#milan mikuláštík

[makapansgat]

Walking Pebbles (after Fernando Botero)

[fuckyeahplattenbau]

Prague-Barrandov, Czechia by Milan Mikuláštík

[lucianatamas]

https://www.facebook.com/events/413707850403964/?ref=newsfeed

https://www.satmareanul.net/2021/12/01/bienala-jurnal-de-virus-la-muzeul-de-arta-din-satu-mare/

S-a calculat că, în unele zile din perioada de vârf a pandemiei, s-a pierdut un număr aproape la fel de mare de vieți ca în timpul Revoluției de la 1989. Războiul sanitar, deci, combinat cu tot felul de alte forme de război hibrid, a dus la răsturnări / mutații greu cuantificabile. Anul 1989 a determinat căderea unor ziduri și frontiere. Pandemia determină reapariția altor ziduri, garduri de sârmă ghimpată și limitări / distanțări de tot felul. După 32 de ani de la Revoluția Română, cu începere de vineri, 26 noiembrie 2021, de la orele 17:00, în incinta Muzeului de Artă din Satu Mare, sub titlul „Bienala Alb/Negru: Jurnal de virus”, ni se oferă posibilitatea de a „răsfoi” viziunea unor artiști, scriitori și curatori despre ceea ce este – și se pare că va mai rămâne, pentru o perioadă – „homo pandemicus”. Proiectul a fost conceput, dezvoltat și promovat de Dan Perjovschi, împreună cu artista și curatoarea Alina Andrei, fiind un work in progress publicat online pe rețelele de social media ale Galeriei White Cuib din Cluj-Napoca. Bazându-se pe bunele sale relații personale, artistul român Dan Perjovschi a invitat să participe la proiect creatori din România, Spania, Germania, SUA, Marea Britanie, Austria, Italia, Portugalia, Grecia, Cehia, Bulgaria, Uruguay, Indonezia, Columbia, Franța, Malaiezia, China, Japonia, Polonia, Republica Moldova, Ungaria și Muntenegru. În anul 2020, proiectul a mai fost expus de Galeria White Cuib din Cluj Napoca, apoi a putut fi vizitat în cadrul Romanian Design Week din București. Recent, a fost expus și în Madrid, la ABM Confecciones (curatoarea evenimentului fiind Gloria Luca). Artiştii implicaţi în proiect: Dan Perjovschi (RO) Ana Kun (RO) George Roşu (RO) Aldo Giannotti (AU) Olivier Hölzl (AU) Gloria Luca (SP) Tudor Pătraşcu (RO) David Böhm & Jiří Franta (CZ) Cosmin Haiaş (RO) Răzvan Cornici (RO) Cathy Burghi (UY) Benedek Levente (RO) Oana Lohan (FR) Cristian Răduţă (RO) Minitremu (RO) Bartha Sándor (HU) Restu Ratnaningtyas (IN) Marishka Soekarna (IN) Magdalena Pelmuş (RO) Luciana Tamas (GE) Zara Alexandrova (GE) Zoran Georgiev (GE) Roberto Uribe Castro (GE) Alina Andrei (RO) Invitații speciali: 3 137, Cristian Alexa, Sabina Aldea, Silvia Amancei & Bogdan Armanu, Daniel García Andújar, Florin Arhire, Isa Balog, Ion Barbu, Lucian Barbu, Beagles & Ramsay, Andra Beligan, Anca Benera & Arnold Estefan, Naomi Bildea, Brent Birnbaum, Alex Bodea, Daria Borsa, Răzvan Botiș, Luchezar Boyadijev, Vlad Brăteanu, Michele Bressan, Cosmin Bumbuț, Dan Burzo, Frank Bz, Radu Carnariu, Squeak Carnwath, Banu Cennetoğlu, Simion Cernica, Ramona Chirica, Ciprian Ciuclea, Eduard Constantin, Larisa Cont, Oana Coșug, Mihail Coşuleţu, Alicia Crasiuc, Lavinia Creţu, Ştefan Radu Cretu, Andra Cati, Dana Catona, Suzana Dan, Hans D. Christ, Megan Dominescu, Andrei Dosa, Latifa Echakhch, Farid Fairuz, Andrei Flocea, Alexandru Faur, Diana Filimon, Dora García, Cristina Gagiu, Cristi Gaspar, Bogdan Gârbovan, Bogdan Georgescu, Diana Grigorescu, Gergely Hory, Ovidiu Hrin, Andreea Harabagiu, Mihai Iepure-Gorski, Lucian Indrei, Susanna Inglada, Tadija Janičić, József Bartha, Quentin Jouret, Pravdoliub Ivanov, Rie Kawakami, Kispál Ágnes, Attila Kispál, Szabolcs Kisspál, Takehito Koganezawa, Jadranka Kosorcic, Eva Koťátková, Dana Koťátková, Levente Kozma, Ute Krafft, Mischa Kuball, Karolina Kubik, Raphaël Larre, Eirini Linardaki, Natalia Marc, Andreea Mare, Tincuța Marin, Alina Marinescu, Andreea Medar, Alex Mihăileanu, Hortensia Mi Kafchin, Milan Mikuláštík, Isola Milano, Alexandra Mocan, Bianca Mocan, Emilian Mocanu, Niță Mocanu, Eliodor Moldovan, Vlad Moraru, Ivan Moudov, Tudor Mureşan, Alexandru Munteanu, Simona Nastac, Cătălina Neculai, Mona Nicoară, Tuan Nini, Cătălina Nistor, Oberliht Association, Yuki Okumura, Miklós Onucsán, Andrei Pacea, Eugen Palagub, Daniela Palimariu, Vincent Parisot, Manuel Pelmuș, Gluklya, Mihai Plătică, Cristi Pogăcean, Delia Popa, Camelia Popescu, Caterina Preda, Ioana Preda, Silviu Preda, Andrei Pungovschi, Abel Rad, Lea Rasovszky, Saddo, Matei Rădulescu, Oliver Ressler, Cristian Rusu, Patrick Roussel, Șerban Savu, Dimitar Solakov, Nedko Solakov, Alexandru Solomon, Ada Stan, Raimar Stange, Iza Tarasewicz, Oana Tănase, Krassimir Terziev, Tudor Toader, Iulia Toma, Remus Țiplea, Tomáš Vaněk, Jaro Varga, Sorina Vazelina, Casandra Vidrighin, Dăruieşte Viaţă, Simona Vilău, Iuliana Vîlsan, Elena Vlădăreanu, Ioana Vreme Moser, Trevor Yeung, Laurenţiu Zbîrcea, Fani Zguro. Curatori: Alina Andrei Felicia Grigorescu Luciana Tămaș (Text de Luciana Tămaș)

