#myceliem

[mysticalblizzardcolor]

Hygrocybe calciphila *(waxcaps) are found in forests, grassland, marshes, fens and bogs.

[comic-chick]

(via @bonkalore )

when i was a toddler i thought god was an imperceivable web of white pulsing membranes stretched over itself a million times and i thought he lived inside the wooden pulpit at my church

[atlanticauwu]

@sweetest-honeybee's animatic is amazing so I decided to make some fanart(?) of it :D

[belldandye-blog]

Vilma Kadlečková o fanfikcích

Díky přímluvě Womisky mám pro vás oficiální stanovisko Vilmy Kadlečkové k fanfiction a k fanouškovské tvorbě jako takové.

Ráda bych z něj totiž později citovala do hesla Mycelium na Fanpolis. 🙂 Milí členoví hnutí Obrození 2.0 i vy další, šiřte, prosím toto poselství dál a v ideálním případě by vás to mohlo inspirovat k tomu, abyste také napsali na Mycelium nějaké ty fanfikce. 😛

Fanfic chápu jako naprosto přirozenou součást literárního světa a jako krásné propojení autora se čtenáři. Je to logický způsob, jak začít s vlastním psaním: autor fanfikce si vypůjčí postavy, které si v nějaké knize zamiloval, vypůjčí si fikční svět, ve kterém mu bylo dobře, tím si ušetří práci, kterou jinak autoři mají s budováním prostředí a vztahů, a může si s hotovými postavami rovnou hrát a použít je podle svého. Taky je to způsob, jak napravit nějaký neblahý dějový zvrat nebo špatný konec, který čtenáře v originálním díle naštval, a dopřát postavám lepší osud nebo šťastnou lásku. Sama jsem ve skutečnosti taky začínala psaním fanfikce, akorát se tomu tehdy ještě tak neříkalo: psala jsem ji někdy kolem roku 1986, to mi bylo patnáct let, a byla to fanfic na Dumasovy Tři mušktetýry, ve které Athosova syna Raula, který v originálním díle zemře, zachrání mimozemská vévodkyně v létajícím talíři.

Vím, že k Myceliu fanfikce vznikají (něco v psané podobě, něco dokonce jako čtený podcast). Většinou je to homosexuální slash (což jistě souvisí s tím, že v Myceliu jsou dva výrazní mužští hrdinové, mezi kterými je dramatické napětí; jejich neustálé konflikty vlastně celý příběh táhnou a dojde mezi nimi k ledasčemu, ovšem tohle vyústění jsem nedopustila). Nijak mě to neuráží, s chutí si to přečtu 🙂 Občas ke mně taky po sítích doputuje fanart – obrázky a dokonce animace. Pak se v souvislosti s Myceliem vynořila ještě jedna fanouškovská aktivita, a to je tvorba jazyka. V Myceliu je mimozemský jazyk – össein –, ale moc péče jsem mu nevěnovala a neměl žádná pravidla. Pak se ale mezi čtenáři našli dva lingvisti, kteří vymysleli celou gramatiku, výslovnost a etymologii. Díky nim mám program na generování össenských slov a překlady různých termínů. Také vzniká myceliální wiki. Obecně beru všechny tyhle fanouškovské aktivity jako tu největší poklonu: to, že někomu na těch postavách a světě natolik záleží, aby mu stálo za to sednout k počítači a investovat svůj čas a úsilí, aby jim dopsal další scénu nebo vymýšlel reálie, je ta nejlepší věc, která se autorovi může stát, protože to znamená, že jeho svět žije a příběh rezonuje se čtenáři a že si ho berou za svůj.

A naopak: myslím, že autor ani nemá právo fanfikce zakazovat. Tím, že dopustil, aby kniha vyšla, se jeho svět a postavy staly součástí oceánu příběhů, ze kterého všichni čerpáme. Hranicí, za kterou by mi fanfikce začala vadit, je komerční využití, čili situace, kdy by se autor fanfikce rozhodl nějaké dílo s mými postavami a světem vydat pod svým jménem a inkasovat honorář. Pak bych pokládala za slušnost, aby to se mnou konzultoval. V zásadě se ale ani v tomto ohledu neuzavírám spolupráci. Psaní ze "sdílených světů" je oblíbený model, sama už jsem se taky jiných podobných projektů účastnila, a kdyby někdo chtěl napsat povídku z argenitového vesmíru (světa Mycelia), vlastně budu ráda, protože ve svých padesáti už vidím, že ten svět rozhodně celý vlastnoručně prozkoumat nestihnu.

Šiřte, prosím, toto poselství do světa. ❤

[tarakau]

3, 19 a, eeee... 13?

3. Stříhání vlasů – zvol si zbraň: Tupé nůžky ze čtvrté třídy; kleštičky na stříhání bavlnek; řezák na koberce; máminy zahradní nůžky (furt ještě zelený, jak máti stříhala keře); nůžtičky na nehty.

Hmm, v reálu si stříhám vlasy rezavejma prvorepublikovejma malejma nůžtičkama, velikostí něco mezi nůžkama na nehty a těma nůžkama ze čtvrtý třídy. Takže ty nůžtičky na nehty I guess?

