#pokusím se zjistit kde je problém | Explore Tumblr Posts and Blogs

sherlock-hezky-cesky · 8 years

Link

Protože jsme s KalamityJane hodně čerpaly z otázek, které jsme nalezly právě zde na sherlock-hezky-cesky, možná by Vás mohlo zajímat toto. Chtěla jsem Vám to nějak nasdílet, ale s tumblrem to ještě moc neumím, tak snad najdete to, co jsem měla na mysli. :-) Row

Ahoj, díky za odkaz. Bylo to velmi zajímavé počtení. V následujících řádcích se pokusíme s Josie vyjádřit naše dojmy a myšlenky, které jsme formulovaly na základě společné diskuze nad vaším článkem.

Nejdříve k úvodu:

Štefka: Že se jedná o pomalu se rozvíjející romanci, nedokazovala jen řada „narážek“. Rozhodně tu nejde jen o pohledy, které se herci rozhodli před kamerou předvést, a narážky na to, že Sherlock a John jsou pár. V seriálu se velmi explicitně objevily odkazy na postavy a události, které jsou součástí historie queer kultury. Kromě toho také záměrně mlžili ohledně sexuality dvou hlavních postav a opakovaně zdůrazňovali, že v celém seriálu je nejdůležitější vztah hlavních postav. BBC úmyslně propagovala poslední epizodu s tím, že Sherlock je do někoho zamilovaný. LinkedIn stránka BBC Worldwide měla jako hlavičku obrázek Sherlocka s nápisem: „Be part of making history.“ Martin Freeman prohlásil, že seriál od začátku viděli jako milostný příběh. Všechna tato pokývnutí směrem k LGBT komunitě byla učiněna záměrně.

Takže přestože je možné, že jsme si tvůrce Sherlocka zidealizovali, je třeba vzít na vědomí, že BBC ani Mofftiss nás v tom aktivně podporovali tímto velmi chytře provedeným queerbaitingem. Moc dobře věděli, že si queer publikum těchto vodítek všimne, a využili toho.

Josie: Omlouvám se, jestli si to budu brát nějak osobně a trochu se urazím, jestli to tak nebylo myšleno (přestože reagujete na to, co jsme napsaly my, a poslaly jste nám odkaz, takže se to ani jinak brát nedá a mou obranou je, že jste zase tak trochu vyprovokovaly vy nás), ale… To mi chcete tvrdit, že lidi, co kritizují queerbaiting, to dělají jenom proto, že když se nestalo přesně to, co chtěli (pusa), a odmítli vidět to, co v epizodě skutečně bylo, to teď celý zavrhují jenom z trucu? „Johnlock jsem tam skutečně viděla.“ Kde??? Maximálně v tom, že Sherlock bere Johna jako rodinu, ale i to je jenom z jeho strany, protože hádejte co, na konci je z Sherlocka jenom strýček Sherlock a John s Rosie ho chodí navštěvovat. To je pravý opak. Sherlock je zlomený, nešťastný, pořád není otevřeně gay a pořád obětuje vlastní všechno na oltář heteronormativity. Nad závěrečnou scénou „šťastného života v Baker Street“ se rozčílím na konci, tam to můžu vzít jedním vrzem s Mary.

Takže já v epizodě Johnlock nevidím, naopak, pokud bychom měli celou epizodu brát jako danou, tak se Johnlocku vysmívá. Jen pár příkladů:

rakev s nápisem I love you, která je podle toho, co Sherlock dedukuje, určená Johnovi, ne Molly. Je to rakev. S nápisem I love you. A Sherlock ji roztříská na kusy.

fakt, že když Sherlock konečně ta tři slova řekne, řekne je z donucení a řekne je Molly, přičemž jak už Štefka poznamenala, BBC tenhle díl doslova propagovala slovy „Sherlock je do někoho zamilovaný.“

to, co udělali se třemi Garrideby je výsměch nejenom nám, co tuhle scénu v kánonu milujeme, ale je výsměchem i samotným postavám. Doslova nám tím mávali před očima a pak to shodili do moře. Něco, co symbolizuje jednu z nejkrásnějších scén mezi Holmesem a Watsonem. To je neodpustitelné.

Sherlock, co ignoruje Johnův signál „vatikánské kameje“?!

Sherlock, co topícímu se Johnovi řekne: „Pokus se neutopit.“?!

Maryina řeč o tom, že nezáleží na tom, kdo John s Sherlockem jsou, ale že záleží jenom na případech, které řeší. To je něco, s čím bojujeme pořád, s tím názorem, že je to detektivka, tak proč se tam cpou ty osobní vztahy. A oni tímhle se všemi těmihle lidmi souhlasili. Nezáleží na postavách, které jsme léta milovali. Záleží jedině na případech.

Takže je opravdu takové překvapení, že když toho spolu s tímhle vším nesedí daleko víc a že když si tak neskutečně protiřečí, máme za to, že tohle není skutečná realita? Že by nezahodili něco, na čem pracovali víc jak sedm let, a o čem tvrdili, že je to jejich splněný sen? Myslete si, že jsou to teorie přitažené za vlasy, ale tyhle teorie aspoň vysvětlují, proč se Poslední problém tak diametrálně liší od zbytku seriálu. No nic, to jsem odbočila.

Nicméně mi přijde opravdu zvláštní, že by někdo viděl queerbaiting až poté, co si někde přečte, že Mark Gatiss v nějakém rozhovoru prohlásil, že je baví hrát si s homoerotickým podtextem a že se tím možná nechali trochu unést. Jako… Pardon, ale proto queer komunita rozzlobená není. No, ano, je, protože tohle jenom přililo olej do ohně a potvrdilo ten queerbaiting, ale hlavně nás naštvala ta epizoda samotná. Takže mi celý ten úvod připadá jenom jako pokrytecká prázdná slova jak dát najevo, že jsem proti až takovýmu jednání, když to někdo přímo řekne, ale víceméně mi to nevadí, když to jenom vidím. A s tím mám teda velký problém.

A btw, kdybyste si dotyčný rozhovor našly a přečetly, zjistily byste, že se jedná o rozhovor z října 2010 a že tam mluví o tom, že nemá zájem dělat filmy, které se zabývají jenom jedním tématem, tj. kde se příběh točí kolem sexuality, ale že chce točit filmy a pořady, kde je sexualita postav až druhořadá, přestože stále přítomná, ale jenom jako mimochodem, ne jako něco, z čeho se musí dělat velká věc. Takže se k žádnému queerbaitingu nepřiznává.

Štefka: Nyní se budeme věnovat jednotlivým odpovědím. Chci zdůraznit, že se nesnažíme na nikoho útočit, pouze diskutovat uvedené argumenty, které měly za úkol vyvrátit to, co jsme uvedly v tomto příspěvku.

Josie: Spíš se jenom bránit. Jako když člověk šlápne na vosu, taky by se neměl divit, že ho bodne.

A doplním ještě malou technickou k Eurus/Euros. Je pojmenovaná podle řeckého boha východního větru: v angličtině Eurus, zatímco v češtině Euros (Zamarovský, 1982, s. 137). Proto ta dualita v pravopisu.

Proč si vůbec Moriarty začal hrát se Sherlockem? Vždyť to přece nedává smysl, nevzdal by se všeho jen proto, aby pomohl Eurus!

KJ: Moriarty je psychopat. Taxikář v TSiP Sherlockovi říká, že někdo (čti Moriarty) si ho všiml. Ano, je dokonale možné, že si Jim Sherlocka všiml na základě jeho stránek Umění dedukce a že v Sherlockovi viděl výzvu, po které tak toužil. Znovu – Moriarty je psychopat. Chce si hrát. Doufá, že Sherlock bude chytrý, protože obyčejní lidé jsou tak průměrní a hloupí. Moriarty nepotřeboval žádnou jinou motivaci. Hra byla jeho motivace.

Štefka: Moriarty si Sherlocka nevšiml na základě jeho stránek. Na těch se s ním ještě před začátkem Studie v růžové pokusil navázat kontakt, to ano. Ale ve Velké hře se jasně dozvíme, že jejich společná historie jde mnohem hlouběji. Moriarty jako malý chlapec zavraždil Carla Powerse a Sherlock byl jediný, kdo si všiml, že se nejednalo o nešťastnou náhodu. Ani na jednom z blogů tato informace není. Nevěděl to ani John, dokud mu Sherlock o svém prvním případu neřekl kvůli Carlovým botám, které mu Moriarty poslal. Moriarty si malého Sherlocka, který se snažil ostatní upozornit na podezřelé okolnosti chybějících bot oběti, všiml a od té doby ho měl v hledáčku. Moriarty si nevybral Sherlocka jen kvůli jeho schopnostem a intelektu, vybral si ho proto, že do něj byl zkrátka a dobře „udělanej“ už jako malej kluk.

