#pro děti

[looneycz]

Kuřátko

Návod: zdarma od Stip & Haak, ke stažení ZDE.

Materiál: příze Camilla VH (8177, 8013, 8001), duté vlákno.

[goodbuttaken]

botanická už tu byla od přírody, tak přidali myšlenky

[simauita]

Ladies and gentlemen,

my coping mechanisms

[backgrounds-for-ads]

Koupit obrázek Christmas Santa Christmas tree

Vánoce jsou za rohem a my jsme nadšeni, že vám můžeme představit naši úžasnou kolekci fotografií, které zaručeně přinesou radost a teplo do vašich projektů. Vánoce jsou časem lásky, sounáležitosti a radosti. Naše kolekce vám umožní zažít pravého ducha Vánoc.

Naše kolekce zahrnuje nádherné obrázky, které zachycují vánoční tradice a symboly. Uvidíte krásné vánoční stromy, šťastné rodinné oslavy a okamžiky sdílené s přáteli, přičemž každá fotografie má svůj vlastní příběh a emoce. Tyto obrázky zachycují vánoční atmosféru v každém detailu.

Každý obrázek je ve vysoké kvalitě a navržen speciálně pro designéry, marketéry a jednotlivce, kteří chtějí vyjádřit svou lásku k Vánocům. Ať už potřebujete materiál pro sociální média, reklamní materiály nebo jednoduché vánoční přání, jsme tu, abychom vám pomohli.

Proč je důležité mít krásné obrázky během Vánoc? Protože obrázky dokážou zachytit emoce a vzpomínky. Naše obrázky byly navrženy tak, aby zobrazovaly speciální okamžiky, které si pamatujete a sdílíte s vašimi blízkými. S těmito obrázky je snazší předávat lásku a radost během vánočního období.

Můžete procházet naši širokou kolekci na našich webových stránkách. Naše obrázky jsou rozděleny podle témat, stylů a barev, což usnadňuje nalezení těch správných obrázků pro vaše potřeby. Nezmeškejte příležitost zakoupit tyto speciální obrázky pro své projekty.

Obrázky nejsou jen obrázky; jsou to pozvánky k vyjádření zpráv a myšlenek. Každý detail je důležitý, a naše obrázky vám pomohou sdělit vaši zprávu. Vánoce jsou časem dávání a lásky, takže udělejte své zprávy zvláštními s našimi obrázky.

Pokud máte jakékoli dotazy nebo potřebujete pomoc s výběrem správného obrázku, neváhejte kontaktovat naši zákaznickou podporu. Jsme tu, abychom poskytli pomoc a informace, které potřebujete. Podporujeme vás během celého procesu, od výběru až po nákup.

Při hledání vánočních obrázků najdete příležitosti k vytvoření nových vzpomínek a tradic. Obrázky jsou vzpomínkami na šťastné chvíle, které můžete sdílet se svými blízkými. Každý obrázek přináší příběh a historii vašich oslav.

Naše obrázky mohou také sloužit jako inspirace pro vaše vlastní projekty. Například můžete vytvořit pozvánky, vánoční přání nebo dokonce umělecké tisky s vánočním motivem. Nechte svou kreativitu rozkvést a přineste zvláštní poselství do svých projektů s našimi obrázky.

Pamatujte, že každý vybraný obrázek může přinést zvláštní pocity a příběhy svým divákům. Věnujte čas prozkoumání naší kolekce a nechte se inspirovat krásou a duchem Vánoc. Naše obrázky vás zavedou na cestu vzpomínek a radosti.

Oslava Vánoc je příležitostí ukázat své umění a kreativitu. Naše obrázky nabízejí prostor pro vaše nápady a obohacují vaše projekty. Použijte obrázky k vytvoření nových vzpomínek a emocí pro své publikum.

Nezapomeňte, že Vánoce jsou časem dávání. S pomocí našich obrázků můžete sdílet radost a inspiraci s těmi kolem vás. Každým nákupem neprospějete jen sobě, ale také těm, kteří obdrží vaše výtvory.

Hledáte klasické designy nebo moderní interpretace Vánoc? V naší kolekci najdete všechno. Naše obrázky jsou navrženy s ohledem na každou chuť a styl, což vám poskytuje širokou škálu možností. Nezmeškejte příležitost přinést krásu a radost do svých projektů.