13. Hříbky, nebo bedly?

Aaaa jako celoživotní zapálenej amatérskej mykolog, co nejí houby, je tohle moc těžká otázka! I guess hříbky?

Ale moje nejoblíbenější houba je asi Rosolozub huspenitý, Pseudohydnum gelatinosum, číslo dva je Vlčí mléko červené, Lycogala epidendrum, a číslo tři je jakákoli Hvězdovka z Hvězdovkovitých. Celej život taky toužím po tom najít Mřížovku červenou, Clathrus ruber. Sorry, special interest!

19. Zakládáš klub stylu Rychlé šípy. Jak se jmenuje, co máte ve znaku, a jakých je vašich 12 bobříků?

Milý človíčku, pro tvé zájmy jsi byl vybrán jako možný člen bratrstva Rozkladu a tlení. Naše bratrstvo je za jedno s životem, smrtí, přírodou a s uchováním toho, co bylo a jest. Naším zájmem jsou věci staré a prastaré, zapomenuté a beze hlasu. Obklopujeme se historií, smrtí, prachem, hlínou, plísní, a jak zjevno z názvu, rozkladem a tlením.

Naším znakem jsou proto přesýpací hodiny obrostlé břečťanem- udržujeme v paměti na světě věci dávno minulé a mrtvé, ale s vědomostí, že mezi ně jednou budeme patřit i my a spojíme se konečně opět s přírodou.

Zde je tvých 12 úkolů, bobříků, kteří stojí mezi tebou a plným členstvím. Některé jsou založeny na umu a práci, jiné na čiré náhodě. Hodně štěstí!

Bobřík koloběhu - Najdi jakoukoliv mrtvolu. Zapamatuj si pach a stopy, které tě na její přítomnost upozorní i příště.

Bobřík nesmrtelnosti - Zpracuj kosti, či vycpaninu.

Bobřík konzervace - Zachraňuj starožitnosti ze spárů zničení a cti je pro svou propracovanost.

Bobřík specializace - Vyber si svojí oblíbené historické období a specifický zájem, o kterém budeš vše vědět.

Bobřík propojenosti - Buď jeden s přírodou a myceliem.

Bobřík respektu - Navštiv opuštěnou budovu a zdrž se alespoň 10 minut tichou introspekcí.

Bobřík výdrže - Přežij svoje setkání se smrtí.

Bobřík nadčasovosti - Nauč se obecně pozapomenutou dovednost či řemeslo.

Bobřík třetího oka - Začni poslouchat svoji intuici.

Bobřík zničení - Odstraň umělou náhražku, či invazivní druh kdykoli můžeš.

Bobřík přežití - Poznej jedlé a jedovaté rostliny, plody a houby. Buď připraven na to, co přijde.

Bobřík vintage - Pochop, že slovo VINTAGE označuje věci starší než rok 1960 a ne výběrový sekáč nebo 90s. Pouč co nejvíc lidí, co jde. Pokus se nezabít ty, co to nechápou.

[maxdimo]

#002 - Myceliem 🌊

Myceliem are water-affinity cryptids endemic to oceanic Beaches. They come in various colors and enjoy eating gelatinous foods and fish. They live to be centuries old and prowl the shoreline during the night hours when few or no humans are around. 

[READ MORE HERE!]

[oblicej]

sen

S ateliérem jsme šli na vandr do lesa, měly tam být posvátné staré stromy, které jsou vzájemně propojené kořenovým systémem a myceliem. Můj batoh mě hrozně tlačil do pravé lopatky. Po chvíli chůze klidným smrkovým lesem s mechem porostou zemí, jsme došli k přístřešku nad studánkou. Zevnitř působil mnohem větší než zvenku. Bylo tam několik cedulí s informacemi. Šlo o umělecké interaktivní hudební dílo. Po obou stranách boudičky byly připevněny tři nebo čtyři vodovodní (hah, to je jako zemězemní, ohňoohnivý nebo vzduchovzdušný?) kohoutky. U každého kohoutku byly čtyři páčky. Jedna ovlivňovala množství proudu, druhá prostupnost sítkem, třetí odraz od stěn vyústění a čtvrtý rozptyl což byla taková klapka, jako kdyby člověk ústí kohoutku ucpával prstem. Voda reprezentovala eletrický proud. A páčky primitivní sinťák. Se spolužáky jsme pobíhali sem a tam od jednoho kouhoutku k druhému a džemovali jak divý. Čvachtavě a šplouchavě to uspokojovalo. Na jedné ceduli jsem si dokonce přečetla, že je to dílo od Lenky Klodové a jejích studentů z ateliéru. Pak jsme se rozhodli, že tam přespíme a na ty stromy se podíváme až druhý den.

[belldandye-blog]

Věděli jste, že Mycelium má i soundtrack?

Prosím vás, jestli máte pocit, že to snad s tím Myceliem přeháním, tak můžete mít i pravdu...

nu, ale právě oprašuju heslo a sbírám všechny doklady o fanouškovské činnosti kolem něj, tak se na mě nemůžete opravdu zlobit, že ne? :)