#miluju je všechny

[hana-loves-bumblebees]

Devastating: physically impossible to go up to every single animefest cosplayer saying “pardon, omluvte mě, musím si zdvihnout čelist z podlahy”

[frogandtoadstanaccount]

pracuju jako průvodce na hradě. co si myslíte, že průměrný návštěvník nejvíc obdivuje?

jsou to…

…moje znalosti historie a té památky?

….moje řečnické schopnosti?

NE!

zásadně je to, že poznám všechny moje klíče a kolik vyjdu schodů za den.

[nejene]

Dobrý večer.

(Kliknutí pro kvalitu prosím, všichni víme, už se opakuju.)

[nezvladatelna]

“Miluju” internetové diskuze!

Diskuze pod články je místo kde;

Bagrista radí premiérovi,

Uklízečka rozhodně ví, jak ukončit jakoukoliv válku,

Řidič radí ministrovi financí,

Někdo, kdo netuší jaké iy napsat ve slově bab-čka, rozhodně ví, že je Země placatá,

Nejzavalitější pupkáč vyčítá hokejistům, že jsou líný jako lemry,

Kuchařka radí matkám, aby nenechaly očkovat své děti, protože Gates na nich dělá pokusy,

Největší vemena odhalí ty nejsofistikovanější spiknutí,

Strojař zjistí, kde udělal kardiochirurg fatální chybu,

Instalatér Fanůš by zakázal všechny, na státu parazitující, neziskovky…

Není jiného místa tohoto vzácného jevu. Jen internetové diskuze.

[takovanormalnielie]

13.5.2024

Už je to měsíc, co neboymódim a cítím se skvěle. Konečně mám pocit, že je všechno správně. Teda... ne všechno. Chybí mi jméno, hormony, úřední změna a manželství pro všechny, ale získala jsem jistotu. Když člověk pořád skáče do nějaký role, tak občas ztrácí půdu pod nohama a pochybuje o tom, která z těch poloh je vlastně role. Já se tý role zbavila a nikdy mi nebylo líp. Jsem šťastná, spím, nemám vyrážky, deprese ani strach. Všechny moje vztahy se prohloubily. Všechny vjemy jsou barevnější. Takovej život si nechám líbit. Je náročnější, než to přežívání předtím, ale miluju ho. Díky za něj.

[sire-rizku]

Dnešek v Bille byl velmi... plodný.

Za prvý, někdo mi zapomněl říct, že někdy o víkendu v blízkém okolí očekáváme apokalypsu, protože tolik lidí, co nakupovali "zásoby", tam už dlouho nebylo. Pomalu celý den jsme jeli na všechny pokladny. A miluju lidi, co jsou nasraný už jen proto, že museli čekat ve frontě. Sorry jako, já tady novou pokladnu fakt nevyčaruju.

Za druhé, tohle si tu odložím.

Svět, kdyby lidi používali ty oddělovače mezi nákupy.

Stalo se mi 3x, že jsem načetla i jednu dvě věci z cizího nákupu. K čemu myslíte, že se tady válí ty plastový špalíky, hm? Aby se přesně tohle nestalo.

Taky dělají (hlavně teda důchodci), že před tím svým nákupem drží ruku. Hmmm, to by mě zajímalo, jestli existuje něco, co by se tam dalo dát místo tý ruky...

Za třetí, proč mají všichni "chytrolíni" (beru jako překlad "smart ass") potřebu sdělit mi, že meloun je zelenina, když je pošlu meloun zvážit (na váze je mezi ovocem)? Prostě to zvažte, prosím

A proč nikdo neřeší, že rajčata jsou ovoce, ale jsou mezi zeleninou. SPRAVEDLNOST PRO RAJČATA!!

Za čtvrtý, dnešní perlička.

Na začátku pásu se nějaká slečna snaží upoutat pozornost mámy, která čeká se zaplaceným nákupem za pokladnama (dceru ještě pro něco poslala a ta po ní chce Billa kartu): Mami!! Mami!! Mami!!

Děda, co zrovna přišel na řadu a dává mi svoji Billa kartu, na mě: Támhle na vás volá dcera, mami.

