#MesicVKnihach

[nofreeusernames-bloguje]

46/153: Březen v knihách

Dnešní měsíční shrnutí začnu trochu netradičně, a sice jednou zásadní novinkou. 30. dubna končím své působení v knihkupectví Neoluxor, kde jsem poslední čtyři roky (dokonce přesně čtyři roky) dělala online, a přesouvám se do Albatros Media. AM nedávno koupilo KNIHU ZLIN, se kterou spolupracuju už dlouhých sedm let a nechce se mi přestat. Pokud tedy rádi po očku sledujete, co zrovna dělám, lajkněte si všechny social media účty AM a jejich nakladatelství. Už se teda mega těším na novou výzvu, tak mi držte palce, ať to nepotentím. A druhá velká novinka – jsem YouTuber! Začínám stavit svou novou knihovnu a to si žádá audiovizuální dokumentaci, tak mě sledujte. Ale teď už k těm knihám!

Zase toho není kdovíjak moc (14 knih), ostatně celá ta změna zaměstnání mě trochu vyčerpává, mám plnou hlavu nových projektů a taky se snažím sesumírovat svoji stávající práci do menší diplomky, kterou budu slavnostně předávat svým nástupcům. I tak jsem ale měla sem tam čas relaxovat s knihou a měsíc začala s Případem ukradeného zubu.

Případ ukradeného zubu je už druhým dílem fantasy detektivní série s potrhlíkem Jackabym a jeho mladou asistentkou Abigail Rookovovou. Jasně, z téhle četby nebudete radostí skákat mezi peřinami, ale garantuji vám, že si ji náramně užijete. Mix trochu časem zaprášeného humoru, zcela absurdních přízraků a příšer a hned několika ostře vybarvených postaviček – lepší oddechovku už si ani neumím představit. Nebudete se bát, budete se bavit! Opět nečekejte žádné velké napětí, zato se těšte na další fantasy perličky Ritterova úžasného univerza. Nečekejte velkou lásku (navzdory možnému zařazení k young adult), těšte se na špetku romantiky tak čisté, že by i Jane Austenová měla nutkání to celé víc okořenit. Nečekejte pecku, těšte se na pohodový večer s knihou. Dávám 75 %.

Hned poté jsem sáhla po Slaďákovi, nad kterým se rozplýval snad celý český Instagram. Autorka Philippa Riceová je partnerkou Luka Pearsona, kterého všichni milujeme, protože nám dal modrovlasou Hildu. S politováním musím však konstatovat, že Slaďák je malá knížečka za dvě kila, která sice díky roztomilé kresbě posbírá spoustu lajků na již zmíněném Instagramu, víc než jednou ji ale číst nebudete. Někdo vychvaluje její osvěžující „všednost“, mně ale nepřinesla vůbec nic krom několika minut koukání na hezké obrázky. I když se v některých okýnkách poznáte, větší dojem prostě neudělají. Ano, nakonec hodnotím třemi hvězdičkami jako průměr, ale půjdu proti proudu a povím, že je to podle mě spíš módní záležitost, kterou můžete jednorázově prolistovat v knihovně a peněženku nechat zastrčenou v kapse.

Panství Downton já teda můžu, takže s chutí kupuju všechny průvodce, které k seriálu vychází (vydává je Slovart). Zákulisí Panství Downton - Podrobný průvodce 1. - 4. sérií jsem dala za dva večery a bylo to hrozně fajn. Trochu na úrovni Slaďáku však záhy následovala knížka 100 Hugs, ve které je prostě 100 obrázků s objímajícísemi lidmi/zvířaty/superhrdiny… A jakože nechápu proč mě to vlastně má zajímat. Takže zpátky k beletrii.

Osobně jsem si docela užila sérii Cizinka, i když to kolem 4. dílu už šlo do kopru, a cestování časem mě tedy docela bere. Román Intertwine, který vás vezme do regentské Anglie, mi samozřejmě trkl do nosu, a to i v souvislosti s tím, že zbožňuju regency romance. Intertwine je oddechovka plná humoru, slušně napsaná, dobře vymyšlená a hóóódně romantická (možná až moc). Hlavní hrdina je příliš ideální, takže Darcyho nečekejte, ale i tak se to s ním dá vydržet. Tuhle lahůdku jsem si dala při večerní cestě vlakem z Prahy a vystupovala jsem s úsměvem na rtech a dobrým pocitem. A to je vlastně vše, co vám to nakonec dá. Stačí to? Až zas budu mít náladu, zkusím i další díly (příběhy vedlejších a nových hrdinů ve stejných kulisách).

A teď pozor, následující tři knihy jsou totální #mustread, tak dávejte pořádný pozor. Za prvé je nutné, abyste začali číst sérii Rebel of the Sands, která letos začne vycházet v CooBoo. Pokračování s názvem Traitor to the Throne netrpí syndromem 2. dílů, která zpravidla spadnou kus pod úroveň těch prvních. To je pro mě známka toho, že Alwyn Hamiltonová není ten typ autorky, která vytříská všechny nápady v úvodní knize, a pak se snaží doplahočit do konce. Pokud jde o dobrodružnou young adult fantasy, patří do tajného VIP klubu, kam zajde na čaj třeba i Sarah J. Maasová či Samantha Shannonová. Traitor to the Throne je tak nabitý akcí, že si nedovolíte přeskočit ani řádek. Pokud nepatříte mezi ty, kteří si užívají dlouhé dialogy o počasí, vysedávání na lavičce a čekání na zázrak, tahle knížka brzy dostane čestné místo ve vaší knihovničce. Traitor to the Throne vás vezme na dlouhou jízdu po různých koutech pouště, která je domovem utlačovaného národa Miraji.

První letošní 100% hodnocení jsem dala Cestě časem, kterou jsme vydali v KNIZE ZLIN a která je tak zatraceně krásná, že bych vám ji všem nejradši násilím nastrkala do nákupních košíků. Když držím v ruce knížku jako je tahle (Mapy z Hostu patří do stejné kategorie), skoro lituju, že jsem se dávno nerozmnožila a nelistuju stránkami s čerstvě školou povinným dítkem. To by už první stránka (co první stránka, už obálka!) proměnila ve vášnivého historika a zapáleného badatele po tajích minulosti. Od Velkého třesku až po Facebook, každé otočení strany je skokem na jiný kontinent, do jiné doby, plným historických událostí, ale i popkultury a perliček. Od Vikingů k Osmanské říši, dynastii Ming, pod severní pól na palubě Nautilu a rychle na oběžnou dráhu, na Měsíc, na Mars… Goesovy kapitoly z historie na sebe navazují nejen na časové ose, ale také ilustracemi.