Pokud si chtěl Moriarty jen hrát, proč si vybral zrovna Sherlocka? Několikrát je nám opakováno, že přestože je Sherlock velmi chytrý, v porovnání s jinými postavami je spíše podprůměrný. Pokud měl Moriarty pouze potřebu rovnocenného soka, proč nerozehrát hru s Mycroftem či se samotnou Euros? A jestliže čekal, že ho Sherlock něčím překvapí, proč se o tuto možnost připravovat tím, že bude souhlasit se sebevražedným plánem Euros?

Navíc to, že je někdo psychopat neznamená, že nemá plán. Naopak, vysoce funkční psychopati, jako mají být Eurus a Moriarty, často mívají velmi chytré a propracované plány.

snad Moriarty chtěl i otestovat, do jaké míry se Sherlock na svých stránkách jen vytahuje, a do jaké by pro jeho činnost mohl být skutečně nebezpečný. Nebráním se ani tezi o tom, že tímto poněkud zvráceným způsobem se Sherlockem flirtoval. Proč ne?

Josie: Moriarty nemá obavy, že by mu Sherlock mohl zhatit plány. Ve Velké hře řekne, že to všechno dělal kvůli němu, nechal ho řešit jeho „problémky“, dával mu nápovědy, chtěl, aby to Sherlock vyřešil. Kdyby jenom chtěl vědět, jak je Sherlock dobrý, nápovědy by mu nedával, neříkal by mu, že je jeho důvodem nuda, atd. atd.

Jeho flirtování s Sherlockem není „teze“, ale fakt. Poprvé se s ním setká a „předstírá“, že je gay a balí ho. Kdo by tohle dělal? Jenom aby se ho snažil vyvést z míry? Ne, Sherlock není vyvedený z míry, když s ním flirtují chlapi, ale ženy. Protože je gay. A jestliže Moriarty Sherlocka sleduje od dětství, tohle musí vědět. Ne, on chtěl zjistit, jestli se Sherlockovi bude líbit. A když se s ním pak setká v bazénu, začne flirtovat okamžitě. „Myslel jsem, že zavoláš“, „je to pistole, co máš v kalhotách, nebo mě jenom rád vidíš?“, „taťka už má dost“… To je flirtování. A kdyby se jednalo o muže a ženu, bylo by to všem nad slunce jasný a byli by z toho taky patřičně znechucený, protože je to fakt creepy.

KJ: K druhé části „otázky“: Kvůli Eurus se Jim nevzdal vůbec ničeho. On skutečně nevěděl, jakým směrem se budou jeho plány vyvíjet, rozhodně nepočítal s tím, že umře na střeše nemocnice. Nevěděl, kdy umře, a když ho oslovila Eurus, bral to jen jako bonus. Jako další bod programu, jak deptat Sherlocka. Pravděpodobně vůbec nevěděl, kdy bude chtít Eurus tyhle nahrané vzkazy použít a bylo mu to úplně jedno. Hlavně že bude moct přispět k trápení Sherlocka.

Row: I v tom, že se kvůli Eurus nevzdal vůbec ničeho, s Kalamity Jane souhlasím. Eurus sama mu mohla připadat naprosto fascinující, už jen tím, že byla Holmesová a on znal její bratry. Rád si s nimi hrál. A tady byl další sourozenec, který také toužil po hře – no proč ho nepřibrat do party. Hurá!

Josie: „Rozhodně nepočítal s tím, že umře na střeše nemocnice“, cože? To právě měl v plánu. Snažíte se nás rozhodit nesprávnými fakty? 😉 Musím se totiž přiznat, že za ty víc jak tři roky, co se zabývám podrobnou analýzou a hlavně časováním titulků, tenhle seriál znám téměř pozpátku. Ale super, udržujete nás ve střehu, to se cení.

Štefka: Přesně. Jim všechno, co se stalo od Velké hry, naplánoval s Euros. Proto nám ukázali, že spolu měli těch pět minut bez dozoru…

Rudovous! Proč Sherlock hovořil o utracení? Proč je Rudovous v jeho paláci mysli něčím, co ho dokáže uklidnit? A co má, sakra, znamenat ta psí miska?!

Row: Lidská mysl je velice zvláštní věc. Pomáhá nám zpracovávat denní vjemy, vše co zažijeme, co vidíme, co se naučíme, naše mysl zpracovává a ukládá do paměti, třídí, vyhodnocuje, vyhazuje nepodstatné (zapomínání). Vyhazuje i to, co může být nebezpečné. Protože téměř (s přihlédnutím třeba k Eurus) každému člověku je do vínku dán určitý stupeň pudu sebezáchovy. Ačkoliv věřím, že i Eurus ho v určité míře má. Byl vyjádřen tím letadlem, ve kterém celý život letěla, ale o tom až později.

Když je pro nás něco příliš traumatické – natolik, že se s tím nedokážeme vyrovnat, natolik, že hrozí, že nám vypadnou pojistky příčetnosti, naše mysl má několik možností, jak si s tím poradit – mechanismy zapomínání, úpravy reality, vzpomínek.

Pro Sherlocka byla ztráta nejlepšího přítele v dětství, a ještě takovým krutým způsobem, že za to mohla jeho mladší sestřička, příliš neúnosné. Těžko by se s tím vyrovnával dospělý, natož dítě. Proto si Sherlock přepsal vzpomínky takovým způsobem, jakým to udělal. Z kamaráda Victora byl pes, který umřel. A nemohla mu ho přeci zabít sestra, takže logicky, jeho pes Rudovous byl utracen. Protože, kdyby jenom pošel stářím, bylo by to smutné, nikoliv však traumatické. Smrt sešlostí je přirozený koloběh života.

Vzpomínka, respektive vjem traumatu z celé události se Sherlockovi v paměti uchoval, byl natolik silný, že se mu ho nepovedlo ani zapomenout, ani přepsat. Jeho mysl s tímto faktem musela pracovat. Dokázala zastínit vzpomínky na Viktora (Rudovouse) i na Eurus, ale ne ten pocit hrůzy a beznaděje a kdovíčeho ještě, který se v malém Sherlockovi usídlil a hrozil, že ho zcela pohltí.

Štefka: Ano, já vím, že „lidská mysl je velice zvláštní věc“. Už několik let se jí zabývám v rámci svého studia psychologie. Ráda bych tedy podotkla, že vjemy jsou již výsledkem zpracování počitků z vnějšího světa naší myslí. Dále je nutné rozlišovat mezi pamětí, do které se ukládají informace získané procesem učení, a pozorností, která třídí, částečně předvyhodnocuje a „vyhazuje“ nepotřebné informace. Ono vyhazování není zapomínání (neboli rozpad paměťových stop na základě nedostatečného upevnění informace či neúspěšného přenosu informace z krátkodobé do dlouhodobé paměti), ale právě selektivita pozornosti (nevědomé odklonění od informace, která se v danou chvíli nezdá důležitá, či již není možné ji z nějakého důvodu zahrnout). Nebezpečné „vjemy“ tedy pozornost v žádném případě nevyhazuje, naopak všechno, co by mohlo být klasifikováno jako nebezpečné (například to, co je nové, nápadné, jakkoliv se odlišuje od toho, na co jsme obvykle zvyklí), je to první, na co pozornost zaměřujeme (Kassin, 2007).

To, co jste měly nejspíš na mysli v kontextu s dalším odstavcem, hádám že je represe vzpomínek a dále vytvoření vzpomínek nových, tedy v tomto případě o obranný mechanismus v kombinaci s některou z paramnézií (poruchy paměti, kam patří nepřesné, zkreslené a/nebo falešné vzpomínky) (Orel, M. a kol., 2016).

Ony mechanismy, které nám pomáhají zachovat příčetnost (neboli obranu našeho ega) se nazývají obranné mechanismy ega. Poprvé je pojmenoval S. Freud a dále je rozvíjela jeho dcera A. Freudová. Obranný mechanismus, který má na svědomí potlačení traumatických vzpomínek, je vytěsnění: odsunutí traumatických událostí do nevědomí – jedinec si událost vůbec nepamatuje (Plháková, 2007).

U Sherlocka došlo nejen k vytěsnění jeho sestry, ale i k vytvoření nové paměťové stopy. Tato paměťová stopa je dle jeho vyprávění a záběrů z epizody založena téměř dokonale na traumatické události, kterou Sherlock prožil, pouze došlo k nahrazení detailů týkajících se Victora. Tedy Sherlock si stále pamatoval na to, jak si s někým hrál na piráty a jak se ten někdo ztratil. Pouze byl přesvědčen o tom, že se jednalo o jeho psa. Tolik je řečeno v samotné epizodě – Rudovous se ztratil a už ho nikdy nenašli. Sherlock si tedy nemusel konfabulovat důvod Rudovousovy nepřítomnosti. Ve vzpomínkách se skutečně neobjevilo nic o utracení, pořád tedy nerozumím, proč v Posledním slibu říká, že ho také chtějí utratit, když se v jeho vzpomínkách Rudovous pouze ztratil a nikdy nenašel.