[matusburanovskyproduction]

Art For a Better World (2017)

Visual identity for the exhibiton at NTK Gallery. Curated by Milan Mikuláštík. 

Screen printed at UMPRUM (Academy of Arts, Architecture and Design in Prague) on Pink Rainbow®.

[paskvilnet]

Má vlast

Pseudovlastenecká výstavka pod lapidárním názvem Má vlast, kterou připravil kurátor Radek Wohlmuth a umělec Vít Soukup, se nesnaží o nic jiného než diváka pobavit na osvědčené téma. Nic víc, ale také nic míň. Ono totiž, vyrobit vtip, který do druhého dne nezapomenete je - jak známo- docela těžké. A tak i na této výstavě, se smíchaly ty snadno zapomenutelné s těmi lepšími a trvalejšími.

Kacířstvím zavánějící humor na vlastenecké téma je typicky český a proto také srozumitelný (většinou) jen v místním kontextu: od symboliky české vlajky, přes Masaryka, Rumcajse, škodovky, Havla a Millerova krtečka až po vysněné Modré moře omývající břehy jižní Moravy.

Maxim Velčovský si vypůjčil lidový cibulový ornament a z mrtvého diktátora vyrobil téměř turistický artefakt: porcelánovou zdobenou hlavu Klementa Gotwalda pokřtil jako Ornament a zločin.

Milena Olivová byla vybrána se svými osvědčenými výšivkami, kterými trpělivé zpracovává něco tak pomíjivého jako je denní tisk. Tentokrát vysekla "bleskové" zprávy.

Poetičtější hru nabízí Stanislav Zámečník v podobě světelné školní mapy Evropy, kde se Česko ocitlo u Modrého moře, jež klidně pohřbilo některé okolní země.