A teď přichází zásadní otázka: Proč byste si měli nové vydání učebnice Fantastická zvířata a kde je najít pořídit v audiopodobě? Protože je to naprosto neskutečný posluchačský zážitek. I když bez větších debat přeskočím roztomilý a přesto zapálený projev Eddieho Redmayna v roli Mloka Scamandera, musím do nebe vychválit směsici zvuků, které celé vyprávění doprovází. O fantastických zvířatech se tak dozvídáte mnohem víc. Už vím, jak dělá hrabák, kůrolez nebo akromantule, skřeky/chrochtání/čenichání zvířat se misí se zvuky prostředí, ve kterém se přirozeně vyskytují. Mlokovy poznámky pod čarou jsou jasně oddělené a zní jako kratičké záznamy namluvené do diktafonu jakoby potají a dodatečně. V nové verzi najdete 6 nových zvířat, které představil stejnojmenný film a bonus o americké škole čar a kouzel. Obsahuje též jinou předmluvu, místo Brumbála ji napsal samotný Mlok Scamander a obsahuje řadu nových informací. Co k tomu dodat, je to fantastické (a bohužel velmi krátké)!

A po třech gólech je tu jedna průměrná čtenářská akce s retellingem Hunted. Knížka se odehrává v Rusku, což je ale patrné až tak ve třetině knihy. Obecně musím říct, že se mi to docela líbilo, Hunted má zajímavou a smysluplnou zápletku, je mixem Krásky a zvířete a Ptáka ohniváka, fakt moc hezky promyšlené – vůbec jsem nevěděla, co má Kráska udělat, aby vysvobodila zvíře. ALE! Ty vedlejší postavy jsou katastrofální a ze začátku děj vůbec netáhne. Cca v 60 % už mě to chytlo a musela jsem dočíst až do konce, ale předtím jsem se teda musela kapánek přemáhat, vážení. Super je, že zvíře je fakt dost zlé a má dobrý a plynulý vývoj. Ve srovnání s Dvorem od Sarah J. Maas, který čerpá ze stejné studnice pohádek, je ale Hunted prostě jen jinak odvyprávěná pohádka, vlastně tam není nic moc originálního.

Tak si představte, že jsem oslavila 2. výročí blogu. Samozřejmě jsem si toho všimla na poslední chvíli, takže jsem nenachystala žádný speciál/soutěž/party. Shodou okolností však mé narozeniny připadly na norské vydání Žízně, 11. případu s komisařem Harry Holem, takže jsem se nakonec rozhodla publikovat recenzi téhle dlouho očekávané novinky Joa Nesbøho. Pro ty, kteří se s Harrym potkali zatím jen v několika knihách, bude Žízeň zjevením, velkým wow. My ostatní, protřelí mazáci, co mají celou sérii v malíku, unesení tolik nebudeme. Proč? Ono to vlastně už ani nejde. Nesbø překvapuje v zápletce, ale nikoli v celku, dává nám přesně to, co chceme, to, co máme na jeho knížkách rádi. Harry je přesně takový, jaký má být. A je to správně. Představte si, že by se najednou Harry choval úplně jinak, že by všechno kolem řídily jiné literární zákony. Možná bychom aplaudovali autorově inovaci, ale pak bychom si pod vousy mumlali, že nám chybí ten starý dobrý Harry Hole. Nechme tedy Nesbømu prostor na nečekaná překvapení do samostatných thrillerů a na Harryho ať nám nikdo nesahá.

Cestou vlakem do Prahy a z Prahy jsem stihla doposlouchat Wait for it od Mariany Zapaty (tuhle autorku čtu ve všech formách a opakovaně, v žánru romance/new adult je pro mě na absolutní špici) a jednou večer, když se mi ještě tak docela nechtělo spát, jsem si přečetla román podle filmu Kráska a zvíře (a ano, od té doby, co jsem to viděla, poslouchám pořád dokola Evermore od Joshe Grobana a úplně teču v čase 1:40, kde je nejhlubší tón celé písničky). Vás bude ale jistě mnohem víc zajímat 3. díl Kostičasu, že? Rozhodla jsem se odolat touze přečíst The Song Rising na jedno nadechnutí a rozložit si čtení do více dní, abych si knížku mohla náležitě vychutnat. A už to nikdy neudělám, bylo to kravina. Co však musím s politováním konstatovat je, že Samantha Shannonová tentokrát trochu zaškobrtla. I přesto je však The Song Rising top kniha, pořád ji řadím vysoko nad všechny ostatní. Jedinou konkurenci má totiž autorka sama v sobě, a tak si 3. díl vysloužil vysoké 90% hodnocení. Kdybyste totiž nečetli jedničku a dvojku, dáte jí stovku.

Následoval kousek z žánru historické romance For Love and Honor, to klidně přeskočme, celkem průměr. Co ovšem nutně musíte mít je Doppler. Doppler je totiž týpek, který má moc pilný život (stejně jako většina z nás). Pilně chodí do práce, pilně pečuje o své děti… Jednoho dne spadne z kola a jak tak leží v mechu, zjistí, že ho ta jeho pilnost už dost štve a že vlastně nesnáší lidi. A tak se rozhodne odejít do lesa. Proč by vás to mělo zajímat? Pokud jste si alespoň trochu užili absurditu Stoletého staříka (nemusela se vám ta kniha vyloženě líbit), a sedí vám syrovost severské literatury, je jasno, Dopplera musíte mít. Bude vás bavit, i když se nebudete smát na celé kolo, budete s napětím očekávat, jakou další šílenou figurku vám autor naservíruje v dalším chodu. A pokud chcete, budete i přemýšlet o smyslu svých životů a jestli náhodou taky nepotřebujete na čas do lesa.

Knihou měsíce vyhlašuji Cestu časem. Kupte si ji!

P. S. Na blog jsem nahodila kopii mého rozhovoru v týdeníku TÉMA, tak si udělejte chvilku čas na povídání o bestsellerech v Česku.

[nofreeusernames-bloguje]

19/153: Leden v knihách

Začátek roku 2017 přinesl novou reading challenge (dám letos 153 knih?), pár zvládnutých kousků z to-read listu, pár novinek, o kterých vám zatím nesmím nic říct, a relax ke konci ledna. Už jsem říkala, že když jsem ve stresu, čtu knížky, u kterých nemusím zapínat mozek? Tak to byl případ posledního lednového týdnu, který s romanťárnama bojoval proti realitě tam venku, která nemívá vždycky šťastný konec. Míru stresu můžete ostatně sledovat na mém Goodreads a podle toho, co čtu, se rozhodnout, jestli je vhodná doba po mě něco chtít :-)

Leden u mě bývá čtenářsky hodně bohatý. V práci máme hlavně výprodeje, které jsou nachystané už od prosince a knižní trh se po Vánocích jen velmi pomalu probouzí, takže mám to štěstí, že končím v relativně normální dobu. První Měsíc v knihách tak startuje s 19 přečtenými knihami. A sešlo se i pár pětihvězdičkových záležitostí.

