#livony | Explore Tumblr posts and blogs

whatdoesshedotothem · 3 years ago

Text

Sunday 29 December 1839

1 50/..

F63 ½° and R +14° on my bedroom table R 14 ½° on my washing table in my dressing room – smotheration – worse than the cold – head terribly bilious and bad –breakfast at 10 5/.. to 10 ¾ - very fine morning – at church in 6 minutes at 11 just as Mr. Camidge began the 2nd lesson – the church in mourning and a family 2 ladies and a gentleman in deep mourning and 2 boys and others in mourning sat before us – the deep mourning marked by a deep white muslin hem round the collars of the 2 ladies and ditto round the coat collar of the gentleman and the 2 boys – had a striking effect – Mr. Camidge preached 38 minutes a funeral sermon from Mark xiii. 34, 35, 36 and 37 vv. the sermon goodish, but not very interesting – or I did not hear the whole – ½ asleep – my head bad, and the heat of the stoves, which would not have affected me had I been well? made me sleepy – came home to put big boots on – then A- and I took 4 turns on the boulevard in 1 20/.. till 2 ¼ - R -16 ½° at the low end of the boulevard near the Tiran pistolet building and -15 ½° at the upper end under the bush (on the snow) as always placed before – but here the sun had some influence – talked a little to A- dawdled about wrote the last 11 lines till now 3 10/.. – then writing 1p. to M- till 5 20/.. – dressed – dinner at 6 to 6 50/.. – off to Mrs. Fischers’ at 7. R +11 ¼° in the dining room at 6 50/.. and little R +13 ½° on my writing table in the salon at 6 55/.. – at the Fischers’ at 7 ¼ to 9 ¼ - found them playing

SH:7/ML/E/23/0164

cards – the round gave of La Comète the 9 diamonds being la comète which if played gained the pool, if not played made the holder to have pay double to the pool and double for each card not played to the player who should have 1st played off all his cards – soon afterwards came Messrs. Calet and another who likewise joined the table and made us ten – for which we had a whole pack of cards and 2 suits more = 78 cards .:. we had all 8 cards each except the 2 last dealt to who had only 7 cards each, a small advantage to set against being so far from the leader or 1st player on the left of the dealer – the leader plays so as to get rid of the most cards he can in consequence – or if he has no sequence he may play the lowest card he has – he may play ace, deuce, tray – or ace being higher than king queen knave, ten, and so downwards will take the trick, and then he has the lead – whoever plays all his cards 1st receives from everybody one piece of money or one counter for every card unplayed – and everybody puts before every deal 3 counters into the pool for la comète – if by chance la comète happens not to be played for 2 or 3 times together then of course the pool is rich – we played at the rate of 35 counters for one piece of five silver kopecks – yet I contrived to come away after about 1 ½ hours play winning five of these little pieces = 25 silver kop. – very unusual for me to win at anything – It is the best round game I remember to have seen – for the interest is equally kept up to everyone the whole time – on coming away F- (in his dressing gown – not well – the severe cold had affected his head and bowels) gave A- and me each a copy of his last work – 4to. brochure ‘notice sur l'Eurypterus de Podolie et le Chirotherium de Livonie’ – prettily dedicated in a well written (excellent Latinity) Latin epistle to his friends the professors and doctors who gave him the vase of his last birthday when prince Golitzin governor general etc. etc. – gave him a public dinner – the very evening of the day prince G- called on us – home at 9 25/.. – tea and sat talking over it and looking into F-‘s notice till 10 25/.. then till now 10 50/.. wrote the whole of this page – very fine day – very nice walking today – should be very well but for the immense heating since my luckless speaking to Mr. Howard – better by far the standing – the heating knocks me up – sore throat, hoarseness, bile, blood mounting to the head – fever – all that is disagreeable and bad; for we have no fresh air – heat and vapour – I am now sitting in feverish perspiration – well there is a little damp and perspiration on my skin or I should be worse off than I am – R 14 ½° now at 10 55/.. on my writing table –

R 13 ½° on my writing table in the salon and R 15 ½° on the table close to my bed now at 11 35/.. just after having had Grotza – I cannot bear my bedroom so hot .:. move my bed into the salon – now at 12 20/.. have just got my bed moved and opened the window pane of the inner window near my table (in the salon) and have rubbed the incrustation of the outside window pane, and see the opposite building all lighted up – a little cool air come thro’ the outer window – it is quite a fresh treat – the heat takes my voice away – R 17 ¾° in my dressing room at 12 tonight, on the bed stocks there – R 13 ½° on the console at my bed head at 1 5/.. tonight

5 notes · View notes

rutak · 5 years ago

Text

1. I would suggest not to drive from Tallinn directly to Tartu, but take a detour and admire Shore of Peipsi Lake. Tallinn – Rakvere (99 km / 1h 12 min)- Kuremäe ( from Rakvere 91 km/ 1h 10 min)- driving along lake Peipsi (Lohusuu, Mustvee, Alatskivi) 94,6 km/ 1 h) to Tartu (from Alatskivi 40 km/ 37 min)

Rakvere visit 13th-century castle ruins, open 10-18, ticket 9 euro

Kuremäe The Pühtitsa Dormition Convent (Kuremäe Convent) is open every day: 07:00 – 19:00, free

Mustvee Mustvee Old Believer’s Museum is one of the 21 places in Southern Estonia worth discovering that are marked by a yellow National Geographic window; is open advance bookings only

Alatskivi Alatskivi Castle is a Neo-Gothic castle in Alatskivi, Estonia. Dating to the 17th century; amazing rose garden. Take a tour in the castle, participate in workshops

Have dinner in Alatskivi pub or

Fish and Onion Restaurant of the Old-Believers of Kolkja open 12-18

And/ or visit Peipsimaa külastuskeskus /Peipsimaa Visitor Centre. Workshops, dinner, info…open Wednesday- Sunday 11-18

2. From Tartu Vastseliina 99 km/ 1 h 16 min– Kolodavitsa ( 19,5 km/ 20 min) – Piusa (4 km/ 5 min) – Orava (8 km/ 10 min)- Värska (16,6 km/ 20 min) – Taevaskoja (49 km/ 40 min)- Tartu (48 km/ 38 min)

Vastseliina Episcopal Castle was built in 1342 on the lands of the Bishop of Tartu and it became one of the most powerful fortifications in old Livonia

The Piusa sandstone caves, Ticket 5 eur

Bread baking workshop in Obinitsa, 15 eur, advance bookings only

Värska Beautiful lake and amazing nature. Pick and eat wild blueberries and lingonberry. Word-famous Värska mineral water. Be careful.:) This is the area of States Borders. Be careful and follow signs. Latvia is in EU and you welcome to visit Latvia, but for Russia, you need a visa J Have a dinner Seto Talumuuseumi Tsäimaja in the Seto Farm Museum.

