#jens x jana

[videli-jste-tento-film]

Jedna dekáda ve 100 filmech: speciální statistika (2000–2009)

Jsem potěšená, že si můžu napsat další shrnovací článek o dekádě ve filmu, protože je to milé a krásné a hlavně jiné, než všechny ostatní statistiky. Dnes (potažmo včera v noci) skončilo hlasování u Vůně vanilky, 100. filmu z první dekády našeho tisíciletí, tedy je zde ten čas. Vyrážíme!

Jak vidíte, nejvíce hodnocených filmů je z roku 2008, a to výrazně víc, největší ubožáček a otloukánek je pak rok 2005.

Viděli jsme 22 filmů, 25 známe, ale neviděli jsme je, a 53 filmů neznáme vůbec. Alespoň jeden film jsme ale viděli vždycky, což je oproti poslední analyzované dekádě celkem úspěch. Nejznámějších rokem (a překvapivě výrazně) je 2003 (37,5 % viděných filmů) a tím nejméně známým rok 2007 (9,1 %). V porovnání s jinými dekádami je tato poměrně mid:

viděno 2000s: 22 % X celkem: 18,6 %

neviděno 2000s: 25 % X celkem: 26,9 %

neznámo 2000s: 53 % X celkem: 54,3 %

Tedy lehký podprůměr ve znalosti filmů a lehký nadprůměr ve viděnosti. Přičítám to faktu, že většina čumblr v tuto dobu trávila své dětství a na televizi se dívala více než ve svých teenage years.

Viděli jsme... (top 10)

Anděl Páně (2005) (11. místo celkem), režie Jiří Strach

Princezna ze mlejna 2 (2000) (20. místo), režie Zdeněk Troška

Účastníci zájezdu (2006) (32. místo), režie Jiří Vejdělek

Rebelové (2001) (38. místo), režie Filip Renč

Kytice (2000) (50. místo), režie F. A. Brabec

Nejkrásnější hádanka (2008) (57. místo), režie Zdeněk Troška

Kameňák (2003) (58. místo), režie Zdeněk Troška

Fimfárum Jana Wericha (2002) (61. místo, režie Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt

Snowboarďáci (2004) (66. místo), režie Karel Janák

Kameňák 2 (2004) (67. místo), režie Zdeněk Troška

Tato dekáda patřila komediím, pohádkám a Zdeňku Troškovi, o tom se asi vůbec nedá pochybovat. Mezi ně se podařilo infiltrovat klasickým bangerům, jako je Kytice nebo Rebelové a jednomu vymazlenému animovanému počinu v podobě Fimfára. Ten také částečně režírovala žena-režisérka. Vlasta Pospíšilová režírovala 20 % všech viděných filmů režírovaných ženami (jsou to dva filmy, dva z deseti, takže dvacet procent, jakože... smutný no).

Scénáristicky je zajímavé, že většina režisérů se podílela na scénáři nebo úplně napsala většinu filmů z první 10, výjimkou je jen Anděl Páně (Lucie Konášová). Polovina filmů byla natočená podle předlohy.

Podle ČSFD je nejlepší film Fimfárum Jana Wericha (85 %) a nejhorší, asi nepřekvapivě, Kameňák 2 (22 %). Přes 70 % mají ještě Anděl Páně (77 %) a Kytice (76 %).

O těchto filmech v průměru hlasovalo 77 lidí.

Neznáme... (bottom 10)

Oko ve zdi (2009) (13. místo celkem), režie Miloš J. Kohout

Početí mého mladšího bratra (2000) (18. místo), režie Vladimír Drha

Indián a sestřička (2006) (22. místo), režie Dan Wlodarczyk

Děvčátko (2002) (37. místo), režie Benjamin Tuček

Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000) (48. místo), režie Drahomíra Vihanová

Normal (2009) (49. místo), režie Julius Ševčík

Hezké chvilky bez záruky (2006) (51. místo), režie Věra Chytilová

Šílení (2005) (54. místo), režie Jan Švankmajer

Natěrač (2008) (57. místo), režie Jaroslav Brabec

Anděl Exit (2000) (63. místo), režie Vladimír Michálek

Deset nejméně viděných filmů z této dekády je velmi v depresi. Jsou to filmy o drogách a lidech na kraji společnosti, o utrpení a přemýšlení o životě. Jediný Natěrač je podle toho, co jsem zjistila, opravdu jenom úplně normální komedie. Je jako veselé dítě v goth rodině.