Z Vánoc jsem si do nového roku protáhla četbu druhého dílu série Havraní kruhy od Siri Pettersenové. U ní musím spoléhat na nakladatele, že se slituje a pošle mi překlad, protože v angličtině tato série nevychází a skandinávské jazyky ještě nemám zvládnuté. Zrovna Plíseň patří mezi knihy, které ještě pár měsíců nezrecenzuji, abyste mohli zůstat déle v napětí. Hodnocení už je sice uložené v útrobách mého Tumblru, ale vydání se dočká až na jaře. Tak si na to počkejte. Řeknu snad jen jediné: z prvního dílu jsem byla opravdu nadšená a na ten druhý jsem se těšila jako malá holka. Možná jsem to ale s tím těšením trochu přepískla. Nic to ale nemění na tom, že závěr série si jistojistě přečtu, vypadá to totiž, že se zbaví hlavního neduhu druhého dílu.

Nový rok jsem ale odstartovala jinou knihou, na kterou byli jistě zvědaví všichni fanoušci Divergence. Veronica Rothová nachystala novou duologii a 17. ledna, kdy skončilo embargo a velké utajování, jsme všichni vydali recenze Čar života. Reakce jsou obecně celkem pozitivní, ale úplný wow to není. Divergence vyšla už docela dávno, reputaci jí pak zkazily filmy (ano, myslím si, že ta adaptace stála za prd, když si to srovnáte s Hunger Games, nemůžete tvrdit opak), a teď všichni čekali, jak se Rothová předvede, jestli náhodou není autorkou jedné myšlenky, kterou bude donekonečna dojit. Tak není. Ale všichni jsme už trochu vyrostli, namlsali se spoustou jiných dystopií/fantasy a jsme asi malinko náročnější, než abychom hopsali nad každým jejím odstavcem.

Když už jsem byla naladěná na sci-fi/dystopie, vrhla jsem se na dlouho odkládaný román The Queen of Sidonia a ještě odkládanější Illuminae, které mě nadchlo. Celkem bez váhání jsem si tak dala i druhý díl. Jedničku jsem četla na papíře, dvojku v Kindlu. Ačkoliv vás budou bolet ručičky, papír je jednoznačnou volbou, ta grafika ve čtečce úplně zaniká.

Odpočinek pro oči nabídly dvě audioknihy. Veronika Khek Kubařová je v roli Marie Kostkové okouzlující, Aristokratky od Bočka jsou ostatně už celkem sázka na jistotu. Bude vám to asi připadat na palici, ale čekala jsem, jak bude znít Veroničino íííííí, o kterém jsem psala v recenzi papírového vydání. Není to tak zlé, ale furt je to divné… Z Audible jsem si za kredit stáhla May the Best Man Win, to už bohužel taková pecka nebyla a Tad Branson jako jeden z vypravěčů moc plusových bodů taky nenasbíral. Průměr.

Další knihy jsou tak nějak každá z jiného soudku. Nemohla jsem si nechat ujít další díl regency romance série Hawthorne House, první díl sice asi ty následující nepřekonají, ale pořád je to dost dobré. Nějakou chvíli jsem taky pokukovala po Totálním rauši, jednak jsem ho letos kupovala na Vánoce a už tehdy jsem si říkala, že bych se do něj možná pustila. Nakonec mě přesvědčil rozhovor s autorem na DVTV. Následovaly velké rozpaky s debutem Frostblood, který se chystá i v češtině, takže tady nechám hodnocení na vás. No a pak konečně došlo na nového Harryho Holea, o kterém zas nesmím nic říct. Ale narovinu, myslíte si, že by po 10 skvělých knihách v sérii najednou následovalo nějaké fiasko?

Na blog Neoluxoru jsem zrovna editovala recenzi na Tajný život v Bílém domě, a tak nějak naladěná blížící se inaugurací jsem si vyprávění sloužících v sídle amerických prezidentů přečetla taky. Hned potom jsem si odskočila do Středozemě. Opět naladěná Neoluxorem (zrovna jsem chystala soutěžní kvíz) ponořila jsem se do hádanek a rébusů Tima Dedopulose. Tahle je moje nejoblíbenější, rozluštíte ji?

Déle než elfové světem chodím, zvíře i člověka napodobím. Nikdo však nepozná, kudy jsem šel; ve sněhu stopy mé bys nenašel. Kdo se mě dotkne, ten necítí nic, čich, chuť ni sluch mu však neřeknou víc. Vídáš mě každý den. Když slunce zajde, kdo svíčku zapálí, hravě mě najde. Kdo jsem?

No a pak nastal několikadenní stres a lék v podobě nenáročné romantiky. Suddenly Royal bylo blé, Beyond the Stars… nah :-/, zachránila to Being Brooke, pak následovaly další, na které snad ani nebudu plýtvat znaky. Takže poslední, co mi zbývá, je pak trochu nečekaně urban fantasy Queen Heir, která byla (pro mě trochu kupodivu) docela v pohodě.

Knihou měsíce vyhlašuji Žízeň Joa Nesbøho. To je překvapení, co? ;-)

P. S. Co dobrého jste četli v únoru vy? Budu ráda za tipy v komentářích.

P. S. S. Tak a teď jsem zvědavá, jestli zvládnu publikovat tento článek i v únoru, březnu, dubnu… ;-)

[nofreeusernames-bloguje]

97/153 Srpen v knihách

Tento měsíc jsem se konečně trochu začetla, ovšem za to množství můžou spíš oddechovky, které člověk dá prakticky na posezení. Ale jo, potřebovala jsem to. Na konci srpna byl level stresu takový, že už jsem se nedokázala soustředit na nic komplikovanějšího. Je zajímavé, jak rychle jsem schopná slupnout romanci oproti třeba fantasy. I když, vlastně se ani moc nedivím, protože fantasy přece jen vyžaduje příběh, který je propracovanější, kde hledáte nápovědy toho, co se bude dít dál, prozkoumáváte nové světy. Romantika je zase boží v tom, že víte, jak to dopadne, oceníte dobrý humor, twist, trefný dialog, ale je to spíš jako koukat na trochu delší film. No, tak těch filmů jsem si v srpnu dala hned několik, ale o tom až později. (Mimochodem, tenhle měsíc jsem už dvakrát viděla Krásku a zvíře, všechny písničky už umím prakticky nazpaměť a hádám, že budu muset nasednout zase na nějaké dobré retellingy. Tipy?)

