#miluju je všechny

[hana-loves-bumblebees]

Devastating: physically impossible to go up to every single animefest cosplayer saying “pardon, omluvte mě, musím si zdvihnout čelist z podlahy”

[nejene]

Nemohla jsem odolat, tenhle koncept je tak kouzelný, že jsem musela udělat menší rychlý character line up (rozklikněte si ho)

Z leva doprava Karmína, strážník Vlk, Vlk junior a soused opravář. Julinka nezobrazena, protože se objeví až na konci úplně poslední epizody jako velké odhalení.

Další myšlenky:

Kromě všemožného vyhýbání se strážníku Vlkovi potká Karmína v každém díle cestou za vnučkou nějaký problém který je třeba vyřešit, nebo člověka kterému je třeba pomoct.

Na pomoc s těmito epizodními problémy si - když to náhodou sama nezvládne - nejčastěji přiveze svého souseda, nebo porosí Vlka juniora, který ji zvládá po městě sledovat mnohem líp než jeho otec - a tak se taky ti dva potkají. A pak znovu a znovu. Než se do sebe nakonec zamilují.

Na konci každého dílu dojede paní Karmína k paneláku, kde bydlí její vnička a zvoní. Z okna se ale jen vykloní sousedka a zavolá na ni, že je těsně minula, že celá rodina před chviličkou odjela kvůli *vložte výmluvu týdne*

Paní Karmína je vlastně tak první dva tři díly dost nervózní, že ji pořád sleduje nějaký neznámý motorkář v černém a chce mu pořádně vynadat - ale pak vyjde najevo, že to on ji pomáhal vždy zázračně uniknout před strážníkem Vlkem. A po krátkém rozhovoru je navždy spojí láska k motorkám.

Strážník Vlk má obecně dost odpor a předsudky k motorkám a motorkářům, který ale vychází ze strachu, že si jeho syn na motorce jednoho dne ublíží, se kterým se neumí vnitřně vyrovnat.

Na konci setiálu se odhalí, že Vlk junior pomáhal celou dobu paní Karmíně unikat před zákonem, ale otec se synem se i tak na konci usmíří, protože je to večerníček a všichni si zasloužíme šťastné konce.

Navíc paní Karmína už v tomhle bodě pomohla snad každému občanovi celého města, takže se všichni vlastně shodnou, že jakékoliv případné pokuty za dopravní přestupky jsou zapomenuty a odpuštěny.

Na konci posledního dílu se snad celé město sejde na Julinčině oslavě.

Nestihla jsem fotit, což je tragédie, protože tahle žena si zaslouží vlastní fandom a fanarty

[frogandtoadstanaccount]

pracuju jako průvodce na hradě. co si myslíte, že průměrný návštěvník nejvíc obdivuje?

jsou to…

…moje znalosti historie a té památky?

….moje řečnické schopnosti?

NE!

zásadně je to, že poznám všechny moje klíče a kolik vyjdu schodů za den.

[nezvladatelna]

“Miluju” internetové diskuze!

Diskuze pod články je místo kde;

Bagrista radí premiérovi,

Uklízečka rozhodně ví, jak ukončit jakoukoliv válku,

Řidič radí ministrovi financí,

Někdo, kdo netuší jaké iy napsat ve slově bab-čka, rozhodně ví, že je Země placatá,

Nejzavalitější pupkáč vyčítá hokejistům, že jsou líný jako lemry,

Kuchařka radí matkám, aby nenechaly očkovat své děti, protože Gates na nich dělá pokusy,

Největší vemena odhalí ty nejsofistikovanější spiknutí,

Strojař zjistí, kde udělal kardiochirurg fatální chybu,

Instalatér Fanůš by zakázal všechny, na státu parazitující, neziskovky…

Není jiného místa tohoto vzácného jevu. Jen internetové diskuze.

[autistictortoise]

1. S čerty nejsou žerty

2. Princezna se zlatou hvězdou

3. Jak se budí princezny

když už se blíží ty vánoce, zajímaly by mě vaše 3 nejoblíbenější (filmové) české/československé pohádky!!

začnu:

1. Tři oříšky pro Popelku

2. Jak se budí princezny

3. Pyšná princezna

[happylittleghost]

Tenhle komiks se může odehrávat kdykoliv v umrlčí apokalypse. Možná se na nějakou dobu rozdělili možná se tohle odehrává hned na začátku apokalypsy či je to volné pokračování předešlého komiksu.

