. She also figured out about Echostar and Petalbriar’s love, and became enraged. She still gave Bouncestar a life though.

Echo’s Wiki Page. Sneeze’s Wiki Page. Pool’s Wiki Page. Swallow’s Wiki Page.

[1962strat]

Relaxation. Grover Washington Jr's, Reed Seed(1978). My original copy from that year. Some Bourbon. Some crossword. Relaxation. #relaxation #groverwashingtonjr #reedseed #1978 #crosswordpuzzle #words #music #whisky #whiskey #bourbon #vinyl #album #lp #vintagevinyl #vinylporn #vintagealbum #vinylcollector #firstpressing https://www.instagram.com/p/BpqItu5gvt-/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1kjh53c4mi3mb

[cabinporn]

Reedseehütte, near Bad Gastein, Austria

The Reedseehütte (1831m) is located directly on the shore of the beautiful Reedsee, at the foot of the Tischlerkar glacier

Submitted by Jock Lawrence / @jocks__trap

[staudnhuckn]

Lake Reedsee (1,826 m) embedded in subalpine mountain forests

National Park Hohe Tauern, Salzburg, Austria

[somerejoice]

~ Austria, Mountain Bees and Panthenol Sessions ~

04. - 08.07. 2019

Ani vlastně nevím, jak se to všechno semlelo. Ale jednoho dne jsme si řekli, že vyrazíme do Rakouska. Potom to bylo hodně o tom najít společný termín, to je vždycky boj. No ale nakonec se to vykoumalo, pak se šlo ještě párkrát do práce a najednou je středa večer a já horečně odškrtávám položky ze svého check-listu a cpu věci do batohu.

Čtvrtek 4.7. Stíhám ranní výběh a jsem tedy spokojená. Ještě než nabereme zbytek týmu, odvážíme kolo do servisu, protože praskl drát. No, to je život. Těžký. Cyklistův. Ale všechno klape, Jeníček je šťastnej, dovolená bude fajn. Nejprve nabíráme Aničku, pak Lukáše a jedeme do Prahy. Tam vyzvedáváme vybavení na ferraty a mezitím objevujeme krásné jahody. Je to ale klasické navrch hůj - jsou pěkně hnusné. Tak raději čůráme, protože nevyužít situaci je téměř hřích. Potom už jenom jedeme. Úloha nás vzadu je celkem snadná: distribuce svačin a pití, připomínat existenci záchodů a divoce předvádět jeden šlofík za druhým. Cestou z Prahy stavíme už jen 2x.

-- svačinky, čůrání a královské šlofíky!

No a v Rakousku je samozřejmě tráva zelenější, Lukáš prý zahlédl i jednorožce..! Do Bad Gstein dorážíme večer, slunko se chýlí k západu a celé je to krásné, jak je údolí nasvícené. Projíždíme městečko a blížíme se k našemu hotelu Stubnerhof. Místo je to pěkné. Trochu stranou, při potoku, z okna výhled na hory... Vybalujeme věci a jdeme na večeři a na pivo. A je toho děsně moc. Jako toho jídla. Ale stejně ještě pijeme víno na balkóně. Jdeme spát včas. Zítra bude hike!

Pátek 5.7. Spíme jak zabití a scházíme se na snídani v 7:30. Je to super! Před devátou už opouštíme hotel a vydáváme se vzhůru. Naším cílem je hora Graukogel s nadmořskou výškou 2492m.

-- dechberoucí krása :D

K výstupu volíme trasu okolo jezera Reedsee. Pěšina vzhůru je strmá, funíme a potíme se jak čuňata. Ale to k tomu všemu patří. Výhledy jsou skvělé a nezbývá nám, než čumět.

-- udolí se otvírají, hory se zvedají

 Asi po 3 hodinách přicházíme k jezeru, ve kterém se zrcadlí hory. Jeden by řekl, že je to až kýč, ale vlastně ani ne. V potoku zásobujícím jezero nabíráme vodu na další cestu. Lukáš neodolává a koupe se - tváří se, že je voda dost mokrá a studená. U jezera chvíli odpočíváme a vydáváme se dál vzhůru.

-- jakoby kýč prej

Kluci to berou hopem, my jdeme na pohodu a povídáme. Štíty hor jsou ještě pokryté sněhem. Míjíme několik sněhových polí, což se neobejde bez koulovačky ani prsatého sněhuláka :D.