První srpnová návštěva Prahy a krátké posezení u Petra Eliáše (šéfredaktor Albatrosu) přinesla hned na začátek měsíce velkou pecku. Ukořistila jsem signální výtisk ilustrovaných Fantastických zvířat, které vyjdou 30. října. Otevřela jsem je hned, co jsem přišla na hotel, a nešla spát, dokud jsem je celé nepřečetla a hlavně neprozkoumala. Obrázky do téhle knížky tentokrát nemaloval Jim Kay, ale Olivia Lomenech Gillová. Nejsou prvoplánově hezké nebo roztomilé, ale nutí vás je zkoumat. Ilustrátorka použila v knize hned několik technik – olejomalbu, akvarel, tisk, kresbu uhlem a namalovala úplně všechna zvířata. Pro mě dobrou zprávou bylo i to, že se nedrží jejich filmových obrazů, ale maluje je podle popisu v knize. Navnazena na Pottera jsem si hned vzápětí dala dosud nedotčený Kouzelnický svět J. K. Rowlingové: Filmová magie 2. Jako… je to o filmech, takže velký wow nikdy čekat nemůžete.

4 hvězdičky si zasloužili Kaziměsti Martina Bečana. Autor bude letos na HumbookFestu (máte už lístky?), navíc je to fakt mladý borec, který se teď chystá na doktorát, zajímalo mě, jak si poradí s mixem urban fantasy, new weirdu a magického realismu. Tyhle žánry většinou moc nečtu, přijdou mi buď temné a špinavé, nebo úplně absurdní. Bečan to ale zvládl všechno vybalancovat. Největší pochvalu si rozhodně zaslouží za bujnou fantazii. Příběh se odehrává ve městě, které má v sobě však zákoutí, ulice a domy, které neznáte. Jezdí tam tramvaje 0 nebo -12, dovezou vás Nikam, na ulici Podivnou, Podivnější a Nejpodivnější, pojedete po kolejích, které tvoří horskou dráhu, pořídíte si krysu narozenou ze stínu, aby vám doma vyhubila trilobity… Perfektní román hlavně pro ty, kteří rádi objevují nové světy, tady je toho zkoumání spousta a neskutečně baví. Pokud ale hledáte akcí nabitou jízdu, tak Kaziměsti nebudou váš šálek čaje, pořádná zápletka se začne rozvíjet až kus za půlkou.

(Pozn.: Budu přeskakovat přešlapy, původně jsem sice chtěla vždy vypsat úplně všechny knihy, ale ty blbé mě stresují a nechce se mi na ně myslet. Takže pokud je nutně potřebujete koumat, pojďme se kamarádit na Goodreads.)

Po komiksu Wonder Woman 1: Krev, který jsem dostala na narozky (díky!) jsem se dostala k asi největší pecce tohoto měsíce, nebo možná roku! :-) Všichni si musíte přečíst Divotvůrce. Ale jako fakt musíte! Původně jsem si říkala, že to bude pitomina, zvlášť, když jsem si tu knihu rešeršovala a narazila na autora, který si očividně rád hraje na rytíře nebo tak něco… (???) Jenomže pak jsem se začetla a spadla mi brada. Absolutně parádní fantasy s nedokonalým hlavním hrdinou, kočkoveverákem a potulnou kartářkou. Skvěle vystavěná zápletka, komplexní univerzum, prakticky bez romance, zato plné humoru, akce… má to šťávu a hrozně mě to bavilo číst. Nakonec jsem dala 100 %, tak čtěte celou recenzi.

V rámci společného čtení s Humbookem jsem si po milionté dala Harryho Pottera a Kámen mudrců (a pořád boží) a vrhla se na čerstvě přeložené Prohnilé město, pokračování Šesti vran. No, nakonec jsem vlastně byla dost naštvaná, že to skončilo, že nebude další Kaz a Inej. Druhý díl byl sice o milisetinku slabší než ten první, ale to čistě jen proto, že mě moc nebavila minulost Jespera a Wylana. O kus víc mě zas zajímal zbytek gangu, Ravčani a jak se z téhle kaše vůbec dokážou všichni vyhrabat. I když vím, že není Leigh Bardugo takový vrahoun hlavních postav jako ehm, ehm… (koukáte na GoT, že jo?), stejně jsem se při každém zaškobrtnutí bála, že tohle je konec toho či onoho. (A možná, že fakt je!)

Od Rebel's Blade jsem čekala hodně, vzhledem k tomu, že má 4.37 na Goodreads, ale druhý díl už číst nebudu. Alespoň jsem si pak ale spravila chuť s knížkou Můj přízvuk je skutečný a pár dalších věcí, které jsem vám neřekl od Kunala Nayyara alias Raje z The Big Bang Theory. Přišla v ten pravý čas, zrovna jsem potřebovala změnit žánr a zároveň už jsem cítila, že potřebuju oddech. A tohle bylo skvělé, vtipné, upřímné… Nesedla jsem si z toho tak na zadek, jako třeba z Moranové, ale byla to ta správná kniha ve správnou chvíli. Takže když se se čtením trefíte, budete na ni myslet ještě dlouho. Kunal je zlatíčko a vlastně je trochu jako Rajesh (geek, co ale chodí s dost hezkýma holkama – Kunal si vzal Miss Indie). Strašně se s ním chci kamarádit!

No a koncem srpna už došlo na to nejlehčí čtení vůbec. U toho je problém, že se seknete víckrát, než se trefíte. Ale čte se to rychle, tak nad tím moc nesmutním. Já jsem se trefila s The Difference Between Us, což je druhý díl série Opposites Attract. Mně se už dost líbila jednička, ale bála jsem se, aby to nebyl u téhle autorky ojedinělý případ. Dvojka ale taky dost dobrý, takže se chystám jí dát větší šanci.

Knihou měsíce je samozřejmě Divotvůrce. To je překvapení, co? :-D

[nofreeusernames-bloguje]

85/153 Červen a červenec v knihách

Měsíc v knihách jsem posledně teda fakt nedala. Shon v práci v kombinaci s novou knihovnou, prostě to neklaplo. Takže dnes si dáme celých 61 dní čtení v jednom článku a poprvé si dovolím trochu vynechávat a nezmiňovat každý kousek, který mi prošel rukama. Kdo chce být puňta, může se na komplet přehled mrknout na můj Goodreads. Stihla jsem ale natočit dost videí, a hlavně přestěhovat kupu knih do nové knihovny. Poslední dva měsíce se taky nesly v duchu rozjíždění Humbooku jako celoročního young adult projektu, který mě neskutečně baví a určitě budu ráda, když mi lajknete Facebook a Instagram (a dělám i krásné newslettery). :-)

Na Facebooku někdo vehementně doporučoval Uprooted od Naomi Novik. Dost mě chytla anotace a velikánským plusem byla inspirace Kráskou a zvířetem (tyhle retellingy já fakt můžu). A ano, začalo to skvěle, jenomže to pak šlo v druhé půlce docela do kopru. Takže blbá chuť na jazyku a dočítala jsem na sílu. Pak jsem se pustila do Kosmonauta z Čech, kterého jsem četla hlavně proto, že k nám přijel představit knížku sám autor a polovina firmy se do něj okamžitě zamilovala. A rozhodně jsem nelitovala. Je teda pravda, že se mi první půlka líbila o dost víc než ta druhá, která se mi zdála až příliš vykecávací, ale chuť na Nutellu přetrvala. Místo recenze jsem pak sepsala všechny vyznačené části během čtení.