Pokud chtěla dospělá Eurus Sherlockovi připomenout Rudovouse, musela pracovat s tím, o čem věděla, že Sherlock považuje za své vzpomínky. Kdyby mu tam jako nápovědu zanechala např. pásku přes oko nebo Viktorův meč, Sherlockovi by to nic neřeklo, protože v danou chvíli pro něj Rudovous stále ještě nebyl chlapec, ale pes.

KJ: Pro mě ta miska byla skoro až výsměchem. „Tak ty si vážně ještě pořád myslíš, že Rudovous byl pes?“

Štefka: Pokud ho Euros chtěla donutit, aby došlo k prolomení jeho falešných vzpomínek (v tuto chvíli se již vytěsněné informace o existenci sestry přesunuly zpět do vědomí), nedosáhla by toho podporováním falešných paměťových stop, které Sherlock měl. Tak to fakt nefunguje. Docílila by toho předkládáním předmětů z Sherlocky minulosti spojených s Victorem; čímkoliv jiným by jen utvrzovala falešné paměťové stopy, což byl očividně přesný opak toho, co chtěla.

Výsměch je určen někomu. Sherlock v tuto chvíli ještě nevěděl, že Rudovous nebyl pes. Místo výsměchu by to tedy pro něj byla pouze matoucí stopa. John najde kosti, Sherlock našel psí misku, co z toho je pravé?

Eurus byla nejmladší ze tří sourozenců. Mycroft ji moc nezajímal, byl o hodně starší a nikdy jí nemohl porozumět, nikdy k sobě nemohli mít blízko.

Josie: Ehm, tak proč z toho, co Mycroft říká, vyplývá, že když s ní mluvil, jako jediný z ní něco kloudného dostal? Viz „mysleli si, že se pokusila o sebevraždu, ale když jsem se jí zeptal, co to dělá, odpověděla…“

Eurus to štěstí neměla. Podle všeho nedokázala správně vnímat nejen emocionální vjemy, ale ani vlastní fyzickou bolest, která se pojí s pudem sebezáchovy – něco mě bolí, ucuknu. Říznu se, bolí to, přestanu s tím.

Štefka: Úplně mi není jasné, kde je uvedeno, že Euros nevnímá fyzickou bolest? Navíc pud sebezáchovy není přímo navázán na prožívání bolesti. Existují vrozené poruchy citlivosti (jako například syndrom CIPA), které jsou spojeny s mnoha komplikacemi, ale porucha sebezáchovného pudu mezi nimi není.

Josie: Možná z toho, že na Mycroftovu otázku, jestli necítí bolest, odpověděla: „A co z toho je bolest?“ Což ale neznamená, že nic necítí, jenom že neumí definovat, co bolest je.

Pozemky jejich domu se zdály být poměrně velké, vždyť se na nich nacházel i soukromý (i když nejspíš falešný) hřbitov! Také to podle vzpomínek nevypadalo, že by děti ve svých toulkách po okolí byly nějak zvlášť omezované a hlídané. Anglie je velice stará země s bohatou historií, přes její půdu kráčela historie, v každém jejím koutu. A to jak ta velká historie, plná bitev, králů a dobyvatelů, tak ta malá historie – panských sídel, jejichž nové stavby byly budovány na základech těch starých, rolnických domků zmizelých v rozvalinách, i starých nepoužívaných zapomenutých studen, jímek a výpustí. Eurus jednu takovou mohla najít a nikdo jiný o ní nemusel vědět. Pamětníci už nežili, bratři si Eurus příliš nevšímali, takže jejího objevu nemuseli být svědky.

Štefka: Studna, do které Euros Victora shodila, je doslova sotva sto metrů od Holmesovic domu… To je vážně nenapadlo se tam podívat, když údajně prohledávali celé okolí?

Josie: Ten hřbitov byl soukromý a byl taky rozhodně falešný, Mycroft to jasně řekne. „…mezi zvláštními náhrobky. … Nebyly opravdové. Data byla špatně. Byl to architektonický žertík a Sherlocka fascinoval.“ Takže nějaký jejich předek si na zahradě postavil falešný hřbitov. (A mohla bych navázat idealizováním anglického venkova a dějin i Anglie obecně, ale pomlčím.)

Náhrobky na pozemku a jejich nesmyslné popisky pochopitelně nepřipravila Eurus. Ty už tam byly dávno a dávno. Ale Eurus je znala, stejně jako Sherlock, kterého podle Mycroftových slov fascinovaly a stále je zkoumal. Eurus považovala za výborný nápad poskytnout bratříčkovi mapu k jeho kamarádovi právě prostřednictvím těchto zajímavých náhrobků. A byla natolik génius, aby z popisků na nich před dávnými věky vytesanými, vytvořila šifru, která měla Sherlocka dovést k cíli. Měla ho dovést do jejího pokoje. Kdo ví, možná tehdy v jejich dětství by v tom pokoji byla další nápověda, nebo byla připravená mu pak říct, kde Viktor je, nebo mohla být v té době studna z jejího pokoje vidět, pokud člověk věděl, co hledá. Těch možností je bezpočet. Nicméně nestalo se, Sherlock ani nikdo jiný její hádanku nerozluštil a Viktor se utopil.

Josie: Jo, tím jsme se trochu nechaly unést, to přiznávám. Náhrobky nevyrobila Euros, to jsme se jenom se Štefkou hned v neděli večer bavily tou absurditou toho všeho. Takže máte pravdu, tu písničku vymyslela kolem těch čísel, což nijak těžké být nemohlo. Nicméně faktem zůstává, že ta studna je opravdu kousek od domu, jak je vidět na konci, když Sherlock mluví s Lestradem. Takže musela být vidět z víc než jednoho pokoje a je tudíž naprosto nepochopitelné, aby se při hledání ztraceného dítěte (nebo i psa, když už jsme u toho) přehlédla. To je první, co člověka napadne: že dítě/zvíře muselo někam spadnout a nemůže se dostat ven.

Plus, když už jsme u tématu náhrobků a písničky, tak slova „lost without your love“ ve správném řešení Eurosiny písničky vůbec nejsou, ale Sherlock si je tam nějakým záhadným způsobem přidá. Viz tenhle příspěvek. Sranda, co? Najednou to „láska všechno přemůže“ aneb Sherlockova sourozenecká láska Euros zachrání, dává ještě menší smysl. Leda by Sherlock došel k závěru, že Euros je jenom malá chudinka, oběť vlastní geniality, co se ho i všechny jeho blízké snažila opakovaně zabít a prováděla na nich kruté experimenty, a že ji jeho láska musí stůj co stůj změnit a zachránit, protože tak to v pohádkách chodí. Ale pokud budeme vycházet z její písničky, tak Euros sama o jeho lásku nestála. Takže zas nic.

V tuto chvíli John, který Viktora považoval za psa Rudovouse, logicky namítl, že pro zabití psa se přeci děti do blázince neposílají. A Mycroft mu předestřel požár domu. Požár, který se měl pak opakovat i v ústavu, kde byla Eurus hospitalizovaná a papírově prohlášená za mrtvou.

Pro příběh samotný to není nijak podstatné, nicméně mě v této fázi vyprávění napadá, jak dalece je pravdivé. Požár domu Mycroft uvádí jako důvod, proč byla Eurus hospitalizovaná, poté co John namítne, že dítě nedáte do ústavu kvůli ztracenému psovi. Kvůli psovi ne, ale kvůli dítěti?

Štefka: Kvůli dítěti, které se pohřešuje, ale nikdo nemá jediný důkaz o tom, že za to byla zodpovědná Euros? Takhle to skutečně nechodí. Pokud by byla z Victorova zmizení podezřelá, nastalo by nejen rozsáhlé vyšetřování ale také psychologické posudky, na základě kterých by teprve potom mohla být dlouhodobě hospitalizovaná, pokud by Victorovo tělo našli, ale to je vedlejší. Nebudu hnidopich.

A kdo je strýček Rudi – je z matčiny nebo z otcovy strany? Pokud je to bratr jejich matky, viděla bych další důvod ke znepokojení. Ano, tohle jsou otázky, které si k filmu kladu já. Nicméně vrátíme se zpět k našemu vyprávění.

Štefka: Jen ze zvědavosti - proč by to měl být další důvod k znepokojení?

