#myslím ze si zaslouží i barvy

[nejene]

Emanuela a Poppy, mé milované

[cysnews]

Věděli jste, že se u nás setkává několik kávových kultur a mísí se zde zvyky a způsoby pití kávy z různých zemí? Jsme trochu jako Italové, trochu jako Balkánci, nepohrdneme však ani americkou kávovou kulturou, ani velkými šálky teplé kávy, jak ji pijí seveřané.

  „Toto míchání kultur je skutečně fascinující. Líbí se mi, že kávová kultura v Čechách a na Slovensku v sobě snoubí téměř celý svět,“ začíná vyprávění o našich kávových preferencích baristka Monika Matúšová z pražírny Zlaté Zrnko. „Nemusíme se snažit nikoho napodobit, jen si z každé oblasti vzít to, co chutná nám, to je podle mě dobrá cesta.“

Kávě a její přípravě se věnuje léta a o kávě se dennodenně povídá s desítkami milovníků tohoto nápoje. Proto se odvážíme tvrdit, že zná naše kávové chutě a preference. „Řekla bych, že jsme fajnšmekři, umíme ocenit dobrou kávu. Samozřejmě, chutě jsou velmi individuální záležitost, někteří mají rádi i výrazné, nevadí jim hořká nebo kyselejší káva, jiným vyhovuje vyváženost chutí. A pijeme všechny druhy – takzvaného turka, tedy zalévanou kávu, jaká se pije na Balkáně, italské espresso, filtrovanou kávu, jakou preferují lidé na severu Evropy, i velké kávy, ochucené různými sirupy nebo jinak inovované podle vzoru Američanů,“ pokračuje Monika Matúšová ze Zlatého Zrnka.

Při výpočtu druhů kávy, které u nás pijeme, nesmíme zapomenout ani na kávu instantní a stále populárnější kávu bez kofeinu. „Nabídka trhu je bohatá, přestože kvalita kávy je různá. Například během výroby instantní kávy se bohužel ničí chuť původní suroviny, proto je aromatizovaná aditivy, a pokud o její kvalitě pochybujeme, s jistotou mohu říci, že má uměle dotvářenou chuť,“ konstatuje baristka.

Káva ukazuje charakter

Jsme zvyklí pít několik káv denně, první máme obvykle už ráno, další dopoledne nebo odpoledne, někteří i v podvečer. Ráno si dáváme silnou a výraznou, aby nás nastartovala do nového dne, po obědě méně intenzivní a možná trochu víc “rozmazlující”, jako je například cappuccino. Když někdo vypije více než tři silné a výrazné kávy za den, je s vysokou pravděpodobností velmi výrazná osobnost a není moc týmový hráč. Ten, kdo si každý hlt kávy vychutnává, je pohodář a požitkář.

  Ženy versus muži

Chuťové preference se mezi pohlavími dost odlišují. „Určitě to neplatí na sto procent, ale podle toho, jakou kávu u nás pijí a jakou kupují, bych řekla, že ženy mají rády zajímavější chutě a umí ocenit kávy s původem. Naopak muži mají raději chutě jednodušší,“ pokračuje M. Matúšová ze Zlatého Zrnka. Může to být způsobeno rozdílnou fyziognomii – ženy mají více chuťových pohárků, a tak jak rozeznávají více barev, identifikují i více chutí. Mužům příroda nenadělila schopnost rozeznávat drobné odstíny chuťových či vizuálních detailů, proto preferují chutě robustnější – takže kávové směsi, ve kterých je i výrazná robusta.

Když je už řeč o robustě, zřejmě bychom měli zmínit i její sestru arabiku a vysvětlit pár mýtů, které o zrnech tohoto ovoce – protože káva je ovoce – kolují. „Ano, součástí naší kávové kultury je přesvědčení, že arabika je ta dobrá káva a robusta je nějaká méně zdařilá odrůda. Věci se však mají jinak. Nejsou to dvě odrůdy, ale dva druhy kávy a hlavní rozdíl mezi nimi je v počtu chromozomů. Arabika jich má 44, proto doslova hraje chutěmi (může mít až 1 500 různých druhů chutí). Robusta má 22 chromozomů, což znamená méně chutí – asi 400, ale i nižší kyselost a více kofeinu. Jedna není kvalitnější než druhá, nebo, řečeno jinak, nekvalitní arabika může chutnat stejně špatně jako nekvalitní robusta,“ vysvětluje Monika Matúšová.