Pak dost nečekaně vyšla nová knížka Mariany Zapaty, o které jsem ani nevěděla. Dear Aaron však nedosáhl kvalit jejích předchozích románů. I tak ale dost dobrý, pořád je to moje nejoblíbenější autorka (new) adult romancí. V rámci společného čtení Humbooku jsem si dala Falešný polibek v červnu a Caraval v červenci. Druhá knížka teda o kus lepší, ale ani jedna mě nedostala úplně do kolen. U Polibku jsem se navíc musela kus cesty dost nutit ke čtení. No ale pak jsem si teda spravila chuť. Úplně vynechám pár přešlapů a hned se pustíme do těch opravdu povedených knih. Konečně se jich totiž sešlo i několik v řadě (takové štěstí většinou nemám).

Konečně vyšly Náklaďáky Volvo, druhý díl série Doppler o muži ve středních letech, který jde svou pilnost léčit do lesa. A jsou ještě o stupínek lepší než skvělá jednička. Nejenže přibyly autorovy vsuvky a komentáře, i vedlejší postavy se podařily ještě o kousek víc. Zhulená stařenka Maj Britt, která protestuje proti všemu a všem, a zhruba stejně starý skaut von Borring, který spává na balkoně svého panství a uctívá obraz Baden-Powella. Doppler tak v druhém díle okusí jak marihuanu, tak i skauting. Co to s ním udělá? A jak se má jeho los Bongo? To už si přečtěte sami. Rozhodně nebudete litovat! Skvělá kniha pro workoholiky, co mají občas chuť spláchnout diář do záchodu a vyprostředníčkovat šéfa/rodiče/manželku… Stejně jsme všichni moc busy, tak už na to kašlete a čtěte knížky Erlenda Loea.

A pak přišel velikánský wow. A vlastně i docela nečekaný. Ve Fragmentu jsem si vyprosila Šest vran od Leigh Bardugo, které jsem už kdysi louskala v originále, ale pamatovala si úplné prd. Přistupovala jsem k nim skepticky, protože Griša mě úplně neoslovila a tohle je příběh ze stejného univerza. A páni! Chvíli jsem si doopravdy myslela, že dám stovku. Jenomže ten otevřený konec, to lechtání na další pokračování mě nakonec přimělo to jedno procento stáhnout a pošetřit si na jindy. Ale vězte, že na trůně ultimátních book boyfriendů teď vedle Rhysanda sedí i jeden nováček. Jmenuje se Kaz Brekker. Doopravdy si teď lámu hlavu, čím to je, že jedna autorka napsala v jednom univerzu tak kvalitativně odlišné příběhy. I kdybyste natisíckrát prokleli Alinin příběh, Šest vran je, dámy a pánové, #mustread gigantických rozměrů. Dejte mi druhý díl! A tady si můžete přečíst celou recenzi.

A pozor, dalších 5 hvězdiček dostalo Flame in the Mist od Renée Ahdieh. Tahle autorka si ty exotické příběhy očividně užívá a po povedeném retellingu Wrath of the Dawn se přesouvá mezi samuraje. Hlavní hrdinka Mariko má tu smůlu, že se narodila jako dívka předurčená se dobře vdát. Nečekejte ale nečinnou husičku, Mariko postupně nachází své místo ve světě, nečekanou lásku i sebe samu. Zdobená kimona vymění za špínu lesa a pot z těžké práce. Takže ano, Flame in the Mist stojí především na silné hrdince, to já můžu. Když si k tomu ještě přimícháte japonský folklór, ta jména, zvyky, čajové dýchánky ve společnosti geiko a nakonec i magii, zjistíte, že vás čeká opravdu fascinující čtení. Tak akorát akce, tak akorát vykreslené charaktery a tak akorát otevřený konec nachystaný na pokračování. Plus se těšte i na skvělé dialogy, které jsou protkané moudry japonské kultury.

Díky #čtenívevlaku, které jedu na Insta Stories Albatros media, jsem se pustila i do Dubánků. Některé příběhy byly boží, jiné míň, fotky ale na jedničku s hvězdičkou. No a pak přišel na řadu komiks! Musím se teda přiznat, že komiksy moc nečtu. Ale asi začnu. :-D Párkrát na mě na netu vyskočil příběh Monstress od Marjorie Liu, kterou do okýnek namaloval Sana Takeda, tak jsem se rozhodla mu dát šanci. A páni, dobrý! Ocitáme se v něm někde na počátku 20. století v alternativním prostředí, které se podobá matriarchální Asii. Z obrázků na vás dýchá art deco, steam punk, temnota a strach. Úplně pohádka na dobrou noc to není, svět je na pokraji další války mezi lidmi, které stále více svádí fanatická sekta čarodějných jeptišek, a Arcaniců. Hlavní hrdinka Maika má v sobě démona… no, nebudu to prozrazovat celé. Příběh je hodně akční, plný podivných postaviček a po vizuální stránce je to prostě tanec v hnědo-modrých tónech. Už mám objednaný druhý díl. :-D

Knihou měsíce bez váhání vyhlašuji Šest vran. To si musíte přečíst!

[nofreeusernames-bloguje]

65/153 Květen v knihách

Květen byl zatím nejslabším měsícem roku. Jen 7 knih! Ale mám strašně dobrou výmluvu. Od 1. května jsem čerstvým přírůstkem týmu Albatros Media a od té doby jsem se vlastně vůbec nezastavila. Učím se nové věci, přebírám agendu, schůzkuju ostošest… Navíc na květen připadl i Svět knihy, měli jsme návštěvu ze zahraničí, startovali ambasadorský program Humbooku a rozjeli jsme YouTube kanál. Právě kvůli němu taky netočím žádná svá videa, protože mám prostě plnou kapacitu (a kartu), navíc se mi ta role režiséra/kameramana docela líbí, protože na sebe nemusím při stříhání vůbec koukat.  (Dobře, tak jedno jsem stihla, věnováno Harrymu Holeovi s láskou.) Kromě Vendy točím i autory a rozhovory s nimi a to je vždycky zážitek (třeba Marit Reiersgårdová byla úplně úžasná a dejte si i video s Jaroslavem Kalfařem – ano, tím vám chci nenápadně naznačit, ať nás odebíráte :-D) Přece jen ale došlo i na můj obličej. Koncem května jsem si mimo jiné vzala do parády Instagram Albatros Media, a pokud budete pozorně sledovat stories, narazíte na můj pořad #čtenívevlaku.

