#nebo spíš zuby nebo půlka nájmu

[bishimrin]

Suchý únor 6/28

Dnešek nebyl dobrý den. To není úplně neobvyklý. Ale dnešek fakt čtvrtkoval. Začalo to tím, že jsem ráno musela vyrazit na asi hodinovou cestu k zubaři, kde jsem čekala déle, než jsem musela (alespoň to teda dneska bylo zadarmo). Tam mi sdělil, kolik mě to příště bude stát. Pořád mi z toho není úplně dobře. Navíc jsem si po cestě autobusem zapoměla vypnout data a tak jsem dorazila s téměř vybitým telefonem (slečinka klasicky usnula). Naběhla jsem si koupit nabíječku, dalších sedm stovek v háji. Pak že si zajdu do svojí oblíbené kavárny a nabiju si trochu telefon. Tak tam byly všechny stolky obsazeny. Čekání teda leda v čekárně, všechny ostatní kavárny jsou dost z ruky autobusáku.

Když jsem konečně nasedla do autobusu (opět hodina cesty k tátovi), netopili. Supr. Nevadí, ještě mi baterka vystačila i na připojení sluchátek a hudbu na cestu. Dotrajdala jsem k tátovi domů, odemkla, poklidila psa, píchla mobil na nabíječku a doraila za ním nahoru. Mezi řečí mi řekl, že mi na zuby nepřispěje a že se dneska zas ožral. Nevím, jestli si masochisticky užívá moje zklamání nebo sadisticky to, že mi ubližuje. Po asi patnácti minutách mě slušně poslal do háje, že si jde ještě lehnout.

Jela jsem tam primárně pro auto. To jsem si teda vzala a vyrazila na cestu. Sešeřovalo se, já byla úplně mimo, ale musela jsem jet. Zítra to auto potřebuju na cestu z Brna na vandr. Pustila jsem si svůj oblíbený playlist a vytáhla vapík, ale že by mi bylo nějak líp se říct nedá. Úspěšně jsem nicméně přijela a šla se učit do kavárny, kde pracuje moje spolubydlící.

Podívala jsem se na otázky ke státnicím, do kterých se chci pustit teď než mi začne semestr, a začalo se mi chtít zase brečet. Nerozumím tomu, co po mě polovina chce. Prostě jsem možná blbá, i když si to moji vyučující nemyslí. A fakt bych si dala panáka nebo sklenici vína.

Ale to byl prostě čtvrtek, zítra bude líp.