Obrazy poklidných všedních chvil, asi jako když každá rodina vyrazí na víkend na chalupu, vytvořil Petr Malina v malých formátech jakoby z rodinného alba.

Veronika Holcová oživuje legendu Blaníka a hrdinných zachránců českého národa - ovšem ve formě pohádkového obrazu, který spíš než kdy jindy vznikl na (či po) houbovém tripu.

Pod převráceným pseudonymem Iva Slovenčíková a Jan Junek se skr��vá instalace krtčích hromádek s českými vlaječkami a jednoduchá interaktivní hra na obrazovce, kde se dají naklikat jakési obrazy národa českého pod ikonkami krtečka.

Známý ilustrátor Respektu Pavel Reisenauer se účastní svými kritickými glosami na téma české malosti, kde nechybí ani král Šumavy, český dvouocasý lev, Kuba, Anče, hajný a Trautenberk.

Poněkud nepovedenou parodii na mediální téma vystavil Radek Macke, který má rád třecí plochy a známé figury. Obvykle používá i Boha, tentokrát se soustředil na hvězdný pár Milan Knížák + paní prezidentová.

Asi nejdrsnější humor použil ve své počítačové instalaci Milan Mikuláštík. Na základě pravidel počítačových her vytvořil černou verzi ze záběrů pohřbu tatíčka prezidenta Masaryka. Konstatování konce hry s ušlechtilým profilem na katafalku - game over je skutečně víc ze života, než z virtuální reality.

Výstava ve výstavní síni Vysoké školy uměleckoprůmyslové představuje především mladé autory - studenty nebo čerstvé absolventy uměleckých škol a jejich prostřednictvím nepřímo reaguje i na uhlazenost snobských podniků v oficiálních výstavních prostorách. Nechce se ani omylem tvářit jako expozice "velkého" umění, ale právě jen jako nabídka aktuálních vtipů. Vypovídá mimo jiné i o tom, že umělci se už dneska neberou tak vážně a že punk rozhodně není mrtvý.

Potrvá do 9. února 2001.

[atelier-objektprostorakce-fud]

Ateliér Performance Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem vás zve na výstavu klauzurních prací zimního semestru 2017/18. Od čtvrtka do soboty 8.–10. 2. 2018 / Budova FUD, Pasteurova 9, kampus UJEP / Otevřeno Čt, Pá: 10–18 h, So: 12–18 h Ateliér Performance nabízí to nejčerstvější z mladé umělecké scény. Komentované prohlídky Ve čtvrtek a v pátek provedou zájemce výstavou studenti oboru Kurátorská studia. Sraz v 11 hodin v atriu FUD Ve čtvrtek odpoledne si bude možnost vyslechnout odborný komentář k vybraným dílům od externích teoretiků, kurátorů a umělců (Milan Mikuláštík, Daniel Novák, Lenka Sýkorová, Miroslav Hašek). Sraz ve 13 hodin v atriu FUD Hromadné komentované prohlídky pro žáky středních škol je možné sjednat předem. Kontaktujte e-mailem Báru Čápovou: capovabara@gmail.com

[archiveofprolbems]

On Media Reality / O mediální realitě

Documentary, 45minutes long, English subtitles, 2008

On the 17.06.2007 art group Ztohoven secretly altered Czech TV broadcast. They inserted footage into the Panorama program of ČT2 channel showing illusionary nuke explosion in picturesque setting of Krkonoše Mountains.

Their aim was to contribute to discussion about media manipulation, hence the entire action was called “The Media Reality”. However in the end, it touched upon many other topics. Regardless of the action’s point, the artists were labeled dangerous hackers and digital pirates. The debate about media (in)dependence swiftly turned into a hoax accusation. Whole hell broke loose as they accidentally tapped system’s weak points, many more than they had originally expected. These days seven members of up to the point anonymous group are dragged from court to court. Fined by the council for public TV and radio broadcast on one side, awarded by National Gallery’s prize NG 333 on the other, Ztohoven members gave birth to an action which, over the period of one year, has grown into unforeseen dimensions.