Nebudu lhát, možná jsem mohla být trochu milejší, ale fakt mě nenapadlo, že nenalíčená vypadám tak staře, taky jsem trochu nevyspalá a před dědkem už mě načali 3 lidi v řadě, když všichni platili 60-80 Kč dvoutisícovkou. Taky mě trochu dostal, když mi ještě i řekl "mami".

Potom, co jsem hodila okem po slečně, jen pro odhad: To asi těžko, to bych jí musela mít v 10.

[zatracenapoezie]

~moje duše mi už nepatří~

a jak dlouho tancuješ s démonem, dokud nezačneš se jím stávat?

je to tak strašně jednoduchý, vždyť stačí si začít víc brát, než umíš dávat.

tak děsivý fialový oči. “mám z tebe strach”

všechny tvoje pocity rozlítnou se jak hvězdnej prach, protože vlastně nikdy nebyly tvoje.

jsem vrah vlastní duše.

zmatený chvíle, v realitě nenajde ani jedinej dílek. a tak odchází.

naivní snílek, co nikdy nevěřil na peklo.

ze všech stran se strašně bezmocně snažíš přivolat to jediný světlo. ale žárovka praskla a svíčka vyhaslá co plive jen dým.

chutě tak zmatený, že topíš se v závěji nejdražších vín.

ten chtíč má jen tvůj klín a taky ti nepatří.

řvi a ukazuj rohy.

ukaž mi tolik vět, kolik jen v tobě je. chci lásku a taky slohy. vždyť víš jak miluju slova a tenhle náš svět. ty zas moje roztažený nohy.

zas a znova.

kdybys mě viděl teď, možná mě i vysvětíš.

kdy na ty moje upřímný lži zase naletíš?

vždyť víš že tak moc chci, aby mi láska v očích vzplála, ale zatím to jsou jenom pekelný plameny.

že už je ti dobře, že už tě zevnitř nepožírá temnota.

nahoru dolů.

jakoby ti snad docházela jistota?

mizí a já s ní.

[nejlepsipohadka]

(miluju toho člověka co v klalifikaci hlasoval šestkrát pro Hrátky s čertem)

Propaganda:

Hrátky s čertem

Jsou tam všechny druhy českejch čertů (twink, daddy, opelichanej mrzout, hodnej matla, pomatenej dušíchtivej Lucifer), Káča, která je nejvíc queer ikona, Dišperanda, která je druhá nejvíc queer ikona, Kabát neumí číst a psát (dyslexie a disgrafie for the win) a pan loupežník chodil k nám domů s dědečkem na víno do sklípku 🥰

Jak se budí princezny

Princezna na všechno přijde sama, legendární hlášky, Menšík hledající princeznu v pampeliškách

chytrá princezna, princ s vývojem charakteru, Menšík

[dalsimoravskyblog]

Služka: lepší, než jsme čekaly*

Je to tady, drahé oteplenstvo, historický lesbický film Služka je v kinech. A je to... film. Dojmy níže, spoilery zaručeny (ale nějak je označím, protože tipuju, že někdo z vás to třeba na rozdíl od Jana Žižky bude chtít vidět).

*(název není hrubka)

Pokud jste z Česka, vaše první dojmy pravděpodobně budou „mám aneurysma? proč slyším známé zvuky, ale ničemu nerozumím? je to počátek demence? přišla jsem do kina moc zhulená? what the fuuuuuck“. Já jsem byla v kině s anglickými titulky pro expaty, takže jsem se měla aspoň čeho chytit, ale v normálním kině budete nejspíš v háji. První scény se mluví slovensky (duh, je to slovensko-česká koprodukce) a ještě dialektem a ještě huhňavě. 

To je moje první seriózní kritika a zároveň pochvala. Uslyšíte spoustu jazyků, slovenštinu především, češtinu, němčinu, maďarštinu, francouzštinu a možná ještě nějaké další jazyky, co jsem stihla zapomenout. Jako amatérská lingvistka to miluju ♥. Bylo by cool, kdyby to někdo pořádně nazvučil! Bylo by to moc cool!

Esteticky je to každý lesbický historický film, takový standard, hezky se na to kouká, jsou tam kostýmy a tak (nejsem odbornice, jen korzetová scéna je trochu cringe).

