#jednoho dne si to dám na triko | Explore Tumblr posts and blogs

divokaliska · 8 years ago

Text

Kam s Kryštofem rádi chodíme

Každý mi říkal, že mě to vysedávání doma s malým dítětem brzo přestane bavit a že se prý po mateřské budu i do práce těšit. Kryštof bude mít rok a já musím uznat, že to byl nejlepší rok, jaký jsem kdy zažila. Jsem energický a podnikavý člověk, vysedávat doma mě nebaví. Jakmile nám oběma skončilo šestinedělí, můj diář se zcela zaplnil.

1. já a kamarádky - přijdu o ně?

S dítětem se dá dělat vše, co jsem dělala i předtím. Necítím se ani trochu omezená. Navíc teď, když už je větší a tatínek ho zvládne pohlídat, mám možnost si vybrat, zda vyrazím s kamarádkami ven během odpoledne i s Kryštofem, či večer na skleničku bez Kryštofa. To dříve tak jednoduché nebylo. Chodila jsem i večer ven s miminkem. Ovšem Kryštof byl maličký a tak zvládl usnout a spát několik hodin v šátku a já se mohla nerušeně bavit s kamarády na letní náplavce. Teď vyžaduje pozornost, aktivitu a jeho zvědavost je den ode dne silnější. V nosítku ani šátku ho to nebaví. Chce prolézt každou škvíru, osahat si všechny lidi v metru, chce navazovat oční kontakt, smát se a já se nedokážu soustředit na přátele i na Kryštofa zároveň. Pokud tedy jdu ven i ním, setkávám se převážně s kamarádkami, které mají také děti. Že teď žádné takové nemáte? Ony se objeví, až se vám narodí miminko :). Vyhledáváme kavárny s výbornou kávou, skvělými dorty, kvalitním vínem a samozřejmě s dětským koutkem. Není to zas tak dlouho, co si Kryštof v dětských koutcích začal hrát, a tak příliš mnoho zkušeností s kavárnami vhodnými pro maminky nemám. Ale mohu jich pár doporučit. U nás na Opatově teď otevřeli kavárnu Mezi domy. Je naprosto úžasná. Mají skvěle vybavený dětský koutek, také flipchart tabuli na kreslení, zahrádku s dětským dopravním hřištěm (!), konají se tam pravidelné lekce jógy s dětmi a dětské akrobacie, také můžete vložit nepotřebné oblečení do bazárku. Byla jsem několikrát svědkem toho, jak děti z kavárny odcházely s pláčem, protože odtamtud nechtěly za žádnou cenu odejít. S kamarádkami jsem byly na obědě v kavárně AdAstra. Obsluhují tam handicapovaní lidé a vaří i bezlepkově. Dětský koutek je fakt maličký, zato přímo u jednoho stolu. Když si tedy tenhle stůl rezervujete, máte ratolesti krásně pod kontrolou. Podobnou kavárnou je Ta Kavárna na Vyšehradě. Ovšem dětský koutek je o dost větší. Rájem pro děti je dětský koutek v kavárně Divoké matky. I když můj malý Kryštof z něj byl trochu nesvůj. Větší děti nedostanete domů. No a má láska je Králík v rádiu u Krymské. Mají skvělou herničku, za kterou však platíte 50 Kč na hodinu. Má to své důvody. V herničce je totiž chůva, která vaše dítko pohlídá a vy si můžete v klidu vychutnat sklenku či kávu s kamarády nebo dokonce zařídit pracovní schůzku. Mají pár stolů i v herničce, takže pokud se dítě od vás nechce hnout, můžete sedět s ním přímo v herně. Hlídají i v případě, že si potřebujete odskočit, jen je to dražší - 100 Kč na hodinu. Abych nezůstávala jen v Praze. Když cestuji k rodičům do Frýdlantu nad Ostravicí, taky hledám místo, kde si můžu zajít s kamarádkou povykládat a zároveň zabavit Kryštofa. Našla jsem ho na Lubně. Restaurace Tutto je pro tyto účely ta pravá. Má skutečně velký dětský koutek. No, neříkejme tomu koutek, to je už herna. Pro děti je zde vymezen stejně velký prostor jako pro dospělé. Navíc se zde můžete s dítětem i saunovat. Je to jedno z mála míst, kde kromě židliček mají i lehátka pro nesedící děti.