Josie: Já myslím že asi proto, že je tak nějak mnohem horší udělat tohle dceři vlastní sestry než dceři vlastního bratra. Nebo něco. Nejspíš. *we just don’t know.gif*

Pamatovala si ho z dětství jako někoho, koho měla svým způsobem ráda (nevím, jaké jiné vhodnější slovo použít). Sherlock byl ten, ke kterému měla v dětství nejblíž. On byl ten, o koho stála, o jeho pozornost, o jeho čas, o to, aby si s ní hrál, aby se jí věnoval.

Mycrofta jako dospělého znala (svým omezeným způsobem, který jí on sám poskytl), Sherlocka ne. A to chtěla změnit. Možná se chtěla utvrdit v tom, že je to stejný bezpáteřní hajzl jako její nejstarší bratr. (Protože přesně tak se jí za tím sklem, kdy ji jen využíval, musel jevit). Takže jakmile to bylo možné, využila svých schopnosti a utekla, aby Sherlocka vyhledala a zjistila, co vyrostlo z něho.

Štefka: Okay. Teď se ptám – jak to teda vlastně je? Prožívá a rozumí Euros emocím, nebo ne? Nejdříve uvádíte, že ne. Pokud ne a je to psychopat, nemůžete její motivy interpretovat na základě emocí, protože by její emoce byly silně oploštěné.

Josie: Plus jak jsem už řekla výše, o jeho lásku jí nešlo. Takže jestli stála jenom o jeho pozornost apod., tak na něj víceméně pohlížela jako na věc, která by jí měla patřit, což psychopatické je.

Štefka: Přesně, Josie teď krásně popsala to, co psychopatičtí jedinci obvykle za „lásku“ označují - potřebu vlastnit. Na dotyčném jim vůbec nezáleží, ani nechápou, proč by mělo.

Eurus ve své cele měla podle Mycroftových slov příležitostně přístup k internetu. Svůj výzkum tedy mohla začít už při těchto příležitostech. Sherlock ji zajímal odjakživa, takže jeho blog a následně Johnův blog bezpochyby objevila a poznala.

Štefka: Přístup k internetu, který měla, byl pouze přísně kontrolovaný a řízený, stejně jako všechno ostatní (viz její žádost o pět minut s Moriartym bez jakéhokoliv dohledu). Onen přístup k internetu je zmíněn pouze jednou a to když na twitteru měla odhalit teroristické útoky. Pokud by se pokusila navšívit jakoukoliv jinou stránku, zvlášť Johnův blog, pochybuji o tom, že by ji Mycroft nechal.

Povedlo se jí Johna zaujmout v autobuse a trochu se mu dostat pod kůži. Jenže se ozvalo jeho svědomí a on jejich komunikaci ukončil dřív, než zjistila to, co chtěla.

Josie: Pardon, takže při první příležitosti uteče, aby zjistila, co se stalo s Sherlockem, když o něm teda podle vás už ví z Johnova blogu. Ok, dalo by se. Ale pak první, co udělá, když se dostane ven, je, že flirtuje s Johnem v autobusu? Tak co je teda to první, co udělá? Sherlock, nebo John? A moc nechápu tu logiku ve flirtování s Johnem. Ok, flirtuje s ním, dá mu číslo, očividně ho chce svést… A zřejmě normálním, nudným způsobem, když se ho nerozhodla naprogramovat, aby jí rovnou všechno vyklopil… A pak co? Řekne si: „No nic, tohle nevyšlo, tak plán B. Terapeutka! A proč troškařit, převlíknu se za Faith Smith a půjdu za Sherlockem, stejně jsem za ním taky chtěla zajít, tak co.“ Eurosina genialita je na mě očividně až příliš geniální.

Přes veškerý nedostatek citů a pocitů, které jí příroda zapomněla nadělit, ji Sherlock dokázal překvapit.

Štefka: Znovu se ptám: jak to je? Dokáže Euros prožívat a chápat emoce, nebo ne?

Byl jiný, než čekala – hodnější. Hodnější, než kdokoliv, koho do té doby měla možnost poznat. Potřebovala zjistit proč. A klíčem byl John. Pokud chtěla pochopit, proč je Sherlock citlivější, ohleduplnější, prostě hodnější, než očekávala potom, co poznala Mycrofta, potřebovala poznat toho, kdo na něj měl nezanedbatelný vliv, což byl právě John. Proto se začala vydávat za terapeutku a udělala všechno proto, aby si ji John zvolil a začal za ní docházet.

Štefka: Počkat, neříkaly jste, že se k Johnovi z tohohle samého důvodu chtěla přiblížit už jako žena z autobusu? Kdy to tedy zjistila? A proč se mezitím setkala s Sherlockem, aby ho poslala na smrt v podobě Culvertona Smithe?

Josie: Tady nesedí časy. Tvrdíte, že došlo k následujícímu: autobus - Faith - terapeutka, a že akce vyvolala následující reakci. Ale John už za svojí novou terapeutkou docházel, když Sherlocka navštívila Faith Smith.

Proto, když na sebe Sherlock namířil tu zbraň, tak ona vyšilovala, ale John zas až tak ne. Zneklidnělo ho to, to ano, ale zná Sherlocka velice dobře.

Josie: Ok, beru důvod, proč začala panikařit Euros (i když kdovíjaké vyšilování to teda nebylo) a proč tomu zabránila (mimochodem, to je taky dost na hlavu. Jak dostala ty uspávací pušky přesně na ta místa, kde v tu konkrétní chvíli všichni tři stáli? Jó pardon, zapomněla jsem, že je génius a dokáže předvídat úplně všechno. Ale… proč teda vyšilovala, vždyť musela vědět, že se Sherlock rozhodne radši zabít sám sebe. Hmmmmm. Jsme zase, kde jsme byli, co?).

Ale ani za nic neberu, že by se John Watson při pohledu na Sherlocka se zbraní pod krkem totálně nesložil. Sledoval ho skočit ze střechy, dva roky si o něm myslel, že je mrtvý, pak ho opakovaně viděl hazardovat s vlastním životem, když se předávkoval. Ale teď by klidně stál a sledoval, jak se Sherlock hodlá jemu před očima zastřelit?! Já nejsem psycholog, ani jsem neprožila žádné velké trauma, ale z toho, co jsem prožila, se mi zdá krajně nepravděpodobné, že by byl John klidnej jak želva.

Štefka: Přesně. Obzvlášť, když Sherlock v předchozí epizodě dokázal, že je ochotný zemřít jen proto, aby Johnovi pomohl. O tom to celé bylo. Sherlock riskoval svůj život jen proto, aby Johna dostal z deprese. Takže John moc dobře ví, že Sherlock je ochotný za něj svůj život položit.

KJ: Ti dva mají systém kódů a umějí komunikovat i zcela beze slov – viz například pohledy, které si vyměňují v TLD na tom dětském oddělení v nemocnici. Tam je naprosto zřejmé, že oba myslí na to stejné… Sherlock se okamžik předtím, než obrátí zbraň na sebe, na Johna podívá. John VÍ, že má Shelrock plán. Netuší jaký, ale bezvýhradně mu věří, že ví, co dělá. Proto se po Sherlockovi nevrhá, aby mu jakkoliv bránil.

Štefka: John Sherlockovi bezvýhradně nevěří. Ano, věří v jeho inteligenci, schopnosti a umění dedukovat. Ale rozhodně ví, že Sherlockovým plánům se nedá věřit, protože už tolikrát selhaly. Příkladem nechť je neodvysílaný pilot - Sherlocka zdroguje a unese taxikář a přestože Angelo trvá na tom, že Sherlock má plán, John na to řekne, že se ten plán právě pokazil, a běží Sherlocka zachránit. To protože John by nikdy Sherlocka nenechal vystaveného nebezpečí, přestože Sherlock může mít nějaký geniální plán. Protože Sherlockovy plány často nefungují tak, jak si představuje, a potom potřebuje právě Johna, aby ho zachránil.

Josie: Ale jinak jo, oba často myslí na to stejné. A řekla bych, že dost často to je „God, save me from straight culture“.

KJ: Ta scéna se odehrávala v hlavě, ale rozhodně ne v hlavě Eurus, protože Eurus tam nevypadá jako malá Eurus. Byl to Sherlock, kdo si s prvními slovy prvního telefonátu automaticky začal představovat scénu v letadle s jakousi malou dívkou.

Štefka: Pokud se odehrává v Sherlockově hlavě, proč na začátku, ještě před tím, než Sherlock o dívce v letadle poprvé uslyší, vidíme scénu, kde se dívka probudí a obdrží hovor od Moriartyho?

Josie: Nejspíš je celá epizoda po úvodní znělce stylem „o pár hodin dříve“ a jenom to tam pro větší napětí nenapsali, lol.