A teď už k těm knihám, co říkáte? Protože byl start měsíce docela stres, začala jsem romanťárnou Revelry, bohužel chyba lávky a ve finále dvě hvězdičky. Posuňme se tedy k tomu, co asi většinu z vás zajímá nejvíc, a sice čerstvě vyšlý třetí díl ACOTARu. A Court of Wings and Ruin je hlavně plný války, takže očekávejte nejednu bojovou scénu. Já osobně je moc nemusím, ale je třeba Sarah J. Maas přičíst k dobru, že mají všechny snesitelnou délku. 700 stran tak naplňuje hlavně politické vyjednávání, intriky a spoustu scén Feyre a Rhysanda za zavřenými dveřmi pokoje. Tohle mě vlastně nebaví ještě víc než detailní bojové scény. Mrzí mě, že tento tón nasadila autorka už ze začátku série a v téhle knížce se v něm tak přehnaně vyrochnila. Právě to možná shazuje trojku někde na úroveň jedničky, o které všichni víme, že je o dost slabší než brilantní dvojka. Je škoda, že se nedočkáme vůbec žádného vývoje vztahu mezi Feyre a Rhysandem, dokonce ani žádného vývoje těchto postav. A tak doufám, že je pravda, že tímto jejich příběh Maas ukončila a další díly se budou soustředit na někoho jiného, i když zadní vrátka tam má na konci ještě otevřená. Když však pominu ústřední dvojku, musím pochválit, že u ostatních se hranice mezi dobrem a zlem rozostřují, nevíte, kdo je na které straně, kdo je upřímný a kdo co skrývá. Celou recenzi si můžete přečíst tu.

Na Světě knihy se v našem stánku objevila nová vydání bradavických učebnic, ještě voňavých z tiskárny, takže bylo jasné, že bude následovat rereading. Mám doma i původní edici, ale tyhle krásky v pevné vazbě s novými ilustracemi jsou prostě #musthave, navíc ve Zvířatech najdete předmluvu Mloka Scamandera a 6 nových zvířat, která se objevila (nebo byla zmíněna) v posledním filmu. Opravdu se vyplatí osvěžit si jak Famfrpál v průběhu věků, tak Bajky barda Beedleho a nakonec i zmiňovaná Fantastická zvířata a kde je najít. Možná ještě zmíním maličky detail – hrozně moc se mi líbí předsádky, které mají zlatavý nádech a je na nich bíle jakoby natisklý motiv z knihy. Docela blbinka, ale takové grafické vychytávky mě vždycky rozrochní.

Hledíc na svoji nepostupující reading challenge, strávila jsem pár desítek minut na Amazonu a poslala si do Kindlu pořádnou dávku ukázek. A tak jsem se dostala ke Kindred Spirits, novele od Rainbow Rowellové, která se odehrává v tříčlenné řadě před kinem na sedmou epizodu Star Wars. Rowellová to u mě má trochu na houpačce, Eleanor & Park boží, Fangirl v poho, Attachments průšvih. Dopředu jsem tedy vůbec nedokázala odhadnout, kam se mi trefí tentokrát. Ale trefila se naštěstí dobře. Tahle delší povídka je opravdu pohodové čtení, takový zákusek před spaním, ne zrovna záležitost, nad kterou byste extra vzdychali, ale rozhodně knížka, kterou si nenechte ujít. Řadím na poličku udělá vám dobře.

Z dalších ukázek mě pak chytla knížka z úplně opačného konce žánrového spektra a vrhla jsem se na A Lady of Esteem, další regency romance ze série Hawthorne House, tentokrát půltý díl, celkem kraťoučký (na dlouhé knížky tento měsíc nějak nemám buňky). Asi nemá smysl ji nějak blíž popisovat, celá tahle řada od Kristin Ann Hunter je perfektní. Kromě ní bych ještě připomněla knížku, kterou jsem četla už před nějakou dobou, ale až teď došlo na recenzi. Plíseň, pokračování Ódinova dítěte. A musím říct, že u mě to teda nedopadlo, nicméně celou knížku mi vlastně zkazilo jen zasazení, jinak bych to hodnotila mnohem lépe. Máte tedy naději, že pokud vám sedne, čeká vás další parádní jízda se Siri Pettersenovou. Na stylu psaní, výstavbě dialogů a vývoji postav nezaškobrtla. Jen ten svět lidí Hirce strašně moc nesedí. Víc si můžete přečíst v recenzi.

Knihou měsíce vyhlašuji A Court of Wings and Ruin, jak jinak. :-)

[nofreeusernames-bloguje]

58/153 Duben v knihách

Pro ty, co si mysleli, že to byl minule apríl, tak nebyl. Zítra oficiálně začínám v Albatros Media na pozici content marketing specialist. Pod tímto kouzelným slovíčkem se skrývá asi miliarda věcí, ovšem to hlavní jsou sociální sítě a blogeři. Musím se přiznat, že jsem rovnou měrou nadšená i nervózní, ale odhodlaná to nepo… Květen není nejlepší měsíc na start nové práce, bude hoňka jak blázen, ale zas si říkám, že jestli ho přežiju, tak už přežiju všechno. Teď jsem měla dva týdny dovolené a jak to tak bývá, měla jsem ještě míň času, než když chodím do práce. Najednou prostě potřebujete stihnout všechny úřady, preventivní prohlídky, nákupy a velké prádlo. Takže jsem si vybírala čtení vyloženě na relax a taky jsem moc netočila videa – za duben jen dva kousky (jako výmluvu tu mám čekání na okno do knihovny). Pokud tedy taky zrovna nestíháte a jste ve stresu, mrkněte na přehled knih, které moc (nebo vůbec) nezatěžují mozek.

Měsíc začal krizí a také zjištěním, že jsem moc utrácela a výplata bude až za 14 dní. Takže jsem prohledala čtečku a vybrala si jednu zapomenutou knížku. Teda, kéž bych si na Eversea nikdy nevzpomněla, byla to kravina jak vrata od prasečáku. Pojďme tedy dál ve stylu Ola je ve stresu = čte klišoidní romance a hrozně ji to baví. The Opposite of You mi dost spravilo chuť a to doslova. Hlavní hrdinka je vystudovaný chef a na parkovišti bráchova obchodu si otevře food truck, hned naproti michelinské restaurace Killiana Quinna. Vztahová linka je klasický přechod od hate k love, ale má to šťávu, vtip a není to celé na jedno brdo. Dost se těším na další díl. A abych při výběru romancí neměla moc šťastnou ruku (protože to mi karma asi nedopřeje), následoval další podprůměrný kousek, Heat Wave, upřímně, bylo to místy dost divné a hrdinové na facku. The Feeling of Forever bylo naštěstí docela v poho, ale kdybych si teď nepřečetla anotaci, ani za nic si nevzpomenu, o čem to bylo. Takže asi tak.

