#milá romance

[teplejtrouba]

Jakožto beztelevizní dítě, co nebylo rodiči řádně kulturně dovzděláno, co taky bylo genialitou Návštěvníků počastováno poprvé jen nedávno, se pod tohle nadšeně podepisuji a přidávám další věci, co jsou dle mého názoru k nadchnutí:

je to Scifíčko™, naprosté ztělesnění tohoto výrazu. geniální retrofuturistická estetika, sexy plešky, dáda patrasová (prostě dáda patrasová. buď chápete či pochopíte), mě osobně místo kolotočáře kodeta s kovbojákem více zaujal pohledný doktor s teplým pocítěníčkem, ale každému své. je to bolestně a nádherně česky osmdesátkové, v jedné epizodě má pár scén mladý ondra vetchý jako zdravotník, mezi hlavními postavami není jeden, ba dva Divní Postarší Muži a oba slejou, jednoho z nich hraje dokonale zmatený vlastimil brodský. ANO, HUDBA!! s velkým há. nebe scifíčkových synťákových dramatických tónů, titulky jsou pro mne nepřeskočitelné, jelikož znělka fackuje. figurují Věcindy™, součást výše již oceněných pochybných vědeckofantastických nápadů. hlavní romance (s dádou) je překvapivě milá, všechny ostatní postavy jsou v tomto ohledu buď tragédi nebo nezainterestováni (silná aroace energie některých z nich). ocenit se dá další spousta věcí, ale nechci příliš vyzrazovat. obecně je to prostě snůška tragikomické poťouchlosti a děj je do očí bijícně předvídatelný i naprosto neviděně nepředvídatelný zároveň.

pokud jste to nikdá neviděli a nevíte, jak to skončí, Božínku, nejste připraveni. cokoliv si během sledování mimořádně chaotického děje usmyslíte, že by mohlo být koncem, to určitě nebude, mne to totálně vyfackovalo.

Těsně před koncem roku jsme se ségrou zhlédly seriál Návštěvníci. Já jsem je viděla jednou jako dítě (čti: před stovkami let), ona je nikdy neviděla (čti: má tiktok). Pokud jsou tu obrozenci, kteří jsou Návštěvníky nepolíbení, vyzývám je tímto, aby to neprodleně napravili.

Návštěvníci totiž mají úplně všechno:

pochybné vědeckofantastické nápady, divně naturalistické animace, poníka převlečeného za mutantíka, bizarní taneční sekvenci (Wednesday by se mohla učit), delfíny, epické akční scény s výbuchy, ekologickou katastrofu, Helenu Růžičkovou, neskutečně sexy Jiřího Kodeta v kovbojském klobouku, stupidní hlavní postavy k pomilování, HUDBU, vteřinové vysílání Eurovize, sovětský hybridní vůz, humidování

Budete je milovat.

[kitikara]

Chapters: 43/? Fandom: The Avengers (Marvel Movies) Rating: Explicit Warnings: Creator Chose Not To Use Archive Warnings Relationships: Steve Rogers/Tony Stark Characters: Tony Stark, Steve Rogers, Pepper Potts, Bruce Banner, Natasha Romanov, Clint Barton, Justin Hammer, Hugh Hefner - Character, James "Rhodey" Rhodes, Jarvis (Iron Man movies) Additional Tags: Humor, Sugar Daddy, Slow Build, Fluff, First Time, Virgin Tony Stark, Fake/Pretend Relationship, Homophobia, Sexual Tension, Unresolved Sexual Tension, Getting Together, Oral Sex, Fingerfucking, Drunk Sex, Romance Summary:

Pro nikoho, kdo zná Tonyho, není žádným překvapením, že mluví dřív, než myslí. A proto není ani žádným překvapením, že jeho zbrklost přivádí do průšvihu nejen jeho, ale i ostatní... třeba Stevea. Ale Tony přísahá, že nemohl dělat nic jiného!

[madrmia]

Una pequeña pero influyente Comunidad

Visita al Jewish Cultural Historical Museum de Curaçao, de la mano de la Sra. Myrna Moreno, Curator del museo y descendiente de una de las familias de esa pequeña comunidad que aporta esos curiosos objetos de gran valor histórico y simbólico.

MADrMIA! agradece la atención de la conservadora del Museo, la Sra.  Moreno, que nos gui�� y explicó amablemente el significado de los objetos y obras de arte expuestos.