Nechám na vás aby jste si domysleli zbytek xd

Naprosto miluju všechny vaše poznámky a nápady k umrlčí apokalypse takže je rozhodně pište :D

[takovanormalnielie]

13.5.2024

Už je to měsíc, co neboymódim a cítím se skvěle. Konečně mám pocit, že je všechno správně. Teda... ne všechno. Chybí mi jméno, hormony, úřední změna a manželství pro všechny, ale získala jsem jistotu. Když člověk pořád skáče do nějaký role, tak občas ztrácí půdu pod nohama a pochybuje o tom, která z těch poloh je vlastně role. Já se tý role zbavila a nikdy mi nebylo líp. Jsem šťastná, spím, nemám vyrážky, deprese ani strach. Všechny moje vztahy se prohloubily. Všechny vjemy jsou barevnější. Takovej život si nechám líbit. Je náročnější, než to přežívání předtím, ale miluju ho. Díky za něj.

[karel-iv]

Miluju, že zrovna vy máte tu duší kočičku na boopování- všechny historičtí velikáni na tumblru by ji měli mít

Naše spirituální zvíře je kočka, samodřejmě že jsme búpovali, kdy bylo možno

[sire-rizku]

Dnešek v Bille byl velmi... plodný.

Za prvý, někdo mi zapomněl říct, že někdy o víkendu v blízkém okolí očekáváme apokalypsu, protože tolik lidí, co nakupovali "zásoby", tam už dlouho nebylo. Pomalu celý den jsme jeli na všechny pokladny. A miluju lidi, co jsou nasraný už jen proto, že museli čekat ve frontě. Sorry jako, já tady novou pokladnu fakt nevyčaruju.

Za druhé, tohle si tu odložím.

Svět, kdyby lidi používali ty oddělovače mezi nákupy.

Stalo se mi 3x, že jsem načetla i jednu dvě věci z cizího nákupu. K čemu myslíte, že se tady válí ty plastový špalíky, hm? Aby se přesně tohle nestalo.

Taky dělají (hlavně teda důchodci), že před tím svým nákupem drží ruku. Hmmm, to by mě zajímalo, jestli existuje něco, co by se tam dalo dát místo tý ruky...

Za třetí, proč mají všichni "chytrolíni" (beru jako překlad "smart ass") potřebu sdělit mi, že meloun je zelenina, když je pošlu meloun zvážit (na váze je mezi ovocem)? Prostě to zvažte, prosím

A proč nikdo neřeší, že rajčata jsou ovoce, ale jsou mezi zeleninou. SPRAVEDLNOST PRO RAJČATA!!

Za čtvrtý, dnešní perlička.

Na začátku pásu se nějaká slečna snaží upoutat pozornost mámy, která čeká se zaplaceným nákupem za pokladnama (dceru ještě pro něco poslala a ta po ní chce Billa kartu): Mami!! Mami!! Mami!!

Děda, co zrovna přišel na řadu a dává mi svoji Billa kartu, na mě: Támhle na vás volá dcera, mami.

Nebudu lhát, možná jsem mohla být trochu milejší, ale fakt mě nenapadlo, že nenalíčená vypadám tak staře, taky jsem trochu nevyspalá a před dědkem už mě načali 3 lidi v řadě, když všichni platili 60-80 Kč dvoutisícovkou. Taky mě trochu dostal, když mi ještě i řekl "mami".

Potom, co jsem hodila okem po slečně, jen pro odhad: To asi těžko, to bych jí musela mít v 10.

[misafornoone17]

Beatles album ranking, protože nejsem originální

(je jich 12 protože jsem ješte neslyšel Let It Be)

1) Abbey Road

2) A Hard Day’s Night

3) Revolver

4) Rubber Soul

5) Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band

6) Magical Mystery Tour

7) Help!

8) The Beatles (White Album)

9) Beatles For Sale

10) With The Beatles

11) Yellow Submarine

12) Please Please Me

pokud chcete vedět moje názory více dopodrobna, jsou všechny pod čarou :)

to jest vše, užívejte zbytek dne!!