Taevaskoja sandstone cliff. Very beautiful. Have just for a walk or ask for a guided tour. Check from this link for other activities.

Tartu- Võru ( 71 km / 56 min) Munamäe (10 km/ 14 min ) Rõuge ( 15 km/ 15 min) Sangaste loss ( 70 km/ 1 h) Pühajärve ( 22 km/ 20 min) Tartu (48, 5 km/ 40 min)

Võru beautiful lakes, promenades; Võrumaa Food Center (the title of the “Year of the Woodwork” awarded to the building), a monument to the “Estonian Food”, which was erected by a farmer from a private person and paid the price of a combine. Find Piret Pilberg linen fashions Võru, Tartu 31 Admire painted flats houses in Võru, painted by Navitrolla

Suur Munamägi Observation Tower The highest peak in Estonia (and the Baltic states), reaching 318 meters (1,043 ft) above sea level. Suur Munamägi (translation is” Big Egg Mountain”) Ticket 4 eur

Rõuge Suurjärv Lake Suurjärv in Rõuge is the deepest of the Estonian lakes – 38 m. There is a public sandy beach near the lake and the hiking trail in the Rõuge Primeval Valleyruns along its shore. The Monument to the Estonian Mother

Sangaste Castle The castle was built earl Bergs, rye breeder – “Estonian rye King” Castle in the Vinzor style,

Pühajärve and Otepää Pühajärv (“Holy Lake”) is a lake in Estonia, near the town of Otepää. Otepää is the most well-known winter sports centre in the Baltics and the Winter Capital of Estonia. Otepää got its name, which in Estonian means “bear’s head” after the shape of the castle hill. Otepää is first and foremost known as a ski resort and here you can enjoy cross-country and downhill skiing, as well as snowboarding and snow tubing. During the summer you can hike along the paths of Otepää Nature Park, Have dinner in Pühajärve SPA or in a very fancy restaurant GMP Pühajärve.

From Tartu to Viljandi (75 km/ 58 min) Riidaja ( 45 km/ 39 min) Helme (10,8 km/ 10 min) Taagepera (15,6 km/ 13 min) Lilli ( 10 km/ 18 min) Tartu (96 km/ 1h 30 min)

Viljandi My childhood hometown 🙂 impressive castle ruins, former home of the ruling Livonian Order. Two lakes, The Kondas centre of naive art; Estonian Traditional Music Center.

Park your car near the bus station/Centrum. Walkthrough Tartu Street to Castle ruins, Go down the Trepimägi to the lakes of Viljandi Rent a boat. Go back to the old city, visit recycling fashions stores (there are a lot of and very good ones) Have dinner in Roheline Maja or Fellin or Amrita Pizza. Rent a bike: Joosepi Jalgrattapood Kaalu 9, Viljandi

Riidaja Bagpipe Holiday House. You can enjoy the performances of Anu and Triinu Taul. The farm has its own airport. Sightseeing flights with a motorized hang glider.

Helme Caves and manor Situated to the north of castle ruins, the caves have a white Burtniek layer of sandstone walls standing 3 m high

Taagepera Castle is open advance bookings only. Baron Hugo von Stryk had the impressive art nouveau castle built as a home for himself more than a hundred years ago.

Lilli Teringi study trail 4,5 km . Go hiking!! J Perfect overview of Estonian bogs. If you are brave enough, you can swim in a bog- lake J Your biggest problem can be mosquitos (depending on weather). Buy some repellent.

4 Best Routs to Visit South Estonia #visitestonia #southestonia #võro #seto 1.

#Estonia #Nature #photos

1 note · View note

ninoooo75 · 5 years ago

Photo

pro ninos Painting 248-909-9059..... .............................................hireme #sherwinwilliams #pitsburgpainting#benjaminmore#homedepot#realestate#home #business #annarbor #farmington #bestpainting #new #constructionworker #paintmixing #paintings #artist #novi #contractor #businessowner #quality #free #estimate #thumbtack q #professional #michigander #livonia #bestpainters #PaintLife #brightonn #clarkson #royaloak #grossepointe #plymouth #milford #wixom #northvilwle#plymouth#Novi#comercetown#south Lyon #brighton#milford#west Bloomfield #pickny#howell#farmington#farmington hills#Livoni#house#apartaments#condomidiums#interior#exterior#residental#comercial#artistic #builder #licensed #remodeling#insurancejob#fast #bestwork #office #generalcontractor #realestate #spraypainting #housepainting #benjaminmoore https://www.instagram.com/p/B20BUkTl5eM/?igshid=17ad3l7xn08s5

10 notes · View notes

xian-moriarty · 4 years ago

Text

Un drame en Livonie

“Un drame en Livonie” est un roman de Jules Verne. Synopsis : Dans l’immensité neigeuse, le professeur Nicolef cherche à passer inaperçu lors d’un mystérieux périple. Mais c’est compter sans l’assassinat d’un de ses compagnons de voyage… Accusé de crime par les Allemands, comment ce savant dévoué à la cause russe peut-il espérer se voir innocenter ? Au cœur d’une trame politique, « Un Drame en…

View On WordPress

0 notes

allmadamevrath-blog · 7 years ago

Text

L'Inquisizione in Italia. Le crociate come guerra santa all'interno e all'esterno dell'Occidente.