Según nos explica:

El Jewish Cultural Historical Museum de Curaçao abre sus puertas en 1970, la Sinagoga, que se encuentra adyacente, en 1732

“En el museo tenemos cosas como objetos de plata, rollos de torá, uno de 1320, Las piezas se usan en las celebraciones religiosas en la Sinagoga y otras ocasiones.

En curaçao hay unas 300 personas judías; por cierto quiero aclarar que el judaismo es una religión, como la protestante o la católica, no una raza como mucha gente cree.

Las primeras familias llegaron en 1655,

Eran unas 12 familias que venían de Amsterdam pero habían nacido en Portugal o España, que para escapar del alcance de la Inquisición huyeron a Holanda y quedaron allí algo más de un siglo. De Holanda vinieron después a Curaçao.

La primera persona judía llegada a la isla fue Samuel de Cohen, interprete de un buque holandés. A bordo había indios y traducía desde la lengua nativa para el capitán del buque. Después de unos años llegó un grupo de varias familias lideradas por Joao de Hilao (en 1695) agricultores a los que la compañía de las indias orientales les habían ofrecido unos terrenos. Pero en vista del poco rendimiento de la agricultura en la isla se fueron introduciendon en la construcción de buques para la Compañía Neerlandesa las Indias Occidentales, (empresa pública del gobierno de Holanda) empezando la importación exportación entre Venezuela y otros países de latinoamérica y Europa."

"La familia de mi esposo, Moreno, fueron parte de los que llegaron aquí en el siglo XVII."

La ceremonia de la Berit Milá ( o Brit Milá)

Las sillas de la circuncisión, realizada a los varones de una madre judía, a los 8 días de nacer. El significado era que Dios tenía un trato con Abraham, tal como se relata en Genesis, 17, capitulo 2

Normalmente lo hacen a los ocho días de haber nacido al niño, para lo cual lo llevan a la Sinagoga.

La silla de las imagen tiene unos trescientos años, la forma de utilizarlo era que ponían al niño sobre un cojín bordado a su vez sobre las rodillas de abuelo o del tío, y es el Mohel quien realiza la circuncisión y en nuestro caso un cirujano,Ackerman.

Elisa pregunta si en esa ceremonia intervienen los padres, pero contesta que no, que toda la familia.

En su caso, al estar enferma cuando dió a luz, el rabino le permitió que la ceremonia se realizara en el hospital.

Instrumentos utilizados por el cirujano o rabino para realizar la circuncisión

El Tefilin (o Filacteria), ​​es una especie de amuleto en cuyo interior hay una oración, el Tefilin se amarra al brazo izquierdo porque es el lado del corazón, uno en la frente y otro en el brazo izquierdo, porque uno reza con la mente y el corazón.

Se hace en el Barnisbá, cuando los varones tienen trece años, y las niñas a los 12, en la religión ortodoxa solo lo hacen los varones, en la nuestra, de la religión liberal, lo hacen ambos sexos.

Un contrato de matrimonio de 1739 de la primera familia, Cardosa, que llegó a la isla, donde se casaron.

Todas las parejas de judíos tenían por constumbre hacer un contrato así en el momento de contraer matrimonio. En estos se especifican los bienes de cada uno para que en caso de separación estuviera todo claro e incluso la esposa tenía que devolver la dote. (Elisa y yo nos preguntamos por qué no haríamos algo así antes nosotros también). Aclara la Sra. Moreno que hoy en día la cosa es diferente, pues se realizan contratos notariales. Pero la separación no es fácil ni habitual de todas formas. “Hasta que la muerte nos separe” sigue siendo la norma no escrita.

Una camara Leyca de 35mm,

El significado de que la cámara este en el museo es que durante la guerra el Sr. Leitzs enviaba a muchas familias de sus empleados judíos a otro país, incluso donde no tenía fábrica, aprovechando su posición de industrial importante. Un caso parecido al de la Lista de Slinder, Uno muchos casos parecidos. Por ejemplo, la del consul japonés Chiune Sugihara que pidió a su país visas para su gente, que se le denegaron y a lo que él desobedeció.

Un señor que había ido de visita dijo que su abuelo tenía una de esas visas y le envió una copia.