1) Abbey Road

- mám se vůbec vysvětlovat?? je tu vůbec nutné?? Tohle album je doslova masterpiece. Ta hudba je něco nepopsatelnýho, každá písnička je svůj kus umění. To jak do sebe zapadaj jako puzzle, že sami nevíte, kde jedna písnička končí a kde druhá začíná, je tak skvělý. Já to fakt nedokážu popsat. Oblíbená písnička je určitě I Want You (She’s So Heavy). Když tahle písnička začala hrát, já měl pocit, že jsem byl přenesen do jiného vesmíru, ne nedělám si prdel. Fakt tak dobrá ta písnička je.

2) A Hard Day’s Night

- já fakt nečekal že se mi jejich třetí album bude TAK moc líbit. Jako, já to ze začátku poslouchal tak, že jsem si k těm písničkám představoval moje OCčka a najednou se mi prý líbí každá písnička z toho alba?? Cože?? Jsem si řikal pozdějc že to není pravděpodobný, aby se mi fakt líbila KAŽDÁ písnička. Tak jsem si to album poslechl znovu, tentokrát bez toho představování a jo, fakt se mi líbila každá písnička. Doteďka nevím jak se mi to povedlo, ale teď mi to příjde spíš vtipný. Kdybych si z těch všech měl jednu vybrat, tak asi Tell Me Why nevim jestli do týhle blbý písničky přidali herák nebo co ale já si ji vždy pouštim nejmíň 3krát, protože je tak dobrá.

3) Revolver

- vy ani nevíte jak moc tohle album miluju. ten cover art je skvělej, opět beatlesaci navařili co se týče cover art designu. Ale ty písničky. Ty písničky, panstvo to je něco. Tohle byl fakt bod, kdy se jejich hudba začala měnit a já jsem byl 100 % pro. Moje asi nejoblíbenější písnička z Revolveru je Tomorrow Never Knows tohle je nejenom moje oblíbená písnička z Revolveru, ale jedna z mých nejoblíbenějších Beatles songů obecně. Tak dobrá je.

4) Rubber Soul

- tohle album bylo celkem dlouhou dobu u mě na posledním místě co se týče rankingu alb. Nevím na čem jsem v tý době byl, když jsem tohle poslouchal, abych se mi zalíbilo tak málo písniček, tak jsem si nedávno tohle album pustil znovu a kromě If I Needed Someone, se mi líbili úplně všechny. Bylo to jako bych reálně procitl, nebo co. Je to takové klidnější album, to jo, ale to se mi na něm líbí. Asi nejvíc se mi líbí Think For Yourself je to nejen fakt catchy, ale i celkem relatable.

5) Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band

- opět banger album cover. Týpci fakt navařili opět. Já nevim co říct o tomhle albu, co už nebylo řečeno dávno předtím. To jak ty písničky do sebe přelívaj je fakt něco. Obecně všechno o tom je skvělý. Kdybych si měl vybrat oblibenou songu, tak to určitě bude Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (reprise) sorry guys, ta repríza je prostě lepší.

6) Magical Mystery Tour

- musím uznat, tohle album si držím mnohem blíž k srdíčku, než bych měl. Možná je to vinou toho nepopsatelně nádhernýho album coveru, jako pane na nebi, s tim oni fakt navařili. Ta hudba je něco fakt nádhernýho, tohle je fakt moment kdy mi došlo, že mám radši tu pozdější éru jejich hudby, cca 1966 - 70. Je to prostě takový víc kreativní?? idk jak to popsat. Oblíbená písnička z tohodle je stopro I Am The Walrus. Nedává naprosto žádnej smysl a já ji za to zbožňuju.

7) Help!

- Help! si asi budu muset znovu poslechnout, jelikož si moc těch písniček (myslím hlavně ty, které se mi líbí) skoro vůbec nepamatuju. Asi proto že mi moc nenaskakují když si pouštím hudbu, fakt nevím. Ale jinak je Help! fakt solidní album, kašlu na vás Dizzy Miss Lizzy je actually fakt dobrá songa, co s tim furt máte?? Anyways asi ta nej songa by asi byla obviously Help! co jiného se dalo čekat.