-- sněhulačka

-- krása no

Honzik si z nás dělal legraci: "Jsem slyšel, jak se bavíte... a jakej je tvůj nejoblíbenější lék? ... bla bla bla, bla bla bla ... a pak Káťa: Já mám stejně nejradši opiáty." Takže už vidím, jak tuhle z kontextu vytrženou konverzaci bude někde vyprávět, haha :D. Každopádně stoupáme výš, výhledy jsou čím dál úžasnější, slunko svítí, mraky se honí a hlad nás dobíhá. Zastavujeme na Palfner Scharte a dáváme sváču. Tým se povaluje a vítr fouká.

-- povalující se tým

Čeká nás už jen kousek cesty na vrchol, ovšem přes kamenitý hřeben. Krásný technický úsek. S jedním chybným krokem a nevalným koncem. Kdyby se to stalo, což se nestalo.

-- Graukogel

Dáváme vrcholové bonbony, fotky a já jsem úplně nadšená ze včel, které tam létají. Jsou skvělé. Zdržujeme se chvíli, 10 15 minut a lezeme dolů.

-- top!

-- Hillary, Tenzing a včela

-- hory nebo co

Pomalu, pozvolna. Kluci zase pět let před námi, ale my si jdeme klídek a povídáme. Je to super. Asi v třetině sestupu dáváme pauzu na hroznový cukr a další vrstvu opalovacího krému. Taky na vtipy o říčních kozách a faktickém vyprávění o sněžných supech. Postupně se dostáváme ke stanici lanovky, která je obléhaná pasoucími se kravami a jejich hovny. To celé je podtrženo charakteristickým zvukem jejich zvonců. Asi poezie nebo co. Ne, poezie to je až teď, když máme před sebou sklenici piva! Takhle to jde.

-- pivo!

Dopíjíme a vrháme se na konečný sestupový úsek, který je ale v dámském podání nejspíše rozčtvrcen pro četné a nevyhnutelné čůrací pauzy. Zpět na hotelu jsme asi v 7pm. Kultivujeme se, odpočíváme a vrháme se na večeři. Kluci jsou nějací hotoví. My jsme v allrightu, a to nás nadmíru těší. Dokonce u srdíčka hřeje. Ani víno nedáváme a jde se zavčasu chrnět. Zítra nás čekají ferraty.

Sobota 6.7. Ráno jako malované. A protože nemáme chleba, bereme Interspar útokem. Potom popojíždíme kousek do Bad Hofgastein, kde nasedáme na lanovku a necháváme se vyvézt nahoru k ferratám. Někdo ale vybral kabinku s reklamou, což fakt nechápu. Vidíme hovno a ještě rozmazaně. Kdybychom ale šli pěšky, trvala by cesta třeba 5 hodin. Nahoře chvíli tápeme, než se orientujeme kudy kam k nástupu na první ferratu. Já ani Hany jsme na ferratách nikdy nebyli, tak nás Anička školí a jdeme na to.

-- nástup na prvou (ever!)

Lukáš leze první, pak Hany, Andulka a já poslední. Mám čas na focení a baví mě to. Oboje! Lezení víc :) Cesta dolů je krapet dobrodružná a musíme potom horu znovu celou obcházet, abychom se dostali k nástupu na další ferratu. Pod nástupním místem je sněhové pole, sedáme na kameny, nanášíme další vrstvy opalovacího krému a svačíme. Dneska je doma státní svátek - upálení mistra Jana Husa. Trochu to s ním prožívám. Včera jsem si sesmahla krk a ruce. Proto dneska lezu v dlouhém triku. Nohy mažu co to jde. Slunce pere jak sviň. Pod nástupem na druhou ferratu je fronta.

-- fronty jsou leckde

-- tak pijem

No nic, nespěcháme a jdeme poslední. Před námi leze nějaký "magor", který dolů shazuje uvolněné kameny. Svoji akci ale ohlašuje jen velmi nevýrazně. Trochu nepříjemné. Tahle ferrata je super! Dlouhá, zajímavá a místy i technická. Baví mě to!! Nahoře dáváme vrcholovku a zase tam jsou alpské včely. Já je miluju :)

-- vrchol

-- takhle by to šlo

Cesta dolů je ve znamení jedněch bolavejch kolen, jedněch ošmajdanejch plosek a jednoho spazmujícího domku. Inu, život je báječnej! Zjišťujeme, že další cestu už nestihneme, protože poslední lanovka jede za hodinu. Kluci se jdou koupat do místní vodní nádrže; holky jdou počítat bilanci. Ke klukům se potom připojujeme, ale nekoupeme se. Cesta dolů je skvělá - taky i proto, že máme průhlednou kabinu bez reklamy. Tak se kocháme, fotíme a jsme příjemně utahaní.