Pudo usarla en una expolsición sobre la 2ª GM. En el museo no sólo se da información sino que la gente aporta información muy valiosa. Por ejemplo, esos brazaletes con inscripciones en chino, que se habían encontrado en un desván en una cajita arriba en el sótano. Solo un nombre Sra. Behard, parece que la sra vivia en Venezuela, tenia una amiga que tenía un hijo militar que había ido a china. El habia comprado esas cosas y dio a la familia, ahora llega una visitante china y le dice ¿porque eso no tiene informacion? Todo debe tener informacion, ¿quiere que yo le ayude? Entonces le brindó la informacion, igual con la preciosa cartera bordada, que viajaba en un crucero a cambio de dar clases de bordados, la sra estaba muy emocionada dijo esa es seda especial de Suiza y como hicieron todo esos detalles, le dan esos obsequios y no se aprecian esos detalles.

El arbol de la vida, lo usamos para la noche antes de Yom Kipur, que significa el día que pedimos perdon, lo celebran en octubre. A Dios le piden perdón por medio de la oración y al prójimo “oralmente, por carta o incluso por email”. Es propio del momento decir “me he equivocado”, o “te pido perdón por lo que te he dicho o por lo que te hecho”.

El último día del año los judíos empiezan un periodo de reflexión durante diez días, que concluirá con la fiesta del Yom Kipur, el 4 de octubre. En estos días, cada fiel realiza un examen de conciencia para superar todos los errores cometidos en el año que concluye.

Tenemos dos celebraciones importantes, el Rosh Hashaná (cabeza de año o año nuevo) y luego el Yom Kipur.

“Tenemos una lamina en la que esta grabado el el ojo de Dios que todo lo ve, esa pieza estaba en el Templo Enmanuel y cuando ellos vinieron de nuevo aca porque la gente del templo Enmanuel salieron cuando nosotros eramos ortodoxos y despues cuando eramos liberales desde 1964 ellos han regresado y nos lo regalaron. Es una pieza muy bonita y a la que le tengo mucho cariño porque cuando yo vine a trabajar aquí estaba fuera, sobre el tejado, a la intemperie, llevando sol y agua.  Luego la arreglaron y cuando la restauraron la pusieron de nuevo afuera. Les dije no, !No no! esto no puede ir otra vez afuera , “voy a buscar un lugar” para colocarlo dentro.

“Soy restauradora y hago las restauraciones de ciertos cuadros por lo que la directora del museo me propuso estudiar restauracion, porque yo ya pintaba, pero como no hay muchos restauradores en Curaçao la gente me preguntaba si podia hacerles algunos trabajos y pregunte a la directiva de aquí si la podia ejercer fuera del Museo, porque fueron ellos los que pagaron para mi estudio lo cual fue muy costoso y me dijeron “claro puedes hacerlo, asi tomaras mas experiencia”.

"Esta pieza forma parte del organo que estaba en el templo Enmanuel y casi lo habian botado y lo recuperé "

La mesa. de la celebración de la Pascua Judía o Pésaj, , cae mas o menos en abril y celebramos el éxodo de Egipto,

El Séder del Pésaj

Cada cosas de la mesa y el plato tiene un significado: en el centro, el pan que no pudo levantarse, por la prisa por salir de Egipto, porque las 10 plagas los estaban azotando

Las bolitas marrones de la copa de la imagen de la derecha representarn el lodo que los judíos tenían que usar en las construcciones del antiuo Egipto.

            El "lodo de Egipto", receta especial

La Sra. Moreno se entero que en internet habia un concurso de recetas y se preguntó: ¿Por qué no mandar la receta de un libro que tenemos aquí? Preparó unas recetas del raro libro, y las mandó.  "Dos meses despues recibi la respuesta: Curaçao gano el primer lugar, Suráfrica el segundo y Canada el tercer lugar" La invitaron para ir a Berlin con todos los gastos pagos, excepto el ticket de avion,  Fue con su esposo por cinco dias y la recibieron muy bien con entrevistas de radio, de televisión y le parecia muy lindo lo que le ocurria y las personas le pedian hablase en papiamento y en holandes.

En el museo hay también varios libros, uno de su propia familia, Los privilegiados, en el que se critica a la gente rica, escrito por Elias Moreno Brandao.