8) The Beatles (White Album)

- ah, to známé “Revoluce 9 album” Dělám si prdel, ale já silně uvažoval, že tohle album skippnu jen kvůli Revolution 9 a jsem mega rád, že jsem to neudělal. Jelikož je tu tolik písniček, je celkem těžký si vybrat jen jednu. Ale kdybych to měl rozdělit na ty dva disky, nebo jak je to rozdělený na Spotify, tak za první disk bych dal Glass Onion a za druhý Savoy Truffle Těch bangerů tam je samozřejmě mnohem víc, ale tyhle jsou asi moje nejvíc oblíbený.

9) Beatles For Sale

- musim se přiznat, i když je tohle album je jedno z jejich nejslabších, i když je lepší než jejich první. Doslova si nedokážu vybavit ani jednu písničku z tohodle alba u který bych na první pohled byl: “Jo to je z tohodle alba!” Ale i tak ty písničky, který se mi líbí, se mi fakt líbí. Ta nej z tohodle alba by asi byla I’ll Follow The Sun.

10) With The Beatles

- jejich druhý album a je určitě lepší než Please Please Me, ale pořád není nejlepší. Nevím jestli tohle album už bylo stopro originální, nebo jestli ještě obsahovalo covery, ale i tak je ok. Prostě v celku ok album, asi nej písničku bych dal Roll Over Beethoven prostě taková typická vypalovačka je to skvělý.

11) Yellow Submarine

- tohle je prostě jen album pro ten Yellow Submarine animovanej film. Jen pár písniček z tohodle alba bylo originálních, asi tři nebo možná čtyři jsou písnicky z minulých alb a zbytek je jen soundtrack ke filmu. Jediná worthwhile pisnička z tohodle alba je Hey Bulldog je to strašnej banger

12) Please Please Me

- ono dává smysl, že první album nebude to nejlepší. Ty písničky jsou dobrý, to neřikám že ne, jen prostě oproti těm ostatním je tohle to nejslabší. Kdybych si měl vybrat oblíbenou písničku, tak asi Do You Wanna Know A Secret? jelikož je prostě co se textu i hudby týče fakt dobrá.

[zatracenapoezie]

~moje duše mi už nepatří~

a jak dlouho tancuješ s démonem, dokud nezačneš se jím stávat?

je to tak strašně jednoduchý, vždyť stačí si začít víc brát, než umíš dávat.

tak děsivý fialový oči. “mám z tebe strach”

všechny tvoje pocity rozlítnou se jak hvězdnej prach, protože vlastně nikdy nebyly tvoje.

jsem vrah vlastní duše.

zmatený chvíle, v realitě nenajde ani jedinej dílek. a tak odchází.

naivní snílek, co nikdy nevěřil na peklo.

ze všech stran se strašně bezmocně snažíš přivolat to jediný světlo. ale žárovka praskla a svíčka vyhaslá co plive jen dým.

chutě tak zmatený, že topíš se v závěji nejdražších vín.

ten chtíč má jen tvůj klín a taky ti nepatří.

řvi a ukazuj rohy.

ukaž mi tolik vět, kolik jen v tobě je. chci lásku a taky slohy. vždyť víš jak miluju slova a tenhle náš svět. ty zas moje roztažený nohy.

zas a znova.

kdybys mě viděl teď, možná mě i vysvětíš.

kdy na ty moje upřímný lži zase naletíš?

vždyť víš že tak moc chci, aby mi láska v očích vzplála, ale zatím to jsou jenom pekelný plameny.

že už je ti dobře, že už tě zevnitř nepožírá temnota.

nahoru dolů.

jakoby ti snad docházela jistota?

mizí a já s ní.