účinkují Ztohoven, česká média, Jiří Baumruk, Helena Fibingerová, Petr Uhl, Martin Krafl, Daniel Růžička, Ludvík Hlaváček, Jiří Přibáň, Radek Etrych, Jan H. Vitvar, Milan Knížák, Jiří David, Milan Mikuláštík, Karel Vachek a další

Trailer: vimeo.com/1350779

Website: http://medialnirealitu.chtel.biz/

Source: http://www.sgnlr.com/

[mikulastik]

Samostatná výstava Milana Mikuláštíka v Ústí nad Labem / Milan Mikuláštík one man show in Ústí nad Labem

Milan Mikuláštík - Makapansgat / k (pre)historii ready-madu / to the (pre)history of ready-made

vernisáž / opening17. 2. 2016, 18:00termín výstavy / exhibition run18. 2.-18. 3. 2016Galerie NF, Resslova 1717/8, Ústí nad Labem

http://www.gnf.wz.cz/

--------------------------------- THE FIRST PORTRAIT THE FIRST READY-MADE, 3,000,000 YEARS BEFORE DUCHAMP THE FIRST EMOTICON The Makapansgat pebble, aka “the pebble of many faces”, is jasperite cobble of 6 cm measure with natural chipping on one side that make it look like a stylisation of a human face. The pebble is interesting in that it was found together with the bones of Australopithecus in a cave in Makapansgat valley, South Africa. Though it is definitely not a manufactured object (artefact) but naturfact, it has been suggested as the earliest example of symbolic thinking and of aesthetic sense of our ancestors. It is also considered to be the first representation of human face in history. Because the Australopithecus specimen transfered the pebble into the instituttional context of his primitive tribe, we can think about it as first ready-made. Three million years before Duchamp! It is also probably the oldest example of today popular emoticon-smiley :) --------------------------------- PRVNÍ PORTRÉT PRVNÍ READY-MADE, 3,000,000 LET PŘED DUCHAMPEM PRVNÍ EMOTIKON Makapansgatský oblázek (Makapansgat pebble), známý také jako “oblázek milionu tváří” je archeologický nález z 20. let 20. století, umístěný dnes ve sbírkách londýnského přírodopisného muzea, který je obecně pokládán za nejstarší nám známou reprezentaci lidské tváře. Z mineralogického hlediska se jedná o cca 6 cm veliký zploštělý oblázek jaspisu, na jehož jedné ploché straně se nachází tři vrypy evokující stylizovanou podobu lidské tváře. Důležité byly okolnosti nálezu - oblázek byl objeven v jeskyni v jihoafrickém údolí Makapansgat společně s ostatky australopitéka. Zpočátku se zdálo, že zde archeologové stojí před nejstarším uměleckým artefaktem. Na základě vědeckého výzkumu bylo nicméně zjištěno, že antropomorfní vrypy na povrchu kamene nejsou dílem hominida, ale vznikly působením přírodních vlivů. V případě Makapansgatského oblázku tedy nejde o artefakt, nýbrž o tzv. naturfakt. Vzhledem k tomu, že nejbližší zdroj příslušného nerostu leží několik kilometrů daleko od místa nálezu, domnívají se vědci, že dotyčný jedinec kámen náhodně objevil, díky jeho mimetickým vlastnostem si jej ponechal a patrně jej určitým způsobem sdílel s příslušníky své tlupy. Význam nálezu spočívá mimo jiné v tom, že se zde poprvé u předchůdce člověka setkáváme se slibnými důkazy o přítomnosti zárodků estetického vnímání a schopnosti myšlenkové abstrakce. Představy, že byl oblázek používán k votivním, či podobným účelům, zůstávají v hájemství dohadů. Jestliže však připustíme, že šťastný pravěký nálezce kámen v jistém smyslu integroval do institucionálního rámce své primitivní tlupy, můžeme říct, že před námi leží historicky první ready-made. Tři miliony let před Duchampem! Kromě toho lze makapansgatský oblázek považovat za první známý emotikon-smajlík :)

[joyfulbelieverpoetry]

[makapansgat]

Racing Pebble (after Jacques Henri Lartigue )

[makapansgat]

Sea Pebbles (after Martin Parr)

[makapansgat]

Pebbles in the Car

[makapansgat]

International Pebble

[makapansgat]

Performative Pebbles (after Abramovic & Ulay)

[makapansgat]

Black Pebble

[makapansgat]

Radical Pebble