Traducido de Readings.com:

“ Los jóvenes hoy en día no entienden la dura realidad de sobrevivir en este mundo; uno o mejora o empeora en la autorrealización y el logro en la vida, si bien el objetivo es siempre mejorar”. Escrito en 1915 por un joven periodista, Elias Moreno Brandao, este histórico romance sigue las vidas de Cayetano y Graciela, dos jóvenes amantes atrapados en un torbellino de cambio de expectativas de la sociedad durante la 1ª guerra mundial. Nacido en el seno de la alta sociedad caribeña, Cayetano y Graciela se encuentran y se enamoran profundamente. Su camino hacia el matrimonio se vio empañado sin embargo por los rigores y exigencias de su posición social en un mundo turbulento y en guerra. A través de la lente del emergente modernismo del siglo XX, y el cambio de forma gradual de las normas sociales, la novela explora el coste de desafiar el orden establecido. Después de una búsqueda espiritual desgarradora, durante la cual intenta desesperadamente conciliar lealtades y valores sociales, Cayetano toma una decisión que cambia para siempre el curso de su vida y la de Graciela.”

Pintura dedicada a George Maduro, oficial distinguido durante la resistencia de Holanda frente a los nazis, durante la 2ª GM. Maduro trató de proteger a los ancianos de un asilo, pero los Alemanes finalmente lo tomaron.

Esta pintura la hizo un amigo suyo que trabajaba para su padre en una compañía de buques que aun hoy dia existe.

El director del asilo en una ocasión que ella tenia una entrevista en internet con ella y ella estaba contando la historia de la pintura, el le dijo “pero nosotros no tenemos una pintura como esa” y ella le dijo “No, claro porque es algo de Curaçao” , y el le pidio si podia mandar hacer una copia para ellos, para colgarla en la casa, que hoy dia funciona como psiquiatrico donde los enfermos pueden trabajar en el jardin y cuidan de ellos, cuidan animales, etc.

La casa se encuentra en Den Haag (La Haya),

Esta pieza musical fue compuesta para los abuelos de mi esposo en 1918 cuando se casaron aquí en la sinagoga, tengo dos hermanos, uno aquí y otro en Venezuela. Mi familia tenia la compañía Moreno Brandao & Son. Estos son los Otto Senior pero aun no tengo nada de informacion sobre ellos.

“En Curaçao hay 16 museos y el lunes 18 de mayo pasado se celebro el dia internacional del museo; nosotros fuimos los unicos que hicimos una presentacion y la Sra. Michael Rosa Capriles que era un motor de la exhibicion que hicieron en el museo de Curaçao,“Guerra en Curazao” una exposicion de la segunda guerra mundial y pidieron al museo judio prestasen la condecoracion de George Maduro que recibio de la reina Willermina de Holanda post mortem. Tuve que ser muy cautelosa con ello pues me costo dos años conseguirla y es muy valiosa para nuestro museo y cuando fui a Holanda en el 2011 aproveché para agradecer en persona al señor que lo hizo posible.”

MADrMIA! agradece a Myrna Moreno y al Jewish Cultural Historical Museum de Curaçao su desinteresada colaboración para que este artículo fuera posible. Una vez más queremos ofrecer a nuestros seguidores información de primera mano y temas que consideramos interesantes. En próximos post iremos complementando la información de este artículo.

[nakladatelstviyoli]

V jeden den se může stát cokoliv...

Asi už jste si někdy říkali, že byste chtěli být takovým tím člověkem, který se ráno probudí a podnikne něco naprosto spontánního a neplánovaného… třeba někam na pár dní jen tak odjede, naprosto neplánovaně, nebo si obarví vlasy na trochu šílenější barvu. Prostě něco neplánovaného a naprosto nečekaného. To Allyson z Jen jeden den byla vždycky taková hodná a milá holka, která vždycky dělala to, co se od ní očekávalo, a nikdy by ji nenapadlo něco takového udělat. Až to ale jednou neudělala. Odjela totiž na den do Paříže s klukem, kterého právě potkala ve vlaku, prostě jen tak, protože prostě chtěla jet do Paříže…

Jasně, odjet do neznámého města s klukem, kterého jste právě potkali, možná není úplně chytré a dalo by se to popsat i jako trochu přitažené za vlasy, ale jde o princip. Odpoutat se od svých zvyků a strachů, možná nahodit i nějaké jiné jméno, protože když to nejste vy, člověk se prostě cítí úplně jinak, cítí se tak nějak odhodlaně a statečně. Hlavně jde ale o tohle: alespoň na jeden den se zachovat trochu jinak a ten den si pořádně užít.