Otrávená neschopností objevit víc dobrých kousků v řadě, vsadila jsem na jistotu (alespoň jsem to předpokládala) s The White Princess. Za pár dní měl začít seriál na Starzu, tak abych nebyla moc napjatá, jaký to bude mít vývoj, pustila jsem se do čtení předlohy. Od Philippy Gregory jsem už četla Bílou královnu a dost mě bavila. To už se ovšem nedá říct o příběhu Elizabeth z Yorku. Je to naivní kravka, oproti své matce, která byla dost výraznou hrdinkou, je to malá nafintěná princezna, která je poslušná a houby intrikuje. A dokonce i její manžel, král Henry, není postavou, se kterou byste alespoň krapet sympatizovali. Upřímně jsem je oba docela nesnášela a se smrtí Elizabeth Woodvillové šla celá knížka do kopru. Ani stará dobrá Markéta Beaufortová nebyla taková tyranka a děj vůbec neokořenila. Je mi jasné, že se autorka drží historických faktů a nevyvádí své postavy ze škatulek dějepisných učebnic. Úspěch knihy tedy záleží na tom, s kým pracuje. A Elizabeth z Yorku není dobrý materiál. Ovšem seriál je úplně jiná písnička, tam to rozjíždí docela slušně, mrkněte se.

Ani nevím, jestli mám zmiňovat Beauty of the Beast, protože to je další jednohvězdičková záležitost a doporučila bych vám, abyste na ni zase rychle zapomněli. A protože řada průšvihových knih začínala být už moc dlouhá, rozhodla jsem se potřetí přečíst Linguse, protože ten mě nikdy nepřestane bavit. Vřele jsem ho doporučovala ve svém posledním videu a klidně vám ho budu doporučovat dál, dokud si ho všichni nepřečtete. Ano, je to tak, budu vás s tím otravovat tak dlouho, jak jen to bude nutné. Není zač!

Další na řadu přišel November 9 od Colleen Hoover, a to jsem si mohla myslet, že to bude depka jak kráva. Ale tak znáte to. Nemám večer co dělat, brouzdám ve čtečce v naději, že najdu nějaký zapomenutý poklad a po třech samplech, které mě vůbec nebavily, narazím na jeden, který není úplně marný. A fakt, tahle knížka má své kouzlo, skvělý humor, k mé smůle však i zlomené hrdiny s temnou minulostí. Dokonce i na zachraňování bad boyů došlo. Měla jsem to včas odložit, ale je pravda, že mě hrozně zajímalo jak to skončí, takže jsem to dotlačila do poslední strany, povzdychla si a uznala, že to vůbec nebylo špatné. Jen v tomhle žánru už moc nejedu. Pokud vy ano, budete November 9 milovat. Takže kašlete na moje hodnocení, a pokud vám anotace drnkne do noty, jděte do toho.

Po Hooverové jsem si potřebovala trochu odpočinout, a tak jsem sáhla po Wildest Dream. Nebyla to úplná trapárna, dočíst se to dalo, ale takových jsem už četla asi bambilion. OK, vykašleme se na romance, došel balík z Luxoru, takže otevírám knížku Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci, druhý díl série Fascinující poznámky od Gilese Miltona. I když má ryze bulvární ráz, dost mě baví. Kratičké příběhy z historie, každý sotva na tři strany, slibují, že se nudit nebudete (a když už, tak jen chvíli). Ano, je to celé vyprávěné trochu fantasticky a nadsazeně, Milton lepí svou fantazií mezery mezi fakty a rozhodně nemůžeme jeho dílo povýšit na učebnici dějepisu, i přesto si tyhle střípky z historie rádi proletíte, protože číst o tom, jak kuchali Lenina je prostě větší zábava než Wiki stránka o Říjnové revoluci. A ze školy už jsem nějakou chvilku, tak si můžu dovolit číst blbinky. Těmi lety ve školních lavicích jsem si to zasloužila.

Protože jsem velký fanda retellingů a úplně nejvíc žeru příběhy na motivy Krásky a zvířete, zkusila jsem The Rose and the Mask. Ano, ACOTAR pořád vede, tahle knížka s původní pohádkou nepracuje až tak kreativně. Pořád ale spadá do kategorie přečtěte si, až budete mít tu správnou náladu. Náladu na barevnou atmosféru Benátek se vším, co k ní patří. Právě ta pozvedává tento příběh na úroveň hodnou k povšimnutí. Tím druhým plusovým faktorem je hlavní hrdinka Faustina, kterou ani minutku nemůžete považovat za něžnou Krásku, která neopustí Zvíře z dobroty srdce. Od první chvíle nevěří na kletbu, která ji údajně uvěznila v paláci Zvířete, magie prostě neexistuje, i když by se jí nějaké ošklivé kouzlo hodilo, až zase potká toho bídáka Giacoma Casanovu (ano, toho Casanovu, Faustina je jeho sestra). I ten přidává do příběhu svou špetku a zdá se, že bude pojítkem celé série, avšak zatím nikoli v jeho středu. Víc o knížce čtěte v recenzi.

Ke konci měsíce přece jen zkouším štěstí s další romancí a potvrzuji si, že v dubnu mi hvězdy prostě nepřejí. Chance for Home průměr. Takže se opět vracím k literatuře faktu a do dalšího měsíce si protahuju četbu Zlodějů knih, které vydáme v KNIZE ZLIN letos v červnu.

Knihou měsíce vyhlašuji Linguse, jedinou pětihvězdičkovou záležitost dubna.

[nofreeusernames-bloguje]

32/153: Únor v knihách

Za únor jsem své knižní skóre posunula „pouze“ o 13 knih. Bylo to trochu turbulentní období, kdy jsem si od čtení dala více než týden pauzu a soustředila se na plánování věcí budoucích (někdy vám o tom budu vyprávět). I tak je to ale dost knih na to, aby mělo cenu o nich psát, tak se pohodlně usaďte, nachystejte si svůj to-read list a tužku (doufám, že se po dnešku zase o kousek natáhne) a pusťte se do čtení.