Proto později v jejich rodovém sídle neřešil, že to letadlo padá několik hodin. V tu chvíli už mu nešlo o to, aby zachránil dívku v letadle, ale o to, aby zachránil svou sestru. Viz scéna, kdy Sherlock začíná s šifrou na náhrobcích – „Ten hlavolam zachrání letadlo.“

Josie: No přišel na to až v tom vyhořelém baráku. Předtím to letadlo pořád bere vážně, viz právě ta scéna se třemi Garrideby. A že jde o Euros mu dojde, až když Euros opakuje, že neměla nikoho, čímž si on vzpomene na náhrobky a dojde mu, že to bude souviset s těmi čísly.

Štefka: Navíc letadlo nepadalo několik hodin, letělo na autopilota. Dívka nejdřív vyšilovala proto, že byli všichni v bezvědomí. Padat by začalo teprve až by se přiblížilo k přistání.

Row: Letadlo. Tady je možností, jak to bylo mnohem víc, než asi sama vidím. Nejspíš by se dalo říct, co člověk, to názor, neboť naše myšlení pracují rozdílně. Eurus byla génius, psychopat, možná trochu s prvky autismu nebo rozdvojení osobnosti. Těžko říct, co všechno se u ní mohlo nakumulovat.

Štefka: Když už jsme zase u toho, že je psychopat: jak dokázala Euros úspěšně předstírat terapeutku, pokud nedokázala prožívat emoce a rozumět jim?

K prvkům autismu se vyjadřovat nemůžu, protože o Euros máme jen velice málo informací, ale rozdvojenou osobnost rozhodně neměla.

Při telefonickém hovoru, kde v její prospěch hraje i zkreslení techniky, by pro ni nemělo být nemožné předstírat hlas malé dívky, kterou se navíc v nitru stále cítila.

Josie: Já tomu pořád nerozumím. Takže ona sedí před kamerou a mluví na Sherlocka coby dospělá Euros, pak kameru vypne, zavolá Sherlockovi jako malá holčička v letadle, pak zase kamera, telefon, kamera, telefon… A pak na konci, když si Sherlock konečně uvědomí, co jako malá udělala, ji to tak sebere, že začne panikařit, že umře, a odplíží se do svého pokoje, aby se tam schoulila do klubíčka a čekala, až ji Sherlock najde a zachrání. Wow.

Ona se od dětství cítila ztracená a opuštěná. Její mysl byla jako neřízený let bez pilota, který se řítil tmou a nikdo nebyl schopen mu dát směr a cíl, ona ze všech nejméně.

Štefka: Jak je to tedy s těmi emocemi?

Josie: To nevím, ale je to krásně napsaný. Skoro to až člověka nutí soucítit s postavou, o které jsme za celých šest let ani nevěděli, že existuje. Sherlock Kdo?

Zdá se, že tahle metafora jí vydržela až do dospělosti. Nikdo se k ní nedokázal přes její psychózu dostat.

Štefka: Při psychóze se mění stav dotyčného s realitou a dochází k disociaci mezi vnímáním, chováním a prožíváním (Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů neboli MKN 10, nejnovější verze přístupná zde).

Pokud by Euros byla v psychotickém stavu, byla by přesvědčená, že se chvílemi opravdu stává dívkou a přemisťuje se do letadla plného bezvědomých lidí. Z toho, co řekla, je jasné, že si uvědomuje, že to není realita, pouze reprezentace její mysli.

KJ: Od začátku do konce jde o to, že Eurus chtěla být zachráněna. To byla její motivace.

Štefka: Pokud chtěla být zachráněna, potom by mě zajímalo, proč Sherlocka poslala řešit případ Culvertona Smithe, který ho málem zabil? John ho zachránil jen proto, že omylem našel zprávu od Mary. Kdyby se tak nestalo, Smith by Sherlocka býval zavraždil. Potom co tohle Sherlock přežil, se ho pokusila zabít podruhé pomocí granátu v Baker Street. Proč?

Josie: Pořád zapomínáš, že je Euros geniální. Dokáže předvídat události s matematickou přesností. Nejspíš by nám i byla schopná vysvětlit, jak přežili ten skok z okna a proč byt 221B utrpěl jenom pár škrábanců. Sice nedokáže pochopit lidské emoce, ale víš jak, to je jenom detail, to na její výpočty nemůže mít žádný vliv.

Mycroft, když sděloval rodičům, co se stalo a že jejich nejmladší dítě je naživu, také říká, že Eurus už nekomunikuje, že se jim zcela ztratila. Sherlockovi se k ní znovu povede proniknout pomocí hudby.

Josie: Takže… se ji Sherlockovi teda stejně zachránit nepodařilo? Tahle epizoda je vážně fraška.

Četla jsem i podivení nad tím, jak mohla Eurus (dle svého prohlášení) Sherlocka učit hrát na housle, když ji odvedli z domova už v dětství. No, ona byla génius, projevovala, předpokládám, mnohé vlohy, a rodiče se pravděpodobně snažili ji nějak zaujmout, nějak ji utvářet. Hudba se v takovém případě zdá vždy jako dobrý nápad. Kdyby se ukázalo, že pro ni nemá talent, pravděpodobně by ji hrát nenutili. Je klidně možné, že hudební hodiny začali Sherlock s Eurus navštěvovat společně. Byli skoro stejně staří a Eurus byla ještě o poznání inteligentnější než Sherlock. A samozřejmě mohla být rychlejší i v chápání, tedy i v učení a klidně tedy mohla pomalejšího bratříčka v tomhle směru komandovat, poučovat.

Štefka: Vysoký intelekt nemá souvislost s rychlostí učení praktických věcí, jako je hra na housle. Naučit se hrát čisté tóny je o cvičení, ne o inteligenci. Ať byla Euros sebechytřejší, nemohla se na housle naučit tak výrazně rychleji než Sherlock. Navíc Euros zavřeli do ústavu ve věku pěti let. Na housle je vhodné začínat až kolem čtyřech let věku. Ano, někdy začínají i tříleté děti, ale ty často trénují správnou techniku držení houslí a smyčce s papírovými replikami, které jsou dost lehké na to, aby je udržely. Navíc v mladším věku děti nemají dostatečně vyvinuté jemné motorické schopnosti na to, aby housle nejen udržely, ale i na ně dokázaly hrát. Pokud tedy Euros začala hrát ve čtyřech letech na skutečné housle, neměla do té doby, než byla odvedena, nejmenší šanci se na housle naučit alespoň základy a ještě k tomu naučit i Sherlocka.

Proč Eurus na Johna vystřelila?

Row: Musí to mít nějaký logický důvod? Právě v tom okamžiku se mu rozhodla odhalit. Proč? Protože se zdálo, že už je na tom psychicky natolik dobře, že by mohl přestat docházet na jejich společná sezení?

Štefka: Jako nemusí, zvlášť proto, že celá tahle epizoda není logická. Ale myslela jsem, že pointou tohoto článku je, že vlastně logicky smysl dává, takže bych řekla, že by měla mít nějaký logický důvod.

Josie: A si představ, že ještě k tomu Johna ošidila o těch deset minut, co mu ze sezení zbývalo. To je teda těžce neprofesionální. 😠

Nemuselo to mít žádnou konkrétní logiku, ona řekla Johnovi cosi šokujícího, on se zatvářil nějak, jak se jí nelíbilo, a ji to vyprovokovalo. Je psychopat. Ať už je jakkoliv inteligentní, nemusí být vždy také logická z pohledu zdravého člověka. Z jejího pohledu to nejspíš mohla být zcela logická úvaha – tváří se divně, smažu mu ten výraz z tváře. Bác.

Štefka: Pokud je tedy Euros psychopat, jak dokázala úspěšně předstírat, že je terapeutka a proč dělala všechny ty věci, které jste předtím zdůvodňovaly tím, že dokáže prožívat a rozumět emocím?

Josie: Takhle fakt akorát všichni skončíme na oddělení docenta Chocholouška. Hledat smysl v nesmyslu… není tohle zásada dadaismu?

OMG, tak Wikipedie se vytasila s větším hrncem zlata, než jsem sama čekala! Ten druhý odstavec! 😂 😂 😂

KJ: Ok, co se týče BS, žádné geniální vysvětlení neexistuje, ale na tu loď se dostali vrtulníkem.

Štefka: Tady přiznávám, že to mi uniklo. Tak alespoň jedna záhada vysvětlena.

Josie: Ok, naše chyba, jeden ten námořník řekne, že slyší vrtulník, a ten druhý ho odbyde, že v takovým počasí to vrtulník být nemůže. Akorát… jestliže kvůli počasí vrtulník nemůže lítat, tak jaktože teda letěl? Asi nějaký super-vrtulník MI6. 🤔

Row: Ovšemže programování lidí je možné. Není to jistě nic jednoduchého pro běžného smrtelníka. Pro psychology, psychiatry a jiné lidi, kteří se konkrétně tímto zabývají, to může být dokonce snadné. Hypnóza bude nejspíš jen jedna z cest.