A to přesně udělá Allyson, hrdinka nové knihy od Gayle Formanové, Jen jeden den. Nebo chcete-li Lulu, protože jako Lulu stráví jeden den v Paříž s Willemem, Holanďanem, který je tak trochu velkým dobrodruhem, věří na náhody a rád se úmyslně ztrácí, protože pak člověk podle něj objevuje zajímavá místa a zažívá tak skvělé momenty.

„Myslíš to vážně? Myslela jsem, že se vracíš do Holandska.“ „Já si to myslel taky. Nejspíš mě ale vítr vane jiným směrem.“ Otočím se k Melánii. Rozhodnutí je na ní. Pohlédne na Willema přivřenýma očima. „Jestli mou kamarádku znásilníš nebo zavraždíš, zabiju tě!“ Willem sykne. „Vy Američanky jste tak divoký. Já jsem Holanďan. Přinejhorším ji přejedu kolem."

Řeknu vám, opravdu děsně upřímně vám řeknu, že jsem se na Jen jeden den strašně moc těšila. Prostě se jedná o takovou tu knihu, která mě nalákala svým názvem, nádhernou obálkou a autorkou, kterou jsem si dost oblíbila. A pak taky tím, že se příběh odehrává v Paříži. Tu jsem zatím ještě nenavštívila, ale je to prostě takové místo, kde když se odehrává nějaký příběh, prostě vím, že to bude kouzelné a bude to stát za to. A to se mi zde rozhodně potvrdilo.

Jen jeden den není jenom taková obyčejná romance, kde se ti dva potkají, vrhnou se navzájem kolem krku, stráví spolu den, pak se na nějakou dobu odloučí a po nějaké době se k sobě šťastně vrátí a vrhnou se navzájem zase kolem krku. Možná tuhle knihu může někdo i takhle vnímat, protože ta hlavní linka příběhu má k tomuto docela blízko. Jen jeden den toho ale nabízí mnohem, ale opravdu mnohem víc.

Je to kniha o přátelství a o tom, jak může jednoduše vzniknout s člověkem, kterého jste právě potkali a jak se může měnit s člověkem, kterého znáte vlastně celý život. Je o nalézání své cesty životem, protože ne vždycky jde jenom o to dělat to, v čem jsme sice možná dobří, ale jde hlavně o to, aby vás to aspoň trochu bavilo. Je také o vlastním vývoji člověka a jak ho dokáže jakákoliv drobnost změnit. A také je o náhodách… o náhodách, které můžou buď provázet celý váš život, nebo o takových, které se dějí, aniž byste je vnímaly a přesto váš život výrazně ovlivní. Hlavně je to ale kniha plná zajímavých podnětů k zamyšlení, a možná dokonce k činům. Rozhodně po jejím dočtení budete mít chuť vyrazit do Paříže nebo ochutnat nějakou tu makronku anebo možná obojí. :))

"Horký večer přechází v jemný soumrak a já se nořím stále hlouběji do neskutečnýho světa Ilýrie a cítím, jak vstupuju do jakéhosi zvláštního nizozemského prostoru, kde se může stát cokoli a totožnost je možnost vyměnit jako boty. Kde ti, kteří jsou považováni za mrtvé, najednou ožívají. A všechno nakonec dobře dopadne. Uznávám, že je to trochu sentimentální, ale ovzduší je příjemné a vlahé, stromy svěže zelené, cvrčci cvrkají a člověku se v tu chvíli zdá, že všechno je pravda."

Jen jeden den je také kniha plná skvělý myšlenek a takových těch super větiček, které vás donutí se usmát a pořádně se zamyslet. Teda, ona to udělá asi celá kniha, jakmile ji dočtete, ale tyhle drobné větičky vás dokážou dostat skoro na každé stránce. Zkrátka se toho v ní najde hodně a vážně hodně věřím, že každý v ní objeví to svoje a při každém dalším čtení přijde na něco úplně nového.