Kromě jazykovědy se film zamilovaně pustil do tématu, který byste nečekali. Máte dvě vteřiny na zamyšlení. Jaká historická reálie si zaslouží pozornost v lesbickém rakousko-uherském dramatu? 

Jsou to hovna. Nemluvím v metaforách. Dozvíte se řadu věcí o vylučování na počátku století. Proč? To by mě sakra taky zajímalo. Ale poučená jsem rozhodně.

Anyway...

Teď to, proč jste sem přišli. Přežili jste předchozí pasáž, takže si to zasloužíte. 

VZTAHOVÉ SPOILERY Vztah dvou hlavních hrdinek začíná tvrdou šikanou na pracovišti (netěšte se na sexy enemies to lovers, těžko můžou být enemies, když jedna je podřízená té druhé), drsně eskaluje do intimního tance na schodišti... Pak okamžitě mají sex. Žádný vykrucování. A pak mají sex ještě několikrát, není to moc ošizený, ani moc exploatační, cute 10/10. Na konci ani jedna z nich nezemře! Neskončí spolu, ale není to drtivou tíhou historických okolností a agresivní homofobií (všichni, co na ten vztah přijdou, jsou překvapivě vychillovaní, dokonce i z místního úchyla se vyklube spojenec a kámoš), ale zbabělostí jedné z nich prožít cottage core romanci na salaši (honestly nevím, jestli jsou tam hory, odmítám z principu rozumět geografii). 

Všichni víte, proč tu jste, takže teď už jen rychloběh dalšími postavami a dějovými linkami podle zajímavosti specificky jenom pro mě.

Aňa Geislerová, přístav srozumitelné češtiny, hraje pokročilou lesbu (čti sufražetku a čarodějnici), bezkonkurečně nejlepší postavu ever. Nesouhlaste a plačte svou hloupostí.

Zuzana Mauréry se v posledních letech stala milf mých snů, ale její postava je spíš blbá a nepříjemná. Ne bez záměru. Představte si typickou strážkyni patriarchátu, ale líp oblečenou, protože žije v době první světové. Rozhodla jsem se, že ji shipuju s postavou Geislerové, a stojím si za tím. (Zábavný detail – ač slovenská herečka, ve filmu mluví německy a česky).

Vica Kerekés prožívá patetickou heterosexuální story jak z Chvilek pro tebe, je to smutné, ale jakože schválně smutné. Pasovaly jsme ji (my, návštěvnice kina) na tragickou bisexuálku. Pochopíte proč.

Pak jsou tam nějací chlapi, ale to nestojí za řeč, protože drtíme patriarchát. 

Ok, jedna myšlenka o jedné mužské postavě, že jste to vy. Z války se nejmenovaný muž vrátí bez nohy a bez oka a chování skoro všech k němu je odporné a těžko se na to kouká. Trochu pomáhá, že to už před úrazem byl masivní kretén a to se nezměnilo. Ale stejně si člověk uvědomí, že ableismus má dneska (obecně) aspoň méně násilné projevy. Brrr.

Když už jsme u ableismu, tho. Tohle je katastrofální oslí můstek. Hlavní postava služky, Anka, je potvrzená obyvatelka autistického spektra. Přiznávám, že jsem to při sledování nepochopila, ale scénáristka a autorka předlohy to takhle napsala. Takže zmiňuji pro všechny autistické a jinak neurodivergentní koulaře v publiku. I see you, i lesbický slovenský film sees you. 

Na chaotický závěr připojím dvě myšlenky. 

Je vidět, když je něco natočené ženami o ženách. Tady je režisérka, scénáristky, autorka předlohy, všechny důležité postavy, všechny důležité vztahy a dějové linky, ženská témata (domácí násilí, sexismus, potraty). Kameraman se teda jmenuje Laco, ale nic není dokonalé.

Tento poslední point souvisí s tím předchozím. Od této chvíle očekávám, že v každém filmu uvidím nahou osobu na koštěti pobíhající po půdě za výkřiků „chcípni! chcípni!“ zremixované do halucinační koláže. You know, as a treat.  