Štefka: Ovšemže programování lidí skutečně není možné. Jako budoucí psycholog (což je něco úplně jiného než psychiatr) můžu potvrdit, že se ve škole programovat lidi vážně neučíme. Takže se nebojte, že bych vás po vystudování byla schopná donutit zastřelit vlastní rodinu :D A navíc jsme úplně stejní smrtelníci, jako vy ostatní. ;)

Nejvíc se k tomu blíží takzvané vymývání mozků (brainwashing), ale i to funguje pouze za velmi extrémních podmínek fyzického týrání a/nebo absolutní izolace. A i potom nepřetrvává velmi dlouho, ve chvíli, kdy se dotyčný dostane z daného prostředí (Pechová, 2012).

Aby Euros někomu vymyla mozek, musela by tedy mít nejen možnost je mučit fyzickým ubližováním, psychologickým nátlakem, spánkovou deprivací či jinou brutální metodou po velmi dlouhou dobu, ale také je vůbec nenechat se vrátit do normálního života, ale neustále zůstávat v kompletní izolaci.

Co se týká hypnózy, je sice hezké, že televize a filmy nám tvrdí něco jiného, ale hypnóza skutečně není druh programování lidí. Tady přidávám své zkušenosti nejen jako studentka psychologie ale i jako osoba, která hypnózu viděla provedenou na vlastní oči a zároveň si ji na vlastní kůži vyzkoušela.

(Tohle a další poznatky z oblasti psychologie uvádím ne proto, že se chci chlubit, ale proto, že říct „věřte mi, trochu se v tomhle vyznám“ očividně nestačí.)

Zaprvé při hypnóze musí dotyčný spolupracovat; pokud nechcete, tak vás hypnotizér nedonutí udělat nic, ani kdyby se postavil na hlavu.

Za druhé jste při hypnóze při vědomí, pouze se nacházíte ve velmi klidném stavu, podobném meditaci.

Za třetí sice existuje něco jako posthypnotická sugesce, kdy člověku ve zhypnotizovaném stavu řeknete, co má udělat, až se probudí, a zároveň aby vaše instrukce zapomněl, ale nemůžete nikdy donutit člověka, aby udělal něco proti svojí vůli, něco, co jde proti jeho morálce. Proto se posthypnotická sugesce v rámci terapie používá na tak nevinných věcech jako třeba odnaučování nezdravých návyků (např. kouření), protože nic tak zásadního jako někoho zavraždit byste člověka nikdy pomocí hypnózy nedonutili udělat. Navíc i v případech, kdy je použitá pro tak nevinné věci, funguje jen v určitém procentu případů.

Programování lidí se navíc velmi rozsáhle věnovaly vlády mnoha zemí v období válek a zkoušely k tomu využívat všechno přes hypnózu, rozličné psychotropní látky a drogy i fyzickou bolest po všechno ostatní, co už jsem zmínila. A přestože na tom pracovaly za podpory velkého množství peněz a MNOHA velmi nadaných lidí, došly ke stejným výsledkům: programování lidí není možné. Přestože o mozku zatím nevíme všechno, existuje systém přirozených ochranných faktorů, které se doposud známé vědě nepodařilo rozlousknout. A Sherlock vážně není sci-fi.

Nehledě na to, že v dětství v ovlivňování pravděpodobně nebyla ještě natolik zručná (…)

image

Štefka: Uměla to teda, nebo ne?

A proč tedy tuhle úžasnou schopnost nepoužila na Mycrofta nebo Sherlocka? No existují lidi, kteří jsou hypnóze odolní a velmi často to souvisí s výší intelektu a mentálními schopnostmi.

Štefka: Hypnabilita, jak se tato schopnost být odolný hypnóze jmenuje, skutečně nesouvisí s výší intelektu, když už tak s mírou sugestibily, ale i tam se různé korelační studie liší (Svoboda, 1987).

Proč tam byla ta scéna s Molly?

Row: Scéna s Molly je jen jedna z mnoha manipulací, jíž Eurus působila na Sherlocka. Věděla, že Molly ho miluje, ačkoliv pravděpodobně netušila, co to znamená. A chtěla to poznat, vidět, prozkoumat. Vyhodnotit. Prostě jen další test, který se jí nabízel a přišel jí jako dobrý nápad.

Nezapomínejme, prosím, že Eurus je přinejmenším psychopat.

Štefka: Takže tedy psychopat je? Já už vám nevím, co platí. A nebylo náhodou v předchozích dílech zdůrazněno, že se Molly už přes své city k Sherlockovi dostala? Proto už s ním mohla mluvit jako všichni ostatní a nenechala sebou zametat??

KJ: Takže ne proto, aby nám ukázali, že k Sherlolly cesta nevede? … Ne, pardon, ta scéna byla otřesná… Otřásla nejen diváky a Molly, ale také Sherlockem. V tomhle ohledu plán Eurus zafungoval, konečně se jí podařilo narušit tu jeho chladnou logiku, dostat z něj nějaké emoce. Sherlock dosud nevídaným způsobem ztratil kontrolu nad svým chováním, skutečně dal průchod emocím. Tady je vidět, jak obrovský kus cesty postava Sherlocka ušla.

Josie: Ok, tady zas sranda přestává. Mimo to, co Štefka napsala výše o Molly, je tohle fakt ne-e, protože to mi jako zcela vážně chcete tvrdit, že z téhle scény je vidět, jak se Sherlockova postava vyvinula? Že k tomuhle momentu celý příběh směřoval? Děláte si srandu?! Sherlock se emocionálně chová celý seriál. Ano, i ve Studii v růžové. Celou třetí sérii není nic než jeden uzlíček emocí. Kontrolu ztrácí dost běžně (od jeho trucování na začátku Velké hry po jeho výstup v Psech baskervillských). Tady ji ztratil taky, to ano. Ale byla to frustrace, neuvěřitelný vztek, že ho Euros vmanipulovala do situace, kde Molly musel ublížit. Což nikdy, nikdy nechtěl. Ani když ve Velké hře poukáže, že je Jim gay, to nedělá proto, aby jí ublížil, ale právě naopak - aby ji trápení uchránil. Sherlock byl vždycky dobrý člověk. Takže ne, nepotřebujeme, aby nám to Lestrade řekl ve chvíli, kdy ho Sherlock oslovil správným jménem. Je to absurdní. Celé tohle „emoční“ vyznění takovéhleho konce příběhu je absurdní. O Sherlockově vývoji nám to neřekne nic, co bychom už dávno nevěděli. Sherlock nemá dovoleno se vyvinout. Skončí přesně tak, jak ve Studii v růžové začal, akorát ho mezitím protáhli několikrát peklem. A to není dobře. To vůbec není dobře.

Štefka: Nemám co dodat a s Josie na sto procent souhlasím.

Maryiny hovory ze záhrobí

KJ: Viděli jste film PS: Miluji tě? Jestli ne, tak si připravte hromadu kapesníků a oranžovou deku. Každopádně posílat posmrtné vzkazy není tak obtížné. Stačilo by například oslovit notáře nebo kohokoliv blízkého. Tenhle Sherlockovi dej těsně po mé případné smrti, a tenhle Johnovi po určité době, po kterou bude jistě truchlit.

Štefka: Jak příhodné, že věděli kdy přesně poslat to druhé video. Těch náhod už začíná být nějak moc.

Pokud chcete znát odpověď na tuto svou otázku, doporučuji vám zařídit se podle doporučení Kalamity Jane a podívat se na něj také.

Josie: Ehm… my… se na nic neptaly? Byly to všechno řečnické otázky, abychom ilustrovaly absurditu celé epizody? Která nám slibovala „žádné volné konce“?

Tohle je důvod, proč si celý článek beru osobně, protože rozebrat naše otázky je jedna věc, ale udělat to takovýmhle způsobem a ještě nám poslat odkaz… Proto zním tak sarkasticky, fyi, mám prostě trochu problém s tímhle stylem diskuze. Proto jsme se i rozhodly reagovat v podobném duchu.

Mycroft v té době možná ještě nebyl ani zcela dospělý, ale nejspíš o tom věděl a pak od strýce jeho rodinnou povinnost převzal, jakmile získal dostatečně silné postavení a moc.

Štefka: Mycroft v té době skutečně nebyl ani zdaleka dospělý a přesto je nám řečeno, že to byl on, kdo rodičům oznámil, že Euros zemřela při požáru, a ne někdo dospělý, jako třeba strýček Rudi. Hmmmm.