Jasně, je to taky trochu předvídatelná romance, přesto je to ale krásná kniha, která vás určitě bude bavit, Allyson/Lulu si opravdu oblíbíte a jakmile se vydá na svoji cestu, budete pro ni skandovat a kdykoliv zabloudí a neúmyslně se ztratí, budete ji držet pěsti a budete jí povzbuzovat: „Nevadí holka, to zvládneš, já ti věřím!“ A jakmile knihu dočtete, za prvé budete okamžitě chtít sáhnout po druhém díle, protože vám to prostě nedá (a mně to rozhodně nedalo), ale budete také chtít něco spontánní podniknout… protože prostě YOLO! :)

A abych vás na knihu ještě víc nalákala, přikládám video, kde uvidíte samotnou Gayle Formanovou. ;)

Míša

[nofreeusernames-bloguje]

32/153: Únor v knihách

Za únor jsem své knižní skóre posunula „pouze“ o 13 knih. Bylo to trochu turbulentní období, kdy jsem si od čtení dala více než týden pauzu a soustředila se na plánování věcí budoucích (někdy vám o tom budu vyprávět). I tak je to ale dost knih na to, aby mělo cenu o nich psát, tak se pohodlně usaďte, nachystejte si svůj to-read list a tužku (doufám, že se po dnešku zase o kousek natáhne) a pusťte se do čtení.

Z ledna jsem si do prvních únorových dní protáhla fázi s romantickými oddechovkami. Nemohla jsem si nechat ujít svou oblíbenou Brooke Blaine a další díl série L. A. Liaisons. P.I.T.A. však byla krutým zklamáním. Neznamená to ale, že bych nad touto autorkou zlomila hůl. Z party žen, které se v této sérii představují, zbývá ještě vyprávět příběh posledního článku, postavy, která se z nich zatím jeví jako nejvíce tajemná a zajímavá. Tak snad to celé bude mít sladkou tečku za 5 hvězdiček. Ve wish listu na Amazonu mi už dlouho svítila kniha Ever the Hunted a čekala na vydání. Konečný verdikt? Průměr. Četlo se to hezky, ani mě ta knížka moc neštvala, ale celkově to bylo takové nemastné, neslané, bez velkého nápadu, asi jako kdyby Sarah J. Maas neuměla vybudovat zápletku. Tak se radši posuňme k něčemu, co vám doopravdy můžu doporučit…

… Po stráááášně dlouhé době jsem si odskočila k young adult contemporary a vybrala knížku, kterou letos vydá nakladatelství CooBoo (BTW už jste viděli jejich nový edičák?). By Your Side má skvěle rozdané karty – dva jsou přes víkend zavření v knihovně, a pak se samozřejmě dostanou ven a začnou se dít věci. Ta knihovna na tom byla nakonec asi nejlepší, i když si umím představit, že by se toho mohlo stát ještě kapánek víc. Takže trochu nevyužitý potenciál. Hlavní hrdinové nejsou moc komplikovaní a jejich problémy nemají epický ráz, což mě docela baví, protože číst pořád o deprimovaných teenagerech, to člověka časem trochu unaví. Knížka je to tak akorát krátká, roztomilá, hezky napsaná a udělá vám dobře. Další na řadu přišla new adult Chasing Polaris a fakt, že jsem si při psaní těchto řádků ani za nic nemohla vzpomenout, o čem byla, a svitlo mi až po znovupřečtení anotace, myslím, mluví za vše.

No ale pak jsem si teda pořádně spravila náladu, dámy a pánové (čtou to vůbec nějací pánové?). Marissa Meyer totiž pokračuje v sérii Měsíční kroniky, hlavní hrdinkou tentokrát udělala Iko a Wires and Nerves navíc odvyprávěla v komiksu. Panečku, to byla rychlá a opojná jízda. Měsíčním kronikám komiksové zpracování nesmírně sluší. Hned ze začátku zjistíte, že jste si některé hrdiny představovali úplně jinak, ale na nové tváře si zvyknete už po pár stránkách a přepíšete své fantazie. Meyerová dostala do příběhu drama, romantiku, politiku i kapku humoru. Už se tááááák strašně těším na další díl a přeju si, aby se univerzum Měsíčních kronik nikdy nevyčerpalo. Do popředí se může dostat jakákoliv postava, možná se i odpadkový koš u cesty stane hlavním hrdinou a vůbec to nebude vadit. Hlavně ať Marissa Meyerová píše dál.