Začněte nyní a prozkoumejte naše obrázky! Naše kolekce je plná úžasných obrázků, které vás jistě inspirují. Nezmeškejte příležitost učinit své Vánoce zvláštními pomocí našich krásných obrázků.

Děkujeme za vaši podporu! Přejeme vám radostné a smysluplné Vánoce!

[pepikhipik]

Městské slavnosti v Písku

 » dotkni se Písku « 9. - 11. června 2023

[looneycz]

Minecraft creeper beanie

Návod: volně podle návodu z Ravelry ZDE (vzor).

Materiál: příze Jeans (8001 černá, 8156 trávová zelená)

[kocourmokroocko]

Pravidla života a smrti v našem paneláku

(schválená a prosazená Výborem Vlastníků)

Teplá voda se zapíná v sedm ráno a vypíná v osm večer. Chtěl ses osprchovat teplou vodou před spaním? Seš kretén a máš chodit spát v sedm. Běž si dát ledovou sprchu, nebo přestaň zabírat místo na svý evoluční větvi.

Po desátý večer nesmíš jet výtahem. Nesmíš jet výtahem, protože jinak budeš muset vysvětlovat paní O., proč jezdíš výtahem, ačkoliv ti ještě nebylo šedesát, a když musíš mluvit s paní O., máš abnormální delikventní pohnutky. Paní O. za abnormální delikventní pohnutku považuje už fakt, že jezdíš výtahem, ačkoliv ti nebylo šedesát, nedejbože po desátý večer. Máš těžký tašky a bydlíš v šestým? Seš kretén a máš bydlet v jeskyni, jak to Nietzsche a Bůh pro tvou socioekonomickou třídu zamýšlel.

Topení se zapíná v tu samou dobu, co teplá voda, vypíná se odpoledne, opět se zapíná kolem sedmé večer a vypíná se v devět. Tyto časy se mění na bázi cen za plyn, postavení hvězd, jak moc je manžel paní O. nasranej na mladý lidi v paneláku a jestli si ten den někdo vzpomněl, že se mělo zapnout. Je ti zima po tvý ledový sprše? Chcípni, nemáš si holit nohy a podpaží, měl bys vrstvy.

Na trávník se nesmí. Zahradnice a nejlepší kamarádka pani O. tvrdí, že trávník je pouze pro malé děti, aby si na něm mohly hrát. Žádné malé děti si na něm nikdy hrát nechtějí, protože je to hnusnej anglickej trávník, na kterým nic neroste ani nežije, včetně dětí, a děti jsou omezeny miliony pravidly pro hry, co na něm mohou hrát, ale ty na něj nesmíš vůbec. Kvůli dětem. Píše se to tak v Bibli. "Jananáš, syn Ajajáše, smrdutou hnátou na trávník vstoupil, a tu všechny děti v přilehlém panelovém domě kobylky spásly. A prázdnotou zely pak trávníky Jananášových synů..."

Tvůj pes taky nesmí na trávník. Mrňaví psi kamarádek pani O. a zahradnice na něj smí, a velmi často na něj kálí. Ačkoliv tvůj pes v životě na trávníku nebyl, protože na něj nesmí, vždy bude vina za kriminální hovno hozená na něj. Tvé vysvětlení, že tvůj pes nesere sběratelský miniatury, padne na posolenou, podusanou a malými psy pokálenou půdu.

Lavička před domem bude sklizená od babího léta do začátku dalšího léta, a k dispozici bude pouze v těch nejúmornějších, nejteplejších měsících, kdy se na ní nedá sedět, protože zaprvý umíráš, zadruhý je přímo v centru kovbojský přestřelky mezi zahradními rozstřikovači, a za třetí nepotřebuješ mít dozlatova upečenou prdel al dente.

Piknikový stůl a lavice, stojící ve stínu malebné magnólie a bezpečně mimo dosah rozstřikovačů, uklizené nebudou nikdy, ale zato na nich nesmíš sedět, protože je to pižmem označené teritorium paní O., zahradnice, jejich kamarádek a armády mrňavých psů. Ne nepodobné teritoriím tygrů a červenek obecných, vstupem se automaticky měníš v jídlo. Pokud si tam dovolíš páchnout, je stoprocentní šance, že zažiješ prvních 40 minut Carrie od Palmy (POV: Carrie). Akorát je to horší, protože šikanizéři v Carrie neměli vládu nad přívodem teplý vody a plynu. (Skutečným hororem je kapitalismus, který jsme nalezli po cestě.)