[kralovna-ne-stesti]

Celý den jsem se včera těšila, jak za tmy vyrazím zpátky na chatu. Uvařím si s sebou meduňkovej čaj, vezmu si mikinu, vytáhnu lehátko do prostřed zahrady a budu pozorovat nejrušnější okamžiky letní noční oblohy. Moje milovaný perseidy.

Jenže... s tmou se začaly stahovat mraky... a taky jsem si v devět večer pustila Po stopách duchů a trochu se začala bát...

Až do půlnoci jsem to chodila kontrolovat na balkon. Bylo víc mraků než hvězd, takže jsem se rozhodla nikam nejet. Vážně mi to bylo moc líto. Zůstala jsem chvilku na balkoně, když se udělala díra v mracích. Jenže sousedi se pod námi u otevřenýho okna hádali a já si musela nahlas broukat melodii z Písně moře. Abych to neslyšela. Abych tam vůbec dokázala vydržet.

Viděla jsem jen jednu hvězdu. Předchozího večera jen dvě. Tři dohromady, za celý hvězdopád. Všechny jsem věnovala stejnému přání.

Mrzí mě, že jsem jich neviděla víc. Ne jen kvůli přáním, ale kvůli tomu, že to miluju, je to nádherný a magický a je to pro mě osobní.

Původně jsem si vůbec myslela že tuhle noc budu trávit na jednom konkrétním místě. Na místě, kam po tom všem odmítám vstoupit, jen tak, když vyloženě nemusím.

Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu své plány...

Jo, tady se někdo musí smát až se za břicho popadá. Všechno v troskách. Jak kdyby přes můj život prošlo tornádo. Jestli mám ale zůstat aspoň posledním zrnkem optimistou, aspoň spadlo i to, co mělo chatrný základy a to, co už se bortilo a já to přesto zatvrzele slepovala. Aspoň se na místě tý zkázy, v těch troskách, může stavět. Znovu. Líp. Stabilněji. Aspoň vím, co vítr smete, co voda podemele, a jak, snad proboha snad!, se tomu vyhnout. Aby se už nikdy nic podobnýho neopakovalo.

Aby už nikdy nic v mým životě nespadlo.

Abych konečně stavěla hodnoty, co přečkají každou bouři, povodeň nebo sucho. Možná to bude pod zemí, po tom co se stalo, atomovej kryt, ale, kurva, odolá všemu a já přežiju.

[lemondsaidbacon]

Couple of reasons

Je tady několik důvodů, proč je extra super awesome mít rád život.

Za prvé, jak říká Louis CK, to co dostaneš v základním životním balíčku je, že prostě můžeš spoustu věcí a třešničkou je sex, kterej je zdarma

což neplatí pro všechny a vždycky, ale pro některé (a zvlášť pro tebe) je to self-sex několik dlouhých let života

A jestli mě něco naučila moje práce tak je to to se každej den zastavit a mrknout na to, co se vlastně dělo.

A taky tě to naučil film About Time, protože ho prostě miluješ kvůli tý scéně nakonci s mrtvym otcem

A vlastně si často říkám, jak je skvělý, že můžu, i když dělám prasárny vůči sobě, baví mě změna stavu mysli v tom, že si prostě uvědomuju, že můžu. Stejně jako se můžu rozhodovat "blbě", tak se můžu rozhodovat "dobře"

Jo, ta relativita je tam naschvál

A připomíná mi to moji nejoblíbenější knížku od Steinbecka - Na východ od ráje a hovory s mámou o "timšel", dle Steinbecka starého židovského vyjádření "můžeš" týkajícího se přikázání.

Buďme fér, píšeš to ve světlej moment třídenní jízdy na hnusu

Vrací mě to prostě k práci zpátky, proto ji miluju. Potkávám lidi (ok, teď už ne páč jsem fakyn v kanclu), kteří jsou narozeni v různých prostředích a za různých podmínek, nicméně každej z nich má svůj náhled na svět, na to, co je dobře a co špatně na to, jak ho chtějí vlastně prožít, ať už velmi blízko minutu po minutě nebo velmi vzdáleně ve snech a plánech.