Jak je zvykem, u neznámých filmů se neopakují režiséři a je tam s nimi Věra Chytilová. Scénáristicky se opakuje také to, že režiséři své filmy obvykle i píší, tentokrát lehce méně často než u filmů viděných – režisér a scénárista jsou jiné osoby u Indiána a sestřičky a Natěrače.

Nejlepší film podle ČSFD jsou Šílení (73 %), jinak je to spíš bída. Nejhůře hodnocené je Oko ve zdi (38 %).

Tyto filmy v průměru hodnotí 57 lidí.

Bylo mi potěšením a národním svátkem.

Zase brzy na viděnou...

teď koukám, že 1. v top 10 je Anděl Páně a 10. v bottom 10 Anděl Exit... a v obou hrají Klára Issová a Zuzana Stivínová... cesty páně jsou vskutku nevyzpytatelné

[kvetyzlouky]

abdikace Jana III.

potkali jsme se v tramvaji, osud žejo, druhý den se mi to celé bortí. zase je v tom X. a naše (moje) prokletí (s Jany). viděla jsem jí v těch dnech, vypadala nešťastně, upřímně mě mrzí, že jí není dobře, nicméně přichází jako nejpálivější facka to, že já jsem důvodem. že se jí líbil Jan, podle jejích slov jsem to věděla. nevěděla. lámu se. pláč ve skladě. pocit, že jsem nejhorší člověk na světě. nerozumím tomu. celý příběh nabírá na dramatech. kolik se toho vejde do jednoho večera? jsem nešťastná několik dní, i když si racionálně uvědomuji, že nemá monopol na lidi, že jsem to neudělala se zlým úmyslem.

do toho Jan III. onemocněl a odepisuje po několika dnech. trhala bych si vlasy úzkostí. přijdu si zmateně. přijde mi, že mi chybí nějaké informace. vidíme se po týdnu. podvědomě to vyciťuji, že asi nic. small talk máme za sebou, takže ten big talk teď? vpodstatě mi nic neřekl, distancuje se od toho. několikrát mi zopakuje, ať si o tom promluvím s X., říká to s urgencí, jako kdyby tam bylo ještě něco víc, o čem já nevím. zároveň říká, že se něco dozvěděl, ale to nehodlá teď řešit. můj paranoidní mozek si usmyslel, že to je určitě špatnost o mně, jenže on neříká jaká a tak se nemůžu bránit.

chci se zeptat na otázku, ale nevím, jestli chci slyšet odpověď. - tak se neptej. proč by ses ptala? - protože člověk chce vědět, na čem je. - jo, tak to se klidně zeptej. - chceš mě vidět nebo ne? - nechci tě zranit, ale… pokračuje s tím, že si uvědomil, že to teď není vhodné, že mě neměl brát do bytu, kde bydlel s ex, že řeší nové bydlení a práci, že kdybychom se k sobě přiblížili, nebylo by to dobré pro mě. a pak se mě ptá, jestli někoho potřebuji. jsem zmatená tou otázkou, jak jako potřebuji? nikoho přeci nepotřebuji. kam tím směřuje. říká, že to špatně formuloval a že vlastně moc sám neví, kam ta otázka měla mířit. tak se mě ptá, jestli jsem chtěla slyšet ano, na to, jestli mě chce vidět. samozřejmě, ale převážně to vychází z mého ega, neumřu kvůli tobě. zasměje se a pak se dlouze obejmeme. matou mě jeho dotyky, protože mě neskutečně přitahuje.

ta konverzace mě rozesmutnila, ale jen tak maličko. konečně vím, na čem jsem. mozek se může uklidnit. samozřejmě si v tom hledám střípky, abych se trošku povznesla, pohladila to pocuchané ego, že přeci neřekl, že mě nechce, jen teď není ten čas. což ale samozřejmě neznamená, že na něj budu čekat.