Velká Placatá Korková Tabule Křivd ve vestibulu je výhradně na věšení ztracených klíčů a veřejné popravy:

Veřejné popravy mohou zahajovat pouze paní O., zahradnice a jejich kamarádky. Účastnit se jich zjevně taky, protože ani po měsíci a půl, co tam ta cedule visela, nepřibyla jediná čárka, načež byla potupně a v tichosti sňata. Jsem pyšná na tuto republiku.

S kamarády můžete psychicky přežívat prostřednictvím humorných žertíků a radovánek:

Pokud osobně skončíš na Velké Placaté Korkové Tabuli Křivd, nezoufej. Akorát to znamená, že o tobě na schůzi výboru vlastníků odhlasovali, že jsi kretén a nezasloužíš si kyslík, teplou vodu a plyn. Taky pravděpodobně zavolají majiteli tvého bytu, jako kdyby to byl tvůj rodič, a řeknou mu, že seš kretén. Majitel tvého bytu, kterému se před tebou rapidně vystřídalo šest podnájemníků a ten poslední skončil v nemocnici s kompletním psychickým zhroucením po hádce s paní O., si kdesi v Německu hlasitě povzdechne a ukončí hovor. Nes své umístění na Velké Placaté Korkové Tabuli Křivd jako metál slávy, kterýmžto je.

Na chodbě před bytem nesmíš mít koloběžku. Nesmíš jí tam mít, protože by mohla shořet. Koloběžka je kovová. Botník před dveřmi paní O. je dřevěný. Chcípni.

Pokud v bytě soukromě doučuješ angličtinu, budeš obviněn z provozování ilegálního airbnb. Pani O. ví, že tam ilegálně provozuješ airbnb, protože chodí poslouchat za dveře. Ty zase víš, že chodí poslouchat za dveře, protože občas něco divnýho slyšíš, jdeš dveře otevřít, dveře naproti se mezitím velmi rychle zavřou a kolem tvého prahu je opar nesnesitelně silného parfému eau de shnilá broskev a kuličky proti molům (od Avon Lady TM). Užij si zasloužené místo na Velké Placaté Korkové Tabuli Křivd a neser.

Pokud se kdekoliv v domě objeví na zdi škrábanec, mohou za to nejbližší mladí lidé v orbitu paní O. Pokud jsi nebyl ten týden doma, mohou za to klienti tvého ilegálního airbnb, které sice neviděla, ale paní O. moc dobře ví, jak jsou klienti ilegálních airbnb tiší, prohnaní a PLÍŽIVÍ. (Chcípni.)

To, že nejsi majitelem bytu, ale pouhým špinavým, odporným, ilegálním podnájemníkem, ti bude vmeteno do tváře jako argument od všech členů výboru vlastníků, kdykoliv, kdekoliv, v jakékoliv situaci. Řeknou ti i, že jejich byt má nyní hodnotu sedm milionů, aby byl jejich argument pádnější. Skrz dlouhodobý kvalitativní sociologický výzkum jsem přišla na to, že správnou odpovědí NENÍ "Někdo z nás dvou pracovat a platit ten plyn musí, holt". Paní O. tě totiž přestane zdravit. Už dva roky. Odmítne s tebou promluvit slovo. Nevěnuje ti JEDINÝ pohled, a její kamarádky a zahradnice to samé...

................................................a to je tragédie.

[autistictortoise]

Jisté česko/slovenské pohádky be like: Způsobilo mi to doživotní trauma, neskutečně krásná hudba, hodnotím 15/10, nevhodné pro děti do 12 let

[lesbicke-sklony]

HOŠI (gender neutral) TU TO MÁTE

(Námět na pohádku o dvou princeznách z mého posledního postu)

Prosím pamatujte, že to má být pro děti, takže to není žádné high art, ale spíš trochu simple a goofy :,)

Princezna Doubravka neustále odmítá prince nápadníky (proč asi, že), což rozčiluje princeznu Marii ze sousedního království ("Však mně je jedno, že žádné nápadníky nemám! Ani se vdávat nechci. Ale že všichni radši běží k ní, než ke mně." Rozhodně ne supressed lesbianism). A tak se Marie rozhodne vyjebat s Dobravkou tak, že se přestrojí za prince a bude vystupovat za nápadníka.