Nabízet odpovědi někomu na to, jak žít svůj život, je blbost. Stejně jako nabízet sobě vžitý konstrukce života je blbost. Je strašně hezký, jak vlastně nic "není" a všechno je předaný orální či víceméně psanou tradicí lidma před náma.

A jasně, najdem lidi kteří si to vyloží jako: "dělej si co chceš" ve smyslu buď tu jen pro sebe. Nicméně když tu umím být i pro druhý, vnímat je (a teď nic grandiozního, stačí přece těch pár, co máme nejblíž - tak to myslím) a být s nimi tak je tu fakyn krásně.

No a dost

Víc netřeba plodit, mentální poznámka. Je hezky!

[payosaurus]

ten heroin mě ničí, mám strach, ziju ve strachu furt.

poslední dny jsou pro mě vážně moc těžký, už nedokážu takhle dál fungovat, vážně ne. mám pocit, že jsem na všechno zapomněl, nedokazu myslet, nedokazu jist, pít, ležet, sedet, vůbec nic.

myslim jenom na to, jestli mám dost drog na to, to přežít. bojim se abstaku, ale taky se bojim smrti, ale občas mi připadá, že smrt miluju tak moc, že nedokážu prestat brat drogy.

je mi ze mě na nic, prodávám to poslední co mi na světě zbylo, moje tělo.

ale co mám dělat jinyho? mám snad na výběr?

samozřejmě, že mas pavle.

mne to, ale tak nepřijde. nedokazu žít normálně, nejde mi to.

včera nebo před týdnem, já nevím. ležel jsem v ty špinavý posteli a představoval si jak jsem někde na pláži a všude kolem mě je písek a ten křik z vedlejšího pokoje jsem proměnil na zvuky oceánu a bylo mi tak moc dobře, na chvíli jsem dokonce zapomněl, že všechny ty hezký pocity vyvolal heroin.

ta látka v tý jehle která mi dává pocit štěstí na těch par hodin, ta látka která mě drží při životě, ta látka která semnou byla ve všem. stála při mém boku a nikdy mě neopustila.

v tom je asi ten problém, ja ten heroin vazne miluju, jako člověk miluje člověka nebo jako slunečnice milují slunicko, jako maminka která vidí poprvé své miminko.

tohle píšu u někoho v koupelně, nikdy jsem tady nebyl a trochu to tu smrdi, ale je tady hezky.

nevím jestli prší a ani to nechci nikdy vědět.

[cold-bedroom]

24. 7.

Emoční kocovina/úzkost jak prase:

Vlastně mě to baví - jak ti zkamení obličej, když začnu říkat něco, co se ti nelíbí. Vztekáš se; jak můžeš, jak je to možný? A pořád říkáš, že mě znáš. Tolik mě znáš... A nemůžeš vystát, že se měním, měla bych přece zůstat pořád stejná, dál předstírat, že jsem víc, než jsem.

Ty mě tolik znáš, přece! Můžeš mi proto říkat, co bych měla a co bych neměla. Jen na to - abys věděl, že jsi mě rozebral na kusy a pokaždý co tě vidím, brečím pak dokud neusnu - mě asi neznáš dost dobře?

Navíc ta tvoje nečinnost. Taková nečinnost by mě zabila. Jak můžeš přežít, že nežiješ?

Kéž bys mě nechal být a odjel daleko.

(PS: když se opiju šíleně miluju svoje město a vůbec ze sebe vykřesávám takovou zamilovanost na všechny strany, až je z toho můj Sládek celý nesvůj)

(PS2: možná bych měla přestat pít a začít brát antidepresiva - ale strašně se bojím, že pak nebudu schopná psát)

[schnuffel-danny]

Jen ti chci říct, že mě moc hřejou u srdce tvoje vzkazy v tazích. Čtu si je všechny a dělá mi ohromnout radost vidět, že se ti obrázky ode mě i po dlouhé době pořád tak líbí <3

Hned jak budu mít čas nazbyt, nakreslím ti tvoje zlatíčka znovu :)

KÁMOOO já ty věci od tebe tak miluju qwq si je fakt musím vytisknout a nalepit na zeď mi dělaj takovou radost ani nevíš...