Naladěná na sci-fi notu, pustila jsem se do čtení Empress of a Thousand Skies. V tu chvíli jsem pojala podezření, že bude únor houpačkovým měsícem. Jednou se při výběru trefím a vychutnám si každou stranu a hned nato se šeredně seknu – 2 hvězdičky. Podezření potvrdil hned další kousek do čtečky – severské mýty v podání Neila Gaimana. Jeho umění pera září i v materiálu, který je tak starověký, až je místy absurdní. Nakonec se kniha Norse Mythology čte jako sbírka pohádek. I přes všechnu tu krutost je vlastně spíše milá a úsměvná. Avšak neméně fascinující. Největším kouzlem je všudypřítomný humor, který občas dosahuje své nejzazší hranice. Jistě povytáhnete obočí, když se Loki převtělí do klisny, která odláká staviteli velké zdi hřebce. Když se pak Loki vrátí do Ásgardu, táhne za sebou čerstvě narozené hříbě s osmi nohama, které obdivně vzhlíží ke své matce. O tom, jak si Loki přivázal genitálie k fousu kozla a započal hru na přetahovanou, vám radši ani nebudu vyprávět.

Prakticky ze setrvačnosti to táhnu se sérií Red Queen. První díl mě bavil, druhý díl vůbec, třetí byl mezi a už mi doprčic dejte ten čtvrtý (který původně ani neměl být), ať vím, jak to skončí a můžu téhle autorce z dálky zamávat. Největším průšvihem trojky je rozsah. Z těch 500 stran bych 200 vytrhala, nebo přes ně napsala velké finále. Opravdu potřebuju detailní popisy různých koupelen? Opravdu potřebuju na třech stranách vědět, jak Mare trénuje a běhá? Ne! Mezi smysluplnými dialogy a prvky, které posouvají děj, je často několik kliků ve čtečce jen neforemná mlha slov. A když ji přeskočíte, vůbec, ale vůbec nic se nestane. Mare je ze začátku taky dost nesnesitelná a neustále opakuje to samé. Na druhou stranu tu ale máme docela dobrou zápletku a velice povedený konec.

Další dvouhvězdičkovou záležitost – Striking Chords – klidně přeskočme a mrkněme se spolu na Valiant, první díl nové série Lesley Livingston. Kulisy má totiž skvělé – Římská říše, které tvrdě vládne Gaius Julius Caesar, městský plebs, jenž jásá nad kalužemi krve v arénách, dobyvačné války a otroci. Magii nečekejte a ani nepostrádejte, tenhle příběh se hravě obejde bez ní. Představuje Spartaka s trochu tvarovanějším prsním plátem, avšak nikoli slabším a milosrdnějším. Velkou pochvalu dostává autorka za rozplétání zápletky. Každý twist i drobný dialog má v příběhu své místo a smysluplně se na něj v ději navazuje. A další bič jí píšu za silné ženské hrdinky, které knize doslova vládnou. Ale abych jen nechválila. Lesley trochu pokulhává v oblasti budování vztahů a některé charaktery vůbec nemají místo zazářit. Na stránkách se to hemží jmény gladiátorek, avšak většina z nich funguje ve vybraných situacích jen jako kulisa, která posouvá děj kýženým směrem.

Zabloudila jsem i úplně mimo rozjetý trend a ochutnala regency romance Mischief and Manors. Nebylo to špatné, ale jestli si chcete dát rande s druhou Jane Austenovou, sáhněte spíš po knihách Julianne Donaldson (Edenbrooke vyšel i česky). Nový průvodce zákulisím seriálu Panství Downton, to je hlavně koukání na pěkné obrázky a vzpomínání na oblíbené postavy, komiks Slaďák se mi navzdory kupě pětihvězdičkových recenzí na Goodreads od všech mých kamarádů zas až tak tolik nelíbil (sorry jako). Do dalšího měsíce protahuji četbu druhého Jackabyho, ta pauza ve čtení však není jeho vinou, tím si buďte jistí.

Knihou měsíce vyhlašuji Norse Mythology od Gaimana. Česky vyjde letos v Argu, čekejte ji.

P. S. A co se ještě tento měsíc stalo? Sledovala a hrála jsem biatlon, fantasticky se pobavila u dalšího překladu Pottermore od Katky, pro Neoluxor nachystala Valentýnský kvíz a započala stavbu nové knihovny (ano, tím nemyslím pár polic navíc, ale úplně nový kus baráku).