Doubravka skrz Mariino ("princ Marián") přestrojení okamžitě vidí, ale rozhodne se do toho jít. Jenom ze srandy, samozřejmě, žádný jiný důvod. Marie si mezitím zapisuje dojmy do deníčku (framing device) a dochází jí, že se začíná do Doubravky zamilovávat.

Teď trochu backstory, protože když bylo Marii a Doubravce, dejme tomu, deset, tak se setkaly a Marie políbila Doubravku na tvář. A jako správná yearning dyke, Doubravka od té doby nedokázala pomyslet na chlapce.

Zpátky do současnosti, pan král, Doubravčin otec, vidí, že Doubravka má konečně nějakého nápadníka ráda, tak v dobré víře sjedná svatbu. A Marii dojde, že Doubravku miluje a chce si ji vzít, ale musí jí říct pravdu. Bojí se ale, že už je pozdě, protože pomocí pohádkové logiky už je ve svatebním obleku dřív, než byla schopná Doubravku najít. Doubravka avšak Marii překvapí, když jí řekne, že všechno ví a že si na ní myslela od doby, co jim bylo deset.

Na konci Doubravka stojí ve svatebních šatech u oltáře, když tu vstoupí Marie, také ve svatebních šatech a oblekovém sáčku. Vzaly se a žily šťastně až do smrti.

[adyathemoongoddess]

Nebyla jsem tu teď asi týden ale páni a dámové, tento víkend na směně u lahůdek mi zas a opět došlo, že mistrovství světa není pro Čechy jen tak něco. Pro Čechy je to neoficiální státní svátek.

Za pultem mám šanci mluvit s velkým množstvím lidí a občas mezi sebou prohodíme pár slov. Není to vyloženě small talk, často se lidi svěřují s tím co mají jejich drahé polovičky, páni rodiče nebo děti rádi za salám, nebo že budou dělat chlebíčky (jako kdybych to nepoznala po tom co si řekli o kilo vepřové šunky a hektolitr pařížáku, zatímco se z košíku na mě směje veka).

V sobotu jsme hráli proti Švédům. Spolupracovnice mě během malých okamžiků, kdy měla čas zkontrolovat průběh hry, informovala o tom, jak na tom jsme. Když okolo nás chodili zákazníci, tak se nediskutovalo snad o ničem jiném. Informace o skóre jsme si se zákazníky vyměňovali během obsluhování a já měla takový zvláštní pocit komunity. V jistou chvíli nebyl v obchodě nikdo. Věděli jsme, kde všichni jsou. Samými nervi ohryzávají televizory. Po zápase se v zápětí v obchodě lidi zase objevili, nadšení, že Češi postupují do finále.

Dnes bylo v obchodě lidí taky málo, ale i tak jsem viděla paní ve fanouškovském tričku kupovat deset mistrovských klobás. Když sem jí je balila, ptala jsem se, jestli to je na večer. Přiznala mi, že na poslední chvíli kupuje klobásky k nim do hospody, kde se lidi budou na zápas koukat.

Z práce jsem se vrátila domů a okamžitě zapla i-vysílání. Sama obyčejně hokej nesleduji, ale vím že když příjde na okamžik jako tento; možnost vyhrát zlato na vlastní domácí půdě, tak se před ten monitor posadím a nenechám si to ujít.

Moje vysílání mělo zpoždění, každý gól mi vyspoilovali sousedi, pak celé sídliště a pak i celé město (nekecám, nevymýšlím si, nelžu, ve městě se promítalo na velkou obrazovku). Čekala jsem, že to tak bude, už pár zápasů před tím jsem slyšela výkřiky radosti z hospody u místního krámu nebo sousedy křičet z oken.

Ale říkám vám že tohle není už ani o sportu, tohle je národní hrdost. Tohle je to, co nás sbližuje. Tisícero hospod, domácností, každé náměstí v republice, zákazníci v obchodě, my všichni lidi. A radost jenom z něčeho, co vlastně ani není ve veliké škále věcí zas tak důležité.

Líbí se mi to.

[nejene]

@spinner-of-yarns a @zelvuska navrhli, že papíry, které Večerniček rozhazuje jsou psychopapíry.

Podporuju, schvaluju a rozvádím:

Rozhazuje okolo psychopapíry místo normálních papíru s napsanými pohádkami, protože mu to umožňuje každý večer m��nit pohádku. A to pro velké množství dětí najednou. Protože ani se strojem času se nedá stíhat všechno.