[bliju]

Sunday, 22.10. 2023

MALTA říjen 2023

Malta byla v mém hledáčku poměrně dlouho, takže když někdy v červenci vyběhly letenky kolem 3000,-, tak jsem neváhala. Bydlení jsem nějak nemohla sehnat za rozumnou cenu, takže jsem nakonec měla pěkné a velké Airbnb v části Pieta. Jelikož let byl pozdě večer, tak jsme přiletěli až kolem 1 v noci a z letiště se nedá dostat jinak, než taxíkem.

První den jsem vyrazila do Sant'Anton Gardens, kde se natáčely scény pro Game of Thrones a navíc miluju zahrady. Vstup je zdarma. Já si na cestování po ostrově koupila za 15 Euro kartu na 12 jízd. Vždycky si člověk jen pípne u řidiče. MHD je dobře značené, na každé zastávce jsou čísla autobusů, které tam staví (vše je na znamení, takže musíte dávat pozor a mávat) a i jízdní řády (v těch nejsou vypsané úplně všechny zastávky, spíše směr, kam to jede). Pak jsem jela do Mdiny, kde jsem prošla celé město a jeho malé a nekonečné uličky, opět nějaké lokace z GOT a pak jsem šla do Church of St Dominic & The Blessed Virgin, kde byl vstup 5 EUR a taky se tam natáčelo GOT. Odpoledne už jsem jela domů a jelikož bylo ještě hezky, tak jsem šla k moři. Ve městě nejsou žádné "klasické" pláže, ale jsou vytvořené na kamenech pod promenádami. Za mě to bylo hrozně super - moře na některých dělá malé bazénky, jinde zas máte schůdky přímo do moře a všude bylo jen pár lidí a klid. Já měla nejbližší asi 15 minut a to Rock beach Pieta. Pak jsem ještě byla na Fond Għadir Beach a ta se mi líbila moc.

Druhý den jsem se vydala na Gozo. Autobusem to bylo k přístavu Cirkewwa prakticky přes celý ostrov, takže cesta trvala asi 1,5 hodiny jelikož je tam asi jen jedna silnice, takže silný provoz a zácpy. Trajekt pak jede asi půl hodiny (2x za hodinu) a stojí 4,65 EUR. Na terminálu byl dost zmatek, jelikož na cestu tam lístek není třeba, ale je potřeba jen na cestu zpět. Ovšem musíte si ho koupit již zde před odjezdem. Na Gozu jsem chtěl jít kus Gozo costal walt a to do Xlendi, což mělo být asi 10 km. Začátek cesty byl super, krásný výhledy na útesy a několik prázdných plážiček na koupání. Ovšem za pláží Mġarr ix-Xini stezka vedla po silnici a to několik kilometrů. V tom horku bylo jak vyhlazovací pochod. Došla jsme tedy do Xewkija a tam sedla na autobus a do svého původního cíle dojela :D Tam jsem teda čekala větší pláž - takhle byla tak pro 10 lidí, ale i tak jsem tam našla místo a odpoledne si tam poležela a vykoupala se. Pak už jsem směřovala do do Victorie a do její Cittadelly. Ta mě fakt překvapila, jak byla rozlehlá. Bylo to jak město ve městě. No a pak už jen busem k trajektu, trajektem na Maltu a opět busem domů.

Jelikož předchozí den byl poměrně náročný, tak 3. den jsem si dala jen beach day. Jela jsem busem na Golden Bay beach a tam jsem strávila celý den opalováním, koupáním a popíjením drinčíků z beach baru. Původně jsem myslela, že bych si ještě dala kousek procházky po útesech, ale bylo fakt horko a navíc se pláž během dne hodně zaplnila a já měla strach, abych se nějak nacpala do busu, jelikož jezdil jen 2x za hodinu a tahle procházka by mě navíc vyhodila až na další zastávce po konečný.