-- Bad Hofgastein z lanovky

Po cestě na hotel se ještě jednou stavujeme v obchodě a kupujeme místní piva. Jedna velká plzeň na hotelu totiž stojí přes kilo, a to na nějaké bohapusté popíjení fakt není :D. Rakouské lahváče dáváme před večeří, Jeník zapaluje dýmku a je to celé fajn posezení na balkóně. Hučí potok, řinčí smích a atmosféru dokresluje parapet hrůzy se sušícími se ponožkami.

-- rakouské lahváče ;)

-- parapet hrůzy

Večeře a začíná pršet. Návrhy na deskové hry jsou rychle zavrhnuty a místo toho nahazujeme náš waterproof gear a jdeme se podívat na lamy. Potkali jsme je první den cestou na Graukogel, byl u nich nápis "Frisch gekocht", tak jdeme zkontrolovat, zda už jsou všechny sežrané. A taky že jo. Gear funguje. Zítra má pršet. Hany je promočený už po krátké lamí procházce a nechává se slyšet, že pokud bude zítra pršet, on rozhodně nikde pobíhat nebude. No nic, pomodlit, vyčůrat a spát.

Neděle 7.7. Ráno jako malované šedou barvou. Ale neprší, tak je to fajn. Teplota hraniční, berem kraťasy. Asi po 15 minutách jízdy se dostáváme k transportnímu vlaku (zní to strašně), na který najedeme autem a proveze nás skrze horu. Tunelem. Je to zážitek. Na 10 minut tak asi.

-- auto-vlak

Dál nás čeká ještě tak hodina a půl cesty k přehradě v Malta. Jedeme krásnými serpentýnami, mraky se honí, vodopády se vyskytují. Čím dál častěji. Je to krása. U přehrady je několik ferrat, tak si říkáme, že je zkusíme a pak dáme malý výlet. Fouká vítr hodně, zima je veliká, natahujeme gatě. Začíná pršet.

-- hráz s “cukřenkou”

-- čekáme, až kluci najdou ferraty až to nevydržíme...

Zatím málo, tak rychle hledáme tu ferratu. Ptáme se a nacházíme. Prší víc a víc. Jedna je taková fakt pidi, jen takový traverz. Lezou ji jen kluci. A protože déšť přidává na intenzit��, rozhodujeme se s Aničkou loupnout si to velkou, ať máme aspoň jednu pořádnou. Je to hezká cesta, ale kámen je mokrý, takže po něm lézt nelze a musí se používat lano. Klouže to. Dobrodrůůůůžo, héééj. No, moc ne.

-- taková jizerská poezie

Nahoře se srocujeme pod stříškou a kujeme plány, co dál. Atmosféra místa je ale v tomhle počasí dost dobrá. Taková jizerská ;). Mraky se honí, mlha se převaluje přes hory... Pršet nepřestává, Hany je mokrý, náš gear drží skvěle. Jdeme se podívat aspoň po hrázi, kde mají udělaný air-walk - takovou plošinu, skrz kterou je vidět dolů až k patě hráze. Super je to.

-- hráz a air-walk

-- trochu mokro

Procházíme i malé muzeum v prostorách infocentra a pro hlad to balíme, svlékáme mokré věci a sjíždíme níž do údolí. Kdo by to byl řekl, přestává pršet a svítí slunko. Stavíme na štěrku a dáváme chleba s hummusem a zbytek mýho týmu i mrtvolu (já nevim no, s kým se to stýkám). A jabko. Potom sjíždíme ještě o kus níž, kvůli signálu. Stavíme ale u takového domku, za kterým se ze skály řítí vodopád a vypadá to moc hezky.

-- okej, tohle trochu kýč je

Jedem se koupat!! Všichni kromě Hanyho to po cestě zapichujem. Trýzeň toto. Jezero je krásné. Hany je hotový a dává na trávě šlofíka. Trochu bojujeme s převlékáním plavek, ale to by nebylo, abychom si neporadily (nebo to částečně nevzdaly, každopádně úkol zdárně splnily). Voda je skvělá. Proplávnutí se náramně hodí, jak je člověk rozsezený z auta. Začínají se honit černé mraky, tak to balíme (eskapáda s plavkama once again), skáčeme do auta a jedeme na vlak. Tentokrát už víme, co nás čeká a o místa u okénka nebojujeme. V Bad Gastein neprší, tak je to správně.