Jsme národ zvědavý

Češi toho chtějí v posledních letech o kávě vědět mnoho a velmi se snaží, aby si ji uměli správně připravit doma nebo vhodnou terminologií objednat v restauraci. Podle baristky Moniky Matúšově ze Zlatého Zrnka si to však mnohdy zbytečně komplikujeme, zejména pokud jde o terminologii. „Ani v Itálii, kterou mnozí považují za vzor kávové kultury, nejsou jednotní, co se týče přesných názvů různých velikostí káv, které se liší v první řadě trváním extrakce a následně chutěmi a množstvím kofeinu. Na severu Itálie si ji domácí objednávají pod úplně jiným pojmenováním než na severozápadě a pod jiným na jihu. To není problém. Podle mě je důležitější umět rozeznat kvalitně připravenou kávu od nekvalitní. O tom hodně řekne například pěna. Pokud je příliš světlá, káva je podextrahovaná a pomůže, pokud bude jemněji umletá a dáme jí do páky víc. Naopak, pokud je pěna příliš tmavá, je potřeba nastavit hrubší mletí a snížit její množství v páce. Dobré espresso má pěnu karamelové barvy a po vypití nezůstává v šálku,” radí baristka ze Zlatého Zrnka. “Hodně prozradí i vizuál zrn v mlýnku. Zrna nesmí být černá a mastná, flekatá ani jinak poškozená. Pokud si dáváte kávu v kavárně, všimněte si, zda je kávovar čistý. Pokud je tryska zašpiněná od mléka, barista s velkou pravděpodobností kávovar nečistí ani zevnitř, což zanechá trpkou pachuť i v kvalitní kávě.“

O tom, že si potrpíme na dobrou kávu, svědčí i vysoký zájem o kávovary. Skoro v každé domácnosti se nějaký nachází. „Udělat dobrou kávu je úplná věda. O finální chuti a kvalitě kávy nerozhoduje jen její původ a druh, ale i čerstvost, způsob pražení, tloušťka umletí, teplota vody při extrakci, trvání extrakce i tlak. Lidé se nás stále ptají, jak si mají svůj kávovar doma nastavit. Snažíme se jim co nejlépe poradit a připomínáme také, že i ten nejlepší mlýnek se po čase ztupí a i ten nejlepší kávovar bude mít po čase zanesené trubky, takže vyžaduje údržbu. Ale ještě důležitější je čerstvost kávy,“ dodává Monika Matúšová. Aha, takže chutnější by měla být káva upražená u nás a ne kdesi na druhém konci světa, když po pražení musela ještě dlouho cestovat, pak ležela někde ve skladu a kdoví kolik času prošlo, než se ocitla v našem šálku? „Ano, i tak se to dá říct. Naše pražírna nabízí všem vyznavačům kávy zrnkovou kávu světové kvality. Teď už je jen potřeba, aby se jí podařilo proniknout i do běžných obchodů. Myslím si, že milovníci kávy v Čechách i na Slovensku si to zaslouží,“ uzavírá baristka.

Zdroj fotek: iStock a Zlaté Zrnko

  https://www.cysnews.cz/lifestyle/pribeh-kavy-zlate-zrnko-fascinuje-i-italy/

Víme z první ruky. Dokáže káva odhalit i charakter člověka? Věděli jste, že se u nás setkává několik kávových kultur a mísí se zde zvyky a způsoby pití kávy z různých zemí?