2. já a cvičení - jen doma na koberci?

Dřív jsem chodila na lekce docela náročné a poctivé ashtanga jógy. S tím jsem musela v těhotenství okamžitě seknout a najít si pro mě velmi fádní a neúčinné cvičení pro těhotné. Těhotenské cvičení se stalo smysluplným od asi sedmého měsíce, kdy už mi tak jednoduché nepřipadalo. Po porodu jsem se těšila na návrat k ashtanze. Ovšem lekce jógy probíhaly vždy v době, kdy byl Luděk v práci. Našla jsem si tedy ranní hot jógu, ze které jsem se vracela vždy ve chvíli, kdy Luděk odcházel do práce. Ranní rituály před jógou byly dlouhé, tak jsem musela vstávat v 5 hodin. Opatrně jsem vzbudila Kryštofa, dala ho na “nočník” (bezplenková komunikační metoda), držela ho tam tak dlouho, než trpělivost přinesla výsledek, uložila ho opět do postele, kojila, kojila a kojila, dokud neusnul, pak jsem trochu odstříkala do lahvičky, kdyby náhodou (Luděk to stejně nikdy nepoužil a Kryštof se nikdy nenaučil pít z lahvičky). A pak jsem se opatrně vytratila z domova. Když jsem se vrátila, Kryštof skoro pokaždé řval. Po ukončení lekcí na hot józe jsem si jednu sobotu zašla na vysněnou ashtangu. Celá rozlámaná z konečně pořádného a namáhavého cvičení jsem si ještě doma zapsala, jak jdou asány za sebou, abych mohla téměř denně cvičit ashtangu doma na koberci. Můj ashtanga guru Láďa Pokorný říká, že ashtanga je o přijímání energie z prány. Doma cvičím tak, že mě za vlasy a oblečení tahá Kryštof, chce si na mě sednout, chce dělat berany berany duc a já jsem šťastná, když si alespoň trochu uvědomuji, že vlastně dýchám. Takže žádná prána. Říkala jsem si, že si najdu jógu s dětmi. Jasně, bude to jednodušší, časem se třeba přidá i Kryštof. Bude pak vědět, jak vypadá pozice stromu, psa hlavou dolů, dítěte :). Jógu s dětmi jsem si vyzkoušela právě v kavárně a komunitním centru Mezi domy. Byla to zkušební lekce zdarma a nakonec tam prý opravdu za mírný poplatek probíhá jóga jednou za dva týdny. Ovšem nám to časově nevychází, takže jsem to alespoň jednou zkusili. Ne, neprotáhla jsem se. Ne, neprotáhl se ani Kryštof. Šlo spíš o to, že se setkaly další maminky a jejich děti a pokusily se si trošku zacvičit. Cvičení naopak probíhá ještě hůř než doma, protože dítě neustále kontrolujete, zda někomu neleze do kabelky, zda někomu nerozlévá pití po koberci, zda nějakému menšímu dítěti zrovna nemíří na obličej nebezpečným předmětem atd atd atd. Ale i přesto jsem si řekla, že tomu ještě dám šanci a občas s Kryštofem na cvičení zajdu. Nedělám to přece jen pro sebe, že.