a ten večer se potkávám s prvním Janem. opět ohnivě debatujeme. občas mě irituje. shodli jsme se, že neuznává pravdu jiných. to naše opilé štěkání, hlasité vyjadřování názorů mě baví, skoro pokaždé v tom cítím elektrický náboj. energie v očích. ve tři nás vyhazují z hospody, kupujeme ještě jedno pivo u Vietnamce a do pěti sedíme na Míráku. teď už je to klidnější. vzpomínání na dětství. psychické problémy našich blízkých. zase mi chválí otázky, že jsou jeho oblíbené, že se ptám na věci, na které se ho nikdo jiný neptá. chtěla bych se ho dotknout, ale nechci to pokazit. obzvlášť teď, když vím, jak to má se svou sexualitou, a tak mi vrtá červík v hlavě, kolik večerů a debat bude muset proběhnout, než se mezi námi něco stane? a nezařekla jsem se náhodou, že už mě nezajímá? zároveň mě těší ta myšlenka toho, že se mnou vlastně někdy něco měl, protože to znamená, že ke mně měl pouto.

můj srdeční kompas je rozbitý, ručička lítá zběsile ze strany na stranu.

[storyxonline]

Top Ten Books to Read if You Love Christina Lauren’s Rom-Coms

Posted March 27, 2023 by Jana in Top Ten Tuesday / 12 Comments Welcome to another TTT! This week’s topic is “books to read if you love author x”. I love Christina Lauren’s rom-coms, so I thought I’d share my recommendations for more rom-coms by other authors! And I’m sharing both open and closed door romances, too! Open Door Well Played by Jen DeLucaThe Love Hypothesis by Ali HazelwoodThe…

[paskvilnet]

rec.desky

Original Soundtrack - Děvčátko

Poslední český film roku 2002 s poetickým názvem Děvčátko má na svědomí scenárista a režisér Benjamin Tuček. Příběh sedmnáctileté Emy, která možná spíš než lásku hledá svého nikdy nespatřeného otce, a její osamělé matky je něžně smutný. Ben Tuček, sám muzikant a leader již neexistující kapely Teen Love Sex Doll, obsadil do hlavních rolí vedle dvou slovenských hereček Doroty Nvotové a Jany Hubinské také sídliště a muziku. Na chvilku se film v několika místech jakoby změní ve videoklip a skvěle tak zafungují některé ze skladeb, které na soundtrack spolu s Tučkem vybral také Ivo Heger (ex-Toyen). Ten je navíc autorem původní filmové hudby. Všechny skladby nejrůznějších žánrů pocházejí z české, případně slovenské produkce a vedle známých jmen české taneční scény se tu objevují obskurní T.G.M. Stereo, filmová country kapela Golden Horses nebo Žbirkova Atlantida - v původní verzi i tak, jak ji ve filmu nazpívala herečka a mimochodem také šansoniérka Jana Hubinská. Povedený soundtrack Děvčátko obsahuje navíc ještě útržky dialogů z filmu, takže si můžete dokola pouštět moudra o tom, že "každý jméno něco znamená" nebo že "někteří lidi by spolu vůbec nemuseli mluvit".

Oxide & Neutrino - 2 Stepz Ahead

Klip ke skladbě Dem Girlz (I Don't Know Why)

Abyste si oblíbili muziku, jakou "sosolidní" dvojice Oxide & Neutrino dělá, musí vám libozvučně znít hlas ulicí vychovaných týpků, protože Neutrino spolu s několika hosty zavře pusu jen občas, a musíte umět přimhouřit oko nad nejapnými texty. Ale hlavně musíte mít rádi nefalšovaný a nepřenositelný UK garage, neboť to je přesně to, co nám v 18 skladbách producent Oxide servíruje. S prvním albem zaznamenali Oxide & Neutrino velký úspěch a pomohli žánru UK garage získat na prestiži, od té doby se jim taky podařilo značně zdevastovat svůj mediální obraz... Jejich druhé album 2 Stepz Ahead má říznou rytmiku, proměnlivý průběh, hutnou basu a electro sound. Oxide Neutrino citlivě dávkují momenty dodávající nahrávce na dramatičnosti, kriminálnické propriety z jejich domovského jižního Londýna i kýčovité detaily, které z celku dělají luxusem vonící záležitost.

Saïan Supa Crew - X Raisons

Klip ke skladbě À Demi Nue jsme už pouštěli.