[nejlepsipohadka]

(miluju toho člověka co v klalifikaci hlasoval šestkrát pro Hrátky s čertem)

Propaganda:

Hrátky s čertem

Jsou tam všechny druhy českejch čertů (twink, daddy, opelichanej mrzout, hodnej matla, pomatenej dušíchtivej Lucifer), Káča, která je nejvíc queer ikona, Dišperanda, která je druhá nejvíc queer ikona, Kabát neumí číst a psát (dyslexie a disgrafie for the win) a pan loupežník chodil k nám domů s dědečkem na víno do sklípku 🥰

Jak se budí princezny

Princezna na všechno přijde sama, legendární hlášky, Menšík hledající princeznu v pampeliškách

chytrá princezna, princ s vývojem charakteru, Menšík

[dalsimoravskyblog]

Služka: lepší, než jsme čekaly*

Je to tady, drahé oteplenstvo, historický lesbický film Služka je v kinech. A je to... film. Dojmy níže, spoilery zaručeny (ale nějak je označím, protože tipuju, že někdo z vás to třeba na rozdíl od Jana Žižky bude chtít vidět).

*(název není hrubka)

Pokud jste z Česka, vaše první dojmy pravděpodobně budou „mám aneurysma? proč slyším známé zvuky, ale ničemu nerozumím? je to počátek demence? přišla jsem do kina moc zhulená? what the fuuuuuck“. Já jsem byla v kině s anglickými titulky pro expaty, takže jsem se měla aspoň čeho chytit, ale v normálním kině budete nejspíš v háji. První scény se mluví slovensky (duh, je to slovensko-česká koprodukce) a ještě dialektem a ještě huhňavě. 

To je moje první seriózní kritika a zároveň pochvala. Uslyšíte spoustu jazyků, slovenštinu především, češtinu, němčinu, maďarštinu, francouzštinu a možná ještě nějaké další jazyky, co jsem stihla zapomenout. Jako amatérská lingvistka to miluju ♥. Bylo by cool, kdyby to někdo pořádně nazvučil! Bylo by to moc cool!

Esteticky je to každý lesbický historický film, takový standard, hezky se na to kouká, jsou tam kostýmy a tak (nejsem odbornice, jen korzetová scéna je trochu cringe).

Kromě jazykovědy se film zamilovaně pustil do tématu, který byste nečekali. Máte dvě vteřiny na zamyšlení. Jaká historická reálie si zaslouží pozornost v lesbickém rakousko-uherském dramatu? 

Jsou to hovna. Nemluvím v metaforách. Dozvíte se řadu věcí o vylučování na počátku století. Proč? To by mě sakra taky zajímalo. Ale poučená jsem rozhodně.

Anyway...

Teď to, proč jste sem přišli. Přežili jste předchozí pasáž, takže si to zasloužíte. 

VZTAHOVÉ SPOILERY Vztah dvou hlavních hrdinek začíná tvrdou šikanou na pracovišti (netěšte se na sexy enemies to lovers, těžko můžou být enemies, když jedna je podřízená té druhé), drsně eskaluje do intimního tance na schodišti... Pak okamžitě mají sex. Žádný vykrucování. A pak mají sex ještě několikrát, není to moc ošizený, ani moc exploatační, cute 10/10. Na konci ani jedna z nich nezemře! Neskončí spolu, ale není to drtivou tíhou historických okolností a agresivní homofobií (všichni, co na ten vztah přijdou, jsou překvapivě vychillovaní, dokonce i z místního úchyla se vyklube spojenec a kámoš), ale zbabělostí jedné z nich prožít cottage core romanci na salaši (honestly nevím, jestli jsou tam hory, odmítám z principu rozumět geografii). 

Všichni víte, proč tu jste, takže teď už jen rychloběh dalšími postavami a dějovými linkami podle zajímavosti specificky jenom pro mě.

Aňa Geislerová, přístav srozumitelné češtiny, hraje pokročilou lesbu (čti sufražetku a čarodějnici), bezkonkurečně nejlepší postavu ever. Nesouhlaste a plačte svou hloupostí.

Zuzana Mauréry se v posledních letech stala milf mých snů, ale její postava je spíš blbá a nepříjemná. Ne bez záměru. Představte si typickou strážkyni patriarchátu, ale líp oblečenou, protože žije v době první světové. Rozhodla jsem se, že ji shipuju s postavou Geislerové, a stojím si za tím. (Zábavný detail – ač slovenská herečka, ve filmu mluví německy a česky).

Vica Kerekés prožívá patetickou heterosexuální story jak z Chvilek pro tebe, je to smutné, ale jakože schválně smutné. Pasovaly jsme ji (my, návštěvnice kina) na tragickou bisexuálku. Pochopíte proč.