3. já a plavání - vlastně ne, já ne! Kryštof a plavání

Od Kryštofova půlroku chodíme plavat. Je to čistě jeho aktivita, já zde nemám šanci udělat ani jedno tempo. Plavání s kojenci je teď strašně moderní, je to jak skvělý business, tak i oblíbená kratochvíle maminek, které jsou rády, že s dítětem vyjdou někam mezi lidi. A já si ho taky nemůžu vynachválit. Jezdíme do Čestlic do Aquaparku. Na sezónu (3-4 měsíce) to stojí od 4000 Kč do 5000 Kč. Je to dost. Ale vzhledem k tomu, že chodíme do zprofanovaného aquaparku, jsem si jistá, že časem toho více využijeme a zůstaneme po lekci i ve větších bazénech s vlnami, vířivkami atd. Ostatně ceny jsou všude v Praze dost podobné. Moje kamarádka chodí na bazén do bazénů Jedličkova ústavu a platí podobnou částku. Vzhledem k tomu, že chodíme plavat už půl roku, mohu říct, že se způsoby a zvyky miminka pořád dost mění. Kryštof dříve lépe zvládal pozdější lekce, teď mu zas vyhovují ty dřívější. Dříve býval nervózní, teď s úsměvem plave a užívá si to. Dříve se potopil a jakoby nic. Teď se potopí a dostane záchvat paniky. Pořád se mění a je potřeba přizpůsobovat lekci jeho potřebám. Občas mám tendenci sklouznout ke srovnávání: tak tohle ještě menší dítě to zvládne a Kryštof křičí a drží se mě kolem krku jako klíště. Je to zbytečné. Každé děcko je dokonalé a má jiné dovednosti a jiné reakce. V bazénu je nejdůležitější být dítěti oporou, podporovat ho v tom, že je plavání zábava a ne nutností potopit se a odškrtnout si políčko: zvládl to! A respektovat jeho denní režim - unavené děcko ve vodě prostě skotačit nebude.

4. já a kojení - to budu muset vytahovat prsa všude, kde se objevím?

Kojím a doufám, že budu kojit ještě dlouho. Kryštof samozřejmě 3x denně jí, pije heřmánkový nebo dětský ovocný čaj, jí kukuřičné křupky, ale usíná vždy u prsu, v noci požaduje prso obzvláště ve chvíli, kdy ho něco bolí (ať už má teplotu či rostou zuby), to dokáže být přisátý i hodiny a hodiny. No a co si budeme povídat, prsa jsou nejlepším zdrojem potravy, když chcete vyrazit do města a netahat s sebou lahvičky, lžičky, skleničky... Jsem už velmi otrlá, vlastně se nezdráhám odhalit kdekoliv, když na Kryštofa přijde hlad. Jenže dnes je Kryštof větší a chvíli to i vydrží, pokud jej nějak zabavím. Pokud však dostane hlad malinké miminko, vy zrovna jedete v autobuse plném lidí a víte, že vystupovat budete až za půl hodiny, je to dost nepříjemné. Co teď? Dítě řve jako šílené, počkat ještě neumí, nevnímá čas, chce se okamžitě napít. Tak se také lehce stane, že už stojíte u dveří a chystáte se na procházku, když si uvědomíte, že vlastně musíte dítě pořádně před odchodem nasytit. Fajn, to nám vydrží do obchodu, pak půjdu kolem parčíku, tak si najdu lavičku, pak si zajdu na úřad, potom bude mít hlad jak dítě tak já. Půjdu do restaurace, snad to nebude nikoho pohoršovat. A z vás se stane takhle logisticky přemýšlející mašina. Vtipné navíc je, když si uvědomíte, že jste si jako novopečená nezkušená matka oblékla triko na tělo bez knoflíku a bez výstřihu a v tom parku si budete muset dítě strčit pod něj. Moje rada zní: nacvičte si tohle chození mezi lidi v příjemné společnosti dalších kojících maminek. Párkrát jsem s Kryštofem byla na Podpůrné skupince při kojení, kterou vede má nejmilejší laktační poradkyně Katy Šrubařová. Najednou se cítíte v pohodě, každý vypadá, že se cítí při kojení v pohodě a každý vám tvrdí, že je to přece úplně v pohodě. Pro novopečené mámy je takhle skupinka jako stvořená. Navíc se můžete zadarmo zeptat laktační poradkyně na cokoliv, co potřebujete vědět. A pak vyrazíte ven s kamarády, sednete si do kavárny, dáte dítěti napít a přitom kecáte a uvědomíte si, že už to všechno děláte tak přirozeně, až nechápete, z čeho jste byli prvně tolik nervózní. Katy také jednou za čas pořádá u sebe doma dýchánek pro maminky, které se chtějí naučit vázat šátek. To je také velmi příjemná akce. Navíc vám uvaří oběd, takže můžete hodit všechny všední starosti za hlavu.