Eurus zabíjela jako dítě. (…) Od přírody nedostala do vínku dar soudnosti, či morálního chápání, co je dobré a co zlé. Možná by se to dokonce dalo zobecnit natolik, že nedokázala příliš dobře chápat abstraktní věci jako takové. Principy morálky, estetické cítění, jakékoliv city, to vše je abstraktní. Víme třeba, že nechápala pojem bolesti. Nechápala pojem krásy – nepozná, jestli je hudba krásná, pozná, jestli je falešná. To totiž může slyšet, není to abstraktní.

Štefka: Takže teda emocím nerozumí?

Mycroft o Sherlockovi hovořil jako o citlivém dítěti, což značí, že než přišel tak děsivým způsobem o nejlepšího kamaráda z dětství, byl zcela normální zdravé dítě. Emoce a city odvrhl až jako následek této traumatické zkušenosti. Zavřel je do pirátské truhly, kterou shodil na dno oceánu a zahodil klíč. Znovu objevit tento ztracený poklad se povedlo až o mnoho, mnoho let později doktoru Johnu Watsonovi.

Štefka: Sherlock se svých emocí nezbavil. Je to stále velmi emocionální člověk, pouze emoce, které prožívá, skrývá před ostatními. John Sherlockovy emoce neobjevil jako „ztracený poklad“, nikam se neztratily.

Zaprvé John stále ještě ve třetí sérii pochybuje o tom, že Sherlock cítí věci tak jako ostatní lidé. Zadruhé i kdyby mu mělo konečně dojít, jak moc emocionální Sherlock je, rozhodně by to nebylo žádné znovuobjevení. Bylo by to nové zjištění pouze pro Johna samotného, Sherlock byl po celou dobu seriálu velmi emocionální člověk. To, na co narážel Mycroft, byl vztah mezi Johnem a Sherlockem, který se už po několik sérií nikam neposunul.

Za vraždu Magnusena by nepatřil do Sherrinfordu, ale do zcela běžného vězení, kde by dostal trest za vraždu prvního stupně podle platných zákonů britského království. Mycroft mu nabídl alternativu. Než aby šel Sherlock pravděpodobně na doživotí sedět a ve vězení by pro nedostatek mentálních podnětů zešílel, umožnil mu přijmout onu misi ve východní Evropě, kterou Sherlockovi jeho prostřednictvím nabídla MI6, a na níž jeho přežití odhadovali maximálně tak na půl roku. Mycroft si může svým kolegům z vlády tvrdit cokoliv, ale svým způsobem se snažil prokázat Sherlockovi milosrdenství v mezích svého úřadu a zákonů. A věřím, že Sherlock tuhle alternativu přivítal raději, než hnít ve vězení.

Štefka: Sherrinford je vězení právě pro takové zločince, kteří nemůžou být drženi v normální věznici. To je tam doslova řečeno. Sherrinford tedy byl regulérní alternativou pro Sherlocka.

Dobře, pokud důvod, který uvedl svým kolegům, byl falešný, proč se Mycroft, který je tak posedlý Sherlockovým bezpečím, rozhodl ho radši poslat na smrt, než do vězení, ze kterého ho teoreticky mohl dostat, pokud by zatahal za ty správné nitky?

KJ: Já bych jen skromně dodala, že poslat bratra do stejného zařízení, ve kterém se nachází osoba, před níž se ho snažíte celý život chránit, se mi nezdá jako úplně nejlepší nápad.

Štefka: Osoba, o které byl Mycroft přesvědčen, že se nemůže v životě dostat ze své cely a že ji má plně pod kontrolou? To mi vážně chcete říct, že by Mycroft poslal svého brášku na smrt radši než riskovat, že se dozví o Euros?

Nehledě na to, že pokud ho stejně posílal na sebevražednou misi, tak už mu o Sherlockovo bezpečí asi tak moc nešlo, ne? Co mu mohla Euros udělat horšího? Zabít ho dřív?

Josie: A já bych zase skromně dodala, že jestli bude někdo naznačovat, že je Mycroft bezpáteřní, tak se neznám.

Viděla je tam, protože je tam čekala.

Josie: Kdy Sherlock Holmes věří jenom tomu, co čeká, že uvidí? Uvědomujete si, jak velký oxymoron tohle je?

KJ: Nečekáme, že vám otevřeme oči a najednou začnete TFP milovat. Netvrdíme, že v epizodě nejsou chyby (ale v které nejsou?)… Jenom bychom rády, abyste Poslednímu případu dali alespoň šanci. Pokusili se na něj podívat s odstupem, zamyslet se nad tím, co vlastně bylo účelem a pointou tohoto dílu.

Štefka: Věřte mi, že jsme se na epizodu skutečně s odstupem podívaly a rozhodně se nad ní i zamyslely. A ano, chyby se najdou, ale v žádné z dosavadních epizod Sherlocka jich nebylo tolik a nebyly tak zásadní. A to jsem ani nezmínila technické chyby jako kamera v záběru ve scéně v Maroku, Johnův blog jako obrázek jpeg, John píšící na počítači, zatímco na blogu nemá otevřený žádný textový editor atd.

Skutečně se snažíme v tomhle všem zmatku najít nějaký smysl, ale ať se snažíme, jak se snažíme, Poslední problém je prostě mizerně napsaná i natočená epizoda.

Kromě těch, které jsme teď probraly, se znovu vracím k chybám, které jsem vypíchla ve výše zmíněném příspěvku:

Nikdo nevěděl, že Euros Victora shodila do studny. Takže proč měl sakra Sherlock v podvědomí tu vodu, když netušil, co se Victorovi stalo?

A proč tam taky byl záběr na bazén, ve kterém se střetli s Moriartym, když se ta voda měla objevovat v jeho „vzpomínkách“ a navíc se to stalo ještě předtím, než se Moriarty s Euros poprvé potkal?

Jak to, že John jako doktor nepoznal lidské kosti, dokud nenašel ve studni lebku?

Proč byla Euros neviditelná pro Wigginse a paní Hudsonovou, když Sherlocka navštívila jako Faith?

Jak John přežil, když na něj Euros vystřelila?

Jak vyskočili z druhého patra a nic se jim nestalo?

Mycroft zvrací při pohledu na mrtvolu a nechce někoho zastřelit, protože očividně je ochotný zabít jen malé holčičky a děsivé klauny?

Jak Euros sama zvládla zařídit ve vyhořelém domě fungující elektřinu a wifi připojení, postavit falešnou místnost, vytisknout fotky, sehnat falešnou psí misku, přepravit sebe a Johna s Sherlockem z Sherrinford do spáleného domu, strčit Sherlocka na stůl ve falešné místnosti a umístit Johna do studny? Pokud nebyla sama, kdo jí pomáhal? A jak je k tomu donutila?

Kde byl celou tu dobu Mycroft?

Jak se Lestrade objevil u vyhořelého domu, když pracuje v Londýně?

Jak je možné, že Baker Street po výbuchu granátu a ohromném požáru vypadala, jako kdyby tam jen někdo měsíc neuklízel?

Taky bych ráda vysvětlila, proč se pořád tak otravně ptám na to, jak to má Euros s těmi emocemi. Je to proto, že ať už se rozhodnete pro jakoukoliv variantu, je stejně pravděpodobná a vždycky vysvětlí jen polovinu toho, co Euros říká a dělá. Její postava je od základů špatně napsaná, to proto to nejde.

Josie: A já bych ještě poznamenala, že když jsem se na epizodu dívala úplně poprvé, bavila jsem se jako u filmu ještě nikdy. Dokonalá parodie sebe sama. A+

Štefka: A teď k onomu Maryinu proslovu:

Závěrem bych se ještě pozastavila nad tolik nenáviděnou Maryinou větou: „Nezáleží na tom, kdo doopravdy jste“. Téhle větě předchází věta: „Já vím, kdo doopravdy jste. Feťák, co ujíždí na vyšetřování zločinů, a doktor, který se nikdy nevrátil z války.“ A následuje věta: Podstatný je ten mýtus. Ty příběhy, ta dobrodružství. -> Nezáleží na tom, že jste dva magoři, co nedokážou žít bez přísunu adrenalinu, záleží jenom na tom, co (společně) prožíváte. „… kteří se hádají v ošuntělém bytě, kde odjakživa byli a navždy budou.“ To je jako by říkala, že už jsou stejně roky manželé… Ne, nedokážu Maryin vzkaz vidět černě, naopak jej vidím jako odrazový můstek. Jako začátek nové kapitoly.