-- duha nad Stubnerhof

Po večeři pokračujeme sedánkem na balkoně, který končí výzvou dojít ze Stubnerhof na Grosglockner pod 6 dní. No, uvidíme. Ale až jindy, teď jdeme spát, zítra končí legrace.

Pondělí 8.7. Budík zvoní brzo. Vstávat se mi moc nechce, ale tuším, že výčitky by byly horší. Čeká nás den v autě, proto si přivstávám a jdu se proběhnout. Ráno je chladné, tak akorát na běh. Honí se mraky, ale neprší. Výběh parádní. Potkávám srnky, lišku, zajíce, veverku... lamy ještě spí /nebo jsou sežrané, kdo ví, jak dopadly). Jsem spokojená. Sprcha, obalit, snídaně. Abfahrt... Cestou se ještě stavujeme v Salzburgu, že si ho projdeme trochu. Hmm, prší. No co, že jo. Ve městě trávíme asi 2 hodiny a je to fajn odpočinek.

-- Solnohrad, bejby! :D

Pak už je to prostě jenom cesta autem. Se zastávkou na jídlo a kafe, vyložit půjčené věci na ferraty (a znovu počůrat ty hnusné jahody) a Liberec.

Krásné to bylo! Odpočinkové. Panthenolové :)

[samirafee]

#REEDSEE - BAD GASTEIN, Austria 🇦🇹 gasteinertal.com

[sy-fri]

REEDSEED HHAHAHAHAHAHA

[thesocialmutineer]

Side A of Saturday's hike... #hüttenkogel #reedsee #hohetauern #badgastein (at Hüttenkogel)

[mike-traveljunkie]

Einer der schönsten Gebirgsseen der Alpen: Reedsee

[reedienews]

Senior spotlight by @reedadmission returns: Our first featured senior of the academic year is Lucas Yong (he/him/his) photographed by Johnson Creek! Lucas is a senior Math-Computer Science major from Singapore. He is writing his thesis about topological quantum computation; this is how he describes it: "If you think about classical computers using zeros and ones (called bits) to perform computation, quantum computers use states (called qubits!) that can be 'in-between' zero and one. This makes quantum computing extremely efficient in terms of speed. It is thought that a fully-realized quantum computer will be able to perform computations that classical computers cannot perform in a feasible amount of time...Unfortunately, quantum information is very fragile; the smallest disturbances can cause errors. This is when the 'topological' part becomes significant: topological quantum computing uses quasiparticles called anyons to perform computation by braiding them. Braiding is important because small disturbances do not alter a braid's structure, allowing this model to possess an inherent resistance to errors." His thesis is being advised by Nick Davidson and Jim Fix. Lucas says that they have been extremely helpful and enthusiastic during their thesis meetings, which he really appreciates. Lucas is passionate about teaching, and enjoys teaching concepts that he is excited about and familiar with. At Reed, he is a coordinator @reedseeds, where he co-manages SEEDS@Schools, a program that connects Reed students to after-school programs at Title I schools in Portland. Additionally, he works as a tutor for academic services within the Math and CS departments. In addition he's a student manager at Phonathon, which raises funds for the Annual Fund, and supports essential student resources, such as financial aid, the library and the night bus. He has a deep connection to the international student community, which has supported him immensely during his time here. This year, he is an InterConnect mentor for incoming international freshmen! Lucas' favorite thing about Reed: "The community! I love how students genuinely care for and support each other.” #reedcollege https://www.instagram.com/p/CGhx-eMhfpX/?igshid=l3z0g47nc00c

[llamitobreath-blog]

#pnlfgo11ari9chipis29aqu24tau26

#pnlfgo11ari9chipis29aqu24tau26 skyburial ray fish-youtubefish, captain doghook-instagram flyfish, walrus jelly in tunisia-oystermobile, architect cactus-ray electricity, dr scorpion-internetpope reedseed, pianoswan-sea anemone wires, cleaningservice eucalypta wild saffron flower-movieball sea urchin, biology magic mushroom-licorice tea, tree anteater administration-soccer television jelly, veggie resto manateefish-camlens chameleon, spermbank geckolm aries9-otherside lizard grasshopper scorpion 1