Templare

Teutonici

L'INQUISIZIONE IN ITALIA

Le crociate come guerra santa all'interno e all'esterno dell'Occidente

La cristianità Occidentale non er uuna società chiusa in se stessa, ma conviveva e si scontrava nel bacino mditerraneo, in un rapporto altalenante con l'Islam, l'altra grande religione monoteista diffusa e dominante in Spagna, nell'Africa settentrionale, in Sicilia e nel Medioriente fino all'Afghanistan e all'India, che portò molte conversioni di cristiani al credo maomettano soprattutto nella penisola iberica. L'Occidente subì l'espansione dell'Islam nei secoli VIII - IX, mentre nei primi secoli dopo il Mille, in seguito alla crescita demografica, al miglioramento della vita materiale e a una rinnovata forza militare si ritenne più forte così che accentuò il conflitto con il mondo musulmano. La liceità della guerra a protezione dei fedeli, teorizzata da Agostino, la guerra come mezzo di socializzazione della cavalleria a difesa dei poveri e della Chiesa, le milizie armate per riportare la pace di Dio tra i conendenti delle lotte nobiliari e cittadine, soprattutto in Francia, crearono un ambiente in cui la violenza armata per motivi religiosi ottenne un imperativo morale. Il commercio marittimo nel Mediterraneo dalle mani dei mercanti islamici ed ebrei alle Repubbliche cristiane di Venezia, Pisa, Genova e ai porti di Marsiglia e Barcellona. La cristiantà occidentale condusse delle guerre sante contro l'Islam sia in Europa sia in Medioriente ed è indispensabile vedere almeno in breve questa storia nel suo complesso poiché le crociate vennero poi usate per la conversione dell'Europa nord-orientale dalla Prussia alla Livonia, e per la repressione dell'eresia in Francia. Dall'altra parte anche l'Islam teorizzava la guerra santa contro gli arabi miscredenti, gli ebrei e i cristiani.

La riconquista dei territori europei sotto il dominio dell'Islam

Dalla mtà del secolo XI alla metà del XIII la Reconquista cristiana dei territori spagnoli sottoposti ai regni arabi ne ottenne la riappropriazione per la maggior parte, lasciando sussistere solo il regno di Granada, e fu ricostruita come una crociata da papa Urbano II (1088-1099), che concesse le stesse indulgenze date a chi partiva per la Terrasanta. Molte moschee furono trasformate in chiese, ma si lasciò ai musulmani una relativa libertà di religione purché fossero politicamente sottomessi. In certe città come Siviglia, presa nel 1248, i musulmani furono spinti ad andarsene, in altri casi furono tollerati, ma emarginati. Anche la conquista della Sicilia saracena da parte dei normanni nel 1091 fu vista come una guerra Santa della croce contro l'Islam. Qui la forte immigrazione di abitanti dall'Italia continentale favorì il progressivo allontanamento dei musulmani.

Le crociate in Palestina

Ma le crociate in senso stretto più note furono quelle che mirarono alla riconquista dei luoghi sacri in Palestina, in particolare Gerusalemme, dopo l'espansione del grande impero dei Selgiudichi turchi verso occidente e la caduta di Gerusalemme nel 1076 e di Antiochia nel 1085. L'imperatore di Costantinopoli cercò di ottenere l'appoggio dei cavalieri occidentali, ma le ragioni che mossero le crociate, furono soprattutto interne alla cristianità occidentale, militare e alla cosiderazione che la guerra, tra cristiani era contraria alla pacificazione voluta da Dio. L'uso delle armi era invece lecito contro i nemici della fede. Papa Urbano II alla fine del sinodo riformatore di Clermont nel 1095 lanciò un appello per la liberazione del Santo Sepolcro che sollevò una vasta ripresa per motivi spirituali e materiali, collegati questi ultimi alle favoleggiate ricchezze dell'Oriente. Nella primavera del 1096 partì una spedizione raccogliticcia e disorganizzata che, dopo il massacro di ebrei in alcune città tedesche, attraverò il mare e venne ben presto annientata. Nell'estate del 1096 si mise in moto la prima crociata vera e propria. Sotto la guida di un legato papale e di diversi signori feudali, vari eserciti si diressero prima a Costantinopoli e poi in Palestina. La crociata combinava la guerra santa conro gli infedeli e il pellegrinaggionei luoghi sacri, che continuò in vario modo per tutto il medioevo. Dopo alcune vittorie militari, la presa di città importanti e la creazione di piccoli Stati feudali (Edessa, Antiochia), con la nomina di un patriara latino ad Antiochia, il 15 luglio 1099 Gerusalemme fu riconquistata e i crociati la elessero a sede di un regno e di un patriarcato latino. Più tardi fu costituita la contea di Tripoli. La prima spedizione ufficiale fu l'unica che si concluse con una piena vittoria degli eserciti venuti dall'Europa. Gli stati crociati erano piccole enclaves cristiane in un tterritorio compleatamente musulmano e le necessità militari divennero prioritarie su quelle del pellegrinaggio nei luoghi santi. Furono erette imponenti fortificazioni per resistere agli attacchi e per organizzare l'occupazione e lo sfruttamento delle zone conquistate. Furono inoltre creati gli ordini cavallereschi, che in breve divennero istituzioni ricche e potenti. Le altre sei crociate, fino alla fine del secolo XIII, cercarono in vrio modo di porre riparo alle riconquiste operate dai musulmani, ottenendo però risultati parziali o ripiegando su obiettivi lontani da luoghi sacri. La prima a essere riconquistata dai musulmani fu Edessa (cui seguì la seconda crociata, 1147-1149), poi anche Gerusalemme cadde nelle mani del Saladino, sultano d'Egitto (terza crociata, 1189-1192); la quarta crociata (1202-1204) ripiegò sulla conquista di Zara e di Costantinopoli a favore dei veneziani, con il conseguente indeblimento dell'impero bizantino, che era l'unica forza in grado di contrastare i musulmani. Seguì l'impressionante tragica <<crociata dei fanciulli>> (1212), che non arrivò mai in Medioriente. Solo la quinta crociata (1228-1229) ottenne alla fine, attraverso trattative diplomatiche condotte da Federico II, la restituzione di Gerusalemme, che tuttavia fu ripresa dai musulmani nel 1244. Le ultime due crociate, guidate da Luigi IX di Francia, furono dirette con risultati disastrosi contro l'Egitto (1248-1254) e contro Tunisi (1270). La fase delle guerre per la conquista della Terrasanta si concluse miseramente sul piano militare, ma l'idea di crociata rimase per molto tempo nelle aspirazioni degli alti prelati e dei signori feudali. Nel concilio ecumenico di Lione del 1274 fu nuovaamente deicisa una decima di sei anni per la crociata, ma inutilmente. Nel 1289 cadde Tripoli e nel 1291 Accon, l'ultima roccaforte cristiana in Medioriente. Ancora nel 1313 i re di Francia e Inghilterra presero l'impegno solenne di vestire la croce, ma nessun esercito partì più per liberare il Santo Sepolcro.