Josie: Co tomu také předchází, je: „Já vím, co by se z vás mohlo stát.“

Takže celé to je následovně: „PS: Znám vás dva, a jestli tam už nejsem, tak vím, co by se z vás mohlo stát. Protože já vím, kdo skutečně jste. Feťák, jehož drogou je vyšetřování zločinů, a doktor, který se nikdy nevrátil z války. Tak mě poslouchejte: nezáleží na tom, kdo skutečně jste. Záleží na té legendě, na příbězích, na dobrodružstvích.“ A končí to slovy „Moji kluci z Baker Street.“

Takže ne, nedokážu to vidět jako odrazový můstek a začátek nové kapitoly. Je to ta samá kapitola, kterou jsou Sherlock Holmes s Johnem Watsonem nuceni prožívat zas a znova, protože nikdo nemá dost odvahy jim po 130 letech konečně dovolit být spolu.

Ano, nikdo netvrdí, že jsou Sherlock s Johnem naprosto bez problémů, Sherlock řeší zločiny jako alternativu a John se z války nikdy úplně nevrátil, ale pointou celého seriálu doteď bylo, že tohle není všechno, co jsou. Jsou mnohem víc než to. Jsou to dva zlomení muži, kteří se jenom tím, že se potkali v tu pravou dobu, navzájem zachránili. A tolika lidem je jejich příběh blízký, tolik lidí se v Sherlockovi nebo v Johnovi vidí a dali by nevím co za to, aby jednou taky viděli sami sebe v televizi v pořadu, který je celosvětově oblíbený, který má možnost dotknout se tolika lidí, a aby taky jednou viděli, že i oni si zaslouží šťastný konec.

Proto nedokážu vidět Maryin vzkaz jako pozitivní. Protože se tím říká, že nezáleží na tom, kdo člověk je, že nezáleží na nich. A to je neuvěřitelně krutá zpráva. Nezáleží na tom, že jste gay muž, co miluje tak moc, že doslova vstane z mrtvých a dělá všechno proto, aby svému milovanému zajistil štěstí. Nezáleží na tom, že jste bisexuální muž, co se se svojí orientací pořád ještě potýká a myslí si, že si zaslouží všechno to utrpení proto, že miluje muže tak, jak nikdy nedokázal milovat vlastní ženu.

Možná Mary říká, že už jsou Sherlock s Johnem dávno manželé, ale je to jenom ve snu, ne v realitě. Mary mezi nimi bude navždycky stát. Ona sama to tak zařídila.

Štefka: Přesně, všechno to, co řekla Josie! A navíc mě zraňuje, jak je zredukovala pouze na feťáka, jehož drogou je vyšetřování zločinů, a doktora, který se nikdy nevrátil z války. Protože to pro ni jsou, nic víc. Zatímco John s Sherlockem jeden pro druhého jsou těmi nejmoudřejšími, nejlaskavějšími a nejstatečnějšími lidmi, které kdy měli to štěstí potkat. Mary vidí jen jejich trauma, to, co se jim stalo a ublížilo jim. Sherlock a John vidí boj a vývoj toho druhého, vidí někoho, kdo přes všechno špatné, co se mu stalo, je stále laskavým člověkem, kterému záleží na druhých a je schopen dávat tolik lásky.

Nejen, že nám tu skrze vypravěče, který se objevil teprve ve třetí sérii, dávají najevo, že vůbec nezáleží na tom, jak moc se snažíte být i přes nepřízeň osudu dobrým člověkem, ale navíc z hlavních dvou postav, které jsou srdcem celého seriálu, udělají její majetek. Což vlastně není tak mimo, protože od chvíle, kdy se Mary objevila, si s nimi zametala a manipulovala, jak chtěla. Ubližovala jim, nikdy se za nic neomluvila a byla sarkastická a arogantní, když jí okamžitě neodpustili. Mary si myslí, že John a Sherlock jí patří, že je vlastní. A po tomhle doslovu to tak skutečně je. Alespoň v BBC Sherlockovi. Pokud ale tyhle postavy někomu skutečně patří, tak jsme to my. My, queer komunita, která se snaží vybojovat to, co je právem její už od té doby, kdy Sherlock a John poprvé spatřili světlo světa.

Josie: 💗 💛 💚 💙 💜 Nádherně řečeno. 😭

V tomhle díle jsme dostali Sherlockovu minulost a Sherlock sám prošel silnou zátěžovou zkouškou. Ukázalo se, že mezi svými sourozenci přece jen něčím vyniká, a to právě svou lidskostí. Konečně máme komplexní obrázek Sherlocka Holmese, ukotveného na zemi, vyrovnaného s minulostí. A to je výborný odrazový můstek.

Josie: Sherlock byl lidský vždycky. A jak to může být úplný obrázek, když Sherlock ještě pořád není v romantickém vztahu? Proč říct, že by ho milostný vztah doplnil jako člověka, a pak s tím nic neudělat? Vyrovnaný s minulostí… spíš smířený se svým osudem, protože ať dělá, co dělá, heteronormativita ho vždycky zatlačí zpátky. Je to jako by se snažil dostat z tekutého písku; může se snažit sebevíc, ale bez opory to nezvládne a písek ho stáhne ke dnu. Jestli vám tohle připadá jako dobrý konec, tak opravdu nevím, co na to říct. Jenom asi to, že je mi vás líto

Štefka: Přesně. Navíc Mycroft je lidský víc než dost. O Sherlocka má strach, stará se o něj a snaží se ho dělat šťastným, i když svým zvláštním způsobem. Ano, přestože jeho morálka je tak trochu účel světí prostředky, je dobrým člověkem, protože všechno dělá pro záchranu a bezpečí lidí. Například když prohlásí, že budou muset dívence lhát, aby ztroskotala s letadlem do moře, aby nezabila tisíce lidí ve městě, na které mířilo. Takže i Mycroft je lidský, možná to není tak jasně vidět, protože se na obrazovce neobjevuje tolik a jeho motivy nejsou vždy explicitně vyřčeny, ale to neznamená, že je nelidský.

Na závěr bych asi jen řekla, že je od vás hezké, že se snažíte epizodu bránit a vysvětlit. I to je jistý způsob copingu s tím, čeho jsme byli svědky. Nepřijde mi ale vhodné do toho přibírat zraněné queer lidi, kteří se v současnosti vypořádávají s tím samým co vy. A už vůbec ne tvrdit, že si na nelogičnost stěžujeme jen z trucu kvůli tomu, že jsme v této epizodě nedostali Johnlocka. Tak to vážně není. Pokud jste na našem blogu už četly nějaký ten příspěvek, mělo by vám být jasné, že se analýzou tohoto seriálu zabýváme již několik let a využíváme k tomu výhradně logické, pevně podložené a strukturované argumenty. I meta, které jsme se rozhodly překládat, jsou postavené na stejných principech.

Pokud vás můj rozčilený pokus o sarkasmus přesvědčil o něčem jiném, omlouvám se, ale skutečně neprdíme na papír první věc, co nás napadne. O tom svědčí i fakt, že veškeré překlady prochází několika fázemi korekcí, než jsou zveřejněny. Někdy trvá několik dní, než na některý dotaz odpovíme proto, že si to chce řádně promyslet, přečíst či znovu si přečíst některou z analýz nebo si určité informace dohledat a ověřit. Obě jsme tak s Josie nastavené, protože nechceme plýtvat čas našich čtenářů (kterých si nesmírně vážíme) nějakými polotovary či dohady. Proto uvádíme zdroje, proto děláme gify a screenshoty, proto citujeme doslova - aby bylo jasné, že si to netaháme ze zadku a nenapíšeme první, co nás napadne. Proto mi věřte, že i po opětovném shlédnutí dotyčné epizody a přečtení a zamyšlení se nad vaším článkem si stále myslíme, že Poslední problém je mizerná epizoda plná chyb a stojí za starou bačkoru, protože nejen, že vývoj postav neposouvá, ale navíc neguje veškerý posun, který se během minulých tří sérií udál. A proto je i naše odpověď ostřejší, než by se dalo čekat. Kromě spousty jiných věcí se nás dotklo i to, že si někdo myslí, že nad tím, co děláme, netrávíme tolik času a úsilí, jaké tomu doopravdy věnujeme.

Josie: *přikývne* Má pravdu, přesedo.

Tl;dr: Do your research. A dvakrát měř, než jednou řež.

Kassin, S. (2007) Psychologie. Brno: Computer Press.

Orel, M. a kol. (2016). Psychopatologie: Nauka o nemocech duše. Grada.

Pechová, O. (2012). Psychologie agrese a destruktivity. Univerzita Palackého v Olomouci.

Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Academia.

Svoboda, M. (1987). Hypnotické chování: teoretický a experimentální přístup. Univerzita JE Purkyně.

Zamarovský, V. (1982). Bohové a hrdinové antických bájí (3. vyd.). Praha: MF.

#doručeno opilým poštovním holubem #rowanayegrani #submission #Poslední problém #Euros

12 notes · View notes