5. já a zábava - po láhvi vína zazpívám a zatancuji kdeco, ale s dítětem?

Tak jo. S kamarády jsem se bavila vždycky skvěle. Ovšem teď nastal čas bavit se při hře s dítětem. Stavíme kostky. Kryštof mi je vždy zboří. Stavím znova. Skládáme farmu. Kryštof mi ji vždy zboří. Skládám znova. Těšila jsem se na to, až si spolu budeme hrát. A najednou nevím, na co si hrát. S dítětem začnete oprašovat písničky z dětství. Zpívám Kryštofovi před spaním, zpívám mu doma při hře. Ale téměř vždy se zaseknu hned po prvních pár slovech písně a uvědomuji si, že už žádné písničky ani říkanky nazpaměť neumím. A Psí vojáky a Karla Kryla mu prostě nemůžete zpívat věčně. Tak přichází na řadu google a youtube. Jasně, taky jste si určitě říkaly, že vaše dítě se nebude dívat ani na televizi ani do počítače, a najednou oba civíte na obrazovku youtube, kde kdosi předzpívává tu písničku, kterou maminka prostě zazpívat neumí a dítě si samozřejmě začíná uvědomovat, že ten barevný svět pohyblivých postaviček a zvířátek je zábavnější než maminka zkoušející zpívat tutéž píseň. Tak přesně takhle jste to nechtěly? Zkuste zajít na Skřítky. Je to pásmo říkanek a písniček pro malé děti, které vede Katy. Společně s Kryštofem si zpíváme a ukazujeme si přitom rukama či nohama, skáčeme, učíme se společně staré nové říkanky. Kryštofa baví být mezi stejně starými dětmi a já zas vidím, že nejsem sama, kdo už na všechny naše říkanky z dětství zapomněl. Ovšem ani youtube finálně nebyl úplně k zahození. Oprášila jsem anglické dětské písničky, které jsem dětem zpívala v Anglii jako au-pair a také písně Svěráka a Uhlíře, které jsem zas jako dítě milovala já. A teď už je zvládnu i bez nápovědy :). Dalším zdrojem zábavy je mateřská školka, kterou navštěvujeme jednou za dva týdnu. Učím děti fotit a Kryštof si zatím hraje. Je to Fox and rose. Ovšem nerada bych ji odbyla jen pár větami na závěr, proto o ní napíšu speciální příspěvek. Je tam totiž opravdu moc krásně.

6. já a kino - jen domácí kino?

No, dilema pro člověka, který vystudoval Filmovou vědu. V kině přeci musí být klid. A ten zařídit neumím. Ačkoliv teď si vzpomínám, jak jsem půlročního Kryštofa možná i proti jeho vůli ukojila ke spánku na přednášce jeho svatosti dalajlámy. Měl radost, že si může pěkně nahlas zavrčet a zakřičet si a když ze mě ucítil nervozitu, ještě přidal. Tak takhle bych si do kina asi nechodila odpočinout. Nicméně na maminky s dětmi myslí kino Aero a kino Bio Oko. Promítají jednou týdně v dopoledních hodinách filmy se sníženou hladinou zvuku a s částečným osvětlením. Děti mohou po kině pobíhat a rozhodně nemusí šeptat. Je to jako kdybyste se na film dívali doma a u toho sem tam houkli něco na hrající si dítě. Ale koukáte na velké plátno! Kryštof poprvé navštívil kino na Mikuláše. Byli jsme v kině Ponrepo v rámci projektu Ponrepo dětem a sledovali jsme animovaný film Jiřího Trnky. Deset minut to vydržel - ty zvuky, ta světýlka, to temno kolem.

Tak tolik k těm něco málo aktivitám, které s mým malým prckem s radostí podnikáme :)

0 notes