Pak jsou tam nějací chlapi, ale to nestojí za řeč, protože drtíme patriarchát. 

Ok, jedna myšlenka o jedné mužské postavě, že jste to vy. Z války se nejmenovaný muž vrátí bez nohy a bez oka a chování skoro všech k němu je odporné a těžko se na to kouká. Trochu pomáhá, že to už před úrazem byl masivní kretén a to se nezměnilo. Ale stejně si člověk uvědomí, že ableismus má dneska (obecně) aspoň méně násilné projevy. Brrr.

Když už jsme u ableismu, tho. Tohle je katastrofální oslí můstek. Hlavní postava služky, Anka, je potvrzená obyvatelka autistického spektra. Přiznávám, že jsem to při sledování nepochopila, ale scénáristka a autorka předlohy to takhle napsala. Takže zmiňuji pro všechny autistické a jinak neurodivergentní koulaře v publiku. I see you, i lesbický slovenský film sees you. 

Na chaotický závěr připojím dvě myšlenky. 

Je vidět, když je něco natočené ženami o ženách. Tady je režisérka, scénáristky, autorka předlohy, všechny důležité postavy, všechny důležité vztahy a dějové linky, ženská témata (domácí násilí, sexismus, potraty). Kameraman se teda jmenuje Laco, ale nic není dokonalé.

Tento poslední point souvisí s tím předchozím. Od této chvíle očekávám, že v každém filmu uvidím nahou osobu na koštěti pobíhající po půdě za výkřiků „chcípni! chcípni!“ zremixované do halucinační koláže. You know, as a treat.  

[kralovna-ne-stesti]

Celý den jsem se včera těšila, jak za tmy vyrazím zpátky na chatu. Uvařím si s sebou meduňkovej čaj, vezmu si mikinu, vytáhnu lehátko do prostřed zahrady a budu pozorovat nejrušnější okamžiky letní noční oblohy. Moje milovaný perseidy.

Jenže... s tmou se začaly stahovat mraky... a taky jsem si v devět večer pustila Po stopách duchů a trochu se začala bát...

Až do půlnoci jsem to chodila kontrolovat na balkon. Bylo víc mraků než hvězd, takže jsem se rozhodla nikam nejet. Vážně mi to bylo moc líto. Zůstala jsem chvilku na balkoně, když se udělala díra v mracích. Jenže sousedi se pod námi u otevřenýho okna hádali a já si musela nahlas broukat melodii z Písně moře. Abych to neslyšela. Abych tam vůbec dokázala vydržet.

Viděla jsem jen jednu hvězdu. Předchozího večera jen dvě. Tři dohromady, za celý hvězdopád. Všechny jsem věnovala stejnému přání.

Mrzí mě, že jsem jich neviděla víc. Ne jen kvůli přáním, ale kvůli tomu, že to miluju, je to nádherný a magický a je to pro mě osobní.

Původně jsem si vůbec myslela že tuhle noc budu trávit na jednom konkrétním místě. Na místě, kam po tom všem odmítám vstoupit, jen tak, když vyloženě nemusím.

Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu své plány...

Jo, tady se někdo musí smát až se za břicho popadá. Všechno v troskách. Jak kdyby přes můj život prošlo tornádo. Jestli mám ale zůstat aspoň posledním zrnkem optimistou, aspoň spadlo i to, co mělo chatrný základy a to, co už se bortilo a já to přesto zatvrzele slepovala. Aspoň se na místě tý zkázy, v těch troskách, může stavět. Znovu. Líp. Stabilněji. Aspoň vím, co vítr smete, co voda podemele, a jak, snad proboha snad!, se tomu vyhnout. Aby se už nikdy nic podobnýho neopakovalo.

Aby už nikdy nic v mým životě nespadlo.

Abych konečně stavěla hodnoty, co přečkají každou bouři, povodeň nebo sucho. Možná to bude pod zemí, po tom co se stalo, atomovej kryt, ale, kurva, odolá všemu a já přežiju.

[chaos-merciful]

Jaká je tvoje definice "naplněného života"?