Senso religioso e altre funzioni delle crociate

Se è indubbio che gli interessi militari e mercantili dei nobili europei e di alcune Repubbliche marinare furono un potente incentivo per le crociate, nelle quali trovarono sfogo passioni violente e desiderio di avventura e di nuove ricchezze, è anche vero che furono proposte dal papato per motivi di tipo religioso, connessi alla liberazione dei luoghi sacri e alla lotta contro l'Islam. I crociati venivano benedetti, portavano la croce sul mantello, combattevano e uccidevano il nemico per vincere, e contemporaneamente per ottenere indulgenze e remissione delle proprie colpe. I crociati partivano perché <<Deus lo volt>> e per realizzare l'invito di Cristo: <<Chi vuol venire dietro di me, rinneghi se stesso, prenda la sua croce e mi segua>>, interpretando questo passo in modo del tutto aberrante rispetto al suo significato originario. La croce, simbolo del martirio di Cristo, divenne il segno protettivo di chi uccideva gli infedeli. Ci furono ordini religiosi veri e propri che coniugarono gli insegnamenti di Gesù con la milizia armata. Gli ordini cavallereschi principali furono i templari (1119), i giovanniti (verso il 1120, chiamati anche ospedalieri, più tardi cavalieri di Rodi, poi di Malta), i teutonici (1198), oltre a parecchi altri ordini minori. Tra i loro scopi rientravaa l'assistenza ai pellegrini, la cura dei malati, la difesa armata contro i musulmani, ed erano di solito organizzati in cavalieri nobili, cappellani e semplici fratelli.

Le crociate all'interno dell'Europa

Il sistema della crociiata venne usato anche per sottomettere la popolazione pagana dei vendi (o sòrabi, o serbi di Lusazia) sulle rive del mare Baltico (1147-1185), per la guerra santa contro gli eretici albigesi (1208-1229), per costringere i sudditi del vescovo di Brema a pagare le decime (1232-1283), per le campagne militari di vescovi, ordini cavallereschi locali e poi dell'ordine teutonico che cristianizzarono e conquistarono i livoni e gli estoni (1198-1290), poi i prussiani (1230-1283), con grandi difficoltà nei decenni iniziali. Il concilio di Lione decise di indire una crociata contro l'imperatore Federico II, accusato dal papa di perseguitare la Chiesa e di essere amico di principi musulmani. Lo spirito originario della lotta della Croce contro la Mezzaluna rispondeva all'esigenza di compattare la società civile e religiosa europea erosa da particolarismi e lotte intestine, attraverso l'identificazione di un nemico esterno grande e temibile, l'Islam, mentre nelle altre campagne crociate la forza fu esercitata contro nemici esterni marginali o contro altri cristiani dissidenti. Il cristianesimo occidentale sotto la guida del papato e con il braccio armato di re, feudatari e ordini cavallereschi, divenne ancor più la religione degli eserciti, come aveva comiciato a fare già in età franca, impegando le armi per lottare contro un'altra civiltà, quella musulmana, ma a un certo punto anche per piegare il dissenso interno alla cristianità, o la semplice disobbedienza, e per convertire e assogettare alcun popoli pagani nell'Europa nord-orientale.

#MadameVrath storia cultura Inquisizione crociate islam religione

1 note · View note

finaguide · 1 year ago

Text

En 1320, le prince de Kujavia Władysław Loketek fut couronné à Cracovie et y déplaça sa capitale

En 1384, Jadwiga devient reine de Pologne. À la suite de son mariage avec le prince lituanien Jagailo, un puissant État polono-lituanien a émergé. En 1410, l'Ordre teutonique est vaincu lors de la bataille de Grunwald.

En 1454, la Pologne devient une république gouvernée par la Diète. Au XVIe siècle, la dynastie jagellonne est interrompue. De plus, la Pologne a été impliquée dans la longue guerre de Livonie avec la Russie. À la suite de l'Union de Lublin, l'État s'est uni au Grand-Duché de Lituanie dans le Commonwealth polono-lituanien. Le nouvel État était dirigé par la Diète, qui élisait le roi.

Au début du XVIIe siècle, le Commonwealth polono-lituanien est intervenu en Russie. Après un certain temps, le déclin de l'État polonais commence. La Pologne a perdu plusieurs guerres et pendant la guerre du Nord, Varsovie a été occupée par les Suédois. Dans la seconde moitié du XVIIIe siècle, le pays devient un champ de bataille lors de la guerre de Sept Ans. En 1772 eut lieu le premier partage de la Pologne entre la Prusse, l'Autriche et la Russie. Les deuxième et troisième chapitres ont mis fin à l'existence d'un État polonais indépendant.

#voyage #lesvues #pays #apprendlemonde #temps #bonjourvoyage #repos #joie #plaisir #environnementinconnu #faitsintéressants #finaguide