Nejznámější zástupci francouzské hip hopové scény Saïan Supa Crew, kteří vystoupili už i u nás, si prorazili cestu do Evropy i Ameriky hlavně díky skvělým koncertům a osobitému vokálnímu projevu. To, že se jim podařilo přenést energii živých vystoupení i na jejich v pořadí již druhé album X Raisons, si můžete ověřit na vlastní uši a náležitě ocenit. Na desce uslyšíte, jak SSC decentně míchají hip hop s černým popem i ragga a jak střídají beatbox i rap, případně vrství rapování přes sebe - jejich specialitkou jsou pak sborové rapy... Kdo neumí francouzsky, nemusí si zoufat, protože i tak by mu zůstávala většina textů nesrozumitelných, jak sami říkají: nejde ani tak o slova, jako o vibrace... Saïan Supa Crew berou hip hop jako způsob komunikace, jako životní filozofii a především jako hru, uvolněnost, návrat k jamajským kořenům a pozitivní ozvěny života na ulici jsou věci, které člověka v souvislosti s touhle partou napadají.

Craig David - Slicker Than Your Average

Klip ke skladbě What's Your Flava?

Craig David si coby hvězda novodobého r'n'b vysloužil popularitu v Evropě i v USA, když před dvěma lety vydal úspěšný debut Born To Do It. Postupem času se tak trochu vzdálil své domovské UK garageové scény a sebevědomě se pohybuje na popové scéně zavánějící americkou hitparádovou produkcí. Jeho vokální projev je na druhé desce Slicker Than Your Avarage rozmanitější, ale jinak se Mr. loverman Craig David rozhodně nepustil do experimentů. Vedle několika podařených skladeb jako 2 Steps Back, Hands Up in The Air nebo aktuálního singlu What's Your Flava? má deska i svá slabší, "polopatická" místa: popově nasládlý Personal, španělský Spanish, trochu ostřejší pouliční Fast Cars nebo podezřele bezchybný duet Rise & Fall se Stingem. Na talentu Craiga Davida neubylo, jen je otázkou: kam ho dovede cesta, kterou si zvolil...

[sincerelyravens]

the curse of betrayal: 

Hogwarts School of Witchcraft and Wizardry has gained a new student.

After an abrupt change of schools and a move back to London, thanks to her mom’s ever-changing job, Jana has been brought to the school that her father attended to finish out her schooling. Leaving behind her friends at Beauxbatons, and losing some along the way, Jana must find her own place in Hogwarts—especially now that she doesn’t have her long-time best friend and school-year-penpal, Britt Ingelbrecht, to lean on after the events of the summer. Despite this, Jana has her handsome and loving boyfriend, Jens Stoffels, at her side and his friends, who seem to enjoy her presence. Even after the abrupt move and the loss of all her friends, Jana has everything that she wants… right?

Jana Ackermans had spent the first four years of her magical school career at Beauxbatons. While she had prepared for a life of magic since she had first used it at the age of three to summon a confiscated teddy bear from the top shelf, nothing could have prepared her for the majesty of Beauxbatons Academy.

Since the foundation of the school, all the way in ancient times, the school was stationed in an elegant, meticulously designed chateau that could’ve passed for an abandoned royal palace. As the volume of students increased exponentially—taking not only students from France, but also those located in Belgium (where Jana lived when she turned 11), the Netherlands, and a handful of other countries—the chateau had been expanded and redone, making it seem as though the chateau had forever been like that. From the famous Flamel Fountain to the majestic gardens where the students would study in the sun, the chateau was a timeless and beautiful classic in the hidden depth of the French countryside. The school’s beautiful, dazzling glamour not only attracted classically trained chefs and musicians, but also a wild flock of winged horses who were fed and cared for by the students in Care of Magical Creatures.

Now, thinking of the school had made her sad—especially since it was the school that she had known for so long. Especially since Hogwarts—beautiful and magical in its way—was so different than the school she had known. When Jana was little, she and her family had lived in London—in the same house that became a vacation home in the summer—but her mother’s abrupt job transfer took them all to Antwerp, Belgium. If they had never moved, Jana would’ve never gone to Beauxbatons, never would’ve met the roommates that she loved so much, and she would’ve been at Hogwarts, the school that she was at right now.