7. 8. 2024

Procházel jsem si staré pohledy. Každý pohled, který jsem kdy dostal, který skončil v mém držení, ačkoliv třeba původně nebyl adresován (jen) mně. Desítky pozdravů na již neaktuální adresy, již neaktuální jména, již neexistujícím lidem. Téměř stovka kratičkých příběhů, věty různých slov a různých délek a všechny říkající totéž - Miluju tě. Chybíš mi. Myslím na tebe. A znovu jsem přehlcen množstvím lásky, které na světě je, množstvím lidí, kteří mě kdy milovali, které jsem já miloval nazpět. Miluju tě, miluju tě, miluju tě. U mě v šuplíku, uschovaný a téměř tajný, leží celý štos hmatatelných důkazů o tom, jak hluboce jsem byl v životě milován, jak sotva jsem se naučil číst, myslel na mě můj blízký člověk i na opačné straně zeměkoule, a chtěl, abych to vždycky věděl. "Je to tu super," psal mi na pohled s mrakodrapy, které jsem nikdy v životě neviděl naživo, a o kterých jsem si tenkrát myslel, že jsou celé jenom ze skla. "Ale ne tak super, protože mně scházíš." Co jiného by tohle bylo, když ne naplněný život? Občas se mi lámou kosti a srdce pod tíhou zármutku, pod vší lítostí ze všech nežitých životů a nevykonaných zázraků a nezměněných světů - ale je to lež. Je to všechno jen lež. Žil jsem život a vykonal zázraky a změnil svět, protože jsem byl. Existoval jsem. Existuju. Obmotán vlákny lásky jako v té nejjemnější pavučině. A to je dost. To na jeden naplněný život zcela a úplně stačí. Budu milovat a budu milován dál a tahle pravda bude vetkaná do všech atomů, jaké tu od začátku světa byly a do jeho skonání ještě budou.

[lemondsaidbacon]

Couple of reasons

Je tady několik důvodů, proč je extra super awesome mít rád život.

Za prvé, jak říká Louis CK, to co dostaneš v základním životním balíčku je, že prostě můžeš spoustu věcí a třešničkou je sex, kterej je zdarma

což neplatí pro všechny a vždycky, ale pro některé (a zvlášť pro tebe) je to self-sex několik dlouhých let života

A jestli mě něco naučila moje práce tak je to to se každej den zastavit a mrknout na to, co se vlastně dělo.

A taky tě to naučil film About Time, protože ho prostě miluješ kvůli tý scéně nakonci s mrtvym otcem

A vlastně si často říkám, jak je skvělý, že můžu, i když dělám prasárny vůči sobě, baví mě změna stavu mysli v tom, že si prostě uvědomuju, že můžu. Stejně jako se můžu rozhodovat "blbě", tak se můžu rozhodovat "dobře"

Jo, ta relativita je tam naschvál

A připomíná mi to moji nejoblíbenější knížku od Steinbecka - Na východ od ráje a hovory s mámou o "timšel", dle Steinbecka starého židovského vyjádření "můžeš" týkajícího se přikázání.

Buďme fér, píšeš to ve světlej moment třídenní jízdy na hnusu

Vrací mě to prostě k práci zpátky, proto ji miluju. Potkávám lidi (ok, teď už ne páč jsem fakyn v kanclu), kteří jsou narozeni v různých prostředích a za různých podmínek, nicméně každej z nich má svůj náhled na svět, na to, co je dobře a co špatně na to, jak ho chtějí vlastně prožít, ať už velmi blízko minutu po minutě nebo velmi vzdáleně ve snech a plánech.

Nabízet odpovědi někomu na to, jak žít svůj život, je blbost. Stejně jako nabízet sobě vžitý konstrukce života je blbost. Je strašně hezký, jak vlastně nic "není" a všechno je předaný orální či víceméně psanou tradicí lidma před náma.

A jasně, najdem lidi kteří si to vyloží jako: "dělej si co chceš" ve smyslu buď tu jen pro sebe. Nicméně když tu umím být i pro druhý, vnímat je (a teď nic grandiozního, stačí přece těch pár, co máme nejblíž - tak to myslím) a být s nimi tak je tu fakyn krásně.

No a dost

Víc netřeba plodit, mentální poznámka. Je hezky!