[paskvilnet]

Lou Reed 5.5.2000, Praha, Lucerna

Nebylo jednoduché poznat v jakém rozpoložení se právě Lou Reed nachází. Nakonec, jedná se o chlápka, který se již v roce 1976 nechal slyšet, že postavu Lou Reeda stvořil. Nemá s ní sice vůbec nic společného, ale dokáže ji zahrát dobře. Opravdu dobře. Navíc si může být jistý, že případnému srovnávání vlastní velikosti s někdejšími Velvety sotva unikne, a otázkám po Johnu Caleovi, Václavu Havlovi a Andy Warholovi v Praze už vůbec ne. Je pochopitelné, že nemá chuť žít vlastní minulostí a přijde mu pozoruhodné, že se jiným muzikantům do napodobování jeho života chce, jistě - proč taky. Po letech excesů a vědomého budování i boření vlastního mýtu se může nejen těšit souborným vydáním svého díla a v klidu si fotografovat, ale především přijít s vynikajícím albem a odehrát skvělý koncert. Ovšem na tiskové konferenci se vznášel i duch Warholovy matky.

Lou Reed odmítl koncertovat v Rakousku i odpovídat na řadu otázek, což není s podivem - málokdo je tak obezřetný, když se mu někdo snaží dostat pod kůži. Nakonec legendární jsou jeho disputace s některými novináři, kteří toužili, aby ze sebe dostal co nejvíc - vždyť přece tenhle kluk má takovej talent. O čem však hovoří velice rád je zvuk. Kromě síly, pochopitelně. Vyznává se ze svého vztahu k technu s mohutnými basovými linkami i Kruderovi s Dorfmeisterem, ale především na pódiu Lucerny názorně předvádí jak velký vliv měla jeho láska k práci se zvukem a intenzitou na vnímání současné hudby. Sám říká, že se občas snaží dosahovat tak změněného vnímání času - v podstatě vytváří čistou psychedelii těmi nejpřirozenějšími prostředky. Ostatně téma času se objevuje na aktuálním albu "Ecstasy" i ve wellsovské hře "Time Rocker", stvořené ve spolupráci s Robertem Wilsonem.

TK: Proč právě s ním ? LR: Miluji věci, který dělá Robert Wilson a strašně rád s ním spolupracuji. Je to ohromně inspirující a z��roveň naprostá legrace. Myslím, že způsob jakým pracuje se světly je úplně geniální. Jeho scénografie, barvy, režie anebo choregrafie jsou tak fantastický, že spolupracovat s ním je fakt skvělý. Nenašel se nikdo, kdo by chtěl natočit "Time Rocker" a tak to nevyšlo. Chtějí z natočit jenom poezii a tak vznikne deska... Já jsem jim řekl, že to mohou udělat pouze pod podmínkou, že natočí kompletní hudbu. Ne jen písničky, ale i předehru, ambientní věci, předělovou hudbu... někdy Bob režíruje scény bez dialogu a je u nich hudba... Pro mě bylo smutný, že jsem tu hru napsal v angličtině, ale byla uvedena německy. Nikdy jsem ji v angličtině neslyšel, i když jsem ji tak napsal. Jednou jsem se o tom zmínil prezidentu Havlovi, říkal jsem mu jak je to strašný... to je taky jeden z lidí se kterýma se můžete bavit... jak je strašný, když napíšete hru v jednom jazyce a neuslyšíte ji, protože je v jiném jazyce... a pak jsem si uvědomil s kým to vlastně mluvím... s prezidentem Havlem. On neslyšel svoje hry v češtině tak dlouho. Hrají se po celém světě v různých jazycích. A tak mi vlastně přišlo divný že já si stěžuju zrovna jemu. Když už tady není Andy Warhol, je hodně málo lidí, kteří by něčemu rozuměli... Je dost málo lidí, se kterýma se o nějakých nápadech můžete bavit. Kdo by věděli, o čem mluvíte. Ale Bob Wilson rozumí. Ti ostatní jsou dost pitomí... Opravdu pitomí...