Dobře, teď mě všichni poslouchejte:

Večerníček = pán času

Moje důkazy:

Nestárnoucí. Nadčasový

Jeho dopravní prostředek stále mění tvary

V tom množství papírů, které rozhazuje musí být nějaký trik alá větší zevnitř

Jeho jméno už používáme obecně k označení pohádek na dobrou noc

(Moji teorii s Tardis dokládam rychlým, hloupoučkým komiksem)

Doplňující hlavokanóny:

Na akademii vystudoval historii

Původně se vydal do vesmíru studovat a zaznamenávat historii různých kultur, planet a společenství

Což postupem času logicky vedlo k tomu, že zná obrovské množství příběhů

Jednou potkal ztracenou holčičku, kterou samozřejmě dopravil domů

Ale cestou k Tardis byla hrozně rozrušená, takže udělal jedinou věc, která ho v tu chvíli napadla - začal jí vyprávět historický příběh vyzdvihující důležitost odvahy

Než se dostal ke konci, usnula mu v Tardis

Od té chvíle se mu podobné věci stávaly častěji a častěji. Čas od času se taky objevil večer poblíž dětí, které byly sice v bezpečí doma, ale nešťastné

Až to bylo vlastně na denním pořádku

Jako by se Tardis rozhodla že brát ho na místa významných historických událostí je vlastně vedlejší

A tak si po čase uvědomil, že se z něj bez jeho povšimnutí stal spíš vypravěč pohádek než hostorik

Další náčrty více či méně související s tématem:

(prosím proklikejte si je)

*pouští mikrofón*

[leadandblood]

Mariah Carey is defrosting and so are my christmas thoughts. This post was made for me and those two czech terror fans that are there somewhere. (the rest of the post is in czech)

Já VÍM že vánoce jsou ještě *agresivně gestikuluje do dálky*, ale dneska jsem o tom přemýšlel a potřebuju ty myšlenky někam zaznamenat.

Postavy z Teroru a cukroví, které si myslím, že by měli rádi (protože můžu)

Hodgson má rád vosí hnízda. Když zjistil, že v nich je alkohol, byl trochu zmatený a taky vyděšený, protože se o ně často dělil s dětmi příbuzných (je jim to jedno)

Crozier má rád pracny. Musí si k nim sice něco dát, protože má jinak "suchou hubu", ale u Crozierů každopádně bez pracen vánoce prostě nejsou.

Gibson rád sněhové pusinky. Umí je naprosto výborně. Hickey mu ale většinu v noci sežere >:( (je to i jeho oblíbené cukroví)

Pokud doma uděláte karamelové košíčky, Fitzjames je váš. Pokud Fitzjamese nechcete, NEZMIŇUJTE, ŽE DĚLÁTE KARAMELOVÉ KOŠÍČKY. Přijdete o ně. Toto je varování.

Tommy Hartnell má rád rohlíčky - John má taky rád rohlíčky. Dělali je spolu jako děti.

Irving má rád perníčky. Rád je maluje :') Doma si dělá perníkové jesle s Ježíškem. Kdyby zdobil stromek (nezdobí) tak by na něj věšel perníčky

Blanky rád kokosky. Vždycky ostatním přinese, když je doma dělají. Říká o své ženě, že její kokosky jsou dar z nebe. Všichni souhlasí (SAKRA dobrý kokosky)

Jopson rád linecký. Taky je perfektně umí péct - naučila ho to máma, kdysi dávno. (Crozierovo druhé nejoblíbenější cukroví, hádejte proč)

Nevěděl jsem, že se tak jmenuje, ale Masarykovo cukroví?? Každopádně ho má rád Des Voeux. Ale jen s ořechy. Líbí se mu jak to chroupe.

Little má rád Datle v čokoládě (proč na všech fotkách vypadají jak hovna z nutrie? :///). Anyway. Každý rok se jich přejí a je mu špatně a Hodgson ho musí opečovávat

Le Vesconte rád mandlové hrudky (taky na fotce nevypadají nejlíp😭) Chroupy chroupy. Vždycky na ně kupuje to nejlepší čokoládu.

McDonald rád rumové kuličky. Bohužel pro to nemám vysvětlení jiné, než Vibrace.