0 notes

tumbuy · 5 years ago

Text

handgenähtes schwedischen Kleid in braun karierten Farben

Das neu eröffnete Ausstellung "Something Borrowed" im Edward-Dean Museum in Cherry Valley präsentiert Hochzeitskleider und Traditionen über die Jahrzehnte und Kontinente. Hochzeit Kleidung, einschließlich Kleider, Schleier, Schmuck, Schuhe und andere Armaturstücke des großen Tages, zu veranschaulichen kleid für hochzeitsfeier, wie die Ehe Moden vergleichen und in der ganzen Welt. Die Ausstellung wird aus der museumseigenen Sammlungen sowie von Ansässigen und dem Riverside Metropolitan Museum gezogen. Artifacts stellen nicht nur Amerika und Europa, aber Indien trauzeugin kleid, China und Japan als auch. "Wir dachten, es wäre schön, wenn die traditionellen Aspekte der Hochzeiten und Trauungen, die zeigen, wie sie Veränderungen in der Gesellschaft anpassen zu markieren", sagte Ausstellungskoordinator Kathie Dillon. Der Edward-Dean Grundstück und Einrichtungen sind der Ort von vielen Bereich Hochzeiten, fügte sie hinzu. Die weiße Hochzeitskleid, jetzt eine Tradition in der westlichen Welt, entstand mit der Heirat von Anne de Bretagne, um Ludwig XII von Frankreich im Jahre 1499, nach Dillons Forschung. Es wurde zu einem beliebten Wahl nach 1840, als Königin Victoria von England heiratete Prinz Albert. "Vor, dass die Braut nicht kaufen ein spezielles Kleid, sondern nur trug eine nette Geschichte machte und für ihre Hochzeit Tag verschönert hatte", sagte Dillon. Zu sehen ist ein handgewebten, handgenähtes schwedischen Kleid in braun karierten Farben aus dem Jahr 1876, das seinen Besitzer als ein Hochzeitskleid diente und später als einen besonderen Anlass Kleid getragen. "Die Tradition der Kauf eines Kleides um einmalige Verschleiß ist relativ neu", sagte Dillon. Eine Reihe von Hochzeitskleidern auf dem Display kommen aus der Sammlung von Redlands ansässige Phil Livoni, der sie zu sammeln in den 1980er Jahren, als er als Schneider arbeiten begonnen. Seine Hunderte von Artefakten der Hochzeits-Verschleiß stammen aus den frühen 1800er Jahren zu den 1970er Jahren. "In der Mitte der 1840er Jahre waren die Kleider einfache, aber ziemlich tief, mit markanten Silhouetten in eine ganze Vielzahl von Stilen," sagte er. Eine Reihe von Fotos aus der viktorianischen Zeit, dass Bräute Livoni sammelte sind Teil der Ausstellung, wie gut. Viele Hochzeitskleider in den asiatischen Kulturen sind rot, die traditionelle Farbe von Glück und Gunst, sagte Dillon. Heutzutage haben viele Frauen wählen andere Farben außer rot. In der modernen chinesischen Festland Hochzeiten, kann die Braut eine beliebige Farbe für die Zeremonie wählen, dann ändern Sie in einem traditionellen Kostüm für die offizielle Teezeremonie. Die Verwendung von Hochzeitsblumen können den Griechen zugeschrieben werden, sagte Dillon. Die Verwendung von Schleiern in Europa begann während der Kreuzzüge, mit der Anpassung der muslimischen Brauch der junge Bräute verschleiert, um die Schönheit und den Charme ihrer Gesichter von allen, aber ihre Ehemänner zu verstecken. In der europäischen Tradition, kam Schleier zur Jungfräulichkeit und Reinheit in der christlichen Hochzeitszeremonien zu symbolisieren.

0 notes

elvisomar · 5 years ago

Photo

Digital photographic manipulation by my friend Mary Livoni

#mary livoni

1 note · View note

womanbride · 7 years ago

Text

Taste The Change: il restyling dell’Hotel Beverly Hills Rome

Iniziati nel Maggio 2017 e completati in soli 75 giorni, i lavori di ristrutturazione hanno interessato tutte le aree comuni, la grande hall di 350mq, il ristorante, il bar, le 6 sale meeting e le 45 camere e bagni del primo e secondo piano dell’hotel.

L’elegante progetto affidato a Woodbrick & Castle dell’Interior Designer la Contessa Cristina Gotti Lega e dell’ArchitettoRoberto Terrinoni…

View On WordPress

#Alessandro Pasini #Arredamenti Moquettes #Cristina Gotti Lega #Emme87 #Giannoni & Santoni #Hotel Beverly Hills Rome #Icone Luce #Livoni #P2A Design #Paola Renda #Puccini Bar & Bistrot #Ray Tarantino #Ristorante Mascagni #Roberto Terrinoni #Salvadori #Tappezzeria Pratelli #Taste The Change #Woodbrick & Castle

0 notes

completeworksofsigmundfreud · 7 years ago

Text

Studies on Hysteria (1895) - Part II - Case Histories - Case 2 - Emmy von V., 40 let, z Livonie (Freud) - Czech summary

Druhým případem Studies on Hysteria je žena vystupující pod jménem Emmy Von V., které se plně věnoval Freud od května 1889. Dle jeho pozorování bylo velice snadné ji přivést do stavu somnabulismu, a tak se rozhodl využít Breuerovy metody, kterou mu jeho přítel detailně popsal, ačkoli v ní byl nezkušený a byl to jeho první pokus. Když poprvé paní Emmy uviděl, ležela na pohovce a její stále mladistvý vzhled navzdory svému věku jí dodával půvabu. Její obličej však byl stažen grimasou plnou bolesti, její čelo bylo svraštělé, tónina jejího hlasu příliš nízká a často přecházela do stavu koktání. Ruce držela pevně spjaté, její obličejové svaly se neustále pohybovaly, stejně tak svaly na jejím krku. Svou řeč často přerušovala klapajícím zvukem vycházejícím z jejích úst. Když začala Freudovi vyprávět o své nemoci, mluvila srozumitelně a projevila vysokou míru vzdělání a inteligence. Uprostřed rozhovoru se však dostala do halucinace, její tvář se zkřivila hnusem a opovržením, natáhla k němu ruce s ohnutými prsty a zaječela na něj, aby se k ní nepřibližoval a nedotýkal se jí (později Freud odhalil, že se jednalo o obranný mechanismus). Vmžiku se však dostala opět do normálu a vyprávěla dál, aniž by si svou halucinaci uvědomovala. Freud se tak dozvěděl vše podstatné o jejím původu – její rodina pocházela ze středního Německa, ale poslední dvě generace sídlila v baltských provinciích v Rusku, kde vlastnila rozsáhlé pozemky. Emmy byla třináctým ze čtrnácti děti, z nich přežily pouze čtyři děti pod dohledem přísné matky. Ve svých třiadvaceti letech se vdala za bohatého, mnohem staršího muže, který krátce po uzavření manželství zemřel na mozkovou mrtvici. Sama tak byla nucena vychovávat své dvě dcery (nyní ve věku šestnáct a čtrnáct let), které byly často nemocné a trpěly různými neurotickými problémy. Sama Emmy těmto událostem připisovala svou vlastní nemoc, kdy rok od roku chřadla, a to i přes četné léčby a procedury, které prodělala různě po světě. Freud jí doporučil se oddělit od svých dcer, které již měli svou vlastní vychovatelku, a přestěhovat se do pečovatelského domu, kde by se jí mohl plně věnovat. Emmy s tím bez námitek souhlasila.