TK: Jak došlo k Vaší spolupráci s fotografkou Nan Goldin? LR: Nan Goldin měla výstavu s názvem "Budu tvoje zrcadlo". Samozřejmě se mě zeptala, jestli může použít ten název, protože mně se její věci hrozně líbí. Někdo jiný by měl posoudit nakolik je podstata jejích fotografií příbuzná podstatě mé hudby. Pokud se týká mých fotografií, zabývám se tím už dlouho, fotil jsem si pro sebe až do chvíle, kdy můj přítel, který byl v kontaktu s bostonskou galerií, domluvil moji účast na jejich výstavě. Pak se moje fotky objevily v časopise, přišla další výstava a naposledy jsem se účastnil výstavy nedaleko Paříže s asi dvaatřiceti fotografiemi. Mimochodem, žádná z nich nebyla na prodej. TK: Kam zajít a kam naopak nechodit v New Yorku? LR: Jděte kamkoliv. Jděte na Coney Island, projděte se po Boardwalku, dejte si pizzu, jděte do hudebních klubů, jazzových klubů... do Central Parku. Nechoďte do parku po půlnoci.

Lou Reed ve svých skladbách nabízí řadu různých pozorování. V souvislosti s právě tímhle setkáním a s přihlédnutím k celoživotnímu dílu je jistě možn�� vzpomenout si na "Standing On The Ceremony", ale nejvíce ze všeho na "Blue Mask", jíž také nanejvýš příhodně uzavíral tenhle úžasný a již v samotné podstatě velice komorní koncert. Jistě. Lou Reed je dostatečně proslulý maskou profesionálního cynika, který dokáže být velice zábavný a navíc se často rád baví na úkor druhých, ale neoTKytně se vnucuje otázka, jestli je pod ní tenhle mimořádně inteligentní a citlivý týpek šťastný. Doufejme že ano. Zaslouží si to.

pozn. v textu jsou použity otazky, které padly na tiskové konferenci (TK) v Praze před koncertním vystoupením a odpovědi Lou Reeda (LR).

[autoring]

Členové týmu Big Shock Racing už jsou po úspěšném absolvování Dakaru zpět doma. Pilot Martin Macík spolu s navigátorem Františkem Tomáškem a palubním mechanikem Davidem Švandou získali nejvyšší české umístění, 5. místo mezi kamiony. Big Shock Racing se současně stal nejlepším privátním týmem kategorie. Také Jan Brabec na motocyklu zvládl nejnáročnější motoristický závod dokončit na cenném 54. místě, navíc s kolenem jištěným několika šroubky po africké nehodě.

Kdo by čekal, že si teď pánové dopřejí zasloužený odpočinek, ten se mýlí. Na Martina Macíka doma čekaly nejen příjemné rodičovské povinnosti, ale také poslední organizační práce spojená s besedami Posedlí Dakarem, které se na konci ledna rozjedou po celé České republice.

I sekce mechaniků týmu má spoustu nápadů a nových postřehů, které přinesl letošní Dakar. Karla, speciál Martina Macíka, čeká několik zásadních úprav a současně se v sedlčanských týmových dílnách už pilně pracuje na vývoji dalšího kamionu.

Pokračovat bude také Martinův projekt Respect Road – na silnici nezávodím, který s podporou ŘSD ČR pomáhá šířit ohleduplnost na našich silnicích.

Přípravy na příští Dakar startují

Martin Macík s Františkem Tomáškem a Davidem Švandou na letošním Dakaru skvěle reprezentovali české barvy, bojovali až do poslední etapy a dokázali překonat sérii nástrah, které jim aktuální ročník nachystal. Na trati si poradili s výměnou spojovačky, dojeli etapu s utrženou kabinou nebo pohonem pouze na zadní kola. Letos také posádka na trati stihla vyměnit 9 pneumatik. Přesto se větší část závodu pohybovala v celkovém hodnocení v TOP 5.

Všechny zprávy o Rallye Dakar 2020 najdete zde.