Z ledna jsem si do prvních únorových dní protáhla fázi s romantickými oddechovkami. Nemohla jsem si nechat ujít svou oblíbenou Brooke Blaine a další díl série L. A. Liaisons. P.I.T.A. však byla krutým zklamáním. Neznamená to ale, že bych nad touto autorkou zlomila hůl. Z party žen, které se v této sérii představují, zbývá ještě vyprávět příběh posledního článku, postavy, která se z nich zatím jeví jako nejvíce tajemná a zajímavá. Tak snad to celé bude mít sladkou tečku za 5 hvězdiček. Ve wish listu na Amazonu mi už dlouho svítila kniha Ever the Hunted a čekala na vydání. Konečný verdikt? Průměr. Četlo se to hezky, ani mě ta knížka moc neštvala, ale celkově to bylo takové nemastné, neslané, bez velkého nápadu, asi jako kdyby Sarah J. Maas neuměla vybudovat zápletku. Tak se radši posuňme k něčemu, co vám doopravdy můžu doporučit…

… Po stráááášně dlouhé době jsem si odskočila k young adult contemporary a vybrala knížku, kterou letos vydá nakladatelství CooBoo (BTW už jste viděli jejich nový edičák?). By Your Side má skvěle rozdané karty – dva jsou přes víkend zavření v knihovně, a pak se samozřejmě dostanou ven a začnou se dít věci. Ta knihovna na tom byla nakonec asi nejlepší, i když si umím představit, že by se toho mohlo stát ještě kapánek víc. Takže trochu nevyužitý potenciál. Hlavní hrdinové nejsou moc komplikovaní a jejich problémy nemají epický ráz, což mě docela baví, protože číst pořád o deprimovaných teenagerech, to člověka časem trochu unaví. Knížka je to tak akorát krátká, roztomilá, hezky napsaná a udělá vám dobře. Další na řadu přišla new adult Chasing Polaris a fakt, že jsem si při psaní těchto řádků ani za nic nemohla vzpomenout, o čem byla, a svitlo mi až po znovupřečtení anotace, myslím, mluví za vše.

No ale pak jsem si teda pořádně spravila náladu, dámy a pánové (čtou to vůbec nějací pánové?). Marissa Meyer totiž pokračuje v sérii Měsíční kroniky, hlavní hrdinkou tentokrát udělala Iko a Wires and Nerves navíc odvyprávěla v komiksu. Panečku, to byla rychlá a opojná jízda. Měsíčním kronikám komiksové zpracování nesmírně sluší. Hned ze začátku zjistíte, že jste si některé hrdiny představovali úplně jinak, ale na nové tváře si zvyknete už po pár stránkách a přepíšete své fantazie. Meyerová dostala do příběhu drama, romantiku, politiku i kapku humoru. Už se tááááák strašně těším na další díl a přeju si, aby se univerzum Měsíčních kronik nikdy nevyčerpalo. Do popředí se může dostat jakákoliv postava, možná se i odpadkový koš u cesty stane hlavním hrdinou a vůbec to nebude vadit. Hlavně ať Marissa Meyerová píše dál.

Naladěná na sci-fi notu, pustila jsem se do čtení Empress of a Thousand Skies. V tu chvíli jsem pojala podezření, že bude únor houpačkovým měsícem. Jednou se při výběru trefím a vychutnám si každou stranu a hned nato se šeredně seknu – 2 hvězdičky. Podezření potvrdil hned další kousek do čtečky – severské mýty v podání Neila Gaimana. Jeho umění pera září i v materiálu, který je tak starověký, až je místy absurdní. Nakonec se kniha Norse Mythology čte jako sbírka pohádek. I přes všechnu tu krutost je vlastně spíše milá a úsměvná. Avšak neméně fascinující. Největším kouzlem je všudypřítomný humor, který občas dosahuje své nejzazší hranice. Jistě povytáhnete obočí, když se Loki převtělí do klisny, která odláká staviteli velké zdi hřebce. Když se pak Loki vrátí do Ásgardu, táhne za sebou čerstvě narozené hříbě s osmi nohama, které obdivně vzhlíží ke své matce. O tom, jak si Loki přivázal genitálie k fousu kozla a započal hru na přetahovanou, vám radši ani nebudu vyprávět.

Prakticky ze setrvačnosti to táhnu se sérií Red Queen. První díl mě bavil, druhý díl vůbec, třetí byl mezi a už mi doprčic dejte ten čtvrtý (který původně ani neměl být), ať vím, jak to skončí a můžu téhle autorce z dálky zamávat. Největším průšvihem trojky je rozsah. Z těch 500 stran bych 200 vytrhala, nebo přes ně napsala velké finále. Opravdu potřebuju detailní popisy různých koupelen? Opravdu potřebuju na třech stranách vědět, jak Mare trénuje a běhá? Ne! Mezi smysluplnými dialogy a prvky, které posouvají děj, je často několik kliků ve čtečce jen neforemná mlha slov. A když ji přeskočíte, vůbec, ale vůbec nic se nestane. Mare je ze začátku taky dost nesnesitelná a neustále opakuje to samé. Na druhou stranu tu ale máme docela dobrou zápletku a velice povedený konec.

Další dvouhvězdičkovou záležitost – Striking Chords – klidně přeskočme a mrkněme se spolu na Valiant, první díl nové série Lesley Livingston. Kulisy má totiž skvělé – Římská říše, které tvrdě vládne Gaius Julius Caesar, městský plebs, jenž jásá nad kalužemi krve v arénách, dobyvačné války a otroci. Magii nečekejte a ani nepostrádejte, tenhle příběh se hravě obejde bez ní. Představuje Spartaka s trochu tvarovanějším prsním plátem, avšak nikoli slabším a milosrdnějším. Velkou pochvalu dostává autorka za rozplétání zápletky. Každý twist i drobný dialog má v příběhu své místo a smysluplně se na něj v ději navazuje. A další bič jí píšu za silné ženské hrdinky, které knize doslova vládnou. Ale abych jen nechválila. Lesley trochu pokulhává v oblasti budování vztahů a některé charaktery vůbec nemají místo zazářit. Na stránkách se to hemží jmény gladiátorek, avšak většina z nich funguje ve vybraných situacích jen jako kulisa, která posouvá děj kýženým směrem.

Zabloudila jsem i úplně mimo rozjetý trend a ochutnala regency romance Mischief and Manors. Nebylo to špatné, ale jestli si chcete dát rande s druhou Jane Austenovou, sáhněte spíš po knihách Julianne Donaldson (Edenbrooke vyšel i česky). Nový průvodce zákulisím seriálu Panství Downton, to je hlavně koukání na pěkné obrázky a vzpomínání na oblíbené postavy, komiks Slaďák se mi navzdory kupě pětihvězdičkových recenzí na Goodreads od všech mých kamarádů zas až tak tolik nelíbil (sorry jako). Do dalšího měsíce protahuji četbu druhého Jackabyho, ta pauza ve čtení však není jeho vinou, tím si buďte jistí.

Knihou měsíce vyhlašuji Norse Mythology od Gaimana. Česky vyjde letos v Argu, čekejte ji.

P. S. A co se ještě tento měsíc stalo? Sledovala a hrála jsem biatlon, fantasticky se pobavila u dalšího překladu Pottermore od Katky, pro Neoluxor nachystala Valentýnský kvíz a započala stavbu nové knihovny (ano, tím nemyslím pár polic navíc, ale úplně nový kus baráku).