2. května 1889 ji Freud v pečovatelském domě navštívil a všiml si, že Emmy vždy nadskočila, když někdo vešel do jejího pokoje. Všem tedy přikázal, aby nejdříve hlasitě zaklepali a vyčkali na její vyzvání, aby mohl vstoupit. V následujících dnech se Emmy udělalo díky Freudovým praktikám lépe – nakázal, aby Emmy dostávala horké koupele a masáž celého těla dvakrát denně. Před spánkem ji vždy velice lehce zhypnotizoval a snažil se jí přesvědčit, že by měla dobře spát a její symptomy se zlepší. Emmy reagovala více než pozitivně a nikdy se ho na její hypnoidní stavy nevyptávala, dobře spala, a většinu dne strávila poklidným ležením ve své posteli. Její dcery ji tak mohly navštěvovat, případně si Emmy mohla číst nebo vyřizovat svou korespondenci.

8. května 1889 ho zaujala historkou, kterou četla v novinách a při níž se zděšením třásla – o chlapci, kterého jeden učedník svázal a dal mu do úst bílou myš. Chlapec strachy zemřel. Když ji Freud zhypnotizoval, zjistil, že článek v novinách opravdu vypovídá příběh chlapce, který byl utýrán, ale nikde nebyla jakákoli zmínka o myších nebo krysách. Dospěl tedy k názoru, že si tuto asociaci musela Emmy vytvořit sama ve svém deliriu, poté, co jí jeden z doktorů řekl, že odeslal přepravku plnou myší do Tbilisi. Večer si však na nic z toho nevzpomínala, pouze se zmínila, že odpoledne trpěla křečemi v krčních svalech. Freud se jí pokoušel v hypnóze přesvědčit, aby se rozmluvila o svých minulých zkušenostech, aby přišel na kloub tomu, proč si asociovala utýraného chlapce s myšmi a krysami. Ačkoli před každou odpovědí přemítala, Emmy mu nakonec byla schopná dát odpovědi, při nichž s sebou neustále cukala a na její tváři se střídaly výrazy hororu a strachu. Rozpovídala se o tom, jak její sourozenci po ní v dětství házeli mrtvými zvířaty, což jí přivozovalo první záchvaty omdlévání a křečí. Její teta to však pokládala za nepřípustné, a tak tyto projevy ustaly. Dalšími traumatickými zážitky byly mrtvoly její sestry a tety a její bratr, který ji strašil v převlečení za ducha. Na otázku, proč s sebou neustále hází, mu vysvětlila, že když mu popisuje všechny tyto traumatické zážitky, tak je vidí naprosto živě a barvitě přímo před očima. Freud se tedy zasadil, že ji musí těchto živých představ zbavit pomocí terapie a aby navodil tuto sugesci, několikrát jí hladil oči.

9. květen 1889 – Emmy spala dobře, ale začala mít zažívací potíže, poté co strávila příliš času se svými dcerami v zahradě. Freud jí doporučil, aby omezila návštěvu svých dcer vždy na maximálně dvě a půl hodiny. Také se u ní projevily další symptomy, které měly původ v šoku, jejž prodělala poté, co si prohlížela etnologický atlas a uviděla americké Indiány převlečené za zvířata. Freud se jí snažil v hypnóze přesvědčit, aby se těch obrázků nebála, ale naopak, aby se jim zasmála, což po probuzení okamžitě udělala. Klapající zvuk však nadále vydávala (přivodila si ho, když se starala o svou nemocnou dceru a byla nucena být absolutně zticha a nyní se vždy tento tik projevoval, když byla nervózní nebo vystrašená), a to především po návštěvě Breuera (nevadil jí) a doktora z pečovatelského domu (důvod jejího vzrušení). K večeru byla veselá a projevovala velice překvapivý smysl pro humor na ženu jejího postavení, který byl směřován především na její předešlou terapii, které se chtěla zbavit, ale nedostala k tomu nikdy odvahu. Až poznámka od doktora Breura ji konečně ukázala cestu ven, nicméně poté se před Freudem zděsila, že byla příliš indiskrétní. On ji uklidnil, že tomu tak není a zhypnotizoval ji, aby ji mohl dál zpovídat ohledně jejích strachů. Emmy se tedy rozpovídala o svých teenagerovských létech, kdy začala trpět strachem ze šílenství, protože její sestřenice i její matka jistou dobu pobývaly ústavu pro choromyslné, a od jedné služebné, které v ústavu také byla, slýchala, jak strašně se tam s pacienty zachází. Freud se jí snažil opravit v jejích dojmech ohledně těchto ústavů. Dále Emmy mluvila o svých starostech o matku, kdy ji jednou našla po mozkové mrtvici, kterou matka sice přežila, ale pár let na to ji Emmy stejně nalezla mrtvou. Freudovi se podařilo, aby tyto fakta vnímala, ale nepřezařovala si k nim žádné emoce.

10. květen 1889 – Emmy si poprvé prošla otrubovou koupelí, což se jí nelíbilo a tvrdila, že jí to způsobilo mnoho bolesti. Během masáží se však uvolnila a kromě toho, že se obávala, že doktor Breuer se urazil jejím včerejším chováním, se také rozpovídala o svém prazvláštním bratranci, jehož rodiče mu nechaly všechny zuby vytrhnout najednou. V těchto chvílích se dostávala do hysterie a opakovala svůj obranný mechanismus, poté se ale zklidnila. Freud se poté v hypnóze zaměřil na její obranný mechanismus a zjistil, že fráze, které vyslovuje, mají původ v její minulosti – „nehýbej se“ bylo spojeno s dobou, kdy ji její zvířecí halucinace napadaly. „Nedotýkej se mě“ se odráželo v minulé zkušenosti, kdy ji její bratr silně popadl v záchvatu vyvolaném nemocí z předávkování morfiem, nebo když její dcera byla jednou nemocná, tak jí málem uškrtila. Při večerní hypnóze se věnovali jejímu problému s koktáním a vyšlo najevo, že se v minulosti dostala do situace, kdy se nutila zůstat zticha kvůli tomu, aby poplašené koně nepoplašila ještě více. Po další terapii sugescí, kterou u ní Freud praktikoval, se tohoto problému zbavila. Poté spolu probírali další případy, kdy se Emmy vyděsila, a dospěli k pochopení nadskakování Emmy kdykoli někdo vešel do místnosti. Všechny její šoky a minulá traumata většinou přišla překvapivě a náhle.