„Máme skvělé 5. místo a já jsem za to vděčný, protože jsme si s celým týmem obrovsky mákli. Přitom každému bych přál zažít tu dobrou náladu jak v našem bivaku, tak v kabině. Kluci mechanici do všeho šli s vervou, každý den makali do ranních hodin, každý den hrála muzika. Musím říct, že taková parta se těžko hledá. A dík si zaslouží také naši fanoušci, partneři a rodiny, protože podpora letos byla neuvěřitelná a my si jí moc vážíme. S letošním Dakarem jsme spokojení,“ říká Martin Macík.

A v rámci možností je se svou dakarskou účastí spokojen i motocyklista Jan Brabec. „Vydal jsem ze sebe letos na Dakaru maximum. Byl jsem připravený nejlépe, jak to v dané situaci bylo možné. Děkuji všem, kteří mě podpořili, a také sám sobě, že jsem to nevzdal,“ říká k letošnímu Dakaru Honza.

Bezprostředně po návratu týmu do ČR začíná plánování a přípravy na Dakar příští. Opět bude prostor pro nové spolupráce, partnery a dobrodružství.

Besedy Posedlí Dakarem míří za fanoušky

Tým Big Shock Racing bezprostředně po návratu do ČR rozjede další dakarskou karavanu. Ta ale tentokrát zamíří za českými fanoušky. Interaktivní talk show Posedlí Dakarem, ve které se představí členové týmu Big Shock Racing, postupně zavítá do Brna, Prahy, Ostravy, Zlína a dalších měst.

Fanoušci se mohou těšit na pořádnou dávku adrenalinu, svérázný humor, nové příhody, nezveřejněná videa i informace ze zákulisí letošního Dakaru. Dostanou šanci osobně se potkat s jednotlivými členy týmu a společně si užít čerstvé zážitky. „Besedy původně vznikly na přání fanoušků. Postupně se sály zvětšovaly a míst přibývalo. Pro nás už je teď skoro povinnost objet po Dakaru ČR a osobně našim fanouškům za jejich super podporu poděkovat. Myslím, že sociální sítě jsou fajn, ale nic nepřekoná sílu osobního setkání. Lidé se můžou zeptat na cokoliv, podáme si ruku, uděláme selfíčka a řekneme si, co je potřeba. Fanoušky bereme jako součást našeho týmu. A máme radost, že to vnímají stejně a podporují nás během Dakaru i na besedách,“ popisuje Martin Macík, který připravované akce využije také k informování o projektu Respect Road – na silnici nezávodím, jehož prostřednictvím se snaží řidiče vést k vzájemnému respektu na silnicích a upozornit na nejčastější chyby, kterých se za volantem dopouštíme. Jen videa, která natočil k tématům bezpečného předjíždění, pozornosti za volantem a dodržování dostatečné vzdálenosti, už na jeho osobních sociálních sítích zhlédlo přes 550 tisíc lidí.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Sedlčanské dílny znovu ožívají

I mechanikům týmu Big Shock Racing letošní Dakar přinesl spoustu nových podnětů. Karel, Martinův kamion, který na letošním Dakaru zažil svou premiéru, zatím v Džiddě vyhlíží trajekt, kterým se poplaví do Francie. Jakmile si ho ale mechanici převezmou, čeká na něj série úprav pod taktovkou šéfa týmu Martina Macíka staršího. „Vývoj závodních aut jde každý rok kupředu a je logické, že pro příští ročník už máme pro Karla připravené změny, které nám pomohou dál zrychlovat. Budeme ��ešit motor, převodovku a spoustu dalších věcí. A není už tajemstvím, že budeme stavět i další závodní auto, které bude zase o generaci dál,“ říká Martin Macík starší.

Tým Big Shock Racing je s letošním Dakarem spokojen. Znovu se potvrdilo, že i privátní tým z České republiky je schopen držet krok s největšími továrními hráči. Do příštího ročníku bude Big Shock Racing pracovat na tom, aby se dosavadní výborné výsledky podařilo znovu překonat a při tom se závoděním stále dobře bavit.

Příspěvek Pro tým Big Shock Racing Dakar 2020 neskončil, teď si ho užije s fanoušky na “Posedlí Dakarem” pochází z auto-mania.cz