While Jana understood her mother’s wishes to have her transfer to Hogwarts so she would be closer to London, there was a part of her that wished that she had never left Beauxbatons. Given how the summer months had ended, with her longest friendship—one that endured years of distance and school-year letters—shattered into splinters of fractured glass, the resonating feeling of sad nostalgia seemed to be amplified with how different the Hogwarts school was from Beauxbatons.

But, above all else, Jana missed her former roommates—Adeleine and Charlotte—who had been her roommates since their first year together. She missed Adeleine and her ability to always find the best gossip in Beauxbatons, eagerly retelling it in long, dramatic stories in the depths of the night. She missed Charlotte and her drawings, having decorated their dormitory with her numerous sketches charmed on the walls. She even missed Charlotte’s obnoxious hairdryer that had a hum that would wake Jana up every morning without fail. She missed their late-night talks, giggling quietly on one of their beds so they wouldn’t get caught, and their weekend extravaganzas in the gardens, their books and notes forgotten on their laps and laughing loudly, openly.

However, despite the sadness Jana felt whenever she thought of Beauxbatons and her wishes that she had never left her friends, there was something equally as thrilling and magical about being at Hogwarts. Whenever she had first seen the castle, leaning out over the side of a carriage drawn by thestrals, Jana had been amazed at the beauty that it held and how a feeling of warmth seemed to rush through her all at once—like she was home.

[bellark]

i knew i was gonna get it but 😭😭😭

[alinok]

[ravenbrenna09]

I had a yes.

...

Glancing up from her phone, Jana quickly spotted her boyfriend at the base of the final flight of stairs. His back was to her and he was half bent over something in his hands. Beside him, his best friend, and Jana’s close friend, Robbe IJzermans stood with his own bag over his shoulder. His long brown curls were half-trapped by his hand and his Hufflepuff robes were fastened across his chest. The two of them were alone—no Moyo, no Aaron, no one. 

Before Jana moved down to them, she spotted a flash of white out of her eye and turned to investigate. Not far from her, there was a platinum-blonde haired girl who was leaning against the railing at the top of the stairs. Her eyes were trained on her phone and she had a pair of Gryffindor robes on her shoulders. Zoë… she thought, anyway. Despite the fact that they were in the same year, and the same house, the girls had only been introduced once. 

Pausing, Jana moved to speak, opening her mouth before quickly closing it. Zoë didn’t notice. Jana wondered if she should say something—maybe ask about the class that they had just had. Madam Bordeaux did say that all the Gryffindor Girls were nice, after all. However, Jana couldn’t find the words to say. Instead, she simply moved down the stairs, not wanting to bother someone that she hardly knew.

As Jana descended the stairs, Robbe reached out to point at something and his curls immediately fell in front of his eyes. Letting out a string of curses, he threw his head back comically and swept the curls back. Jens let out a laugh and grinned at him. “You need to get a haircut at Hogsmeade in a few weeks.” 

“What?” Robbe said. “I like my hair long.”

“It’s constantly falling in front of your eyes,” Jens said. “I’m not saying shave it all off. Just get it trimmed so it’s not in your face all the time. When the Quidditch season starts, it’ll be in your way anyways.” Robbe rolled his eyes and, in doing so, he caught sight of Jana walking behind them. Robbe smiled over at her which caused Jens to turn, finding her too.

[wtfockxjewels]

Jens and Jana's friendship and admiration for each other is so beautiful. Great message to the kids 🤟🏾

[lifeis0verrated]

But Femke's and Nathan's chemistry is amazing. Wtfock does a good job finding actors with amazing chemistry.

[milkovichsly]

The Belgian boy squad joined the other squads in sharing that unique brain cell. But, once again, Giovanni Garau is the only one to use it

[randomgifsandicons]

WTFock  — episode 7 clip 4.

ps. Idk why gifs looking ugly on a phone.

[jackfrostsander]

Happy 21:21 and Happy New Year to Sobbe and the whole WTFAM! 🎆🎇🎉🥳🍾🎊🥂

[noramachwitzs]

it just hit me that jana left and we didn't see her say goodbye to jens and robbe

[stardustandvanilla]

wtfock is genuinely one of my absolute favourite shows. i am fully heartbroken that its finished. im avoiding the news<3

[alinok]

jens & jana in season 3