11. květen 1889 – gynekologická prohlídka její dcery Emmy velmi znervózněla a Freud ji musel zhypnotizovat. Vyšlo najevo, že se obávala, že mu řekla den předtím něco, co ho mohlo urazit, a tak jí Freud vysvětlil, že nic takového nestalo. Po prohlídce probírali její největší šoky a strachy – především smrt jejího manžela a následná nemoc její dcery, která byla v dětství trochu opožděná. Freud argumentoval tím, že její dcera je nyní již dospělá a těší se dobrému zdraví, čímž pomohl Emmy se zbavit vnitřního strachu, co s dítětem bude. Poté se vrátili k jejímu strachu z ústavů pro choromyslné, kde se jí Freud snažil znovu přesvědčit, že se s lidmi zachází dobře. Při těchto hypnózách pochopil, že není dobré Emmy přerušovat, protože mu to pak má ve svém hypnotickém stavu za zlé.

12. květen 1889 – navzdory Freudovu očekávání, Emmy spala špatně a nechtěla mluvit o tom, co za ošklivé sny se jí zdálo. Při masáži spíše mluvila o čase stráveném u pobřeží Baltu a lidech, které bavila ze sousedního města atd. V hypnóze prozradila, jak se její noční můry z minulé noci točily kolem strachu ze zvířat. Freud se znovu snažil ji dotlačit ke kořenu problému, ona mu ale oznámila, že se k tomu dostanou, až když ona sama bude chtít a on by ji měl nechat vyprávět. Když tak učinil, začala znovu mluvit o manželovi, jak nemohla uvěřit, že zemřel, a jak za to asi tři roky nenáviděla své dítě, protože věřila, že její manžel mohl ještě žít, pokud by se o něj mohla starat, namísto ležení v posteli právě kvůli tomuto dítěti. S těmito událostmi také byla spojená hrůza z cizích lidí poté, co příbuzní jejího zesnulého manžela odstartovali kampaň proti ní, kdy ji pomlouvali, nechali v novinách otiskovat očerňující články, a obviňovali jí z toho, že svého manžela otrávila, protože nemohli vystát, že se za něj provdala, a že byli šťastní. Emmy se uvolnila až poté, co k ní Freud pronesl pár utišujících slov.

13. května 1889 – Emmy znovu špatně spala, a ačkoli byla v relativně dobré náladě, její tiky se jí vrátily. V hypnóze se rozmluvila o svém strachu ze zvířat, který se objevil poté, co byla na nějakém divadelním přestavení a vyděsila ji postava obrovské ještěrky. Také se rozmluvila o svých zažívacích potížích, které nakonec spojili s její depresí po smrti manžela, kdy jedla pouze z nutnosti. Také se přiznala, že ačkoli své dítě nenáviděla, nikdo to nemohl poznat a ona si dodnes vyčítá, že starší dítě měla v těch dnech mnohem raději.

14. května 1889 – Emmy konečně dobře spala, ale postěžovala si na bolesti v pravé noze. Během hypnózy se vrátili k jejímu strachu z cizích lidí, kdy jmenovala další případy strachu. Freud však viděl zásadní problém v tom, co se stalo po smrti jejího manžela. Když k ní přišel večer, byla znovu neklidná. Navštívil ji totiž Breuer a ona zase nadskočila, když vešel do místnosti. Považovala to za nevhodné, protože tím dle svého názoru shazovala Freuda před Breurem. Freud si již za tu dobu všiml, jak se snaží být úslužná a pečlivá, aby vždy Freudovi vešla vstříc, když vše však nebylo tak, jak by mělo být, vyčítala si to. Freud ji tedy během hypnózy ujistil, že se nic nestalo a nemusí být k sobě tak přísná.

15. května 1889 – Emmy znovu dobře spala, ale začala hned být znovu nervózní. Vysvětlovala to tím, že svým dcerám doporučila, aby využívaly výtah v jejich penzionu jak pro jízdu nahoru, tak dolů. Protože ale výtahům nedůvěřovala, vyčítala si, že tím ohrožovala život svých dcer. Freud, který penzion a jeho majitele znal, jí vysvětlil, že výtah je bezpečný, jinak by sám majitel na něj nedělal takovou reklamu. Emmy se tedy byla schopna zasmát svým neopodstatněným strachům, ale Freud ji podezříval, že její dnešní nervozita má jiné kořeny. Započal tedy masáž jejího těla, Emmy ale většinou mluvila o svém společenském životě v Německém Rusku a Severním Německu a bavila ho různými historkami. V hypnóze se pak vrátili zpátky k její ranní nervozitě a vyplynulo najevo, že se naopak obávala menstruace, která by znemožnila masáže, ale ve snaze se vyhnout této obavě, upnula se k něčemu jinému, a tedy k výtahu v penzionu. Freud pod čarou dodává, že toto se neobjevilo poprvé – např. jednou tvrdila, že nechce studené koupele, protože jí přivolávají depresi, a když jí Freud přes hypnózu přesvědčil, že sama studené koupele chce, skutečně je začala provádět. I tak se cítila v depresi, ale později přiznala, že v novinách četla, jak v San Domingu vypukly nepokoje, a její bratr, který se již dlouho neozval, tam je. Freud tedy dospěl k názoru, že v rámci rozštěpení vědomí také zpravidla dochází z přesunutí psychózy na jiný objekt, většinou zdánlivě iracionální Dále se poté zabývali jejími bolestmi různých částí těla, kdy Emmy vyprávěla, při jakých příležitostech je pocítila silněji. Večer se poté soustředili na její strachy ohledně příbuzných – nemoc dětí, život jejího bratra, který se právě oženil. Všechny je dopodrobna probrali a Freud jí také dal pár doporučení kvůli bolestem.

16. května 1889 – Emmy se dobře vyspala a znovu si stěžovala na nějaké bolesti, hypnóza však nic neodhalila. Když k ní Freud večer přišel, byla rozrušená a myšlenky jí těkaly sem a tam bez jakéhokoli řádu. Na žádné z otázek nebyla schopna odpovědět, a tak ji Freud zhypnotizoval a postupně se prodíral vším, co řekla, když přišel.