Silna miluje banánky, ale neumí je dělat, tak vždycky dělá výměnný obchod s Goodsirem (níže). Musí se hodně krotit, aby rychle nezmizely.

Sir John má rád čokoládové preclíky. Kupuje je z nedaleké cukrárny. Kdyby ji zavřeli a on neměl kde jinde kupovat preclíky v čokoládě, přemýšlel by nad stěhováním.

Stanley by zabíjel pro Išelské dortíčky. Vždycky má od nich ale pusu od čokolády a Goodsir ho na to musí opatrně upozornit.

Goodsir rád marcipánové brambory. Tak rád, že někdy sní dva i tři najednou a začne se dusit skořicí. (Silna je kvůli tomu schválně začala dělat chudší skořice 🙄 aby jednou neaspiroval)

+ Bonus: Není to sice cukroví ale myslím, že Hodgson má ještě rád rolády a Little jablkový štrůdl :] Based off: vajby.

[tepli-mravenci]

Dobrý den, obrozenci, dnes vám přináším nový díl seriálu "proč se proboha dívám na ČSFD recenze?"

Dnešní oběť: Ferda Mravenec (1984), seriál pro malé děti!

a Finále Grande:

[your-local-vampire-lady]

Tohle je budoucnost, kterou chce levice!!!

hi, I don't give a fuck #crochetthirsttrap #whynot

[just-b-wilde]

Could you add a sample of some of your fan fiction in your native language?

Sure. This is Czech version of my first TUA fanfiction Do you love him? It's written from Lila's point of view.

--

Vím, že ať řeknu cokoliv, nezmění to nic na tom, co se stalo.

Neomlouvá mě to a nejsem si jistá, jestli to chci nějak omlouvat. Ale chtěla jsem, aby věděl, že to bylo komplikovanější, než se může zdát.

„Nikdy jsem nepřestala hledat cestu domů. Ale unavila jsem se a potřebovala jsem přestat utíkat. Uhm... tehdy se to stalo...“

„Miluješ ho?“

„Diego, teď není vhodná chvíle…“

„Tak miluješ ho?“

Všichni se na nás dívali. Všichni čekali na mou odpověď. A vím, že i on ji čekal. Pětka. Pochopitelně, dost se ho to týkalo. Nelíbilo se mi, že tohle řešíme přede všemi, ale už se s tím nedalo nic dělat.

První má myšlenka byla: Neplánovala jsem to.

Samozřejmě, že neplánovala. Nebo se snad dají city nějak naplánovat?

S Diegem to nefungovalo už dlouho předtím, a kdybychom neskončili v tom zatraceném metru, nejspíš by to nefungovalo čím dál víc. Nebo možná by se něco konečně změnilo? Nevím, jestli si jen něco nenalhávám sama sobě.

Těch sedm let změnilo všechno. Ale ne pro Diega, ne pro naše děti. Jen pro mě a pro Pětku. Všechno, co jsme prožili, bylo skutečné. Dva ztracenci v čase.

Ze začátku jsem věřila, že jsme neustále spolu jen proto, že nemáme jinou možnost. Ale vždycky byla jiná možnost. Hledat každý sám, být sám, protože to nás učili – spoléhat se jen sám na sebe a na nikoho jiného. Ale já nechtěla být sama.

Postupem času jsem si zvykla na to, že je Pětka někde poblíž. A i když jsme teď zpátky, stále jsem měla nutkání vyhledávat jeho pohled, čekala jsem, že bude někde poblíž. Jako celých sedm let.

Sedm. Let.

Možná jsme neměli moc jiných možností, ale nemění to nic na tom, že mu vděčím za tolik věcí, které jsme spolu překonali. A i když mi děti chyběly každý jeden den, doufala jsem, že se brzy znovu uvidíme. On mi ale dal něco, co mi dávat nemusel.

Byla jsem s ním šťastná.

I uprostřed toho všeho.

Dělal mě šťastnou.

Nemusel mě mít rád.

Nemusel mě milovat.

A přesto vím, že mě miloval.

Řekl mi to několikrát.

Myslel si, že spím. Ale slyšela jsem, když to občas zašeptal do tmy.

Z té vzpomínky mě píchlo u srdce.

Čas říct pravdu. Musím.

Nadechla jsem se k odpovědi, když se od televize ozvalo: „Hej, dospěláci, podívejte se na televizi.“