Poslední celý den jsem se rozhodla si udělat boat trip na Comino a podívat se na slavnou Blue lagoon. Výlet jsem koupila na netu za cca 700,- a vybrala jsem si cestu menší lodí (cca pro 20 lidí) a odjezdem ze Sliemy. Hodně lodí odjíždí z St. Paul's Bay a tam se mi busem prostě znova jet nechtělo :D Takže dopoledne jsem se válela ve Sliemě na pláži a pak jsme vyrazili. Cesta byla rychlá a v pohodě, sice to docela házelo, ale mě to nijak nevadilo. Cestou jsme se u Comina asi hodinku koupali u různých jeskyní a skákali z lodi a bylo to super. Pak jsme měli asi 4 hodiny přímo na ostrově a v Blue lagoon. Ta mě teda překvapila, jak byla i v tuhle dobu přeplněná lidma. Ostrov je asi úplně neobydlený (nebo jsem na žádné známky života nenarazila) a je to vlastně jen skála, takže tam nejsou žádně krásné pláže, ze kterých by si člověk užíval tyrkysovou vodu. Když máte štěstí, tak seženete místo na lehátku, která jsou placená a postavená na relativně rovných kamenech. Pak taky můžete být na nějakém malém kamínku/skalce u vody. Nejvíc lidí vysedává (polehává) na skále x-metrů od vody. Já šla na druhou stranu ostrova, kde sice není tyrkysová voda, ale i tak je hezky čistá a průzračná. Navíc je tam spousta místa k ležení (velké kameny) a mnohem míň lidí. Co mi tam přišlo fakt nemísný byly stánky prodávající koktejly a jídlo a vyřvávající diskošku.

Jelikož jsem měla let až večer, tak jsem si poslední den nechala na Vallettu. Tam jsem si kus od Autobusáku uložila do úschovny Stow Your Bags zavazadla, abych měla na courání po městě klid. Za 6 hodin jsem teda platila 11 EUR, ale v tom vedru jsem fakt neměla chuť se tahat s batohem a taškou. Pak už jsem nej náhodně procházela uličky města, jeho výhledy a zahrady (Lower Barrakka Gardens a Upper Barrakka Gardens), což jsou za mě top místa. Z Upper gardens vede výtah dolů k přístavu, kde se dá vyrazit tradiční loďkou do "3 cities". Výtah stojí Euro a lístek je na cestu dolu a nahoru, což se za mě vyplatí :D Vyhodí vás kousek od místa, kde vyráží "převozník". Já chtěla jen do Vittoriosy. Loď je vlastně místo busu, takže můžete nastoupit a vystoupit kdekoliv a pak si jen chytnete další. Jedna cesta stojí 2 EUR a je to super zážitek. Já pak courala po Vittoriose, dala si tam oběd a jela zpět do Valletty. Cesta trvá asi 10 minut a loďky jezdí každou chvíli. Já teda ani jednou nemusela čekat ve frontě a hned jsem se nalodila, ale když jsme se vraceli zpět do města, tak už tam docela fronta byla. Loďka je pro 6 pasažérů. Pak jsem se ještě šla podívat na The Valletta Waterfront, vyjela výtahem zase nahoru, dala si zmrzku, ještě je trochu prošla, vyzvedla si zavazadlo a už jen jela na letiště.

[takovanormalnielie]

20.5.2024

Začínám garfieldovatět. Lasagne miluju celej život. Bylo to první jídlo, co jsem se naučila uvařit, ale poslední dobou začínám i nesnášet pondělky. Je spousta práce, trvá mi to dlouho, jsem zabržděná po víkendu a mám pocit, že všechny akorát zdržuju, protože od mýho týdenního plánu se odvíjí všechno ostatní. Dneska jsem to poslala až v půl pátý. Trochu jsem zmatkovala a musela to párkrát přepracovat. Vedle v kanclu na výrobě všichni dostali covid a N. dostala do těla nějakej šílenej zánět. Natekly jí všechny končetiny a má teplotu. Dojela jsem pro test (negativní), obstarala jsem zbytek zahrady a domácnosti a poslala N. spát dřív. Musí jí to strašně bolet, protože ona moc často nepláče. Dala jsem jí silnější prášek na bolest, protože Ibalgin je v tuhle chvíli už úplně zbytečnej. Ráno jí odvezu k doktoroce a domluvím jí odvoz zpět. Chudinka nemůže ani chodit.