17. května 1889 – Emmy měla velice dobrou noc, ale stále u ní přetrvávaly bolesti a nervozita, byla až přehnaně radostná a nechtěla mluvit o tom, proč je tak rozrušená. V hypnóze se poté Freud zaměřil na zvířata, protože ve své koupeli údajně viděla červy. Znovu začala koktat, a když se jí zeptal proč, odpověděla mu, že to dělá pokaždé, když je vystrašená. Obávala se, že kvůli návratu některých symptomů s ní Freud ztratí trpělivost a přestane jí léčit, také se trápila kvůli tomu, že mu nepoděkovala za návštěvu. Freud ji ubezpečil, že se lepší a že je již odolnější, a že se otevírá lidem, se kterými si je blízká, a to je to hlavní. K večeru byla velice spokojená a hypnóza nic nepřinesla. Freud se tedy zaměřil na bolest v její pravé noze, kterou v hypnotickém stavu plně odboural, ale při probuzení se zčásti zase vrátila.

18. května 1889 – údajně spala nejlépe za celé roky. Bolesti u Emmy však přetrvávají.

Tím Freud završuje své poznámky ohledně Emmy. Protože vždy čekal na různé symptomy a dával věcem nový průběh, poznámky se často opakovaly a nepřinášely tak nic nového. Dosavadní poznatky tedy považuje za dostačující. Po sedmi týdnech se její stav zlepšil natolik, že jí Freud dovolil odjet zpět domů s tím, že s ní jak on, tak Breuer udržovali korespondenci, aby věděli, jak se jí daří. O sedm měsíců později však znovu upadla do depresí, protože její dcera začala mít problémy s dělohou. Freud jí doporučil jistého gynekologa, který jí dokázal na pár měsíců ulevit. Po návratu domů se však její dceři přitížilo a Emmy si zvolila jiného gynekologa. Začala se obviňovat z problémů její dcery, a začala také obviňovat gynekologa, kterého jí doporučil Freud a Freuda samotného, čímž naprosto zničila výsledky jeho práce. Až po Breuerově intervenci se situace zlepšila, nicméně averze k Freudovi přetrvávala. Nechala se alespoň přemluvit k převozu do sanatoria, s jehož hlavním lékařem byl Freud ve spojení a doporučil mu, jak se o Emmy starat.

Sanatorium se však ukázalo být ��patným druhem terapie, protože Emmy odmítala jakoukoli léčbu. Zlepšila se poté, co jí její příbuzná „unesla“ ze sanatoria a starala se o ní doma. Zakrátko se však Emmy odhodlala jet do Vídně a požádat Freuda znovu o pomoc. Ten shledal, že její stav není zas až tak špatný. Úzkostlivost byla nahrazena zmateností, pocity smutku v určitou hodinu a různými tiky. Dělalo mu problémy ji zhypnotizovat kvůli jejím nepříjemným zážitkům ze sanatoria, nakonec se mu to ale podařilo. Během této hypnózy došel plně k názoru, že aby se dospělo k terapeutickému efektu, popisovaná událost musí být převyprávěna plně a zcela pravdivě. Začal si tedy dávat pozor, jestli Emmy něco nezamlčuje nebo nezkresluje. Také hypnózy „zneužil“ k tomu, aby dokázala zapomenout na nepříjemné sanatorium. Větší problémy měl s „bouřkami v její hlavě“, jak to sama nazvala, a které byly spojené s nemocí její dcery, ale i ty se mu nakonec podařilo překonat. Ke konci jejího léčení přišel na to, že velice málo jí, a dle jejích slov nemohla pít nic jiného než husté tekutiny. Freud nakázal zvýšit porce jejího jídla a pít zásaditou vodu. Emmy svolila s tím, že to dělá jenom protože jí to řekl, ale předem ho varovala, že to skončí špatně, protože její trávicí systém prostě byl uzpůsoben tak, jak jedla předtím. Freud to ale odmítal, nezdálo se mu pravděpodobné, že by si někdo dokázal přivodit zažívací problémy tímto způsobem. I tak ji po jídle našel v depresích, jak si stěžuje na zažívací problémy, a dle toho došel k názoru, že její zažívací problémy jsou vyvolány psychicky. Snažil se jí zhypnotizovat, ale Emmy se nedala, protože ho vinila z toho, co jí způsobil, a především, že zahodil všechen pokrok jenom kvůli tomu, aby ji naučil jíst, jak on chtěl. Freud jí tedy řekl, že jí nechá 24 hodin na pokoji přemýšlet o tom, zdali jde opravdu o fyzický nebo psychický problém. Pokud bude dále trvat na tom, že jde o fyzický problém, tak ji poprosí, aby odešla, protože jí už nemůže jinak pomoci. O 24 hodin později ji našel poddajnou a poslušnou. Přiznala, že si myslí, že její zažívací potíže jsou způsobeny jejími psychickými problémy, ale jenom proto, že si to myslí i Freud. Pod hypnózou se pak rozvyprávěla o sérii zážitků, které v ní vyvolávaly odpor a nechuť k jídlu (nevhodné chování ostatních u stolu, její matka jí nutila jíst vychladlé maso atd.), i její odpor k vodě (způsobený příhodou z dětství, kdy celá rodina měla zažívací problémy z pitné vody). Terapeutický efekt hypnózy se dostavil ihned druhý den.

Po propuštění z léčby zůstal Freud s Emmy v kontaktu, psala mu o tom, jak dobře jí a pije, a jak již přibrala něco na váze. Starosti jí dělala trochu její dcera, která se stala neposlušnou s nedosažitelnými ambicemi a dokonce násilnou. Freud dospěl k názoru, že se jedná o dědičnou psychózu, což také Emmy bez okolků sdělil a ta to přijala s pochopením. Na jaře se s ní setkal u ní doma, kde se těšil z jejího nového a zdravého života, kdy žila plným společenským životem pouze s občasnými, až zanedbatelnými problémy, jako např. problémy s cestování vlakem nebo mezerami ve vzpomínkách. Také se obávala, že bude již méně náchylná k poslušnosti v rámci hypnózy, ale malým trikem ji Freud přesvědčil o opaku. Po této návštěvě se jejich komunikace uskrovnila, pouze Freud zaslechl, že její dcera na tom začala být opravdu špatně a v roce 1893 mu od Emmy přišel dopis, zdali je svolný k tomu, aby ji zhypnotizoval jiný doktor. Freud souhlasil, protože Emmy byla znovu nemocná.

#studies on hysteria #sigmund freud #josef breuer #emmy von v.#hysteria #posttraumatická stresová porucha #psychologie #psychoanalýza #1895

0 notes